.jpg)
Vnešenosti Panny Marie
Sv. Alfons Maria de Liguori - S. Alphonsus
Vznešenosti Panny Marie a ochrana Panny Márie .
V Perugii uzavřel jakýsi mladík smlouvu s ďáblem za to, že mu pomohl spáchat hřích. ( pozn. napr. nejaký zlý skutok alebo výhoda chcieť mať niečo za cenu hriechu )
Když Satan chtěl mladíkovu duši, nutil ho, aby skočil do studny. Nešťastný muž se však bál skočil do studny a vybízel satana, aby ho sám hodil do studny že ať mu v tom pomúže.
Satan řekl mladíkovi - jsem bezmocnej, nemohu te hodil do studny - bráni mi v tom ten škapulíř co nosiš
To ale zlý duch nemohl, dokud měl nešťastník u sebe škapulíř, a zlý duch mladíkovi řekl - ja ti nemohu delať nic a nemohu te hodt do studny - bráni mi v tom ten škapulíř Panny Márie co nosiš - ale když dáš ten škapulíř dolu, pak te budu moci hodil do studny a zabit te. Z toho sebevrah poznal moc Panny Marie, získal důvěru a polepšil se.
Porovnaj
Je známé zaslíbení Panny Marie, učiněné papeži Janu XXII.
Zlý duch napáda cez ľudí a cez myšlienky
Tri zdravasy ma zachránili - kľúč do neba
Svedectvá ZÁZRAKOV na orodovanie Panny Márie
Sv. Petr Damiani vypráví, že se jakási paní, jménem Marozia, zjevila po smrti své přítelkyni a sdělila jí, že byla vysvobozena z očistce na slavnost Nanebevzetí Panny Marie s tolika jinými dušemi, že jejich počet převýšil počet římského obyvatelstva. Diviš Kartuzián tvrdí, že se totéž opakuje o Narození a Zmrtvýchvstání Páně. V tyto dny Maria sestupuje v průvodu andělských sborů do očistce a vysvobozuje mnoho duší z jeho muk. Novarino se kloní k názoru, že se to stává o každé větší mariánské slavnosti.
Panna Mária a jej vznešenosti - postrach zlých duchov - Otec. Pavel Havlát OM - exorcista
Panna Mária - postrach zlých duchov - Otec. Pavel Havlát OM - exorcista
Je známé zaslíbení Panny Marie, učiněné papeži Janu XXII.
Jednoho dne se mu zjevila a poručila mu oznámit všem, kdo nosí škapulíř z Karmelské hory, že je vysvobodí z očistce v sobotu po jejich smrti. Papež to vyhlásil podle P. Crasseta bulou, kterou potvrdili Alexandr V., Klement VII., Pius V., Řehoř XIII. a Pavel V.
Tento poslední říká v bule z roku 1612: „Křesťanský lid smí zbožně věřit, že blahoslavená Panna bude pomáhat po smrti ustavičnou přímluvou, svými zásluhami a zvláštní ochranou duším členů bratrstva Panny Marie z hory Karmel, zvláště v den sobotní, zasvěcený Církví blahoslavené Panně.
Podmínkou je, že skona-jí v milosti Boží, že za života nosili škapulíř, zachovávali čistotu svého stavu a modlili se mari-ánské hodinky, nebo – když jim to nebylo možné – že zachovávali církevní posty a zdržovali se masitých pokrmů ve středu a v sobotu (vyjma svátek Božího narození).“ A v slavných hodinkách svátku Panny Marie z hory Karmel čteme, že blahoslavená Panna podle zbožné víry těší v očistci s mateřskou láskou členy bratrstva z hory Karmel a že je svou přímluvou brzy uvádí do nebeské vlasti.
Proč bychom nesměli doufat v tytéž milosti i my, když budeme uctívat tuto dobrou Matku? A když jí budeme oddáni zcela zvláštní láskou, proč bychom nemohli očekávat, že se nám dostane milosti přijít hned po smrti bez očistce do nebe? Tuto milost udělila Matka Boží ctih. Bohumírovi. Poslala k němu řeholního bratra Abunda s tímto vzkazem: „Vyřiď bratru Bo-humírovi, ať prospívá stále více ve ctnosti, neboť potom bude náležet mému Synovi a mně. A až jeho duše opustí tělo, nepustím ji do očistce, ale vezmu ji za ruku a představím svému Synovi.
A chceme-li vydatně pomoci duším v očistci, svěřujme je do péče blahoslavené Panně ve všech svých modlitbách a modleme se za ně zvláště sv. růženec, který jim přináší velkou úlevu.
P. Ježiš řekl - Jediná prosba a povzdych mé Matky za hříšníka stačí, abych zapomněl na všechny urážky, které mi způsobil.
Důkazem toho je následující příklad ...
.......................... 
Pokračovanie
Ó, Královno nebe a země, Matko Vládce světa, Maria, nejvyšší, nejvznešenější, lásky nejhodnější ze všech tvorů! Je sice na světě dost lidí, kteří tě nemilují a kteří tě neznají. Na nebi jsou však milióny andělů a svatých, kteří tě milují a bezustání tě velebí. A také na zemi, kolik je těch šťastných duší, které planou láskou k tobě a jsou uchváceny tvou dobrotou! Ó, kéž bych tě miloval také já, má lásky nejhodnější Paní!
Kéž bych se vždy snažil tobě sloužit, tebe chválit, tebe ctít a všechny zapalovat láskou k tobě! Tys okouzlila svou krásou Boha a přivábilas ho z lůna Otce Věčného a přivedla na zem, aby se stal člověkem a tvým synem. A já, ubohý červ, bych nehořel láskou k tobě?
Ó, má nejsladší Matko, i já tě chci milovat, vroucně milovat! Ze všech sil se budu snažit, aby tě také jiní milovali. Přijmi tedy milostivě, Panna Maria, moji touhu po lásce k tobě a pomoz mi ji splnit.
eda mi, keby jej nebolo ! Hovorí Svätá Veronika Giuliani. Dostávam od nej každé dobro. Viete, že to tak vždy bolo! Teraz ide o niečo podivuhodné. Otče, keby ste vedeli, aké spôsoby ma Panna Mária voči mojej duši, zbláznili byste sa z toho Ak idem pracovať, ak idem k jedálenskému stolu, alebo odpočívať, vo všetkých mojích skutkoch je Panna Mária moja vodkyňa
Porovnaj - Svätá Veronika Giuliani
Tri anjelské pozdravenia kľúč do neba
O Panne Márii - SVÄTÝ ĽUDOVÍT MÁRIA GRIGNION O PRAVEJ ÚCTE K PANNE MÁRII
PANNA MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT
Tí, ktorí zatajujú hriechy v spovediach, sú skutočne nešťastí - sv. Ján Vianney
Svätá Uršula Benincasa « skuška viery a pokory Keď nebude vlastnej vôľe « nebude pekla
Vím, že Bůh shlíží s obzvláštní láskou na ty, kdo tě milují. Kromě své slávy netouží po ničem víc než po tvé slávě.
Chce, abys byla ode všech ctěna a milována. Od tebe očekávám, Paní, všechno své štěstí. Ty mi musíš vyprosit odpuštění všech mých hříchů a setrvání v dob-rém. Ty musíš stát u mě v hodince mé smrti. Ty mě musíš vysvobodit z očistce. Ty mne mu-síš uvést do nebe. To vše očekávám i já, protože tě miluji z celého srdce a po Bohu nade vše.
Panna Maria provází své sluhy do nebe
Jak bezpečnou známkou vyvolení k životu věčnému je sloužit Panně Marii! Církev sva-tá vykládá o Rodičce Boží pro útěchu jejích ctitelů Sirachovcova slova: „U všech těch jsem hledala odpočinutí a v dědictví Páně budu přebývat“ (Sir 24,11). Kardinál Hugo1 vykládá tato slova: „Blažený je ten, říká, v jehož domě nalezne Panna Maria odpočinek.“ Maria se snaží roznítit ve všech úctu k sobě, a to pro lásku, kterou chová ke všem. Mnozí tuto úctu buď ne-přijímají nebo si ji neudržují. Šťastný, kdo ji přijme a udrží si ji. „A v dědictví Páně budu pře-bývat.“ Zmíněný kardinál Hugo2 říká dále: „Budu totiž přebývat v těch, kteří jsou Božím dě-dictvím.“ Úcta k blahoslavené Panně je ve všech těch, kteří jsou dědictvím Páně, kdo ho totiž budou věčně velebit v nebesích. Na zmíněném místě knihy Sirachovcovy říká Maria dále: „Tehdy mi vykázal Tvůrce vesmíru stánek a můj průvodce mě v něm usadil. Řekl mi totiž: V Jakubovi přebývej, v Izraeli měj dědičný úděl a v mých vyvolených zapusť kořeny“ (Sir 24,12n). To znamená: Můj Stvořitel se uvolil spočinout v mém lůně a chtěl, abych přebývala v srdcích všech vyvolených – které předobrazoval Jakub a kteří jsou Mariiným dědictvím – a ustanovil, aby ve všech předurčených k životu věčnému byla zakořeněna úcta a důvěra ke mně.
Ó, kolik svatých by dnes nebylo v nebi, kdyby je tam nebyla uvedla svou mocnou pří-mluvou Maria! „Já jsem učinila na nebi, aby vzešlo světlo neskonalé“ (Sir 24,6). Kardinál Hu-go vysvětluje tato slova knihy Sirachovcovy následovně: „Já jsem rozsvítila na nebi tolik věč-ných světel, kolik je mých ctitelů.“ Na její přímluvu jsou v nebi mnozí svatí, kteří by se tam bez ní nikdy nebyli dostali. Sv. Bonaventura3 říká, že nebeská brána se otevře všem, kdo dů-věřují v Mariinu ochranu. Proto sv. Efrém4 nazval úctu k Matce Boží otevřením ráje. Zbožný Blosius5 oslovuje Svatou Pannu takto: „Paní, tobě jsou svěřeny klíče a poklady nebeského království.“ Proto ji musíme stále prosit slovy jednoho zbožného spisovatele6: „Otevři nám, Panno, brány nebes, vždyť máš od nich klíče.“ Ty jsi ostatně sama Bránou ráje, jak tě nazývá Církev svatá: Bráno nebeská!
Církev svatá pojmenovává vznešenou Matku Boží i Hvězdou mořskou: Zdrávas, hvěz-do mořská! „Neboť jako plavci zachovávají směr do přístavu pomocí hvězd,“ říká Andělský Učitel7, tak jsou vedeni křesťané do přístavu nebes Marií.
Sv. Petr Damiani8 nazývá z podobného důvodu Marii nebeským žebříkem, protože skr-ze Marii sestoupil Bůh z nebe na zem, aby skrze ni mohli zase lidé vystupovat ze země na ne-besa. Sv. Anastasius Antiochijský k ní volá: „Byla jsi milostí naplněna proto, aby ses stala cestou naší spásy a schodištěm k nebeské vlasti.“
Sv. Bernard ji nazývá „vozem do nebe“ a sv. Jan Geometra11 ji zdraví: „Buď pozdravena, ty vznešený voze, který odváží do nebe své ctitele!“ Proto jí říká sv. Bonaventura12: „Šťastní ti, kteří tě znají, Matko Boží, neboť znát tebe je cestou k nesmrtelnému životu a hlásat tvé ctnosti je cestou k věčné spáse.“ Ve františkánských letopisech13 se vypravuje o bratru Lvovi, že jednou spatřil červený žebřík a na jeho konci Ježíše Krista, a bílý žebřík, na jehož konci stála svatá Matka Páně. Vi-děl, jak někteří lidé vystupovali na červený žebřík; ale sotva vystoupili několik příček, padali dolů, a když se znovu pokoušeli o výstup, padali zase. Sv. František je vybídl, aby zkusili vy-stoupit po bílém žebříku. Tak se dostali po tomto žebříku výše, odkud jim blahoslavená Panna podávala ruku, a tak bezpečně přicházeli do nebe. Diviš Kartuzián14 se ptá: „Kdo se spasí? Komu se dostane kralování v nebi?“ A sám odpovídá: „S jistotou se spasí a dosáhnou nebes-
kého království ti, za které tato milosrdná Královna milosrdenství obětuje své prosby.“ Tuto pravdu potvrzuje sama Maria: „Já jsem ta, skrze niž králové patřičně kralují“ (Př 8,15). Po-mocí Mariiny přímluvy duše kralují nejprve ve smrtelném životě na zemi, když ovládají své vášně, a potom se jim dostává věčného kralování v nebi, kde podle slov sv. Augustina1 „je to-lik králů, kolik je občanů“. „Jedním slovem,“ říká Richard od sv. Vavřince2, „Maria je v nebe-sích Paní, neboť tam poroučí, jak chce, a uvádí tam, koho chce“ podle slov: „V Jeruzalémě je moje vláda“ (Sir 24,15). A právem; neboť jak říká opat Rupert3, „protože je Matkou Pána ne-be, je také Paní nebe.“
„Tato Boží Matka nám již získala nebe svými mocnými prosbami a svými milostmi; jen jí nesmíme klást překážky,“ říká sv. Antonín4. Proto „kdo slouží Marii a za koho se ona při-mlouvá, je tak jistý svým spasením, jako by již byl v nebi,“ tvrdí opat Guerrik5. „Sloužit Marii a patřit k jejímu dvoru je největší čest, jaké se nám může dostat,“ říká Richard od sv. Vavřin-ce6, „neboť sloužit Královně nebes znamená již kralovat v nebi a být poddán jejím rozkazům je více než kralovat.“ Zato ti, kteří Marii neslouží, se nespasí, protože když jsou zbaveni po-moci této vznešené Matky, jsou zbaveni i přispění Syna a celého nebeského dvora.
Buď vždycky velebena nekonečná dobrota našeho Boha, který ustanovil Marii za naši Obhájkyni, aby jako Matka Soudce a Matka milosrdenství účinně zasahovala svou přímluvou do velikého procesu naší spásy. Je to myšlenka sv. Bernarda7. A řecký spisovatel, mnich Ja-kub8, tvrdí, že Bůh učinil Marii mostem, po němž se můžeme dostat nad vlnami světa do pří-stavu rajského blaha. Proto volá sv. Bonaventura9: „Slyšte, národové, kteří toužíte po nebi! Služte Marii a ctěte ji, a jistě naleznete život věčný.“
Nikdo nesmí zoufat, že nedosáhne království blaha, ani ten, který by si zasloužil peklo, když se rozhodne věrně sloužit této Královně. „Kolik hříšníků,“ volá sv. Germanos10, „se po-kusilo nalézt Boha tvým prostřednictvím, a spasili se!“ Richard od sv. Vavřince11 uvažuje, proč podle Zjevení sv. Jana je Maria korunována hvězdami: „s korunou dvanácti hvězd kolem hla-vy“ (Zj 12,4), zatímco podle Velepísně tvoří její korunu dravci, lvi a pardálové: „Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována… ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8). „Jak se tomu má rozumět?“ ptá se. A odpovídá, že „těmito dravci jsou hříšníci, kteří se Mariinou přízní a přímluvou stávají nebeskými hvězdami, které lépe sluší hlavě této Královny milosrdenství než všechny hvězdy na obloze. – O služebnici Boží, Sestře Serafíně z Capri12, se vypravuje, že prosila Nejsvětější Pannu v novéně před svátkem jejího Nanebevzetí za obrácení tisíce hříšníků. Když se ale ulekla, že je to příliš smělá prosba, zjevila se jí Svatá Panna a pokárala ji za tuto lichou bázeň a řekla: „Čeho se bojíš? Nebo snad ne-mám dost moci, abych na Synovi vyprosila spásu tisíci hříšníků? Hned ti ukážu, že jsem ji již vyprosila.“ Potom ji uvedla v duchu do nebe a tam jí ukázala duše nesčetných hříšníků, kteří již zasluhovali peklo, ale na její přímluvu byli spaseni a nyní již požívali věčné blaženosti.
Je ovšem pravda, že v tomto životě nemůže nikdo mít naprostou jistotu o svém věč-ném spasení: „Člověk neví, je-li hoden lásky či nenávisti“ (Kaz 9,1). Ale na Davidovu otázku Hospodinu: „Pane, kdo smí být hostem ve tvém stánku?“ (Ž 15,1) odpovídá sv. Bonaventu-ra13: „Hříšníci, jděme v Mariiných stopách, vrhněme se k jejím svatým nohám a nehněme se odtud, dokud nám nepožehná, protože její požehnání nám zajistí nebe.“ Eadmer14 říká: „Sta-čí, Paní, že nás chceš spasit, neboť pak už musíme dosáhnout spásy.“ A sv. Antonín15 k tomu dodává, že je nutné, aby se duše, chráněné Pannou Marií, spasily.
JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
„Oprávněně předpověděla Nejsvětější Panna,“ říká sv. Ildefons1, „že ji budou blahosla-vit všechna pokolení země: „Blahoslavit mne budou všechna pokolení“ (Lk 1,48), neboť všichni vyvolení dosahují věčné blaženosti Mariiným prostřednictvím.“ „Ty, vznešená Matko,“ volá sv. Metod2, „jsi začátkem, středem i dosažením našeho štěstí.“ Maria je začátkem naše-ho věčného štěstí, poněvadž nám získává dopuštění hříchů; je jeho středem, protože nám získává setrvání v milosti Boží; je jeho dosažením, protože nám nakonec získává nebe. „Tys otevřela nebe,“ říká k tomu sv. Bernard3, „tys vyprázdnila peklo, tys obnovila ráj, tys dala věčný život tolika nešťastníkům zasluhujícím peklo.“
Nade všechno však v nás musí oživit bezpečnou důvěru, že dosáhneme nebe, krásný příslib, který dala Maria těm, kdo ji ctí, a zvlášť, kdo se snaží slovem i příkladem o to, aby ji také jiní znali a ctili: „Kteří se o mne snaží, nezhřeší. Kteří mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,30n). „Ó, jak jsou šťastní ti,“ říká sv. Bonaventura4, „kdo získali Mariinu přízeň. Ne-bešťané je již nyní uznávají za své společníky. A kdo má znamení Mariina služebníka, je již zanesen do knihy života.“ Proč bychom se tedy znepokojovali spory teologických škol, jestli předurčení ke slávě předchází nebo následuje za předzvěděním zásluh; zda jsme zapsáni do knihy života nebo ne. „Budeme-li pravými služebníky Panny Marie a budeme-li stát pod její ochranou, jistě budeme zapsáni v knize života, protože Bůh uděluje úctu k jeho svaté Matce jen těm, které chce spasit,“ říká Kosmas Jeruzalémský5. Totéž, jak se zdá, zjevil Pán skrze sv. Jana: „Kdo zvítězí… napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města“ (Zj 3,12). Kdo chce zvítězit a být spasen, bude mít ve svém srdci vryto jméno města Božího. „A kdo jiný je tímto městem Božím, když ne Maria,“ vykládá sv. Řehoř Divotvůrce6 Davidova slova: „Slavné věci hlásány jsou o tobě, město Boží!“ (Ž 87,3).
Vším právem tedy můžeme zvolat se sv. Pavlem (2 Tim 2,19), že kdo nosí toto zna-mení mariánského ctitele, toho Bůh uznává za svého. Proto napsal Pelbart7, že úcta k Matce Boží je nejjistějším znamením věčného spasení. A Alan a Ruspe8 říká v pojednání o Zdrávasu, že kdo tímto andělským pozdravem často uctívá Svatou Pannu, má velmi pevnou záruku předurčení k životu. A totéž tvrdí o člověku, který se modlí vytrvale každý den svatý růženec.
P. Nieremberg9 pak říká ve své knížečce „O oddanosti a lásce k Nejsvětější Panně“, že služeb-níci Matky Boží požívají větších výsad a zvláštní přízně nejen na tomto světě, ale že i v nebi budou požívat větší slávu, že budou mít zvláštní bohatší šat jako důvěrní přátelé a dvořané Královny nebe podle slov knihy Přísloví: „Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojná-sobným“ (Př 31,21).
Sv. Marie Magdalena de Pazzi10 uviděla jednou ve vidění lodičku uprostřed moře, do níž se uchýlili všichni mariánští ctitelé. Maria řídila kormidlo, a tak je vedla do bezpečného přístavu. Z toho světice poznala, že kdo žijí pod Mariinou ochranou, se zachrání před ztros-kotáním do hříchu a do věčného zavržení i uprostřed všech nebezpečí, protože Maria je s jis-totou dovede do přístavu nebes. Vstupme tedy do této šťastné lodičky ochrany Panny Marie a buďme tu jisti životem věčným, jak zpívá Církev svatá: Příbytek všech plesajících v tobě je, svatá Boží Rodičko. Svatá Matko Boží, všichni, kdo budou požívat radost věčnou, přebývají v tobě a žijí pod tvou ochranou11.
Modlitba
Ó, Královno nebes, Matko svaté lásky, ze všech stvořených bytostí lásky nejhodnější, nejvíc od Boha milovaná a nejvíc Boha milující, dovol, abych tebe miloval i já, nejnevděčnější a nejbídnější hříšník země. Tvá přímluva mne zachránila před peklem; všechna tvá dobrodiní
jsem obdržel bez své nejmenší zásluhy; proto jsem uchvácen tvou dobrotou. V tobě jsem slo-žil všechny své naděje. Miluji tě, má Paní, a chtěl bych tě milovat víc, než tě milovali všichni světci tobě nejvroucněji oddaní.
Rád bych podle svých sil přesvědčil všechny lidi, kteří tě neznají, jak jsi hodna lásky, jak zasluhuješ, aby tě všichni milovali a ctili. Chtěl bych i umřít z lásky k tobě na obranu tvých velikých předností, tvého panenství, tvé důstojnosti Matky Boží, tvého Neposkvrněného Početí, kdyby to bylo třeba.
Ó, má nejdražší Matko, přijmi toto mé přání a nedopusť, aby se stal tvůj služebník, mi-lující tebe, jednou nepřítelem Boha, kterého tak vroucně miluješ. Ach, do tohoto neštěstí jsem upadl, když jsem urazil svého Pána. Tehdy jsem však nemiloval tebe ani jsem nestál o tvoji lásku. Nyní však netoužím kromě milosti Boží po ničem jiném než abych tebe miloval a byl tebou milován. Mé minulé viny mě nezbaví důvěry v tebe, neboť vím, že ty, nejdobroti-vější a nejlaskavější Paní, neodpíráš svou lásku ani nejubožejším hříšníkům, když tě milují, a že se nedáš nikým v lásce předstihnout.
Ó, lásky nejhodnější Královno, toužím přijít do nebe, abych tě tam miloval. U tvých nohou poznám lépe, jaké lásky jsi hodna a kolik jsi učinila pro mé spasení. Proto tě budu mi-lovat vroucněji, a to věčně, a nebudu se bát, že bych někdy ustal v lásce k tobě. Ó, Maria, pevně doufám, že se s tvou pomocí spasím. Pros za mne Ježíše! Nechci nic jiného, než abys mne spasila. Jsi moje naděje. Proto budu vždy volat: Ó, Maria, má naděje, ty mne musíš spa-sit. Amen.
Jediná prosba mé Matky za hříšníka stačí, abych zapomněl na všechny urážky, které mi způsobil? Důkazem toho je následující příklad
Sv. Alfons Maria de Liguori - S. Alphonsus - z knihy vnešenosti Panny Marie- Příklad. Tento příklad není v žádné knize. Ale vypravoval mi jej kněz, můj řeholní spolu-bratr, kterému se věc přihodila. Tento kněz jednou zpovídal. (Z dobrých důvodů pomlčím o místě, třebaže kajícník dal svolení, aby se věc uveřejnila.)
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
Najednou si všiml mladého muže, který stál opodál, jako by se chtěl i nechtěl zpovídat. Kněz se něj několikrát podíval a nako-nec se ho zeptal, chce-li jít ke zpovědi. Muž přisvědčil, ale protože zpověď měla být dlouhá, odvedl ho zpovědník do zvláštní místnosti.
Mladík mu začal vypravovat, že je cizinec, že pochází z urozeného rodu, neví prý ale, jak by mu mohl Bůh odpustit po životě, jaký dosud vedl.
Žaloval na sebe množství hříchů, nečistoty, vraždy a jiné věci. Přiznal se, že již ztratil naději, že bude spasen, takže nakonec hřešil ne tak z vášně jako spíše z nenávisti a z pohrdání Bohem. Vyznal, že zneuctil kříž, který nosil u sebe, a téhož rána že svatokrádežně přijímal, aby mohl sv. Hostii pošlapat. Už chtěl po při-jímání svůj strašný záměr provést, ale ze strachu před přítomnými lidmi se toho zdržel.
Nato odevzdal knězi sv. Hostii zabalenou v papíře. Když šel kolem onoho kostela, vyprávěl dále, pudilo ho něco, aby vstoupil dovnitř.
V té chvíli se v něm ozvaly prudké výčitky svědomí a ja-kási neurčitá, nerozhodná vůle vyzpovídat se. Proto se postavil ke zpovědnici. Ale zmocnil se ho takový zmatek a nedůvěra, že už chtěl odejít, ale neviditelná moc ho zadržela. „ Konečně jste mne zavolal vy, Otče,“ řekl kajícník. „ Nyní se chci vyzpovídat, ale nevím, jak.
....
Otče, řekl - nyní se chci vyzpovídat, ale nevím, jak ?
Kněz se ho zeptal, jestli konal ve svém životě nějakou pobožnost, myslel pobožnost k Panně Marii, neboť taková nápadná obrácení bývají účinkem jejích mocných rukou. Vtom si však ná-hodou sáhl na prsa a odhalil škapulíř Bolestné Panny Marie.
Vtom si však náhodou sáhl na prsa a odhalil škapulíř Bolestné Panny Marie
„Můj synu,“ řekl zpovědník, „nevidíš, že ti tuto milost prokázala Svätá Panna Maria ? Tento kostel je zasvěcen jí.“ Při těch slovech byl mladík hluboce dojat, pocítil upřímnou lítost a dal se do pláče. Když se vyznával z hříchů, zmocnila se ho taková ošklivost nad hříchy, že bolestí omdlel a padl zpovědníkovi k nohám.
Ten jej přivedl lékem k vědomí, dozpovídal ho a udělil mu, šťastný, rozhřešení. Mladík, celý zkroušený a odhodlaný napravit svůj život, se pak vrátil do své vlasti, když napřed dovolil zpovědníkovi, že smí všude veřejně hlásat, jaké milosrdenství mu Maria prokázala.
V Perugii uzavřel jakýsi mladík smlouvu s ďáblem za to, že mu pomohl spáchat hřích. ( pozn. napr. nejaký zlý skutok alebo výhoda chcieť mať niečo za cenu hriechu ) Když Satan chtěl mladíkovu duši, nutil ho, aby skočil do studny.
Nešťastný muž se však bál skočil do studny a vybízel satana, aby ho sám hodil do studny že ať mu v tom pomúže.To ale zlý duch nemohl, dokud měl nešťastník u sebe škapulíř, a zlý duch mladíkovi řekl - ja ti nemohu delať nic a nemohu te hodt do studny - bráni mi v tom ten škapulíř Panny Márie co nosiš - ale když dáš ten škapulíř dolu, pak te budu moci hodil do studny a zabit te. Z toho sebevrah poznal moc Panny Marie, získal důvěru a polepšil se.
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
Modlitba
Ó, svatá má Matko Boží! Takovou jsi tedy měla starost o moji spásu, že jsi obětovala na smrt, cos měla nejdražšího, svého milovaného Ježíše? Jestli jsi tolik toužila po mém spasení, oprávněně smím skládat v tebe po Bohu všechny své naděje. Pro zásluhy veliké oběti, kterou jsi přinesla dnešního dne, prosím tě, slituj se nad mou duší, za kterou se nezdráhal zemřít na kříži tvůj neposkvrněný Beránek.
I já bych chtěl jako ty, moje Královno, obětovat dnes své ubohé srdce Bohu. Protože je však tak moc znečištěno a poskvrněno, bojím se, že je nepřijme. Jestli mu je však nabídneš ty, jistě je neodmítne, neboť co mu podají tvé nejčistší ruce, přijímá s potěšením.
Tobě se tedy, Svätá Panna Maria, dnes obětuji a daruji se ti celý i se svou ubohostí. Nabídni mne jako svou věc s Je-žíšem Věčnému Otci a pros ho, aby mne přijal pro zásluhy svého Syna a z lásky k tobě a ponechal si.
Ó, má nejsladší Matko, pro lásku k tomuto obětovanému Synu, stůj vždycky při mně a neopouštěj mě!
Nedopusť, abych někdy svými hříchy ztratil tohoto lásky nejhodnějšího Vykupitele, kterého jsi dnes s takovou bolestí obětovala na smrt kříže!
Řekni mu, že jsem tvým služebníkem! Řekni mu, že jsem v tebe složil všechnu svou naději! Jedním slovem, řekni mu, že si přeješ mé spasení, a jistě tě vyslyší. Amen.
Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie !
Aby se tento spisek nesetkal s nějakým obviňováním ze strany příliš přísných kritiků, uznal jsem za dobré objasnit několik tvrzení, s nimiž je možné se v knize setkat a která by se mohla zdát přepjatá nebo temná. Několik z nich tu uvádím. Všimneš-li si, laskavý čtenáři, ještě některých jiných, prosím tě, abys pamatoval, že jsem je řekl a chápal ve smyslu pravé a zdravé teologie a ve smyslu svaté římskokatolické Církve, k níž se hlásím jako nejposlušnější syn.
V úvodu říkám (stejně jako v hlavě V. své knihy), že Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie. To je útěchyplná pravda pro duše vroucně oddané přesvaté Panny Marii a pro ubohé hříšníky, kteří se chtějí obrátit.
A nikdo ať si nemyslí, že tato nauka od-poruje střízlivé teologii. Neboť její původce, sv. Augustin, říká všeobecně, že Maria spolupra-covala svou láskou na duchovním zrození všech údů Církve1. A jiný slovutný spisovatel, kte-rého nelze nijak podezírat z přemrštěnosti nebo zanícené obraznosti a pobožnůstkářství, k tomu píše: „Poněvadž Kristus Pán vytvořil Církev vlastně na Kalvárii, je jasné, že svatá Panna spolupůsobila v tomto díle vynikajícím a jedinečným způsobem. A stejně lze říci: Jestliže po-rodila hlavu Církve, Ježíše Krista, bez bolesti, nezrodila bez bolesti tělo této hlavy. Na Kalvárii tedy začala být zvláštním způsobem Matkou celé Církve.“ Krátce tedy řečeno, Bůh stanovil a rozhodl pro oslavu Vykupitelovy Matky, aby její velká láska orodovala za všechny ty, za něž její božský Syn zaplatil a obětoval nekonečnou cenu své drahocenné Krve, v níž jediné je na-še spása, náš život a naše vzkříšení
.
Na základě této nauky a jiných, s ní souvisejících, jsem pronesl své teze, které tvrdili bez rozpaků i svatí ve vroucích modlitbách k Marii a v nadšených promluvách o ní. Tak napsal jeden ze starších Otců, kterého uvádí slavný Vincenc Contenson4: „V Kristu byla plnost milosti jako v hlavě, z níž milost pramení, v Marii pak byla jako v hrdle, jímž milost plyne z hlavy do údů.“ To je zřejmě i nauka Andělského Učitele sv. Tomáše5, který ji celou potvrzuje: „Blaho-slavená Panna je plná milosti trojím způsobem…
Za třetí, vylitím milosti na všechny lidi. Je velikou věcí každého světce, má-li tolik milosti, kolik stačí k spáse mnohých. Má-li však někdo tolik, kolik stačí ke spáse všech lidí na světě, je to vrchol. A to je u Krista a u blahoslavené Panny.“ Neboť v každém nebezpečí můžeš být zachráněn samou přeslavnou Pannou, protože „na tisíc z ní visí štítů“ (Pís 4,4), totiž ochrany proti nebezpečím. Také v každém ctnostném díle ji můžeš mít na pomoc, a proto sama říká: „Ve mně je celá naděje ve ctnostný život“ (Sir 24,25).
Ve zjeveních sv. Brigity se vypráví ... že Panna Mária ...
VNEŠENOSTI PANNY MÁRIE
VĚNOVÁNÍ PÁNU JEŽÍŠI A PANNE MARII
Sv. Alfons Maria de Liguori
UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie.
Můj nejlaskavější Vykupiteli, Pane Ježíši Kriste! Já, tvůj ubohý služebník, vím, že ti působí radost ten, kdo se snaží oslavovat tvoji Nejsvětější Matku, kterou tolik miluješ a které tolik přeješ, aby byla ode všech milována a ctěna. Proto jsem po-jal úmysl vydat tuto knihu o jejích vznešenostech.
Nevím, komu ji vhodněji věnovat, než tobě, jemuž tolik záleží na slávě této Matky. Tobě ji tedy věnuji a svěřuji. Rač při-jmout tento malinký důkaz lásky, kterou chovám k tobě a ke tvé milosrdné Matce.
Porovnaj -
Chraň tuto knihu a všem, kdo ji budou číst, dej paprsky důvěry a plameny lásky k této neposkvrněné Panně, kterou jsi učinil nadějí a útočištěm všech vykoupených
A za odměnu za tuto ubohou práci, dej mi prosím takovou lásku k Panne Marii, jakou jsem si přál roznítit tímto dílkem ve všech jeho čtenářích.
I k tobě se obracím, má nejsladší Paní a má Matko, Maria! Víš dobře, že jsem po Ježíši Kristu složil všechnu svoji naději ve věčnou spásu v tebe. Celé své štěstí, své obrácení, své povolání, zanechání světa a všechny ostatní milosti přijaté od Boha, všech-ny je uznávám za dar tvého prostřednictví. Ty také víš, že jsem se snažil vždy a všude, veřejně i soukromě, o tobě kázat a všem vštěpovat do srdce sladkou a požehnanou úctu k tobě, aby tě všichni milovali tak, jak zasluhuješ.
Chci ti podat důkaz vděčnosti za tolik dobrodiní, která jsi mi prokázala. Doufám, že tak budu jednat až do posledního dechu života. Vidím však, že se již blíží konec mé pozemské pouti a odchod na věčnost pro pokročilý věk a pro mé chatrné zdraví. Proto jsem pojal úmysl zanechat světu před smrtí tuto knihu, aby po mně pokračovala v kázání a nadchla také jiné, aby hlásali tvé vznešenosti a velikou dobrotu, kterou ukazuješ svým ctitelům.
Doufám, má nejdražší Královno, že můj ubohý dar, i když je příliš neúměrný tvé zásluze, bude přece milý tvému předobré-mu srdci, poněvadž je to dar nejčistší lásky. Vztáhni tedy svou milostnou ruku, kterou jsi mne vytrhla ze světa a zachránila před peklem, přijmi tuto knihu a chraň ji jako svůj majetek.
Ať však ještě víš, že chci za tuto nepatrnou poctu také odměnu. Chci, abych tě ode dneška miloval více než doposud a aby každý, jemuž se dostane do rukou tato knížečka, byl rozoh-něn láskou k tobě, aby v něm rostla touha tebe milovat a budit lásku k tobě u jiných, aby se snažil celým srdcem a všemi silami hlásat a šířit tvé chvály a důvěru ve tvou přemocnou přímluvu. Tak doufám, tak se staň!
Tebe nejvroucněji milující, ač nejnižší sluha
Alfons de Liguori od Nejsvětějšího Vykupitele
Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e
Kdyby se někomu zdálo některé tvrzení v knize příliš odvážné, prohlašuji, že jsem je psal a chápal ve smyslu Církve katolické a zdra-vé teologie. Když jsem např. nazval Marii Prostřednicí, mínil jsem ji tak nazývat jen jako prostřednici z milosti na rozdíl od Ježíše Krista, který je první a jediný prostředník ze spravedlnosti. Pokud nazývám Marii všemohoucí (jak ji nazvali také sv. Jan Damašský, sv. Petr Damiani, sv. Bonaventura, Kosmas Jeruzalémský a jiní), chtěl jsem ji tak jme-novat, když jako Matka Boží vymůže na Pánu svými modlitbami vše, oč žádá ve prospěch svých ctitelů; vždyť ani této ani jiné vlastnosti Boží nemůže být schopná stvořená bytost, kterou je Maria. Když nazývám Marii naší nadějí, mínil jsem ji tak jmenovat proto, že všechny milosti (jak učí sv. Bernard) procházejí jejíma rukama.
Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie.
Aby se tento spisek nesetkal s nějakým obviňováním ze strany příliš přísných kritiků, uznal jsem za dobré objasnit několik tvrzení, s nimiž je možné se v knize setkat a která by se mohla zdát přepjatá nebo temná. Několik z nich tu uvádím. Všimneš-li si, laskavý čtenáři, ještě některých jiných, prosím tě, abys pamatoval, že jsem je řekl a chápal ve smyslu pravé a zdravé teologie a ve smyslu svaté římskokatolické Církve, k níž se hlásím jako nejposlušnější syn.
V úvodu říkám (stejně jako v hlavě V. své knihy), že Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie. To je útěchyplná pravda pro duše vroucně oddané přesvaté Panny Marii a pro ubohé hříšníky, kteří se chtějí obrátit.
Porovnaj -
A nikdo ať si nemyslí, že tato nauka od-poruje střízlivé teologii. Neboť její původce, sv. Augustin, říká všeobecně, že Maria spolupra-covala svou láskou na duchovním zrození všech údů Církve1. A jiný slovutný spisovatel, kte-rého nelze nijak podezírat z přemrštěnosti nebo zanícené obraznosti a pobožnůstkářství, k tomu píše: „Poněvadž Kristus Pán vytvořil Církev vlastně na Kalvárii, je jasné, že svatá Panna spolupůsobila v tomto díle vynikajícím a jedinečným způsobem. A stejně lze říci: Jestliže po-rodila hlavu Církve, Ježíše Krista, bez bolesti, nezrodila bez bolesti tělo této hlavy. Na Kalvárii tedy začala být zvláštním způsobem Matkou celé Církve.“ Krátce tedy řečeno, Bůh stanovil a rozhodl pro oslavu Vykupitelovy Matky, aby její velká láska orodovala za všechny ty, za něž její božský Syn zaplatil a obětoval nekonečnou cenu své drahocenné Krve, v níž jediné je na-še spása, náš život a naše vzkříšení
.
Na základě této nauky a jiných, s ní souvisejících, jsem pronesl své teze, které tvrdili bez rozpaků i svatí ve vroucích modlitbách k Marii a v nadšených promluvách o ní. Tak napsal jeden ze starších Otců, kterého uvádí slavný Vincenc Contenson4: „V Kristu byla plnost milosti jako v hlavě, z níž milost pramení, v Marii pak byla jako v hrdle, jímž milost plyne z hlavy do údů.“ To je zřejmě i nauka Andělského Učitele sv. Tomáše5, který ji celou potvrzuje: „Blaho-slavená Panna je plná milosti trojím způsobem… Za třetí, vylitím milosti na všechny lidi. Je velikou věcí každého světce, má-li tolik milosti, kolik stačí k spáse mnohých. Má-li však někdo tolik, kolik stačí ke spáse všech lidí na světě, je to vrchol. A to je u Krista a u blahoslavené Panny.“ Neboť v každém nebezpečí můžeš být zachráněn samou přeslavnou Pannou, protože „na tisíc z ní visí štítů“ (Pís 4,4), totiž ochrany proti nebezpečím. Také v každém ctnostném díle ji můžeš mít na pomoc, a proto sama říká: „Ve mně je celá naděje ve ctnostný život“ (Sir 24,25).
1 Liber de sancta virginitate, cap. 6, n. 6. ML 40, 399.
2 Mons. Nicole, Instructions theologiques et morales sur l´Oraison dominicale, la Salutation angélique… Paris 1725.
3 In festo Exaltationis S. Crucis, Introitus.
4 Theologia mentis et cordis, lib. 10, Dissert. 6, cap. 1, specul. 2, Reflexio.
5 Devotissima expositio super salutatione angelica. Opera, Romae 1570, tom. 17.
10
Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
Můj drahý čtenáři a bratře v Marii! Zbožnost, která mě přiměla ke psaní a tebe nyní vede ke čtení této knihy, nás oba činí šťastnými dětmi této dobré Matky. Pokud snad uslyšíš od někoho poznámku, že jsem si mohl tuto práci ušetřit, když už je tolik učených a slavných knih, jednajících o tomto předmětu, odpověz mu, prosím tě, slovy, která napsal opat Franco1 v „Knihovně Otců“: „Chvála Mariina je nevysychající pramen. Čím více se šíří, tím víc se plní, a čím víc se plní, tím více se šíří.“ To znamená, že tato blahoslavená Panna je tak veliká a vznešená, že čím víc je chválena, tím více si ještě chvály za-slouží. Sv. Ambrož Autpertus2 proto říká: „I kdyby se proměnily údy nás všech v jazyky, nikdo by ji neposta-čoval chválit.“
Prostudoval jsem nesčetné knihy, velké i malé, pojednávají o Mariiných vznešenostech. Viděl jsem však, že buď je jich málo, nebo že jsou příliš velké, nebo že neodpovída-jí mým přáním, a proto jsem posbíral z mě přístupných spisovatelů nejlepší a nejobsažnější výroky Otců a teolo-gů a ve zkratce jsem je sestavil do této knihy. Chci dát zbožným osobám snadno přístupnou a lacinou knihu, jejíž četbou by se mohly roznítit v lásce k Marii. Zvláště chci poskytnout látku kněžím, aby mohli kázáními prohlubovat úctu k Matce Boží. U světských milenců je
sto mluvit o milovaných oso-bách a vychvalovat je, aby jejich lás-ka získala pochvalu a uznání též u druhých. Podle tohoto měřítka je velmi nepatrná láska těch, kteří se chlubí láskou k Marii, ale pak se málo starají, aby ji chválili a vzbudili lásku k ní také v jiných. Tak praví milovníci této lásky nejhodnější Paní nejednají. Ti by ji chtěli chválit všude a nadchnout pro lásku k ní celý svět. A proto kdykoli mohou, ať veřejně nebo soukromě, snaží se v srdcích všech zanítit blažené plameny lásky ke své milované Královně, k níž sami hoří láskou.
Aby se každý přesvědčil, jak je důležité pro vlastní blaho i pro dobro národů šířit mari-ánskou úctu, stačí si poslechnout hlas Učitelů Církve. Sv. Bonaventura3 říká, že ti, kteří hlása-jí Mariiny vznešenosti, si mohou být jisti svým spasením. Tuto myšlenku potvrzuje Richard od sv. Vavřince4. Říká, že ctít tuto Královnu andělů je totéž jako získávat věčný život, neboť tato nejvděčnější Paní poctí v budoucím životě ty, kdo ji ctí za pozemského života. A kdo by ne-znal přislíbení, které Maria sama dala těm, kdo se horlivě snaží, aby byla na zemi poznávána a milována? „Kdo mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,33). Tato slova o ní vykládá Církev svatá při slavnosti jejího Neposkvrněného Početí5. Proto říkal sv. Bonaventura1, který tolik ší-
Sv. Alfons Maria de Liguori (1696-1787)
1 Bibliotheca maxima Petrum, Lugduni 1677, tom. 21, pag. 307 D. ML 166, 755.
2 Výrok je v ML 39, 2130 uveden v dodatku k řečem sv. Augustina. Nejpravděpodobnějším původcem je sv. Ambrož Autpertus (��778-781).
3 Psalterium B. M. V., Psalmus 85. Mezi spisy sv. Bonaventury. Původce díla není bezpečně znám.
4 De laudibus B. M. V., lib. 2, cap. 1, n. 2.
5 V dřívějších hodinkách slavnosti, před prohlášením článku víry o Neposkvrněném Početí (1854). zvy-kem ča biskup, Učitel Církve, zakladatel Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (CSsR) – redemptoristů, patron zpovědníků a moralistů. Profesor morální teologie, autor 111 děl. Doktor světského i církevního práva. Pro Boží slávu byl i malířem, architektem, sochařem a hudebním skladatelem. Životní cíl: Boží oslava a spása duší. Další viz pozn. ß18) – část II., IV., 4.
11 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
řil Mariiny chvály: „Jásej, má duše, a raduj se kvůli ní, protože je připraveno velmi mnoho dobrého pro ty, kteří ji velebí.“ „A poněvadž celé Písmo svaté,“ říká dále2, „mluví o ní, osla-vujme Bohorodičku srdcem i jazykem, aby nás přivedla do království nebešťanů.“
Ve zjeveních sv. Brigity se vypráví ...
že blahoslavený biskup Hemming začínával svá kázání chválami Panni Marie . Svatá Panna se jednoho dne světici zjevila a řekla jí: „Řekni tomu hodnostáři, který začínává svá kázání mou chválou, že mu budu Matkou, že svěřím jeho duši Bohu a že dobře zemře.“
A skutečně, Hemming skonal jako světec v nebeském míru s mod-litbou na rtech. – Jinému řeholníkovi z řádu sv. Dominika, který končíval svá kázání zmínkou o Panne Marii, se také zjevila při smrti, chránila ho před zlými duchy, těšila ho a nakonec vzala jeho duši s sebou do nebe. Podle zbožného Tomáše Kempenského svěřuje Panna Maria Synovi toho, kdo hlásá její přednosti, těmito slovy: „Synu, smiluj se nad duší toho, který tebe miloval a mne chválil !“
..Žena odsúdená sedemsto rokov v očistci za hriechy svetských márnosti a Oslobodenie albigénskeho bludára, posadnutého 15 tisícami démonmi
Zachránený syn sv. Brigity od zaratenia
Pokud jde o duchovní prospěch mariánské úcty pro lid, říká Eadmer: „Poněvadž pře-svaté Mariino lůno bylo cestou k záchraně hříšníků, není proto možné, aby se hříšníci neobrá-tili a nespasili mariánskými kázáními.“ A je-li pravdivá domněnka (v hlavě V. této knihy doká-ži, že skutečně pravdivá je), že všechny milosti jsou lidem udíleny jen Mariinýma rukama a že všichni, kteří získávají spásu, jí dosahují skrze Matku Boží, nutně odtud plyne, že na kázání o Marii a na důvěře v její přímluvu závisí spása všech. Jak je známo, posvětil mariánskými ká-záními sv. Bernardin Itálii a sv. Dominik obrátil celé kraje. Sv. Ludvík Bertrand trvale vybízel v každém kázání k mariánské úctě. Podobně jednali i mnozí jiní světci.
V životopisu slavného misionáře P. Pavla Segneriho se vypráví, že na všech svých mi-siích měl vždy kázání o úctě k Marii a nazýval je svým zamilovaným kázáním. I my můžeme plně dosvědčit o svých misiích, kde je neprominutelným pravidlem kázání o Matce Boží, že žádné kázání nevzbudí tolik duchovního prospěchu a tolik zkroušenosti u lidí, jako kázání o Mariině milosrdenství. Říkám „o Marinně milosrdenství“. Jak říká sv. Bernard, velebíme sice její pokoru, obdivujeme se jejímu panenství, ale poněvadž jsme ubozí hříšníci, více nás poutá a těší řeč o jejím milosrdenství. Po něm spínáme ruce nejraději, na ně častěji vzpomínáme a častěji je vzýváme.
Proto jsem ponechal druhým spisovatelům, aby popsali jiné Mariiny přednosti. V této knize jsem si především stanovil mluvit o její velké dobrotě a o její mocné přímluvě. Mnohale-tou prací10 jsem posbíral podle možností vše, co svatí Otcové a nejslavnější spisovatelé řekli o Mariině milosrdenství a moci. A protože milosrdenství a moc Nejsvětější Panny jsou překrásně vystiženy ve vznešené modlitbě Zdrávas Královno, schválené samou Církví, a předepsané po větší část roku všemu řeholnímu i světskému duchovenstvu, rozhodl jsem se objasnit zvlášt-ními pojednáními na prvním místě tuto zbožnou modlitbu.
Kromě toho připojuji čtení nebo promluvy o hlavních svátcích a o ctnostech Matky Boží a myslím, že se tím Mariiným ctitelům zavděčím. Nakonec přidávám takové mariánské pobožnosti, které její ctitelé nejvíce vykoná-vají a které Církev svatá obzvlášť schválila.
Prosím tě, laskavý čtenáři, bude-li se ti líbit, jak doufám, tato knížečka, svěř mě Svaté Panně, aby mi dala velikou důvěru v její ochranu. Tuto milost mi vyprošuj. A já ti na oplátku za to slibuji, že ji budu vyprošovat pro každého, kdo mi prokáže toto dobrodiní.
Blažený, kdo se chopí těchto dvou kotev spásy, Ježíše a Panny Marie. Takový jistě nezahyne.
Řekněme tedy upřímně, můj čtenáři, oba dva se zbožným Alfonsem Rodriguezem: „Ježíši a Maria, mé nejsladší lásky, pro vás chci trpět, pro vás chci umřít. Ať celý patřím vám a nijak nepatřím sobě.“ Milujme Ježíše a Marii a posvěťme se. Nad to si nemůžeme žádat ani očekávat větší štěstí. Sbohem! Na shledanou jednoho dne v nebi u nohou této přesladké Mat-ky a jejího nejdobrotivějšího Syna, abychom je dohromady chválili, jim děkovali a je milovali tváří v tvář po celou věčnost. Amen.
1 Psalterium B. M. V., Psalmus 43.
2 Paciuchelli OP., Excitatio dormitantis animae. Exc. in Ps. 86.
3 Revelationes extravaga., cap. 104.
4 Byl biskupem v Abo ve Finsku (��1366). Pravděpodobně se modlíval Zdrávas před kázáním, jak bylo ve 13. a 14. století zvykem.
5 Auriemma SJ., Affetti scambievoli tra la Vergine SS. e suoi divoti. Bologna 1681.
6 Ad Novitios, p. 3, s. 2: Opera I, Coloniae Agrip. 1759.
7 Liber de excellentia Virginis Mariae, cao. 1. ML 159, 558. Mezi spisy sv. Anselma.
8 Jde o misie Kongregace redemptoristů, založené sv. Alfonsem.
9 In Assumptione B. M. V., s. 4, n. 8. ML 183, 429.
10 Již r. 1734 začal světec sbírat látku pro svou mariologii. Od té doby uplynulo dalších 16 let, než vyšly „Le groriae di Maria“.
11 Auriemma SJ., Affetti scambievoli tra la Vergine SS. e suoi divoti. Bologna 1681.
12 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
MODLITBA K PANNĚ MARII ZA DOBROU SMRT
Ó, Maria, sladké útočiště bídných hříšníků, až bude muset má duše odejít z tohoto svě-ta, pro bolest, kterou jsi zakoušela při smrti svého Syna na kříži, pomoz mi, má nejsladší Matko, v tu chvíli svou milostí! Vzdal ode mne pekelné nepřátele a přijď si pak pro moji duši a uveď ji k věčnému Soudci! Neopouštěj mě, moje Královno! Po Ježíši musíš být mou posilou v tom hrozném okamžiku. Pros svého Syna, aby mi popřál pro svou dobrotu zemřít v objetí tvých nohou a vydechnout duši do jeho svatých ran se slovy: Ježíši a Maria, vám daruji své srdci i svou duši. Amen.
13 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e
ČÁST I.
14 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ
HLAVA I.
ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ!
§1: Jak veliká musí být naše důvěra v Marii, protože je Královnou milosrdenství
Protože vznešená Panna Maria byla povýšena k důstojnosti Matky Krále králů, uctívá ji Církev svatá plným právem a chce, aby ji všichni ctili názvem Královny. „Je-li Syn králem,“ říká starokřesťanský spisovatel1, „žádá spravedlnost, aby jeho Matka byla ctěna a zdravena jako Královna.“ „Ve chvíli, kdy Maria svolila, že se stane Matkou Věčného Slova,“ pozname-nává sv. Bernardin Sienský2, „si zasloužila, aby se stala Královnou světa i všech tvorů.“ „Je-li Maria nerozlučně spojena s Ježíšem podle těla, jak by mohla,“ vykládá opat Arnold3, „být vy-loučena ze Synovy vlády jeho Matka? Proto je třeba uznat, že královská důstojnost Matky a Syna není pouze společná, ale i totožná.“
„A je-li Kristus Králem vesmíru, je Maria Královnou vesmíru,“ říká opat Rupert4. „Proto je všechno tvorstvo, sloužící Bohu, povinné,“ říká sv. Bernardin Sienský5, „sloužit i Marii. Pod-le toho andělé, lidé a všechny bytosti na nebi a na zemi, protože jsou poddáni vládě Boží, jsou poddáni i Mariinu panství.“ Opat Guerrik6 se obrací k Matce Boží a oslovuje ji takto: „Vládni, Maria, vládni jen klidně dál a nakládej po libosti se statky svého Syna, neboť jako Matka a Snoubenka Krále světa jsi též Královnou, a proto ti náleží panování a moc nade vše-mi tvory.“
Maria je tedy Královnou. Ať však každý ke své útěše ví, že tato Královna je plná dob-roty a přívětivosti a že vroucně touží činit dobře nám, ubohým. Proto si Církev svatá přeje, abychom ji zdravili v této modlitbě jako Královnu milosrdenství. Jak uvažuje sv. Albert Veli-ký7, znamená samotné jméno „královna“ dobrotu a péči o ubohé, narozdíl od jména „císařov-na“, které znamená přísnost a strohost. „Velikost králů,“ říká Seneka8, „je v tom, že pomáhají ubohým.“ Vládnou-li samozvaní panovníci jen k vlastnímu prospěchu, od nich narozdíl mají mít králové na mysli blaho poddaných. Proto jsou králové při korunovaci mazáni olejem, sym-bolem milosrdenství, na znamení, že mají při své vládě pamatovat především na dobrotu a štědrost k poddaným.
Proto se mají králové věnovat hlavně skutkům milosrdenství, ne ale tak, že by zapo-mínali na spravedlnost, když mají trestat viníky. O Marii to však neplatí. I když je Královna, není Královnou spravedlnosti, naléhající na potrestání provinilců, ale je Královnou milosrden-ství, a stará se jen o milost a o odpuštění pro hříšníky. Proto chce Církev, abychom ji výslov-ně titulovali jako Královnu milosrdenství. Žalmista zpívá: „Dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje“ (Ž 62,12n). Proslulý kancléř pařížské univerzity Gerson9 uvažuje o těchto slovech a říká: „Království Boží spočívá ve spravedlnosti a v milosr-denství. Pán tuto říši rozdělil. Království spravedlnosti si vyhradil pro sebe, zatímco království milosrdenství postoupil Marii, a stanovil, že všechno slitování, prokazované lidstvu z nebe, má procházet Mariinýma rukama a má se rozdávat podle jejího uznání.“ Totéž říká jeden spisova-tel10 v předmluvě ke „katolickým listům“. Říká, že když svatá Panna počala ve svém lůně Boží Slovo a porodila je, dostala polovinu království a stala se Královnou milosrdenství, zatímco Ježíš Kristus zůstal Králem spravedlnosti.“
Věčný Otec ustanovil Ježíše Krista Králem spravedlnosti, a proto ho učinil Soudcem ce-lého světa. Z toho důvodu prorok zpíval: „Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost krá-lovskému synu“ (Ž 72,1). Učený vykladatel11 říká k těmto slovům: Pane, svému Synovi jsi dal
1 Pseudo-Athanasius. Sermo in Annunt. Deiparae, n. 13. MG 28, 935.938. Mezi spisy sv. Atanáše.
2 Sermo de nativitate B. M. V., cap. 3: Opera IV. Venetiis 1745.
3 Arnoldus Carnotensis, abbas Bonaevallensis: Libellus de laudibus B. M. V. ML 189, 1729.
4 Rupertus, opat v Deutzu, In Cantica, l. 3. ML 168, 891.
5 Sermo de Nativ. B. M. V., c. 6. Opera IV. Venetiis 1745.
6 Guerricus, abbas Igniacensis, In Assumptione B. M. V., s. 3, n. 3. ML 185, 195.
7 Mariale, q. 192. Opera XX, ll4. Lugduni 1651.
8 Seneca, Meda, act. 2, sc. 2, vers. 222-225.
9 Collectorium super Magnificat, tract. 4. Opera IV., col. 286. Antverpiae 1706.
10 Tento komentář býval připisován sv. Tomáši Akvinskému. Sixtus Sienský jej připisuje Tomáši Anglickému, OP (��1305).
11 Gabr. Biel, Sacri Canonis Missae lucidissima expositio, l. 80. Brixiae 1576, p. 799.
15 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V PANNE MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ
spravedlnost, poněvadž milosrdenství jsi dal Králově Matce.“ Svatý Bonaventura1 vhodně po-změňuje uvedená Davidova slova takto: „Pane, svému Synu jsi dal spravedlnost, poněvadž jsi své milosrdenství dal jeho Matce.“ Stejně mluví pražský arcibiskup Arnošt2, že Věčný Otec dal Synovi úkol soudit a trestat, Matku pak pověřil, aby soucitně pomáhala nešťastným. „Právě proto předpověděl prorok David, že Bůh sám takřka pomazal Marii za Královnu milosrdenství olejem radosti (Ž 45,8), abychom se my, Adamovi synové, všichni rozveselili při pomyšlení, že máme v nebi tuto velikou Královnu, plnou oleje milosrdenství a lásky k nám,“ jak říká Konrád Saský3.
V tom smyslu vztahuje sv. Albert Veliký4 velmi přiléhavě na Marii událost ze života královny Ester, která byla odedávna předobrazem naší Královny Marie. V knize Ester (Est 4) čteme, že za panování Asuera [Achašveróše] vyšel v jeho království rozkaz, nařizující pobití všech Židů. Jejich život tehdy svěřil Mardocheus [Mordokaj], jeden z odsouzených, Ester, aby u krále zakročila pro odvolání rozsudku. Zpočátku se Ester zdráhala podniknout tuto přímlu-vu, protože se bála, že by Asuera ještě víc rozhněvala. Mardocheus ji za to pokáral a domlou-val jí, ať nemyslí jen na své blaho, když ji Hospodin povolal na trůn pro záchranu všech Židů (Est 4,13). To řekl Mardochej královně Ester a to můžeme říci i my, ubozí hříšníci, své Krá-lovně Marii, kdyby se zdráhala vyprosit nám u Boha odpuštění trestu, který si právem zaslu-hujeme: Nedomnívej se, Paní, že tě Bůh povýšil za Královnu světa jen pro tvé blaho, neboť to učinil, aby ses mohla ve své vznešenosti více ujímat také nás, ubohých, a lépe nám pomáhat.
Když Asuerus před sebou spatřil Ester, zeptal se laskavě, co si přeje: „Co si přeješ, aby se stalo?“ (Est 7,2). Královna odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid“ (Est 7,3). A Asuerus ji vyslyšel a hned nařídil odvolání rozkazu.
Jestliže daroval Asuerus Židům život z lásky k Ester, jak by Bůh mohl nevyslyšet Marii, kterou nesmírně miluje, když ho prosí za ubohé hříšníky, kteří se jí svěřují do ochrany, a říká mu: Jestliže jsem nalezla milost před tvýma očima, ó, Králi! Matka Boží však dobře ví, že je požehnaná, blahoslavená, jediná ze všech lidí schopná nalézt jim ztracenou milost. Dobře ví, že je svým Pánem milována, že je milována víc, než všichni svatí a andělé dohromady. „Daruj mi můj národ, o ten žádám.“ Miluješ-li mne skutečně, říká mu, daruj mi, Pane, tyto hříšníky, za které prosím. Je možné, aby ji Bůh nevyslyšel? Kdo by neznal moc, kterou mají u Boha Mariiny prosby? „Zákon milostivosti je na jazyku jejím“ (Př 31,26). Každá její prosba je jako zákon, vydaný Hospodinem, aby se zacházelo milosrdně se všemi těmi, za něž Maria prosí.
Sv. Bernard5 si klade otázku, proč Církev nazývá Marii Královnou milosrdenství, a od-povídá: „Poněvadž Maria otvírá propast Božího milosrdenství tomu, komu chce, kdy chce a jak chce, takže žádný sebebezbožnější hříšník nezahyne, když mu věnuje Nejsvatější mezi svatými ochranu a přímluvu.“
Je ale třeba se obávat, že Maria s rozhořčením odmítne přímluvu za hříšníka příliš obtí-ženého hříchy? Nebo nás snad musí děsit velebnost a svatost této vznešené Královny? „Niko-li,“ volá sv. Řehoř VII.6, „čím je vznešenější a zářivější, tím je laskavější a soucitnější k hříš-níkům, kteří se chtějí polepšit a svěřují se jí do ochrany.“ Králové a královny vzbuzují svou velebností strach, takže se poddaní k nim bojí jít. „Čeho by se však báli ubožáci,“ říká sv. Bernard7, „jdoucí k této Královně milosrdenství? Vždyť s těmi, kdo ji navštěvují, nejedná tvr-dě a nevlídně, ale je k nim plná dobroty a lásky, neboť jim nabízí mléko a vlnu: mléko milosr-denství, aby v nás probudila důvěru, a vlnu ochrany, aby nás ochránila před blesky Boží spra-vedlnosti.“
Suetonius8 vypravuje o císaři Titovi, že nedovedl nikomu odepřít žádnou milost, do-konce nejednou sliboval víc, než mohl splnit. Když mu to vytýkali, odpovídal, že panovník nemá propustit s prázdnou nikoho z těch, jimž povolil slyšení. Titus tak jen mluvil, ve skuteč-nosti však často buď lhal nebo daný slib nesplnil. Naše Královna však nemůže lhát a svým cti-telům může vymoci vše, co chce. Navíc má k tomu tak laskavé a slitovné srdce, že nemůže propustit s prázdnou žádného prosebníka. „Je tak dobrotivá, že od ní nikdo neodejde neuspo-
1 Psalterium B. M. V., Psalmus 71. Mezi spisy sv. Bonaventury.
2 Mariale, cap. 122.
3 Speculum B. M. V., lect. 7. Dílo dříve bývalo všeobecně připisováno sv. Bonaventurovi.
4 Biblia Mariana, Liber Esther, n. 5, 6.
5 In Antiphonam Salve Regina, s. 1, n. 3. ML 184, 1063. Původcem není sv. Bernard, ale nějaký benediktinský mnich.
6 Registrum, Epistola 47 ad comitissam Mathildem. ML 148, 328.
7 Sermo di duodecim praerog. B. V. M. ML 133, 430.
8 Duodecim Caesares, Titus, n. VIII.
16 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ
kojený,“ říká Ludvík Blosius1. – „Jak bys mohla, Maria,“ volá sv. Bernard2, „odpírat pomoc ubohým, když jsi Královnou milosrdenství?“ – Ty jsi Královnou milosrdenství a já jsem hříšník ze všech nejbídnější. Když jsem tedy první mezi tvými poddanými, musíš mít o mne větší péči než o všechny ostatní. Slituj se tedy nad námi, Královno milosrdenství, a pamatuj na naši spásu!
„A nenamítej, přesvatá Panno,“ modlím se s Jiřím Nikomedským3, „nenamítej nám, že nám nemůžeš pomoci pro množství našich hříchů, neboť máš tak velikou moc a dobrotu, že ani největší počet hříchů je nepřeváží. Máš nepřekonatelnou sílu, aby tvou dobrotu spousta hříchů nezdolala. Nic neodolá tvé moci. Tvou slávu totiž pokládá Stvořitel za svou vlastní. A Syn plní s radostí tvé prosby, jako by splácel svůj dluh k tobě.“ Světec tím chce říci, že třeba-že je Maria nekonečně zavázána vděčností Synovi za to, že ji vyvolil za svou Matku, přece ne-lze popřít, že i Syn je hodně zavázán této Matce za to, že mu dala lidskou přirozenost. Proto Ježíš, aby splatil svůj dluh k Marii, ji ctí nyní ve své slávě zvláště tím, že vždycky vyslýchává všechny její prosby.
Jak tedy velmi musíme důvěřovat v tuto Královnu, když víme, jakou má moc u Boha a jak je přebohatá milosrdenstvím, takže na zemi není člověk, který by neměl účast na Mariině slitování a přízni! Blahoslavená Panna to sama zjevila sv. Brigitě4: „Jsem Královna nebe a Matka milosrdenství,“ řekla jí, „jsem Radost spravedlivých a Brána hříšníků k Bohu. Na zemi není hříšník tak zlořečený, že by byl zbaven mého milosrdenství, neboť každý, i když na mou přímluvu nedostane nic jiného, obdrží aspoň milost, že je méně pokoušen od zlých duchů. Ni-kdo – s výjimkou toho, který zlořečen skutečně je, což platí o konečném a neodvolatelném zlořečení, vyneseném nad zavrženými – nikdo není od Boha tak zapuzen, že by se k němu nemohl vrátit a nebyl od něho přijat na milost, jestliže mne vzývá o pomoc. Všichni mne na-zývají Matkou milosrdenství a opravdu, Boží milosrdenství k lidem mne učinilo tak milosrd-nou. Protože jsem tak milosrdná a tak moc toužím pomoci hříšníkům, bude nešťastný, na vě-ky po smrti nešťastný člověk, který se na mě za pozemského života mohl obracet, ale nedělal to, a proto propadl zavržení.“
Hledejme tedy útočiště, vždycky hledejme útočiště u nohou této nejsladší Královny, chceme-li se jistě spasit! A pokud nás děsí a ohromuje pohled na naše hříchy, vzpomeňme si, že se Maria stala Královnou milosrdenství proto, aby spasila svou ochranou největší a nejzou-falejší hříšníky, když k ní volají o pomoc. Ti budou její korunou v nebesích podle slov jejího božského Snoubence: „Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována… ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8). Co znamenají tato doupata dravců a nestvůr, ne-li srdce ubohých hříšníků? Jejich duše jsou změněny v brlohy hříchů, nejodpor-nějších to nestvůr. „Právě tito ubozí hříšníci,“ vykládá opat Rupert, „tebou zachránění, vzne-šená Královno Maria, budou tvou korunou v nebi. Jejich spása bude tvou korunou, korunou důstojnou a vhodnou pro Královnu milosrdenství.“
Příklad. V životopisu Sestry Kateřiny od sv. Augustina (naroz. v Bayeux, ��1688 v Ka-nadě)5 se vypráví, že blízko jejího kláštera žila žena jménem Marie, která od mládí, utracené-ho v hříších, byla až do pozdního věku zatvrzele oddána nepravostem. Obyvatelé místa ji od sebe vyhnali. Proto se uchýlila do vzdálené jeskyně, kde ode všech opuštěná, znetvořená hni-lobou a bez zaopatření po čase skonala. Jako němá tvář byla zakopána do neposvěcené ze-mě. Ani Sestra Kateřina, která se vždycky modlívala k Bohu za duše zemřelých, nepamatova-la v modlitbách na nešťastnou stařenu, když se dověděla o její smrti. Myslila o ní jako všichni ostatní, že je zavržena.
Po čtyřech letech se jí však zjevila neznámá duše z očistce a řekla jí: „Sestro Kateřino, jak jsem nešťastná! Ty prosíš Boha za duše všech zemřelých a jenom s mou duší nemáš sli-tování.“ – „Kdo jsi?“ zeptala se služebnice Boží. – „Jsem ta nešťastná Marie, která zemřela v jeskyni.“ – „A copak jsi spasená?“ divila se Sestra Kateřina. – „Ano, jsem spasena – milosr-denstvím Panny Marie.“ – „Ale jak se to stalo?“ – „Když jsem si chvíli před smrtí uvědomila,“ řekla duše, „jak jsem hříšná a jak jsem ode všech opuštěná, obrátila jsem se k Matce Boží a modlila se: „Paní, ty jsi útočištěm opuštěných. Hleď, já jsem nyní ode všech opuštěna. Ty jsi
1 Consolatio pusillanimium, cap.35, n. 3.
2 Meditatio in Salve Regina, n. 1. ML 184, 1077.
3 In SS. Deiparae ingressum in templum. MG 100, 1439. Omylem bývá tento Jiří Nikomedský nazýván jako Řehoř.
4 Relevationes, l. 6, c. 10; l. 2, c. 23.
5 Rupert, opat benediktinského kláštera v Deutz (��1135). In Cantica, l. 3. ML 168, 890.891.
17 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ
má jediná naděje, jenom ty mi můžeš pomoci! Slituj se nade mnou!“ A Svatá Panna mi vy-prosila milost lítosti. Nato jsem skonala, a byla jsem zachráněna. Moje Královna mi pak ještě vyprosila milost, aby se zkrátil můj očistec. Trpěla jsem prudší bolesti a nahradila tak mnoho očistcových roků. Nyní potřebuji jen několik mší svatých, abych byla vysvobozena. Prosím tě, dej je za mne sloužit. Slibuji ti, že se pak budu za tebe stále přimlouvat u Boha a u Panny Marie.“
Sestra Kateřina dala sloužit mše svaté hned. Za několik dní se jí opět ta duše zjevila, ale zářivější než slunce, a řekla: „Děkuji ti, Kateřino, už jdu do nebe velebit milosrdenství Bo-ží a přimlouvat se za tebe.“
Modlitba
Matko mého Boha a moje Paní, Maria! Jako předstupuje před vznešenou Královnu od-porný žebrák, posetý vředy, tak se k tobě, Královně nebe a země, blížím já. Z výše svého trůnu rač, prosím, obrátit své oči ke mně, ubohému hříšníkovi. Vždyť tě Bůh tak obohatil, abys pomáhala hříšníkům, a učinil tě Královnou milosrdenství, abys mohla přinášet úlevu ubohým. Pohleď tedy na mě a slituj se nade mnou! Pohleď na mě a nespusť mě z očí, dokud mne neproměníš ze hříšníka ve světce.
Vím dobře, že si nezasluhuji nic dobrého, že bych dokonce zasluhoval, abych byl za svůj nevděk zbaven všech milostí, které jsem na tvou přímluvu od Pána obdržel. Ty jsi však Královna milosrdenství a nehledáš zásluhy, ale bídu, abys přišla na pomoc nuzným. Kdo je ale chudší a nuznější než já?
Vznešená Panno, vím, že když jsi Královnou vesmíru, jsi také mou Královnou. Já se však chci zasvětit tvé službě zvláštním způsobem, abys se mnou mohla nakládat podle libosti. Proto ti říkám se sv. Bonaventurou: „Paní, chci se poddat tvé vládě, abys mne ve všem řídila a vedla“1. Nenechávej mě v mé moci! Poroučej mi, nakládej se mnou, jak chceš, také mne trestej, když neposlechnu, protože tresty z tvých rukou budou pro mne velmi spasitelné.
Je mi větší ctí být tvým služebníkem než být pánem celého světa. Přijmi mě, Maria, za svého a pamatuj na mé spasení! Nechci již náležet sobě. Dávám se ti darem.
A jestliže jsem ti v minulosti sloužil špatně, jestliže jsem promarnil tolik krásných příle-žitostí ke tvé úctě, budu v budoucnosti náležet mezi tvé nejhorlivější a nejvěrnější služebníky. Ne, nechci, aby mne ode dneška někdo předstihl v úctě a v lásce k tobě. To slibuji a doufám, že s tvou pomocí svůj slib splním. Amen.
1 Raguenau, S.J. – Poggi, Vita …, Napoli 1752.
18 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §2:
O CO VĚTŠÍ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PONĚVADŽ JE NAŠÍ MATKOU
§2: O co větší musí být naše důvěra v Marii, poněvadž je naší Matkou
Pannu Marii nazývají její ctitelé Matkou. Není to řečeno ani náhodou ani nazdařbůh. Spíš se zdá, že ji ani jinak nedovedou nazývat a že se ani nemohou nasytit toho názvu: Mat-ko! Ano, patří jí jméno Matka, protože je naší Matkou, ne ovšem tělesnou, ale duchovní. Je Matkou našich duší a naší spásy.
Když hřích oloupil naše duše o Boží milost, zbavil je také života. Protože byly v bídném stavu smrti, přišel Vykupitel Ježíš s neskonalým milosrdenstvím a láskou, aby nám získal svou smrtí na kříži ztracený život, jak sám prohlásil: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Hojnost nám přinesl, neboť – jak říkají teologové – Ježíš Kristus nám přinesl svým vykoupením větší dobro než byla škoda, kterou způsobil Adam svým hříchem. Tak se stal Ježíš, když nás usmířil s Bohem, Otcem našich duší v Novém zákoně milosti, jak předpověděl prorok Izaiáš, že bude „Otec věčnosti, Vládce pokoje“ (Iz 9,5). Je-li však Ježíš Otcem našich duší, je Maria jejich Matkou, neboť když nám dala Ježíše, dala nám pravý život, a když pak na Kalvárii obětovala Synův život za naše spasení, zrodila nás k životu milosti Bo-ží.
Podle učení svatých Otců se Maria stala naší duchovní Matkou ve dvou chvílích. Popr-vé, když si zasloužila počít v panenském lůně Syna Božího, jak říká sv. Albert Veliký1. Ještě přesněji učí sv. Bernardin Sienský2, že když Nejsvětější Panna dala při andělově zvěstování souhlas, který od ní Věčné Slovo očekávalo, aby se vtělilo, od té chvíle vyprošovala na Bohu s nesmírnou vroucností naši spásu. Tak se zasazovala za naši záchranu, že nás od tohoto oka-mžiku nosila pod srdcem jako nejlaskavější Matka.
Sv. Lukáš říká při vyprávění o narození našeho Spasitele (Lk 2,7), že Maria porodila svého prvorozeného Syna. „Tvrdí-li tedy evangelista,“ jak uvažuje jeden spisovatel3, „že teh-dy porodila svého prvorozeného syna, máme se snad domnívat, že později měla ještě jiné dě-ti?“ Tentýž spisovatel však říká dále: „I když je článkem víry, že Maria neměla kromě Ježíše žádné jiné tělesné děti, má ale jiné děti, duchovní, a těmi jsme my.“ Totéž zjevil Pán sv. Ger-trudě4, která jednoho dne četla zmíněné místo evangelia a byla jím uvedena do rozpaků. Ne-mohla pochopit, jak je možné říci o Ježíši Kristu, že byl prvorozeným Mariiným synem, když Maria zrodila jen jej. Bůh ji osvítil, že Ježíš byl prvorozeným synem Panny Marie podle těla, lidé jsou však jejími druhorozenými dětmi podle ducha.
Tak můžeme porozumět, co se říká o Marii ve Velepísni: „Tvůj život je kupka pšenice, obložená liliemi“ (Pís 7,3). Sv. Ambrož5 vykládá ta slova takto: „Ačkoliv v nejčistším Mariině životě bylo jen jediné pšeničné zrnko, totiž Ježíš Kristus, přece je srovnáván s kupkou pšeni-ce, poněvadž toto jediné zrníčko v sobě obsahovalo všechny vyvolené, jimž se Maria měla stát také Matkou.“ Proto napsal opat Vilém6: „Když Maria přivedla na svět Ježíše, našeho Spasitele a náš Život, zrodila ke spáse a k životu nás všechny.“
Podruhé nás zrodila Maria k životu milosti, když v nesmírných bolestech srdce na Kal-várii obětovala za naši spásu Věčnému Otci život svého milovaného Syna. „Protože tehdy spo-lupůsobila,“ jak říká sv. Augustin7, „svou láskou, aby se zrodili věřící k životu milosti, stala se tak duchovní Matkou všech nás, kteří jsme údy své hlavy, Ježíše Krista.“ Tutéž myšlenku ob-sahují slova Velepísně platící o Marii: „Učinili mne strážnou svých vinic, své vinice jsem dbát nemohla“ (Pís 1,5). Pro spásu našich duší Maria ochotně svolila, že bude obětovat život svého Syna na smrt. Nebo, jak vykládá opat Vilém8: „Aby zachránila duše mnohých, svoji duši vy-dala na smrt.“ A co tvořilo Mariinu duši, když ne Ježíš, který byl jejím životem a celou její lás-kou? Proto jí prorokoval sv. Simeon, že jednoho dne probodne její požehnanou duši přebo-lestný meč (Lk 2,35). Tím mečem bylo kopí, které proklálo Ježíšův bok, neboť Ježíš byl Marii-nou duší. Tehdy nás Maria zrodila k věčnému životu, takže se všichni můžeme nazývat dětmi
1 Questiones super Missus, q. 145.
2 Serm. de festivit. SS. et Immac. V. M., s. VIII. De cons. virgin., art. 2, c. 2.
3 S. Albertus, Questiones super Missus, q. 145.
4 Legatus divinae pietatis, l. 4, c. 3.
5 De institutione Virginis, c. 14. ML 16, 327.
6 Guilelmus Parvus, abbas Neobrigensis, Comm. in Cant. Není dosud vydán tiskem.
7 Liber de sancta virginitate, c. 6, n. 6. ML 40, 399.
8 Guilelmus Parvus, abbas Neobrigensis, Comm. in Cant. Není dosud vydán tiskem.
19 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §2: O CO VĚTŠÍ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PONĚVADŽ JE NAŠÍ MATKOU
Mariiných bolestí. Tato nejdobrotivější naše Matka byla vždy naprosto a dokonale sjednocena s vůlí Boží. „Znala také,“ říká sv. Bonaventura1, „lásku Věčného Otce k lidem, který chtěl smrt svého Syna pro naše spasení; znala i lásku Syna, který za nás chtěl zemřít. Aby se tedy sjed-notila s touto nezměrnou láskou Otce a Syna k lidskému pokolení, přinesla také sama celou svou vůlí oběť svého Syna, a svolila, aby zemřel za naši spásu.“
Je sice pravda, že při smrti pro vykoupení lidského pokolení chtěl být Ježíš osamocený podle slov: „Sám jsem šlapal v lisovací kádi“ (Iz 63,3). Když však viděl velikou Mariinu touhu, aby se též mohla uplatnit při záchraně lidstva, ustanovil, aby spolupracovala na naší spáse dokonalým obětováním jeho života, a tak aby se stala Matkou našich duší. Náš Spasitel to dal najevo, když před posledním vydechnutím pohlédl z kříže na Matku a na učedníka Jana, oba stojící v blízkosti, a řekl nejprve Marii: „Hle, tvůj syn“ (Jan 19,26). Chtěl říci: Pohleď na člově-ka, který se již rodí k životu milosti z oběti mého života, kterou přinášíš pro jeho spásu. Po-tom se obrátil k učedníkovi: „Hle, tvá matka“ (Jan 19,27). Podle výkladu sv. Bernardina Sien-ského2 se stala těmito slovy Maria nejen matkou sv. Jana, ale i Matkou všech lidí, a to pro lásku, kterou k nim chovala. „Z toho důvodu napsal také sv. Jan,“ vykládá Sylveira3, „ve svém evangeliu při záznamu o této události: „Potom řekl učedníkovi: Hle, tvá matka.“ Po-všimnutí tedy zaslouží, že Ježíš nepromluvil k Janovi, ale k učedníkovi, aby dal najevo, že Spasitel dal Marii za Matku všem těm, kteří se jako křesťané nazývají jeho učedníky.“
„Já jsem matka krásného milování“ (Sir 24,24), říká Maria, poněvadž „její láska,“ říká jeden spisovatel4, „která činí naše duše krásnými v Božích očích, působí, že nás přijímá za syny jako laskavá Matka.“ „Kterápak matka miluje své děti a pečuje o jejich blaho tak, jako ty, naše nejsladší Královno, nás miluješ a staráš se o naše blaho?“ ptá se sv. Bonaventura5.
Jak jsou všichni šťastní, kdo žijí pod ochranou Matky tak laskavé a tak mocné! Prorok David, i když za něho ještě Maria nebyla na světě, prosil Boha o spasení proto, že je Mariiným synem: „Pomoz synu své služebnice!“ (Ž 86,16). „Které služebnice?“ ptá se sv. Augustin6 a odpovídá: „Té, která říká: Hle, jsem služebnice Páně.“ „Kdo by se kdy odvážil,“ říká sv. Bel-larmin7, „odtrhnout Marii od srdce tyto děti, když se jí svěřily do ochrany před nepřáteli? Moh-ly by peklo nebo vášně běsnit, aby je přemohly, když skládají svou důvěru v ochranu této vznešené Matky?“ – „O velrybě se vypravuje, že když jsou ohrožena její mláďata ať bouří ne-bo rybáři, otvírá tlamu a ukrývá je v sobě. Právě tak jedná Maria,“ říká Navarino8. „Copak dě-lá naše Matka, když vidí své děti ohrožené velkým nebezpečím v bouři zuřivých pokušení? S mateřskou láskou je ukrývá ve svém nitru, chrání je a střeží, dokud je neuvede do bezpečné-ho přístavu nebes.“ – Ó, nejlaskavější Matko, nejslitovnější Matko, buď vždy velebena a vele-ben buď vždycky Bůh, že tě učinil naší Matkou a bezpečným útočištěm ve všech nástrahách tohoto života.
Nejblahoslavenější Panna zjevila sv. Brigitě9 toto: „Kdyby matka viděla své dítě pod meči nepřátel, odvážila by se všeho pro jeho záchranu. Tak jednám a vždycky budu jednat vzhledem ke svým dětem, i kdyby to byli sebevětší hříšníci, jen když se na mě obracejí o po-moc.“ Tímto způsobem tedy zvítězíme jistě v každém boji s peklem, budeme-li se svěřovat do ochrany Matce Boží a Matce své a budeme-li jí stále opakovat: Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko, pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. – Ó, kolik vítězství zís-kali nad peklem věřící, když vzali za útočiště k Marii tuto krátkou, ale nade vše mocnou mod-litbou. Veliká služebnice Boží Sestra Marie Crocifissa z řádu sv. Benedikta vítězila vždy její pomocí nad zlými duchy.
Radujte se tedy, všechny Mariiny děti! A ať víte, že Maria přijímá za své děti všechny, kdo jimi chtějí být. Jen zmužile! Jakýpak strach před zavržením, když vás brání a střeží tato Matka? Sv. Bonaventura10 říká, že „kdo miluje tuto dobrou Matku a doufá v její ochranu, si má dodat mysli a říkat: Čeho se bojíš, má duše? Ne, neprohraješ soud o svou věčnou spásu, neboť rozsudek o tobě je v rukou tvého Bratra Ježíše a tvé Matky Marie!“ Při této myšlence
1 In I. Sentent., dist. 48, Dub. IV.
2 Quadragesimale de christ. religione, s. 51, De pass. Dom., Pars princ. 2, art. 1, c. 3.
3 In textum evangel., l. 8, c. 17, q. 14, n. 91.
4 Paciuchelli, Excit. dormitantis animae, in Psalm. 86, Exc. 22, n. 5.
5 Stimullus amoris, p. 3, c. 19. Toto dílo bývá uváděno mezi spisy sv. Bonaventury.
6 Enarratio in Ps. 85, n. 22. ML 37, 1097.
7 De septem verbis Domini in cruce prolatis, l. 1, c. 12.
8 Umbra virginea, Exc. 121, n. 1142.
9 Relevationes, l. 4, c. 138.
10 Soliloquium de quattuor mental. exercitiis, c. 1, §3, n. 23.
20 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §2: O CO VĚTŠÍ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PONĚVADŽ JE NAŠÍ MATKOU
volá sv. Anselm1 radostně: „Jak blaženou mám naději, jak bezpečné útočiště! Matka Boží je mou Matkou! S jakou jistotou tedy musíme doufat, když naše spása závisí na rozsudku dob-rého Bratra a milující Matky?“ – Naše Matka nás tedy volá k sobě a říká: „Kdo jsi maličký, pojď ke mně“ (Př 9,4). Malé děti mají stále v ústech jméno své matky a když se něčeho lek-nou, hned volají: Maminko, maminko! Ó, nejsladší Maria, nejlaskavější Matko! To právě od nás žádáš, abychom se stali dětmi a vzývali tě vždy ve svých nebezpečích a obraceli se k tobě vždycky, protože nám chceš pomoci a zachránit nás, jako jsi zachránila všechny děti, které se kdy tobě svěřovaly do ochrany.
Příklad. V dějinách jezuitských klášterů v Neapolském království je zaznamenána zprá-va o mladém skotském šlechtici jménem Vilém Elfinstone, příbuzném krále Jakuba2. Pocházel z protestantské rodiny, ale milost Boží mu otevřela oči, aby poznal svůj blud. Přišel do Fran-cie, kde s pomocí skotského jezuity a ještě více na přímluvu blahoslavené Panny poznal ko-nečně pravdu, odpřísáhl blud a stal se katolíkem. Odtud se odebral do Říma. Jednoho dne byl velmi zarmoucen a plakal. Když se přítel ptal na příčinu smutku, odpověděl, že se mu v noci zjevila matka a řekla mu: Štěstí pro tebe, synu, žes vstoupil do pravé Církve. Já jsem zahy-nula, protože jsem skonala v bludu. Od toho dne ctil Pannu Marii ještě vroucněji a vyvolil si ji za jedinou Matku. Maria mu vnukla myšlenku, aby vstoupil do řádu; zavázal se k tomu sli-bem. Protože byl nemocný, odjel do Neapole, aby se uzdravil v tamním podnebí. Bůh však chtěl, aby v Neapoli zemřel, a to jako řeholník. Když totiž hned po svém příchodu smrtelně onemocněl, pohnul prosbami a slzami představené, aby ho přijali za člena řádu. Potom po sv. přijímání před Velebnou Svátostí složil řeholní sliby a byl přijat do Tovaryšstva.
Všichni byli dojati jeho vroucností, když děkoval své Matce Marii, že ho vytrhla z bludu a dala mu milost umřít v pravé Církvi, v domě Božím, uprostřed řeholních bratří. Proto volal: Jak je to krásné, umírat uprostřed tolika andělů! Když ho napomínali, aby si odpočinul, odpo-vídal: Když se blíží konec mého života, není již kdy odpočívat. Před smrtí pak řekl okolostojí-cím: Nevidíte, bratři, stát kolem dokola anděly? Když šeptal jakási slova, zeptal se ho jeden z řeholníků, co říká. Odpověděl, že mu anděl strážný zjevil, že v očistci pobude jen krátkou do-bu a pak hned přijde do nebe. Nato zase začal hovořit s milou Matkou Marií, vzýval ji opět a zase. Matko, Matko! Konečně vydechl duši tak tiše, jako když dítě usíná v náruči matky. Za-nedlouho bylo jednomu řeholníkovi zjeveno, že mladík je již v nebi.
Modlitba
Má Nejsvětější Matko, jak je to možné, že jsem tak zlý, když mám tak dobrou Matku? Že miluji tvory, když mám Matku, která plane zcela láskou k Bohu? Že jsem tak nuzný, když mám Matku tak bohatou ctnostmi? Ach, moje nejdražší Matko, je sice pravda, že nezasluhuji být tvým synem; svým špatným životem jsem se stal toho nehodným. Budu spokojený, když mě přijmeš za svého otroka. A jsem ochotný zříci se i všech království světa jen proto, abych se dostal mezi tvé nejnižší služebníky. Ano, budu spokojen se vším. Tím mi však nezabráníš, abych tě nazýval svou Matkou.
Toto jméno mě naplňuje útěchou a štěstím. Připomíná mi povinnost lásky k tobě. Čím více mě děsí moje hříchy a božská spravedlnost, tím více mě sílí myšlenka, že ty jsi mou Mat-kou. Dovol mi tedy říci: Matko má, má nejdražší Matko! Tak tě nazývám a vždycky ti tak bu-du říkat.
Ty máš být po Bohu má naděje, mé útočiště a má láska v tomto slzavém údolí. Dou-fám, že takto zemřu a že odevzdám v posledním okamžiku duši do tvých svatých rukou se slovy: Matko má, má Matko Maria, pomoz mi, slituj se nade mnou. Amen.
1 Or. 52. ML 158, 937.
2 Schinosi, Istoria della Comp. di Gesú appartenente al regno di Napoli, P. I, l. 5, c. 7 anno 1584.
21 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE
§3: Jak velice nás tato Matka miluje
Je-li Maria naší Matkou, můžeme si snadno domyslit, jak nás miluje.
Láska rodičů k dětem je láska nutná. Z toho důvodu přikazuje podle sv. Tomáše1 bož-ský zákon dětem lásku k rodičům, zato však není výslovné přikázání, aby rodiče milovali své děti: „Láska k vlastnímu potomstvu je tak hluboce vtisknuta do nitra samou přírodou, že ani nejdivočejší dravci nemohou nemilovat svá mláďata,“ jak říká sv. Ambrož2. Zoologové vyprá-vějí, že dokonce i tygři, když zaslechnou hlas ulovených mláďat, se vrhají do moře a plavou až k lodím, které mláďata odvážejí3. Jestliže tedy ani tygři, jak by řekla naše nejvznešenější Matka, nedovedou zapomenout na svá mláďata, jak bych mohla zapomenout já na vás, své děti? „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? A i kdyby ona zapomněla, já na tebe nezapomenu“ (Iz 49,15).
Maria je naší Matkou, ne ovšem podle těla, ale podle lásky, jak jsme již vysvětlili. „Já jsem matka krásného milování“ (Sir 24,24). Tedy pouze její láska k nám ji činí naší Matkou. „Proto se honosí,“ říká jeden spisovatel4, „že je Matkou lásky, neboť – když nás přijala za děti – je k nám plná lásky.“
Kdo by mohl vylíčit lásku, kterou Maria chová k nám, ubohým? Arnold Chartreuxský5 říká, že při smrti Ježíše Krista nesmírně toužila zemřít se Synem z lásky k nám. „Zatímco Syn pněl na kříži a umíral, Maria za nás nabízela svůj život,“ říká sv. Ambrož6.
Všimněme si důvodů této lásky, neboť tak lépe porozumíme, jak velice nás tato dobrá Matka miluje!
První důvod Mariiny veliké lásky k lidem je její veliká láska k Bohu. Láska k Bohu a láska k bližnímu spadají pod totéž přikázání, jak píše sv. Jan: „A tak máme od Boha toto při-kázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra“ (1 Jan 4,21). Jak roste jedna láska, vzrůs-tá i druhá. Víme, co všechno vykonali světci z lásky k bližnímu, poněvadž vroucně milovali Boha. Dospěli až tak daleko, že nabídli v oběť pro blaho bližních svobodu, dokonce i život. Čtěme jen o činech sv. Františka Xaverského v Indii! Pro duchovní blaho tamních nevzděla-ných národů slézal vysoké hory, vystavoval se tisícerým nebezpečím, vyhledával tyto ne-šťastníky v dírách, kde bydleli jako zvěř, a přiváděl je k Bohu. A čeho se odvážil sv. František Saleský, aby obrátil bludaře v kraji Chablais? Měl odvahu celý rok den co den lézt po čtyřech po trámu, v zimě omrzlém, přes řeku, aby se dostal na druhý břeh k těm zatvrzelcům a mohl jim kázat. Sv. Pavlín se sám stal otrokem, aby z otroctví vysvobodil syna chudé vdovy. Sv. Fidelis obětoval radostně život při kázání, aby přivedl k Bohu bludaře toho místa, kde kázal. Svatí tedy dělali tolik z lásky k bližním, poněvadž vroucně milovali Boha.
Kdo však miloval Boha více než Maria? Milovala ho v prvním okamžiku svého života víc, nežli ho milovali všichni svatí a všichni andělé v celém svém bytí, jak budeme později uvažovat v rozjímání o Mariiných ctnostech. Blahoslavená Panna sama zjevila Sestře Marii Crocifisse, že žár její lásky byl schopen strávit v okamžiku vše na nebi i na zemi a že ve srov-nání s ní se všechny plameny lásky serafů podobaly chladnému větru7. A jako mezi anděly není žádný, který by Boha miloval víc než Maria, tak ani nenajdeme a nemůžeme najít po Bo-hu někoho, kdo by nás miloval víc než tato nejlaskavější Matka. A i kdybychom sloučili vjedno lásku všech matek k jejich dětem, lásku všech snoubenců k jejich snoubenkám, lásku všech světců a andělů k jejich ctitelům, nevyrovnala by se jejich láska lásce, kterou Maria miluje je-dinou duši. P. Nieremberg8 říká, že „láska všech matek k jejich dětem je stínem Mariiny lásky ke každému z nás. Sama nás miluje víc, než nás milují dohromady všichni andělé a svatí.“
Dále nás miluje naše Matka tak velice proto, že jsme jí byli odkázáni za syny jejím dra-hým Ježíšem, když před svou smrtí řekl: „Ženo, to je tvůj syn“ (Jan 19,26). V Janově osobě
1 Summa Theologiae I-II, q. 100, a. 5 ad 4.
2 Hexaemeron, l. 6, c. 4, n. 22. ML 14, 250.
3 Philostratus, De Tyanensi Apollonio, l. 2, §14, n. 3.
4 Piciuchelli, Excitationes, Exc. 22 in Psalm. 86, n. 3.
5 De septem verbis Dom. in cruce, tract. III. ML 189, 1694.
6 Liber de instit. virginis, c. 7, n. 49. ML 16, 318.
7 Turselini, Vita… Bononiae 1746.
8 Dell´ affezione ed amore ŕ Maria, cap. 14.
22 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE
označil za její děti všechny lidi, jak jsme uvažovali již dříve. To byla poslední Synova slova k ní! Posledních pokynů, které nám dávají drazí ve chvíli smrti, si hluboce vážíme a nikdy nám nevymizí z paměti.
Kromě toho nás Maria miluje tolik také proto, že jsme ji stáli tolik bolestí. Matky oby-čejně mívají více rády ty děti, s nimiž měly více starostí a více bolestí. My jsme ale ty děti, pro které musela sama obětovat na smrt předrahý život svého Ježíše, aby nám získal život milosti. Z této veliké Mariiny oběti jsme se tedy zrodili k životu Boží milosti. A právě proto, že jsme ji stáli tolik starostí, jsme jí tak drahými dětmi. O Věčném Otci je psáno, že z lásky, že z lásky k lidem vydal na smrt i svého vlastního Syna: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna“ (Jan 3,16). Sv. Bonaventura1 říká, že totéž lze říci i o Marii: Tak Maria milova-la nás, že dala svého jednorozeného Syna.
Kdy nám ho dala?
„Dala nám ho především, když svolila, aby šel na smrt,“ říká P. Nieremberg. Dále nám ho dala tím, že život svého Syna nehájila, když se soudci této povinnosti buď z nenávisti nebo ze strachu zpronevěřili. Můžeme rozumně předpokládat, že by slova Matky tak moudré a tak něžné měla mocný vliv aspoň na Piláta, který by si rozmyslel odsoudit na smrt člověka, kte-rého uznal a prohlásil za nevinného. Ale nestalo se, Maria nechtěla pronést ani slůvko ve pro-spěch svého Syna, aby nezabránila smrti, na níž závisela naše spása. Nakonec nám ho dala tisíckrát u paty kříže v těch třech hodinách před jeho smrtí. Tehdy stále jen obětovala s nej-větší láskou Synův život za nás, přičemž sama trpěla nejkrutější bolest. Činila to tak statečně, že – podle sv. Anselma a sv. Antonína2 - byla odhodlána, kdyby nebylo katanů, ho třeba sa-ma ukřižovat, jen aby se vyplnila vůli Otce, který žádal jeho smrt pro naše spasení. A jestliže Abrahám dokázal podobný skutek skutečností, když chtěl obětovat syna vlastníma rukama, musíme připustit, že Maria, která byla svatější a poslušnější než Abrahám, by to vykonala ještě statečněji.
Vraťme se však ke své myšlence. Jak musíme být Marii vděční za úkon tak velké lásky, když přinesla v tak krutých bolestech v oběť život svého Syna pro spásu nás všech? Bůh Ab-raháma bohatě odměnil za jeho ochotu, když chtěl obětovat Izáka. Čím se ale my můžeme odvděčit Marii za život jejího Ježíše, kterého za nás obětovala? Byl to Syn daleko vznešenější než Izák a milovala ho mnohem více, než Abrahám miloval svého syna! „Tato Mariina láska,“ říká sv. Bonaventura3, „nás velmi zavázala, abychom ji milovali; vidíme přece, že nás milova-la víc než kdokoli jiný, neboť nám dala svého jednorozeného Syna, kterého měla raději než sebe.“
Odtud plyne další důvod, proč nás Maria tolik miluje. Vidí, že jsme vykoupeni za cenu krve Ježíše Krista. Kdyby nějaká matka věděla, že její milovaný syn vykoupil ze zajetí něja-kého otroka dvacetiletým strádáním v žalářích, jak velmi by si tohoto otroka vážila už z toho-to důvodu! Maria ale ví, že Syn Boží nepřišel na svět kvůli ničemu jinému, než aby spasil nás, ubohé, jak sám prohlásil: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lk 19,10). A aby nás spasil, uvolil se za nás obětovat i svůj život. Kdyby nás tedy Maria milovala málo, ukázala by, že si necení Synovy krve, která je výkupným za naši spásu. Sv. Alžbětě4 bylo zjeveno, že se Maria od svého obětování v chrámě neustále jen modlila za nás, aby Hos-podin brzy seslal svého Syna kvůli spasení světa. Můžeme si snadno domyslet, o kolik nás nyní miluje více, když ví, jak nás oceňuje její Syn, že se nerozpakoval nás získat za tak ne-smírnou cenu.
A protože všichni lidé byli vykoupeni Ježíšem Kristem, proto je Maria všechny miluje a zahrnuje je dobrodiními. Sv. Jan o ní říká: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem“ (Zj 12,1). Jako se na zemi nikdo nemůže ukrýt před sluncem, tak není na zemi ni-kdo, kdo by byl zbaven Mariiny lásky: „Nic se neskryje před jeho žárem“ (Ž 19,7). „Před jeho žárem – to znamená před žárem Mariina srdce,“ jak vysvětluje celleský opat5.
„A kdo kdy pochopí,“ říká sv. Antonín6, „péči, kterou má tato laskavá Matka o nás všechny? Proto nám nabízí a poskytuje své milosrdenství.“ Protože naše Matka dychtila po
1 Srov. In I. Senten., dist. 48, Dub. IV. Jasněji to říká Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. IV, c. 18.
2 Sv. Antonín cituje sv. Anselma v díle Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, cap. 41, §1 ad 3.
3 Sermo I. de B. V. M. Mezi spisy sv. Bonaventury.
4 Zjevení se stalo sv. Alžbětě Durynské. Sv. Alfons ji nazývá řeholnicí, poněvadž byla členkou Třetího řádu sv. Františka.
5 Raymundus Jordanus (Idiot), Contemplationes de B. Virgine, Proemium.
6 Summa Theologiae IV, tit. 15, cap. 2.
23 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE
záchraně všech, proto k ní také spolupracovala. „Je jisté,“ říká sv. Bernard1, „že se starala o celé lidské pokolení.“ Proto je velmi prospěšná pobožnost některých Mariiných ctitelů, kteří podle svědectví Kornélia a Lapide2 prosí Pána o ty milosti, které pro ně vymáhá Svatá Panna, slovy: „Dej mi, Pane, co pro mě vyprošuje Nejsvětější Panna!“ „A oprávněně,“ říká zmíněný spisovatel, „neboť naše Matka nám vymáhá větší dobra, než si dovedeme my sami přát.“ A zbožný Bernardin z Busti3 říká, že Maria rychleji uděluje dobra a milosti, než my po nich tou-žíme. Proto na ni vztahuje Richard od sv. Vavřince4 slova knihy Moudrosti: „Předchází ty, kdo po ní touží, takže se jim dává poznat první“ (Mdr 6,13): „Maria předchází ty, kdo se na ni ob-racejí, aby ji nalezli, dříve, než ji začnou hledat.“ „Tak velká je láska této dobré Matky k nám,“ říká Richard od sv. Viktora5, „že nám přichází na pomoc dřív, než o ni my žádáme.“
Je-li tedy Maria tak dobrá ke všem, i k nevděčným a k lhostejným, kteří ji milují málo a málo se jí svěřují do ochrany, o co laskavější bude k těm, kdo ji milují a často ji vzývají? „Snadno ji mohou spatřit ti, kteří ji milují“ (Mdr 6,12). „Jak snadno najdou Marii,“ říká Richard od sv. Vavřince6, „kdo ji milují; a najdou ji plnou něhy a lásky: „Miluji ty, kdo mě milují“ (Př 8,17).“ Maria dosvědčuje, že nemůže odepřít lásku těm, kdo ji milují. „Ačkoliv tato nejlíbez-nější Paní miluje všechny lidi jako své děti, přece jen dává přednost v uznání a v lásce těm, kdo ji milují něžněji,“ svědčí sv. Bernard7. Podle slov Raymunda Jordana8 jsou Mariini ctitelé tak šťastní, že je Maria nejen miluje, ale také jim slouží.
V kronice dominikánského řádu čteme9, jak umíral bratr Leodat z Montpellier, který se svěřoval do ochrany této Matce milosrdenství dvěstěkrát denně. Jednoho dne u sebe uviděl překrásnou Královnu, která mu řekla: „Leodate, chceš umřít a přijít k mému Synovi a ke mně?“ Řeholník odpověděl: „Kdo jste?“ „Jsem Matka milosrdenství,“ odpověděla blahoslavená Panna. „Tys mě často vzýval, proto jsem nyní přišla pro tebe. Pojďme do nebe!“ Ještě ten den Leodat skonal a přišel, jak doufáme, za Marií do království blaha.
Nejsladší Matko Maria, blažený, kdo tě miluje. Sv. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježí-šova10 říkával: „Když miluji Marii, jsem si jistý setrváním, a vyprosím si na Bohu vše, co chci.“ Proto svatý mladík obnovoval bez ustání toto předsevzetí: Chci milovat Marii, chci milovat Ma-rii. Tato slova si často v duchu opakoval.
„Ach, jak v lásce předstihuje tato dobrá Matka všechny své děti! Ať ji milují sebevíc, vždycky bude Mariina láska k nim větší,“ říká Auriemma11. Kéž by ji milovaly jako sv. Stani-slav Kostka, který miloval tuto svou drahou Matku tak něžně, že svou řečí rozohňoval každé-ho, s kým mluvil, k podobné lásce. K oslavě jejího jména tvořil nová slova a nové čestné vý-razy. Nezačal žádnou práci, aby si od ní nejprve před některým jejím obrazem nevyžádal po-žehnání. Když se modlil hodinky, růženec nebo když konal jiné modlitby k Mariině cti, dělal to s tak zjevnou vroucností, jako by mluvil tváří v tvář se samotnou Pannou Marií. Když slyšel zpěv Zdrávas Královno, vzplanuly jeho srdce i jeho obličej. Knězi Tovaryšstva Ježíšova, se kterým šel navštívit obraz blahoslavené Panny, odpověděl na otázku, jak ji miluje: „Otče, co mohu říci více, než že je mou Matkou?“ Podle výpovědi tohoto kněze pronesl svatý mladík ta-to slova s výrazem takové něhy a vroucnosti v hlase a v pohledu, že se zdálo, jako kdyby ne člověk, ale anděl mluvil o lásce k Marii. – Kéž by ji milovaly její děti také tak, jako blah. Heř-man, který ji nazýval svou milovanou snoubenkou a za to byl od Panny Marie poctěn jménem snoubenec12; jako sv. Filip Neri, který pociťoval velkou útěchu už při pouhé myšlence na Ma-rii, a proto ji nazýval svou slastí; jako sv. Bonaventura, který ji nazýval nejen svou Paní a Matkou, ale aby dokázal svou něžnost a oddanost k ní, jmenoval ji dokonce svým srdcem a svou duší. Měly by ji milovat jako její veliký ctitel sv. Bernard, který tak hodně miloval tuto sladkou Matku, že ji nazýval lupičkou srdcí. Proto říkal, aby vyjádřil své vroucí city k ní: „Což jsi mi neuloupila srdce?“ – Měly by ji nazývat svou milenkou, jak říkával sv. Bernardin Sien-ský, který vykonal každý den návštěvu u některého jejího obrazu a vyznával jí co nejněžněji
1 In Assumpt. B. M. V., s. 4, n. 8. ML 183, 429.
2 Spíše než Cornelius a Lapide má tuto myšlenku Salazar SJ, In Proverbia VIII.
3 Mariale seu sermones de B. V. M., p. 2, sermo 5: De Nativ. Mariae.
4 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 15. Spis býval pokládán za dílo sv. Alberta.
5 In Cantica, cap. 23. ML 196, 475.
6 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 15.
7 In Antiphonam Salve Regina, s. 1, n. 1. ML 184, 1061. Autor nejistý.
8 Contemplat. de B. Virgine, Proem.
9 Ger. de Fracheto O.P., Vitae Fratrum Ord. Praed.
10 Cepari, Vita, Roma 1717.
11 Affetti scambievoli, p. 1, c. 1. Auriemma připisuje výrok sv. Ignácovi, mučedníkovi.
12 Blah. Heřman žil v premonstrátském klášteře ve Steinfeldu (��1239-1241).
24 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE
lásku jako své Královně. Na otázku, kam chodí každý den, odpovídal, že navštěvuje svoji mi-lenku. Měly by ji milovat také tak, jako sv. Alois Gonzaga, který neustále hořel láskou k Marii, že sotva zaslechl nejsladší jméno své drahé Matky, hned mu plálo srdce a na tváři se mu ob-jevoval žhavý ruměnec, jak mohli všichni vidět. – Její děti by ji měly milovat jako sv. Franti-šek Solanský, který jako by se pominul z lásky k Marii rozumem; s hudebním nástrojem sedal někdy před její obraz a zpíval jí o lásce. Říkal, že jak dělají světští milenci svým vyvoleným, tak zpívá on své milované Královně večerní dostaveníčko. Měly by ji milovat také tak, jak ji milovalo tolik jejích služebníků, kteří nevěděli, čím by jí ještě dokázali svou lásku. P. Jan de Trexo z Tovaryšstva Ježíšova si s jásotem říkal Mariin otrok a na znamení otroctví ji často na-vštěvoval v některém chrámě. A co tady dělal? Jakmile vešel, skrápěl dlažbu slzami něžné lásky k blahoslavené Panně, pak se dotýkal dlažby jazykem a obličejem a tisíckrát ji líbal, ne-boť to byl, jak říkal, dům jeho milované Paní. P. Jakub Martinez1, také z Tovaryšstva Ježíšova, který býval pro svou zbožnost k Marii unášen na její svátky anděly do nebe, aby viděl, s ja-kou nádherou se tam konají, říkal: „Chtěl bych mít srdce všech andělů a všech svatých, abych mohl Marii milovat tak, jak ji milují oni. Chtěl bych mít životy všech lidí, abych je mohl všechny obětovat z lásky k Marii.“ Kéž dosáhnou Mariiny děti takové lásky k ní, jako syn sv. Brigity Karel2, který říkal, že neví, co by ho na světě těšilo víc než myšlenka, jak Bůh velice miluje Marii. A také ujišťoval, že by rád podstoupil i největší utrpení, jen aby Maria nepozbyla – kdyby to vůbec bylo možné – ani nejmenší díl své slávy; a kdyby Mariina velikost patřila jemu, že by se jí vzdal pro ni jako mnohem hodnější. – Měly by jí toužit dát i život na důkaz své lásky k Marii, jak si to přával Alfons Rodriguez. Ani se nedivíme těm, kteří si vryli do pr-sou ostrým železem líbezné jméno Maria, jako řeholník František Binans3 nebo Radegunda, manželka krále Chlotara4, ano, tak daleko šli někteří, že si vtiskli žhavým železem do těla toto milované jméno, aby jim zůstalo pevně a nevyhladitelně, jak to z lásky k ní udělali její ctitelé Jan Křtitel Archinto5 a Augustin Espinosa6, oba z Tovaryšstva Ježíšova.
Její děti ať dělají a snaží se dělat vše, čeho je schopen milující snoubenec, když chce projevit svou náklonnost milované dívce; nikdy se jim ale nepodaří milovat Marii tak, jak je miluje ona. Mnich Mikuláš7 říká: „Vím, má Paní, že ze všech bytostí jsi ty nejvíce hodna lásky a že nás miluješ láskou, kterou nepředstihne žádná jiná láska.“ Když jednou prodléval ctihod-ný Alfons Rodriguez z Tovaryšstva Ježíšova před Mariiným obrazem, pocítil v srdci takový žár lásky, že zvolal: „Má lásky nejhodnější Matko, vím, že mě miluješ; nemiluješ mne však tak, jak já miluji tebe.“ A Maria, jako by byla uražena ve své lásce, mu z obrazu odpověděla: „Co to říkáš, Alfonsi? Co to říkáš? Nesmírně větší je má láska k tobě než tvoje ke mně. Abys věděl – mezi nebem a zemí není tak velká vzdálenost, jako je rozdíl mezi láskou mou a tvou8.“
Proto volá oprávněně sv. Bonaventura9: „Blažení ti, kteří mají štěstí, být věrnými a mi-lujícími služebníky této nejlaskavější Matky!“ „A je to pravda, neboť tato nejvděčnější Králov-na se nedá nikdy svými ctiteli předstihnout v lásce10.“ Řídí se v tom příkladem našeho nejlas-kavějšího Vykupitele Ježíše Krista; tomu, kdo ji miluje, splácí dvojnásobnými dobrodiními a milostmi. Volám tedy se sv. Anselmem11, zapáleným láskou: „Můj milovaný Ježíši a má drahá Matko Maria! Kéž mé srdce stále plane pro vás a celou mou duši kéž stráví láska. Protože vás ale nemohu milovat bez vaší milosti, poskytněte tedy, Ježíši a Maria, mé duši ne pro mé, ale pro své zásluhy, milost, abych vás miloval, jak zasluhujete. Ó, Bože, tolik milující lidi, tys mohl umřít za své nepřátele, a teď bys mohl odepřít milost lásky k tobě a ke tvé Matce Marii tomu, kdo tě o ni prosí?“
Příklad. P. Auriemma12 vypravuje o chudé pasačce, která velmi milovala Pannu Marii. Když se ovečky pásly, bylo její největší radostí zaběhnout do kapličky blahoslavené Panny na jednom vrchu, mluvit s Matkou Boží a uctívat ji různými způsoby. Mariin obraz – byla to vy-
1 Slavný misionář v Peru. Zemřel v Limě 1626.
2 Revelationes, l. 7, c. 13.
3 Náležel řádu Paulánů. Ariemma, Affetti scambievoli, p. 1, c. 15.
4 Hildebertus, Vita S. Radegundis reg., c. 4, n. 27. ML 171, 977.
5 Zemřel r. 1574 po 4 letech řeholního života.
6 Zemřel r. 1648.
7 Sermo II. in Nativ. B. V. M. ML 144, 740. Řeč bývala připsována sv. Petru Damiani, je ale od sekretáře sv. Bernarda, mnicha Mikuláše.
8 Janinus, Vita. Acta SS. Bollandiana die 30. octobrii.
9 Psalterium B. V. M. Psalmus 31, Psalmus 118.
10 Paciucheli, Excit. in Ps. 86, exc. 2, n. 1.
11 Or. 52. ML 158, 958.
12 Affetti scamb., p. 2, c. 8.
25 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE
puklina – byl bez ozdob. Udělala tedy pro něj svýma ručkama pláštík. Jednou nasbírala polní květiny, uvila z nich věnec, vystoupila na oltář a položila ho Matce Boží na hlavu se slovy: „Matičko má, ráda bych ti dala na čelo korunu ze zlata a z perel. Ale jsem chudá, proto ode mne přijmi tento věneček z květů. Je to znamení mé lásky k tobě.“ Tak a podobně sloužila zbožná dívenka naší drahé Paní.
Pohleďme nyní, jak se dobrá Matka odvděčila této své dcerušce za její návštěvy a za její lásku.
Dívka onemocněla na smrt. V té době šli tím krajem dva řeholníci. Unavení cestou se uložili k odpočinku pod strom. Jeden usnul, druhý bděl, ale oba měli totéž vidění. Spatřili zá-stup překrásných panen, mezi nimiž jedna vynikala krásou a velebností. Jeden z řeholníků se jí zeptal: „Paní, kdo jste?“ Ona odpověděla: „Já jsem Matka Boží a jdu s těmito svatými pan-nami navštívit v blízké chatě umírající pasačku, která mě velmi často navštěvovala.“ Po těch slovech vše zmizelo. Ti Boží sluhové si pak řekli: „Pojďme ji shlédnout i my!“ Vydali se na ces-tu a našli nízkou chatrč. Vešli a viděli umírající pannu na troše slámy. Pozdravili ji a ona od-pověděla: „Bratři, proste Boha, abyste mohli spatřit družinu, která je kolem mě.“ Padli hned na kolena a spatřili Marii, jak stojí s korunou v ruce vedle umírající a těší ji. Svaté panny za-čaly zpívat a za tohoto sladkého zpěvu se její svatá duše odloučila od těla. Maria jí položila na hlavu korunu a vzala její duši s sebou do nebe.
Modlitba
„Ó, Královno, loupící srdce,“ volám k tobě se sv. Bonaventurou1. Paní, která láskou a dobrodiními, prokazovanými tvým sluhům, uchvacuješ jejich srdce, uchvať i mé srdce, které také touží vroucně tě milovat. Ty sis získala svou krásou lásku Boha, že sestoupil z nebe do tvého lůna. A já bych měl žít bez lásky k tobě? Ne! S jiným tvým oddaným synem, sv. Janem Berchmansem z Tovaryšstva Ježíšova, tě ujišťuji: Nikdy si nedopřeji oddechu, dokud nezís-kám něžnou lásku k své Matce Marii. Chci však lásku trvalou a něžnou k tobě, má Matko, kte-rá jsi mě tak něžně milovala, i když jsem byl k tobě ještě tak moc nevděčný. Co by bylo ze mě nyní, kdybys mě, Maria, nebyla milovala a nevyprosila mi tolik milostí? Jestliže jsi mě tolik milovala, když sem tě nemiloval, o co více smím doufat ve tvoji dobrotu nyní, když tě miluji!
Miluji tě, má Matko, a chtěl bych srdce, které by tě milovalo za všechny ty nešťastníky, kteří tě nemilují. Chtěl bych jazyk, který by tě mohl chválit za tisíce jazyků, abych ukázal všem tvou slávu, tvou svatost, tvé milosrdenství a tvou lásku ke všem, kdo tě uctívají. Kdy-bych měl bohatství, vynaložil bych je k zvýšení tvé cti. Kdybych měl poddané, změnil bych je všechny ve tvé ctitele. A kdyby to bylo třeba, rád bych obětoval i svůj život pro tebe a pro tvou slávu.
Miluji tě tedy, má Matko, ale přitom se bojím, že tě přece jen nemiluji. Vždyť se říká, že láska připodobňuje milující osobám milovaným. „Láska buď podobné nalézá nebo tvoří2.“ Když vidím, že jsem tobě tak nepodobný, je to znak, že tě nemiluji. Ty jsi tak čistá, já tak špinavý. Ale teď je právě tvou povinností, Maria, když mě miluješ, připodobnit mne sobě. Ty máš plnou moc měnit srdce. Uchop tedy mé srdce a proměň je. Ukaž světu, co všechno ty můžeš udělat pro ty, kdo tě milují. Učiň ze mne světce a hodného syna. Tak doufám, tak se staň. Amen.
1 Stimulus amoris, p. 3, c. 10. Mezi spisy sv. Bonaventury.
2 Aristoteles, Magnorum moralium II, n. 11, ke konci.
26 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §4: MARIA JE I MATKOU KAJÍCÍCH HŘÍŠNÍKŮ
§4: Maria je i Matkou kajících hříšníků
Maria řekla sv. Brigitě1, že je Matkou nejen spravedlivých a nevinných, ale i hříšníků, když se chtějí polepšit. Hledá-li útočiště u jejích nohou hříšník, který se chce napravit, ó, jak je tato dobrá Matka ochotná obejmout ho a pomoci mu, a to mnohem víc než každá jiná mat-ka tělesná. Sv. Řehoř VII.2 zdůrazňuje právě tuto věc hraběnce Matyldě: „Udělej konec hříš-ným choutkám a ručím ti najisto, že tě Maria bude hned mnohem ochotněji milovat než tě-lesná matka své dítě.“ Kdo ale chce být dítětem této vznešené Matky, musí nejprve zanechat hříchu a teprve potom může doufat, že bude přijat za její dítě. Richard od sv. Vavřince3 uva-žuje o slovech: „Povstali synové její“ (Př 31,28) a upozorňuje, že se nejprve říká „povstali“ a teprve potom „synové“, protože nemůže být Mariin ten, kdo se napřed nevynasnaží povstat ze hříchu, do kterého klesl. Sv. Petr Zlatomluvý4 poznamenává: „Kdo nedělá skutky své mat-ky, popírá svůj původ od ní.“ Kdo koná skutky protivící se Marii, popírá skutkem, že by chtěl být jejím dítětem. Maria je pokorná, a on chce být hrdý, Maria je čistá, a on chce být nepo-čestný, Maria je plná lásky, a on chce bližního nenávidět. Dává tak najevo, že není a nechce být dítětem této svaté Matky. „Mariiny děti,“ píše Richard5, „ji následují v čistotě, pokoře, ti-chosti, milosrdenství.“ A jak by si troufal nazývat se Mariiným synem ten, kdo ji uráží svým životem? Jeden hříšník řekl jednou Marii: Ukaž, že jsi Matkou! Ale blahoslavená Panna mu odpověděla: Ukaž ty, že jsi synem! Jiný ji vzýval jménem: Matko milosrdenství! Maria mu ale řekla: „Vy, hříšníci, mě nazýváte Matkou milosrdenství, když ode mne chcete pomoc. Svými hříchy však ze mne neustále děláte Matku utrpení a bolesti.“ „Je od Boha prokletý, kdo ke hněvu popouzí matku“ (Sir 3,18). „Matka tady znamená Marii,“ vykládá Richard od sv. Vavřince6. Bůh zlořečí tomu, kdo tuto dobrou Matku zarmucuje hříšným životem a zvláště za-tvrzelostí v hříchu.
Říkám: zatvrzelostí. Protože když se takový hříšník, i kdyby hřích neopustil, snaží as-poň z něho vybřednout a hledá pomoc u Panny Marie, bude mu tato Matka neustále poskyto-vat pomoc, až ho přivede do stavu milosti Boží. To zaslechla jednou sv. Brigita7 z úst Ježíše Krista, který mluvil se svou Matkou, a řekl: „Ty poskytuješ pomoc tomu, kdo se snaží po-vstat, a nikomu svou útěchu neodpíráš.“ Dokud tedy setrvává hříšník v nekajícnosti, Maria ho nemůže milovat. Jakmile se však takový otrok pekla, spoutaný okovy vášně, aspoň svěří do ochrany blahoslavené Panně a prosí ji s důvěrou a vytrvale, aby ho zbavila hříchu, jistě mu tato dobrá Matka podá svou pomocnou ruku, rozváže mu pouta hříchu a uvede ho na cestu spásy. – Tvrzení, že všechny modlitby a skutky konané ve stavu hříchu, jsou hříšné, bylo od-souzeno Tridentským sněmem jako blud8. Sv. Bernard říká9, že modlitba v ústech hříšníka, i když není krásná, protože nevychází z lásky Boží, je přece užitečná a prospěšná pro vítězství nad hříchem. Sv. Tomáš10 pak učí, že hříšníkova modlitba je sice bez zásluhy, že je ale schopná vyprosit milost odpuštění, neboť výprosná síla modlitby se neopírá o zásluhy prosící-ho, ale o Boží dobrotu a o zásluhy a přislíbení Ježíše Krista, který řekl: „Každý, kdo prosí, do-stává“ (Lk 11,10). To samé je nutné říci o modlitbách k Matce Boží.
„Nezasluhuje-li prosící vyslyšení,“ říká Eadmer11, „vymohou mu vyslyšení Mariiny zá-sluhy, když se na ni obrátí.“ Proto sv. Bernard12 vybízí každého hříšníka, aby Marii prosil a po-jal velkou důvěru v modlitbu k ní; protože když nezasluhuje hříšník to, o co prosí, Maria má přece právo pro své zásluhy dát mu ty milosti, které mu vyprošuje na Bohu.
„To je úkolem dobré Matky,“ říká Konrád Saský13. Kdyby nějaká matka věděla, že se její synové nenávidějí na smrt a že jeden druhému ukládá o život, co jiného by dělala, než že
1 Relevationes, l. 4, c. 138.
2 Registrum, Epist. 47. ML 148, 328.
3 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 8.
4 Sermo 123, De divite et Lazaro. ML 52, 537.
5 Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 8.
6 Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 8
7 Relevationes, l. 3, c. 19.
8 Sessio VI, can. 7. Denz 817.
9 Sermones de diversis, s. 81. ML 183, 699.
10 Summa Theologiae II-II, q. 178, a. 2 ad 1,
11 Liber de excellentia B. M., c. 6. ML 159, 570.
12 Vigilia Nativ. Domini, s. 3, n. 10. ML 183, 100.
13 Speculum B. M. V., lect. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury.
27 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §4: MARIA JE I MATKOU KAJÍCÍCH HŘÍŠNÍKŮ
by je všemožně usmiřovala? Maria je ale Matkou Ježíše a Matkou člověka; když vidí hříšníka, který je nepřítelem Ježíše Krista, nemůže tento pohled snést a ze všech sil se snaží vzájemně je usmířit.
Tato předobrotivá Paní nežádá od hříšníka nic jiného, než aby se jí svěřoval do ochra-ny a měl vůli se polepšit. Když Maria vidí u svých nohou hříšníka, který prosí o slitování, ne-hledí na jeho hříchy, ale na úmysl, se kterým přichází; když se k ní blíží s dobrým úmyslem, obejme ho tato nejlaskavější Matka, i kdyby se dopustil všech hříchů světa, a nerozpakuje se léčit všechny vředy jeho duše. Vždyť se nejen jmenuje, ale také skutečně je Matkou milosr-denství. Dokazuje to láskou a něžností, když nám pomáhá. To vše zjevila blahoslavená Panna sv. Brigitě1 slovy: „Ať zhřešil člověk sebevíc, když se vrací, jsem ihned ochotná ho přijmout. A nevšímám si, kolika hříchů se dopustil, ale s jakým úmyslem se vrací; neboť se neštítím ošet-řovat a hojit jeho rány, vždyť se nazývám a skutečně jsem Matkou milosrdenství.“
Maria je Matkou hříšníků, kteří se chtějí obrátit. Jako jejich Matka nemůže být s nimi bez soucitu, ano, zdá se, že neštěstí ubohých dětí považuje za své. Když kananejská žena prosila Ježíše Krista, aby osvobodil její dceru od zlého ducha, který ji trýznil, řekla: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá“ (Mt 15,22). Jestliže však byla soužena zlým duchem dcera a ne matka, zdá se, že měla říci: Pane, měj slitování s dcerou, a ne: Měj slitování se mnou. Ona však oprávněně řekla: Slituj se nade mnou! Neboť matky cítí všechny nesnáze svých dětí jako své vlastní. Podle Richarda od sv. Vavřince2 „právě tak prosí Maria Boha za hříšníka, který se jí svěřuje do ochrany: Smiluj se nade mnou! Jako by říkala: Pane můj, tato ubohá hříšná duše je mé dítě, a proto se smiluj ne tak nad ní jako spíš nade mnou, její Matkou!“
Ó, kdyby se chtěli všichni hříšníci svěřovat do ochrany této dobré Matky, jistě by všichni dosáhli od Boha odpuštění. „Ó, Maria,“ volá v údivu Konrád Saský3, „ty se s mateř-skou láskou ujímáš hříšníka opuštěného celým světem a nespustíš ho z očí, dokud ubožáka nesmíříš s jeho Soudcem.“ Chce říci: Dokud hříšník setrvává v hříchu, všechno ho nenávidí a pronásleduje. I nerozumné tvorstvo, oheň, vzduch a země by ho rády ztrestaly a pomstily se na něm, aby zjednaly čest svému Pánu, kterým on pohrdnul. Zavrhne však takového ne-šťastníka i Maria, když se jí svěřuje? Ne! Jde-li k ní prosit o pomoc, aby se mohl napravit, ujme se ho s mateřskou láskou a nepropustí ho od sebe, dokud ho nesmíří svou mocnou pří-mluvou s Bohem a nezajistí mu milost.
V II. knize Samuelově (2 Sam 14,5-11) čteme, že moudrá žena z Thekuy řekla Davi-dovi: „Pane, měla jsem dva syny. K mému neštěstí zabil jeden druhého. Tak jsem ztratila již jednoho syna. Teď mi chce spravedlnost vzít ještě druhého syna, jediného, který mi zbyl. Smiluj se nade mnou, ubohou matkou! Postarej se, abych nebyla zbavena obou svých synů.“ – David se slitoval nad ubohou matkou, osvobodil provinilce a daroval ho matce. – Stejně mluví k Bohu Maria, když vidí jeho hněv proti hříšníkovi, který se jí svěřil do ochrany: „Můj Bože, měla jsem dva syny, Ježíše a člověka. Člověk usmrtil mého Ježíše na kříži. Nyní žádá tvá spravedlnost odsouzení člověka. Pane, můj Ježíš již zemřel, slituj se tedy nade mnou, a když jsem ztratila jednoho syna, nedopusť, abych byla oloupena i o druhého.“ – Zcela jistě tvrdím: Bůh nezavrhne ty hříšníky, kteří se odevzdávají Marii a za které ona prosí. Vždyť Bůh sám odkázal hříšníky Marii za děti. Zbožný Landsberger vkládá4 Pánu do úst slova: „Marii jsem odkázal hříšníky za děti. Proto koná svůj úřad ostražitě, aby nikdo z jejích svěřenců, zvláště ti, kdo ji prosí, nezahynul, ale aby je všechny pokud možno přivedla ke mně.“
Blosius říká5: „Kdo vystihne dobrotu, milosrdenství, věrnost a lásku, které rozvíjí tato Matka pro naši záchranu, když ji prosíme o pomoc?“ „Vrhněme se tedy před tuto dobrou Mat-ku,“ vybízí nás sv. Bernard6, „obejměme její svaté nohy a neustaňme, dokud nám nepožehná a nepřijme nás za své děti.“ – Kdo by si mohl připustit nějaké pochybnosti o lásce této Mat-ky? Sv. Bonaventura říkával: „I kdyby mě zabila, budu v ni doufat; přeji si zemřít plný důvěry před jejím obrazem, a dosáhnu spasení.“ A tak musí mluvit každý hříšník, který se obrací k této slitovné Matce: Má Paní a Matko, za své hříchy zasluhuji, abys mě od sebe zapudila a abys mě sama trestala za má provinění; ale i když mě zaženeš a zabiješ mě, nevzdám se dů-
1 Revel., l. 2, c. 23.
2 De laudibus B. M. V., l. 6, c. 9, n. 11.
3 Speculum B. M. V., lect. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury.
4 Alloquia Christi Jesu ad animam, l. 1, p. 3, can. 12.
5 Sacellum animae fidelis, p. 3, c. 5, n. 2.
6 Dom. infra oct. Assumpt. B. V. M. ML 183, 432.
28 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §4: MARIA JE I MATKOU KAJÍCÍCH HŘÍŠNÍKŮ
věry v tebe, že mě spasíš. V tebe skládám všechnu naději, a budu-li mít štěstí zemřít před tvým některým obrazem, když se budu svěřovat do ochrany tvému milosrdenství, jistě dou-fám, že nezahynu, ale přijdu do nebe, abych tě chválil s tolika tvými služebníky, kteří tě vzý-vali v hodině smrti o pomoc, a tak dosáhli spasení.1
Modlitba
Má nejvznešenější Královno a důstojná Matko mého Boha, nejblahoslavenější Maria! Poněvadž jsem tak bídný, obtížený hříchy, neměl bych se opovážit blížit se k tobě a nazývat tě svou Matkou. Ale moje ubohost mě nesmí zbavit útěchy a důvěry, které zakouším, když tě nazývám Matkou. Vím, že zasluhuji, abys mě zavrhla; pohlédni však, co pro mě učinil a vytr-pěl tvůj Syn Ježíš, a pak mě zavrhni, budeš-li moci. Jsem ovšem bídný hříšník, který urazil Boží velebnost více než jiní. Ale už se stalo!
Obracím se proto na tebe, ty mi můžeš ještě pomoci. Pomoz mi, má Matko! Neříkej, že mi nemůžeš pomoci. Vždyť vím, že jsi všemohoucí a že dostaneš od Boha vše, o co prosíš. Kdybys mi však pomoci nechtěla, řekni mi aspoň, na koho se mám obrátit, aby mě vysvobodil z tak hrozného neštěstí. Se sv. Anselmem2 říkám tobě a tvému Synovi: „Buď se smilujte nad ubožákem – Ježíš odpuštěním, Maria přímluvou – nebo mi ukažte bytosti milosrdnější, na něž bych se mohl jistě obrátit nebo na něž bych se mohl klidněji spolehnout.“ – Ani na nebi ani na zemi nenaleznu však jistě nikoho, kdo by měl k ubohým větší lásku než vy a kdo by mi mohl lépe pomoci.
Ty, Ježíši, buď mým Otcem, a ty, Maria, buď mou Matkou! Vy milujete a vyhledáváte nejubožejší, abyste je zachránili. Já jsem ze všech nejubožejší a zasluhuji peklo. Vám však není třeba mne vyhledávat, toho se nedomáhám. Sám před vás předstupuji s pevnou nadějí, že mne neopustíte. Pohleďte na mne u svých nohou! Ty, můj Ježíši, mi odpusť, a ty, Maria, mi pomoz!
1 Vincenc z Beauvais vypravuje událost, která se prý stala r. 1430 v jednom anglickém městě. Šlechtic Arnošt vstoupil do kláštera a žil velmi vzorně. Jeho modlitby k Panně Marii působily zázračně. Prudká pokušení k nečistotě ho však hnala z kláštera a ani hlas Matky Boží z její-ho obrazu ho nezadržel v duchovním povolání. Ve světě se zvrhl, stal se řemeslným lupičem a vrahem. K pokání ho přiměl Kristus Pán, který k němu zavítal v podobě šlechtice a zjevil se mu ve chvíli, když ho chtěl bezbožník zabít. Ale bylo již pozdě. Na cestě do kláštera byl Arnošt chycen, odsouzen k smrti a měl být oběšen. Matka Boží ho však před smrtí zachránila a poslala ho do kláštera, kde konal dlouhá lé-ta pokání.
2 Or. 51. ML 158, 952.
29 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §1: MARIA JE NASÍM ŽIVOTEM, PROTOŽE NÁM VYMÁHÁ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ
HLAVA II.
ŽIVOTE, SLADKOSTI!
§1: Maria je naším životem, protože nám vymáhá odpuštění hříchů
Abychom dobře rozuměli, proč máme s Církví svatou nazývat Marii svým životem, je třeba vědět, že jako duše oživuje tělo, tak milost Boží oživuje duši. Duše bez milosti žije jen zdánlivě, ve skutečnosti je ale mrtvá, jak čteme ve Zjevení sv. Jana: „Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ (Zj 3,1). Když tedy Maria získává svým prostřednictvím hříšníkům milost, vrací jim život. Poslyšme, jaká slova z knihy Přísloví vkládá Církev svatá Marii do úst: „Kdo mě za úsvi-tu hledají, naleznou mne“ (Př 8,17). Ti, kdo se na mě horlivě obracejí od časného rána, jak-mile totiž mohou, jistě mě najdou. Proto znamená totéž: obracet se na Marii a nalézt milost Boží. Dále se říká: „Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a dosáhl Hospodinova požehnání“ (Př 8,35). Sv. Bonaventura1 volá k těmto slovům: „Slyšte, kdo toužíte po Božím království: Ctěte Pannu Marii, a naleznete život a věčnou spásu.“
Sv. Bernardin Sienský2 říká, že Bůh nezahubil člověka po spáchání prvního hříchu ze zvláštní lásky k této budoucí Dceři. Je přesvědčen, že ve Starém zákoně prokazoval Bůh milo-srdenství a odpouštěl hříšníkům jen kvůli této požehnané Panně.
Proto nás oprávněně vybízí sv. Bernard3: „Hledejme milost, ale hledejme ji skrze Ma-rii.“ Jestliže jsme ke svému neštěstí ztratili milost Boží, snažme se ji opět získat, čiňme to ale skrze Marii, neboť pokud jsme ji my ztratili, ona ji nalezla. Proto ji světec nazývá „tou, která nalezla milost“4. K naší útěše jí řekl sv. Gabriel: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost“ (Lk 1,30). Jestliže ale Maria nebyla nikdy zbavena milosti, jak může říci svatý archanděl, že ji za-se nalezla? Jen tehdy říkáme, že jsme věc našli, pokud jsme ji předtím ztratili. Blahoslavená Panna byla vždy spojena s Bohem milostí, ano, byla milostí plná, jak sám archanděl dosvědčil svým pozdravem: „Buď zdráva, milostiplná!“ (Lk 1,28).
Jestliže tedy Maria nenalezla milost pro sebe, poněvadž jí byla vždy plná, pro koho ji potom nalezla? Kardinál Hugo5 odpovídá ve svém výkladu zmíněného místa: „Nalezla ji pro hříšníky, kteří ji pozbyli. Ať tedy hříšníci spěchají k blahoslavené Panně,“ říká tento zbožný spisovatel, „když ztratili hříchem milost; u ní ji zase naleznou. Ať s důvěrou volají: Vrať nám náš majetek, který jsi našla.“ „Když tedy chceme najít milost Páně,“ dělá závěr Richard od sv. Vavřince6, „hledejme Marii, která milost nalezla a stále ještě ji nalézá, takže se v ní nemůže-me zklamat. A protože byla a je vždy Bohu milá, jistě nalezneme milost, když se jí svěřujeme do ochrany.“ Ve Velepísni nám říká, že ji Bůh poslal na svět, aby byla naší ochranou: „Já jsem jako hradba“ (Pís 8,10). Proto byla vyvolena za prostřednici míru mezi hříšníky a Bohem: „Tehdy jsem se stala v jeho očích tou, která nalézá mír“ (Pís 8,10). Na základě těchto slov dodává sv. Bernard7 hříšníkovi mysli: „Běž k této Matce milosrdenství a odhal jí rány, které hříchy zasadily tvé duši. Ona bude jistě prosit Syna, aby ti odpustil pro mateřské mléko, které požíval. A Syn, který ji tak moc miluje, ji jistě vyslyší.“ A opravdu, když chceme povstat ze hříchu, máme se modlit podle přání Církve, aby nám poskytl mocnou pomoc Mariiny přímlu-vy: „Popřej, milosrdný Bože, ochranu naší křehkosti: abychom my, kteří konáme památku Svaté Rodičky Boží, povstali pomocí její přímluvy ze svých nepravostí8.“
Proto ji nazývá sv. Vavřinec Justiniani9 „nadějí provinilců“, protože jen ona jim vymáhá na Bohu odpuštění. Oprávněně ji pojmenovává sv. Bernard10 „žebříkem hříšníků“, neboť tato soucitná Královna podává ruku padlým nešťastníkům, vytrhuje je z propasti hříchu a pomáhá jim povznést se k Bohu. Oprávněně ji sv. Augustin11 nazývá „jedinou nadějí nás, hříšníků“,
1 Psalterium B. M. V., Psalmus 48.
2 Sermones pro festiv. SS. et Immac. V. M., s. 5, De Virg. Matris Dei Nativ., c. 2
3 In Nativ. B. V. M., Sermo de aquaeductu, n. 8. ML 183, 441.442.
4 In adventu Domini, s. 2, n. 5. ML 183, 43.
5 Postilla super Evang. secundum Lucam I, 30.
6 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 3.
7 Uvedená slova patří podle smyslu sv. Bernardu, např. De aquaeductu, ML 183, 441.
8 Modlitba po antifoně „Ave, Regina coelorum“.
9 In Nativ. glorios. Virg. Mariae, ke konci.
10 In Nativ. B. V. M. ML 183, 441.
11 Podvržená řeč sv. Augustina. ML 39, 2107.
30 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §1: MARIA JE NASÍM ŽIVOTEM, PROTOŽE NÁM VYMÁHÁ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ
neboť jen skrze ni očekáváme odpuštění všech svých hříchů. Totéž říká sv. Jan Zlatoústý1, že na Mariinu přímluvu dostávají hříšníci odpuštění. Proto ji světec zdraví jménem všech hříšníků takto: „Buď zdráva, Matko Boží a Matko naše, Nebe, ve kterém sídlí Bůh, Trůne, ze kterého uděluje Pán všechny milosti. Pros za nás stále Ježíše, abychom pro tvé prosby obdrželi v den účtování odpuštění a slavnou blaženost na věčnosti.“
Právem je konečně Maria zvána ranním červánkem. Papež Innocenc III.2 dobře říká: „Protože ranní červánky jsou koncem noci a začátkem dne, proto je Panna Maria vhodně při-rovnávána k zoře; neboť učinila konec nepravosti a byla začátkem ctností.“ Ten samý účinek, který Maria způsobila ve světě svým zrozením, působí mariánská úcta, když se ujme v duši. Dělá konec noci hříchu a duši uvádí na cestu ctnosti. Proto volá k Panně Marii sv. Germanos3: „Matko Boží, tvoje ochrana dává nesmrtelnost a tvoje přímluva život.“ A ve své řeči o spáse prostřednictvím blahoslavené Panny říká: „Kdo vysloví zbožně jméno Maria, je to pro něho znamení, že život buď má nebo ho brzy nalezne.“
Maria zazpívala ve svém chvalozpěvu: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48). Sv. Bernard4 ji oslovuje: „Ovšemže tě budou, má Paní, blaho-slavit všechna pokolení, protože jsi zrodila všem pokolením život a slávu. V tobě budou hříš-níci nalézat odpuštění, spravedliví setrvání a potom život věčný.“ „Hříšníku, neztrácej mysli, i kdyby ses dopustil všech možných hříchů, ale svěř se s důvěrou do ochrany této přeslavné Paní,“ říká zbožný Bernardin z Busti5. „Najdeš ji s rukama plnýma milosrdenství a štědrosti.“ A hned dodává: „Více touží ti dobro prokazovat a udílet milosti, než ty si žádáš je obdržet.“
Sv. Ondřej Krétský6 ji nazývá „zárukou odpuštění u Boha“. To znamená: Když se hříš-níci odevzdají Marii, aby je usmířila s Bohem, slibuje jim Bůh jisté odpuštění, a aby jim dodal jistotu, dává jim také záruku. Touto zárukou je právě Maria, kterou nám dal za Orodovnici; na její přímluvu Bůh odpouští pro zásluhy Ježíše Krista všem hříšníkům, kteří se jí svěřují do ochrany. Sv. Brigitě7 anděl řekl, že svatí proroci zajásali při zprávě, že Bůh bude pro Mariinu pokoru a čistotu odpouštět hříšníkům a přijímat na milost ty, kteří jím pohrdali.
Žádný hříšník se nemá bát, že ho Maria zavrhne, když se obrátí k její dobrotě, protože je Matkou milosrdenství a jako Matka milosrdenství touží zachránit právě ty nejubožejší. Pod-le sv. Bernarda8 je Maria tou šťastnou archou, se kterou nikdo neztroskotá, když se do ní skryje. V Noemově arše byla před potopou zachráněna i zvířata. Pod Mariiným pláštěm na-jdou záchranu i hříšníci. Sv. Gertruda9 viděla jednou Pannu Marii s rozhaleným pláštěm, pod který se schovávalo mnoho dravců, lvů, medvědů a tygrů; a viděla, že je Maria nejen neod-hání, ale že je dokonce s velkou láskou přijímá a hladí. Z toho světice pochopila, že Maria ne-zapudí ani nejhorší hříšníky, když k ní přijdou, ale že je přijme a zachrání před věčnou smrtí. Vstupme tedy do této archy, skryjme se pod Mariin plášť; jistě nás nezapudí, ale zcela jistě nás spasí.
Příklad. P. Bovio10 vypravuje o ženě jménem Helena, která vedla špatný život. Jednou tato dívka náhodou zašla do kostela a vyslechla kázání o růženci. Když vyšla z chrámu, koupi-la si růženec, ale před lidmi ho schovávala. Začala se ho modlit a i když se nemodlila zbožně, dávala jí Nejsvětější Panna tolik útěchy a radosti při této modlitbě, že ji potom konávala stále. Tím získala takovou ošklivost vůči svému špatnému životu, že neměla klid, až se dostavila ke zpovědnici, kde se vyznala tak zkroušeně, že zpovědník žasnul.
Po zpovědi se hned odebrala k mariánskému oltáři, aby poděkovala své Orodovnici. Pomodlila se růženec a Matka Boží jí řekla z obrazu: „Heleno, už ses dost naurážela Boha a mne. Ode dneška změň život a já ti udělím hojnost svých milostí.“ Ubohá zahanbená hříšnice odpověděla: „Nejsvětější Panno, je pravda, že jsem veliká hříšnice. Ty však můžeš vše, proto mi pomoz. Já se ti daruji, a zasvěcuji zbývající část života na pokání za své hříchy.“
1 Breviarium Romanae, Commune festorum B. M. V., II. Nocturno, l. 6.
2 In solemnis Assumpt. glor. semper Virg. M., s. 28. ML 217, 581.
3 In beatam SS. Dominae nostrae Deiparae… dormitionem, s. 2. MG 98, 350; In encaenia venerandae aedis SS. Dominae. MG 98, 378.379.
4 In festo Pentec., s. 2, n. 4. ML 183, 328.
5 Mariale, p. 2, s. 5: De elect. Sponsae Dei Navit.
6 Or. 14, In SS. Dominae nostrae Deiparae dormit., or. 3. MG 97, 1091.
7 Revel., sermo angelicus de excell. B. M. V., cap. 9.
8 Sermo de B. M. V. ML 184, 1017. Autorem řeči je asi opat schönavský Egbert.
9 Legatus div. pietatis, l. 4, c. 48.
10 C. Bovio, Esempi e miracoli… Venezia 1716.
31 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §1: MARIA JE NASÍM ŽIVOTEM, PROTOŽE NÁM VYMÁHÁ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ
S Mariinou pomocí Helena rozdala celý svůj majetek chudým a začala dělat přísné po-kání. Byla trýzněna strašnými pokušeními; vždy se však svěřovala do ochrany Matce Boží, a tak vítězila. Dostala také mnoho vyšších milostí, jako jsou vidění, zjevení a dar proroctví. Ko-nečně před smrtí, kterou jí Maria oznámila několik dní dopředu, k ní přišla sama blahoslavená Panna se svým Synem. A po její smrti byla její duše viděna v podobě překrásné holubice letící k nebi.
Modlitba
Matko mého Boha, jediná moje naděje, Maria! Pohleď na ubohého hříšníka u svých nohou, který tě prosí o slitování. Celá Církev a všichni věřící tě velebí a nazývají tě Útočištěm hříšníků. Tys tedy i mým útočištěm. Musíš se postarat o mou spásu.
Vždyť víš, jak tvému Synovi záleží na naší spáse. Víš přece, co Ježíš Kristus vytrpěl pro moje spasení. Vzpomeň si, má Matko, na Ježíšovo utrpení: na zimu, kterou trpěl ve chlévě, na jeho cestu do Egypta, na jeho únavu, na jeho pot, na jeho prolitou krev, na jeho smrtelný zápas, který trpěl před tvýma očima. Ukaž, že máš ráda tohoto Syna, když tě pro lásku k němu prosím o pomoc.
Podej ruku kleslému, který tě prosí o slitování. Kdybych byl svatý, neucházel bych se o tvé smilování. Protože jsem ale hříšník, svěřuji se tobě, neboť jsi Matka milosrdenství. Vím, že tvému soucitnému srdci dělá radost, když můžeš pomoci nešťastníkům, kteří nejsou zatvrzelí. Potěš tedy dnes své slitovné srdce a potěš mne! Teď máš příležitost spasit mne, ubohého od-souzence propadlého peklu. Můžeš mi pomoci, protože nechci být zatvrzelý.
Odevzdávám se do tvých rukou. Řekni mi, co mám dělat a vypros mi k tomu sílu. Sám si umiňuji, že učiním vše možné, jen abych získal milost Boží. Skrývám se pod tvůj plášť. Je-žíš chce, abych se k tobě obracel o pomoc. Aby se dostalo slávy jemu i tobě, jeho Matce, má mi dopomoci k spasení nejen jeho krev, ale i tvá přímluva. On mě posílá k tobě, abys mi po-mohla.
Pohleď na mě, Maria, jak jdu k tobě a jak v tebe důvěřuji. Ty prosíš za tolik jiných, pros i za mne a řekni v můj prospěch jediné slůvko! Řekni Bohu, že si přeješ mé spasení, a Bůh mne jistě spasí. Řekni mu, že jsem tvůj; víc od tebe nežádám. Amen.
32 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §2: MARIA JE NAŠÍM ŽIVOTEM TAKÉ PROTO, ŽE NÁM ZÍSKÁVÁ SETRVÁNÍ V DOBRÉM
§2: Maria je naším životem také proto, že nám získává setrvání v dobrém
Setrvání v dobrém až do konce je tak velké dobrodiní Boží, že – jak prohlásil svatý Tri-dentský sněm – je to naprostý dar, který si nemůžeme zasloužit. Ale podle učení sv. Augusti-na1 obdrží od Boha milost setrvání v dobrém všichni, kdo o ně prosí; a jak učí P. Suarez2, ne-omylně je obdrží všichni, jen když o ně pilně prosí Boha až do konce života. „Toto setrvání,“ píše sv. Robert Bellarmin3, „si musíme vyprošovat den ze dne, abychom je ze dne na den do-stávali.“ Je-li však pravda, což já pokládám na základě dnešního všeobecného mínění za správné a co dokáži později v hlavě V., opakuji, je-li pravda, že všechny milosti, které nám uděluje Bůh, k nám přicházejí Mariinýma rukama, je také pravda, že jen přes Marii můžeme očekávat a obdržet největší milost, kterou je setrvání v dobrém. A jistě ji obdržíme, když o ni budeme Marii stále s důvěrou prosit. Tuto milost sama slibuje všem, kdo jí věrně slouží v tomto životě podle slov, která jí vkládá do úst Církev svatá: „Kdo se o mne snaží, nezhřeší. Kdo mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,30n).
Abychom si udrželi život milosti Boží, je nám zapotřebí duchovní síla ke zdolání všech nepřátel naší spásy. Tuto sílu však obdržíme jen Mariiným prostřednictvím: „U mne je… síla. Skrze mne (patřičně) kralují králové“ (Př 8,14n). Má je síla, říká Maria. Do mých rukou složil Bůh tento dar, abych ho poskytovala svým ctitelům. Já jsem ta, skrze kterou králové kralují. Mým prostřednictvím kralují moji služebníci a ovládají všechny své smysly a náruživosti, a tak jsou pak hodni kralovat v nebi. Ó, jak jsou silní služebníci této veliké Paní, aby přemohli všechna pokušení pekla! Maria je tou věží, o níž se říká ve Velepísni: „Tvé hrdlo je jak Davi-dova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů“ (Pís 4,4). Pro své ctitele, kteří u ní hledají útočiště v bojích, je jako silná věž opevněná cimbuřími; v ní naleznou její ctitelé všechny štíty a všechny zbraně na odražení pekla.
Proto je nejblahoslavenější Panna nazvána javorem: „Jsem vyvýšena… jako javor u te-koucích vod“ (Sir 24,19). Javorové listy mají, jak poznamenává kardinál Hugo4, podobu štítu; tak je naznačena ochrana, kterou Maria poskytuje těm, kdo se na ni obracejí. Blah. Amadeus5 podává jiný výklad, proč se Maria nazývá javorem. Jako javor poskytuje ve stínu svých větví ochranu před žárem slunce a před deštěm, tak nalézají lidé pod Mariiným pláštěm útočiště před žárem vášní a před bouřemi pokušení.
Ubohé duše, které se vzdálí od této tvrze, zanechají Mariiny úcty a přestanou ji vzývat v nebezpečích! „Kdyby již slunce nevyšlo nad světem,“ ptá se sv. Bernard6, „co by bylo ve světě, když ne tma, hrůza a zmatek? Ztratí-li duše nábožnost k Marii, je ihned plná tmy“, o níž říká Duch Svatý: „Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří“ (Ž 104,20). Nezáří-li v duši světlo Boží a nastane-li v ní noc, stane se doupětem všech hříchů a ďáblů. „Běda těm, kdo se odvrátí od tohoto slunce,“ volá proto sv. Anselm7, kdo totiž pohrdají nábožností k Marii! Sv. František Borja se oprávněně obával o setrvání v dobrém u těch, u nichž nezjistil zvláštní úctu k blahoslavené Panně. Jednou se ptal některých noviců, ke kterému světci cho-vají zvláštní úctu. Poznal, že někteří neměli mimořádnou úctu k Panně Marii. Upozornil no-vicmistra, aby si těchto nešťastníků všímal pozorněji. A skutečně, všichni bídně pozbyli povo-lání a z řádu odešli.
Oprávněně tedy nazýval sv. Germanos8 nejblahoslavenější Pannu „Dechem křesťanů“. Neboť jako tělo nemůže žít bez dýchání, tak duše není schopna žít bez důvěry a bez modlitby k Marii. Jejím prostřednictvím si však jistě získáme a v sobě udržíme život milosti Boží. Blah. Alan byl jednou napaden prudkým pokušením a málem by byl podlehl, protože se nesvěřoval do ochrany Panně Marii. Nejsvětější Panna se mu zjevila a aby byl pro podruhé opatrnější, dala mu políček se slovy: „Kdybys mě byl vzýval, nebyl by ses ocitnul v takovém nebezpečí.“
1 Liber de dono persev., c. 6, n. 10. ML 45, 999.
2 De div. gratia, l. 12. De merito, c. 38, n. 16.
3 Tertiae Controv. gener., l. 3, c. 13.
4 Hugo a S. Charo OP., Postila super Ecclesiasticum XXIV, 19.
5 Homiliae de Maria Virginea Matre, hom. 8. ML 188, 1342.
6 In Nativvit. B. M. V., Sermo de aquaeductu, n. 6. ML 183, 441.
7 Or. 52. ML 158, 956.
8 In encaenia vener. aedis… MG 98, 378.379.
33 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §2: MARIA JE NAŠÍM ŽIVOTEM TAKÉ PROTO, ŽE NÁM ZÍSKÁVÁ SETRVÁNÍ V DOBRÉM
Panna Maria k nám volá: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mých bran“ (Př 8,34). Šťastný, kdo slyší můj hlas a stále pilně dochází k branám mého milosrdenství, aby si tu vyprosil světlo a pomoc. Maria se jistě přičiní o světlo a sílu pro svého ctitele, aby vybředl z hříchů a kráčel po cestě ctnosti. Z toho důvodu jí dal In-nocenc III.1 krásná jména: „noční měsíc“, „ranní zora“, „Denní slunce“. Je měsícem pro ty, kdo jsou jako slepí v noci hříchu, aby v jejím světle poznali svůj bídný stav a nebezpečí zavr-žení, ve kterém tonou; je zorou [jitřenkou] zvěstující slunce těm, kdo již ve světle jsou, aby jim pomohla z hříchu k milosti Boží; konečně je sluncem pro ty, kdo již jsou v milosti, aby znovu neupadli do propasti.
Učitelé Církve vztahují na Marii Sirachovcova slova: „Okovy její jsou vazba spasitelná“ (Sir 6,31). „Proč okovy?“ ptá se Richard od sv. Vavřince2, „než že k sobě poutá svoje služeb-níky, aby nezbloudili na cestách hříchu.“ Podobně vysvětluje Konrád Saský3 slova marián-ských hodinek: „Mezi zástupy svatých zdržuji se“ (Sir 24,16). Maria nejen zůstává ve středu svých svatých, ale světce také chrání, aby z dokonalosti neustupovali. Chrání jejich ctnosti, aby neubyly, a zadržuje zlé duchy, aby jim neškodili.
O Mariiných ctitelích se vykládají slova: „Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojnásobným“ (Př 31,21). Kornelius a Lapide4 vysvětluje, co je tímto dvojím rouchem: „Své ctitele Maria zdobí dvojnásobným šatem, protože své věrné sluhy odívá jak ctnostmi svého Syna, tak i svými vlastními, takže takto odění setrvávají v dobrém.“ – Proto vždycky napomí-nal sv. Filip Neri své kajícníky: „Děti, chcete-li setrvat v dobrém, buďte ctiteli Panny Marie.“ Stejně mluvíval sv. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježíšova: „Kdo miluje Marii, setrvá.“ Sem patří krásná poznámka opata Ruperta5 z jeho výkladu k podobenství o marnotratném synu. Říká, že kdyby měl tento nezdárný syn naživu matku, buď že by vůbec z otcovského domu neodešel anebo že by se byl vrátil mnohem dřív. Chtěl tím říci, že kdo je Mariiným dítětem, buď Boha vůbec neopustí anebo, stane-li se mu toto neštěstí, že se s Mariinou pomocí rychle vrátí.
Ó, kdyby všichni lidé milovali tuto nejdobrotivější a nejlíbeznější Paní a kdyby se na ni v pokušeních vždy hned obraceli! Kdo by potom klesl? Kdo by zahynul? Klesá a hyne jen ten, kdo u Marie nehledá útočiště. Richard od sv. Vavřince6 vztahuje na Marii Sirachovcova slova: „Schodila jsem vlny mořské“ (Sir 24,8) a vkládá jí do úst výrok: „Kráčím spolu se svými slu-žebníky uprostřed bouří, abych byla s nimi a uchránila je před pádem do propasti hříchu.“
P. Bernardin z Busti7 vypravuje o ptáčkovi, který se naučil vyslovovat „Zdrávas Maria“. Když ho jednou napadl krahujec, ptáček vyslovil „Zdrávas Maria“ a krahujec padl mrtev na zem. Bůh nám tím chtěl naznačit, že jestliže bylo nerozumné ptáče zachráněno voláním Ma-riina jména, že tím spíš bude zachráněn před Satanovými spáry ten, kdo hned při útoku vzý-vá Marii. – „Když nás přepadnou zlí duchové pokušením,“ říká sv. Tomáš z Villanovy8, „ne-máme dělat nic jiného než jako kuřátka, která se při spatření jestřába sbíhají hned pod křídla kvočny.“ Tak máme jednat i my, když postřehneme pokušení, hned a bez vyjednávání s po-kušitelem se skrýt pod Mariin plášť. „A ty, naše Paní a Matko,“ pokračuje světec, „nás musíš chránit, protože po Bohu nemáme jiné útočiště kromě tebe, jediné naší Naděje a jediné Ochránkyně, které důvěřujeme.“
Ukončeme slovy sv. Bernarda9: „Člověče, ať jsi kdokoli, buď přesvědčen, že se na této zemi více potácíš na vlnách nebezpečí a bouří, než kráčíš po pevné zemi. Jestli nechceš uto-nout, neodvracej oči od této hvězdy Marie. Dívej se na hvězdu, vzývej Marii. V nebezpečích hříchů, v úzkostech pokušení, v pochybnostech, jak se máš rozhodnout, vzpomeň si, že ti Ma-ria může pomoci, a hned ji vzývej o pomoc. Její mocné jméno ať naplní tvé srdce vždycky dů-věrou a tvá ústa ať ji neustále vzývají. Jdeš-li za Marií, nesejdeš z cesty spasení. Když se jí svěříš do ochrany, nepropadneš malomyslnosti. Když tě ona drží, nepadneš. Když tě ona chrání, nemusíš se bát záhuby. Když tě ona vede, bez velké námahy dosáhneš spasení. Zkrátka: když tě chrání Maria, jistě dosáhneš království blažených. Tak čiň, a budeš živ!“
1 Sermones de Sanctis, s. 28 in Assumpt. ML 217, 584.
2 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 16. V originálu je výrok připisován sv. Vavřinci Justiniani.
3 Speculum B. M. V., lect. 7.
4 In Prov. XXXI, 21.
5 Nelze zjistit místo, kde opat Rupert pronáší uvedená slova.
6 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26.
7 Mariale, p. 12, s. 1 de coronatione Mariae.
8 In festo Nativ. B. V. M., conc. III, n. 6.
9 Super „Missus“, hom. 2, n. 17. ML 183, 70.71.
34 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §2: MARIA JE NAŠÍM ŽIVOTEM TAKÉ PROTO, ŽE NÁM ZÍSKÁVÁ SETRVÁNÍ V DOBRÉM
Příklad. Slavný životopis má sv. Marie Egyptská, jak ho vypráví I. kniha Životů Otců1. Když jí bylo dvanáct let, utekla z otcovského domu do Alexandrie, kde vedla rozmařilý život na pohoršení celého města. Po šestnácti letech, prožitých v hříchu, přišla náhodou do Jeruza-léma, kde se právě konala slavnost sv. Kříže. Víc ze zvědavosti než ze zbožnosti chtěla také vejít do chrámu. Na prahu ji však odmrštila jakási neviditelná moc zpátky. I při druhém poku-su byla odhozena; stejně při třetím i čtvrtém. Nešťastnice si stoupla do koutku v předsíni. Osvícením Božím poznala, že ji Bůh vyhání z kostela kvůli jejímu špatnému životu. Naštěstí pozvedla oči a uviděla obraz Panny Marie. Obrátila se k němu a řekla: „Ó, Matko Boží, slituj se nade mnou, ubohou hříšnicí! Vidím, že za své hříchy nezasluhuji tvého pohledu. Ty jsi však Útočištěm hříšníků. Po lásku ke svému Synovi Ježíši, pomoz mi a pusť mě do chrámu, neboť chci změnit život a konat pokání tam, kde mi určíš.“ A hned zaslechla v srdci hlas, jako by jí blahoslavená Panna řekla: „Protože ses ke mně obrátila a chceš změnit život, vejdi do chrá-mu; už ti brána není uzavřena.“ Hříšnice vstoupila dovnitř a s pláčem uctila sv. Kříž. Pak se vrátila k obrazu se slovy: „Paní, čekám na tvé rozhodnutí: kam chceš, abych šla činit poká-ní?“ Svatá Panna odpověděla: „Překroč Jordán a najdeš místo svého odpočinku.“ Hříšnice se vyzpovídala, přijala Tělo Páně a přešla řeku, až došla do pouště, kde poznala, že je místo její-ho pokání.
Prvních sedmnáct let na poušti světice trpěla strašnými útoky zlých duchů, kteří ji chtěli znovu strhnout do hříchu. Co tedy dělala? Neustále se jen svěřovala do ochrany Marii a Maria jí vyprosila, aby mohla celých sedmnáct let vítězit, kdy nakonec boje ustaly. Konečně po padesáti sedmi letech života na poušti – bylo jí osmdesát sedm let – ji nalezl řízením Bo-žím opat sv. Zosimos. Jemu vypověděla celý svůj životopis a prosila, aby se k ní zase za rok vrátil se sv. přijímáním. Svatý opat k ní tedy znovu přišel a podal jí sv. přijímání. Světice ho poprosila, aby ji znovu navštívil. Když k ní zase sv. Zosimos přišel, byla už mrtvá. Její tělo by-lo zalito světlem a u hlavy byl nápis: „Pochovej zde tělo mne, ubohé hříšnice, a pros za mne Boha.“ Pochoval ji tedy do jámy, kterou v zemi vyhrabal přiběhlý lev. Když se vrátil do klášte-ra, vyprávěl mnichům, jaké divy udělil milosrdný Bůh této šťastné kajícnici.
Modlitba
Matko milosrdenství, přesvatá Panno, pohleď na zrádce u svých nohou, který splácel Bohu nevděkem za milosti, které jsi mu vymohla, a zradil tebe i Boha. Ať však, Paní, víš, že má bída mi nebere, ale ještě zvětšuje důvěru v tebe. Vždyť vím, že s mou bídou vzrůstá tvůj soucit se mnou. Ukaž, Maria, že jsi ke mně stejná jako ke všem, kdo tě vzývají, plná štědrosti a milosrdenství. Stačí mi, když se na mne díváš a máš se mnou soucit. Má-li tvé srdce se mnou soucit, jistě mě budeš stále chránit. A jestliže mě chráníš ty, čeho bych se mohl stra-chovat? Ne, nebojím se ničeho. Nebojím se svých hříchů, protože ty můžeš napravit škodu jimi způsobenou; nebojím se zlých duchů, poněvadž ty jsi silnější než peklo; nebojím se tvé-ho Syna na mne rozhněvaného, protože jediné tvé slovo jej utiší. Jen se bojím, že se ti vlastní vinou přestanu svěřovat v pokušeních do ochrany, a tak zahynu. Avšak dnes ti slibuji, že se ti chci vždy svěřovat do ochrany. Pomoz mi vykonat toto předsevzetí. Pohleď, jak krásnou máš příležitost, uspokojit svou touhu a pomoci mně, nešťastnému.
Ó, Matko Boží, mám v tebe velkou důvěru. Od tebe očekávám milost dodatečných slz za své hříchy. Od tebe očekávám sílu, že do nich už neklesnu. Když jsem nemocný, ty mě můžeš uzdravit, nebeská Lékařko. Jsem oslaben svými hříchy, tvá pomoc mi vrátí sílu. Maria, všechno očekávám od tebe, protože ty zmůžeš u Boha všechno. Amen.
1 De vitis Patrum, l. 1. ML 73, 671-690.
35 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3: SLADKOSTI! – MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT
§3: Sladkosti! – Maria oslazuje svým ctitelům smrt
„V každičkém čase miluje přítel; zdali však bratrem je, v neštěstí se pozná“ (Př 17,17). Praví přátelé a praví příbuzní se poznají ne ve štěstí, ale v době bídy a utrpení. Přátelé tohoto světa neopouštějí přítele, dokud se mu vede dobře; upadne-li do nějakého neštěstí a zvlášť, když přijde smrt, hned ho opouštějí. Maria však takto se svými sluhy nezachází. V žádných úzkostech a především ne v úzkostech smrti, které jsou největší na této zemi, by tato dobrá Paní a Matka nedovedla opustit své věrné. A jako je naším Životem v době našeho vyhnan-ství, tak je i naší Útěchou ve chvíli smrti, když nám připravuje šťastné a blažené zesnutí. Od toho dne totiž, kdy zakusila štěstí i hrůzu, být přítomna smrti svého Syna Ježíše, Hlavy před-určených k věčnému životu, dostala od Boha milost chránit vyvolené při smrti. Proto si Církev svatá přeje, abychom Pannu Marii prosili o pomoc především pro hodinu smrti.
Ubohé umírající přepadají strašné úzkosti, výčitky svědomí kvůli spáchaným hříchům, hrůza před blízkým Božím soudem a nejistota věčné spásy. Zvláště v této chvíli peklo brojí a usiluje ze všech sil, aby se zmocnilo duše odcházející na věčnost. Ví, že mu na její polapení zbývá málo času a ztratí-li ji nyní, ztratí ji navždy. „Ďábel k vám sestoupil, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá“ (Zj 12,12). A proto ďábel, zvyklý duši pokoušet za života, nepo-kouší ji už při smrti sám, ale volá na pomoc své druhy. „A jejich domy budou naplněny běsy“ (Iz 13,21). Když někdo umírá, naplní se jeho dům zlými duchy, kteří se ho snaží společnými silami zahubit.
O sv. Ondřeji Avellinském se vypravuje, že ho přišlo při smrti pokoušet deset tisíc zlých duchů. V jeho životopisu také čteme, že ve smrtelném zápase musel tak těžce bojovat s peklem, že se všichni jeho řeholní spolubratři stojící kolem něho třásli zděšením. Byli svědky, jak světci rozčilením tvář naběhla a celá zčernala, jak se třásl po celém těle, z očí ronil proudy slz a prudce házel hlavou, což všechno svědčilo o krutém boji s peklem. Všichni soustrastí plakali, tím vroucněji se modlili a zároveň se zděšením třásli, když viděli, že takhle umírá svě-tec. Útěchou jim ale bylo, že často obracel oči k Mariinu obrazu, jako by hledal pomoc. Vzpo-mněli si, jak častěji v životě opakoval, že v hodině smrti bude Maria jeho útočištěm. Konečně Bůh ukončil tento zápas slavným vítězstvím. Křečovité pohyby těla ustaly, obličej nabyl dří-vějšího tvaru a barvy. Světec upíral oči tiše na obraz a zbožně se skláněl před Pannou Marií, která se mu tehdy pravděpodobně zjevila, jako by jí děkoval, a s rajským úsměvem tiše vy-dechl svou duši do Mariiny náruče. V té samé době se řeholnice z řádu kapucínek, která se také blížila k smrti, obrátila na spolusestry, které byly u ní, se slovy: „Pomodlete se Zdrávas Maria, neboť právě skonal světec!“
Ó, jak vzpurní duchové utíkají před touto Královnou! Budeme-li mít v hodině smrti na své straně Marii, proč bychom se strachovali všech pekelných nepřátel? Když Davida děsily smrtelné úzkosti, utěšoval se důvěrou ve smrt budoucího Vykupitele a v přímluvu jeho pa-nenské Matky. „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého… tvůj prut a tvá hůl – ty jsou mou potěchou“ (Ž 23,4). Kardinál Hugo1 vykládá, že touto holí je dřevo kříže a pru-tem prostřednictví Panny Marie, neboť byla Izaiášem předpověděna jako prut: „Prut vzejde z pahýlu Jesse, výhonek z kořene jeho vykvete“ (Iz 11,1). „Matka Boží,“ říká mnich Mikuláš2, „je tím mocným prutem, který navždy přemáhá nájezdy pekelných nepřátel.“ Proto nás po-vzbuzuje Richard od sv. Vavřince3 slovy: „Je-li Maria s námi, kdo proti nám?“ – Když umíral P. Emanuel Padial z Tovaryšstva Ježíšova, zjevila se mu Panna Maria a těšila ho: „Hleď, konečně nadešla hodina, kdy ti andělé blahopřejí a volají na tebe: Ó, blažená námaha, bohatě zapla-cené pokání!“ Nato bylo vidět, jak zoufale prchá tlupa ďáblů a křičí: „Ach, nic nezmůžeme. Neposkvrněná ho brání!“4 Také P. Kašpara Hayewooda přepadli zlí duchové při smrti těžkým pokušením proti víře. Neprodleně se svěřil do ochrany Nejsvětější Panně a brzy nato zvolal: „Děkuji ti, Maria, žes mi přišla na pomoc!“5
1 Postilla super librum Psalm., in Psalmus XXII, 4.
2 In Assumpt. B. M. V. ML 144, 721. Řeč bývala připisována sv. Petrovi Damiani.
3 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26. Výrok připisuje sv. Alfons sv. Antonínovi.
4 Patrignan SJ., Menologio, 28. aprile.
5 Patrignan SJ., Menologio, 9. genna.
36 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3:
PANNA MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT
Konrád Saský1 říká, že Panna Maria posílá na ochranu svých umírajících služebníků nebeské-ho knížete, sv. Michaela, se všemi anděly, aby je rychle bránili v ďábelských pokušeních a do-vedli do nebe duše těch, kteří se jí neustále zvláštním způsobem svěřovali do ochrany.
Izaiáš říká, že když se nějaký člověk loučí s tímto životem, celé peklo se začne hýbat a vysílá nejhorší ďábly, aby duši před odchodem z těla pokoušeli a aby pak na ni žalovali, když má předstoupit před soudnou stolici Boží: „I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země“ (Iz 14,9). „
Chrání-li však duši P. Maria,“ říká Richard od sv. Vavřince, „nebudou si zlí duchové troufat ji obžalovat, protože vědí, že božský Soudce nikdy neodsoudil a nikdy neodsoudí duši, jejíž ochranu pře-vzala jeho vznešená Matka.“
Sv. Jeroným píše panně Eustochium, že Panna Maria nejen pomáhá svým milovaným služebníkům při smrti, ale že jim vychází vstříc na jejich cestě do nového ži-vota, aby jim dodávala mysli a doprovázela je před Boží soud. –
To souhlasí se slovy blahoslavené Panny sv. Brigitě, když jí řekla o mariánských ctitelích, kteří jsou v posledním tažení: „V tu dobu jim vyjdu vstříc jako jejich nejmilejší Panovnice a Matka, aby měli ve smrti útěchu a zmírnění.“
I sv. Vincenc Ferrerský říká: „Blahoslavená Panna přijímá k sobě duše umírajících.“ – Dobrotivá Královna bere pod svůj plášť jejich duše a sama je uvádí před božského Soudce, svého Syna, a tak jim s jistotou vymáhá spasení.
Tri anjelské pozdravenia kľúč do neba
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
Tak se stalo i Karlovi, synovi sv. Brigity. Zemřel v nebezpečném vojenském stavu daleko od své matky.
Světice se bála o jeho spásu. Ale blahoslavená Panna jí zjevila, že Karel byl spasen pro svoji lásku k ní, že mu sama při smrti přišla na pomoc a sama mu vnukala povzdechy křesťanských ctností, potřebných v té chvíli.
V té době světice uviděla Ježíše na trůnu a spatřila ďábla, který nesl dvě žaloby proti Nejsvětější Panně: První, že mu Panna Maria zabránila pokoušet Karla v hodně jeho smrti; druhou, že P. Maria sama přivedla Karlovu duši na soud a tak ji i zachránila, když mu nedovolila ani vy-ložit důvody, pro které si dělal na tuto duši nárok. Potom světice uviděla, jak božský Soudce ďábla zahnal a jak Karlova duše byla vzata do nebe.
Okovy její jsou vazba spasitelná“ (Sir 6,31). „Nakonec v ní najdeš odpočinutí“ (Sir 6,29). Blaze ti, bratře, když budeš v hodině smrti spoután sladkými okovy lásky k Matce Boží. Tyto okovy jsou okovy spásy, neboť ti zajistí tvé věčné spasení a poskytnou ti při smrti ten blažený mír, který je začátkem věčného míru a odpočinku. – P. Binet vypravuje ve své knize o Dokonalostech Panny Marie, že jednou připravoval na smrt velkého mariánského ctitele, který mu v poslední chvíli řekl: „Můj otče, kdybyste věděl, jak jsem šťastný, že jsem sloužil nejsvětější Matce Boží. Ani vám nemohu vyjádřit radost, kterou nyní cítím.“ –
P. Suarez byl velkým ctitelem Panny Marie. Říkával, že by zaměnil všechnu svoji vědu za zásluhu jediného Zdrávasu. Umíral pak s takovou radostí, že řekl: „Nemyslel jsem, že umírat je tak sladké!
Tutéž spokojenost a radost budeš beze vší pochybnosti cítit i ty, zbožný čtenáři, když budeš moci vzpomenout v hodince smrti, žes miloval tuto dobrou Matku, která zůstane věrná svým dětem, když jí věrně sloužily a uctívaly ji návštěvami, růžencem, posty a zvlášť, když jí děkovaly, velebily ji a často se svěřovaly do její mocné ochrany.
O tuto útěchu tě nesmí oloupit ani vzpomínka na minulé hříchy, jen když se ode dneš-ka přičiníš o dobrý život a o službu této nejvděčnější a nejlaskavější Paní! V úzkostech a pokušeních, kterými tě bude ďábel svádět k zoufalství, tě bude ona sílit, dokonce sama přijde, aby tě připravila na smrt.
Sv. Petr Damiani vypráví o svém starším bratrovi Marinovi, že se jednou dopustil urážky Boží. Odešel před Mariin oltář a na znamení, že chce být jejím otrokem, si dal svůj pás kolem krku a řekl: „Má Paní, Zrcadlo čistoty, urazil jsem hříchem nečistoty Boha a tebe.
Nezbývá mi nic jiného, než se ti dát do otroctví. Pohleď na mě, stávám se tvým otrokem. Přijmi mne a nepohrdej mnou, vzpurným.“ Potom zanechal na stupních oltáře jistý peněžitý obnos a slíbil, že ho bude platit každý rok jako znamení svého otroctví v Marii-ných službách.
Když později ležel na smrtelném lůžku, zvolal jednou ráno, nedlouho před smrtí: „Vstaňte, vstaňte, pokloňte se mé Paní!“ A nato řekl: „Jak to, Královno nebeská, že jsi navštívila mne, ubohého sluhu? Požehnej mi, Paní, když jsi mne navštívila, a nedopusť, abych zahynul.“ Vtom přišel jeho bratr Petr. Marino mu vyprávěl o Mariině návštěvě a o jejím po-žehnání a stěžoval si, že přítomní v její přítomnosti ani nepovstali. Brzy nato klidně zesnul v Pánu. – Taková bude i tvoje smrt, drahý čtenáři, budeš-li v budoucnosti věrný Marii, i když jsi v minulosti urazil Boha. Ona ti vyprosí sladkou a klidnou smrt.
1 Speculum B. M. V., lect. 3.
2 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26.
3 Epist. 122 ad Eustochium, n. 41. ML 22, 421.
4 Revelat., l. 1, c. 29.
5 Serm. hyemales. Dom., I. p. Oct. Epiph., s. 1. Spíše jevšak tento výrok u Jakuba de Voraigne, Sermones de Sanctis, s. 219, de Assumpt., s. 9.
6 Relevat., l. 7, c. 13.
7 Le grant chef-d´oeuvre de Dieu, Paris 1643, p. 3, ch. 5.
8 Patrignani, Menol., 25 settembre.
9 De bono suffrag. et variis mirac., c. 4. ML 145, 566.567.
37 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3: SLADKOSTI! – MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT
A když se budeš příliš děsit a ztrácet důvěru při vzpomínce na spáchané hříchy, přijde ti Panna Maria dodat zmužilosti, jako se stalo alsaskému hraběti Adolfovi. Tento muž opustil svět, vstoupil do řádu sv. Františka, a jak vypravuje řádová kronika1, byl velkým ctitelem Matky Boží. Když se jeho dny nachýlily ke konci a když se rozpomínal na život strávený ve světě, na zacházení s poddanými a na přísný Boží soud, začal se v nejistotě věčného spasení děsit smr-ti.
Vtom se umírajícímu zjevila v průvodu mnoha svatých Panna Maria, která ostražitě sleduje úzkosti svých ctitelů, a dodávala mu mysli těmito slovy: „Můj nejdražší Adolfe, proč se bojíš zemřít, když jsi můj?“ Při těchto slovech Mariin služebník celý okřál, bázeň ho opustila a on v klidu a míru skonal.
Dodejme si odvahy i my, i když jsme hříšníci, a doufejme, že nás Maria potěší při smrti svou přítomností, když jí budeme s láskou sloužit v životě, který nám ještě na zemi zbývá. Naše Královna slíbila v jednom hovoru sv. Mechtildě2, že pomůže v hodině smrti všem svým ctitelům, kteří jí zaživa věrně sloužili. Ó, Bože, jaká je to útěcha v posledních okamžicích živo-ta, po nichž se hned rozhodne o našem věčném životě, vidět u sebe nebeskou Královnu, jak nás těší a slibuje svoji ochranu.
Takových příkladů, jak Maria pomáhá svým umírajícím služebníkům, je nepřeberné množství v různých knihách. Této milosti se dostalo sv. Kláře, sv. Felixovi (kapucínovi), blah. Kláře z Montefalco, sv. Terezii, sv. Petrovi z Alkantary. Pro útěchu však uvedu ještě několik jiných příkladů. P. Crasset3 vypravuje, že sv. Maria z Oignies uviděla blahoslavenou Pannu u smrtelného lože zbožné vdovy ve Villembroku, která trpěla vysokou horečkou. Panna Maria stála u ní, těšila ji a ovívala vějířem. –
Když umíral sv. Jan z Boha, očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval.
Když umíral sv. Jan z Boha, očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval. Když ji však neviděl přicházet, byl velmi zarmoucen a snad i bědoval. Matka Boží se mu však zjevila v pravý čas a na pokáranou za jeho malou důvěru mu řekla ta-to něžná slova, která mohou povzbudit všechny Mariiny služebníky: „Janičko, co sis to myslel? Že bych tě opustila?
Copak nevíš, že své ctitele v hodině smrtit nemohu opustit? Nepřišla jsem dříve, protože ještě nenastala ta pravá chvíle; nyní nadešla, proto jsem si pro tebe při-šla. Pojďme do nebe!“ A brzy nato světec dodýchal. Odešel do nebe, aby navěky děkoval své předobré Královně.
Modlitba
Má nejsladší Matko, jak zemřu já, bídný hříšník? Myslím na tu hroznou chvíli, až budu muset vydechnout duši a jít před soudnou stolici Boží; a když si vzpomenu, jak jsem si svými zvrácenými činy tolikrát podepsal ortel věčného zavržení, třesu se, děsím se a velmi se bojím o svou věčnou spásu.
Ó, Maria, skládám své naděje v Ježíšovu krev a ve tvou přímluvu. Ty jsi Královna ne-be, Královna vesmíru, jedním slovem, jsi Matka Boží. Jsi ovšem vznešená, ale tvá velebnost tě od nás nevzdaluje, ale nutká tě k většímu soucitu s našimi nesnázemi. Když se povznesou k nějaké důstojnosti lidé ve světě, odvracívají se od svých bývalých přátel, kteří zůstali v níz-kém postavení, ani je neuznávají za hodné pohledu. Tvé vznešené a dobrotivé srdce však takto nejedná. Kde objeví větší bídu, tam usilovněji pomáhá. Vzýváme-li tě, hned nám spě-cháš na pomoc, dokonce předcházíš naše modlitby svými milostmi. Těšíš nás v zármutku, za-háníš bouře pokušení, drtíš nepřátele, nepřehlédneš ani jedinou příležitost, aby ses neposta-rala o naše blaho.
1 Waddingus, Annales a. 1239, n. 14.
2 Lud. Blosius, Conclave animae fidelis, p. 2: Monile spirituale, c. 12, n. 10.
3 La vera devozione verso Maria Vergine, p. 1, tratt. 1, q. 11.
4 Acta SS. Bollandiana die 8. Martii.
5 Laur. Chrysogonus, Mundus Marianus, P. II., disc. 38: vypráví o farářovi, který byl povolán k umírajícímu boháčovi, obklopenému přáteli a příbuznými: zlí duchové se však zmocnili duše tohoto hříšníka. – V téže době volala k sobě kněze i chudá, opuštěná žena; když k ní kněz přišel, nalezl u ní Matku Boží, která ošetřovala umírající a po udělení svátostí umírajících vzala duši své ctitelky do nebe.
38 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3: SLADKOSTI! – MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT
Buď vždy velebena ruka Boží, která v tobě sjednotila tolik velebnosti a tolik něhy, tolik vznešenosti a tolik lásky. Neustále za to děkuji Pánu a raduji se z toho, neboť tvá blaženost je mou blažeností a tvoje štěstí zvyšuje štěstí moje.
Ó, Těšitelko zarmoucených, potěš zarmouceného člověka, který se ti svěřuje do ochra-ny. Jsem sklíčený výčitkami svědomí, zatížený tolika hříchy a nemám jistotu, zda jsem je ná-ležitě oplakal. Všechny mé činy jsou plné kalu a chyb. Peklo dychtivě čeká na mou smrt, aby mě mohlo obžalovat. Uražená Boží spravedlnost žádá dostiučinění. Má Matko, co se se mnou stane? Jestliže mi nepomůžeš ty, jsem ztracen. Co mi odpovíš? Pomůžeš mi?
Ó, milosrdná Panno, potěš mě! Vypros mi lítost nad mým hříchy! Vypros mi sílu, abych se polepšil a věrně sloužil Bohu v životě, který mi ještě zbývá. A když mě sevřou poslední smrtelné úzkosti, ó, Maria, moje naděje, neopouštěj mě! V té chvíli mi ještě více pomáhej a posiluj mě, abych si nezoufal při pohledu na své viny, až mi je ďábel ukáže.
Ó, má Paní, odpusť mi mou smělost, přijď mě pak sama potěšit svou přítomností. Tuto milost jsi poskytla tolika lidem; i já si ji vyprošuji. Je-li moje smělost velká, ještě větší je tvo-je dobrota, která vyhledává nejubožejší lidi, abys je těšila. To je má naděje. Rád bych, abys požívala na věky slávu za to, že jsi zachránila před peklem bídného odsouzence a uvedla ho do svého království, kde – jak doufám – ti budu radostně u tvých nohou věčně děkovat, vele-bit tě a věčně tě milovat. Ó, Maria, očekávám tě. Nenech mne bez útěchy. Staň se to, staň! Amen, amen!
39 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §1: MARIA JE NADĚJÍ VŠECH
HLAVA III.
NADĚJE NAŠE, BUĎ ZDRÁVA!
§1: Panna Maria je nadějí všech
Moderní bludaři nemohou snést, když zdravíme a vzýváme Pannu Marii jako svoji Na-ději: Naděje naše, buď zdráva! Říkají, že jen Bůh je naší nadějí a že Hospodin zlořečí všem, kteří skládají důvěru v lidského tvora: „Proklet buď člověk, který spoléhá na člověka“ (Jer 17,5). Usuzují takto: Maria je tvor. Jak tedy může být tvor naší nadějí?
To tvrdí bludaři. Přes-to však Církev svatá ukládá všem duchovním a všem řeholníkům, aby každý den pozvedali svůj hlas a vzývali Marii za všechny věřící sladkými slovy: Naděje naše, naděje všech, buď zdráva!
„Dvojím způsobem můžete v někoho doufat,“ říká Andělský Učitel, sv. Tomáš1: „buď jako v hlavní příčinu pomoci anebo jako v prostředníka.“ Kdo očekává nějakou milost od krá-le, očekává ji od něho jako od pána; od králova ministra nebo důvěrníka ji však čeká jako od prostředníka. V tomto případě přichází milost na prvém místě od krále, ale prostřednictvím jeho důvěrníka.
Proto, kdo se uchází o milost, může oprávněně tohoto prostředníka nazývat svou nadějí. Nebeský Král, který je nekonečná dobrota, nás touží svrchovaně obohatit mi-lostmi; protože je k tomu třeba z naší strany důvěra, dal nám pro zvýšení této důvěry za Mat-ku a Orodovnici svou vlastní Matku. Jejím rukám svěřil všechnu moc, aby nám mohla pomá-hat. Proto chce, abychom v ni skládali naději ve svou spásu a v obdržení každého potřebného dobra.
Kdo skládají svoji naději jen ve tvory bez ohledu na Boha, počínají si jako hříšníci, kte-ří se pro získání přátelství a přízně člověka nestydí Boha urážet. Takoví jsou ovšem zlořečení od Boha, jak říká Jeremiáš. Kdo ale doufají v Marii jako v Matku Boží, která má moc jim vy-prosit milosti a život věčný, takoví jsou Bohem požehnaní a působí jeho srdci radost. Vždyť Bůh si přeje, aby takto byla ctěna vznešená bytost, která ho milovala a ctila na světě více, než všichni lidé a andělé dohromady.
„Proto oprávněně nazýváme Pannu Marii svou Nadějí, neboť očekáváme na její přímlu-vu to, co bychom neobdrželi pouhými modlitbami,“ jak poznamenává sv. Robert Bellarmin2. „Prosíme ji,“ říká Suarez3, „aby důstojností Prostřednice nahradila naši chudobu. Kdo prosí svatou Pannu s touto důvěrou,“ dodává tento učenec, „neprojevuje nedůvěru v Boha, ale bá-zeň pro svou vlastní nehodnost.“
Právem tedy Církev svatá vztahuje na Marii Sirachovcova slova: „Já jsem matka… sva-té naděje“ (Sir 24,24). Je Matkou, která stále vzbuzuje nikoli marnou naději v bídné a pomí-jející statky tohoto světa, ale svatou naději v nesmírné a věčné statky života ve slávě nebes. „Buď pozdravena, naděje mé duše,“ obrací se k Matce Boží sv. Efrém, „buď pozdravena, jistá Spáso křesťanů, buď pozdravena, Pomocnice hříšníků, buď pozdravena, Obrano věřících a Spáso světa.“
Také sv. Josef Hymnograf říká, že po Bohu nemáme jinou naději než Marii, a proto ji nazývá „po Bohu jedinou naší nadějí“.
A sv. Efrém uvažuje o prozřetelnosti Boží v přítomném řádu a říká, že Bůh ustanovil, aby všichni, kdo se spasí, byli spaseni skrze Marii, jak učí sv. Bernard a jak důkladněji později dokáži, a oslovuje ji takto: „Má Paní, neustále nás chraň a skrývej pod pláštěm své ochrany, protože po Bohu nemáme jinou naději kromě te-be.“
Totéž říká sv. Tomáš z Villanovy, který ji nazývá „jediným naším Útočištěm, Pomocí a Azylem.“
Důvod pro to udává, jak se zdá, sv. Bernard8, slovy: „Pohleď, člověče, na Boží plán, plán, jak by nám mohl hojněji udělovat své milosrdenství. Protože chtěl vykoupit lidské poko-lení, složil celou výkupnou cenu do Mariiných rukou, aby z ní rozdávala podle libosti.“
1 Summa Theologiae II-II, q. 25, a. 1 ad 3.
2 Controvers., t. II., De Eccl. triumph., l. 1, De beatitud. Sanctorum, Praef.
3 De Incarn., p. 2, disp. 23, sect. 2 et 3. Sv. Alfons připisuje výrok sv. Anselmovi.
4 Sermo de SS. Dei Genitricis Virginis laudibus.
5 Mariaele ex Can. in S. Basileum mart. MG 105, 1110. V originálu je jmenován sv. Basil.
6 Sermo de SS. Dei Genitricis Virginis laudibus.
7 In festo Nativ. B. V. M., conc. 3, n. 6.
8 Sermo de aquaeductu, n. 6, 7. ML 183, 440.441.
40 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §1:
PANNA MARIA JE NADĚJÍ VŠECH
Bůh nařídil Mojžíšovi, aby zhotovil z nejčistšího zlata slitovnici, když mu řekl, že odtud s ním chce v budoucnu mluvívat. „Uděláš také… slitovnici z ryzího zlata. Odtud budu přikazo-vat… a budu k tobě mluvit“ (Ex 25,17.22). Podle Paciuchelliho1 je touto slitovnicí Maria: „Od-tud mluvívá Bůh s lidmi, odtud jim rozdává odpuštění, milosti a dary.“ A proto říká sv. Irenej, že Věčné Slovo poslalo před svým vtělením v Mariině lůně archanděla k vyžádání jejího souhlasu, protože chtělo, aby se tajemství vtělení dostalo světu skrze Marii. Proto také říká opat Raymund
: „Každé dobro, každá pomoc, každá milost, které lidé od Boha obdrželi a ješ-tě obdrží až do konce světa, jim byly a vždy budou udíleny na přímluvu Panny Marie a Marii-ným prostřednictvím.“ Plným právem tedy volá zbožný Blosius4: „Ó, Maria, tak laskavá a uznalá ke všem, kdo tě milují, kdo by byl tak pošetilý a nešťastný, že by tě nemiloval? Ty osvěcuješ v pochybnosti a zmatku mysl těch, kdo se ti svěřují v zármutku do ochrany, těšíš ty, kdo se ti svěřují v nebezpečích, pomáháš těm, kdo tě volají. Po svém jednorozeném Synu jsi jistou spásou svých věrných služebníků. Buď pozdravena, Naděje zoufajících, buď pozdra-vena, Pomocnice opuštěných! Ó, Maria, ty jsi všemohoucí, protože tvůj Syn tě chce uctít okamžitým splněním všeho toho, co si přeješ.“
Sv. Germanos vyznává, že Maria je zdrojem každého dobra, které máme, a osvobo-zením od každého zla, a vzývá ji takto: „Ó, má Paní! Ty jsi jediná útěcha, daná mi Bohem! Vůdkyně mé cesty, Posila mých slabých sil, Poklad v mé žebrotě (Lék na mé rány, Úleva v mých bolestech), Uvolnění mých okovů, Naděje mé spásy. Vyslyš, prosím, moje modlitby, ustrň se nad mými vzdechy, moje Královno, Útočiště, Živote, Pomoci, Naděje a má Sílo!“
Oprávněně tedy sv. Antonín vztahuje na Marii slova knihy Moudrosti: „Ale zároveň s ní mi přišly všechny statky a jejíma rukama nespočetné bohatství“ (Mdr 7,11). Protože je Ma-ria Matkou a rozdavatelkou všeho dobra, může říci každý, zvláště však ctitel této Královny, že s mariánskou úctou obdržel všechno dobré. Proto také říkával celleský opat prostě a bez omezení: „Kdo najde Marii, najde všechno dobré, najde všechny milosti, všechny ctnosti, pro-tože ona mu svou mocnou přímluvou získá vše, aby byl opravdu bohatý milostí Boží.“ Upo-zorňuje nás, že má všechny poklady Boží, tj. poklady Božího milosrdenství, aby je rozdávala svým ctitelům: „U mne jsou bohatství a sláva,… abych získala jmění těm, kdo mě milují“ (Př 8,18.21). Proto říká Konrád Saský8, že máme všichni prosebně pohlížet na Mariiny ruce, aby-chom od ní dostali žádané dobro.
Ó, kolik nadutců našlo s mariánskou úctou pokoru! Kolik zuřivců tichost! Kolik slepců světlo! Kolik zoufalců naději! Kolik napolo zavržených spásu! To právě Maria předpověděla, když v Alžbětině domě zazpívala vznešený chvalozpěv: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48).
Sv. Bernard opakuje tato slova a říká: „Od této chvíle tě budou blahoslavit všichni národové, protože jsi zrodila všem národům život a slávu, protože v tobě nalézají hříšníci odpuštění a spravedliví setrvání v milosti Boží.“ Proto říká zbožný Landsber-ger10 o Pánu, že mluví ke světu takto: „Lidé, ubohé Adamovy děti, když žijete uprostřed tolika nepřátel a tolika nesnází, snažte se ctít s mimořádnou vroucností vaši Matku. Vždyť jsem dal světu Marii za vzor, abyste se od ní naučili žít, a za útočiště, abyste se k ní obraceli ve vašich nesnázích. Tuto svou Dceru jsem stvořil tak, že se jí nikdo nemůže bát nebo se jí ostýchat, když k ní chce jít. Dal jsem jí srdce tak dobrotivé a soucitné, že nemůže pohrdnout nikým, kdo se jí svěřuje do ochrany, že svou milost neodepře nikomu, kdo o ni žádá. Všem nabízí plášť svého milosrdenství a nedopustí, aby někdo odešel od jejích nohou bez útěchy.“ – Chvalme tedy neustále a velebme nesmírnou Boží dobrotu, že nám dala tuto vznešenou Mat-ku a tak něžnou a laskavou Orodovnici.
Ó, Bože, jak něžné city choval k našemu nejlaskavějšímu Vykupiteli Ježíši a naší nej-laskavější Orodovnici Marii láskou zanícený sv. Bonaventura11: „I kdyby mne Pán zavrhl,“ volá, „vím, že nemůže odepřít lásku tomu, kdo ho miluje a kdo ho upřímně hledá. Obejmu ho
1 Excitat. dormit. animae, Exc. 20, n. 11.
2 Contra haer., l. 3, c. 22, n. 4. MG 7, 958.959. Srov. MG 7, 1175.1176.
3 Contemplat de B. Virg., Prooem.
4 Paradisus animae fidelis, p. 2: Piarum precularun cimeliarchion IV, endol. 1.
5 Or. 4 in Praesent. SS. Deiparae 2. MG 98, 318.319.
6 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, cap. 20, §12.
7 Contempl. de B. virg., Prooem.
8 Speculum B. M. V., lect. 3.
9 In festo Pentec., s. 2, n. 4. ML 183, 328.
10 Alloquia Jesu Christi ad animam, l. 1, p. 3, can. 12.
11 Stimulus amoris, p. 3, c. 13. Mezi spisy sv. Bonaventury.
41 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §1: MARIA JE NADĚJÍ VŠECH
celým srdcem a nespustím se ho, dokud mi nepožehná. Beze mne se nemůže hnout. Nebudu-li moci dělat nic jiného, skryji se aspoň v jeho ranách, tam zůstanu a nenajde mne nikdo mi-mo sebe. A kdyby mě zahnal můj Vykupitel od svých nohou pro mé hříchy, vrhnu se k nohám jeho Matky Marie a nehnu se odtud, dokud mi nezjedná odpuštění. Vždyť tato Matka milosr-denství nedovede, jako nikdy nedovedla, odepřít soucit lidské bídě a nevyslyšet ubožáky, kte-ří se na ni obracejí o pomoc. Proto když ne z povinnosti, tedy aspoň ze soucitu přiměje svého Syna k tomu, aby mi odpustil.“
„Pohleď tedy na nás,“ končím s Euthymiem1, „pohleď na nás svýma milosrdnýma oči-ma, nejsoucitnější Matko! Vždyť jsme tvými služebníky a v tebe jsme složili všechnu svoji na-ději2.“
Modlitba
Ó, Matko svaté lásky, naše útočiště a naděje! Víš přece, že tvému Synu Ježíši Kristu nestačilo být naším stálým přímluvcem u Věčného Otce a že chtěl, aby ses i ty nás u něho za-stávala a vyprošovala nám Boží milosrdenství. Ustanovil, aby tvé modlitby byly podporou naší spásy a dal jim takovou moc, že všeho dosáhnou. Na tebe se tedy, Naděje ubohých, obracím já, ubohý hříšník. Doufám, Paní, že pro zásluhy Ježíše Krista a na tvou přímluvu dosáhnu spa-sení. Tak doufám a má důvěra je tak pevná, že kdyby byla spása v mých rukou, složil bych ji přesto do tvých rukou, neboť více důvěřuji ve tvé milosrdenství a ve tvou ochranu, než ve všechny své dobré skutky.
Matko a má Naděje, neopouštěj mě, jak bych si zasloužil! Pohleď na moji bídu a ustrň se nade mnou! Pomoz mi a zachraň mne. Vyznávám, že jsem svými hříchy přečasto zavřel cestu dobrým vnuknutím a pomoci, které jsi mi vyprosila na Pánu. Ale tvá dobrota k ubožá-kům a tvá moc u Boha převyšují množství a zlobu všech mých poklesků. Nebesa i země vědí, že určitě nezahyne, koho ty chráníš. Ať si tedy všichni na mě zapomenou, jen ty na mne ne-zapomeň, Matko Boha všemohoucího. Řekni Bohu, že jsem tvým služebníkem, řekni mu, že mě bereš pod ochranu, a budu spasen. Ó, Maria, v tebe doufám, v této naději žiji, s ní si přeji a doufám zemřít, přičemž budu stále volat: Ježíš je má jediná naděje a po Ježíši Panna Maria. Amen.
1 Sermo de zona SS. Deiparae, n. 15. MG 131, 1249.
2 Auriemma, Affetti scambievoli II, Bologna 1681, vypráví o šlechtici, který si zřídil ve svém domě kapli a v noci se do ní chodil modlit k Matce Boží. Znepokojené manželce, předpokládající zálety, řekl prostě, že odchází za Paní, lásky nejhodnější z celého světa. Nešťastná choť si podřezala žíly. Zděšený manžel, když se stal svědkem tohoto neštěstí, šel hned prosit o pomoc Pannu Marii, a ta vrátila jeho manželce opět život.
42 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ
§2: Maria je nadějí hříšníků
Když Bůh stvořil svět, „učinil dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo dni, a menší světlo, aby vládlo noci“ (Gn 1,16). „Slunce,“ říká kardinál Hugo1, „bylo obrazem Ježíše Krista, jehož světla užívají spravedliví, žijící v denním jasu milosti Boží; měsíc pak byl obrazem Pan-ny Marie, která osvěcuje hříšníky, žijící v noci hříchu.“ „Je-li tedy Maria milostivě zářícím mě-sícem pro hříšníky, co má dělat nešťastník, který se ocitl v noci hříchu?“ ptá se Innocenc III.2 Protože hříšník ztrátou milosti Boží pozbyl světla slunce, ať se obrátí k měsíci, ať prosí Marii a ona ho osvítí, aby poznal svůj bídný stav, a posílí ho, aby se z něj dostal. Sv. Metod3 říká, že se na Mariinu přímluvu k Bohu neustále obracejí téměř nesčíslní hříšníci.
Jeden z čestných názvů Matky Boží, který nás učí Církev svatá a který dodává zvlášť mysli ubohým hříšníkům, je název Útočiště hříšníků, kterým ji nazýváme v litanii. Ve Starém zákoně byla v Judsku útočištná města, kde byli hříšníci bez zaslouženého trestu, kteří se tam uchýlili, jistí. Dnes není tolik útočišť, je ale jediné Útočiště, kterým je Maria; o ní je řečeno: „Slavné věci jsou hlásány o tobě, město Boží“ (Ž 87,3). Rozdíl je v tom, že ve starozákonních městech nenalézali útočiště všichni zločinci, ani ne všechny druhy zločinů, zatímco pod Marii-ným pláštěm naleznou úkryt všichni hříšníci, ať už se dopustili jakéhokoli provinění. Stačí jen svěřit se jí do ochrany. Sv. Jan Damašský4 jí klade do úst slova: „Já jsem útočiště všech, kdo se mi svěřují do ochrany.“
Stačí se jí svěřit do ochrany. Komu se podařilo vejít do tohoto města, nemusí již mluvit pro svou záchranu: „Vejděme do ohrazeného města a mlčme tam“ (Jer 8,14). Tímto opevně-ným městem je podle výkladu sv. Alberta Velikého5 Svatá Panna upevněná v milosti a slávě. Glosa vysvětluje Jeremiášova slova: A mlčme tam. Když si netroufáme prosit Pána za odpuš-tění, stačí jen vejít do tohoto města a mlčet, poněvadž Maria bude mluvit a prosit za nás. Pro-to zbožný spisovatel Benedikt Fernandez6 povzbuzuje všechny hříšníky, aby se ukryli pod Ma-riin plášť: „Utečte, Adame, Evo a všechny vaše děti, když jste urazili Boha, utečte a skryjte se na klíně této dobrotivé Matky.“ Což nevíte, že ona je jediným Útočištěm, jedinou Nadějí hříš-níků, jak ji nazval sv. Augustin7?
Proto ji oslovuje sv. Efrém8 takto: „Ty jsi jediná Orodovnice hříšníků a všech zbave-ných každé pomoci. Buď tedy zdráva, jediné Útočiště a Útulku hříšníků, kde jedině mohou hříšníci nalézt ochranu a pohostinství!“ Podle výkladu jednoho spisovatele9 chtěl totéž říci Da-vid slovy: „On mě ukrývá ve svém stánku“ (Ž 27,5). Kdo je tímto Božím stánkem, když ne Maria? Tak ji nazývá sv. Ondřej Krétský10: „Stánek Bohem učiněný, do kterého vstoupil sám Bůh, aby v něm dokonal veliká tajemství lidského vykoupení.“ Sem patří i myšlenka Basila Seleucijského11, že Pán učinil Marii jakousi veřejnou nemocnicí, kde se dostane přijetí všem nemocným, kteří nemají peníze a jsou zbaveni veškeré pomoci. Nuže, kdo má největší právo být přijat v nemocnicích, zřízených výslovně pro chudé, ne-li nejchudší a nejchuravější?
Proto, kdo je největší ubožák, který je úplně bez zásluh a celý zachvácený nemocemi duše, totiž hříchy, může říci Marii: Paní, ty jsi Útočištěm nemocných. Neodháněj mě od sebe, neboť jsem úplně chudý a nemocný, a proto mám největší právo, abys mě přijala. Volejme k ní se sv. Tomášem z Villanovy12: „Maria, my, ubozí hříšníci, neznáme jiné Útočiště mimo tebe. Ty jsi naše jediná Naděje, jen od tebe očekáváme svou spásu. Ty jsi jediná Orodovnice u Je-žíše Krista; k tobě se všichni obracíme.“
Ve zjeveních sv. Brigity se nazývá Maria „Hvězdou předcházející slunce“. To znamená, že když se objeví v duši hříšníka úcta k Matce Boží, je to neomylné znamení, že ji zanedlouho
1 Postila super Genesis I, 16.
2 Sermones de Sanctus, s. 28, s. 2 in Assumpt. B. M. V. ML 217, 584.
3 S. Methodius, episcopus et martyr (��312).
4 De Simeone et Anna, n. 1. MG 18, 350.
5 In Dormitionem B. V. M., hom. 2, n. 17. MG 96, 746.
6 In Genesim, c. 3, sect. 23, n. 9.
7 Briviarum Romanae, die 2 infra Oct. Nativ. B. M. V. Mezi spisy sv. Augustina. ML 39, 2107.
8 Sermo de SS. Dei Genitricis Virg. laudibus.
9 Al. Novarino, Virginea umbra, Exc. 63, n. 619.620, Venetia 1632.
10 In Nativ. B. M. V., Or. IV. MG 97, 878.879. Řeč bývala připisována sv. Germanovi.
11 Basilius Seleuciensis, Orationes, or. 17 in Davidem. MG 85, 222. Basil mluví o pokání, ne o Nejsvětější Panně. Jeho slova byla později akomodována.
12 In Nativ. B. M. V., s. 3, n. 6.
43 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ
Bůh obdaří svou milostí1. Slavný sv. Bonaventura2, aby dodal hříšníkům důvěru v Mariinu moc, jim uvádí na mysl rozbouřené moře, v němž hříšníci vypadli z lodi milosti Boží, jsou zmí-táni výčitkami svědomí a úzkostí před Boží spravedlností, bez světla a bez kormidelníka již ztrácejí naději a jsou blízcí zoufalství. Světec jim ukazuje na Marii, všeobecně zvanou Mořská hvězda, pozvedá hlas a volá k nim: „Ubozí, ztracení hříšníci, nezoufejte! Pozvedněte oči k této krásné Hvězdě, získejte důvěru, poněvadž ona vás vyvede z bouře a uvede vás do přístavu spásy.“
Totéž říká sv. Bernard3: „Když nechceš být pohlcen vlnami, pohleď na Hvězdu, vzývej Marii.“ Podle slov zbožného Blosia4 je jediným útočištěm těch, kdo urazili Boha, je záchranou všech stíhaných pokušením a utrpením. „Tato Matka milosrdenství je samá láska a samá dob-rota nejen ke spravedlivým, ale i k hříšníkům a k zoufalcům. Když vidí, že se jí svěřují do ochrany a že upřímně hledají její pomoc, neprodleně jim pomáhá, přijímá je a u svého Syna jim vymáhá odpuštění. Nikým, ať je sebenehodnější, nepohrdá, a proto neodpírá nikomu svoji ochranu. Všem přináší útěchu. Sotva ji někdo poprosí o pomoc, hned mu pomáhá. Svou ně-hou vábí a probouzí ke své úctě často i hříšníky od Boha zcela odvrácené a pohřížené do kalu hříchu. Tím je připravuje k přijetí milosti Boží a nakonec je činí hodnými věčné slávy. Bůh proto obdařil tuto milovanou Dceru tak soucitným a laskavým srdcem, aby se nikdo nemohl bát se na ni obracet o přímluvu.“ Zbožný spisovatel končí: „Není možné, aby zahynul ten, kdo horlivě a pokorně pěstuje úctu k Matce Boží.“
Maria je nazývána javorem: „Jako javor u tekoucích vod“ (Sir 24,19). Hříšníci si mají uvědomit, že jako javor poskytuje poutníkům stín před slunečním úpalem, tak Maria, když vi-dí, že proti nám vzplanul hněv Boží spravedlnosti, je zve do stínu své ochrany. Konrád Saský5 uvažuje o nářku proroka Izaiáše na jeho dobu: „Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili… Nebylo nikoho, kdo by procitl a pevně se tě chopil“ (Iz 64,4.6). Říká o těchto slovech: „Pane, jsi spravedlivě rozhněván na hříšníky a není nikdo, kdo by tě za nás mohl usmířit. Není divu, po-něvadž tehdy ještě nebyla zrozena na svět Maria. Je-li však rozhněván Bůh dnes proti někte-rému hříšníkovi a ujme-li se ho Maria, zadrží Syna, aby ho netrestal, a zachraňuje ho.“ Podle slov opata Egberta6 není bytost k tomu schopnější nad Marii, která položí ruce i na meč Boží spravedlnosti, aby Bůh hříšníky neztrestal. Tutéž myšlenku vyslovuje Richard od sv. Vavřin-ce7. Podle něj si Bůh před narozením Panny Marie stýskal, že není nikdo, kdo by ho zadržoval od trestání hříšníků; nyní však, když Maria přišla na svět, že jej ona usmiřuje.
Proto sv. Basil8 dodává hříšníkům mysli: „Hříšníku, nezoufej, ale obracej se na Marii ve všech svých potřebách. Zavolej si ji na pomoc a uvidíš, že je stále pohotová ti pomoci. Vždyť taková je Boží vůle, aby pomáhala všem ve všech potřebách.“ Tato Matka milosrdenství tak moc touží spasit nejbídnější hříšníky, že jde za nimi sama, aby jim pomohla. A jestliže se hříšníci na ni obracejí, jistě najde způsob, jak jim zjednat Boží lásku.
Izák kdysi zatoužil po nějaké zvěři, požádal o ni Ezaua a slíbil mu za ni své požehnání. Rebeka však chtěla, aby se toto požehnání dostalo jejímu druhému synovi Jakubovi, a přiká-zala mu přivést dva kozlíky, aby je upravila podle Izákovy chuti. Sv. Antonín říká, že Rebeka byla obrazem Panny Marie, říkající andělům: Přineste mi hříšníky – předobrazené kozlíky – neboť je připravím tak milostí lítosti a předsevzetí, že budou mému Pánu velmi milí a příjem-ní9.
Blahoslavená Panna zjevila sv. Brigitě10, že není na světě hříšník tak od Boha odvráce-ný, který by se k Bohu nemohl vrátit a nemohl nabýt jeho milostí, když se jí svěří do ochrany a vzývá ji o pomoc. A sv. Brigita sama zaslechla, jak Ježíš Kristus říká své Matce, že by byla ochotná vymoci milost Boží i Luciferovi, kdyby se pokořil a hledal u ní pomoc11. Tento zpupný duch se ale nikdy nepokoří k prosbě o Mariinu ochranu; kdyby se však přece ponížil a prosil o ni, Maria by měla tolik soucitu i moci, že by mu svými prosbami vymohla od Boha odpuštění a
1 Revel. extrav., c. 50.
2 Psalt. B. M. V., Psalmus 18.
3 Super „Missus“ de laudibus V. M., hom. 2, n. 17. ML 183, 70.
4 Paradisus animae fidelis, o. 1, canon vitae spirit., c. 18, n. 3.
5 Speculum B. M. V., lect. 7.
6 Sermo panegyricus. ML 184, 1009. Mezi spisy sv. Bernarda. Sv. Alfons připisuje výrok sv. Bonaventurovi.
7 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 3. Mezi spisy sv. Alberta Velikého.
8 Nelze zjistit, kde by sv. Basil pronesl tato slova. Jde o podvrženou řeč.
9 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 2, §2. Sv. Alfons uvádí na tomto místě ještě slova opata Franca, že Panna Maria dovede tyto kozlíky upravit tak znamenitě, že chutnají jako jeleni, dokonce ještě lépe. De gratia Dei, l. 3. ML 166, 731.
10 Revel., l. 6, c. 10.
11 Revel. extrav., c. 50.
44 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ
spásu. Co se však neuskuteční u ďábla, stává se u hříšníků, kteří se svěřují do ochrany této Matce milosrdenství.
Noemova archa byla překrásným předobrazem Panny Marie, neboť jako v ní našla úto-čiště všechna pozemská zvířata, tak nalézají pod Mariiným pláštěm útulek všichni hříšníci, kteří jsou svými neřestmi a tělesnými hříchy podobní zvířatům. Rozdíl je jen v tom, jak říká jeden spisovatel1, že do archy zvířata vešla a zvířaty zůstala – vlk zůstal vlkem, tygr tygrem; pod Mariiným pláštěm se však stává vlk beránkem a tygr se mění v holubici. Sv. Gertruda2 viděla jednou Marii s rozestřeným pláštěm a u ní množství různých šelem, pardálů, lvů a medvědů. Viděla, že je blahoslavená Panna nejenže od sebe neodháněla, ale laskavě je přijí-mala a hladila je svou dobrotivou rukou. Světice pochopila, že tyto šelmy představují ubohé hříšníky, které Maria přijímá s dobrotou a láskou, když se svěřují do její ochrany.
Oprávněně tedy oslovuje opat Egbert3 blahoslavenou Pannu takto: „Paní, ty se neštítíš ani toho nejhoršího hříšníka, když se k tobě blíží, ať je sebešpinavější a sebehnusnější. Když tě prosí o pomoc, nezdráháš se mu podat milosrdnou ruku a vysvobodit ho z propasti zoufal-ství.“ Buď veleben a srdečně pozdraven Bůh, ó, lásky nejhodnější Maria, že tě učinil tak přívě-tivou a laskavou i k nejubožejším hříšníkům. Jaký je to ubožák, kdo tě nemiluje a v tebe ne-doufá, když k tobě může jít pro pomoc! Kdo se neobrací na Marii, zahyne. Cožpak zahynul někdo, kdo bral Marii jako útočiště?
Písmo svaté vypravuje, že Booz dovolil zbožné Rut sbírat klasy, které zůstávaly po žencích: „Sbírala za ženci klasy“ (Rut 2,3). Konrád Saský4 k tomu dělá poznámku: „Jako Rut nalezla milost před Boozovýma očima, tak Maria našla milost před očima Páně, aby mohla sbírat klasy opomenuté ženci.“ Ženci jsou pak apoštolští dělníci, misionáři, kazatelé, zpověd-níci, kteří svým každodenním úsilím sbírají a získávají Bohu duše. Jsou však i duše vzpurné a zatvrzelé, které po nich zůstávají; jen Marii je vyhrazeno zachránit svou přímluvou tyto opuš-těné klasy. Jak ubohé jsou ty duše, které se nedají vzít ani touto milostivou Paní! Takové jsou najisto ztracené a propadnou Božímu zlořečení. Zato šťastný, kdo se svěřuje této dobré Matce do ochrany! Jak říká zbožný Blosius5, není na světě hříšník, ať je sebezkaženější a sebene-řestnější, kterého by se Maria štítila a pro to ho od sebe zapudila. Jen když bude u ní hledat pomoc, bude si tato dobrá Matka vědět rady a bude ochotná usmířit ho se Synem a vymoci mu odpuštění.
Proto tě právem zdraví, má nejsladší Královno, sv. Jan Damašský6, a nazývá tě „nadějí zoufalých“. Právem tě nazývá sv. Vavřinec Justiniani7 „nadějí zločinců“, sv. Augustin8 „jedinou nadějí hříšníků“, sv. Efrém9 „Bezpečným přístavem trosečníků“; tento světec tě dokonce na-zývá „ochránkyní zavržených“. Oprávněně konečně napomíná sv. Bernard10 zoufalce, aby ne-ztráceli naději, a plný radosti a něhy říká své nejdražší Matce: „Paní, kdopak by ti nedůvěřo-val, když zachraňuješ i zoufalé? Já ani dost málo nepochybuji, že kdykoli se na tebe obrátíme, dostaneme, co budeme chtít. V tebe ať tedy doufá, kdo už ztratil naději!“
Sv. Antonín11 vypravuje o hříšníkovi v nemilosti Boží, který se ve snu ocitl před soud-nou stolicí Ježíše Krista. Zlý duch na něj žaloval, Maria ho však hájila. Nepřítel se proto vytasil před nešťastníkem se soupisem jeho hříchů, který vážil na vahách Boží spravedlnosti mno-hem víc než všechny jeho dobré skutky. Co ale neučinila v této chvíli jeho mocná obhájkyně? Položila svou ruku na druhou misku a stlačila ji ve prospěch svého ctitele, a tak mu dala na srozuměnou, že mu vymůže odpuštění, když změní život. Po tomto vidění se hříšník skutečně obrátil a upřímně polepšil.
Příklad. Ctihodný P. Jan Herolt12, který se z pokory nazýval učedníkem, vypráví o ně-jakém ženatém muži, který žil v nemilosti Boží. Jeho manželka ho nemohla přimět k zane-chání hříchu, a tak ho prosila, aby ve svém nešťastném stavu konal aspoň nějakou pobožnost
1 Paciuchelli, excitatones dormit. animae, Exc. 4: super Salut. angel., n. 4.
2 Legatus div. pict., l. 4, c. 48.
3 Sermo panegyr. ML 184, 1010. Mezi spisy sv. Bernarda.
4 Speculum B. M. V., lect. 5.
5 Sacellum animae fidelis, p. 3.
6 In Annunt. B. M. V. MG 96, 659.
7 In Nativ. B. V. M., ke konci.
8 Sermo 194, n. 5. ML 39, 2107. Řeč není od sv. Augustina.
9 Sermo de Laudibus B. V. Druhý text uvádějí různí autoři jako světcův výrok.
10 Meditatio in Salve Regina, n. 2. ML 184, 1078. Mezi spisy sv. Bernarda.
11 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 5, §1.
12 Joannes Herolt OP., Sermones Discipuli di Temp. et de Sanctis.
45 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ
k Matce Boží, například když půjde kolem některého jejího obrazu, aby ji uctil jedním Zdráva-sem. Manžel opravdu začal tento zbožný zvyk.
Když se pak jedné noci vydal na cestu za hříchem, uviděl světlo a poznal, že je to lam-pa před posvátným obrazem, představujícím Marii s Ježíškem v náruči. Podle zvyku se po-modlil Zdrávas Maria. V tom ale spatřil, že je Božské Dítě poseto ranami, ze kterých se řine čerstvá krev. Ten pohled ho zděsil i dojal. Vzpomněl si, že svého Vykupitele takhle sám zranil svými hříchy. Dal se do pláče, ale pozoroval, že se k němu Ježíšek obrací zády. Proto se celý zahanbený obrátil na Nejsvětější Pannu se slovy: „Matko milosrdenství, tvůj Syn mne zavrhu-je. Nenajdu slitovnější a mocnější přímluvkyně nad tebe, která jsi jeho Matka. Matko Boží, pomoz mi, přimluv se za mne!“ Matka Boží mu ale z obrazu odpověděla takto: „Vy, hříšníci, mne nazýváte Matkou milosrdenství, přitom mne však stále činíte Matkou bolesti, když obno-vujete Synovo mučení a moje bolesti.“
Protože však Maria nedovede nikoho propustit bez útěchy, kdo hledá útočiště u jejích nohou, obrátila se s prosbou k Synovi, aby tomuto nešťastníkovi odpustil. Ježíš však dával dále najevo, že odpustit nehodlá. Nejsvětější Panna tedy položila Děťátko do výklenku, vrhla se před ním na kolena a prosila: „Synu, nepovstanu dřív, dokud neodpustíš tomuto hříšníko-vi!“ Ježíš jí odpověděl: „Matko, nic ti nemohu odepřít. Chceš, abych mu odpustil? Z lásky k tobě mu tedy odpouštím. Pokyň mu, ať přistoupí a zlíbá mé rány.“ – Hříšník přistoupil za use-davého štkaní a jak líbal Ježíškovy rány, ty se zacelovaly. Nakonec ho Ježíš na znamení od-puštění objal. Hříšník změnil chování a od té doby byl oddaný svatému životu; stal se vroucím ctitelem Nejsvětější Panny, která mu vyprosila tak velikou milost.
Modlitba
Nejčistší Panno Maria, kořím se tvému přesvatému Srdci, které bylo rozkoší a odpočin-kem Božím, Srdci, plnému pokory, čistoty a lásky Boží. Já, nešťastný hříšník, k tobě přicházím se srdcem znečištěným a zraněným. Matko soucitná, nehněvej se pro to na mě, ale tím spíš se nade mnou ustrň a pomoz mi! Než mi pomůžeš, nehledej u mne ani ctnosti ani zásluhy! Jsem ztracený a nezasluhuji nic než peklo. Shlédni jen, prosím tě, na mou důvěru v tebe a na dobrou vůli polepšit se! Pohleď, co pro mne Ježíš učinil a vytrpěl, a pak si mne opusť, dove-deš-li to! Vzpomeň si na všechny bolesti jeho života, na zimu snášenou ve chlévě, na útěk do Egypta, na prolitou krev, na chudobu, na pot, na zármutek, na smrt vytrpěnou z lásky ke mně ve tvé přítomnosti! Pro lásku k Ježíši, zasaď se o mé spasení!
Ó, má Matko, nemohu a nechci se bát, že mne zavrhneš nyní, kdy se na tebe obracím a prosím tě o pomoc. Kdybych měl takovou obavu, křivdil bych tvému milosrdenství; vždyť ty hledáš pravé ubožáky, abys jim pomohla. Ó, Paní, neodpírej své milosrdenství tomu, kterému Ježíš neodepřel krev! Zásluhy této krve mi však nebudou přivlastněny, jestliže mě nedoporu-číš Bohu ty. Od tebe očekávám své spasení.
Neprosím tě o bohatství, pocty a jiná pozemská dobra. Prosím však o milost Boží, o lásku ke tvému Synovi, o vyplnění jeho vůle, o nebe, abych ho tam mohl věčně milovat. Bylo by možné, abys mne nevyslyšela? Nikoli! Ty mne jistě vyslyšíš, jak doufám. Již za mne pro-síš, již mi získáváš žádané milosti, již mě přijímáš pod svou ochranu.
Má Matko, neopouštěj mě! Pros jen, neustále za mne pros, dokud mě neuvidíš v nebe-sích u svých nohou, kde tě budu velebit a děkovat ti na věky. Amen.
46 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §1: JAK JE MARIA OCHOTNÁ POMOCI TOMU, KDO JI VZÝVÁ
HLAVA IV.
K TOBĚ VOLÁME, VYHNANÍ SYNOVÉ EVY
§1: Jak je Maria ochotná pomoci tomu, kdo ji vzývá
My, ubozí synové nešťastné Evy, jsme před Bohem obtíženi následky jejího hříchu a jsme odsouzeni k tomu samému trestu jako ona. Proto bloudíme tímto slzavým údolím jako vyhnanci daleko od své otčiny. Pláčeme a sténáme v tolika bolestech těla i duše! Šťastný je, kdo se v těchto nesnázích často obrací k Těšitelce světa, k Útočišti ubohých, k veliké Matce Boží, a zbožně ji vzývá o pomoc: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu“ (Př 8,34). Šťastný, říká Maria, kdo dbá mých rad, usta-vičně dlí u bran mého milosrdenství a vzývá mne o přímluvu a pomoc.
Církev svatá učí nás, svoje děti, jasně, jak horlivě a důvěrně se máme vždy svěřovat své dobrotivé Ochránkyni. Nařizuje, abychom Marii ctili zvláštním způsobem. Během roku sla-ví tolik slavností k její cti; jeden den v týdnu zasvěcuje zvlášť její úctě; každý den ji musí vzývat v breviáři jménem všeho křesťanského lidu všichni kněží a řeholníci; třikrát denně při zvonění Anděl Páně ji mají pozdravit všichni věřící. Toto přání Církve můžeme poznat z toho, jak se chová při všech hromadných neštěstích. V takových případech vybízí vždy lid, aby se Matce Boží svěřoval do ochrany devítidenními pobožnostmi, návštěvami jejích chrámů a obra-zů. To si Maria právě přeje; chce být vždy vzývána a prošena. Nechce se ovšem dožebrávat pro sebe našich úsluh a poct, které ani zdaleka neodpovídají jejím zásluhám, ale chce zvýšit naši důvěru a zbožnost, aby nám mohla tím více pomoci a nás potěšit. „Panna Maria vyhledá-vá,“ říká sv. Bonaventura1, „ty, kteří se k ní blíží zbožně a uctivě; takové miluje, živí a přijímá za děti.“
Konrád Saský2 říká, že Rut byla předobrazem Panny Marie, neboť její jméno znamená „vidoucí a spěchající“. Sotva totiž Maria zpozoruje naši bídu, hned nám spěchá na pomoc se svým milosrdenstvím. Novarino3 k tomu dodává, že Maria z touhy činit nám dobro, nezná od-klady. A protože není skoupou strážkyní svých milostí, bez prodlení rozděluje jako Matka mi-losrdenství svým sluhům poklady své štědrosti.
Ó, jak je tato dobrotivá Matka ochotná pomoci každému, kdo ji vzývá. „Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou“ (Pís 4,5). Richard od sv. Vavřince4 to vysvětluje tak, že Maria podává prosebníkům mléko milosrdenství rychle, tak ja-ko je rychlý běh gazel. Tento spisovatel ujišťuje, že Mariino milosrdenství se vylévá na každé-ho, kdo ji vzývá, i kdyby to bylo jen jedním Zdrávasem. Proto říká Novarino5, že nejblahosla-venější Panna Maria nejen běží, ale přímo letí na pomoc svým prosebníkům. „Prokazuje-li mi-losrdenství,“ říká, „dělává to jako Bůh, který hned spěchá na pomoc těm, kdo ho prosí, poně-vadž věrně plní své přislíbení: „Proste, a dostanete!“ (Jan 16,24). Stejně jedná Maria; jakmile je o něco požádána, hned je ochotná prosebníkovi pomoci. Z toho poznáváme, kdo byla žena ve Zjevení sv. Jana, o níž se říká, že jí byly dány dvě orlí perutě, aby odletěla na poušť. „Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť“ (Zj 12,14). Ribera6 ro-zumí těmito křídly lásku, kterou Maria bezustání tíhla k Bohu. Blah. Amadeus7 však říká k to-muto místu, že tato orlí křídla znamenají rychlost, s níž Maria vždy pomáhá svým dětem; je rychlejší než serafové.
Proto čteme v evangeliu sv. Lukáše, že když se Maria vypravila na návštěvu ke sv. Alžbětě, aby zahrnula milostí její rodinu, nešla pomalu, ale chvátala celou cestu. „Maria se vydala na cestu a s chvatem odešla do hor“ (Lk 1,39). O jejím návratu však nic nečteme. Proto je řečeno ve Velepísni: „Ruce má jak zlaté válce“ (Pís 5,4). Richard od sv. Vavřince8 to vykládá takto: „Jako práce soustružníka je nejsnadnější a nejrychlejší, tak je Panna Maria dří-
1 Stimulus amoris, p. 3, c. 16.
2 Speculum B. M. V., lect. 5.
3 Umbra virginea, c. 15, Exc. 73.
4 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 7, n. 10.
5 Umbra virginea, c. 15, Exc. 73.
6 In Apocal., c. 12, n. 35.
7 B. Amadeus, biskup v Laussane (1145-1159), De Maria Virginea Matre, hom. 8. ML 188, 1345.
8 De laud. B. M. V., l. 5, c. 2, n. 48.
47 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §1: JAK JE MARIA OCHOTNÁ POMOCI TOMU, KDO JI VZÝVÁ
ve než všichni světci připravená pomoci svým ctitelům.“ „Má nejvroucnější touhu všechny po-těšit, a sotva uslyší, že je volána, hned laskavě přijímá prosbu a pomáhá1.“ Proto nazývá oprávněně sv. Bonaventura2 Marii Spásou všech ji vzývajících. Dává tím na srozuměnou, že k dosažení spásy stačí vzývat Rodičku Boží, která podle slov Richarda od sv. Vavřince3 je ochotná vždy pomoci každému, kdo ji prosí. I Bernardin z Busti4 říká: „Tato vznešená Paní si více přeje milosti nám udělit, než my si přejeme je obdržet.“
Svěřujeme-li se do ochrany k Mariiným nohám, nesmí zmenšit naši důvěru v její vy-slyšení ani množství našich hříchů. Ona je přece Matkou milosrdenství, milosrdenství se po-tom může uplatnit pouze tam, kde nešťastníci potřebují pomoc. Jako se neštítí dobrá matka ošetřovat dítě postižené svrabem, i když je to starost obtížná a odporná, tak nás podle slov Richarda od sv. Vavřince5 naše dobrá nebeská Maminka nemůže opustit, když u ní hledáme útočiště, i když jde veliký zápach z našich hříchů, z nichž nás má uzdravovat. Právě tuto pravdu chtěla Maria naznačit sv. Gertrudě6, když se jí zjevila a rozestírala svůj plášť, aby do něho skryla všechny jí se svěřující. Zároveň se světice dozvěděla, že všichni andělé ostražitě chrání Mariiny ctitele před útoky pekla.
Milosrdenství této dobré Matky a její láska k nám jsou tak veliké, že ani nečeká s po-mocí, až ji budeme prosit: „Předchází ty, kdo po ní touží, takže ona se dává poznat první“ (Mdr 6,13). Tato slova Boží Moudrosti vykládá Eadmer7 o Panně Marii a říká, že předchází svou pomocí ty, kdo touží po její ochraně. Z toho můžeme usuzovat, jak mnoho milostí nám u Boha vyprošuje ještě dříve, než o ně prosíme. „Proto,“ jak říká Richard od sv. Vavřince8, „je Maria nazývána měsícem: „Krásná jako měsíc“ (Pís 6,9). Jako měsíc rychle spěje na své drá-ze, tak ona rychle spěchá na pomoc svým prosebníkům.“ „Kromě toho tak moc touží po na-šem dobru,“ píše Richard od sv. Viktora9, „že v našich potřebách předchází naše prosby a v udílení milosrdenství je rychlejší než my ve svých prosbách k ní.“ Příčinou toho je Mariino Srdce, přeplněné soucitem, takže sotva spatří naše nesnáze, hned nám podává mléko milosr-denství. Pro dobrotivou Královnu není možné, aby věděla o nouzi některé duše, a nepomohla jí.
Má velký soucit s našimi obtížemi, protože nás těší a pomáhá nám i bez našich proseb. Krásně to ukázala již zde na světě na svatbě v Káni, jak vypráví sv. Jan v 2. kapitole svého evangelia. Tato Matka tehdy poznala rozpaky snoubenců, zarmoucených a zahanbených pro nedostatek vína na hostině. Nebyla sice žádána o pomoc, ale její slitovné srdce, které se ne-dovede dívat na zármutek druhého bez soucitu, bylo dojato. Poprosila tedy Syna, aby potěšil tuto rodinu, a vyložila mu prostě její nedostatek: Nemají víno. Aby tyto lidi potěšil a ještě více – aby uspokojil Matčino soucitné srdce, které vzneslo tuto prosbu – učinil Syn známý zázrak a proměnil vodu ve víno ve štoudvích. Z toho usuzuje Novarino10: „Jestliže Maria i neprošena je tak ochotná v nouzi pomoci, čím ochotněji pomůže tomu, kdo ji o pomoc vzývá?“
Pochybuje-li však přece někdo, zda mu Maria pomohla, když se jí svěřoval, kárá ho Innocenc III.11: „Kdo kdy hledal pomoc u této dobrotivé Paní, a Maria mu nepomohla?“ A blah. Eutychián12 volá: „Kdo a kdy, svatá Panno, která můžeš pomoci každému nešťastníkovi a umíš zachránit i nadobro ztracené hříšníky, kdo a kdy se utíkal pod tvou mocnou ochranu a byl od tebe opuštěn? Ne, to se nikdy nestalo a nestane!“ Sv. Bernard13 říkal: „O tobě nemlu-vit a tvé milosrdenství nechválit by směl, Svatá Panno, jen ten, kdo by tě vzýval ve svých po-třebách a kdo by pak mohl dokázat, že ses o něho nepostarala.“
„Spíše pominou nebe a země,“ říká zbožný Blosius14, „než aby Maria zůstala dlužná pomoc tomu, kdo ji o ni s dobrým úmyslem prosí a má v ni důvěru.“ K posílení naší důvěry říká Eadmer15: „Obracíme-li se zbožně na tuto Boží Matičku, nejenže si smíme být jisti její
1
2 Psalterium B. M. V., Hymnus. Mezi spisy sv. Bonaventury.
3 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 7.
4 Mariale, p. 2, De nativ. B. M. V., s. 5, p. 7.
5 De laud. B. M. V., l. 4, c. 22, n. 1.
6 Legatus div. piet., l. 4, c. 48.
7 De excell. Virg. ML 159, 558. Mezi spisy sv. Anselma.
8 De laud. B. M. V., l. 7, c. 4, n. 2. Richard od sv. Viktora, uváděný sv. Alfonsem, má jinou myšlenku.
9 In Cantica, c. 23. ML 196, 475.
10 Umbra virginea, c. 15, Exc. 72.
11 Sermones de Sanctis, s. 28 in Assumpt. B. M. V. ML 217, 584.
12 Surius, De probatis SS. historiis, die 4. februarii.
13 In Assumpt. B. M. V., s. 4, De quatriduo Laz. ML 183, 428.
14 Consolatio pusillanimium, c. 35.
15 De excell. Virginis, c. 6. ML 159, 570. Blosius, Paradisus animae fidelis, p. 1.
48 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §1: JAK JE MARIA OCHOTNÁ POMOCI TOMU, KDO JI VZÝVÁ
ochranou, ale mnohdy budeme spíš vyslyšeni a zachráněni vzýváním jejího svatého jména, než kdybychom se dovolávali jména Ježíše, svého Spasitele.“ A jako důvod uvádí: „Poněvadž Kristu jako Soudci přísluší i trestat, zatímco blahoslavené Panně jako Obhájkyni patří jen sli-tovat se.“ Chce tím říci, že rychleji dosáhneme pomoci, jdeme-li k Matce než jdeme-li k Synu, ne snad proto, že by Maria měla větší moc nám pomoci než její Syn, neboť víme, že Ježíš je náš jediný Spasitel, který jediný nám svými zásluhami získal a denně nám získává spasení. Důvod je v tom, že jdeme-li k Ježíši, myslíme na něho také jako na svého soudce, jehož po-vinností je soudit nevděčníky, a to nás může připravit o důvěru, nezbytnou k vyslyšení. Jde-me-li však k Marii, která nemá jiný úkol, než nám projevovat soucit jako Matka milosrdenství a chránit nás jako naše Orodovnice, naše důvěra se podstatně zdokonalí a vzroste. Snad Bo-ha prosíme o mnohé věci a nedostaneme je; prosíme o ně Marii a dostaneme je. Čím to lze vysvětlit? Odpověď dává Nikefor1: „Stává se to ne proto, že by byla Maria mocnější než Bůh, ale protože se Bůh rozhodl takto ctít svou Matku.“
Útěchyplné zaslíbení dal sám Pán sv. Brigitě2. Jednoho dne zaslechla světice Ježíšův rozhovor s Matkou. Řekl jí: „Matko má, žádej ode mne, co chceš, žádnou tvoji prosbu neod-mítnu. Ať víš, že slibuji vyslyšet všechny, kdo mne budou prosit o nějakou milost pro tvou lásku, i když jsou hříšní, jen když se chtějí opravdově polepšit.“ Totéž bylo zjeveno sv. Ger-trudě3. I ona uslyšela, jak Vykupitel řekl Marii, že jí dal ze své všemohoucnosti právo proka-zovat milosrdenství hříšníkům, kteří ji vzývají, jak sama uzná za dobré.
Volejme tedy všichni s velikou důvěrou k této Matce milosrdenství a vzývejme ji slovy sv. Augustina4: „Vzpomeň, ó, nejdobrotivější Panno Maria, že od věků nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvoji ochranu.“ Proto mi odpusť, říkám-li, že nechci být prv-ním nešťastníkem, který by se ti svěřoval do ochrany a byl tebou opuštěn.
Příklad: O moci uvedené modlitby se přesvědčil sv. František Saleský, jak se vypráví v jeho životopisu. Když studoval v Paříži – bylo mu tehdy asi 17 let – a cele se věnoval úkonům zbožnosti a svaté lásce Boží, v níž nacházel nebesky sladké radosti, dopustil na něho Bůh po-kušení, aby ho více zkoušel a těsněji ho k sobě připoutal; zlý duch ho děsil, že vše, co dělá, je bezcenné, poněvadž je v Božích úradcích zavržen. Bůh ho ponechal v takové duchovní tmě a vyprahlosti, že byl hluchý i k nejkrásnějším myšlenkám o Boží dobrotě. Tím pokušení jen ze-sílilo a tak svatého mladíka ztrápilo, že v úzkosti a opuštěnosti pozbyl chuť k jídlu a k spánku, zbledl a zesmutněl. Budil soucit u všech, kteří ho pozorovali.
V této strašné duševní bouři se ve svých myšlenkách zmohl jen na projevy beznaděje a bolu: „Mám být tedy zbaven milosti Boha, který byl ke mně tak dobrotivý a laskavý? Ó, Lásko, ó, Kráso, které jsem zasvětil všechny city svého srdce, nemám se z vás již těšit? Pan-no a Matko Boží, nejkrásnější ze všech jeruzalémských dcer, nemám tě již spatřit v nebesích? Ó, Paní, když nemám uvidět tvou spanilou tvář, nedopusť aspoň, abych se ti rouhal v pekle.“ – Takové něžné city byly v jeho zarmouceném srdci zaníceném láskou k Bohu a k nejblaho-slavenější Panně. Pokušení trvalo měsíc, až ho konečně Bůh osvobodil prostřednictvím Utěši-telky světa, Panny Marie, které již dříve zasvětil svoji čistotu a ve kterou, jak říkal, složil všechny své naděje.
Když se jednou večer vracel domů, vstoupil do chrámu, ve kterém uviděl na stěně ta-bulku. Četl ji a našel na ní modlitbu sv. Augustina: Vzpomeň, ó, nejdobrotivější Panno Maria, že od věků nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvoji ochranu. Ihned padl na kolena před oltářem Matky Boží a vroucně se modlil tuto modlitbu. Obnovil slib čistoty, slí-bil, že se bude každý den modlit růženec a dodal: „Má Královno, přimluv se za mne u svého Syna, před nímž si netroufám se objevit. Má Matko, nebudu-li já, nešťastník, moci v budou-cím životě milovat svého Pána, který zasluhuje tak velikou lásku, vypros mi aspoň, abych ho mohl co nejvíc milovat na tomto světě. O tuto milost tě prosím a doufám, že mi ji udělíš.“ Tak prosil blahoslavenou Pannu a potom se zcela odevzdal Božímu milosrdenství, kterému úplně podrobil svou vůli. Sotva ale skončil modlitbu, rázem ho nejsladší Matka zbavila pokušení. Ihned nabyl vnitřní klid a s ním i tělesné zdraví. Od té chvíle choval nejvroucnější úctu k Marii a celý život velebil a hlásal slovem i perem její milosrdenství.
1 Nelze zjistit místo, kde Nikefor pronáší tato slova.
2 Revel., l. 1, c. 50.
3 Legatus div. pietatis, l. 4, c. 51.
4 Ani v podvržených Augustinových spisech není modlitba „Memorare“ obsažena. Jejím autorem je nejspíš sv. Bernard, aspoň pokud se týče myšlenek a hlavních slov.
49 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §1: JAK JE MARIA OCHOTNÁ POMOCI TOMU, KDO JI VZÝVÁ
Modlitba
Ó, Matko Boží, Královno andělů, Naděje lidí, slyš toho, který tě vzývá a svěřuje se ti do ochrany! Pohleď na mne u svých nohou! I když jsem bídný otrok pekla, zasvěcuji se na-vždy tvé službě a chci ti ze všech sil celý život sloužit a ctít tě. Uznávám ovšem, že tě nepoctí služba tak nízkého a bídného otroka jako jsem já, protože jsem tak moc urazil tvého Syna a svého Vykupitele Ježíše. Přijmeš-li však nehodného tvora za svého sluhu, obrátíš-li ho svou přímluvou a učiníš ho tak hodným tvé služby, zjedná ti tento skutek milosrdenství víc cti, než ti mohu prokázat já, ubožák. Přijmi mne tedy, má Matko, a neodmítej mě! Věčné Slovo se-stoupilo z nebe hledat ztracené ovečky a pro jejich záchranu se stalo tvým synem. A ty bys pohrdla jednou takovou ovečkou, která běží k tobě, aby u tebe našla Ježíše? Cena za moji spásu je již zaplacena. Můj Spasitel již prolil svou krev, která by stačila na vykoupení nesčet-ných světů. Zbývá jen, přivlastnit tuto krev i mně. A to náleží tobě, požehnaná Panno. Tobě náleží, říká sv. Bernard1, rozdávat zásluhy této krve tomu, koho uznáš za hodného. Tobě ná-leží, říká i sv. Bonaventura2, spasit každého, koho chceš. Pomoz mi tedy, moje Královno, a zachraň mne! Tobě dnes odevzdávám celou svou duši. Starej se o její spasení! Ó, spáso všech tebe vzývajících, končím s tímto světcem, spas mne! Amen.
1 In Nativ. B. V. M., De aquaeductu, n. 6. ML 183, 441.
2 Canticum instar illius Habacuc III. Mezi spisy sv. Bonaventury.
50 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §2: JAKOU MOC MÁ MARIA CHRÁNIT SVÉ CTITELE V ĎÁBELSKÝCH POKUŠENÍCH
§2: Jakou moc má Maria chránit své ctitele v ďábelských pokušeních
Nejblahoslavenější Panna není jen Královnou nebe a svatých, je i Královnou pekla a zlých duchů, protože je mocně potřela svými ctnostmi. Hned na počátku světa Bůh předpově-děl pekelnému hadu, že nad ním získá vítězství a vlády naše Královna. „Nepřátelství položím mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím; ona rozdrtí tvou hlavu“ (Gn 3,15). Kdo byla ta žena, Satanova nepřítelkyně, když ne Maria, která krásou pokory a svatostí života na-vždy zvítězila nad ďáblem a rozdrtila jeho síly? „Matka Pána Ježíše Krista byla zaslíbena v té ženě,“ svědčí sv. Cyprián1. „Proto neřekl Hospodin hadu,“ usuzuje světec, „kladu, ale položím, aby naznačil, že touto vítězkou nad ďáblem není Eva tehdy žijící, ale jiná žena od Evy pochá-zející, která měla přinést našim prarodičům větší požehnání, než oni ztratili svým hříchem,“ jak říká sv. Vincenc Ferrerský2. Maria je tedy ta statečná žena, která přemohla Satana a roz-drtila mu hlavu, když pokořila jeho pýchu podle slov: Ona rozdrtí tvou hlavu. Někteří sice po-chybují, vztahují-li se tato slova na Marii či na Ježíše Krista, poněvadž v řeckém překladu čteme: On potře tvou hlavu. Avšak v naší Vulgátě, tj. v latinském překladu, schváleném na Tridentském sněmu, je psáno „ona“ a nikoliv „on“. A tak vykládali toto slovo sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý3 a přemnozí jiní. Ať je tomu jakkoliv, je jisté, že buď Syn skrze Matku nebo Matka pomocí Syna přemohla ďábla „a tento pyšný duch je ke své hanbě,“ říká sv. Bernard4, „rozdrcen a přemožen touto požehnanou Pannou. A proto je nucen jako otrok přemožený v boji poslouchat vždy rozkazy této Královny.“ Sv. Bruno5 říká, že „když se dala Eva obelstít hadem, přinesla nám smrt a tmu, zato Maria svým vítězstvím nad zlým duchem nám přinesla život a světlo.“ Našeho nepřítele spoutala potom tak, že se nemů-že ani hnout a sebeméně škodit jejím ctitelům.
Krásně vykládá Richard od sv. Vavřince6 slova knihy Přísloví: „Její muž se na ni spolé-há, o zisk nemá nouzi“ (Př 31,11). Muž, totiž Kristus, se na ni spoléhá. O zisk nemá nouzi, neboť ona obohacuje svého Snoubence kořistí, kterou odňala ďáblu. Kornelius a Lapide7 to vysvětluje: „Bůh svěřil Srdce Ježíšovo Mariiným rukám a pověřil ji péčí o to, aby je všichni milovali. Tak nebude bez kořisti, totiž bez získaných duší, neboť Maria Syna obohacuje duše-mi, které uchvátila peklu a vysvobodila z ďábelských rukou svou mocnou pomocí.“
Jak je známo, je palma znamením vítězství. Proto je naše Královna povznesena na vy-soký trůn před tvář všech mocností podobná palmě jako znamení jistého vítězství pro ty, kdo se stavějí pod její ochranu. „Jak palma v Engadi jsem vyvýšená“ (Sir 24,14), tj. abych vás bránila, jak vykládá sv. Albert Veliký8. Maria chce těmito slovy říci: Děti moje, napadne-li vás nepřítel, utečte se ke mně, vzhlížejte ke mně a dodejte si mysli, protože ve mně, své Obraně, už vidíte svoje vítězství. Nejjistějším prostředkem, jak přemoci útoky pekla, je utéci se k Ma-rii. „Vždyť Maria je Královnou a Panovnicí zlých duchů,“ říká sv. Bernardin Sienský9, „poně-vadž je krotí a přemáhá.“ Proto se o Marii říká, že je pro peklo „hrozná jak seřazené šiky“ (Pís 6,3). Je jako sešikované vojsko, protože dovede užít své moci, svého milosrdenství a svých modliteb k zahanbení nepřátel a k dobru svých služebníků, kteří v pokušení prosí o její pře-mocnou ochranu.
Duch Svatý jí vkládá do úst slova: „Já jako vinný kmen raším libovonně, z květů mých jsou plody skvostné a přebohaté“ (Sir 24,17). Sv. Bernard10 píše k tomuto místu, že prý kve-toucí vinné révě se vyhýbají všichni jedovatí hadi. Tak prchají ďáblové od těch šťastných duší, u nichž cítí vůni mariánské úcty. – Proto se Maria nazývá i cedrem: „Vyrostla jsem tam jako cedr na Libanonu“ (Sir 24,13). Jako cedr nepropadá hnilobě, tak je Maria prostá hříchu. „Mi-
1 Testim., l. 2, c. 9. ML 4, 704. Od sv. Cypriána je jen smysl uvedených slov.
2 Sermo de Conc. V. M.
3 Sv. Ambrož. ML 14, 589. Sv. Jeroným má někdy Ona, někdy Ono. Sv. Augustin viz ML 34, 196. Ve starém latinském překladu homilie sv. Ja-na Zlatoústého se čte Ona.
4 In Signum magnum, n. 4. ML 183, 431.
5 S. Bruno Astensis (��1123), Sententiae, l. 5, De laud. B. M. V., c. 2. ML 165, 1023.
6 De laud. B. M. V., l. 6, c. 6, n. 3.
7 In Prov. XXXI, 11.
8 Biblia mariana, Liber Eccli., n. 6. Mezi spisy sv. Alberta Velikého.
9 De glorioso nomine V. M.., s. 3, art. 2, c. 2.
10 In Cantica, s. 60, n. 7. ML 183, 1068. Sv. Bernard nemluví na tomto místě o úctě k Panně Marii, ale o náboženské a řeholnické horlivosti.
51 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §2: JAKOU MOC MÁ MARIA CHRÁNIT SVÉ CTITELE V ĎÁBELSKÝCH POKUŠENÍCH
moto však,“ jak říká kardinál Hugo1, „jako cedr plaší svou vůní hady, tak zahání Maria svou svatostí zlé duchy.“
Pomocí archy úmluvy Izraelité dobývali mnohá vítězství. Mojžíš přemáhal nepřátele takto: „Kdykoli se archa zvedala, když měla táhnout dál, říkal Mojžíš: „Povstaň, Hospodine, ať se rozprchnou tvoji nepřátelé“ (Nm 10,35)“. Tak bylo dobyto Jericho, tak byli poraženi Filišťa-né: „Boží archa byla totiž mezi Izraelci“ (1 Sam 14,18). Archa úmluvy však byla předobrazem Panny Marie. „Jako byla v arše mana,“ říká Kornelius a Lapide2, „tak byl v Mariině lůně Ježíš manou předobrazený.“ Pomocí této Archy nám dopřává Bůh vítězství proti světu i proti peklu. Proto říká sv. Bernardin Sienský3: „Když byla Maria, Archa Nového zákona, povýšena na Krá-lovnu nebes, byla moc pekla nad lidstvem oslabena a zlomena.“
„Ó, jak se pekelní duchové bojí Panny Marie a jejího vznešeného jména,“ říká Konrád Saský4. Srovnává je s těmi nepřáteli, o kterých mluví Job: „Za tmy se do domů vloupávají… těm všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají“ (Job 24,16n). Zloději vykrádají domy za noci, jakmile se však objeví zora, dávají se na útěk jako před přízrakem smrti. Stej-ně vnikají ďáblové do duše, když je zatemněna nevědomostí. Jakmile se ale objeví zora, totiž Mariina milost a slitovnost, zahání tato zář temnoty a pekelní duchové se před ní dávají na útěk jako před smrtí.
Na potvrzení této pravdy bylo zjeveno sv. Brigitě5, že jí Bůh dal takovou moc nad zlý-mi duchy, že kdykoliv napadnou Mariina ctitele, který ji vzývá o pomoc, jejím jediným poky-nem jsou zděšeni a prchají daleko. Raději snesou dvojnásobná muka v pekle než takovou po-rážku Mariinou mocí.
Božský Snoubenec velebil svou milovanou Nevěstu a nazval ji lilií: „Jako lilie mezi tr-ním, tak je má přítelkyně mezi dcerami“ (Pís 2,2). Kornelius a Lapide6 říká k tomuto místu: „Jako je lilie lékem proti uštknutí hada proti jedu, tak vzývání Panny Marie je mimořádně šťastnou zbraní k přemožení všech pokušení, zvláště nečistých, jak to dokazuje každodenní zkušenost.“
Kosmas Jeruzalémský7 oslovuje Marii takto: „Ó, Matko Boží, když budu mít nepřemoži-telnou naději v tebe, budu zachráněn. Budu pronásledovat své nepřátele, přestože mým jedi-ným štítem bude tvoje ochrana a tvoje všemohoucí pomoc.“ Totéž může říci každý, kdo má štěstí být služebníkem této vznešené Královny: Matko Boží, když doufám v tebe, jistě nebudu poražen; pod tvou ochranou budu stíhat své nepřátele. Nastavím proti nim štít tvé ochrany a tvé všemohoucí pomoci, a zcela jistě je porazím. V řeckých Otcích čteme u mnicha Jakuba8: „Pane můj, ve své Matce jsi nám dal nejmocnější zbraň, abychom najisto porazili všechny své nepřátele.“
Ve Starém zákoně je psáno, že Hospodin vedl svůj národ z Egypta do Zaslíbené země ve dne sloupem oblakovým a v noci sloupem ohnivým: „Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci“ (Ex 13,21). Tento sloup hned oblakový hned ohnivý byl podle Richarda od sv. Vavřince9 předobrazem Marie a její dvojí neustálé činnosti v náš prospěch. Kryje nás jako ob-lak před žárem božské spravedlnosti a jako plamen nás chrání před zlými duchy. „Jako totiž taje vosk v ohni,“ dodává Konrád Saský10, „tak mizí moc zlých duchů na ty duše, které často vzpomínají na jméno Panny Marie a zbožně je vzývají, zvláště když se ji snaží následovat.“
„Ó, jak se děsí zlí duchové, když jen zaslechnou jméno Maria,“ tvrdí sv. Bernard11. A Tomáš Kempenský12 k tomu dodává: „Jako lidé padají na zem hrůzou, udeří-li blízko nich blesk, tak padají i ďáblové, když uslyší jméno Maria.“ Jak skvělých vítězství dobyli nad těmito škůdci Mariini ctitelé pomocí tohoto přesvatého jména! Tak je přemohl sv. Antonín Paduán-ský, blah. Jindřich Suso a mnozí jiní, kteří milovali Marii. V misijních zprávách z Japonska
1 Postila super Eccli. XXIV, 17.
2 In I. Reg. XIV, 18.
3 Sermones pro festivitatibus B. V. M., s. 12, de Assumpt., a. 1, c. 3.
4 Speculum B. V. M., lect. 3.
5 Revel., sermo angelicus, c. 20.
6 In Cant. II, 2.
7 Hymni. MG 98, 462.
8 Or. in Nativ. SS. Deiparae., n. 20. MG 127, 598.
9 De laud. B. M. V., l. 7, c. 12.
10 Speculum B. V. M., lect. 3.
11 Cituje Lyraeus, Trisagion Marianum, l. 3, ale u sv. Bernarda se nenalézá.
12 Serm. ad novitios, p. 3, s. 4.
52 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §2: JAKOU MOC MÁ MARIA CHRÁNIT SVÉ CTITELE V ĎÁBELSKÝCH POKUŠENÍCH
čteme1, že jednomu křesťanovi se kdysi zjevilo množství zlých duchů v podobě šelem, aby ho poděsili a zmátli. On na ně ale volal: Nemám sice zbraň, které byste se báli. Dopustí-li to Bůh, dělejte si se mnou, co chcete. Na svou obranu však užiji nejsladších jmen Ježíš a Maria! Sotva to dořekl a vyslovil pro ďábly hrozná jména, otevřela se země a zlé duchy pohltila. A Eadmer2 dosvědčuje z vlastní zkušenosti, že znal mnoho lidí, kteří byli náhle vytrženi z ne-bezpečí, když vzývali jméno Maria.
„Slavné a podivuhodné je tvé vznešené jméno, Maria,“ modlí se sv. Bonaventura3. „Kdo na ně pamatují a je vzývají v hodině smrti, nebojí se ani celého pekla, poněvadž zlí du-chové opouštějí ihned duši, jakmile zaslechnou jméno Maria.“ Konrád Saský4 říká: „Na světě není nepřítele, který by se tak bál před velkým vojskem, jako se bojí moci pekelné Mariina jména a její ochrany.“ Sv. Germanos5 volá: „Ty, Paní, uvádíš své sluhy do bezpečí před všemi výpady nepřítele, pokud jen vzývají tvoje jméno.“ Ó, kdyby jen křesťané dbali na tuto pravdu v pokušeních a s důvěrou vzývali jméno Maria! Jistě by nikdy neklesli. „Vždyť ďábel utíká a peklo se třese,“ říká blah. Alan6, „při pouhém zaslechnutí tohoto jména.“ Tato Královna sama zjevila sv. Brigitě7, že pekelný nepřítel utíká i od nejhorších, Bohu zcela odcizených a ďáblu nadobro propadlých hříšníků, když vzývají její všemocné jméno a mají upřímnou vůli se po-lepšit. Svatá Panna však dodala, že pokud se duše nepolepší a neočistí od hříchu lítostí, zlí duchové se k ní hned zase vracejí a drží ji dál ve své moci.
Příklad. V klášteře v Reichersbergu žil řeholní kanovník Arnold, velký ctitel nejblaho-slavenější Panny. Když se blížila smrt, přijal svátost umírajících, zavolal k sobě řeholní spolu-bratry a prosil je, aby ho v posledním tažení neopouštěli. Sotva domluvil, začal se před nimi třást na celém těle, díval se vylekaně a na čele mu vyrazil studený pot. Chvějícím se hlasem volal: „Nevidíte ty ďábly, jak mě chtějí stáhnout do pekel? Bratři moji, přivolejte mi na pomoc Marii! Na ni spoléhám, ona mi dá zvítězit.“ Spolubratři se pak modlili mariánskou litanii. Při slovech „Svatá Maria, oroduj za něho!“ umírající zvolal: „Opakujte, opakujte jméno Maria, neboť již stojím před soudnou stolicí Boží!“ Na chvíli zmlkl a pak dodal: „Je pravda, že jsem to učinil, konal jsem za to ale také pokání.“ A obrátil se k Marii a řekl: „Maria, pomoz mi a budu zachráněn!“
Zlí duchové se na něho znovu vrhli, ale on se bránil znamením kříže a vzýváním jména Maria. Tak strávil celou noc. Na úsvitu zvolal vesele a zářící radostí: „Maria, moje Paní, moje Útočiště mi vyprosila odpuštění a spasení.“ Pak se mu zjevila Svatá Panna a zvala ho, aby šel za ní: „Jdu, má Paní, jdu,“ odpovídal a chtěl vší silou povstat. Protože za ní nemohl jít tělem, tiše skonal a šel za ní, jak doufáme, se svou duší do království věčné slávy8.
Modlitba
Pohleď u svých nohou, moje naděje Maria, na ubohého hříšníka, který se stal tolikrát svou vlastní vinou otrokem pekla. Uznávám, že jsem se nechal přemoci zlými duchy, poně-vadž jsem se neobracel k tobě, moje Útočiště. Kdybych se býval na tebe vždycky obracel, kdybych tě byl vzýval, nikdy bych nebyl klesl. Doufám však, má nejdobrotivější Paní, že jsem tvým prostřednictvím vyproštěn z ďábelské moci a že mi již Bůh odpustil. Chvěji se jen bázní, abych v budoucnosti znovu neupadl do jejich okovů. Vím, že se nepřátelé nevzdali naděje, že si mne znovu podmaní, a už mi strojí nové útoky a pokušení. Ó, má Královno, moje Útočiště, pomoz mi! Přijmi mne pod svůj plášť! Nedopusť, abych se stal znovu otrokem ďáblů.
Vím, že mi pomůžeš pokaždé a popřeješ mi vítězství, když tě budu vzývat. Toho se však právě bojím, že v pokušeních na tebe zapomenu, i na modlitbu k tobě. Prosím tedy úpěnlivě, Nejsvětější Panno, o milost, abych na tebe vždy pamatoval, zvlášť pak v boji s po-kušením. Dej mi sílu, abych tě neustále vzýval: Maria, pomoz mi, Maria, pomoz mi!
1 Lyraeus, Trisagion Marianum, l. 3, t. 8.
2 Liber de excell. Virg. M., c. 6. ML 159, 570.
3 Psalt. B. M. V., Psalm. 110.
4 Speculum B. M. V., lect. 11.
5 In encaenia SS. aedis… MG 98, 382.
6 Tract. mirabilis de ortu atque progr. Psalt. Christi., p. 4, c. 30 (ed. Coppenstein).
7 Revel., l. 1, c. 9.
8 Auriemma, Affetti scamb., p. 2, c. 8.
53 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IV. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy §2: JAKOU MOC MÁ MARIA CHRÁNIT SVÉ CTITELE V ĎÁBELSKÝCH POKUŠENÍCH
A až jednou přijde den mého posledního zápasu s peklem v hodině smrti, potom mi, moje Královno, pomáhej účinněji. Sama mi připomínej, abych tě častěji vzýval ústy nebo srd-cem, abych vydechl duši s nejsladšími jmény tebe a tvého Syna Ježíše na rtech, abych tě pak velebil a chválil a nikdy se v nebesích po celou věčnost nevzdálil od tvých nohou. Amen.
54 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §1: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
HLAVA V.
K TOBÉ VZDYCHÁME LKAJÍCÍ A PLAČÍCÍ V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ
§1: Jak je Mariina přímluva nutná pro naši spásu
Je článek víry, že vzývat a prosit svaté a především Královnu svatých, nejblahoslave-nější Pannu Marii, aby nám vyžádala milost Boží, je nejen věcí dovolenou, ale i užitečnou a svatou. Církevní sněmy prohlásily tuto nauku proti bludařům, kteří ji odsuzovali jako bezpráví proti Ježíši Kristu, který je naším jediným Prostředníkem. Když však Jeremiáš může po své smrti prosit za Jeruzalém (2 Mak 15,14), obětují-li starci ze Zjevení sv. Jana Bohu modlitby svatých (Zj 5,8), slibuje-li sv. Petr svým učedníkům, že na ně bude po smrti pamatovat (2 Petr 1,15), modlí-li se sv. Štěpán za své vrahy (Sk 7,59), prosí-li sv. Pavel za své průvodce (Sk 27,24), zkrátka, mohou-li svatí za nás prosit, proč bychom je nemohli prosit my, aby se za nás přimlouvali? Sv. Pavel se svěřuje modlitbám svých učedníků: „Modlete se i vy za nás!“ (1 Sol 5,25). Sv. Jakub pak napomíná: „Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni“ (Jak 5,16). Proto se i my můžeme svěřovat modlitbám jiných, zvláště svatých.
A že je Ježíš Kristus jediným Prostředníkem ze spravedlnosti, který nás usmířil s Bo-hem svými zásluhami, kdo to popírá? Naopak je větší bezbožností popírat, že Bůh uděluje mi-losti na přímluvu svatých, zvláště když za nás prosí jeho Matka Maria; vždyť si tak moc přeje, abychom ji milovali a ctili. Kdopak neví, že čest prokazovaná matkám rozmnožuje i slávu sy-nů? „Sláva synů – otcové (rodiče) jejich“ (Př 17,6). Proto říká sv. Bernard1: „Kdo hodně ctí Matku, ať se nebojí, že zastíní Synovu slávu, neboť čím více je ctěna Matka, tím více je osla-vován i Syn.“ A sv. Alfons říká2, že všechna čest prokazovaná Královně-Matce se vztahuje i na Syna-Krále. Není pochybnosti, že se pro Ježíšovy zásluhy dostalo Marii hodnosti, aby byla Prostřednicí naší spásy, ne ale prostřednicí ze spravedlnosti, ale z milosti – svou přímluvou. V tomto smyslu ji Konrád Saský3 vhodně jmenuje „Nejvěrnější prostřednicí naší spásy“ a sv. Vavřinec Justiniani4 se ptá: „Jak by nebyla milosti plná ta, která se stala Žebříkem k nebi, Bránou nebes a pravou Prostřednicí mezi Bohem a lidmi?“
Proto Suarez5 správně poznamenává: „Když prosíme blahoslavenou Pannu o milosti, neukazujeme tím nedůvěru v Boží milosrdenství, ale spíše svoji nehodnost, a svěřujeme se Marii, aby její důstojnost nahradila naši ubohost.“
Že je tedy modlitba o Mariinu přímluvu věcí velmi spasitelnou a svatou, nemůže po-chybovat nikdo, ledaže nemá víru. Zde však chci kromě toho dokázat, že Mariina přímluva je i nutná k naší spáse. Abych se přesně vyjádřil, nemyslím tím ovšem nutnost bezpodmínečnou, ale nutnost podmínečnou (morální). Nutnost tohoto druhu vzniká ze svobodného Božího roz-hodnutí, aby všechny nám udílené milosti procházely Mariinýma rukama. Je to učení sv. Ber-narda, které je dnes možné nazvat mezi teology a učenci za všeobecně uznávané, jak již pro-hlašuje spisovatel knihy „O království Mariině“6. Totéž mínění zastávají Vega, Mendoza, Paciu-chelli, Segneri, Poiré, Crasset a nesčetní jiní vzdělaní spisovatelé7. I P. Alexander Natalis, tak zdrženlivý ve svých tvrzeních8, učí, že všechny milosti musíme očekávat Mariiným prostřed-nictvím, protože to je vůle Boží. Přitom se odvolává na známý výrok sv. Bernarda9: „Taková je vůle Boží, abychom všechno přijímali skrze Marii.“ – Stejně smýšlí Contenson10. Vykládá slova Ježíše Krista na kříži Janovi: Hle, matka tvá! a říká: „Jako by Kristus řekl: Nikdo nebude
1 Super Missus, hom. 4, n. 1. ML 183, 78.
2 Liber de Virgintate perp. S. Mariae, c. 12. ML 96,108.
3 Speculum B. M. V., lect. 9.
4 Sermo in Annunt. B. V. M., n. 2.
5 De Incarn., p. 2, disp. 23, sect. 2 et 3.
6 Sv. Alfons asi míní P. Emanuela od Ježíše od Ježíše a Marie Karmelské Sc., který napsal „Il regio di Maria Vergine Madre di Dio“, Napoli 1681.
7 Vega, Theologia Mariana; Franc. de Mendoza, Viridarium sacrae ac profanae eruditionis, Lugduni 1635. – Paciuchelli, Excitationes dormit. animae. – Segneri, il divoto della Beata Vergine. – Poiré, La triple couronne de la Mère de Dieu. – Crasset, Della vera devozione verso Maia Vergine.
8 Theologia dogmatica et mor. II, App. 1., Variae de rebus mor. epist.
9 In Nativ B. M. V., s. de aquaed. ML 183, 441.
10 Theol. mentis et cordis, l. 10, diss. 4, c. 1, spec. 1, exc. 4.
55 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §1: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
mít účast na mé krvi než prostřednictvím mé Matky. Mé rány jsou zdroji milosti, ty milosti však přitékají k lidem jen skrze Marii. Učedníku Jene, tolik tě budu milovat já, kolik ty budeš milovat ji.“
Toto učení, že všechno dobro od Boha k nám přichází Mariiným prostřednictvím, se ne-líbí jednomu modernímu spisovateli1. Třebaže dovede psát velmi krásně a učeně o pravé a fa-lešné zbožnosti, přece v pojednání o úctě k Matce Boží jí nechce přiznat právo na slávu, kte-rou jí bez rozpaků vzdali sv. Germanos, sv. Anselm, sv. Jan Damašský, sv. Bonaventura, sv. Antonín, sv. Bernardin Sienský, ctih. celleský opat a mnozí jiní učenci. Těm všem nebylo za-těžko přijmout učení, že ze zmíněného důvodu není mariánská úcta pouze užitečná, ale i nut-ná. Podle uvedeného spisovatele je výrok, že Bůh neuděluje žádné milosti než pouze Marii-ným prostřednictvím jen nadsázka, kterou pronesli někteří světci v přílišném zanícení. Chce-me-li jí správně rozumět, znamená prý jen to, že jsme od Panny Marie dostali Ježíše Krista, pro jehož zásluhy pak přijímáme všechny milosti. Ostatně by to byl blud, říká, myslet si, že nám Bůh nemůže poskytnout milosti bez Mariina prostřednictví, neboť apoštol říká, že uzná-váme jen jediného Boha a jediného Prostředníka mezi Bohem a lidmi, Ježíše Krista (1 Tim 2,3). Tak usuzuje zmíněný spisovatel.
Ať mi však dovolí odpovědět mu jeho slovy, že jiné je prostřednictví ze spravedlnosti, které se opírá o vlastní zásluhu, a jiné je prostřednictví z milosti, které spočívá v přímluvě. Mimoto je něco jiného říci, že Bůh nemůže a že Bůh nechce udílet milosti bez Mariiny přímlu-vy. Vždyť slavně vyznáváme, že Bůh je zdrojem všeho dobra a svrchovaným Pánem nade vší milostí, a Maria že je jen pouhý tvor, který za vše vděčí pouze milosti Boží. Tento vznešený tvor miloval a ctil Boha na zemi víc než všechno ostatní tvorstvo. Bůh ji vyvolil za Matku své-ho Syna a Vykupitele všech. Proto ji chtěl co nejvíce vyvýšit, a proto chce, aby všechny mi-losti, které zamýšlí udělit vykoupeným duším, procházely jejíma rukama. Kdo může popírat rozumnost a přiměřenost takového tvrzení? Rádi vyznáváme, že Ježíš Kristus je jediný Pro-středník ze spravedlnosti, který nám získává svými zásluhami milosti a spasení. Tvrdíme ale, že Maria je Prostřednice z milosti, a i když všechno, co získává, získává pro zásluhy Ježíše Krista svými prosbami a žádostmi v jeho jménu, přece všechny milosti, o které můžeme pro-sit, můžeme mít jen na její přímluvu.
Toto tvrzení nejen že neodporuje v ničem svatým pravdám víry, ale souhlasí se smýš-lením Církve. V modlitbách, které Církev sama schválila, nás neustále vybízí, abychom se ob-raceli o pomoc na Matku Boží a vzývali ji slovy: Uzdravení nemocných, Útočiště hříšníků, Ži-vote náš, Naděje naše. V hodinkách pro mariánskou slavnost na ni vztahuje slova věčné Moudrosti, a tak dává na srozuměnou, že v Marii nacházíme všechnu naději, podle slov: „Ve mně je všechna naděje i život ve ctnosti“ a že máme od ní všechny milosti podle výroku: „Ve mně je všechna milost k životu pravdy“ (Sir 24,25). Zkrátka, v Marii nalezneme věčný život a spásu: „Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a dojde požehnání od Hospodina“ (Př 8,35). A jinde: „Ti, kdo se o mě namáhají, nezhřeší, kdo mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,30n). Všechna tato slova naznačují, jak potřebujeme Mariinu přímluvu.
V tom přesvědčení nás utvrzují přemnozí teologové a církevní učitelé. Je urážkou říkat o nich, jak to dělá zmíněný spisovatel, že na oslavu Panny Marie užívali nadsázek a přehna-ných výrazů. Kdo to dělá, překračuje meze pravdy. To ale nesmíme říkat o svatých, protože mluvili z Božího Ducha, který je Duchem pravdy.
A tady bych poněkud odbočil a řekl svoje přesvědčení o této věci. Zvyšuje-li některé mínění čest blahoslavené Panny a je nějak zdůvodněno a neodporuje ani víře ani církevním výnosům ani jiné pravdě a jestliže někdo takové mínění odmítá a zavrhuje jen proto, že opač-né mínění může být také pravdivé, takový prozrazuje velmi málo úcty k Matce Boží. Mezi tyto chatrné ctitele já nechci patřit, ani nechci, aby k nim náleželi moji čtenáři. Spíš si přeji, aby patřili do počtu těch, kteří přijímají vše, čemu lze bez bludu věřit o Mariině vznešenosti, s pevným přesvědčením, a tak jednají podle slov opata Ruperta2, který říká, že k projevům úcty Matce Boží nejmilejším patří pevná víra v její vznešené přednosti. Kdybychom neměli ji-ný důvod, stačilo by nám svědectví sv. Ambrože Autperta3, aby nás zbavilo obav před pře-hnaností v Mariiných chválách. Podle jeho slov vše, čím Marii oslavujeme, vše je příliš málo v porovnání s tím, čeho je hodna pro důstojnost Božího mateřství. To odpovídá duchu Církve,
1 Lodovico Ant. Muratori, Della regolata divozione dé Christiani.
2 Výrok v Rupertových spisech není; patří asi Richardu od sv. Vavřince, De laud. B. M. V., l. 2, c. 3, n. 1.
3 Mezi spisy sv. Augustina. ML 39, 2130.
56 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §1: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
když se modlí ve mši o blahoslavené Panně: Blahoslavená jsi, svatá Panno Maria, a vší chvály nejhodnější!
Nyní se ale vraťme ke svému předmětu a hleďme, co říkají o tomto učení svatí. Podle sv. Bonaventury1 naplnil Bůh Pannu Marii všemi milostmi, aby z ní lidé brali jako z vedení vše dobré, co se jim dostává. Světec tady dělá ještě jinou vzácnou poznámku, totiž, že před Ma-riiným narozením nebyl takový proud milostí pro všechny, protože ještě na světě nebyla ona, toto požehnané stavidlo milostí. Dodává ale: „Maria byla světu darována k tomu účelu, aby k nám skrze ni jako skrze stavidlo neustále plynuly milosti Boží.“
Proto jako Holofernes, aby dobyl město Betulii, přikázal přesekat potrubí s vodou, tak usiluje ďábel ze všech sil, aby udusil v duších úctu k Matce Boží. Neboť uzavře-li příliv milosti, snadno si podmaní duše. Proto nás svatý učitel Bernard2 napomíná: „Považte tedy, duše, s jakou vroucností a zbožností máme ctít podle Boží vůle tuto svou Královnu. Jak Bůh touží, abychom se na ni vždy obraceli a důvěřovali v její ochranu. Do jejích rukou složil plnost všeho dobra, abychom poznali, že k nám všechna naděje, všechna milost a všechna spása přichází Mariinýma rukama.“ Totéž říká sv. Antonín3: „Všechno milosrdenství, které kdy bylo lidem uděleno, jim bylo prokázáno Mariiným prostřednictvím.“
Proto ji sv. Bonaventura4 přirovnává k měsíci. Jako je měsíc mezi sluncem a zemí a světlo přijaté od slunce rozlévá po zemi, tak přijímá Maria proudy nebeských milostí z bož-ského Slunce a ozařuje jimi nás zde na zemi.
Z toho samého důvodu ji Církev svatá nazývá Nebeskou bránou: Šťastná nebes bráno! „Jako každý králův výnos o udělení milosti,“ říká sv. Bernard5, „prochází bránou jeho paláce, tak není žádná milost přicházející z nebe na zem, která by neprocházela Mariinýma rukama.“ Sv. Bonaventura6 mimoto říká, že se Maria nazývá Nebeskou bránou proto, že se do nebe nedostane nikdo, kdo nejde přes Marii, která je jeho bránou.
V tomto přesvědčení nás utvrzuje sv. Jeroným (nebo podle některých jiný starokřes-ťanský autor kázání o Nanebevzetí Panny Marie, které je zařazeno mezi spisy sv. Jeronýma7). Říká, že v Ježíši Kristu byla plnost milostí jako v hlavě; odtud proudí do nás jako do jeho údů životní míza a božská pomoc, potřebná k dosažení spásy. Tatáž plnost byla v Marii jako v hr-dle tajemného těla, kterým proudí život milosti do údů. Tutéž myšlenku vykládá ještě jasněji sv. Bernardin Sienský8 těmito slovy: „Věřící tvoří tajemné tělo Ježíše Krista a Mariiným pro-střednictvím dostávají všechny milosti duchovního života, které k nim sestupují od Ježíše, je-jich duchovní hlavy.“ Snaží se to zdůvodnit takto: „Protože se Bohu zalíbilo přebývat v lůně této Svaté Panny, získala tím nějakou pravomoc nad všemi milostmi. Neboť když Ježíš Kristus vyšel z jejího přesvatého života, dostali jsme s ním od ní jako z nebeského oceánu všechny proudy Božích milostí.“ Ještě jasněji píše jinde: „Od chvíle početí Věčného Slova v jejím lůně získala tato panenská Matka, jak bych řekl, zvláštní pravomoci na dary, které nám jsou udíle-ny Duchem Svatým, takže žádný tvor nedostane od Boha žádnou milost jinak, než z Marii-ných rukou.“
V úplně stejném smyslu vykládá jeden spisovatel (P. Crasset)9 slova proroka Jeremiá-še, ve kterých prorok hovoří o vtělení Slova a o jeho Matce Marii: „Žena obklíčí muže“ (Jer 31,22). Říká: „Jako nelze vést ze středu kruhu žádnou čáru, která by neprotínala jeho obvod, tak ani z Ježíše, středu všeho dobra, k nám nepřijde žádná milost než skrze Marii, která ho obklíčila, když ho počala ve svém lůně.“
Proto jsou podle výroku sv. Bernardina10 udíleny všechny dary, všechny ctnosti a všechny milosti Mariinýma rukama komu ona chce, kdy ona chce a jak ona chce. Shodně říká Richard od sv. Vavřince11, že Bůh chce, aby všechna dobra, která lidem uděluje, procházela rukama Panny Marie. Proto ctih. celleský opat12 pobízí každého, aby se obracel na Strážkyni
1 Sermo de Aquaeductu, n. 3.4. ML 183, 440.
2 Sermo de Aquaeductu, n. 3.4. ML 183, 441.
3 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 20, §12.
4 Sermo 1. de B. V. M.; mezi spisy připisovanými sv. Bonaventurovi.
5 In Vigilia Nativ. Domini, s. 3, n. 10. ML 183, 100.
6 Litania B. V. M. Mezi spisy sv. Bonaventury.
7 Mezi podvrženými spisy sv.Jeronýma. ML 30, 127.
8 Serm. de festivitalibus B. M. V., s. 5, De nativ B. M. V.
9 La véritable dévotion envers la Sainte Vierge, p. 1, tr. 1, q. 5, §2.
10 Sermo de Nativ. B. M. V., art. un., c. 8.
11 De laud. B. M. V., l. 2, c. 3, n. 4.
12 Contempl. de B. V., Prooem.
57 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §1: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
pokladu milostí, jak ji nazývá, neboť jen skrze ni mohou svět a všichni lidé očekávat všechno dobro, které potřebují.
Z uvedeného jasně plyne, že zmínění světci a spisovatelé nechápou slova „Všechny milosti k nám přicházejí skrze Marii“ pouze v tom smyslu, že jsme obdrželi skrze Marii Ježíše Krista, Pramen všeho dobra (jak míní uvedený spisovatel); spíše nás výslovně ujišťují, že Bůh chce, i když nám dal Ježíše Krista, aby všechny milosti, které lidé kdykoliv dostali, dostávají a dostanou až do konce světa pro Ježíšovy zásluhy, byly všechny udělovány Mariinýma rukama, na její přímluvu.
Na základě toho usuzuje P. Suarez1, že je v naší době v Církvi všeobecně uznáváno učení, že Mariino prostřednictví je nám nejen prospěšné, ale i nutné.ß2) Není to však nutnost bezpodmínečná, jak jsem již řekl, poněvadž tak je nutné pouze prostřednictví Ježíše Krista, ale nutnost podmínečná (morální), pokud totiž Bůh rozhodl, že neudělí žádné milosti jinak, než pouze Mariinýma rukama, jak věří Církev se sv. Bernardem2. A před sv. Bernardem tak učil sv. Ildefons3, když volal k nejblahoslavenější Panně: „Ó, Maria, Hospodin ustanovil, že svěří tvým rukám všechno dobro, které se rozhodl darovat lidem, a proto ti odevzdal všechny poklady a všechno bohatství milostí.“ A mnich Mikuláš4 říká, že se Bůh chtěl vtělit jen s Marii-ným svolením předně proto, abychom jí byli zavázáni největšími díky, a dále proto, abychom poznali, že spása všech lidí závisí na rozhodnutí této Panny.
Prorok Izaiáš říká, že „Vzejde proutek z pařezu Jesse a výhonek z jeho kořenů vydá květ“ (Iz 11,1). K tomu místu nalézáme krásný výklad u Konráda Saského5: „Kdo chce obdr-žet milosti Ducha Svatého, ať hledá květ na prutu, totiž Ježíše u Marie, neboť od prutu se do-staneme ke květu a od květu k Bohu.“ A chceš-li mít tento květ, snaž se modlitbou sklonit k sobě prut s květem, a dosáhneš na něj. Ve 26. řeči o Zjevení Páně říká Serafínský Učitel6, sv. Bonaventura, ke slovům evangelia: „Nalezli Dítko s Marií, jeho matkou“ (Mt 2,11). „Nikdy ne-najdeš Ježíše, leda s Marií a skrze Marii.“ A z toho usuzuje, že kdo nehledá Ježíše zároveň s Marií, hledá ho marně. Proto sv. Ildefons7 říká: „Chci být Synovým sluhou; protože ale nikdo nemůže sloužit Synovi, kdo není služebníkem Matky, proto chci sloužit Marii8.“
Modlitba
Duše má, jak velkou naději ve spasení a v život věčný ti Bůh dal! Ve svém milosrden-ství v tobě vzbudil naději na ochranu jeho Matky, ačkoli jsi za své hříchy tolikrát zasloužila je-
1 De Inc., p. 2, disp. 23, sect. 3, in fine.
ß2) 2. vatikánský koncil definoval tuto pravdu a Panně Marii dal titul „Panna Maria, Prostřednice všech milostí“ (srov. 2. vatikánský koncil, Věroučná konstituce o církvi „Lumen gentium“, čl. 59, 61-62).
Denní modlitba Církve (breviář) (Vatikán 1987) vysvětluje pro datum 8. května: Panna Maria, Prostřednice všech milostí (památka): Pan-na Maria, od věčnosti předurčená za Matku Božího Slova, spolupracovala jedinečným způsobem při Spasitelově díle na obnově nadpřiro-zeného života v lidských duších a stala se v řádu milosti naší Matkou. Toto Mariino mateřství trvá nepřetržitě v plánu milosti až do věčného zakončení spásy všech vyvolených. Ve své mateřské lásce pečuje o bratry svého Syna, kteří ještě putují v mnoha nebezpečích a nesná-zích. Proto je vzývána v Církvi jako Přímluvkyně, Pomocnice, Zachránkyně a Prostřednice. Tato slova je však třeba chápat tak, že nic neubírají ani nepřidávají důstojnosti a účinnosti jediného Prostředníka, Krista. Dnešní památka se začala slavit v Belgii (1921) z podnětu kardinála Merciera a odtud se rozšířila i do některých jiných zemí.
Sv Otec Jan Pavel II. uvádí v encyklice Redemptoris Mater („Matka Vykupitele“ – „O blahoslavené Panně Marii v životě putující Církve“) z 25.3.1987, čl. 21, tyto významy a úkoly Mariina prostřednictví: „Ono „vycházení vstříc“ potřebám člověka znamená zároveň, že ho uvádí do zorného úhlu Kristova mesiášského poslání a jeho výkupné moci. Děje se tak zprostředkovaně: Maria se staví mezi svého Syna a lidi v situaci jejich nedostatků, potřeb a utrpení. Staví se „mezi ně“, to znamená dělá Prostřednici, ne jako cizí osoba, ale ze svého postavení Matky. Je si vědoma, že jako taková může přednášet Synovi potřeby lidí, ano více: že má k tomu „právo“. Její prostřednictví má tedy ráz přímluvný. Maria se „přimlouvá“ za lidi. A nejen to: jako Matka také chce, aby se Synova mesiášská moc projevila, totiž jako výkupná síla, která je zaměřena na to, aby přispěchala člověku na pomoc v neštěstí, aby ho osvobodila od zla, které v různých formách a v různé míře zatěžuje jeho život. Právě tak mluvil o Mesiáši prorok Izaiáš v proslulém textu, na nějž se odvolal Ježíš před svými krajany v Nazaretě: „Po-slal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku...“ (srov. Lk 4,18). … Jiný zá-kladní prvek této mateřské úlohy Mariiny vyjadřují slova, řečená služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Kristova Matka je před lidmi Tlumočnicí Synovy vůle. Ukazuje, jaké požadavky je třeba splnit, aby se mohla projevil Mesiášova výkupná moc.« – Srov. též čl. 22, 26, 38-41 a další.
2 In vig. Nativ. Dom., s. 3. ML 183, 100.
3 Lib. de Corona Virginis. ML 96, 304. Mezi podvrženými spisy sv. Ildefonsa.
4 Sermo in Assumpt. B. M. V.., mezi spisy sv. Petra Damiani. ML 144, 720.
5 Speculum B. M. V., lect. 12.
6 Comment. in Ev. s. Lucae, c. 2.
7 Liber de Virginitate perp. S. Mariae, c. 12. ML 96, 108.
8 Vincenc de Beauvais OP. (��1264), Speculum historiale, l. 7, c. 105.106 a Caesarius Heisterbacensis OCist (��1240), Dialogus miraculorum, dist. 2, c. 12, vypravují: Mladý šlechtic prohýřil jmění po otci a když byl v nouzi, žádal o pomoc ďábla. Byl ochotný splnit jeho první podmín-ku, aby se zřekl Boha, ale odmítl druhou podmínku, aby se vzdal i Panny Marie. Kajícně se vrátil do chrámu před Mariin obraz, nahlas na sebe před ní žaloval a tak pro sebe získal srdce člověka, který skoupil jím prohýřené statky a který byl nyní svědkem tohoto výjevu. Ten dal kajícníkovi svou jedinou dceru za manželku.
58 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §1: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
ho nemilost a zavržení. Děkuj proto Bohu i své Ochránkyni Marii, která tě milostivě přijala pod svůj plášť, jak dokazují tolikeré milosti, které jsi dostala na její přímluvu.
Ano, děkuji ti, má nejlaskavější Matko, za všechno dobré, co jsi prokázala mně, ne-šťastníkovi hodnému pekla. Z kolika nebezpečí jsi mne vysvobodila, moje Královno! Kolik osvícení a slitování jsi mi na Bohu vyprosila! Co dobrého jsem ti dal, čím jsem tě tolik uctil, že mě tak starostlivě zahrnuješ dobrodiními?
Jen tvá dobrota tě k tomu nutí. Ach, kdybych za tebe obětoval krev i život, bylo by to příliš málo proti mým povinnostem k tobě zato, žes mě zachránila před věčnou smrtí. Tys mi získala, jak věřím, Boží milosti. Zkrátka, tobě vděčím za všechno své štěstí. Má nejlaskavější Paní, já, chudák, se ti nemohu nijak odvděčit než neustálou chválou a láskou k tobě. Ó, ne-pohrdej oddaností ubohého hříšníka, kterého roznítila tvoje dobrota láskou. Je-li však mé srd-ce nehodné milovat tebe, protože je nečisté a naplněné pozemskými náklonnostmi, musíš je ty proměnit. Ó, proměň je!
Připoutej mě k Bohu, připoutej mě tak pevně, abych se již nikdy neodloučil od jeho lásky. Ty ode mne chceš, abych miloval Boha; totéž si vyprošuji já od tebe. Zjednej mi mi-lost, abych ho miloval, abych ho věčně miloval. Po ničem jiném netoužím. Amen.
59 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §2: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
§2: Pokračování o téže věci
Sv. Bernard1 učí, že jako muž a žena dohromady zavinili naši zkázu, tak že se slušelo, aby jiný muž a jiná žena spolupůsobili k naší záchraně. To učinil Ježíš a jeho Matka Maria. „Není pochybnosti,“ říká světec, „že Ježíš Kristus sám dokonale stačil k našemu vykoupení, bylo však vhodnější, aby v díle naší záchrany bylo zastoupeno obojí pohlaví, protože obojí spolupůsobilo k naší zkáze.“ Proto nazývá sv. Albert Veliký2 Pannu Marii „Pomocnicí vykoupe-ní“. Sama zjevila sv. Brigitě3, že jako Adam a Eva zaprodali svět za jediné jablko, tak ona se svým Synem jediným srdcem svět vykoupili. „Bůh ovšem mohl,“ poznamenává sv. Anselm4, „stvořit svět z ničeho, ale svět vlastní vinou ztracený nechtěl obnovit bez Marina spolupůso-bení.“
Podle Suarezova výkladu5 spolupracovala Matka Boží na našem vykoupení trojím způ-sobem: Především svou částečnou neúplnou zásluhou, aby se vtělilo Slovo; za druhé vroucími modlitbami, které za nás konala za svého pozemského života; za třetí ochotným obětováním Synova života Bohu za naši spásu. Protože tedy Maria spolupracovala na vykoupení s tak vel-kou láskou k lidem a se starostí o největší slávu Boží, právem Bůh stanovil, že všichni dosáh-nou spásy jen na její přímluvu.
Maria se nazývá Spolupracovnicí na díle našeho ospravedlnění, poněvadž Bůh všechny milosti určené pro nás svěřil jí6. „Proto musí všichni lidé minulí, přítomní i budoucí pohlížet na Marii jako na Prostřednici a Vyjednávačkou spasení všech časů,“ říká sv. Bernard7.
Ježíš Kristus prohlásil, že ho nikdo nemůže najít, dokud ho k němu nepřitáhne jeho Věčný Otec svou milostí: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec“ (Jan 6,44). Stejná slova vkládá Richard od sv. Vavřince8 do Ježíšových úst vzhledem k Marii: „Ni-kdo ke mně nemůže přijít, nepřitáhne-li ho moje Matka svými prosbami.“ Ježíš byl plodem Mariiným, jak řekla sv. Alžběta: „Požehnaná jsi mezi všemi ženami a požehnaný plod života tvého“ (Lk 1,42). Kdo chce ovoce, musí ke stromu; kdo tedy chce Ježíše, musí jít k Marii, a kdo nalezne Marii, jistě najde i Ježíše. Když sv. Alžběta uviděla Nejsvětější Pannu, která přišla na návštěvu do jejího domu, protože nevěděla, jak jí vyjádřit vděčnost, pokorně zvolala: „Jak to, že ke mně přichází Matka mého Pána?“ (Lk 1,43). Mohli bychom se ale ptát: Cožpak sv. Alžběta nevěděla, že do jejího domu zavítala nejen Maria, ale i Ježíš? Proč se považuje za ne-hodnou přijmout Matku a proč raději neříká, že je nehodná přijmout Syna, který k ní přišel na návštěvu? To proto, že světice dobře věděla, že kdykoli přichází Maria, nese s sebou Ježíše; proto děkovala jen Matce, aniž se zmínila o Synovi.
V knize Přísloví je psáno: „Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb“ (Př 31,14). Touto požehnanou lodí byla Maria. Přivezla nám z nebe Ježíše Krista, Živý chléb, kte-rý přišel z nebe, aby nám dal život, jak řekl: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky“ (Jan 6,51). Z toho usuzuje Richard od sv. Vavřince9, že na moři světa zahynou všichni ti, kteří se nezachrání na této lodi, kdo totiž nežijí pod Ma-riinou ochranou. Proto, když jsme v nebezpečí, že zahyneme v pokušeních a vášních života, se máme svěřovat do ochrany Marii a volat: Paní, rychle nám pomoz, zachraň nás, jinak za-hyneme! – Mimochodem podotýkám, že tento učenec neváhá volat k Marii: Zachraň nás, hy-neme! Není tedy jako spisovatel častěji jmenovaný v minulé stati, který zakazuje volat k bla-hoslavené Panně o záchranu, protože prý nás může zachránit pouze Bůh. Pokud však smí člo-věk odsouzený k smrti poprosit králova důvěrníka, aby mu zachránil život svou přímluvou u panovníka, proč bychom nesměli říci my Matce Boží, aby nám vyprosila milost života věčné-ho, a tak nás zachránila? Sv. Josef Hymnograf10 oslovuje blahoslavenou Pannu bez rozpaků: „Neposkvrněná a čistá Královno, spas mě, zachraň mě před věčným zavržením!“ Sv. Bona-
1 Sermo de duodecim. praerog. B. V. M. ML 183, 429.
2 Super Missus, q. 20, §3.
3 Revel., l. 1, c. 35.
4 Or. 52. ML 158, 956.
5 De Inc., p. 2, disp. 23, sect. 1
6 Bernardin z Busti, Mariale, p. 3, s. 1.
7 In festo Pent., s. 2, n. 4. ML 183, 328.
8 De laud. B. M. V., l. 12, c. 2, n. 12.
9 De laud. B. M. V., l. 11, c. 8, n. 1.
10 Sv. Josef Hymnograf (��883), Theotocia. MG 105, 1315. Sv. Alfons uvádí sv. Jana z Damašku.
60 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §2: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
ventura1 zdraví Marii: „Ó, Spáso tebe vzývajících!“ Církev svatá schvaluje vzývání: Uzdravení nemocných! A my bychom se rozpakovali ji prosit, aby nás zachránila, když „nikdo nedosáhne spásy, jen pouze skrze ni,“ jak říká Paciuchelli2? A před ním to řekl sv. Germanos3: „Nikdo nebude spasen, než jen skrze tebe!“
Všimněme si ale ještě, co říkají světci o nutnosti Mariiny přímluvy. Sv. Kajetán říkal, že bez Mariiny přímluvy můžeme sice milost hledat, ale ne ji nalézt! Tuto pravdu potvrzuje sv. Antonín4 krásným výrokem: „Kdo prosí bez ní, chce létat bez křídel.“ Kdo chce obdržet milost bez Mariiny přímluvy, je smysl světcových slov, jako by chtěl létat bez křídel. Jako kdysi řekl faraón Josefovi: „Egypt ti je otevřen“ (Gn 47,6) a jako odkazoval všechny prosící na Josefa slovy: „Jděte k Josefovi!“ (Gn 41,55), tak nás posílá Bůh k Marii, když ho prosíme o milosti: Jděte k Marii! Jak říká sv. Bernard5, Bůh ustanovil, že nám neposkytne žádnou milost než jen Mariinýma rukama. Proto je podle Richarda od sv. Vavřince6 naše spása v jejích rukou a mnohem větším právem než Egypťané k Josefovi jí můžeme říkat my, křesťané: „Naše blaho je v tvé moci“ (Gn 47,25). Totéž říká opat Jordán7: „Naše spása je v jejích rukou.“ Ještě dů-razněji a bez omezení tvrdí Kassián8, že spása všech závisí na přízni a ochraně Panny Marie. Koho Maria chrání, ten se spasí; koho nechrání, je ztracen. Sv. Bernardin Sienský9 k ní volá: „Paní, poněvadž jsi Rozdavatelkou všech milostí a protože se nám dostane milosti spasení jen z tvé ruky, proto závisí naše spása na tobě.“
Kvůli tomu mohl oprávněně zvolat Richard od sv. Vavřince10: „Jako kámen zbavený podpěry hned padá, tak padne i duše, zbavená Mariiny pomoci, napřed do hříchu, nakonec do pekla.“ „Bůh nás nespasí bez Mariiny přímluvy,“ říká sv. Bonaventura11. Jako nemůže být živé nemluvně bez matky, která mu dává mléko, tak se nikdo nemůže spasit, chybí-li mu ochrana Panny Marie. Proto světec napomíná: „Hleď žíznit po mariánské úctě, chraň si ji a nepřestávej s ní, dokud ti Maria v nebi neudělí své mateřské požehnání!“ „Ó, Nejsvětější Panno,“ ptá se sv. Germanos12, „kdo by mohl poznat Boha, když ne skrze tebe? Kdo by se spasil? Kdo by se zachránil z nebezpečí? Kdo by dostal nějakou milost, když ne skrze tebe, Rodičko Boží, pa-nenská Matko, Milosti plná?“ A jinde říká: „Kdybys nám nerazila cestu, nikdo by se nezbavil žádostivosti těla a hříchu!“
Jako nemáme přístup k Věčnému Otci než skrze Prostředníka Ježíše Krista, tak nemá-me podle slov sv. Bernarda13 přístup k Ježíši Kristu než Mariiným prostřednictvím! Pro Boží úradek, že se mají všichni spasit Mariinou přímluvou, uvádí sv. Bernard krásný důvod: „Jako nám byl darován Vykupitel Mariiným prostřednictvím, tak nás má také jejím prostřednictvím přijmout.“ Proto ji světec nazývá Matkou milosti a Matkou naší spásy. „Co by z nás bylo,“ ptá se sv. Germanos14, „kdybys nás opustila ty, Maria, která jsi Životem křesťanů?“
Výše zmíněný spisovatel (Muratori) však namítá: Procházejí-li všechny milosti Marii-nýma rukama, musí se potom svatí, prosíme-li o přímluvu je, obracet se k Mariinu prostřed-nictví, aby nám vyprosili žádanou milost. Tomu však nikdo nevěří, to nikoho nenapadlo ani ve snu. – Na to odpovídám, že v takové víře není nic bludného ani nevhodného. Copak je na tom nevhodného, když řeknu, že Bůh, který chtěl oslavit svou Matku, ji učinil Královnou svatých, a protože chce rozdávat všechny milosti jejíma rukama, stanovil také, že se všichni svatí musí obracet k ní o milosti pro své ctitele? Co se týče tvrzení, že by to nikoho ani ve snách nena-padlo, odkazuji na sv. Bernarda, sv. Anselma, sv. Bonaventuru, na Suareze a na jiné, kteří totéž výslovně tvrdili. „Marně bychom prosili jiné světce o milosti,“ říká sv. Bernard15, „kdyby se Maria nezasadila o jejich udělení.“ V tom smyslu vykládá též jeden spisovatel16 Davidova
1 Psalt. B. M. V., Hymnus.
2 Excitat. dorm. animae, in Ps. 86, Exc. 1, n. 15.
3 In encaenia aedis SS.Deipare. MG 98, 379.
4 Summa Theologiae, p. 1, tit. 15, c. 22, §9.
5 In vigilia Nativ. Dom., s. 4, n. 10. ML 183, 100.
6 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 31.
7 Contempl. de B. V., Prooem.
8 Coll. 13, c. 18. ML 49, 495. Kassián mluví jen všeobecně o milosti Boží; aplikaci jeho slov na mariánskou úctu provedl některý jeho pozdější tlumočník.
9 Sermones pro festiv. SS. et Imm. V. M., s. 13, de Exalt. B. V., a. 2, c. 3.
10 De laud. B. M. V., l.8, c. 1, n. 13.
11 Psalt. B. M. V., Cant. ad instar illius Moysis.
12 In encaenia aedis… MG 98, 379.
13 De adventu Domii, s. 2, n. 5. ML 183, 43.
14 Or. in Encaenia aedis… MG 98, 378.
15 Tato slova nejsou od sv. Bernarda. Zdá se, že je to parafráze slov sv. Anselma, Or. 46. ML 158, 944.
16 Petr. Ant. Spinelli, Maria Deipara thronus Dei, c. 17, n. 17.
61 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §2: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
slova: „Budou si tě předcházet všichni velmožové světa“ (Ž 45,13). Velmoži velikého Božího lidu jsou světci, kteří se, když chtějí vyprosit nějakou milost pro některého ctitele, obracejí na Marii, aby jim ji vymohla. „Oprávněně tedy prosíme svaté,“ poznamenává Suarez1, „aby se za nás přimluvili u Marie, protože to je jejich Paní a Královna.“
To právě slíbil sv. Benedikt sv. Františce Římské, jak vypravuje P. Marchese2. Jednoho se jí zjevil a slíbil jí, že ji bude chránit svou přímluvou u Rodičky Boží. Tuto pravdu potvrzují i slova sv. Anselma3, které oslovuje blahoslavenou Pannu takto: „Paní, čeho mohou dosáhnout přímluvy všech světců s tebou spojených, to vše zmůže přímluva tebe jediné bez jejich po-moci.“ „Proč ale máš takovou moc?“ ptá se světec. „Poněvadž ty jediná jsi Matkou Vykupitele světa, Snoubenkou Boží, Královnou nebe a země. Neprosíš-li za nás ty, žádný světec se za nás nepřimluví a žádný nám nepomůže. Když se dáš ty pohnout k prosbě za nás, i všichni svatí se budou za nás u něho horlivě přimlouvat a nám pomáhat.“ Slova knihy Sirachovcovy: „Celé nebe kolem jsem sama obešla“ (Sir 24,8) vztahuje Církev na Marii a P. Segneri4 je vy-kládá takto: „Jako nejvyšší sféra nebes uvádí do pohybu i sféry jiné, tak Mariina přímluva za některou duši působí, že za ni prosí celé nebe.“ Paciuchelli5 dokonce říká, že Maria poroučí všem andělům a svatým jako jejich Královna, aby se k ní přidali a spojili všechny své prosby s jejími.
Tak můžeme také rozumět vůli Církve, abychom zdravili a vzývali Matku Boží vzneše-ným jménem: Naděje naše, buď zdráva! Bezbožný Luther6 říká, že nemůže snést, když Církev římská nazývá Marii, pouhého tvora, naší Nadějí. Tvrdí, že jen Bůh a Ježíš Kristus jako náš Prostředník jsou naší nadějí a že Bůh zlořečí každému, kdo skládá svou naději ve tvora, podle Jeremiášových slov: „Proklet buď člověk, který spoléhá na člověka“ (Jer 17,5). Církev nás učí vzývat a oslovovat Marii jako naši Naději: Naděje naše, buď zdráva!
Kdo skládá naději ve tvora nezávisle na Bohu, takovému Bůh jistě zlořečí, poněvadž jedině Bůh je Zdrojem a Dárcem všeho dobra a tvor bez Boha nic nemá a nic není. Když Bůh stanovil, jak jsme dokázali, že všechny milosti musí procházet Mariinýma rukama jako stavi-dlem milosrdenství, můžeme, dokonce musíme tvrdit, že je Maria naší Nadějí, skrze niž do-stáváme Boží milosti. – A proto ji nazývá sv. Bernard7 úplnou příčinou své naděje: „Synáčko-vé, ona je má největší naděje, úplný důvod mé důvěry.“ Totéž tvrdí sv. Jan Damašský8, který říká o blahoslavené Panně: „Paní, v tebe jsem složil všechnu svoji naději a s napětím od tebe očekávám svou spásu.“ Sv. Tomáš9 říká, že Maria je celou naší nadějí spásy. Sv. Efrém10 pro-hlašuje: „Nejsvětější Panno, přijmi nás pod svou ochranu, chceš-li, abychom byli spaseni, protože jinak nemůžeme doufat ve spasení, než tvou pomocí.“
Končí tedy se sv. Bernardem11: „Snažme se ctít Rodičku Boží Marii celou svou vrouc-ností, protože Bůh chce, abychom každé dobro přijímali z jejích rukou.“ Proto nás světec na-pomíná, abychom se, když chceme a žádáme si nějaké milosti, vždy obraceli na Marii a pevně doufali, že je od ní obdržíme: „Hledejme milost, hledejme ji však skrze Marii. Nejsi-li ty hoden dostat od Boha žádanou milost, jistě je jí hodna Maria, která ti ji vyprosí.“ Proto sv. Bernard12 upozorňuje každého, aby všechny dobré skutky a modlitby, které obětuje Bohu, hleděl svěřit Marii, pokud chce, aby je Pán přijal.
Příklad. Pověstné je vyprávění o Theofilovi, které sepsal cařihradský patriarcha Eu-tychián jako očitý svědek události a které potvrzují sv. Petr Damiani, sv. Bernard, sv. Bona-ventura, sv. Antonín a jiní spisovatelé, uvedení u P. Crasseta13.
Theofil byl arcijáhnem chrámu v Adaně, městě v Kylíkii. Požíval takové vážnosti, že ho lid chtěl za biskupa, on se ale z pokory vzpíral. Později byl od nepřátel křivě nařčen a byl se-sazen. To ho tak roztrpčilo, že se zaslepený vášní obrátil na židovského čaroděje, jehož po-
1 De Incarn., p. 2, disp. 23, sect. 3.
2 Fr. Marchese, Diario sacro, 21 marzo.
3 Uvádí Paciuchelli, Excit. dorm. anima, Exc. 20.
4 Il divoto di Maria Vergine, p. 1, c. 7, §4.
5 Excitat. dorm. animae, exc. 20. Paciuchelli uvádí Konráda Saského, Speculum, lect. 3.
6 Epistol. et Evang. enarrationes, In die Nativ. Mariae.
7 In Nativ. B. M. V., De aquaeductu, n. 7. ML 183, 411.
8 Sermo in Annunt… MG 96, 659.
9 Expositio super Salutatione angelica.
10 Sermo de SS… Mariae laudibus.
11 S. de aquaeductu, n.7. ML 183, 441.
12 In vigil. Nativ. Dom., s. 3. ML 183, 100; De aquaeductu, n. 18. ML 183, 448.
13 srov. ML 144, 740.
62 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava V. K tobě vzdycháme lkající a plačící v tomto slzavém údolí §2: JAK JE MARIINA PŘÍMLUVA NUTNÁ PRO NAŠI SPÁSU
mocí se dovolal Satana, aby mu pomohl v jeho neštěstí. Ďábel mu odpověděl, že aby mu mo-hl pomoci, musí se zříci Ježíše a jeho Matky Marie a musí mu o tom vydat úpis, podepsaný vlastní rukou. A Theofil skutečně podepsal bezbožnou listinu.
Už druhý den biskup poznal svůj omyl, žádal Theofila za odpuštění a dosadil ho znovu do jeho úřadu. Ten, trýzněný výčitkami svědomí kvůli hroznému zločinu, neustále jen plakal. A co učinil? Šel do chrámu, vrhl se na kolena před mariánským obrazem a modlil se: „Ó, Mat-ko Boží, nechci zoufat, protože mám tebe. Ty jsi tak milosrdná a můžeš mi pomoci.“
Čtyřicet dní tak plakal a lkal k blahoslavené Panně, až se mu jedné noci Matka milosr-denství zjevila a řekla: „Theofile, cos to učinil? Zřekl ses mého přátelství a přátelství mého Syna. A pro koho? Pro svého i mého nepřítele.“ – „Paní,“ odpověděl Theofil, „musíš mi odpus-tit a vyžádat mi odpuštění u svého Syna.“ Když viděla jeho důvěru, Maria mu řekla: „Buď dobré mysli! Přimluvím se za tebe u Boha.“ Těm slovy potěšen se ještě více kál, plakal a modlil se, neopouštěl Mariin obraz, až se mu Maria znovu zjevila a radostně mu řekla: „Theo-file, potěš se! Obětovala jsem Bohu tvé slzy a modlitby a Bůh je přijal a již ti odpustil. Oded-neška mu buď vděčný a věrný.“ – „Paní,“ odpověděl Theofil, „to mne ještě nemůže dokonale potěšit. Nepřítel má ještě bezbožný úpis, kterým jsem se zřekl tebe a tvého Syna. Ty mi ho ale můžeš vrátit.“ – Po třech dnech se pak v noci probudil a našel úpis na svých prsou.
Druhý den padl v chrámu na kolena před biskupem v přítomnosti velkého zástupu lidu, s hořkým pláčem mu vysvětlil celou událost a odevzdal mu bezbožnou listinu. Biskup ji dal hned spálit přede vším lidem, který plakal radostí a velebil dobrotu Boží a Mariino milosrden-ství k tomuto hříšníkovi. Theofil se vrátil do chrámu Panny Marie, kde po třech dnech skonal plný štěstí, vzdávaje díky Ježíši a jeho Matce Marii.
Modlitba
Ó, Královno a Matko milosrdenství, ty rozdáváš milosti všem, kdo se na tebe obracejí. Děláš to s největší štědrostí, protože jsi Královna, a s největší láskou, protože jsi naše nej-dobrotivější Matka. Tobě se dnes svěřuji do ochrany já, tak chudý na zásluhy a ctnosti a tak obtížený dluhy u Boží spravedlnosti. Ó, Maria, ty máš klíče ke všem pokladům Božího milosr-denství; nezapomínej na mé nesnáze a nenechávej mě v takové chudobě. Ty jsi ke všem tak štědrá, zvyklá každému dávat víc, než o kolik tě prosí. Jednej tak i se mnou! Paní, ochraňuj mě! To je vše, za co tě prosím. Nebojím se zlých duchů, protože jsi mocnější než celé peklo. Nebojím se svých hříchů, protože jediným slovem u Boha mi můžeš vyprosit odpuštění všech vin. Když jsi mi nakloněná, nebojím se ani Božího hněvu, protože tvou jedinou prosbou může být utišen. Jedním slovem, když mne chráníš ty, všechno očekávám, poněvadž ty můžeš vše.
Ó, Matko milosrdenství, vím, že ti působí radost a čest pomáhat nejbídnějším a že jim můžeš pomoci, když nejsou úplně zatvrzelí. Já jsem sice hříšník, ale nejsem zatvrzelý. Chci změnit život. Můžeš mi tedy pomoci. Pomoz mi a zachraň mě. Dnes se celý odevzdávám do tvých rukou. Řekni mi, co mám dělat, abych se zalíbil Bohu. Jsem odhodlaný to dělat a dou-fám, že to učiním s tvou pomocí, Maria, Maria, Matko, Útěcho, Útočiště a má Naděje! Amen, amen, amen!
63 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §1: MARIA MÁ MOC ZACHRÁNIT SVOU PŘÍMLUVOU VŠECHNY
HLAVA VI.
A PROTO, ORODOVNICE NAŠE
§1: Maria má moc zachránit svou přímluvou všechny
Moc matky je tak veliká, že se nikdy nemůže stát poddanou svého syna, i kdyby pa-novník vládl neomezeně nade všemi lidmi své říše.
Je ovšem pravda, že Ježíš má nyní v nebi i jako člověk nejvyšší vládu nade všemi, i nad Marií, protože sedí na pravici Otcově, čili – jak vykládá sv. Tomáš1 - protože jeho lidská přirozenost je podstatně (hypostaticky) spojena s osobou Věčného Slova. Přesto však je prav-dou, že se náš Vykupitel za svého života na zemi uvolil ponížit se a stát se poddaným Panny Marie, jak svědčí sv. Lukáš: „A byl jim poddán“ (Lk 2,51). Sv. Ambrož2 dokonce píše, že Ježíš Kristus byl povinný poslušností Marii, když se rozhodl ji vyvolit za svou Matku. „U ostatních svatých se říká,“ upozorňuje Richard od sv. Vavřince3, „že byli sjednocení s vůlí Boží, jen u Marie se dá mluvit o štěstí, že byla nejen podrobena vůli Boží, ale že podrobovala i Boha své vůli.“ O ostatních pannách se říká, že „následují Beránka, kamkoli jde“ (Zj 14, 4); o Marii lze říci, že Beránek Boží chodil na světě za ní, poněvadž jí byl poddán.
Z toho plyne závěr: Ačkoliv nyní v nebi již Maria nemůže Synovi poroučet, přece jen jsou její prosby prosbami Matky, a proto mají nesmírnou moc dosáhnout toho, oč žádají. „Ma-riinou výsadou u Syna,“ píše Konrád Saský4, „je, že má nejvyšší moc vyprosit vše, co chce.“ A proč? Z uvedených důvodů, které později obšírněji rozvedu, protože totiž Mariiny prosby jsou prosby Matky. „Z toho důvodu,“ říká mnich Mikuláš5, „může blahoslavená Panna vše, co chce, na nebi i na zemi; i v zoufalých může probudit naději ve spasení.“ Proto ji oslovuje: „Dána je ti veškerá moc na nebi i na zemi a nic ti není nemožné, když i zoufalce můžeš po-vznést k naději ve spasení.“ „Jde-li Matka prosit o nějakou milost Ježíše Krista,“ kterého tento spisovatel nazývá Oltářem milosrdenství, na němž hříšníci dosahují odpuštění Božího, „Syn si tak váží Mariiných proseb a tak jí touží vyhovět, že se její přímluva podobá spíše rozkazu než prosbě a ona se zdá být spíše Paní než Služebnicí. Tak chce Ježíš poctít svou drahou Matku, kterou za svého života tolik ctil. Vyhovuje neprodleně její žádosti a přání.“ Velmi krásně to vyslovuje sv. Germanos6, když volá k Marii: „Ty, Matko Boží, jsi všemohoucí, abys zachránila hříšníky. U Boha nepotřebuješ žádné doporučení, protože jsi Matkou pravého života.“
Sv. Bernardin Sienský7 neváhá souhlasit s tímto výrokem, že Mariiny rozkazy poslou-chají všichni, i Bůh. Ve skutečnosti tím chce říci, že Bůh vyslyší její prosby tak, jako by to by-ly rozkazy. I Eadmer8 se obrací na Marii slovy: „Svatá Panno, tak vysoko jsi v Hospodinově přízni proto, abys mohla získávat pro své ctitele všechny možné milosti“, „poněvadž tvoje ochrana je všemocná,“ jak říká Kosmas Jeruzalémský9. „Ano, Maria je všemocná,“ potvrzuje Richard od sv. Vavřince10, „protože podle všech zákonů musí královna požívat těch samých výsad jako král.“ „Z toho důvodu,“ jak poznamenává sv. Antonín11, „učinil Bůh Marii nejen Ochránkyní, ale i Vládkyní celé Církve.“ß3)
Protože tedy patří matce stejná moc jako synovi, učinil Ježíš, který je všemohoucí, i Marii všemohoucí. Věčná pravda však je, že Syn je všemohoucí od přirozenosti, kdežto jeho Matka je všemohoucí z milosti. – Tato milost je prokázána tím, že Syn nic neodepře, o co ho Matka prosí, jak bylo zjeveno sv. Brigitě12. Jednoho dne světice zaslechla tato slova Ježíše k
1 Summa Theologiae II., q. 58, a. 3, c.
2 Expos. Ev. sec. Lucam I, 2, n. 65.66. ML 15, 1575.
3 De laud. B. M. V., l. 1, c. 5, n. 6.
4 Speculum B. M. V., lect. 6.
5 In Nativ. B. M. V., s. 44. ML 144, 470. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
6 In dormit. SS. Deiparae, s. 2. MG 98, 482.
7 Sermo de Nativ. B. M. V., c. 6.
8 Liber de excell. B. M., c. 12. ML 159, 578.
9 Hymn. VI. Pro magna quinta feria. MG 98, 482.
10 De laudibus B. M. V., l. 4, c. 29, n. 1.
11 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 20, §2.
ß3) srov. Katechismus katolické Církve, čl. 3.9.6. Maria – Matka Kristova, Matka Církve (odst. 963-975), ČBK, Zvon, Praha 1995; »Prohlašu-jeme svatou Pannu Marii za Matku Církve!« - Pavel VI., dogmatická konstituce Lumen gentium z 2.11.1964, čl. 58; srov. též Jan Pavel II., Redemptoris Mater („Matka Vykupitele“ – „O blahoslavené Panně Marii v životě putující Církve“) z 25.3.1987.
12 Relevat., l. 6, c. 23.
64 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §1: MARIA MÁ MOC ZACHRÁNIT SVOU PŘÍMLUVOU VŠECHNY
Marii: „Má Matko, víš, jak tě miluji. Proto mne žádej, o co chceš, žádnou tvoji prosbu neod-mítnu.“ A jak krásný důvod uvedl: „Má Matko, na zemi ses nikdy nevzpírala učinit cokoli z lásky ke mně. Proto se sluší, abych ti nyní v nebi neodepřel nic, za co prosíš.“ – Maria se tedy nazývá všemocnou v tom smyslu, jak je to přípustné o tvoru, který není schopen božské vlastnosti. Je všemocná tak, že může svými prosbami obdržet vše, co chce.
Oprávněně tedy volá k tobě, naše veliká Orodovnice, sv. Bernard1: „Jen chtěj, a vše se stane!“ A Eadmer2 říká: „Cokoli chceš ty, Panno, musí se uskutečnit. Chceš-li povznést nej-horšího hříšníka na vysoký stupeň svatosti, máš k tomu moc.“ Podobná slova vkládá do Ma-riiných úst Richard od sv. Vavřince3: „Musím být žádána, abych chtěla; neboť co chci, se jistě stane.“ Mnich Mikuláš4 rozjímá o její veliké moci a takto vzývá její slitovnost: „Pohni tě tvá přirozená dobrota, pohni tě tvá moc, neboť čím jsi mocnější, tím musíš být milosrdnější.“ – Ó, Maria, naše drahá Orodovnice, která máš tak soucitné srdce, že se nemůžeš dívat na nás, ubohé, a nemít s námi soustrast a která máš zároveň u Boha takovou moc zachránit všechny, které obhajuješ, nezdráhej se ujmout nás, nešťastných; vždyť v tebe skládáme všechny naše naděje. Jestli tě nedojímají naše modlitby, dej se pohnout aspoň svým srdcem, dej se po-hnout svou mocí. Bůh tě proto vybavil tak velikou mocí, aby ses rozhodla tím více nám milo-srdně pomáhat, čím více nám můžeš přispět ku prospěchu. Sv. Bernard5 nás však ubezpeču-je, že Maria je bezmocně bohatá jak mocí, tak milosrdenstvím. A jako je její láska nejmocněj-ší, tak je i nejsoucitnější, a neustále nám to dokazuje skutkem.
Celý život byla po oslavě Boží její jedinou myšlenkou pomoc nešťastným a jak víme, měla výsadu, že byla vyslyšena ve všech prosbách. Je to známo z události na svatbě v Káni Galilejské. Když se nedostávalo víno, pojala blahoslavenou Pannu soustrast se zármutkem a zahanbením té rodiny. Vyložila tedy Synovi jejich nedostatek a poprosila ho, aby novomanže-le potěšil zázrakem: „Nemají víno.“ Ježíš ale odpověděl: „Co mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla má hodina“ (Jan 2,3n). Je pozoruhodné, že Pán zdánlivě odepřel Matce žádanou milost. Řekl: Co je, ženo, mně a tobě po tom, že chybí víno? Teď nemohu konat zázraky, ještě k tomu ne-nadešel čas. To bude, až budu kázat, kdy budu muset potvrzovat svoji nauku znameními. Po tom všem pak Maria řekla služebníkům, jako by ji Syn již vyslyšel: „Cokoliv vám řekne, učiň-te!“ (Jan 2,5), neboť budete potěšeni. A Ježíš opravdu, aby se zavděčil Matce, proměnil vodu v nejlepší víno. Jak to je možné vysvětlit? Pokud byla jeho učitelská činnost dobou určenou pro zázraky, jak mohla již dříve, proti Božímu úradku, nastat proměna vody ve víno? Nato odpovídám, že se nic nestalo proti úradku Božímu. Neboť ačkoliv ještě nenastala vlastní doba zázraků, přece Bůh od věčnosti ustanovil jiným všeobecně platným rozhodnutím, že o co bu-de jeho Matka žádána, nic se jí neodepře. Maria dobře věděla o své výsadě, a proto, i když se zdálo, že Syn její prosbu odmítl, přece pokynula sluhům, aby učinili vše, co jim Syn řekne, jako by už byla vyslyšena. Tak vykládá slova „Co mně a tobě, ženo?“ sv. Jan Zlatoústý6: „Třebaže Ježíš odpověděl tímto způsobem, přece z úcty k Matce uposlechl její prosby.“ Stejně to říká sv. Tomáš7: „Slovy „Ještě nepřišla má hodina!“ chtěl Ježíš naznačit, že by byl zázrak odložil, kdyby ho prosil někdo jiný; poněvadž ho však prosila Maria, ihned ho vykonal.“ Jak uvádí Barradas8, totéž učí sv. Cyril Alexandrijský a sv. Ambrož. Stejně říká Jansenius, biskup v Gentu9 ke zmíněnému místu: „Aby poctil Matku, předešel Ježíš dobu určenou k zázrakům.“
Zkrátka, je jisté, že není žádné stvoření, které by nám, ubohým, mohlo zjednat tolik Božího milosrdenství jako tato dobrotivá Orodovnice. „Bůh ji takto vyznamenal nejen jako mi-lovanou Služebnici, ale také jako svoji pravou Matku,“ říká Vilém Pařížský10. Stačí slovo Mat-ky, a Syn vše vyplní. Pán říká ve Velepísni své nevěstě: „Ty, která bydlíš v zahradách – přá-telé poslouchají – dej mi slyšet svůj hlas!“ (Pís 8,13). Přátelé jsou světci. Když vyprošují svým ctitelům milost, očekávají vyslyšení na prosby své Královny u Boha, neboť, jak už bylo řečeno v hlavě V., žádná milost se neuděluje, jen milost na Mariinu přímluvu. A jak Maria do-
1 Není známo, kde světec uvádí tato slova. Podle smyslu to jsou však např. ML 183, 441.
2 Liber de excell. V. M., c. 12. ML 159, 579.
3 De laud. B. M. v., l. 2, c. 1, n. 40.
4 In Nativ. B. V. M., s. 44. ML 144, 740. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
5 In Assumpt. B. V. M., s. 4. ML 183, 430.
6 Sv. Alfons uvádí neznámé místo sv. Augustina na důkaz, že se nestalo nic proti úradku Božímu. Sv. Jan Zlatoústý, srov. MG 59, 134.
7 Frant. Ludv. Bona uvádí sv. Tomáše, Summa Theologiae III., q. 27, a. 4, proti Widenfeldtovi, Monita salutaria B. V. M., ale Andělský Učitel na onom místě nic takového neříká.
8 Comm. in concordiam et historiam quatuor Evang., l. 3, c. 1.
9 Comm. in suam Concord. ac totam hist. evang., c. 18.
10 Rhetor. div., c. 18.
65 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §1: MARIA MÁ MOC ZACHRÁNIT SVOU PŘÍMLUVOU VŠECHNY
sahuje milosti? Stačí, že Syn uslyší její hlas. Když ona promluví, Syn ji neprodleně vyslyší. Vi-lém Pařížský1 vykládá v tomto smyslu uvedená slova Velepísně a vkládá Synovi do úst slova, která říká Marii: „Ty, která bydlíš v nebeských zahradách, pros s důvěrou, za koho chceš. Nemohu zapomenout, že jsem tvůj Syn, a proto nemohu nic odepřít tobě, své Matce. Mně stačí zvuk tvého hlasu, neboť když jsi vyslyšena od Syna, znamená to, že jsi vyslyšena.“ Ač-koli Maria milosti získává prosbami, přece prosí s jistou autoritou Matky. „Proto musíme být pevně přesvědčeni, že dosáhne všeho, co si přeje a nám vyprošuje,“ říká opat Bohumír2.
„Koriolán obléhal kdysi Řím a všechny prosby obyvatel a přátel ho nemohly pohnout k ústupu. Jakmile se ale objevila jeho matka Veturia,“ vypráví Valerius Maximus3, „nemohl je-jím prosbám odolat, a hned zanechal obléhání.“ Mariiny prosby u Ježíše jsou o tolik účinnější než Veturiiny prosby u Koroliána, oč je tento Syn vděčnější a oč více miluje svoji drahou Mat-ku. P. Justin Miechow4 píše: „Jediný Mariin povzdech zmůže víc než přímluvy všech svatých dohromady.“ Podle Paciuchelliho5 vyznal totéž na rozkaz sv. Dominika i zlý duch ústy jednoho posedlého.
Sv. Antonín6 říká, že prosby Panny Marie mají povahu rozkazu, protože to jsou prosby Matky. Proto nemůže být Maria odmítnuta, když o něco prosí. Kvůli tomu vybízí sv. Germa-nos7 hříšníky, aby se svěřovali do ochrany této Matce, a volá k ní: „Protože máš, Maria, u Bo-ha takovou moc jako jeho Matka, vymáháš odpuštění i nejhorším hříšníkům. Ve všem tě Pán uznává za svoji pravou Matku, a proto ti musí všechno povolit, o co ho prosíš.“ Sv. Brigita8 zaslechla, jak svatí v nebi říkali blahoslavené Panně: „Požehnaná Královno, co by ti bylo ne-možné? Co si přeješ, už je vykonáno.“ S tím souhlasí známá průpovídka: „Co může Bůh mocí, to můžeš ty, Panno, prosbou.“9 A není snad důstojné dobroty Páně, chránit takto čest vlastní Matky? Vždyť sám prohlásil, že nepřišel na svět Zákon zrušit, ale naplnit. A Zákon poroučí mimo jiné též ctít rodiče.
Sem patří ještě myšlenka sv. Jiřího10, biskupa v Nikomedii, že Ježíš plní všechny pros-by své Matky, jako by se jí chtěl odvděčit za to, že mu poskytla svým souhlasem lidskou při-rozenost. A sv. mučedník Metod11 volá: „Raduj se, Maria, ze štěstí, že tvým dlužníkem je Syn, který všem dává a nic od nikoho nepřijímá. Všichni jsme dlužníky Boha za vše, co máme, protože všechno je jeho darem; tobě se však sám Bůh chtěl stát dlužníkem, když od tebe při-jal tělo a stal se člověkem.“ A sv. Augustin12 říká: „Maria si zasloužila milost dát božskému Slovu lidské tělo a tak i výkupnou cenu pro naši záchranu před věčnou smrtí. Proto všechny předčí mocí, aby nám dopomohla k věčné spáse.“ Sv. Theofil13, alexandrijský biskup, který žil za časů sv. Jeronýma, napsal: „Syn má radost, je-li svou Matkou prošen, protože chce všech-ny dary udělovat právě kvůli ní, a tak se jí odvděčit za službu, že mu dala lidský život.“ Sv. Jan Damašský14 se obrací k blahoslavené Panně slovy: „Protože jsi, Maria, Matkou Boží, mů-žeš zachránit všechny svými prosbami, které jsou zesíleny mateřskou mocí.“
Končím se sv. Bonaventurou15, který rozjímá, jak veliké dobrodiní nám Pán prokázal, když nám dal Marii za Orodovnici, a říká jí: „Jistě je nesmírná a pozoruhodná Boží dobrota, že se nám, bídným hříšníkům, uvolila dát tebe, Paní, za Orodovnici, abys nám mohla vyprosit svou mocnou přímluvou každé dobro, které bys chtěla. Ó, veliká je slitovnost Páně, který nám ustanovil za obhájkyni svou vlastní Matku a Paní milosti, abychom před ním neprchali kvůli rozsudku, který má jednou nad námi vynést.“16
1 citováno z Paciuchelliho, Excit. dormit. ainmae, Exc. 20.
2 Gottfridus, opat ve Vendôme (��1132), In omni festiv. B. V. ML 157, 268.269.
3 Factorum dictorumque memrab. 1. novem., l. 4, c. 3.
4 Justinus Miechoviensis OP., Discursus praed. super Litan. Lauret., disc. 275.
5 Excitat. dormit. animae, Exc. 3.
6 Summa Theologiae., p. 4, tit. 15, c. 17, §4.
7 In dormit. Dominae nostrae, s. 2. MG 98, 351.
8 Revel., l. 4, c. 74.
9 Quod Deus imperio, tu prece. Virgo, potes.
10 Or. VI, In SS. Deiparae ingressum in templum. MG 100, 1439.
11 Sermo de Simeone et Anna. MG 18, 374.
12 In festo assumpt. B. M., n. 12. ML 39, 2134. Mezi podvrženými řečmi sv. Augustina.
13 Cituje: Salazar, Expos. in Prov. salom. VIII, 18. Úryvek se zdá autentický.
14 Úryvek z řeckých Meneí na 1. ledna.
15 Stimulus amoris, p. 3, c. 19.
16 Příklad se Silv. Razziho, Raccolta dei miracolli, Venezia 1757. Osiřelý mladík odešel ke knížecímu dvoru, ale tam propadl mravní zkáze, byl propuštěn a oddal se lupičství. Věrně však konal modlitbu k Matce Boží za ochranu ve smrti. Když byl chycen a odsouzen na smrt, přijal zprvu Satanovu pomoc a slíbil, že se zřekne Ježíše Krista, nechtěl se ale odříci Panny Marie. Proto ho ďábel ponechal ve vězení. Nešťast-ník se kajícně vyzpovídal a ještě cestou na popraviště pozdravil sochu Nejsvětější Panny. Ta ho přivinula k sobě tak pevně, že ho odtud nebylo možné odtrhnout. Dojatý lid pak vyprosil odsouzenci milost.
66 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §1: MARIA MÁ MOC ZACHRÁNIT SVOU PŘÍMLUVOU VŠECHNY
Modlitba
Vznešená Boží Rodičko, volám k tobě se sv. Bernardem: „Mluv, Paní, poněvadž tvůj Syn naslouchá a poněvadž vše obdržíš, o co ho prosíš.“ Mluv tedy, mluv, naše Obhájkyně, Maria, ve prospěch nás, ubohých! Rozpomeň se, že jsi obdržela tak velikou moc a důstojnost i pro naše dobro. Když od tebe Bůh přijal lidskou přirozenost, chtěl se stát tvým dlužníkem proto, abys mohla ubohým volně rozdávat poklady Božího milosrdenství.
My jsme tvoji služebníci, zasvěcení tvé službě zvláštním způsobem. Doufám, že nále-žím mezi ně i já. Honosíme se tím, že žijeme pod tvou ochranou. Činíš-li dobře všem, i tako-vým, kteří tě neznají a tebe nectí a kdo tě dokonce urážejí a posmívají se ti, čím více musíme doufat my ve tvou dobrotu, která hledá ubohé, aby jim pomohla, kteří tebe ctíme, tebe milu-jeme a v tebe důvěřujeme?
Jsme velcí hříšníci. Bůh ti však dal větší slitovnost a moc, než je kterákoli naše špat-nost. Ty můžeš i chceš nám pomoci. My pak chceme víc více v tebe doufat, čím jsme nehod-nější. Tím víc tě budeme oslavovat v nebesích, když se tam dostaneme tvým prostřednictvím.
Ó, Matko milosrdenství, svěřujeme ti své duše. Byly kdysi krásné, když je obmyla krev Ježíše Krista. Potom však byly potřísněny hříchem. Tobě je svěřujeme. Očisti je. Vypros nám opravdové polepšení, vypros nám lásku Boží, setrvání a nebe. Prosíme sice o velké věci, ale což bys neměla dost moci, všechny nám je vyprosit? Nebo by byly příliš pro lásku, kterou tě miluje Bůh? Tobě stačí jen otevřít ústa k prosbě, a Syn ti nic neodepře. Pros tedy, pros za nás, Maria! Když budeš prosit ty, budeš vyslyšena a my budeme jistě spaseni.
67 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §2: MARIA JE JAKO SLITOVNÁ ORODOVNICE PRÁVNÍ OBHÁJKYNÍ I NEJBÍDNĚJŠÍCH
§2: Maria je jako slitovná orodovnice právní obhájkyní i nejbídnějších
Pohnutek, proč máme milovat tuto laskavou Královnu, je tolik, že kdyby Marii velebil celý svět, kdyby o ní jednala všechna kázání, kdyby za ni obětovali život všichni lidé, bylo by to přece ještě málo v porovnání s úctou a vděčností, kterou jí dlužíme. Vždyť chová nejněž-nější lásku ke všem lidem, i k nejubožejším hříšníkům, kteří k ní mají aspoň špetku úcty.
Ctih. Raymund Jordan1, který se z pokory nazýval idiotem, tj. nevědomcem, říká: „Ma-ria nedovede odepřít lásku tomu, kdo ji miluje, dokonce se neštítí sloužit tomu, kdo jí slouží. Je-li to hříšník, vynakládá všechnu moc své přímluvy, aby mu vyprosila u svého požehnaného Syna odpuštění. Její dobrota a milosrdenství jsou tak velké, že ani nejzvrhlejší člověk se ne-má bát utéci se k jejím nohám, protože ona nikoho nezažene, kdo se na ni obrátí. Jako nej-laskavější Obhájkyně sama přednáší Bohu prosby svých služebníků, zvlášť když jsou jí podá-vány přímo. Neboť jako se nás zastává Syn u Otce, tak se nás Ona zastává u Syna. Dokonce neúnavně hájí u Otce i u Syna velké dílo naší spásy a vymáhá nám milosti, o které prosíme.“ Proto nazývá blah. Diviš Kartuzián2 Svatou Pannu zvláštním Útočištěm ztracených, Nadějí bídných a Obhájkyní všech hříšníků, kteří se jí svěřují do ochrany.
Kdyby však nějaký hříšník pochyboval ne o moci, ale o Mariině slitování, a kdyby se bál, že mu snad nechce pomoci pro tíži jeho vin, dodává mu mysli Konrád Saský3: „Maria po-žívá u Syna veliké a jedinečné výsady, že může svými prosbami dosáhnout všeho, čeho chce. Co by nám byla platná její veliká moc, kdyby o nás nepečovala? Jen nepochybujme,“ končí, „buďme klidní a děkujme stále Pánu a jeho svaté Matce, protože jako má více moci než svatí, tak má i nesmírně více dobroty a péče o naše blaho jako naše Orodovnice.“ Sv. Germanos4 volá s jásotem: „Matko milosrdenství, kdopak má po Ježíši Kristu o nás a o naše blaho tako-vou starost – jako ty? Kdo se ujímá hříšníků a bojuje za jejich záchranu – jako ty? Tvoje ochrana, Maria, je mocnější a něžnější, než můžeme pochopit.“ – Celleský opat 5 říká: „Všich-ni ostatní svatí mohou pomáhat svou ochranou více svým ctitelům než jiným; Matka Boží je však jako Královna všech také Orodovnicí za všechny a stará se o spásu všech.“
Maria se stará o nás všechny, i o hříšníky; dokonce se honosí tím, že je nazývána právnicky Obhájkyní (advocata). Sama to zjevila ctih. Marii Villani6: „Po názvu Matky Boží,“ řekla, „je mou největší ctí název „Obhájkyně hříšníků“.“ Blah. Amadeus7 říká, že naše Králov-na stojí neustále před Boží velebností a stále se nás zastává svými mocnými prosbami. A po-něvadž zná v nebi dobře naše nesnáze a potřeby, nemůže nám odpírat soucit. Její mateřské srdce plné soucitu, něhy a dobroty myslí stále na to, jak nám pomoci a jak nás zachránit. Proto každého, i nejbídnějšího člověka, Richard od sv. Vavřince8 povzbuzuje, aby se svěřil do ochrany s důvěrou k této dobrotivé Orodovnici; může si být jistý, že bude vždy připravena mu pomoci. „Maria je vždy ochotná prosit za všechny,“ říká opat Bohumír9.
„Ó, jak účinně a dobrotivě,“ říká sv. Bernard10, „projednává tato laskavá Obhájkyně dí-lo naší spásy!“ Konrád Saský11 rozjímá, jak upřímně a usilovně za nás Maria stále prosí ve-lebnost Boží, aby nám Pán odpustil hříchy, pomohl nám svou milostí, vysvobodil nás z nebez-pečí, vytrhl nás ze soužení, a sám říká blahoslavené Panně: „Vyznáváme, že máme v nebi je-dinou Pomocnici, totiž tebe!“ Chce tím říci: Všichni svatí si ovšem přejí naši spásu a prosí za nás; ty však, Paní, jsi nám projevila z nebe tolik lásky a něhy a svými prosbami jsi nám zís-kala tolik důkazů Božího milosrdenství, že jsme nuceni tě prohlásit za svou jedinou Obhájkyni na nebi, která nás v plném smyslu miluje a pečuje o naše blaho. – Kdo kdy pochopí, jak se nás stále u Boha starostlivě zastává? Sv. Germanos12 říká: „Nemůže se nasytit opatrováním
1 Contempl. de B. V., Prooem.
2 De dignitate et laudibus B. M. V., l. 2, art. 23.
3 Speculum B. M. V., lect. 6.
4 In aedes Deiparae… MG 98, 379-
5 Contempl. de B. V., Prooem.
6 Marchese OP., Vita della Serva di Dio S. Maria Villani OP., Napoli 1674.
7 De Maria Virginae Matre, hom. 8. ML 188, 1343.
8 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 7.
9 In omni festiv. B. M. Matris Dom. ML 157, 268.
10 In Assumpt. B. M. V., s. 1, n. 1. ML 183, 415.
11 Speculum B. M. V., lect. 6.
12 In encaenia aedis… MG 98, 380.
68 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §2: MARIA JE JAKO SLITOVNÁ ORODOVNICE PRÁVNÍ OBHÁJKYNÍ I NEJBÍDNĚJŠÍCH
nás, lidí.“ Jak krásná slova! Maria prosí vždycky, prosí znovu a znovu, jako by se nemohla nasytit modliteb za nás, aby nás svými prosbami ochránila a vymohla nám milosti. Tak veliký je její soucit s našimi ubohostmi, tak veliká je její láska k nám!
„Běda nám, hříšníkům, kdybychom neměli tuto vznešenou Orodovnici, která je tak mocná, tak soucitná a zároveň tak opatrná a moudrá, že její Syn nemůže odsoudit ty viníky, které ona hájí,“ tvrdí Richard od sv. Vavřince1. Proto ji sv. Jan Geometra2 zdraví: „Buď zdrá-va, Směrnice práva, která rozhoduješ každou při!“ Všechny pře, které zastává tato nejmou-dřejší Obhájkyně, jsou vyhrány. Proto nazývá Konrád Saský3 Marii „moudrou Abígajil“. Tato žena dovedla tak udobřit dojemnými prosbami krále Davida, rozhněvaného na jejího muže Nábala, že jí David sám žehnal a děkoval, neboť ho uchránila svým jemným jednáním před mstou proti Nábalovi (1 Sam 24,25). Totéž dělá Maria neustále v nebi ve prospěch nesčet-ných hříšníků. Svými něžnými a moudrými prosbami umí tak obměkčit Boží spravedlnost, že Bůh sám jí žehná a téměř děkuje za to, že ho zadržela, aby neopouštěl a netrestal hříšníky, jak zasluhují.
„Aby nám mohl Věčný Otec prokázat co nejvíce milosrdenství, dal nám mimo našeho hlavního Přímluvce, Ježíše Krista, za Orodovnici u sebe Pannu Marii,“ říká sv. Bernard4. Beze vší pochybnosti je Ježíš jediným Prostředníkem ze spravedlnosti mezi lidmi a Bohem, který nám na základě svých vlastních zásluh může a chce, jak slíbil, získat odpuštění a milosti Boží. Protože ale vidí v Ježíši Kristu jako Bohu božskou velebnost a děsí se jí, proto bylo potřebné dát nám jinou Orodovnici, k níž bychom šli s menším strachem a s větší důvěrou. Je jí Maria, nad niž nenajdeme orodovnici, která by měla větší moc u božské velebnosti a větší milosr-denství k nám. „Mariinu dobrotu by velice urazil,“ říká světec dále, „kdo by se bál přistoupit k nohám této nejdobrotivější Orodovnice, která v sobě nemá nic tvrdého a děsivého, ale je sa-má vlídnost, laskavost a dobrota. Pročítej si znovu a znovu všechny příběhy evangelia a na-jdeš-li v nich na Marii jediný rys drsnosti, pak se můžeš bát k ní přistoupit. To však nenajdeš, a proto se s radostí svěř do její ochrany, aby tě svou přímluvou zachránila.“
Překrásná slova vkládá do úst hříšníkovi, který se svěřuje Marii, Vilém Pařížský5: „Ó, Matko mého Boha, mé hříchy mě uvrhly do současné bídy, ale plný důvěry se obracím na te-be. A kdybys mě chtěla zahnat, připomenu ti, že jsi do jisté míry povinna mi pomoci. Vždyť celá Církev věřících tě nazývá a veřejně prohlašuje za Matku milosrdenství. Ty, Maria, získá-váš u Boha vždycky vyslyšení, protože jsi mu tak drahá. Tys ještě nikomu neodepřela své velké slitování. Tvá nejsladší přívětivost nepohrdla ještě žádným hříšníkem, i kdyby byl sebe-hnusnější, když se ti svěřil do ochrany. Copak by se v tobě celá Církev mýlila? Cožpak by tě nadarmo nazývala svou Orodovnicí a Útočištěm ubohých? Pryč s takovou myšlenkou, že by ti mohly mé hříchy, ó, má Matko, zabránit ve vykonávání tvého vznešeného úřadu, který máš jako milosrdná Orodovnice a Prostřednice míru mezi lidmi a Bohem a po svém Synu jako je-diná Naděje a bezpečné Útočiště nešťastných. Za všechnu svou milost a slávu, dokonce i za důstojnost Matky Boží, vděčíš, může-li se to tak říci, hříšníkům, protože kvůli nim tě Božské Slovo učinilo svou Matkou. Ty jsi Matka Boží, tys zrodila světu Pramen slitování; proto ať ode mne odstoupí domněnka, že bys mohla odepřít své milosrdenství některému nešťastníkovi, který se svěřuje do tvé ochrany. Protože je tedy tvým úřadem, Maria, abys zprostředkovala smír mezi Bohem a lidmi, rozpomeň se na mne pro svou velikou slitovnost, která je větší než všechny mé hříchy.“
„Potěšte se tedy, malomyslní,“ říkám vám s Paciuchellim6, „vydechněte a dodejte si mysli, ubozí hříšníci! Tato vznešená Panna, která je Matkou vašeho Soudce a Boha, je Obháj-kyní lidského pokolení, obhájkyní, schopnou vymoci na Bohu vše, co chce; přemocnou obháj-kyní, která ho dovede všemi prostředky usmířit; obhájkyní všeobecnou, která všechny přijímá a nikomu neodpírá ochranu7.“
1 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 18.
2 Hymni in S. Deiparam, hymn. 4. MG 106, 866.
3 Speculum B. M. V., lect. 8.
4 Sermo in Signum magnum, n. 1.2. ML 183, 429.
5 Rhetorica divina, c. 18.
6 Sv. Alfons uvádí sv. Tomáše z Villanovy, In rogationibus concio, ale uvedená slova jsou vlastní Paciuchellimu, který sv. Tomáše z Villanovy cituje.
7 Caesarius z Heisterbachu, Dialogus miraculorum, dist. 7, c. 34, vypráví: Sestra Betrice, vrátná kláštera ve Fontevrault, utekla s milencem, ale před odchodem odevzdala klíče Matce Boží. Po patnácti letech nestoudného života se dozvěděla, že v klášteře je stále velmi svatě žijící sestra Beatrice. Když se tam vypravila, poznala, že Matka Boží vzala na sebe její podobu a zastupovala ji co nejlépe v jejím úřadě. Pravá Beatrice pak konala přísné pokání. Česky tento námět zpracoval Julius Zeyer v legendě „Sestra Paskalina“.
69 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §2: MARIA JE JAKO SLITOVNÁ ORODOVNICE PRÁVNÍ OBHÁJKYNÍ I NEJBÍDNĚJŠÍCH
Modlitba
Ó, vznešená Matko mého Pána! Uznávám, že bych právem zasloužil za tolikaletou ne-vděčnost k Bohu a k tobě, abys o mě přestala pečovat. Vždyť nevděčník není hoden nových dobrodiní. Já ale mám, Paní, vznešenou představu o tvé dobrotě. Vím, že je mnohem větší nežli můj nevděk. Pomáhej mi dále, ubohému hříšníkovi, který v tebe doufá, Útočiště hříšní-ků. Ó, Matko milosrdenství, podej mi ruku a pozvedni kleslého, který tě prosí o slitování.
Ó, Maria, buď mě zachraň nebo mi poraď, na koho se mám obrátit, kdo by mi mohl lé-pe pomoci, než ty! Kde bych však našel soucitnější a mocnější Orodovnici u Boha, než jsi ty, jeho Matka? Jako Spasitelova Matka jsi dostala na starost záchranu hříšníků, bylas tedy dána i mně pro mé spasení. Ó, Maria, zachraň toho, který se svěřuje do tvé ochrany. Já si tvou lásku nezasloužím, ale tvoje touha po spáse ztracených mi dává naději, že mne miluješ. A jestliže mne ty miluješ, jak bych zahynul?
Ó, má milovaná Matko, spasím-li se s tvou pomocí, jak doufám, nebudu k tobě již ni-kdy nevděčný. Věčnými chvalozpěvy a láskou celé své duše ti nahradím svou dřívější neuzna-lost a splatím ti tvoji lásku ke mně. V nebesích, kde kraluješ a navěky budeš kralovat, budu vždy šťastný opěvovat tvé milosrdenství a budu věčně líbat tvé milosrdné ruce, které mne to-likrát osvobodily od pekla, když jsem si ho zasloužil za své hříchy.
Ó, Maria, má Osvoboditelko, má Naděje, Královno, Orodovnice, má Matko, miluji tě, miluji tě a věčně tě chci milovat. Amen, amen. Tak doufám, tak se staň!
70 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §3: MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM
§3: Maria usmiřuje hříšníky s Bohem
Milost Boží je pro každou duši velkým a žádoucím pokladem. Duch Svatý ji nazývá po-kladem nekonečným, poněvadž milostí Boží jsme povznášeni ke cti přátelství Božího: „Je li-dem nevyčerpatelným pokladem; kdo ho užívají, získávají si Boží přátelství“ (Mdr 7,14). Proto nazval Ježíš, náš Vykupitel a Bůh, prostě svými přáteli ty, kdo jsou v milosti: „Vy jste moji přátelé“ (Jan 15,14). Buď proklet hřích, který trhá toto krásné přátelství: „Bůh nenávidí stej-ně bezbožníka i jeho bezbožnost“ (Mdr 14,9). Hřích tedy dělá z Božího přítele nepřítele. Co tedy musí dělat hříšník, který se stal ke svému neštěstí Božím nepřítelem? Musí si najít pro-středníka, který by mu vymohl odpuštění a pomohl opět získat ztracené přátelství s Bohem. „Potěš se, ubožáku, který jsi ztratil Boha,“ volá sv. Bernard1. „Tvůj Pán ti sám dal prostřední-ka ve svém Synu Ježíši, který může splnit každé tvé přání. Co by nevymohl u Otce takový Syn?“
„Ale, můj Bože,“ volá světec, „proč připisují strohost Spasiteli tak laskavému, který obětoval život za jejich spásu? Jak ho mohu považovat za hrozného, když je samá líbeznost? Malomyslní hříšníci, čeho se hrozíte? Jestli se bojíte, že jste urazili Boha, věřte, že vaše hříchy přibil Ježíš na kříž svýma probodenýma rukama, že svou smrtí za ně usmířil Boží spravedlnost a že je sňal z vašich duší! Snad se však přece bojíš,“ pokračuje světec, „obrátit se na Ježíše Krista, protože tě děsí jeho božská velebnost, neboť, když se stal člověkem, nepřestal být Bohem. Chceš ještě jiného přímluvce u tohoto prostředníka? Nuže, obrať se k Marii! Ona bude za tebe prosit u Syna; Syn ji pak jistě vyslyší a přimluví se u Otce, který mu nemůže nic ode-přít.“ Sv. Bernard pak končí těmito slovy: „Synáčkové moji, tato Rodička Boží je žebříkem, po němž hříšníci znovu vystupují na výšiny milosti Boží. Ona je mou největší jistotou, ona je úpl-ným důvodem mé naděje.“
Slyšme slova, která vkládá Duch Svatý ve Velepísni do úst blahoslavené Panny: „Já jsem jako hradba a mé prsy jsou věže; proto si mě vyvolil za tu, kterou chtěl učinit šťastnou“ (Pís 8,10). Jsem obranou těch, říká Maria, kdo se mi svěřují do ochrany a mé milosrdenství je pro ně záchrannou věží. Proto mne Pán učinil Zprostředkovatelkou míru mezi hříšníky a Bo-hem. „Maria je opravdu,“ vykládá kardinál Hugo2, „velikou Prostřednicí míru, která vyprošuje svými prosbami u Boha jeho nepřátelům mír, ztraceným záchranu, hříšníkům odpuštění, zou-falým milosrdenství.“ Proto ji božský Snoubenec nazval: „krásnou jak stany Šalamounovy“ (Pís 1,4). Ve stanech Davidových se jednalo jen o válce, ve stanech Šalamounových jen o mí-ru. Tím Duch Svatý naznačuje, že tato Matka milosrdenství nemyslí na boj proti hříšníkům a na pomstu, ale jen na mír a na odpuštění jejich vin.
Z toho důvodu byla Mariiným předobrazem Noemova holubice. Když se vracela do ar-chy, nesla v zobáčku olivovou ratolest na znamení opětovného smíření Boha s lidmi. „Ty jsi ta nejvěrnější Holubice,“ volá k ní Konrád Saský3, „svou přímluvou u Boha jsi dala ztracenému světu mír a spásu.“ Maria tedy byla nebeskou Holubicí, která přinesla ztracenému světu oli-vovou ratolest, znamení milosrdenství, neboť nám dala Ježíše Krista, Pramen milosrdenství, a skrze jeho zásluhy nám získala všechny milosti, které nám Bůh uděluje4. „A jako byl dán skr-ze Marii světu nebeský mír,“ říká sv. Epifan5, „tak skrze Marii bývají i nadále usmiřováni hříš-níci s Bohem.“ Proto jí sv. Albert Veliký6 klade na rty slova: „Já jsem holubice Noemova, která přináší Církvi olivovou ratolest a všeobecný mír!“
Také duha, kterou viděl sv. Jan kolem Božího trůnu, byla zřetelným obrazem Panny Marie: „A kolem trůnu byla duha“ (Zj 4,3). Tato slova vykládá kardinál Vitalis7: „Tou duhou je Maria, stojící nepřetržitě před soudnou stolicí Boží, aby mírnila rozsudky a tresty, které si hříšníci zasluhují.“ Podle výkladu sv. Bernardina Sienského8 mluvil Bůh o ní, když řekl Noe-movi, že učiní na oblacích duhu míru, aby si při pohledu na ni vzpomněl na věčný mír, který
1 In Nativ. B. M. V., S. de aquaeductu, n. 7. ML 183, 441; In Cant., s. 38. ML 183, 975.
2 In librum Cant., c. 8, 10.
3 Speculum B. M. V., lect. 9.
4 Spinelli SJ., Maria Deipara, thronus Dei, c. 16.
5 Hom. in laudes S. M. Deiparae. MG 43, 502. Mezi spisy sv. Epifania. Homilie však není jeho.
6 Biblia Mar., Cant. cant., n. 16. Mezi spisy sv. Alberta Velikého.
7 Speculum mor. totius s. Script., De B. V. M.
8 De glor. nom. Virg. M., s. 1, a. 1, c. 3.
71 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §3: MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM
lidem zaručil: „Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí… Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu“ (Gn 9,13.16). „Maria je touto Duhou věčného míru,“ říká světec, „neboť jako si Bůh vzpomíná při pohledu na duhu na mír slíbený světu, tak při Mariiných prosbách odpouští hříšníkům urážky a uzavírá s nimi mír.“
Proto je Maria také přirovnávána k měsíci: „Krásná jako měsíc“ (Pís 6,9). „Jako je mě-síc mezi nebem a zemí,“ vykládá sv. Bonaventura1, „tak se Maria staví neustále mezi Boha a hříšníky, aby s nimi smiřovala Pána a osvícením je přiváděla na cestu k Bohu.“
Hlavním úkolem, který Maria dostala při svém příchodu na svět bylo pozvednout kleslé duše ze stavu nemilosti a smířit je s Bohem. „Kozlátka svá pas u pastýřských stanů“ (Pís 1,8). To jí řekl Hospodin, když ji stvořil. Kozlátka jsou známým obrazem hříšníků, kteří budou postaveni v údolí soudu po levici, jako ovce znamenají spravedlivé, kteří budou mít místo po pravici. „Tato kozlátka,“ volá Vilém Pařížský2, „jsou svěřena tvé ochraně, ó, vznešená Matko, abys je proměnila v ovečky, a aby byli na tvoji přímluvu postaveni na pravici, kdo si zasloužili svými hříchy přijít na levici.“ Pán proto zjevil sv. Kateřině Sienské3 svůj úmysl při stvoření té-to milované Dcery. Chtěl totiž, aby svou sladkostí získávala srdce lidí a aby je přitahovala k Bohu. Pozornost si zaslouží krásná úvaha Viléma Pařížského4 o zmiňovaných slovech Velepís-ně: Kozlátka svá pas u pastýřských stanů. „Bůh tedy svěřuje Marii do ochrany,“ říká, „jen její kozlátka. Blahoslavená Panna totiž nezachraňuje všechny hříšníky, ale jen ty, kteří jí slouží a ji vzývají. Ti, kteří ale žijí v hříších a nijak ji neuctívají, ani ji neprosí o vítězství nad hříchem, takoví nepatří k Mariinu stádci a na posledním soudu budou postaveni ke svému neštěstí se zavrženými po levici.“
Kteréhosi šlechtice, zoufajícího si již pro tíhu hříchů, napomenul jeden řeholník, aby se svěřil do ochrany Marie a navštívil její sochu v jistém chrámě. Šlechtic šel do chrámu a když uviděl sochu Panny Marie, pocítil, že ho Maria zve, aby se před ní vrhl na kolena a nabyl mys-li. Rozběhl se tedy k ní, padl na kolena a líbal její nohy. Maria mu podala ruku k políbení. Na její ruce uviděl šlechtic nápis: Vytrhnu tě z rukou tvých sužovatelů. Jako by mu chtěla říci: Synu, nezoufej, já tě vytrhnu z hříchů a z úzkostí, které tě skličují. Při četbě těchto sladkých slov prý hříšník pocítil takovou lítost nad hříchy a tak vroucí lásku k Bohu a k své dobré Mat-ce, že skonal hned u jejích nohou.
Ó, kolik zatvrzelých hříšníků přitahuje k Bohu tento Magnet srdcí den co den. Sama se tak nazvala ve zjevení sv. Brigitě5: „Jako magnet přitahuje železo, tak já přitahuji i nejzatvr-zelejší srdce a smiřuji je s Bohem.“ Tyto divy nejsou vzácné, ale dějí se každý den. Já sám bych mohl uvést mnoho dokladů z našich misií, kde někteří hříšníci zůstali tvrdší než železo při všech ostatních kázáních, ale při kázání o Mariině milosrdenství byli dojatí a vrátili se k Bohu. Sv. Řehoř6 vypráví, že jednorožec je tak divoká šelma, že ho nepolapí žádný lovec. Jen když na něj volá panna, přijde prý k ní a dá se od ní bez odporu svázat. Ó, kolik hříšníků, pr-chajících před Bohem a zuřivějších než líté šelmy, přichází na zavolání vznešené Panny Marie a dává se od ní klidně dovést k Bohu!
Podle jednoho spisovatele prvních století7 se stala Panna Maria i proto Matkou Boží, aby mohli být spaseni jejím sladkým milosrdenstvím a její mocnou přímluvou i takoví ne-šťastníci, kteří by se jinak nespasili, protože špatným životem propadli Boží spravedlnosti. Ea-dmer8 dokonce ujišťuje, že Maria byla povýšena k důstojnosti Matky Boží spíš kvůli hříšníkům než kvůli spravedlivým, neboť Ježíš Kristus prohlásil, že přišel volat ne spravedlivé, ale hříšní-ky (Lk 5,32). Proto Církev svatá zpívá:
Hříšníky ti není možné odehnat,
neboť bez nich nemohla ses stát
Matkou Syna Božího.
1 De Rhetorica divina, c. 18, H l. V., §1.
2 Citováno podle Del Rio, In Cant. Cant., Ludguni 1611; Vilémův komentář není vydán.
3 S. Kateřina, Il Dialogo, Tratt. della div. Provid., c. 139.
4 Citováno podle Del Rio, In Cant. Cant., Ludguni 1611; Vilémův komentář není vydán.
5 Revel., l. 3, c. 32.
6 Moralia in Job, l. 31, c. 15. ML 76, 589.
7 Sv. Alfons uvádí sv. Jana Zlatoústého z Berlendovy knihy: Elogia Virginus Deiparae. Výrok ale nepochází od tohoto světce.
8 Liber de excell. Virg. M., c. 1. ML 159, 557.558.
72 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §3: MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM
Proto se k ní obrací Vilém Pařížský1 slovy: „Ó, Maria, jsi povinná pomáhat hříšníkům, neboť za všechny dary, milosti a přednosti obsažené v důstojnosti Matky Boží, za všechno – smím-li tak říci – vděčíš hříšníkům. Kvůli nim ses stala hodnou mít Boha za Syna.“ – „Jestliže se tedy stala Maria Matkou Boží kvůli hříšníkům,“ uvažuje Eadmer2, „jak bych mohl pochybo-vat o odpuštění, ať jsou mé hříchy sebetěžší?“
Ve mši o vigilii svátku Nanebevzetí Panny Marie Církev říká, že Matka Boží byla vzata z této země, aby se nás zastávala u Boha v pevné jistotě, že bude vyslyšena. Proto ji nazývá jeden dávný spisovatel Rozhodčí (sequestra)3. To slovo znamená prostředníka, kterému dvě strany sporu přenechaly rozhodnutí o svých požadavcích. Jedním slovem, chce tím říci: Jako je Ježíš prostředníkem u Věčného Otce, tak je Maria naší Prostřednicí u Ježíše. Syn jí přene-chává rozhodnutí o všech důkazech viny, které má proti nám jako náš Soudce.
Sv. Ondřej Krétský nazývá Marii Zárukou a Zástavou našeho smíření s Bohem. Smysl slov je: Bůh se chce s hříšníky smířit a odpustit jim. Aby o tom nikdo z nich nepochyboval, dal jim Marii jako záruku. Proto ji světec zdraví: „Buď pozdravena, ty Usmíření Boha s lidmi!“ Sv. Bonaventura5 povzbuzuje každého hříšníka slovy: „Pokud se bojíš kvůli svým hříchům Boží pomsty, co musíš dělat? Jdi a obrať se na Naději hříšníků, na Marii! A pokud se bojíš, že tvoji obhajobu odmítne, ať víš, že to nemůže. Bůh sám jí dal na starost pomáhat nešťastníkům.“
A opat Adam6 volá: „Copak se smí bát odsouzení hříšník, kterému se nabízí za Matku a Obhájkyni sama Soudcova Matka? A ty, Maria,“ říká dále, „Matko milosrdenství, ty bys odmít-la prosit u svého Syna, Soudce, za jiného svého syna, hříšníka? Mohla bys odpírat přímluvu za vykoupenou duši u Vykupitele, který zemřel na kříži proto, aby spasil hříšníky? Ne, jistě neodepřeš! Celým srdcem budeš prosit za všechny, kdo se ti svěřují do ochrany, neboť víš dobře, že Pán, který učinil tvého Syna Prostředníkem mezi Bohem a člověkem, učinil tebe Prostřednicí mezi Soudcem a obžalovaným.“ – „Vzdávej tedy díky Bohu, který ti dal takovou Prostřednici,“ volá sv. Bernard7. „Ať jsi kdokoli, hříšníče obtížený vinami, v hříchu zestárlý, neztrácej důvěru! Děkuj svému Pánu, který ti dal z milosrdenství nejen Syna za Přímluvce, ale, aby ti dodal mysli a důvěry, opatřil ti takovou Prostřednici, která může svými prosbami dosáhnout všeho. Jdi, uteč se k Marii, a budeš spasen!“
PANNA MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM
Příklad
Alan a Rupe (De ortu et progressu Psalterii Christi et Mariae) a Bonifatius (De Divae Virginis Mariae vita et miraculis) vypravují, že ve Florencii žila dívka Benedikta, která se měla spíš jmenovat Maledikta pro svůj pohoršlivý, nepočestný život. K jejímu štěstí přišel do toho města kázat sv. Dominik. Z pouhé zvědavosti šla Benedikta na jeho kázání. Bůh však vzbudil v jejím srdci tímto kázáním takovou lítost, že se s hořkým pláčem vyzpovídala světci ze svých hříchů. Sv. Dominik ji vyslechl, udělil jí rozhřešení a za pokání jí uložil růženec. Ale nešťastnice brzy zase padla do svých navyklých hříchů. Když se o tom světec dozvěděl, na-vštívil ji a přiměl ji k nové zpovědi. Aby ji Bůh upevnil na cestě dobrého života, ukázal jí peklo a v něm některé lidi, kteří byli její vinou zavrženi; pak otevřel knihu, dal jí přečíst strašný se-znam jejích hříchů. Kajícnice se toho zděsila, ale s důvěrou se obrátila k Panně Marii. Tak po-znala, že jí Matka Boží již vyprosila čas na oplakání tolika bezbožností.
Po tomto vidění začala Benedikta dobrý život. Stále jí však tanul před očima hrozný seznam hříchů; proto začala jednou takto prosit svoji nebeskou Utěšitelku: „Má Matko, je sice pravda, že bych měla být pro své zločiny pohřbena v hlubinách pekla; protože jsi mne však před ním zachránila svou přímluvou a vymohla mi čas k pokání, prosím tě, milosrdná Paní, o další milost. Nikdy nepřestanu oplakávat své hříchy, ale vymaž je z té knihy.“ – Po té modlit-bě se jí Maria zjevila a řekla, že pokud chce být vyslyšena, musí si být stále pamětlivá svých hříchů a milosrdenství, které jí Bůh prokázal, mimoto že má vzpomínat na umučení jejího Sy-na, podstoupené z lásky k ní, a dále, že má uvažovat, jak mnozí lidé byli zavrženi, a přitom hřešili méně než ona. Současně jí zjevila, že ten den bylo zavrženo jedno osmileté dítě pro jediný těžký hřích. Benedikta uposlechla přesně Nejsvětější Pannu. Jednou pak spatřila Ježíše. Krista, který jí ukázal knihu hříchů se slovy: „Pohleď, tvé hříchy jsou vymazány, kniha je čis-tá, vepiš do ní nyní skutky lásky a ctností.“ Benedikta to učinila a po svatém životě skonala.
73 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e.
Hlava VI. A proto, Orodovnice naše §3: MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM
1 De Rhetorica divina, c. 18.
2 Liber de excell. Virg. M., c. 1. ML 159, 557.558.
3 Sv. Alfons uvádí jméno sv. Justiniána mučedníka. MG 6, 1233. Dílo však není od něho.
4 Or. 14, In SS. Dominae nostrae… dormit. MG 97, 1091.
5 Stimulus amoris, p. 3, c. 12.
6 Adam abbas Perseniae (��po r. 1200), Mariale, s. 1, In Annunt. ML 211, 703.
7 S. in Signum magnum, n. 2. ML 183, 430.
Modlitba
Moje nejsladší Paní! Podle slov Viléma Pařížského1 máš úřad Prostřednice mezi hříšníky a Bohem. Proto k tobě volám se sv. Tomášem z Villanovy2: „Nuže, Orodovnice naše, konej svou povinnost!“ Neříkej, že je příliš těžké vyhrát soudní při! Vím přece, a všichni mi to říkají, že žádná pře, sebepochybnější, není ztracená, když se zastáváš ty. A já bych svou při měl prohrát? Ne, toho se nebojím. Bál bych se toho jen tehdy, kdybych pohlížel na spoustu svých hříchů, které bys nemohla bránit. Když se ale dívám na tvé bezmezné milosrdenství a na vroucí touhu tvého nejsladšího srdce pomáhat i nejhorším hříšníkům, nebojím se ani toho. Kdo kdy zahynul, když se tobě svěřoval do ochrany? Proto k tobě volám o pomoc, má veliká Orodovnice, mé Útočiště, moje Naděje a Moje Matko Maria. Do tvých rukou skládám své spa-sení. Tobě odevzdávám svou duši. Byla již ztracena, ty ji musíš zachránit. Neustále děkuji Pá-nu, že mi dal tak velikou důvěru v tebe. Vím, že mi tato důvěra zajišťuje spasení, i když ho nejsem hoden.
Souží mne pouze jedna obava, má milovaná Královno, abych totiž někdy nepozbyl svou nedbalostí tuto důvěru v tebe. A tak tě prosím, ó, Maria, pro tvoji lásku k Ježíši, udržuj a rozmnožuj ve mně stále přesladkou důvěru ve tvou přímluvu. S jistotou doufám, že s ní zase získám Boží přátelství, kterým jsem z nerozumu pohrdnul a které jsem ztratil. A když ho zís-kám, doufám, že s tvou pomocí si je udržím, a když si je udržím, doufám, že s tvou pomocí přijdu jednou do nebe tobě děkovat a opěvovat milosrdenství Boží i tvé po celou věčnost. Amen. Tak doufám, tak se staň, tak se stane!
....HORE NA ZAČIATOK
1 Rhetorica divina, c. 18.
2 (chybí)
74 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VII. Obrať k nám své milosrdné oči! §1:
PANNA MARIA K NÁM STÁLE SHLÍŽÍ, ABY MÍRNILA NAŠE NESNÁZE
HLAVA VII.
OBRAŤ K NÁM SVÉ MILOSRDNÉ OČI !
§1: Panna Maria k nám stále shlíží, aby mírnila naše nesnáze
Řecký spisovatel Epifan1 nazývá Matku Boží vševidoucí, poněvadž nás, ubohé, na této zemi nespouští z očí, aby nám pomohla. Jednoho dne byl při vymítání z posedlého ďábel tá-zán, co činí Maria. Odpověděl, že sestupuje a vystupuje2. Chtěl říci, že tato dobrotivá Matka stále sestupuje na zem, aby přinesla lidem milosti, a stále vystupuje na nebesa, aby na Bohu vymohla laskavé vyslyšení jejich modliteb. Proto ji oprávněně nazývá sv. Ondřej Avellinský3 Výpravčí nebeských dober, protože neustále koná skutky milosrdenství a vyprošuje milosti všem, spravedlivým i hříšníkům. „Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým“ (Ž 34,16), říká David. „Ale oči naší Paní,“ upozorňuje Richard od sv. Vavřince4, „jsou obráceny na spra-vedlivé i na hříšníky. Mariiny oči jsou oči Matky,“ dodává, „a matka se dívá na dítě nejen aby nespadlo, ale když spadlo, aby je postavila zase na nohy.“
................................................................................................................................................................................................................................................................
1 Hom. in laudes S. Mariae Deiparae. MG 43, 498. Kázání bylo připisováno sv. Epifanovi, ale od něho není.
2 Pepe, Delle grandezze di Gesu e di Maria, t. V., l. 235.
................................................................................................................................................................................................................................................................
Sám Ježíš o tom řekl sv. Brigitě, když jednoho dne před ní řekl své Matce: Matko, žádej ode mne, co chceš !
Sám Ježíš o tom řekl sv. Brigitě, když jednoho dne před ní řekl své Matce: „Matko, žádej ode mne, co chceš!“ Tak mluví v nebi Syn stále k Marii, neboť mu působí radost vyho-vět všem prosbám milované Matky. A za co Maria prosila? Sv. Brigita zaslechla její odpověď: „Prosím o milosrdenství pro ubožáky.“ Chtěla říci: Synu můj, tys mne ustanovil Matkou milo-srdenství, Útočištěm hříšníků a Orodovnicí ubohých. Nyní mne pobízíš, abych tě prosila, o co chci. Za co mám prosit, když ne za slitování s ubohými? – „Ó, Maria,“ volá k ní něžně sv. Bo-naventura, „ty jsi tak plná milosrdenství a tak starostlivá, abys pomáhala hříšníkům, jako bys neměla jinou touhu a jiné starosti.“ „Hříšníci jsou však nejubožejší z ubohých,“ říká sv. Béda Ctihodný7, „proto Maria prosí Syna za hříšníky neustále.“
„Již za svého pozemského života,“ říká sv. Jeroným8, „měla Maria srdce tak soucitné a k lidem dobrotivé, že nikdo nikdy necítil tak těžce bolesti vlastní, jako Maria cítila bolesti cizí.“ Tento soucit s cizím zármutkem dala krásně najevo na svatbě v Káně (jak už bylo dříve řeče-no). Když se nedostávalo víno, vzala na sebe podle slov sv. Bernardina Sienského9 neprošena úřad soucitné Těšitelky. Z pouhé soustrasti s rozpaky novomanželů se přimluvila u Syna, že učinil zázrak a proměnil vodu ve víno.
Mnich Mikuláš se obrací na Marii s otázkou: „Zapomněla jsi snad na nás, ubohé, nyní, když jsi povýšena na Královnu nebes? Něco takového si nesmíme připustit ani v myšlenkách,“ říká, „nesmírná Mariina dobrota nemůže zapomenout na nesmírnou bídu našeho srdce.“ O Marii neplatí známé přísloví: „Pocty mění mravy.“ To přísloví platí o lidech ve světě. Když jsou povýšeni, snadno zpyšní a zapomínají na své dřívější chudé přátele. Ne tak Maria. Těší se ze svého povýšení proto, že může více pomáhat ubohým. Konrád Saský vztahuje v tom smyslu na Pannu Marii slova pronesená k Rut: „Požehnaná jsi, dcero, od Hospodina; tys první lásku překonala láskou nejposlednější“ (Rut 3,10). Chce říci: Bylo-li Mariino milosrdenství k ubohým veliké, dokud žila na zemi, je mnohem větší dnes, když kraluje v nebi. Odůvodňuje to tím, že nyní zná Maria naše nesnáze lépe. Tím vzrostlo její milosrdenství projevované nesčíslnými mi-lostmi. Jako slunce převyšuje svou září měsíc, tak předčí nynější Mariina slitovnost v nebi její dobročinnost za života na zemi. Je na světě člověk, který se netěšil ze slunečního světla? A podobně, je tu nějaký člověk, kterého by neozařovalo Mariino milosrdenství?
Proto o ní bylo řečeno, že je „jasná jako slunce“ (Pís 6,9), neboť podle Raymunda Jordana není člověk, kterému by bylo odepřeno teplo tohoto sluce: „Nic se nemůže skrýt před jeho žárem“ (Ž 19,7). Právě tuto věc zjevila sv. Anežka sv. Brigitě1. Řekla jí: „Když je nyní naše Královna v nebi se svým Synem, nemůže zapomenout na svou vrozenou dobrotu. Všem, i nejubožejším hříšníkům, dává důkazy svého milosrdenství. Jako země a ostatní oběžnice jsou ozařovány sluncem, tak mají všichni lidé kvůli Mariině sladké dobrotě účast na Božím mi-losrdenství, když o ně prosí.“
Jeden velký hříšník z Valencijského království se rozhodl ze zoufalství, aby neupadl do rukou spravedlnosti, že odpadne k islámu, a již byl na cestě na loď. Náhodou šel ko-lem kostela, kde kázal P. Jeroným Lopez, T.J., o Božím milosrdenství. Dojatý kázáním se hříš-ník obrátil a kazateli se vyzpovídal. Ten se ho ptal, jestli dělal nějakou pobožnost, pro kterou mu snad Bůh prokázal toto veliké milosrdenství. Hříšník odpověděl, že nekonával žádné zvláštní pobožnosti, jen že každý den prosil blahoslavenou Pannu, aby ho neopouštěla. – Ten-týž kněz se setkal v jedné nemocnici s hříšníkem, který se nezpovídal už padesát pět let. Ne-patrná pobožnost, kterou ještě konával, spočívala v tom, že při pohledu na mariánský obraz Pannu Marii zdravil a prosil ji, aby ho nenechala zemřít ve smrtelném hříchu. Když se mu jed-nou v bitce zlomil meč, obrátil se k Panně Marii a zvolal: „Běda mně! Nyní zemřu a zahynu! Matko hříšníků, pomoz mi!“ Sotva to vyslovil, ocitl se, aniž věděl jak, na bezpečném místě. Nyní tedy si vykonal životní zpověď a plný důvěry skonal.
„Maria se stala všem vším,“ píše sv. Bernard, „všem nabízí klín svého milosrdenství, aby od ní dostali všichni dobrodiní: otrok svobodu, nemocný zdraví, zarmoucený útěchu, hříš-ník odpuštění, Bůh slávu. Je jako slunce, a proto není nikdo, koho by nehřálo teplo její lásky.“ „Kdo na světě by nemiloval tuto nejlíbeznější Královnu?“ ptá se sv. Bonaventura4. „Vždyť je krásnější než slunce a sladší než med, je poklad dobroty, je ke všem samá láska a přívěti-vost.“ „Buď tedy zdráva,“ volá láskou zanícený světec, „má Paní a Matko, ty mé srdce a má duše! Odpusť mi, ó, Maria, když si troufám říci, že tě miluji! I když já nejsem hoden milovat tebe, jsi ty dokonale hodna být mnou milována.“
Když se ale zbožně modlíme slova: „A proto, Orodovnice naše, obrať k nám své milo-srdné oči“, musí se Maria sklonit k naší prosbě, jak bylo zjeveno sv. Gertrudě6. „Ó, vznešená Paní,“ volá sv. Bernard7, „jak veliké je tvoje milosrdenství, které objímá celý svět!“ „Tato předobrá Matka,“ jak říká sv. Bonaventura8, „tolik touží dělat dobře všem, že ji urážejí nejen ti, kteří ji přímo tupí (takové zvrácenosti se dějí zvláště mezi hráči, kteří někdy ve vášni rou-havě urážejí tuto Paní), ale také ti, kdo ji neprosí o žádnou milost.“ „Ty sama,“ volá sv. Hilde-bert9, „nás učíš očekávat mnohem větší milosti než zasluhujeme, protože nám bezustání udě-luješ milosti, které dalece přesahují naše zásluhy.“
Již prorok Izaiáš předpověděl, že velikým dílem lidského vykoupení bude pro nás, ubo-hé, postaven trůn Božího milosrdenství: „Trůn bude upevněn milosrdenstvím“ (Iz 16,5). Kdo je tímto trůnem? Konrád Saský10 odpovídá: „Tímto trůnem je Maria, v níž naleznou všichni, spravedliví i hříšníci, útěchu a milosrdenství. A jako je Pán plný milosrdenství, tak i naše Paní. Ani Syn ani Matka nedovedou odepřít milosrdenství žádnému prosebníkovi.“ Opat Guerrik11 uvádí Ježíšova slova Marii: „Má Matko, v tobě postavím trůn svého království, neboť tvým prostřednictvím chci udělovat milosti, o které jsem žádán. Tys mi dala lidský život, já ti dám všemohoucnost Boží, abys mohla pomoci ke spasení všem, koho chceš zachránit.“
Jednoho dne se sv. Gertruda vroucně modlila k Matce Boží zmíněnými slovy: Obrať k nám své milosrdné oči! Vtom spatřila blahoslavenou Pannu s Ježíškem v náruči, jak ukazovala na jeho očka a řekla: „Tyto nejsoucitnější oči mohu obrátit na všechny, kdo mne vzývají, aby tak dosáhli spasení.“ Nějaký hříšník jednou prosil s pláčem Pannu Marii před jejím obrazem, aby mu vyprosila u Boha odpuštění. Zaslechl, jak se blahoslavená Panna obrátila ke svému Dítěti v náruči a řekla: „Synu můj, mají mé slzy téci nadarmo?“ A hříšník poznal, že mu Ježíš odpustil.
Jak by mohl zahynout, kdo se svěřuje do ochrany této dobré Matce? Její božský Syn slíbil, že z lásky k ní bude podle jejího přání milosrdný ke všem, kdo se jí svěřují. Zaslechla to sv. Gertruda1, jak Pán řekl Marii: „Ze své všemohoucnosti, ctihodná Matko, jsem ti přenechal moc, abys smiřovala s Otcem všechny hříšníky, kteří zbožně vzývají tvé milosrdenství.“ Opat Adam de Perseigne2 rozjímá o veliké Mariině moci u Boha i o jejím velikém milosrdenství k nám, a plný důvěry k ní volá: „Ó, Matko milosrdenství, jak jsi mocná, tak jsi dobrá. Kolik máš moci, abys vyprosila milost, tolik máš soucitu, abys odpustila. Kdy se stalo, že bys neměla soucit s ubohými, když jsi Matkou milosrdenství? A kdy bys nemohla pomoci, když jsi Matkou všemohoucnosti? Jak snadno poznáváš naši bídu, stejně snadno nám získáváš všechno, co chceš.“ „Požívej tedy,“ volá k ní opat Guerrik3, „požívej, vznešená Královno, slávu svého Sy-na, a nám, svým ubohým sluhům a dětem, uděl několik drobtů své slávy ne pro naše záslu-hy, ale z milosrdenství.“
A ztrácíme-li důvěru kvůli svým hříchům, řekněme jí s Vilémem Pařížským4: „Ó, má Paní, neuváděj proti mně mé hříchy, protože proti nim stavím tvoji slitovnost. Nikdy se nesmí říci, že by se mohly mé hříchy měřit na soudu s tvým milosrdenstvím. Tvá slitovnost je daleko mocnější, aby mi získala odpuštění, než mají sílu moje hříchy strhnout mne do věčné záhuby.“
Modlitba
Ó, Nejsvětější Panno, největší a nejvznešenější ze všech tvorů, já ubohý a nešťastný odbojník svého Boha tě zdravím z této země. Zasluhuji trest, ne milost, zasluhuji spravedl-nost, ne milosrdenství. Nemluvím tak, Paní, z nedůvěry ve tvou slitovnost. Vím, že si poklá-dáš za čest, být tím dobrotivější, čím jsi vznešenější. Vím, že se raduješ ze svého bohatství proto, že z něho můžeš udělovat i nám, bídným. Vím, že čím jsou tvoji prosebníci chudší, tím pečlivěji se staráš o jejich ochranu a spásu.
Ó, má Matko, tys kdysi oplakávala smrt svého Syna, kterou za mě vytrpěl. Obětuj, prosím tě, svoje slzy Bohu a vypros mi kvůli nim pravou bolest nad mými hříchy. Jakou bolest ti tehdy způsobili hříšníci, jak jsem tě svými nepravostmi zarmoutil i já! Vypros mi, ó, Maria, abych alespoň odedneška tebe a tvého Syna přestal zarmucovat svým nevděkem. Co by mi potom byly platné tvoje slzy, kdybych se k tobě choval nevděčně i nadále? Moje Královno, nedopouštěj to! Nahraď všechny mé nedostatky! Ty od Boha dostaneš všechno, co chceš. A ty vyslyšíš každého, kdo tě prosí. Vyprošuji si od tebe, pevně očekávám a chci od tebe dvě milosti: Vypros mi věrnost Bohu, abych ho už nikdy neurazil, a lásku k němu po celý život tak velkou, jak velice jsem ho dříve urážel. Amen.
Zaccaria Boverio, Annali dell´ Ordine de´ Frati Minori Cappucini I, 2 a. 1552, Venezia 1643. Benátský advokát, spřátelený se slavným kapucínem Matoušem de Basso, se dával obsluhovat opicí, který prý byla ve skutečnosti zakuklený ďábel. Měla advokáta zardousit, až by přestal v obvyklé pobožnosti k Matce Boží. Ale sluha Boží opici zapudil a advokáta přivedl k upřímnému pokání.
................................................................................................................................................................................................................................................................
....HORE NA ZAČIATOK
5 Revel., l. 6, c. 23.
6 Stimulus amoris, p. 3, c. 19.
7 Hom. 59 De S. Maria V. ML 94, 422. Homilie nepochází od sv. Bédy.
8 Pochybný list Epist. ad Paulam et Eust. ML 30, 138.
9 Sermo de Visitatione, a. 3, c. 2.
10 In Nativ. B. M. V. ML 144, 740. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
11 Speculum B. M. V., lect. 10.
12 Contempl. de B. V., Prooem.
75 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VII. Obrať k nám své milosrdné oči! §1: MARIA K NÁM STÁLE SHLÍŽÍ, ABY MÍRNILA NAŠE NESNÁZE
Stimulus amoris, p. 3, c. 19. 3
Meditatio de Ave Maria, n. 4.5. Mezi pochybnými spisy od sv. Bonaventury. 4
Legatus div. piet., l. 4, c. 51. 5
In Assumpt. B. M. V., s. 4. ML 183, 429. 6
Cituje Salazar, In Prov. VIII, 36. 7
Epist., l. 3, epist. 2. ML 171, 284. 8
Speculum B. M. V., lect. 9. 9
Sermo 2 in Assumpt. B. M., s. 4. ML 185, 193. 10
11
1 Revel., l. 3, c. 30.
2 Patrignani, Menologio 2 febr.
Sermo in Signum magnum, n. 2. ML 183, 430.
76 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VII. Obrať k nám své milosrdné oči! §1: MARIA K NÁM STÁLE SHLÍŽÍ, ABY MÍRNILA NAŠE NESNÁZE
Lanspergio-Buondi, Vita… Venezia 1606.
Mariale, s. 1, In Annunt. B. V. ML 211, 703. 1
In Assumpt. B. M., s. 4. ML 185, 200. 2
De Rhetorica divina, c. 18. 3
................................................................................................................................................................................................................................................................
77 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VIII. A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž! §1: MARIA CHRÁNÍ SVÉ CTITELE PŘED PEKLEM
Dnes stanovuje oficiální text modlitby Zdrávas, Královno modlit se: „plod života svého“.
La véritable dévotion envers la Sainte Vierge, p. 1, tr. 1, q. 7. ß4)
Vega, Theologia Mariana, Pal. 29, cert. 5; Mendoza, Viridarium., l. 2, probl. 9. 1
Or. 52. ML 158, 956. 2
Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 14. 3
Biblia Mar., Isaias proph., n. 20. 4
Psalt. B. M. V., Ps. 116. 5
Psalt. Ps. 86. 6
Psalt. Ps. 99. 7
Cituje Did. de Celada, Iudith. Slova jistě nejsou od sv. Ignáce, mučedníka. 8
P. Crasset připisuje sv. Janu Zlatoústému myšlenku, ne slova. La véritable dévot., p. 1, tr. 1, q. 12. 9
Contempl. e B. V., Prooem. 10
De laud. B. M. V., l. 11, c. 8, n. 1. 11
De laudando in Maria Deo. 12
13
HLAVA VIII.
A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHOß4), NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ!
§1: Maria chrání své ctitele před peklem
Není možné, aby byl zavržen Mariin ctitel, který jí věrně slouží a svěřuje se jí do ochrany. Toto tvrzení se bude zdát někomu na prvý pohled přehnané. Toho prosím, než je zavrhne, aby si napřed přečetl následující výklad o této věci.
Když tvrdím, že je nemožné, aby zahynul mariánský ctitel, nemyslím takové ctitele, kteří zneužívají své pobožnosti k tomu, aby mohli hřešit s menší bázní. Proto někteří lidé neo-právněně zavrhují oslavu Mariina milosrdenství k hříšníkům a neoprávněně poukazují na to, že se prý této úcty zneužívá k páchání ještě větších hříchů. Je přece zřejmé, že takoví hříšní opovážlivci zasluhují za své lehkomyslné spoléhání se trest, a ne milosrdenství. Mluvím o ta-kových ctitelích, kteří se snaží o polepšení, kteří Matce Boží věrně slouží a kteří se jí svěřují. O takových říkám, že je prakticky nemožné, aby zahynuli. I P. Crasset T.J.1 učí totéž ve své kni-ze o úctě k Panně Marii; před ním to pak prohlásili Vega ve své Mariánské theologii, Mendoza a jiní teologové2. Aby bylo zřejmé, že nemluvili do větru, všimněme si, co řekli o této věci cír-kevní Učitelé a světci. Ať se nikdo nediví, uvedu-li zde několik téměř stejných výroků od růz-ných spisovatelů. Chci je tu uvést na důkaz, jak jsou v této věci spisovatelé zajedno.
„Je nemožné, aby byl spasen ten, kdo nectí Pannu Marii a nepožívá její ochrany,“ říká sv. Anselm3, „a stejně je nemožné, aby zahynul, kdo se Panně Marii svěřuje do ochrany a na kterého ona laskavě shlíží.“ Téměř identickými slovy potvrzuje tutéž pravdu sv. Antonín4: „Ja-ko není možné, aby se spasili ti, od nichž se odvrátí oči Mariina milosrdenství, tak naopak musí dosáhnout spásy a nebeské slávy ti, na kterých její oči spočívají a za které se ona při-mlouvá.“ Tento světec tedy zdůrazňuje, že Mariini ctitelé se musí spasit.
Je třeba si povšimnout první části výroků těchto světců. Ať se třesou bázní ti, kdo si málo váží úcty k Matce Boží nebo kdo ji z lenosti zanedbávají. Tito světci říkají, že je nemožné se spasit tomu, koho Maria nechrání. Totéž tvrdí i jiní, např. sv. Albert Veliký5: „Všichni, ó, Maria, kdo nejsou tvoji služebníci, všichni zahynou.“ Sv. Bonaventura6 říká: „Kdo zanedbává pobožnost k blahoslavené Panně, zemře ve hříchu.“ A jinde7 říká: „Kdo se neobrací na tebe, Paní, nepřijde do nebe.“ A v 99. žalmu mariánského žaltáře jde světec ještě dále a tvrdí, že se nejen nespasí, ale že nebude mít ani naději na spasení ten, od koho Maria odvrátí svou tvář8. A již dříve to řekl sv. Ignác, mučedník9, že se hříšník nemůže spasit bez Mariina pro-střednictví a že Maria zachraňuje svou milosrdnou přímluvou mnoho takových, kteří by si za-sloužili podle Boží spravedlnosti zavržení. Někteří ovšem pochybují, jsou-li to slova sv. Igná-ce: P. Crasset je aspoň připisuje sv. Janu Zlatoústému10. Tato slova uvádí i celleský opat11. V tom samém smyslu vztahuje Církev svatá na Marii slova: „Kdo mě nenávidí, milují smrt“ (Př 8,36). A k slovům Písma: „Podobna obchodním lodím“ (Př 31,14) píše Richard od sv. Vavřin-ce12: „Všichni utonou v moři tohoto světa, kdo nejsou na této lodi.“ Také bludař Oekolampa-dius13 považoval za jistou známku zavržení malou úctu k Matce Boží. Proto řekl: „Kéž o mně není nikdy slyšet, že jsem se odvrátil od Marie; neboť pokládám za jisté znamení mysli od-souzené k zavržení smýšlet o ní méně dobře.“
78 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VIII. A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž! §1: MARIA CHRÁNÍ SVÉ CTITELE PŘED PEKLEM
Zato Maria říká: „Kdo mne poslouchá, nebude zahanben“ (Sir 24,30). Kdo se mi svěřu-je do ochrany a poslouchá, co mu říkám, nezahyne. Proto říká sv. Bonaventura1: „Ó, Paní, kdo se ti snaží horlivě sloužit, je dalek zahynutí.“ A tato pravda se osvědčuje podle sv. Hila-ria2 i tehdy, když takový člověk v minulosti velmi Boha urážel.
To je důvod, proč se Satan tak namáhá, aby hříšníci pozbyli po ztrátě milosti Boží také mariánskou úctu. Když Sára zpozorovala, že si Izák při hraní s Izmaelem přivyká jeho špat-nostem, žádala Abrahama, aby vyhnal Izmaela i s jeho matkou Hagarou: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna!“ (Gn 21,10). Nestačilo jí propustit z domu jen syna; i matka musela pryč. Sára se bála, že syn bude stále docházet za matkou do domu. Právě tak se nespokojí ďábel, když duše od sebe zapudí Ježíše Krista; chce, aby zřekla i jeho Matky: Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Bojí se, že Matka uvede Syna znovu do hříšníkova srdce svou přímluvou. A bojí se oprávněně, neboť „kdo vytrvale uctívá Matku Boží,“ říká učený Paciuchelli3, „brzy přijme s Mariinou pomocí do svého srdce Boha.“ Sv. Efrém4 proto nazývá mariánskou úctu vhodně ochranným průkazem, který nás chrání před zavržením do pekla. Sv. Germanos5 nazývá Pan-nu Marii Ochránkyní do pekla odsouzených. A doopravdy je jisté nade vší pochybnost, co říká sv. Bernard6, že Marii nechybí ani moc ani vůle, aby nás zachránila. Nechybí jí moc, protože není myslitelné, aby její prosby byly odmítnuty, jak ujišťuje sv. Antonín7 nebo jak učí sv. Ber-nard8, že její žádosti nemohou zůstat bezvýsledné, ale že dosahují všeho. Nechybí jí ani vůle nás zachránit, protože Maria si jako naše Matka přeje víc naši spásu než my sami. Je-li však tomu tak, jak by mohl Mariin ctitel zahynout? Snad je to hříšník. Snaží-li se však vytrvale o polepšení a svěřuje se do ochrany této dobré Matce, ona mu vyprosí osvícení, aby vybředl ze svého žalostného stavu, zjedná mu lítost nad hříchy, setrvání v dobrém a nakonec dobrou smrt. Kdyby některá matka mohla zachránit dítě před smrtí pouhou prosbou o milost u soud-ce, která by to neudělala? A směli bychom se domnívat, že Maria, Matka tak starostlivá o své ctitele, to nedělá a že nezachrání své dítě před věčnou smrtí, když je to pro ni tak snadné?
Když nám Bůh dal lásku a důvěru ke Královně nebes, děkujme za to Pánu, zbožný čte-náři, neboť Bůh poskytuje tuto milost podle Kosmasa Jeruzalémského9 jen těm, které chce spasit. Slyš jeho krásná slova, kterými chtěl oživit naději v sobě i v nás: „Ó, Matko Boží, když skládám svou důvěru v tebe, budu spasen. Když stojím pod tvou ochranou, ničeho se nemu-sím bát, protože úcta k tobě je bezpečnou zbraní spásy, a Bůh ji proto popřává těm, které chce spasit.“ To je příčinou, proč i Erasmus10 zdraví blahoslavenou Pannu: „Buď pozdravena, Hrůzo pekla, Naděje křesťanů! Důvěra v tebe nám dává jistotu spásy.“
Jak velice se Satanovi protiví naše vytrvalá úcta duše k Matce Boží! P. Alfons Alvarez11, velký mariánský ctitel, byl jednou při modlitbě týrán ďáblem nečistými pokušeními, jak čteme v jeho životopisu: „Zanech své úcty k Marii,“ řekl mu zloduch, „a přestanu tě pokoušet!“
Podle Blosia12 zjevil Bůh sv. Kateřině Sienské, že ze své dobroty a z lásky k jednoroze-nému Synovi udělil jeho Matce milost, že žádný hříšník, který se jí zbožně svěřuje do ochra-ny, se nestane kořistí pekla. I prorok David prosil Boha, aby ho uchránil před peklem, a to pro lásku, kterou miloval Mariinu čest: „Hospodine, zamiloval jsem si tvůj dům, v němž bydlíš… nezahlazuj mě spolu s bezbožnými, Bože!“ (Ž 26,8n). Říká „tvůj dům“, neboť Maria je tím domem, který si vybudoval Hospodin jako svůj příbytek, aby v něm spočinul při svém Vtělení. Kniha Přísloví o tom říká: „Moudrost sobě vystavěla dům“ (Př 9,1). „Jistojistě nezahyne,“ říká jeden zbožný spisovatel13, „kdo se snaží pilně uctívat panenskou Matku.“ Tutéž myšlenku po-tvrzuje sv. Bonaventura14 slovy: „Paní, tvoji milovníci se těší velkému míru v tomto životě a v onom životě neuvidí smrt navěky.“ „Nikdy se nestalo a nikdy se nestane,“ ubezpečuje zbožný Blodius15, „aby pokorný a věrný Mariin služebník zahynul navěky.“
Psalt. Ps. 118.
2 Srov. Comm. in Math., c. 12. ML 9, 993.
3 Excitat. dorm. animae, Exc. 5.
4 De SS. Dei Gen. M. laudibus.
5 In dormit. SS. Deiparae, s. 2. MG 98, 358.
6 In Assumpt. B. M. V., s. 1, n. 2. ML 183, 415.
7 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 17, §4.
8 S. de aquaeductu. ML 183, 442.
9 Hymn. VI, pro magna quinta feria. MG 98, 482. Mezi spisy sv. Jana Damašského.
10 Paean Virgini Matri dicendus.
11 Da Ponte, Vita del Ven. P. Bald. Alvarez S.J., Roma 1692, c. 26.
12 Conclave animae fidelis, p. 2.
13 Sv. Alfons připisuje výrok sv. Ignácovi, mučedníkovi. Lohner, Biblioth. mar.
14 Psalt. B. M. V., Ps. 67.
15 Paradisus animae fidelis, p. 1. 1
79 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VIII. A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž! §1: MARIA CHRÁNÍ SVÉ CTITELE PŘED PEKLEM
„Ó, jak mnozí,“ říká Tomáš Kempenský1, „by byli na věky zavrženi nebo by zůstali za-tvrzelí, kdyby se za ně u Syna nepřimluvila Maria, aby jim udělil milosrdenství.“ Mnozí teolo-gové a zvláště sv. Tomáš2 se domnívají, že mnohým lidem, zemřelým v těžkém hříchu, Matka Boží vyprosila odklad rozsudku Božího a návrat k životu, aby mohli činit pokání. Jako doklad toho uvádějí vážní spisovatelé mnoho příkladů. Tak například vypráví ve své Kronice Flodo-ard3, který žil v 9. století, že jistý jáhen Adelman (ve Verdunu), považovaný už za mrtvého, se probral k životu, právě když ho chtěli pochovat, a prohlásil, že viděl peklo, kam již byl od-souzen, ale na prosby blahoslavené Panny že byl poslán zpátky na svět, aby činil pokání. Po-dobnou věc uvádí Surius4 o římském občanovi jménem Ondřej, který zemřel nekajícně. Matka Boží mu vyprosila návrat k životu, aby mohl dosáhnout odpuštění.
Tyto a podobné příklady nesmějí svést nějakého opovážlivce, který by chtěl žít hříšně v naději, že ho Maria zachrání před peklem, i když zemře ve hříchu. Neboť jako by bylo bláz-novstvím skočit do studny v naději, že nás Maria zachrání, protože jednou v takovém případě pomohla, podobně by bylo mnohem větším šílenstvím se vydávat do nebezpečí smrti ve hří-chu a čekat, že nás blahoslavená Panna zachrání před peklem. Tyto příklady mají jen oživit naši důvěru. Uvážíme-li, že Maria mohla zachránit před peklem i ty, kteří zemřeli ve hříchu, čím spíše může zachránit před pádem do pekla ty, kdo se k ní zaživa obracejí, chtějí se po-lepšit a věrně jí slouží!
Modleme se tedy se sv. Germanem5: „Naše Matko, co bude s námi? Jsme sice hříšníci, chceme se však polepšit, a obracíme se k tobě, která jsi Životem křesťanů!“ Slyšíme k tobě volat opata Bohumíra6: „Nestihne věčné „běda“ toho, za koho obětuješ aspoň jedinkrát své prosby.“ Pros tedy za nás, a budeme před peklem zachráněni. „Když předstoupím před Boží soud a když ty, Matko milosrdenství, mne budeš chránit, kdo by si troufal tvrdit, že nenaleznu u Soudce milost?“ volám s Richardem od sv. Vavřince7. Blah. Jindřich Suso8 říkal, že odevzdal svou duši do Mariiných rukou, a kdyby ho chtěl Soudce zavrhnout, chtěl prosit, aby rozsudek zavržení prošel Mariinýma rukama. Doufal, že v jejích rukou by bylo jistě zadrženo jeho pro-vedení. Totéž říkám a v to doufám i já pro sebe, má Nejsvětější Královno! Proto ti chci vždy opakovat slova sv. Bonaventury9: „V tebe jsem, má Paní, doufal, ať nejsem zahanben navě-ky! V tebe jsem složil všechny své naděje. Proto jistě očekávám, že nezahynu, ale že se spa-sím a že tě budu v nebi chválit a milovat navěky.“10
80 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VIII. A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž! §1:
PANNA MARIA CHRÁNÍ SVÉ CTITELE PŘED PEKLEM
Příklad. Roku 1604 byli v jednom flanderském městě (Bruselu) dva studující, kteří si však místo studia hleděli jen pití a chlípností. Když byli jedné noci za hříchem u špatné žen-štiny, odešel jeden z nich, jmenoval se Richard, poněkud dřív než druhý. Když se doma svlé-kal k odpočinku, vzpomněl si, že se ten den ještě nepomodlil několik obvyklých Zdrávasů k Nejsvětější Panně. I když byl ospalý a mrzutý, přemohl se a modlil se, napolo ve spánku a roztržitě. Potom si lehl. Ale sotva usnul, uslyšel silné bušení na dveře a v zápětí nato uviděl před sebou svého druha, který svým zjevem budil hrůzu. „Kdo jsi?“ ptal se Richard. „Copak mě neznáš?“ odpověděl druhý. „Proč jsi tak zohaven? Vždyť jsi jak ďábel!“ – „Ach, já nešťast-ník, jsem zavržen,“ řekl tázaný. „Jak to?“ – „Ať víš, když jsem vyšel z toho domu hanby, za-rdousil mě zlý duch. Mé tělo leží dosud na ulici, ale má duše je v pekle. A buď si jistý, že stej-ný trest čekal tebe, ale Svatá Panna tě zachránila pro těch několik Zdrávasů, kterými jsi ji uctil. Blaze ti, použiješ-li tuto výstrahu, kterou ti skrze mne dává Matka Boží.“ Po těch slo-vech rozhrnul plášť, ukázal plameny a hady, jimiž byl mučen, a zmizel. Mladík se s hořkým pláčem vrhl tváří k zemi a děkoval své zachránkyni Marii. Když pak přemítal, jak by napravil svůj život, zaslechl zvonit na jitřní v blízkém františkánském klášteře. Hned si řekl: Bůh mě volá k pokání! Okamžitě spěchal do kláštera a prosil řeholníky, aby ho přijali. Ti se zdráhali, protože znali jeho špatný život. Když jim ale všechno vypověděl a když dva řeholníci opravdu našli na ulici mrtvolu jeho druha černou jako uhel, byl přijat a od toho dne žil velmi vzorně.
Modlitba
Ó, má nejdražší Matko Maria! V jaké propasti bídy bych dnes byl, kdyby mě tolikrát nezachránila tvá milosrdná ruka! Kolik roků bych už byl v pekle, kdybys mne před ním neza-chránila svými mocnými prosbami! Mé těžké hříchy mě do něho hnaly, Boží spravedlnost mě již odsoudila, zlí duchové již chtěli vykonat rozsudek! Tys však přispěchala, má Matko, i když jsem tě neprosil, dokonce ani nevolal, a zachránilas mě! Ó, moje drahá Osvoboditelko, čím se ti odvděčím za tolik milostí a za tolik lásky? Tys zvítězila nad tvrdostí mého srdce a naplnila je láskou a důvěrou v tebe! Do jaké propasti bídy bych byl potom upadl, kdybys mě nevytrhla z hrozných nebezpečí, v nichž jsem tonul! Neustávej mě chránit před peklem a dříve ještě před hříchy, abych do nich zase neklesl.
Nedopusť, abych ti zlořečil v pekle. Ó, má milá Paní, miluji tě! Jak by snesla tvoje dob-rota pohled na tvého zavrženého sluhu, který tě miluje? Ó, vypros mi milost, abych v bu-doucnosti nesplácel nevděkem tobě a Bohu, který mi udělil z lásky k tobě tolik milostí! Ó, Ma-ria, co říkáš? Budu zavržen? Ach, budu zavržen, jestliže tě opustím. Ale jak bych tě mohl opustit? Jak bych mohl zapomenout na lásku, kterou jsi mi ukázala? Po Bohu jsi ty jediná lás-ka mé duše! Nemohu již déle žít bez lásky k tobě. Miluji tě, miluji a doufám, že tě budu milo-vat zde i na věčnosti, ó, nejkrásnější, nejsvětější, nejsladší, nejlíbeznější ze všech tvorů. Amen.
10 Alfonso de Andrada S.J., Discursos del bautismo de Nuestra Seńora, Madrid 1639. Richard nebylo jméno jednoho z obou studentů, ale ji-ného (Richard Trouve), který se narodil v Ham-sur-Heure r. 1585, v Bruselu se učil krejčím a pod dojmem této události, které byl svědkem, vstoupil do františkánského řádu a později byl jako mladý misionář umučen v Japonsku v Nagasaki r. 1622. O kajícím studentovi, který vstoupil také k františkánům, ale nevíme víc, než že byl vzorně živ a že byl vroucím ctitelem Panny Marie.
4 De probatis Sanctorum historiiis 4. dec. Na tomto místě vypráví sv. Alfons na základě Pelbarta Temešvárského, Stellarium coronae glorios. Virginis, že za tažení císaře Zikmunda přes Alpy volala jakási kostra na kněze, aby se mohla vyzpovídat a tak se zachránit před peklem.
....HORE NA ZAČIATOK
Svedectvá ZÁZRAKOV na orodovanie Panny Márie
..............................................................................................................................................................................................................................................
1 Serm. ad Novit., p. 3, s. 4.
2 Summa Theologiae Suppl., q. 71, a. 5 ad 5.
3 Annales a. 934. ML 135, 446
5 Or. in encaenia aedis… MG 98, 378.
6 In omni festiv. B. M. Matris Dom. ML 257, 208. Sv. Alfons výrok připisuje sv. Anselmovi.
7 Explic. in Cant., c. 39. ML 196, 518.
8 Horologium Sapientiae., l. 1, c. 16.
9 Psalt. B. M. V., Ps. 30.
............................................................................................................................................................................................................................................
81 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VIII. A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž! §2:
MARIA POMÁHÁ SVÝM CTITELŮM V OČISTCI
§2: Maria pomáhá svým ctitelům v očistci
Jak šťastní jsou ctitelé této předobré Matky! Pomáhá jim nejen zde na světě, ale po-skytuje jim ochranu a útěchu i v očistci! A poněvadž potřebují více útěchy, když trpí větší muka a nemohou si sami pomoci, stará se o ně tato Matka milosrdenství mnohem víc a po-skytuje jim svou pomoc. Sv. Bernardin Sienský1 říká, že v tomto žaláři, věznícím duše za-snoubené Ježíši Kristu, má Maria určitou svrchovanost a pravomoc, jednak aby mohla mírnit jejich muka, jednak aby je odtud mohla vysvobozovat.
Co se týká zmírňování muk, užívá tento světec Sirachovcových slov: „Schodila jsem vlny mořské“ (Sir 24,8) a vztahuje je na Marii: Navštěvovala jsem totiž své ctitele, svoje děti, a pomáhala jsem jim v jejich potřebách a mukách. Sv. Bernardin Sienský říká, že očistcová muka se nazývají vlnami, poněvadž jsou přechodná na rozdíl od pekelných, která nepřesta-nou nikdy. Nazývají se mořskými vlnami, protože jsou velmi trpká. Maria často navštěvuje a těší své ctitele, ponořené do těchto muk. „Z toho je zjevné,“ říká Novarino2, „jak je důležité sloužit této dobré Paní, neboť nezapomene na své služebníky, když úpí v těchto plamenech. A třebaže Maria pomáhá všem duším v očistci, vymáhá přece jen více odpuštění a útěchy svým ctitelům.
Matka Boží zjevila sv. Brigitě3 toto: „Jsem Matkou všech duší v očistci, a proto mírním každou hodinu svými prosbami všechna muka, která si zasloužily za hříchy pozemského živo-ta.“ Tato milosrdná Matka se uvoluje znovu a znovu sestupovat do tohoto posvátného žaláře, kde navštěvuje a těší své zarmoucené děti. V Knize Sirachovcově říká: „I hlubiny propasti jsem pronikla“ (Sir 24,8). A sv. Bonaventura4 k těmto slovům dodává: „Pronikla jsem hlubiny této očistcové propasti, abych tyto svaté duše potěšila svou přítomností!“ „Ó, jak je Svatá Panna laskavá a dobrotivá,“ volá sv. Vincenc Ferrerský5, „k těm, kdo trpí v očistci, protože od ní se jim dostává neustále posily a osvěžení.“
Co jiného by potěšilo duše v očistci v jejich mukách než Maria, Matka milosrdenství, a její pomoc? Sv. Brigita6 jednou zaslechla, jak Ježíš řekl Matce: „Ty jsi má Matka, jsi Matka mi-losrdenství, jsi útěcha těch, kdo jsou v očistci!“ A Svatá Panna sama řekla sv. Brigitě, že jako ubohého nemocného, který leží zarmoucený a opuštěný, potěší každé slovo účasti, tak jsou potěšeny duše v očistci, už když jen zaslechnou její jméno. Pouhé Mariino jméno, jméno na-děje a spásy, které tyto Bohu zasvěcené duše často vzývají, je tedy pro ně velkou posilou. „Když však tato dobrotivá Matka zaslechne, že je vzývána,“ říká Novarino7, „a když přidá i své modlitby u Boha, dostane se těmto duším osvěžení v jejich žáru nebeskou rosou.“
Maria však nejen těší a posiluje své ctitele v očistci, ale také je vysvobozuje z tohoto žaláře svou přímluvou. V den svého Nanebevzetí vyprázdnila podle Gersonových slov8 tento žalář docela. Potvrzuje to i Novarino9, který uvádí důležité spisovatele, kteří tvrdí, že si Maria na Synovi vyprosila před odchodem do nebes milost, aby směla s sebou přivést všechny du-še, které tehdy byly v očistci. „Od toho dne,“ říká Gerson10, „má blahoslavená Panna výsadu osvobozovat své služebníky z očistcových muk.“ Tvrdí to i sv. Bernardin Sienský11, který říká, že Panna Maria má moc prosit za duše, zvláště za své ctitele, obětovat za ně i své zásluhy a vysvobozovat je odtud. Totéž říká i Novarino12; vyslovuje přesvědčení, že pro Mariiny zásluhy se muka duší nejen zlehčují, ale také zkracují, protože její přímluvou se urychluje doba jejich očisty. Stačí, že Maria začne prosit.
Sv. Petr Damiani13 vypráví, že se jakási paní, jménem Marozia, zjevila po smrti své přítelkyni a sdělila jí, že byla vysvobozena z očistce na slavnost Nanebevzetí Panny Marie s
1 Serm. pro festiv. SS. et Imm. V. M., s. 3, De glor. nom. V. M., a. 2, c. 3.
2 Umbra virginea, c. 15, exc. 86.
3 Revel., l. 4, c. 138.
4 Nelze zjistit, kde to sv. Bonaventura říká.
5 Serm. de Samctis, s. 2 De Nativ. B. M. V., n. 7.
6 Revel., l. 1, c. 16; l. 1, c. 9.
7 Umbra virginea, c. 15, exc. 86.
8 Collectorium super Magnificat, tr. 4.
9 Umbra virginea, c. 15, exc. 86.
10 Collectorium super Magnificat, tr. 4.
11 Serm. pro festiv. SS. et Imm. V. M., s. 3, De glor. nom. V. M., a. 2, c. 3.
12 Umbra virginea, c. 15, exc. 86.
13 Opusc. 34, p. 2, Disp. de variis apparit. et mirac., c. 3. ML 145, 586.587.
82 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava VIII. A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž! §2: MARIA POMÁHÁ SVÝM CTITELŮM V OČISTCI
tolika jinými dušemi, že jejich počet převýšil počet římského obyvatelstva. Diviš Kartuzián1 tvrdí, že se totéž opakuje o Narození a Zmrtvýchvstání Páně. V tyto dny Maria sestupuje v průvodu andělských sborů do očistce a vysvobozuje mnoho duší z jeho muk. Novarino2 se kloní k názoru, že se to stává o každé větší mariánské slavnosti.
Je známé zaslíbení Panny Marie, učiněné papeži Janu XXII. Jednoho dne se mu zjevila a poručila mu oznámit všem, kdo nosí škapulíř z Karmelské hory, že je vysvobodí z očistce v sobotu po jejich smrti. Papež to vyhlásil podle P. Crasseta3 bulou, kterou potvrdili Alexandr V., Klement VII., Pius V., Řehoř XIII. a Pavel V. Tento poslední říká v bule z roku 1612: „Křesťanský lid smí zbožně věřit, že blahoslavená Panna bude pomáhat po smrti ustavičnou přímluvou, svými zásluhami a zvláštní ochranou duším členů bratrstva Panny Marie z hory Karmel, zvláště v den sobotní, zasvěcený Církví blahoslavené Panně. Podmínkou je, že skona-jí v milosti Boží, že za života nosili škapulíř, zachovávali čistotu svého stavu a modlili se mari-ánské hodinky, nebo – když jim to nebylo možné – že zachovávali církevní posty a zdržovali se masitých pokrmů ve středu a v sobotu (vyjma svátek Božího narození).“ A v slavných ho-dinkách svátku Panny Marie z hory Karmel4 čteme, že blahoslavená Panna podle zbožné víry těší v očistci s mateřskou láskou členy bratrstva z hory Karmel a že je svou přímluvou brzy uvádí do nebeské vlasti.
Proč bychom nesměli doufat v tytéž milosti i my, když budeme uctívat tuto dobrou Matku? A když jí budeme oddáni zcela zvláštní láskou, proč bychom nemohli očekávat, že se nám dostane milosti přijít hned po smrti bez očistce do nebe? Tuto milost udělila Matka Boží ctih. Bohumírovi. Poslala k němu řeholního bratra Abunda s tímto vzkazem: „Vyřiď bratru Bo-humírovi, ať prospívá stále více ve ctnosti, neboť potom bude náležet mému Synovi a mně. A až jeho duše opustí tělo, nepustím ji do očistce, ale vezmu ji za ruku a představím svému Sy-novi.“5
A chceme-li vydatně pomoci duším v očistci, svěřujme je do péče blahoslavené Panně ve všech svých modlitbách a modleme se za ně zvláště sv. růženec, který jim přináší velkou úlevu6.
Modlitba
Ó, Královno nebe a země, Matko Vládce světa, Maria, nejvyšší, nejvznešenější, lásky nejhodnější ze všech tvorů! Je sice na světě dost lidí, kteří tě nemilují a kteří tě neznají. Na nebi jsou však milióny andělů a svatých, kteří tě milují a bezustání tě velebí. A také na zemi, kolik je těch šťastných duší, které planou láskou k tobě a jsou uchváceny tvou dobrotou! Ó, kéž bych tě miloval také já, má lásky nejhodnější Paní! Kéž bych se vždy snažil tobě sloužit, tebe chválit, tebe ctít a všechny zapalovat láskou k tobě! Tys okouzlila svou krásou Boha a přivábilas ho z lůna Otce Věčného a přivedla na zem, aby se stal člověkem a tvým synem. A já, ubohý červ, bych nehořel láskou k tobě? Ó, má nejsladší Matko, i já tě chci milovat, vroucně milovat! Ze všech sil se budu snažit, aby tě také jiní milovali. Přijmi tedy milostivě, Maria, moji touhu po lásce k tobě a pomoz mi ji splnit.
Vím, že Bůh shlíží s obzvláštní láskou na ty, kdo tě milují. Kromě své slávy netouží po ničem víc než po tvé slávě. Chce, abys byla ode všech ctěna a milována. Od tebe očekávám, Paní, všechno své štěstí. Ty mi musíš vyprosit odpuštění všech mých hříchů a setrvání v dob-rém. Ty musíš stát u mě v hodince mé smrti. Ty mě musíš vysvobodit z očistce. Ty mne mu-síš uvést do nebe. To vše očekávám i já, protože tě miluji z celého srdce a po Bohu nade vše.
1 In solemn. Assumpt. B. V. M., s. 2.
2 Umbra virginea, c. 15, exc. 86.
3 La véritable dévotion, tr. 6, pr. 4.
4 Brev. Rom., In Comm. B. M. V. de Monte Carmelo, lect. 6.
5 Menologium Cist. VI. nonas oct.
6 Jo. Eus. Nieremberg SJ, Trophea Mariana, Antverpiae 1658: Za sv. Dominika se zabili v jednom aragonském městě v souboji dva muži kvůli krásné dívce Alexandře. Příbuzní padlých pak ze zlosti sťali Alexandře hlavu a hodili ji do studny. Když však přišel do města sv. Dominik, prosila ho Alexandřina hlava o zpověď a přijala od něho rozhřešení i sv. přijímání. Této milosti vyznání z těžkého hříchu dosáhla, protože se za života často modlívala sv. růženec.
83 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
§3: Maria provází své sluhy do nebe
Jak bezpečnou známkou vyvolení k životu věčnému je sloužit Panně Marii! Církev sva-tá vykládá o Rodičce Boží pro útěchu jejích ctitelů Sirachovcova slova: „U všech těch jsem hledala odpočinutí a v dědictví Páně budu přebývat“ (Sir 24,11). Kardinál Hugo1 vykládá tato slova: „Blažený je ten, říká, v jehož domě nalezne Panna Maria odpočinek.“ Maria se snaží roznítit ve všech úctu k sobě, a to pro lásku, kterou chová ke všem. Mnozí tuto úctu buď ne-přijímají nebo si ji neudržují. Šťastný, kdo ji přijme a udrží si ji. „A v dědictví Páně budu pře-bývat.“ Zmíněný kardinál Hugo2 říká dále: „Budu totiž přebývat v těch, kteří jsou Božím dě-dictvím.“ Úcta k blahoslavené Panně je ve všech těch, kteří jsou dědictvím Páně, kdo ho totiž budou věčně velebit v nebesích. Na zmíněném místě knihy Sirachovcovy říká Maria dále: „Tehdy mi vykázal Tvůrce vesmíru stánek a můj průvodce mě v něm usadil. Řekl mi totiž: V Jakubovi přebývej, v Izraeli měj dědičný úděl a v mých vyvolených zapusť kořeny“ (Sir 24,12n). To znamená: Můj Stvořitel se uvolil spočinout v mém lůně a chtěl, abych přebývala v srdcích všech vyvolených – které předobrazoval Jakub a kteří jsou Mariiným dědictvím – a ustanovil, aby ve všech předurčených k životu věčnému byla zakořeněna úcta a důvěra ke mně.
Ó, kolik svatých by dnes nebylo v nebi, kdyby je tam nebyla uvedla svou mocnou pří-mluvou Maria! „Já jsem učinila na nebi, aby vzešlo světlo neskonalé“ (Sir 24,6). Kardinál Hu-go vysvětluje tato slova knihy Sirachovcovy následovně: „Já jsem rozsvítila na nebi tolik věč-ných světel, kolik je mých ctitelů.“ Na její přímluvu jsou v nebi mnozí svatí, kteří by se tam bez ní nikdy nebyli dostali. Sv. Bonaventura3 říká, že nebeská brána se otevře všem, kdo dů-věřují v Mariinu ochranu. Proto sv. Efrém4 nazval úctu k Matce Boží otevřením ráje. Zbožný Blosius5 oslovuje Svatou Pannu takto: „Paní, tobě jsou svěřeny klíče a poklady nebeského království.“ Proto ji musíme stále prosit slovy jednoho zbožného spisovatele6: „Otevři nám, Panno, brány nebes, vždyť máš od nich klíče.“ Ty jsi ostatně sama Bránou ráje, jak tě nazývá Církev svatá: Bráno nebeská!
Církev svatá pojmenovává vznešenou Matku Boží i Hvězdou mořskou: Zdrávas, hvěz-do mořská! „Neboť jako plavci zachovávají směr do přístavu pomocí hvězd,“ říká Andělský Učitel7, tak jsou vedeni křesťané do přístavu nebes Marií.
Sv. Petr Damiani8 nazývá z podobného důvodu Marii nebeským žebříkem, protože skr-ze Marii sestoupil Bůh z nebe na zem, aby skrze ni mohli zase lidé vystupovat ze země na ne-besa. Sv. Anastasius Antiochijský9 k ní volá: „Byla jsi milostí naplněna proto, aby ses stala cestou naší spásy a schodištěm k nebeské vlasti.“ Sv. Bernard ji nazývá „vozem do nebe“10 a sv. Jan Geometra11 ji zdraví: „Buď pozdravena, ty vznešený voze, který odváží do nebe své ctitele!“ Proto jí říká sv. Bonaventura12: „Šťastní ti, kteří tě znají, Matko Boží, neboť znát tebe je cestou k nesmrtelnému životu a hlásat tvé ctnosti je cestou k věčné spáse.“
Ve františkánských letopisech13 se vypravuje o bratru Lvovi, že jednou spatřil červený žebřík a na jeho konci Ježíše Krista, a bílý žebřík, na jehož konci stála svatá Matka Páně. Vi-děl, jak někteří lidé vystupovali na červený žebřík; ale sotva vystoupili několik příček, padali dolů, a když se znovu pokoušeli o výstup, padali zase. Sv. František je vybídl, aby zkusili vy-stoupit po bílém žebříku. Tak se dostali po tomto žebříku výše, odkud jim blahoslavená Panna podávala ruku, a tak bezpečně přicházeli do nebe. Diviš Kartuzián14 se ptá: „Kdo se spasí? Komu se dostane kralování v nebi?“ A sám odpovídá: „S jistotou se spasí a dosáhnou nebes-
1 Postilla super Eccli. in h. 1.
2 Sv. Alfons cituje na tomto místě omylem Paciuchelliho.
3 Psalt. B. M. V., Ps. 90.
4 Sermo de SS. Genetricis Virg. Mariae laudibus.
5 Paradius animae fidelis, p. 2.
6 Nelze zjistit, kdo pronáší tuto modlitbu.
7 Expos. super Salutatione Angel.
8 Hom. in Nativ. B. M. V. ML 144, 753.
9 In Annunt. intemeratiss.ac deiparae Mariae, s. 2. MG 89, 378.
10 In Nativ. B. M. V., s. de aquaeductu, n. 18. ML 183, 448.
11 Hymni V in S. deiparam, h. 1. MG 106, 855.
12 Psalt. B. M. V., Ps. 85.
13 Waddingus, Annales Minorum a. 1232. Romae 1732.
14 Opera V, Monstrolii 1898, p. 625, in Ps. 35,5.
84 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
kého království ti, za které tato milosrdná Královna milosrdenství obětuje své prosby.“ Tuto pravdu potvrzuje sama Maria: „Já jsem ta, skrze niž králové patřičně kralují“ (Př 8,15). Po-mocí Mariiny přímluvy duše kralují nejprve ve smrtelném životě na zemi, když ovládají své vášně, a potom se jim dostává věčného kralování v nebi, kde podle slov sv. Augustina1 „je to-lik králů, kolik je občanů“. „Jedním slovem,“ říká Richard od sv. Vavřince2, „Maria je v nebe-sích Paní, neboť tam poroučí, jak chce, a uvádí tam, koho chce“ podle slov: „V Jeruzalémě je moje vláda“ (Sir 24,15). A právem; neboť jak říká opat Rupert3, „protože je Matkou Pána ne-be, je také Paní nebe.“
„Tato Boží Matka nám již získala nebe svými mocnými prosbami a svými milostmi; jen jí nesmíme klást překážky,“ říká sv. Antonín4. Proto „kdo slouží Marii a za koho se ona při-mlouvá, je tak jistý svým spasením, jako by již byl v nebi,“ tvrdí opat Guerrik5. „Sloužit Marii a patřit k jejímu dvoru je největší čest, jaké se nám může dostat,“ říká Richard od sv. Vavřin-ce6, „neboť sloužit Královně nebes znamená již kralovat v nebi a být poddán jejím rozkazům je více než kralovat.“ Zato ti, kteří Marii neslouží, se nespasí, protože když jsou zbaveni po-moci této vznešené Matky, jsou zbaveni i přispění Syna a celého nebeského dvora.
Buď vždycky velebena nekonečná dobrota našeho Boha, který ustanovil Marii za naši Obhájkyni, aby jako Matka Soudce a Matka milosrdenství účinně zasahovala svou přímluvou do velikého procesu naší spásy. Je to myšlenka sv. Bernarda7. A řecký spisovatel, mnich Ja-kub8, tvrdí, že Bůh učinil Marii mostem, po němž se můžeme dostat nad vlnami světa do pří-stavu rajského blaha. Proto volá sv. Bonaventura9: „Slyšte, národové, kteří toužíte po nebi! Služte Marii a ctěte ji, a jistě naleznete život věčný.“
Nikdo nesmí zoufat, že nedosáhne království blaha, ani ten, který by si zasloužil peklo, když se rozhodne věrně sloužit této Královně. „Kolik hříšníků,“ volá sv. Germanos10, „se po-kusilo nalézt Boha tvým prostřednictvím, a spasili se!“ Richard od sv. Vavřince11 uvažuje, proč podle Zjevení sv. Jana je Maria korunována hvězdami: „s korunou dvanácti hvězd kolem hla-vy“ (Zj 12,4), zatímco podle Velepísně tvoří její korunu dravci, lvi a pardálové: „Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována… ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8). „Jak se tomu má rozumět?“ ptá se. A odpovídá, že „těmito dravci jsou hříšníci, kteří se Mariinou přízní a přímluvou stávají nebeskými hvězdami, které lépe sluší hlavě této Královny milosrdenství než všechny hvězdy na obloze. – O služebnici Boží, Sestře Serafíně z Capri12, se vypravuje, že prosila Nejsvětější Pannu v novéně před svátkem jejího Nanebevzetí za obrácení tisíce hříšníků. Když se ale ulekla, že je to příliš smělá prosba, zjevila se jí Svatá Panna a pokárala ji za tuto lichou bázeň a řekla: „Čeho se bojíš? Nebo snad ne-mám dost moci, abych na Synovi vyprosila spásu tisíci hříšníků? Hned ti ukážu, že jsem ji již vyprosila.“ Potom ji uvedla v duchu do nebe a tam jí ukázala duše nesčetných hříšníků, kteří již zasluhovali peklo, ale na její přímluvu byli spaseni a nyní již požívali věčné blaženosti.
Je ovšem pravda, že v tomto životě nemůže nikdo mít naprostou jistotu o svém věč-ném spasení: „Člověk neví, je-li hoden lásky či nenávisti“ (Kaz 9,1). Ale na Davidovu otázku Hospodinu: „Pane, kdo smí být hostem ve tvém stánku?“ (Ž 15,1) odpovídá sv. Bonaventu-ra13: „Hříšníci, jděme v Mariiných stopách, vrhněme se k jejím svatým nohám a nehněme se odtud, dokud nám nepožehná, protože její požehnání nám zajistí nebe.“ Eadmer14 říká: „Sta-čí, Paní, že nás chceš spasit, neboť pak už musíme dosáhnout spásy.“ A sv. Antonín15 k tomu dodává, že je nutné, aby se duše, chráněné Pannou Marií, spasily.
1 Enarr. in Ps. LXVII, n. 2021. ML 36, 825.
2 De laud. B. M. V., l. 4, c. 29, n. 1.
3 In Cantica, l. 3. ML 168, 891.
4 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 2, §2.
5 Je to parafráze opata Guerrika, In assumpt. B. M. V., s. 1. ML 185, 189.
6 Sv. Alfons cituje sv. Jana z Damašku. Uvedená slova uvádí Richard, De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 8., popř. Eadmer v díle De excell. Virg. Mariae.
7 In Assumpt., s. 1, n. 1. ML 183, 415.
8 Or. in Nativ. SS. Deiparae, n. 20. MG 127, 598.
9 Psalt. B. V. M., Ps. 48.
10 In SS. Deiparae dormit., s. 2. MG 98, 347.
11 De laud. B. M. V., l. 3.
12 Sguillante-Pagani, Vita, l. 1, c. 15. Venezia 1743.
13 Psalt. B. M. V., Ps. 14.
14 Liber de excell. V. M., c. 12. ML 159, 575.
15 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 14, §7.
85 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
„Oprávněně předpověděla Nejsvětější Panna,“ říká sv. Ildefons1, „že ji budou blahosla-vit všechna pokolení země: „Blahoslavit mne budou všechna pokolení“ (Lk 1,48), neboť všichni vyvolení dosahují věčné blaženosti Mariiným prostřednictvím.“ „Ty, vznešená Matko,“ volá sv. Metod2, „jsi začátkem, středem i dosažením našeho štěstí.“ Maria je začátkem naše-ho věčného štěstí, poněvadž nám získává dopuštění hříchů; je jeho středem, protože nám získává setrvání v milosti Boží; je jeho dosažením, protože nám nakonec získává nebe. „Tys otevřela nebe,“ říká k tomu sv. Bernard3, „tys vyprázdnila peklo, tys obnovila ráj, tys dala věčný život tolika nešťastníkům zasluhujícím peklo.“
Nade všechno však v nás musí oživit bezpečnou důvěru, že dosáhneme nebe, krásný příslib, který dala Maria těm, kdo ji ctí, a zvlášť, kdo se snaží slovem i příkladem o to, aby ji také jiní znali a ctili: „Kteří se o mne snaží, nezhřeší. Kteří mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,30n). „Ó, jak jsou šťastní ti,“ říká sv. Bonaventura4, „kdo získali Mariinu přízeň. Ne-bešťané je již nyní uznávají za své společníky. A kdo má znamení Mariina služebníka, je již zanesen do knihy života.“ Proč bychom se tedy znepokojovali spory teologických škol, jestli předurčení ke slávě předchází nebo následuje za předzvěděním zásluh; zda jsme zapsáni do knihy života nebo ne. „Budeme-li pravými služebníky Panny Marie a budeme-li stát pod její ochranou, jistě budeme zapsáni v knize života, protože Bůh uděluje úctu k jeho svaté Matce jen těm, které chce spasit,“ říká Kosmas Jeruzalémský5. Totéž, jak se zdá, zjevil Pán skrze sv. Jana: „Kdo zvítězí… napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města“ (Zj 3,12). Kdo chce zvítězit a být spasen, bude mít ve svém srdci vryto jméno města Božího. „A kdo jiný je tímto městem Božím, když ne Maria,“ vykládá sv. Řehoř Divotvůrce6 Davidova slova: „Slavné věci hlásány jsou o tobě, město Boží!“ (Ž 87,3).
Vším právem tedy můžeme zvolat se sv. Pavlem (2 Tim 2,19), že kdo nosí toto zna-mení mariánského ctitele, toho Bůh uznává za svého. Proto napsal Pelbart7, že úcta k Matce Boží je nejjistějším znamením věčného spasení. A Alan a Ruspe8 říká v pojednání o Zdrávasu, že kdo tímto andělským pozdravem často uctívá Svatou Pannu, má velmi pevnou záruku předurčení k životu. A totéž tvrdí o člověku, který se modlí vytrvale každý den svatý růženec. P. Nieremberg9 pak říká ve své knížečce „O oddanosti a lásce k Nejsvětější Panně“, že služeb-níci Matky Boží požívají větších výsad a zvláštní přízně nejen na tomto světě, ale že i v nebi budou požívat větší slávu, že budou mít zvláštní bohatší šat jako důvěrní přátelé a dvořané Královny nebe podle slov knihy Přísloví: „Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojná-sobným“ (Př 31,21).
Sv. Marie Magdalena de Pazzi10 uviděla jednou ve vidění lodičku uprostřed moře, do níž se uchýlili všichni mariánští ctitelé. Maria řídila kormidlo, a tak je vedla do bezpečného přístavu. Z toho světice poznala, že kdo žijí pod Mariinou ochranou, se zachrání před ztros-kotáním do hříchu a do věčného zavržení i uprostřed všech nebezpečí, protože Maria je s jis-totou dovede do přístavu nebes. Vstupme tedy do této šťastné lodičky ochrany Panny Marie a buďme tu jisti životem věčným, jak zpívá Církev svatá: Příbytek všech plesajících v tobě je, svatá Boží Rodičko. Svatá Matko Boží, všichni, kdo budou požívat radost věčnou, přebývají v tobě a žijí pod tvou ochranou11.
Modlitba
Ó, Královno nebes, Matko svaté lásky, ze všech stvořených bytostí lásky nejhodnější, nejvíc od Boha milovaná a nejvíc Boha milující, dovol, abych tebe miloval i já, nejnevděčnější a nejbídnější hříšník země. Tvá přímluva mne zachránila před peklem; všechna tvá dobrodiní
1 Sermones dubii, De Assumpt. B. M., s. 3. ML 96, 256.
2 Sermo de Sim. et Anna, n. 14. MG 18, 382.
3 In Assumpt. B. M. V., s. 4. ML 183, 429.
4 Psalt. B. M. V., Ps. 91.
5 Hymnus VI pro magna quinta feria. MG 98, 482. V originálu je citován sv. Jan Damašský.
6 Opera dubia, hom. 3 in Annunt. S. V. M. MG 10, 1174.
7 Stellarium coronae glorios. Virginis, l. 12, p. 2, a. 1.
8 Coppenstein, Alani Redivivi Rupensis Tractatus… de ortu atque progressu Psalterii Christi et Mariae, p. 2, c. 11.
9 Dell´ affezione ed amore… alla SS. Vergine, c. 10.
10 Puccini, Vita, Firenze 1611.
11 Caesarius z Heisterbachu, Illustrium miraculum et historiarum memorab. libri XII, Antverpiae 1604, l. 7, c. 22. Cisterciácký mnich v kláštěře v Arnsburgu, vroucí ctitel Panny Marie, toužil po jejím zjevení. Jednou v noci sešel do zahrady, kde se mu zjevila nejprve sv. Kateřina, pak sv. Anežka Římská, nakonec sama Matka Boží v zástupu svatých panen a svým zpěvem naplnila jeho srdce hlubokou radostí.
86 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
jsem obdržel bez své nejmenší zásluhy; proto jsem uchvácen tvou dobrotou. V tobě jsem slo-žil všechny své naděje. Miluji tě, má Paní, a chtěl bych tě milovat víc, než tě milovali všichni světci tobě nejvroucněji oddaní.
Rád bych podle svých sil přesvědčil všechny lidi, kteří tě neznají, jak jsi hodna lásky, jak zasluhuješ, aby tě všichni milovali a ctili. Chtěl bych i umřít z lásky k tobě na obranu tvých velikých předností, tvého panenství, tvé důstojnosti Matky Boží, tvého Neposkvrněného Početí, kdyby to bylo třeba.
Ó, má nejdražší Matko, přijmi toto mé přání a nedopusť, aby se stal tvůj služebník, mi-lující tebe, jednou nepřítelem Boha, kterého tak vroucně miluješ. Ach, do tohoto neštěstí jsem upadl, když jsem urazil svého Pána. Tehdy jsem však nemiloval tebe ani jsem nestál o tvoji lásku. Nyní však netoužím kromě milosti Boží po ničem jiném než abych tebe miloval a byl tebou milován. Mé minulé viny mě nezbaví důvěry v tebe, neboť vím, že ty, nejdobroti-vější a nejlaskavější Paní, neodpíráš svou lásku ani nejubožejším hříšníkům, když tě milují, a že se nedáš nikým v lásce předstihnout.
Ó, lásky nejhodnější Královno, toužím přijít do nebe, abych tě tam miloval. U tvých nohou poznám lépe, jaké lásky jsi hodna a kolik jsi učinila pro mé spasení. Proto tě budu mi-lovat vroucněji, a to věčně, a nebudu se bát, že bych někdy ustal v lásce k tobě. Ó, Maria, pevně doufám, že se s tvou pomocí spasím. Pros za mne Ježíše! Nechci nic jiného, než abys mne spasila. Jsi moje naděje. Proto budu vždy volat: Ó, Maria, má naděje, ty mne musíš spa-sit. Amen.
87 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
HLAVA IX.
Ó, MILOSTIVÁ, Ó, PŘÍVĚTIVÁ!
Jak velice je Panna Maria milostivá a přívětivá
Ve své řeči o Mariině veliké dobrotě k nám, ubohým, říká sv. Bernard1, že blahoslave-ná Panna je od Boha zaslíbenou zemí, oplývající mlékem a medem. Proto říká sv. Albert Veli-ký2, že Svatá Panna má tak milosrdné srdce, že si zaslouží, aby byla nazývána nejen milosrd-nou, ale milosrdenstvím samým. Sv. Bonaventura3 uvažuje, že se Maria stala Matkou Boží kvůli nám, ubohým, a že jí byl svěřen úkol, udělovat milosrdenství. Připomíná dále její velkou péči o všechny ubohé, které obohacuje svou dobrotou tak, jako by bylo jejím jediným přáním pomáhat nuzným. Říká proto, že se mu zdá, když se dívá na Marii, že již nevidí Boží sprave-dlnost, ale jen Boží milosrdenství, kterého je Maria plná.
Jedním slovem, „Mariina dobrota,“ jak říká opat Guerrik4, „je tak veliká, že její laskavé srdce v každém okamžiku přináší ovoce dobroty.“ Sv. Bernard5 volá: „Co jiného může plynout ze Zdroje dobroty, než dobrota?“ Proto byla Maria nazvána olivou: „Jako spanilá oliva na ro-vinách“ (Sir 24,19). Neboť jako se z olivy lisuje jen olej, symbol milosrdenství, tak z Marii-ných rukou vycházejí jen milost a milosrdenství. Oprávněně tedy můžeme říkat se ctih. Lud-víkem de Ponte6, že je Matkou oleje, když je Matkou milosrdenství. Když si tedy jdeme k Ma-rii vyprosit olej milosrdenství, nesmíme se bát, že nám ho odepře, jak to učinily moudré pan-ny pannám nemoudrým: „Nedostávalo by se nám ani vám“ (Mt 25,9). Vždyť Panna Maria je velmi bohatá na olej milosrdenství, jak upozorňuje Konrád Saský7. Z toho důvodu ji Církev svatá nazývá Pannou nejen moudrou, ale i nejmoudřejší, „abychom poznali,“ říká Hugo od sv. Viktora8, „že Maria vystačí s bohatstvím milosti a milosrdenství pro všechny, a přece jí nic ne-bude chybět.“
Proč však stojí tato krásná oliva uprostřed roviny „Jako spanilá oliva na rovinách“? Proč nestojí spíše v zahradě obehnané zdí a plotem? Hugo od sv. Viktora9 odpovídá: „Aby ji všichni snadno uviděli, a tak se mohli snadno na ni obracet o pomoc ve svých potřebách.“ Tu-to krásnou myšlenku potvrzuje sv. Antonín10 a říká, že k olivě v otevřeném poli mohou všich-ni, aby si z ní natrhali ovoce. Stejně tak mohou všichni k Panně Marii, i spravedliví, i hříšníci, a dostanou u ní milosrdenství. Světec k tomu dodává: „Ó, kolik rozsudků a trestů za hříchy Nejsvětější Panna odvrátila svými milosrdnými prosbami od hříšníků, kteří se k ní obrátili.“ „Kde jinde bychom mohli nalézt bezpečnější útočiště než je Mariin klín?“ ptá se ctih. Tomáš Kempenský11. Nuzný zde nalézá přístřeší, nemocný lék, zarmoucený útěchu, bezradný radu a opuštěný domov.
Jak bychom byli ubozí, kdybychom neměli tuto Matku milosrdenství, která se tak po-zorně stará o pomoc v našich nesnázích! „Kde není žena, vzdychá strádající“ (Sir 36,27). Tou-to ženou je podle Richarda od sv. Vavřince12 právě Panna Maria. Kde není ona, sténají všichni nemocní. A je to pochopitelné. Chtěl-li Bůh, aby se rozdávaly všechny milosti na Mariiny prosby a chybějí-li někomu tyto prosby, nemá naději na milosrdenství, jak Pán naznačil sv. Brigitě13, když jí řekl: „Kdyby se Maria nepřimlouvala, nebyla by naděje na milosrdenství.“ Ale třeba se bojíme, že Maria nevidí naše ubohosti nebo že s nimi nemá soustrast? Nebojme se! Maria vidí lépe než my. „Který světec,“ ptá se sv. Antonín14, „má takovou soustrast s naším
1 In Ant. Salve Regina, Serm. IV, s. 3. ML 184, 1069. Řeč není od sv. Bernarda, ale od někoho pozdějšího, snad od jeho sekrtáře, mnicha Mi-kuláše.
2 Sv. Alfons uvádí sv. Lva, ale slova jsou u sv. Alberta Velikého, Quaest. super Missus, q. 162, Contra hoc., n. 10.
3 Stimulus amoris, p. 3, c. 19. Meditatio super Salve Regina. Mezi spisy sv. Bonaventury.
4 In Assumpt. B. M., s. 1. ML 185, 188.
5 Dom. I p. oct. Epiph., s. 1. ML 183, 155.
6 Expos. mor. in Cant. Cant. 21.
7 Speculum B. M. V., lect. 7.
8 De Verbo Inc. coll., c. 3. ML 177, 322. Autor tohoto díla není znám.
9 In Assumpt. B. M. V. ML 177, 1028. Sv. Alfons cituje omylem kardinála Hugona.
10 Summa Theologiae, p. 3, tit. 31, c. 4, §3.
11 Serm. ad Novit., p. 3, s. 5.
12 De laud. B. M. V., l. 6, c. 9, n. 11.
13 Revel., l. 6, c. 26.
14 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 2, ante §1.
88 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
neštěstím jako Maria?“ „Kde Maria spatří nouzi, hned tam s velkou láskou spěchá a pomáhá“, říká Richard od sv. Viktora1. Tuto myšlenku potvrzuje Mendoza2, když říká: „Panno požehna-ná, ty rozdáváš štědrou rukou své milosrdenství všude, kde zpozoruješ naše potřeby.“ A v té-to soucitné práci naše dobrá Matka neustane nikdy, jak sama svědčí: „Na věky být nepřesta-nu, ve svatostánku jsem před ním konala službu“ (Sir 24,14). Kardinál Hugo3 říká ve výkladu těchto slov: „Až do konce světa nepřestanu pomáhat lidem v jejich potřebách a neustanu prosit za hříšníky, aby se spasili a zachránili před věčnou záhubou.“
Podle Suetoniova vypravování se snažil císař Titus tak vyhovět všem prosebníkům, že říkával smutně ve dnech, kdy neměl příležitost k udělení milosti: „Ztratil jsem den. Neproká-zal jsem nikomu dobrodiní.“ Titus to činíval pravděpodobně spíš z marnivosti a ctižádostivosti než z lásky. Naše Panovnice Maria ale, kdyby nemohla některý den udělit žádnou milost, by to řekla jen z největší lásky a touhy činit nám dobře. Bernardin z Busti4 říká, že se Maria sna-ží udílet milosti víc, než my si přejeme je od ní obdržet. A proto kdykoli se na ni obrátíme, vždy ji nalezneme s rukama plnýma milosrdenství a štědrosti.
V tomto ohledu byla Mariiným předobrazem již Rebeka. Když ji Abrahámův služebník požádal o trochu vody k pití, odpověděla, že dá nejen jemu, ale i jeho velbloudům dostatek vody: „Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili“ (Gn 24,19). Sv. Bernard5 se obrací na základě těchto slov k blahoslavené Panně a volá: „Paní, dej ze své přetékající studny nejen Abrahámovu služebníkovi, ale i velbloudům.“ Chce říci: Paní, ty jsi milosrdnější a štědřejší než Rebeka. Proto se nesmíš omezit v udílení milostí ze svého nezměrného milosrdenství jen na sluhy Abrahámovy, znamenající věrné služebníky Boží, ale udílej je i velbloudům, kteří jsou obrazem hříšníků. A jako Rebeka dala víc, než o co byla žádána, tak dává i Maria víc, než o co je prošena. „Mariina štědrost,“ říká Richard od sv. Vavřince6, „se podobá Synově štědrosti, která uděluje vždycky víc, než o kolik je prošena.“ Proto o něm říká sv. Pavel: „Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají“ (Řím 10,12). Je štědrý milostmi ke všem, kdo se k němu ob-racejí v modlitbách. Proto říká jeden zbožný spisovatel blahoslavené Panně7: „Paní, pros za mne, poněvadž ty budeš za mne prosit mnohem zbožněji, než bych to dovedl já, a vyprosíš mi na Bohu mnohem větší milosti, než bych si vymohl já!“
Když Samaritáni odmítli přijmout Ježíše Krista a jeho nauku, řekli sv. Jakub a sv. Jan Mistrovi: „Chceš, Pane, abychom poručili ohni z nebe, aby na ně sestoupil a pohltil je?“ Ale Spasitel jim odpověděl: „Nevíte, čího ducha jste“ (Lk 9,55). Jako by řekl: Já jsem ducha tak slitovného a mírného, neboť jsem přišel z nebe spasit a ne trestat hříšníky. A vy je chcete za-hubit? K čemu oheň? K čemu trest? Mlčte, nemluvte mi již o trestech. To neodpovídá mému duchu. Maria však má toho samého ducha jako její Syn; proto o ní nemůžeme pochybovat, že by nám nechtěla prokazovat milosrdenství; vždyť je Matkou milosrdenství, jak zjevila sv. Bri-gitě8, a samo Boží milosrdenství ji učinilo tak soucitnou a laskavou ke všem. Proto ji sv. Jan uviděl oděnou sluncem: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem“ (Zj 12,1). Sv. Bernard9 se vztahuje na blahoslavenou Pannu a říká jí: „Paní, tys oděla Slunce – Věčné Slovo – lidským tělem; ono však odělo tebe svou mocí a svým milosrdenstvím.“
„Tato Královna je tak laskavá a dobrotivá,“ říká ještě sv. Bernard10, „že ať se svěřuje její slitovnosti jakýkoli hříšník, nezkoumá jeho zásluhy, jestli si zaslouží vyslyšení nebo ne, ale všechny vyslyší a všem pomáhá.“ Sv. Hildebert11 uvažuje, proč se o Marii říká, že je krásná jako měsíc (Pís 6,9). Říká, že „jako měsíc poskytuje světlo a užitek i nejnižším věcem na ze-mi, tak Maria osvěcuje i nejnehodnější hříšníky a pomáhá jim.“ „A i když měsíc přijímá všech-no své světlo od slunce, přece je rychlejší než slunce. Co udělá slunce za rok, vykoná měsíc v třiceti dnech,“ říká jeden spisovatel12. Proto Eadmer13 říká: „Býváme zachráněni rychleji, vzý-váme-li jméno Maria, než když vzýváme jméno Ježíš.“ Z toho důvodu nás Hugo od sv. Vikto-
1 In Cantica IV, 5.
2 Comm. in IV Libros Regum, t. 2, ann. 12, sect. 1, n. 19.
3 Postilla super Eccli.
4 Mariale, p. 2, s. 5 De Nativ. M.
5 Sermo in Signum magnum, n. 15. ML 183, 438.
6 De laud. B. M. V., l. 4, c. 22, n. 5.
7 Vilém Pařížský, rhetorica divina, c. 18.
8 Revel., l. 2, c. 23.
9 Sermo in Signum magnum, n. 6. ML 183, 432.
10 Sermo in Signum magnum, n. 6. ML 183, 430.
11 Epist. 9. ML 171, 160.161.
12 Joannes a S. Geminiano OP., Summa de exemplis et rerum similit. Venetiis 1584.
13 Liber de excell. V. M., c. 6. ML 159, 570.
89 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
ra1 povzbuzuje, že „pokud nám naše hříchy nahánějí strach z Boha, protože je to námi uraže-ná nekonečná Velebnost, nesmíme se zaleknout Marie, poněvadž u ní není nic, co by nás mohlo děsit. Je sice svatá, neposkvrněná Královna světa, je ale také z našeho pokolení, je Adamova dcera jako my."
„Jedním slovem,“ říká sv. Bernard2, „na Marii je všechno plné milosti a dobroty, proto-že ona se jako dobrotivá Matka stala vším pro všechny a ze své velké lásky se stala dlužnicí spravedlivých i hříšníků, a všem nabízí klín milosrdenství, aby se u ní všichni potěšili.“ „Jako ďábel stále obchází, aby kdekoho usmrtil – podle slov sv. Petra: „obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil“ (1 Petr 5,8), tak zase naopak,“ jak říká sv. Bernardin z Busti3, „Maria stále obchází a hledá, komu by mohla dát život a spasení.“
„Musíme být přesvědčeni,“ volá sv. Germanos4, „že Mariina ochrana je větší a mocněj-ší, než můžeme pochopit.“ „Proč je Bůh, který tak přísně trestával ve Starém zákoně, nyní tak milosrdný k hříšníkům, obtíženým většími hříchy?“ ptá se Pelbart5. A odpovídá si: „Všech-no to dělá z lásky k Marii a pro její zásluhy.“ – „Jak dávno by byl svět pohřben v potopě,“ říká spisovatel Fulgenc6, „kdyby ho Maria nechránila svou přímluvou!“ „My ale můžeme jít k Bohu s jistotou,“ říká opat Arnold Chartreský7, „a očekávat od něho vše dobré, neboť Syn je naším Prostředníkem u Věčného Otce a Matka je naší Prostřednicí u Syna.“ Jak by mohl nevyslyšet Otec Syna, když mu Syn ukáže rány utrpěné kvůli hříšníkům? A jak by mohl nevyslyšet Syn Matku, když mu ukáže na prsy, kterými ho živila? Krásně a důrazně říká sv. Petr Zlatomluvý8, že „tato Panna, která jediná poskytla Bohu příbytek ve svém lůně, žádá jako odměnu jen mír pro svět, spásu ztraceným a život duchovně mrtvým.“
„Ó, kolik lidí, kteří zasloužili,“ říká celleský opat9, „aby byli pro své hříchy zavrženi bož-skou Spravedlností, bylo zachráněno Mariiným milosrdenstvím!“ Maria je Pokladem Božím a Strážkyní Božích milostí, proto je naše spása v jejích rukou. Svěřujme se tedy vždycky do ochrany této vznešené Matce milosrdenství a s jistotou se spolehněme, že nás spasí svou pří-mluvou. Vždyť je podle slov sv. Bernardina z Busti10 naší spásou, naším životem, naší nadějí, radou, útočištěm, naší pomocí. Maria je ten trůn milosti, ke kterému se máme obrátit s důvě-rou, jak nás pobízí apoštol, abychom dosáhli Božího milosrdenství a vší pomoci, kterou potře-bujeme ke svému spasení: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom dosáhli milosr-denství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Žid 4,16). „Jít k trůnu milosti znamená, jít k Marii,“ vykládá sv. Antonín11. Proto sv. Kateřina Sienská12 nazývá Pannu Marii Rozdavatelkou milosrdenství Božího.
Končím krásnou a sladkou modlitbou sv. Bernarda13: „Ó, Maria, ty jsi milostivá k ubo-hým, přívětivá k prosebníkům, přesladká ke svým milovníkům; milostivá ke kajícím, přívětivá k duchovně pokročilejším, přesladká k dokonalým. Milostivost nám ukazuješ jako ochranu před tresty, přívětivost udílením milostí, sladkost darováním sebe těm, kdo tě hledají.“14
Modlitba
Ó, Matko milosrdenství, protože jsi tak dobrá a tak moc toužíš prokazovat dobrodiní nám, ubohým, a uspokojovat naše žádosti, obracím se ke tvé dobrotě i já, nejbídnější ze všech lidí, abys mi poskytla, o co tě prosím. Ať si druzí žádají, o co chtějí, zdraví těla, zisk a
1 Cituje Spinelli, Maria Deipara thronus Dei, c. 30, i když nevíme, kde Hugo tato slova napsal.
2 Sermo in Signum magnum, n. 2. ML 183, 430.
3 Mariale, p. 3, s. 1, p. 2.
4 In encaenia venerandae aedis SS. Deiparae. MG 98, 382.
5 Stellarium, l. 11, p. 2, c. 2.
6 Jde o nějakého středověkého autora, kerý napsal Mythologie (cituje Pelbart).
7 Libellus de laudibus B. M. V. ML 189, 1726.
8 S. 140, De Annunt. ML 52, 577.
9 Contempl. de B. V., Prooem.
10 Mariale, s. 6 de Conc. Mariae.
11 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 14, § 7.
12 Alcune orazioni, or. 11. Opere IV. Siena 1707.
13 Meditatio in Salve Regina, n. 6. ML 184, 1080. Mezi spisy sv. Bernarda.
14 C. Bovio SJ., Esempi e miracoli della SS. Vergine Madre di Dio Maria, Venezia 1749. Ve francouzském městě Dormans žil v hříšném pomě-ru jeden ženatý muž. Jeho manželka svolávala kletbu na svůdkyni svého manžela, ale Matka Boží jí ve snu řekla, že nemůže hříšnici trestat, neboť se k ní denně modlí Zdrávas Maria. Manželka pak hříšnici veřejně vytkla, že očarovala samu Matku Boží, vyprávěla všem svůj sen, a přiměla tak záletnici k opravdovému pokání.
90 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava IX. Ó, milostivá, ó, přívětivá! JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ
pozemské výhody, já jdu prosit, má Paní, o ty věci, které ode mne sama žádáš a které jsou tvému přesvatému Srdci milejší.
Tys byla tak pokorná; vypros mi tedy pokoru a lásku k pokořování. Tys byla tak trpěli-vá v nesnázích vezdejšího života; vypros mi tedy trpělivost v protivenstvích. Tys byla plná lásky k Bohu; vypros mi tedy dar svaté, čisté lásky. Tys byla plná lásky k bližnímu; vypros mi tedy lásku ke všem a zvláště k mým nepřátelům. Tys byla dokonale sjednocena s vůlí Boží; vypros mi tedy naprostou sjednocenost s tím, co Bůh o mně stanovil. Jedním slovem, ty jsi nejsvatější ze všech stvořených bytostí, Maria; učiň mne tedy svatým.
Nechybí ti k tomu láska. Ty všechno můžeš a všechno dobré mi chceš vyprosit. Jen moje nedbalost v modlitbě k tobě anebo nedostatek důvěry ve tvou přímluvu by mne mohly připravit o tvé milosti. Proto mi musíš sama vyprosit milost, abych se ti svěřoval a spoléhal se na tebe. O tyto dvě největší milosti tě prosím, žádám tě o ně a s jistotou je od tebe očeká-vám. Ó, Maria, má Matko, Maria, naděje má, lásko, živote, útočiště, pomoci a má útěcho. Amen.
91 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava X. Ó, přesladká Panno Maria! JAK JE V ŽIVOTĚ I VE SMRTI JMÉNO MARIA SLADKÉ
HLAVA X.
Ó, PŘESLADKÁ PANNO MARIA!
Jak je v životě i ve smrti jméno Maria sladké
Vznešené jméno Maria, dané Matce Boží, nebylo vynalezeno na zemi ani nebylo vy-myšleno rozumem a lidským důvtipem, jako se to děje u jiných jmen, dávaných dětem. Toto jméno přišlo z nebe a bylo uděleno na Boží rozkaz, jak svědčí sv. Jeroným, sv. Epifan, sv. An-tonín1 a jiní. „Z pokladu božství bylo vybráno jméno Maria,“ říká mnich Mikuláš2. „Z pokladu božství, Maria, vyšlo tvé vznešené a svaté jméno, protože celá Nejsvětější Trojice ti dala toto jméno, nejvznešenější ze všech jmen po jménu tvého Syna, a obdařila je takovou velebností a mocí, že při jeho vyslovení je musí ctít na kolenou všechno, nebesa, země i peklo,“ říká Ri-chard od sv. Vavřince3. Ale mezi přednostmi, které dal Pán jménu Maria, uvažujme nyní, jak je toto jméno sladké v životě i ve smrti pro služebníky této přesvaté Paní.
Pokud jde o přítomný život, říkal poustevník Honorius4, že jméno Maria je plné božské sladkosti. Proto okoušel sv. Antonín Paduánský ve jménu Maria tytéž sladkosti jako sv. Ber-nard5 v rozjímání o jménu Ježíš. Ten říkal, že jméno Ježíš, druhý, že jméno Maria, je radostí pro srdce, medem pro ústa a písní pro sluch jejich ctitelů. – O ctih. Juvenálu Ancinovi, bisku-povi v Saluzzo, vypráví jeho životopisec6, že při vyslovení Mariina jména pociťoval tak velkou sladkost, že si olizoval i rty. Podobně čteme7 o jedné ženě z Kolína nad Rýnem, která vyznala biskupu Marsiliovi, že při vyslovení jména Maria cítí v ústech větší sladkost než po medu. Když to zkusil Marsilius sám, okoušel také tuto sladkost. Z Velepísně je zřejmé, že se při Na-nebevzetí Svaté Panny ptali andělé třikrát na její jméno: „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu?“ (Pís 3,6). Na jiném místě potom: „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží?“ (Pís 6,10). A dále: „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, oplývající rozkoší?“ (Pís 8,5). Richard od sv. Vavřince8 se ptá, proč se andělé tolikrát tázali na jméno své Královny, a odpovídá: „I pro an-děly byl zvuk tohoto jména tak sladký, že se na ně proto ptali tolikrát.“
Zde ale nemluvím o této smyslové sladkosti, protože ji nemá každý; mluvím tu o spa-sitelné sladkosti útěchy, lásky, radosti, důvěry a síly, které toto jméno obvykle vlévá těm, kdo je zbožně vyslovují. Opat Franco9 k tomu říká, že „po nejsvětějším jménu Ježíš je jméno Maria tak bohaté, že na zemi ani na nebi není jiné jméno, ze kterého by zbožné duše čerpaly tolik milosti, naděje a sladkosti.“ Neboť jméno Maria v sobě obsahuje cosi tak vzácného, slad-kého a božského, že vydechuje lahodnou svatou vůni v srdcích Mariiných přátel. Zázrakem tohoto jména je, že i když je Mariini ctitelé slyší tisíckrát, přece je vždy poslouchají jako nové a vždy zakoušejí při jeho zvuku stejnou sladkost.
O této sladkosti mluví i blah. Jindřich Suso10 a říká, že při jménu Maria bývá naplněn takovou důvěrou, radostí a láskou, že když vyslovuje v slzách radosti toto drahé jméno, div mu srdce neprorazí hruď. Tvrdil též, že se toto sladké jméno rozplývalo v jeho duši jako plást medu. Proto pak volával: „Ó, nejlíbeznější jméno! Ó, Maria, jak jsi asi krásná, když již tvé jméno je tak milé a půvabné.“
Sv. Bernard11 se proto roznícený láskou obrací k této své dobré Matce a volá k ní: „Ó, veliká, soucitná, veškeré chvály hodná, Nejsvětější Panno Maria, tvé jméno je tak sladké a lí-bezné, že je nemůžeme ani vyslovit, aby nás nerozpalovalo láskou k tobě a k Bohu. Ano, tvé ctitele roznítí k lásce a naplní útěchou už jen pouhá vzpomínka na ně.“ „A jestliže jsou pokla-dy potěšením pro žebráky, protože je vytrhují z bídy, mnohem víc těší nás, ubožáky,“ říká Ri-
1 De Nativ. S. M., ML 30, 299.300. Dílo připisované sv. Jeronýmovi; jistě není od něho. Sv. Epifan, Adversus Collyr. MG 42, 747.
2 De Annunt. B. V. M. ML144, 558. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
3 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 2.
4 Jeho jm=no je známo ze spisů Diviše Kartuziána. Víme odtud že napsal Deornamentis gloriae S. Mariae.
5 In Cantica, s. 15. ML 183, 847.
6 Bacci, Vita del B. Giov. Giovenale Ancina.
7 Caes. Heisterbac. O. Cist., Dialogus, dist. 7, c. 49.
8 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 2, n. 5.
9 De gratia Dei, l. 6. ML 166, 749.750.
10 Dialogus Sapientiae et ministri eius, c. 16.
11 Ad B. Virginem sermo panegyr. ML 184, 1013. Mezi řečmi sv. Bernarda.
92 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava X. Ó, přesladká Panno Maria! JAK JE V ŽIVOTĚ I VE SMRTI JMÉNO MARIA SLADKÉ
chard od sv. Vavřince1, „tvoje jméno, ó, Maria, neboť nás vytrhuje mnohem účinněji z úzkostí vezdejšího života než pozemské bohatství.“
Zkrátka, tvoje jméno, Matko Boží, je plné Božích milostí a Božího požehnání, jak k to-bě volá sv. Metod2, a to v takové míře, že kdo je podle slov Konráda Saského3 zbožně vysloví, jistě dostane nějakou milost. „Moc tvého jména, nejdobrotivější Panno, je tak veliká,“ říká opat Raymund4, „že zázračně obměkčí i srdce nejzatvrzelejší a nejzoufalejší, neboť ty sílíš hříšníky nadějí na odpuštění a milost.“ Tvé nejsladší jméno je podle slov sv. Ambrože5 libo-vonný balzám, který vydechuje vůni milosti Boží. Světec vzývá Matku Boží takto: „Kéž se roz-lije tento balzám spásy v hlubinách naší duše.“ Chce tím říci: Pomoz nám, Paní, abychom čas-to vyslovovali tvé jméno s láskou a důvěrou, neboť to je znamení, buď že již máme milost Boží, anebo že máme záruku jejího brzkého dosažení.
A opravdu, „vzpomínka na tvé jméno, ó, Maria, těší zarmoucené, uvádí na cestu spásy ty, kdo z ní zbloudili, posiluje hříšníky, aby se nepoddali zoufalství,“ jak vykládá Ludolf Sas-ký6. A Pelbart7 říká, že jako Ježíš Kristus podal světu ve svých pěti ranách lék proti jeho cho-robám, tak že Maria denně podává hříšníkům milost odpuštění ve svém jménu, složeném z pěti písmen.
Proto je přirovnáno ve Velepísni svaté jméno Maria k oleji: „Olej rozlitý je tvé jméno“ (Pís 1,2). „Jako olej léčí neduhy,“ vykládá Alan de Insulis8, „vydává vůni a živí oheň, tak i jméno Maria uzdravuje hříšníky, těší lidská srdce a zaplavuje je Boží láskou.“ Proto povzbuzu-je Richard od sv. Vavřince9 hříšníky, aby vzývali toto mocné jméno, protože ono samo je mů-že uzdravit ze všech chorob; není totiž sebezhoubnější nemoc, která by okamžitě neustala si-lou tohoto jména.
Zlí duchové však, jak učí Tomáš Kempenský10, se tak bojí Královny nebes, že prchají jako před žhoucím plamenem před tím, kdo vysloví toto vznešené jméno. Svatá Panna zjevila sv. Brigitě11, že na světě není hříšník tak ztracený, aby od něho ďábel ihned neodstoupil, když vzývá její svaté jméno a má pevný úmysl se polepšit. Tuto pravdu jí potvrdila také jindy, když řekla, že se všichni zlí duchové tak děsí a hrozí jejího jména, že sotva je zaslechnou, ihned pouštějí duši ze svých spárů.
A jako se vzdalují padlí andělé od hříšníků, tak zase naopak, jak řekla naše Paní sv. Brigitě, jdou dobří andělé tím víc na pomoc spravedlivým duším, které zbožně vzývají toto jméno.
Sv. Germanos12 svědčí, že jako dýchat je známkou života, tak vzývat často jméno Ma-ria je známkou, buď že je již člověk v milosti Boží nebo že brzy duchovně ožije. Neboť toto mocné jméno má sílu dobýt pomoc a život tomu, kdo je zbožně vyslovuje. Zkrátka, „toto vzácné jméno,“ říká Richard od sv. Vavřince13, „je jako nedobytná věž; když se do této věže hříšník uchýlí, zachrání se před smrtí, neboť v této nebeské věži najdou bezpečnou ochranu a spásu i nejbídnější hříšníci.“
Tato hradební věž však nechrání jen hříšníky před trestem, ale brání i spravedlivé před útoky pekla. To také tvrdí Richard od sv. Vavřince14; říká, že po jménu Ježíš neposkytuje žád-né jiné jméno lidem tolik pomoci a tolik blaha jako toto vznešené jméno Maria. Zvlášť je všem známé a dokazuje to denní zkušenost Mariiných ctitelů, že její vznešené jméno dává sílu proti nečistým pokušením. Tentýž spisovatel uvažuje o slovech sv. Lukáše: „A jméno panny: Ma-ria“ (Lk 1,27) a říká, že evangelista uvádí pohromadě obě jména, Maria i Panna, abychom po-rozuměli, že jméno této nejčistší Panny nemůže být nikdy odděleno od čistoty. Proto učí sv. Petr Zlatomluvý15, že jméno Maria je známkou čistoty. Chce říci, že kdo má pochybnost, jestli
1 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 2, n. 4.
2 Sermo de Sim. et Anna. MG 18, 371.
3 Speculum B. M. V., lect. 9.
4 Contempl. de B. V., p. 4, cont. 1.
5 De instit. virginis, c. 13. ML 16, 325.
6 Vita Jesu Christi, p. 2, c. 86.
7 Stellarium, l. 6, De benedicto nomine Mariae, a. 2.
8 Comend. in Cant. cant… elucidatio. ML 210, 55.
9 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 2.
10 Serm. ad Novit., p. 3, s. 4, n. 2.
11 Revel., l. 1, c. 9.
12 In encaenia aedis SS. Deiparae. MG 98, 378.379.
13 De laudibus B. M. V., l. 11, c. 1, n. 23.
14 De laudibus B. M. V., l. 11, c. 1, n. 23.
15 Sermo 146. ML 52, 593.
93 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava X. Ó, přesladká Panno Maria! JAK JE V ŽIVOTĚ I VE SMRTI JMÉNO MARIA SLADKÉ
svolil v nečistých pokušeních, a vzpomene si, že vzýval Mariino jméno, má bezpečný důkaz, že se proti čistotě neprohřešil.
Dbejme vždy krásné rady sv. Bernarda1, který říká: „Ve všech nebezpečích ztráty mi-losti Boží mysleme na Marii, vzývejme Marii spolu se jménem Ježíšovým, protože tato jména mají být vždy u sebe. Ať se obě tato nejsladší a nejmocnější jména nevzdálí ani z našeho srd-ce ani z našich úst, poněvadž nám dají sílu, abychom nepodlehli, ale vždycky zvítězili ve všech pokušeních.“ – Velmi vzácné milosti slibuje Ježíš Kristus ctitelům Mariina jména. Sv. Brigitě2 zjevil svůj rozhovor se svou svatou Matkou: řekl jí, že kdo bude vzývat Mariino jméno s důvěrou a s pevnou vůlí se polepšit, obdrží tři zvláštní milosti, totiž dokonalou lítost nad svými hříchy, úplné zadostiučinění a sílu, aby dosáhl dokonalosti a jednou nebeské slávy. „Poněvadž,“ řekl Božský Spasitel, „jsou mi tak milá a drahá tvá slova, má Matko, že ti nemo-hu odepřít nic, o co mě požádáš.“
Sv. Efrém3 říká krátce, že jméno Maria je klíčem k nebeské bráně pro každého, kdo je zbožně vyslovuje. A proto nazývá sv. Bonaventura4 Marii právem „spásou všech ji vzývají-cích“. Podle těchto světců je totéž vzývat Mariino jméno a obdržet věčnou spásu. Richard od sv. Vavřince5 tvrdí, že vzývání tohoto sladkého a svatého jména přináší v tomto životě hoj-nost milostí a v onom životě plnost slávy. „Chcete-li tedy, moji bratři,“ končím s Tomášem Kempenským6, „chcete-li útěchu ve všem možném utrpení, obraťte se k Marii, vzývejte Marii, uctívejte Marii, poroučejte se Marii! S Marií se radujte, s Marií lkejte, s Marií kráčejte, s Marií hledejte Ježíše, s Ježíšem a s Marií si žádejte žít a umřít. Když tak budete činit, půjdete vždycky na cestě dokonalosti vpřed, neboť Maria bude za vás ráda orodovat a Syn jistě vysly-ší svou Matku.“
Jak jsme tedy poznali, je nejsvatější jméno Maria velikou sladkostí v životě Mariiných ctitelů, a to pro milosti, které jim získává. Ještě sladší jim však bude při smrti, protože jim dosáhne sladkého a svatého zesnutí. P. Sertorius Caputo T.J.7, napomínal všechny, kteří měli zaopatřovat umírající, aby jim často vyslovovali jméno Maria. Říkal, že toto jméno života a naděje je s to, aby zahnalo ve chvíli smrti pekelné nepřátele a posílilo umírající ve všech je-jich úzkostech. Podobně i sv. Kamil de Lellis8 důrazně doporučoval svým duchovním synům, aby umírajícím často připomínali, že mají vzývat jména Ježíš a Maria, jak to u všech činíval on sám. Když potom umíral, vyslovoval, jak se vypravuje v jeho životopise, milovaná jména Je-žíš a Maria s takovou vroucností a něhou, že zapaloval k lásce všechny přítomné. Nakonec upřel zrak na svaté obrazy Ježíše a Marie, zkřížil ruce na prsou a vydechl duši s rajským štěs-tím a klidem; jeho poslední slova v tomto životě byla Ježíš a Maria. – „Tato krátká modlitba: Ježíši a Maria!,“ říká Tomáš Kempenský9, „se dá snadno pamatovat, sladce rozjímat a vítězně užít proti všem nepřátelům naší spásy.“
„Ó, blažený ten, který miluje tvé sladké jméno, Matko Boží,“ volá sv. Bonaventura10. „Tvé jméno je tak slavné a podivuhodné, že kdo je vzývají v okamžiku smrti, nemusí se bát žádných útoků svých nepřátel.“
Ó, kéž by se nám dostalo štěstí umřít tak, jak umíral kapucín P. Fulgenc z Ascoli11, který vydechl duši, když zpíval:
„Maria, ach, s tebou býti,
krása tvá jak moře kvítí,
pojď, vždyť s tebou sladké jíti!“
Nebo jako zemřel sv. Jindřich, cisterciák, o němž vyprávějí řádové letopisy12, že sko-nal, když vzýval jméno Maria.
1 Sermo super Missus, hom. 2. ML 183, 70.
2 Revel., l. 1, c. 50.
3 Sermo de SS. Dei Gen. V. M. laudibus.
4 Psalt. B. M. V., Hymnus instar Te Deum.
5 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 2, n. 3.
6 Serm. ad Novit., p. 3, s. 2, n. 4.5.
7 Barone, Vita. Napoli 1691.
8 Cicatelli e Dolera, Vita. Catania 1747.
9 Vallis liliorum, c. 13.
10 Psalt. B. M. V., Ps. 1.
11 Boverius Salut., Annales Minorum Capuc. Ludguni 1639.
12 Manrique Annales Cisterc., Lugduni 1642, annus 1109.
94 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava X. Ó, přesladká Panno Maria! JAK JE V ŽIVOTĚ I VE SMRTI JMÉNO MARIA SLADKÉ
Prosme tedy, zbožný čtenáři, prosme Boha o milost, aby poslední slovo našeho jazyka při smrti bylo jméno Maria. Po tom toužil a o to posil i patriarcha Germanos1. Modlil se: „Ó, jak sladká, jak bezpečná je smrt, která je provázena a chráněna tímto spasitelným jménem, které Bůh popřává vzývat při smrti jen těm, které chce spasit.“
Ó, moje sladká Paní a Matko! Vroucně tě miluji, a protože miluji tebe, miluji také tvé sladké jméno. Chci je vzývat vždy, v životě i ve smrti, a doufám, že tak učiním s tvou pomo-cí. Končím něžnou modlitbou sv. Bonaventury2: „Až bude má duše opouštět tento svět, pro slávu svého jména, Paní požehnaná, přijď mi v ústrety a vezmi ji do své náruče. Uvol se k ní přijít a potěšit ji svou přítomností. Ty jsi žebříkem a cestou k nebi. Vypros mé duši milost od-puštění a věčného míru. Ó, Maria, naše Obhájkyně, tobě náleží hájit tvé ctitele a ujímat se je-jich zájmů před soudnou stolicí Ježíše Krista.“3
Modlitba
Ó, vznešená Matko Boží a moje Matko, Maria! Je sice pravda, že nejsem hoden vyslo-vovat tvé jméno, ty mne však miluješ a přeješ si mou spásu. Proto mi uděl milost, abych mo-hl, i když je můj jazyk poskvrněný, vzývat vždy na pomoc tvé nejsvatější a nejmocnější jmé-no; neboť tvé jméno je pomocí žijících a spásou umírajících.
Ó, nejčistší Maria, nejsladší Maria, učiň, aby bylo ode dneška tvé jméno dechem mého života. Má Paní, přijď mi hned na pomoc pokaždé, když tě budu vzývat. Ve všech pokušeních, která mě přepadnou, ve všech potřebách, které se mi naskytnou, tě chci neustále vzývat a vždy opakovat: Maria, Maria! Doufám, že tak budu činit v životě, a mám naději, že tak budu činit zvláště při smrti, abych pak věčně velebil v nebesích tvé milované jméno, ó, milostivá, ó, přívětivá, ó přesladká Panno Maria!
Ó, Maria, lásky nejhodnější Maria, jakou útěchu, jakou sladkost, jakou důvěru a jakou něhu zakouší má duše, když jen vysloví tvé jméno, dokonce když si na tebe pouze vzpome-ne! Vzdávám díky svému Bohu a Pánu, že ti dal pro moje blaho jméno tak sladké, tak líbezné, tak mocné.
Ale, má Paní, mně nestačí tebe jen prostě jmenovat; chci tvé jméno vyslovovat s lás-kou. Přeji si, aby mi láska stále připomínala, že tě mám vzývat, abych tak mohl také já zvolat se sv. Anselmem: „Ó, jméno Matky Boží, ty jsi mou láskou!“
Ó, moje drahá Maria, můj milovaný Ježíši! Kéž tedy vždycky žijí vaše nejsvatější jmé-na v mém srdci i v srdcích všech lidí. Kéž má mysl zapomene na všechna jiná jména a kéž si vždy vybavuje jen vaše svatá jména, aby je vzývala.
Ó, Ježíši, můj Vykupiteli, a má Matko Maria, až nadejde chvíle mé smrti, v níž musí má duše vykročit z tohoto světa, popřejte mi pak pro své zásluhy milost, abych naposledy znovu a znovu opakoval tato slova: „Miluji vás, Ježíši a Maria! Ježíši a Maria, vám daruji své srdce i svou duši!“ Amen.
1 In Annunt. B. M. V., Or. 6, n. 48. MG 140, 734.735. Nejde o sv. Germana, který zemřel r. 740, ale o patriarchu Germana z let 1222-1240.
2 Psalt. B. M. V., Ps. 113.
3 Giov. Rho S.J., Sabatti di Giesù di Roma overo Esempi della Madona. Roma 1655. Hadr. Lyraeus S.J., Trisagion Marianum. Antverpiae 1648. Dívka Marie z Geldrie byla poslána r. 1465 do Nimveg na trh. Když nemohla sehnat nocleh, přivolala na pomoc ďábla. Ten se jí zjevil v podobě muže, zakázal jí znamení kříže a změnil jí jméno na Emma. S ním žila hříšně v Anvers šest let, až se jí zastesklo po domově. Sa-tan po delším zdráhání svolil k návštěvě otčiny. Cestou se zastavili v Nimvegách, kde se právě hrálo divadlo ze života Panny Marie. Při po-hledu na ně se dívka rozplakala lítostí nad svým životem. Rozzuřený Satan ji vynesl do výše a mrštil ji doprostřed jeviště. Poté Marie kona-la tuhé pokání v jednom klášteře v Mastrichtu.
95 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Velmi vroucí modlitby některých světců k Matce Boží
Velmi vroucí modlitby některých světců k Matce Boží
Připojuji těchto několik modliteb, nejen aby je čtenáři užívali, ale také aby poznali, jak vysoké mínění měli světci o Mariině moci a milosrdenství a jak důvěřovali v její ochranu.
1. Modlitba sv. Efréma1
Ó, neposkvrněná a dokonale čistá Panno Maria, Matko Boží, Královno všeho tvorstva, naše nejdobrotivější Paní! Ty jsi vyvýšená nad všechny světce, ty jediná jsi naděje patriarchů a radost svatých. Tys nás usmířila s Bohem. Ty jediná jsi obhájkyně hříšníků, bezpečný pří-stav všech trosečníků. Ty jsi útěcha světa, výkupné zajatých, radost nemocných, potěšení za-rmoucených, útočiště a spása celého světa.
Ó, vznešená Kněžno, Matko Boží, přikryj nás křídly svého milosrdenství a slituj se nad námi! Nemáme jinou naději než tebe, Panno nejčistší! Svěřili jsme se tobě a zasvětili se tvé službě. Protože nosíme jméno tvých služebníků, nedopusť, aby nás Satan strhl do pekla.
Ó, neposkvrněná Panno, jsme pod tvou ochranou. Proto se obracíme jen k tobě. Pro-síme tě, nedopusť, aby nás tvůj Syn, rozhněvaný našimi hříchy, vydal do ďáblovy moci.
Ó, Milostiplná, osviť můj rozum, rozvaž můj jazyk, aby pěl tvé chvály a především po-zdravení andělské, tebe tak důstojné. Zdravím tebe, míre, radosti, spáso a útěcho celého světa. Zdravím tě, největší zázraku světa, ráji blaženosti, bezpečný přístave všech ohrože-ných, studno milostí, prostřednice mezi Bohem a lidmi.
2. Modlitba sv. Bernarda2
Pozvedáme své oči k tobě, Královno světa! Máme se objevit před Soudcem, a spáchali jsme tolik hříchů. Kdo ho usmíří? Nikdo to nedovede lépe než ty, ó, svatá Paní, která jsi ho tolik milovala a tak něžně byla od něho milována. Matko milosrdenství, otevři své srdce a při-jmi naše povzdechy a naše prosby. Svěřujeme se pod tvou ochranu. Usmiř hněv svého Syna a vrať nám jeho milost. Ty se nehrozíš ani nejodpornějšího hříšníka. Nepohrdáš jím, pokud k tobě lká a zkroušeně žádá o tvou přímluvu. Svou milosrdnou rukou ho zachraňuješ před zou-falstvím, oživuješ v něm naději, posiluješ ho a nespouštíš ho z očí, dokud ho neusmíříš s jeho Soudcem.
Jsi jediná žena, v níž Spasitel nalezl odpočinutí a v níž složil všechny své nesmírné po-klady. Proto ctí celý vesmír, ó, má svatá Paní, tvé čisté lůno jako chrám Boží, v němž se za-čalo spasení světa. V něm nastalo usmíření Boha s lidstvem. Jsi zahrada zavřená, vznešená Matko Boží, do níž nesáhla hříšná ruka, aby ji oloupila o její květy. Jsi krásná zahrada, do které Bůh zasázel všechny květiny, zdobící Církev, zvláště fialku pokory, lilii čistoty a růži lás-ky. Ke komu tě máme přirovnat, ó, Matko milosti a krásy? Ty jsi Boží ráj. Z tebe vytryskl pramen vody živé, svlažující celou zemi. Ó, kolik dobrodiní jsi prokázala světu tím, žes byla hodnou stát se tak spasitelným stavidlem milosti!
O tobě jsou řečena slova: „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá ja-ko žhoucí Slunce?“ (Pís 6,10). Tys tedy přišla na svět, Maria, jako zářící zora; světlem své svatosti jsi předešla východ Slunce spravedlnosti. Den, kdy jsi přišla na svět, smíme právem
1 Sermo de SS. Dei Gen. Virg. Mariae laudibus.
2 Ad beatam Virg. Mariam sermo panegyr. ML 184, 1009-1014. Autorem této modlitby je podle Richarda od sv. Vavřince Egbert, opat v Schönau.
96 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Velmi vroucí modlitby některých světců k Matce Boží
nazvat dnem spásy a dnem milosti. Jsi krásná jako měsíc, neboť jako není jiná oběžnice po-dobnější slunci, tak není bytost podobnější Bohu víc, než jsi ty. Měsíc ozařuje noc přijatým světlem od slunce a ty osvěcuješ naše temnoty září svých ctností. Ty jsi však krásnější než měsíc, neboť na tobě není ani skvrna ani stín. Jsi jasná jako Slunce, mám na mysli božské Slunce, které stvořilo slunce na nebi. Toto Slunce – Ježíš – zářilo nad všechny muže a tys zá-řila nad všechny ženy. Ó, sladká, vznešená, nade vše láskyhodná Maria! Tvé jméno nelze vy-slovit, abys nezapalovala srdce svou láskou. Kdo tě miluje, nemůže na tebe pomyslet, aby k tobě nezahořel větší láskou.
Ó, svatá Paní, pojď na pomoc naší slabosti! Kdo může u našeho Pána lépe orodovat než ty, která přebýváš v jeho nejsladší, nejdůvěrnější blízkosti? Mluv tedy, mluv, Paní, neboť tvůj Syn na tvé slovo čeká a udělí ti vše, o co ho poprosíš!
3. Modlitba sv. Germana1
Má jediná Paní, moje jediná útěcho, kterou mi Bůh popřává, jediná nebeská roso, kte-rá mírníš mé bolesti, světlo mé duše, když ji obklopí temnoty, vůdkyně na mých cestách, mo-je sílo v mých slabostech, můj poklade v mé chudobě, můj léku na mé rány, má útěcho pro mé slzy, slituj se nade mnou, jak náleží Matce Boha, který tak vroucně miluje lidi. Popřej mi, o co tě prosím, naše obrano a radosti! Učiň, abych byl hodný s tebou požívat nesmírnou bla-ženost, kterou ty požíváš v nebesích.
Učiň, má Paní, mé útočiště, můj živote, má pomoci, má obrano, má sílo, má radosti, má naděje, abych se dostal k tobě do nebe. Vím, že když budeš chtít, můžeš mi to jako Mat-ka Boží vymoci. – Ó, Maria, ty máš všechnu moc, abys hříšníky zachránila, a nepotřebuješ pomocníka, protože jsi Matka pravého Života.
4. Modlitba celleského opata Raymunda Jordana2
Táhni mne k sobě, Panno Maria, abych běžel po vůni tvých ctností. Táhni mne, neboť mě zdržuje břemeno mých hříchů a zloba mých nepřátel. Jako nikdo nemůže přijít k tvému Synovi, jestliže ho nepřitáhne Věčný Otec, tak se osměluji říci, že nikdo nepřijde k němu, jestliže ty ho nepřitáhneš svými svatými prosbami. Ty učíš pravou moudrost, vyprošuješ mi-lost hříšníkům jako jejich Obhájkyně, slibuješ věčnou slávu svým ctitelům jako strážkyně po-kladu milostí.
Tys nalezla milost u Boha, nejsladší Panno, protože jsi byla uchráněna dědičné viny, byla plná Ducha Svatého a počala Božího Syna. Všechny tyto milosti jsi neobdržela, nejpo-kornější Maria, jen pro sebe, ale také pro nás, abys nám mohla pomáhat ve všech našich po-třebách. A také to činíš. Pomáháš spravedlivým, když je zachováváš v milosti Boží, pomáháš i hříšníkům, když je uvádíš k Božímu milosrdenství; pomáháš umírajícím, když je chráníš před nástrahami Satana, a staráš se o ně i po smrti, když přijímáš jejich duše a když je uvádíš do království blažených.
5. Modlitba sv. Metoda3
Tvé jméno, Matko Boží, oplývá vší milostí a vším Božím požehnáním. Obsáhla jsi toho, který je neobsáhlý, a živila jsi toho, který sám všechno živí. Ten, který naplňuje nebe a zemi a je Pánem všeho, se uvolil potřebovat tebe, když od tebe přijímal tělo, které dříve neměl. Raduj se, Matko a Služebnice Boží! Raduj se, raduj, neboť tvým dlužníkem je ten, který dává bytí všem tvorům. My všichni jsme dlužníci Boží, ale Bůh je dlužníkem tvým. Proto máš, Nej-světější Matko Boží, víc dobroty a víc lásky než všichni ostatní svatí a přede všemi máš v nebi přístup k Bohu jako jeho Matka. My, kteří velebíme tvé vznešenosti a víme, jak velká je tvá dobrota, tě prosíme, aby ses rozpomněla na nás a na naši bídu.
1 In Praesent. SS. Deiparae. MG 98, 318.319.
2 Contemplationes de B. Virgine, Prooem., p. 5, cont. 1.
3 De Sim. et Anna. MG 18, 371.
97 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Velmi vroucí modlitby některých světců k Matce Boží
6. Modlitba sv. Jana z Damašku1
Zdravím tě, ó, Maria, jsi naděje křesťanů. Přijmi zkroušenou prosbu hříšníka, který tě něžně miluje, hluboce tě ctí a v tebe skládá celou naději na své spasení. Tys mi dala život, tys mi vrátila milost svého Syna, jsi jistou zárukou mé spásy. Prosím tě, zbav mě tíže mých hří-chů, rozptyl temnoty mé mysli, vypuď z mého srdce všechny pozemské náklonnosti, přemož pokušení mých nepřátel a veď můj život tak, abych mohl dosáhnout s tvou pomocí a pod tvým vedením blaženosti v nebesích.
7. Modlitba sv. Ondřeje Krétského2
Zdravím tě, milosti plná, Pán s tebou! Zdravím tě, příčino naší radosti! Tvou zásluhou byl již odvolán rozsudek našeho zavržení a změněn na požehnání. Zdravím tě, chráme Boží slávy, posvátný příbytku Krále králů. Jsi usmířením Boha s lidmi. Zdravím tě, Matko naší ra-dosti. Jsi vpravdě požehnaná, poněvadž ty jediná jsi ze všech žen byla shledána hodnou stát se Matkou svého Stvořitele. Všechny národy tě za to blahoslaví.
Ó, Maria, když skládám svou naději v tebe, budu spasen; když budu pod tvou ochra-nou, nemusím se ničeho bát, protože být tvým ctitelem znamená mít jistou zbraň spásy, ne-boť Bůh poskytuje úctu k tobě jen těm, které chce spasit.
Ó, Matko milosrdenství, usmiř svého Syna! Když jsi žila na světě, zaujímala jsi jen skrovné místo, nyní jsi však vyvýšena nad nebesa a celý svět k tobě vzhlíží jako k všeobecné slitovnici všech národů. Prosíme tě tedy, Svatá Panno, věnuj nám pomoc svých modliteb u Boha. Tvá přímluva je nám dražší a vzácnější než všechny poklady země. Tvá přímluva nám usmiřuje Boha rozhněvaného kvůli našim hříchům a vymáhá nám nesmírnou hojnost milostí, odpuštění hříchů a sílu ke konání ctností. Tvá přímluva zadržuje naše nepřátele, maří jejich plány a drtí jejich úsilí.
8. Modlitba sv. Ildefonsa3
Přicházím k tobě, Matko Boží, a prosím tě, abys mi vymohla odpuštění mých hříchů. Učiň, abych byl zproštěn všech vin svého života. Prosím tě, uděl mi milost, abych byl láskou spojen s tvým Synem a s tebou, s tvým Synem jako se svým Bohem a s tebou jako s Matkou svého Boha.
9. Modlitba Atanášova4
Vyslechni, Nejsvětější Panno, naše prosby a rozpomeň se na nás! Obdaruj nás ze své-ho bohatství, z hojnosti milostí, kterými oplýváš. Archanděl tě zdraví a nazývá tě milostí pl-nou. Všechna pokolení tě nazývají blahoslavenou. Všechny nebeské kúry ti žehnají. A my, po-zemšťané, také k tobě voláme: Buď pozdravena, milostí plná, Pán s tebou! Pros za nás, Mat-ko Boží, naše Paní a naše Královno!
10. Modlitba Eadmerova5
Kvůli milosti, že tě Bůh tak povýšil a svou mocí ti učinil všechno možným, tě prosíme, Nejsvětější Paní, plná milostí, o účast na tvé slávě. Paní nejsoucitnější, zjednej nám dobro,
1 Hom. 1 in Nativ. B. V. M. MG 96, 678.679.
2 In Annunt. B. M. MG 97, 894.
3 De virginitate perp. S. Mariae. ML 96, 105.
4 Sermo in Annunt. MG 28, 938.939. Mezi podvrženými spisy sv. Atanáše.
5 Liber de excell. V. Mariae, c. 12. ML 159, 578-580.
98 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Velmi vroucí modlitby některých světců k Matce Boží
pro které se Bůh uvolil stát člověkem v tvém čistém životě. Nezdráhej se nás vyslyšet. Když se uvolíš prosit svého Syna, hned tě vyslyší. Stačí, že chceš naše spasení; pak už není mož-né, abychom se minuli svou spásou. Kdo by ale mohl zmenšit tvé milosrdenství? Když nebu-deš mít s námi soucit ty, Matko milosrdenství, co s námi bude, až nás přijde soudit tvůj Syn?
Pomoz nám tedy, nejlaskavější Paní, a nehleď na množství našich hříchů! Pamatuj ne-ustále, že náš Stvořitel od tebe přijal lidské tělo, ne, aby hříšníky zavrhl, ale aby je spasil. Kdyby ses stala Matkou Boží jen k svému prospěchu, pak by se mohlo říci, že ti málo záleží na naší spáse nebo na našem zavržení. Bůh se však oděl tvým tělem pro spásu tvou i pro spásu všech lidí. Co by nám byla platná tvoje moc a tvoje sláva, kdybys nám nepopřála účast na své blaženosti? Pomoz nám a chraň nás! Vzpomeň, jak potřebujeme tvoji pomoc! Svěřu-jeme se ti do ochrany; nedej nám zahynout, ale učiň, ať věčně sloužíme tvému Synovi Ježíši Kristu a ať ho milujeme.
11. Modlitba mnicha Mikuláše1
Svatá Panno, Matko Boží, pomoz těm, kdo tě vzývají o pomoc. Obrať se k nám se svou mocí, neboť ten, který má všechnu moc, tě učinil všemohoucí na nebi i na zemi. Pro tebe není nic nemožné. Ty dovedeš v zoufalcích probudit naději ve spasení. Čím jsi mocnější, tím musíš být milosrdnější.
Obrať se k nám z lásky! Vím, má Paní, že jsi samá dobrota a že nás miluješ láskou, která se nedá předstihnout žádnou jinou láskou. Jak často mírníš hněv našeho Soudce, když nás chce již trestat! Všechny poklady Božího milosrdenství jsou ve tvých rukou. Ó, neustaň nám udělovat dobrodiní; vždyť neustále hledáš příležitost, jak bys zachránila všechny ubohé a udělila jim všem své milosrdenství. Tvoje sláva vzroste, když tvou mocí získají kajícníci od-puštění a po odpuštění nebe. Obrať se tedy k nám, abychom tě mohli jednou spatřit v nebe-sích, neboť největší naší slávou je mimo Boha vidět a milovat tebe a žít pod tvou ochranou. Ó, vyslyš nás, neboť tvůj Syn tě chce poctít tím, že ti neodepře nic, o co ho prosíš.
12. Modlitba pařížského biskupa Viléma2
Ó, Matko Boží, obracím se k tobě a zapřísahám tě, nezapuzuj mě od sebe, neboť celá Církev tě nazývá a velebí jako Matku milosrdenství. Ty jsi Bohu tak drahá, že tě vždycky vy-slyší. Tys nikdy nikomu neodepřela svou mateřskou lásku. Tvá nejlaskavější dobrota nepo-hrdla nikdy žádným sebevětším hříšníkem, když se ti svěřoval do ochrany. Nebo že by tě na-zývala Církev neprávem nebo marně svou Obhájkyní a Útočištěm ubohých? Ó, nikoli! Ať ti te-dy mé viny nezabrání plnit tvůj velký úřad, kterým ses stala Orodovnicí a Prostřednicí míru, jedinou nadějí a nejbezpečnějším útočištěm ubohých. Nikdy se nesmí stát, aby Matka Boží, která zrodila k blahu celého světa Pramen milosrdenství, odepřela svůj soucit některému ubo-žákovi, který se na ni obrací. Tvůj úřad spočívá v tom, že zprostředkováváš mír mezi Bohem a lidmi. Ať tě tedy pohne k pomoci tvůj velký soucit, který je daleko větší než všechny moje viny!
1 Sermo 44 in Nativ. B. V. M. ML 144, 740. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
2 Rhetorica divina, c. 18.
99 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e
ČÁST II.
100 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e I. Úvahy o sedmi hlavních slavnostech Panny Marie
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE Úvaha I. O NEPOSKVRNĚNÉM POČETÍ PANNY MARIE
Jak bylo nejvýš namístě, aby tři božské Osoby uchránily Marii dědičného hříchu.
Úvaha II. O NAROZENÍ PANNY MARIE
Maria se narodila svatá, velmi svatá, neboť hned na začátku života ji Bůh ozdobil velikou milostí a ona s ní s velikou věrností spolupůsobila.
Úvaha III. O OBĚTOVÁNÍ PANNY MARIE
Maria se obětovala Bohu velmi záhy, bez otálení a úplně bez výhrad.
Úvaha IV. O ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE
Maria se nemohla při vtělení Slova hlouběji pokořit, než se pokořila, a za to ji Bůh nemohl více povýšit, než ji povýšil.
Úvaha V. O NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE
Panna Maria je strážkyní pokladu všech milostí, proto, kdo si přeje milos-ti, musí se obrátit na Marii, kdo se však na Marii obrátí, může se být jistý, že žádané milosti obdrží.
Úvaha VI. O OČIŠŤOVÁNÍ PANNY MARIE
Jak velikou oběť přinesla Maria Bohu v onen den, když mu obětovala život svého Syna.
Úvaha VII. O NANEBEVZETÍ PANNY MARIE (1)
Jak krásná byla smrt Panny Marie.
Úvaha VIII. O NANEBEVZETÍ PANNY MARIE (2)
1. Jak slavný byl vítězný vstup Panny Marie do nebe.
2. Na jak vznešený trůn byla Maria v nebi povýšena.
Úvaha IX. O BOLESTECH PANNY MARIE
Maria je Královnou mučedníků, protože její mučednictví bylo delší a větší než u všech ostatních mučedníků.
san Alfonzo, St Alphonsus, St. Alphonsus, Св. Альфонс, S. Alphonsus
Satan řekl mladíkovi - jsem bezmocnej, nemohu te hodil do studny - bráni mi v tom ten škapulíř co nosiš
Obsah
ČTVRTÉ ČESKÉ VYDÁNÍ (Úvod, poznámky, komentář) 5
NĚKOLIK POZNÁMEK PŘEKLADATELE 8
VĚNOVÁNÍ JEŽÍŠI A MARII 9
PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE 10
UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE 10
ÚVOD 11
MODLITBA K PANNĚ MARII ZA DOBROU SMRT 13
ČÁST I. 14
HLAVA I.
ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ! 15
§1: Jak veliká musí být naše důvěra v Marii, protože je Královnou milosrdenství 15
§2: O co větší musí být naše důvěra v Marii, poněvadž je naší Matkou 19
§3: Jak velice nás tato Matka miluje 22
§4: Maria je i Matkou kajících hříšníků 27
HLAVA II.
ŽIVOTE, SLADKOSTI! 30
§1: Maria je naším životem, protože nám vymáhá odpuštění hříchů 30
§2: Maria je naším životem také proto, že nám získává setrvání v dobrém 33
§3: Sladkosti! – Maria oslazuje svým ctitelům smrt 36
HLAVA III.
NADĚJE NAŠE, BUĎ ZDRÁVA! 40
§1: Maria je nadějí všech 40
§2: Maria je nadějí hříšníků 43
HLAVA IV.
K TOBĚ VOLÁME, VYHNANÍ SYNOVÉ EVY 47
§1: Jak je Maria ochotná pomoci tomu, kdo ji vzývá 47
§2: Jakou moc má Maria chránit své ctitele v ďábelských pokušeních 51
HLAVA V.
K TOBÉ VZDYCHÁME LKAJÍCÍ A PLAČÍCÍ V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ 55
§1: Jak je Mariina přímluva nutná pro naši spásu 55
§2: Pokračování o téže věci 60
HLAVA VI.
A PROTO, ORODOVNICE NAŠE 64
§1: Maria má moc zachránit všechny svou přímluvou 64
§2: Maria je jako slitovná orodovnice právní obhájkyní i nejbídnějších 68
§3: Maria usmiřuje hříšníky s Bohem 71
HLAVA VII.
OBRAŤ K NÁM SVÉ MILOSRDNÉ OČI! 75
§1: Maria k nám stále shlíží, aby mírnila naše nesnáze 75
HLAVA VIII.
A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO, NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ! 78
§1: Maria chrání své ctitele před peklem 78
§2: Maria pomáhá svým ctitelům v očistci 82
§3: Maria provází své sluhy do nebe 84
HLAVA IX.
JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ 88
HLAVA X.
JAK JE V ŽIVOTĚ I VE SMRTI JMÉNO MARIA SLADKÉ 92
Velmi vroucí modlitby některých světců k Matce Boží 96
ČÁST II. 100 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Obsah
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE 101
ÚVAHA I.
O NEPOSKVRNĚNÉM POČETÍ PANNY MARIE 102
Jak bylo nejvýš namístě, aby tři božské Osoby uchránily Marii dědičného hříchu. 102
ÚVAHA II.
O NAROZENÍ PANNY MARIE 111
Maria se narodila svatá, velmi svatá, neboť hned na začátku života ji Bůh ozdobil velikou milostí a ona s ní s velikou věrností spolupůsobila. 111
ÚVAHA III.
O OBĚTOVÁNÍ PANNY MARIE 116
Maria se obětovala Bohu velmi záhy, bez otálení a úplně bez výhrad. 116
ÚVAHA IV.
O ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE 121
Maria se nemohla při vtělení Slova hlouběji pokořit, než se pokořila, a za to ji Bůh nemohl více povýšit, než ji povýšil. 121
ÚVAHA V.
O NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE 127
Panna Maria je strážkyní pokladu všech milostí, proto, kdo si přeje milosti, musí se obrátit na Marii, kdo se však na Marii obrátí, může se být jistý, že žádané milosti obdrží. 127
ÚVAHA VI.
O OČIŠŤOVÁNÍ PANNY MARIE 132
Jak velikou oběť přinesla Maria Bohu v onen den, když mu obětovala život svého Syna. 132
ÚVAHA VII.
O NANEBEVZETÍ PANNY MARIE (1) 137
Jak krásná byla smrt Panny Marie. 137
ÚVAHA VIII.
O NANEBEVZETÍ PANNY MARIE (2) 143
Jak slavný byl vítězný vstup Panny Marie do nebe. 143
Na jak vznešený trůn byla Maria v nebi povýšena. 143
ÚVAHA IX.
O BOLESTECH PANNY MARIE 148
Maria je Královnou mučedníků, protože její mučednictví bylo delší a větší než u všech ostatních mučedníků. 148
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ 154
BOLEST I.
PROROCTVÍ SV. SIMEONA 155
BOLEST II.
JEŽÍŠŮV ÚTĚK DO EGYPTA 157
BOLEST III.
ZTRÁTA JEŽÍŠE V CHRÁMĚ 159
BOLEST IV.
SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM NA KŘÍŽOVÉ CESTĚ 162
BOLEST V.
JEŽÍŠOVA SMRT 165
BOLEST VI.
PROBODENÍ JEŽÍŠOVA BOKU A SNÍMÁNÍ Z KŘÍŽE 167
BOLEST VII.
JEŽÍŠŮV POHŘEB 170
III. O CTNOSTECH NEJBLAHOSLAVENĚJŠÍ PANNY MARIE 172
§ 1: O POKOŘE PANNY MARIE 174
§ 2: O LÁSCE PANNY MARIE K BOHU 177
§ 3: O LÁSCE PANNY MARIE K BLIŽNÍMU 179
§ 4: O VÍŘE PANNY MARIE 180
§ 5: O NADĚJI PANNY MARIE 182 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Obsah
§ 6: O ČISTOTĚ PANNY MARIE 183
§ 7: O CHUDOBĚ PANNY MARIE 185
§ 8: O POSLUŠNOSTI PANNY MARIE 186
§ 9: O TRPĚLIVOSTI PANNY MARIE 187
§ 10: O MODLITBĚ PANNY MARIE 188
IV. RŮZNÉ ZPŮSOBY POBOŽNOSTÍ K PANNĚ MARII 190
1. O POZDRAVENÍ ANDĚLSKÉM 192
2. O DEVÍTIDENNÍCH POBOŽNOSTECH 194
3. O RŮŽENCI A MARIÁNSKÝCH HODINKÁCH 196
4. O POSTU 198
5. O ÚCTĚ K MARIÁNSKÝM OBRAZŮM 200
6. O ŠKAPULÍŘI 201
7. O MARIÁNSKÝCH KONGREGACÍCH 202
8. O ALMUŽNÁCH KE CTI PANNY MARIE 204
9. O ČASTÉM VZÝVÁNÍ PANNY MARIE 205
10. O JINÝCH ZBOŽNÝCH CVIČENÍCH 206
ZAKONČENÍ DÍLA 208
V. RŮZNÉ MODLITBY K MATCE BOŽÍ 210
DODATEK: SEZNAM HLAVNÍCH AUTORŮ, KTERÉ UVÁDÍ SV. ALFONS VE „VZNEŠENOSTECH PANNY MARIE“ 216 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
ČTVRTÉß1) ČESKÉ VYDÁNÍ
Úvod, poznámky, komentář
Od posledního vydání této knihy uplynulo víc než půlstoletí. Tři žijící generace věřících už znají tuto základní učebnici a perlu mariánské úcty jen z doslechu nebo z knihovnického archívu. Nové vydání „Vznešeností Panny Marie“ je mimořádným darem všem mariánským ctitelům, katolické Církvi a vděkem Bohu a Panně Marii i samotnému sv. Alfonsovi, od jehož smrti letos uplyne 215 let.
K vydání byl použit překlad premonstráta Dr. Špůrka, vydaný Exercičním domem ve Frýdku r. 1939. Cílem tohoto vydání nebyl pouhý reprint, ale nové vydání v současném jazy-ku, které by mariánskou úctu přineslo současníků ve srozumitelné formě, neboť jazyk Špůr-kova překladu poněkud zastaral. Toto vydání je tedy identické se Špůrkovým, není žádným novým překladem; byly provedeny jen jazykové úpravy (včetně názvu) a archaizmy nahraze-ny srozumitelnými současnými ekvivalenty. Přitom bylo snahou, aby nebyl setřen frazeologic-ký kolorit pozdně středověkého náboženského způsobu myšlení a vyjadřování. - Do textu ne-bylo věcně zasahováno. Zjištěné dobově podmíněné věcné neshody (např. starý odpustkový řád aj.) byly opraveny formou vlastních poznámek (ß). Poznámky, vložené Dr. Špůrkem a uvedené ve zkratkách, vycházejí z posledního italského vydání z r. 1936, přístupného na in-ternetové adrese http://ww.intratex.com/ixt/itasa0013. Poznámky byly přeneseny z praktic-kých důvodů z konce jednotlivé části přímo na stránku, kde se odkazují.
Samostatným problémem se staly úryvky Písma svatého. Vzhledem k tomu, že se Pannou Marií jako sporným bodem zabývají i mnozí nekatolíci, nevěřící, ale i Pannu Marii neu-znávající katolíci, a že se dá předpokládat, že tuto tak dlouho očekávanou knihu budou pova-žovat za „mariánské evangelium“, bylo snahou uvádět biblické citace co nejpřesněji. V textu proto byly nahrazeny (pokud to nemělo vliv na smysl nebo záměr Alfonsova díla) úryvky z ekumenického překladu Bible (ČKCH, Praha 1987), příp. z příslušného dílu pracovního vydání „Jeruzalémské bible“ (Krystal, Praha 1995-2002) nebo bylo přihlédnuto k „Bibli Kralické“ či pro novozákonní texty k „Nové Bibli Kralické“. K dispozici není český překlad Neovulgáty, Bib-le katolické Církve, který je z logiky věci jediným správným základem pro citace v katolické li-teratuře. – Přestože uvedené zdroje Biblí byly k dispozici v elektronické i papírové formě, u některých míst se nepodařilo nalézt přesný text. Důvodem je, že některou rozsáhlejší citaci sv. Alfons parafrázuje anebo z úryvku uvádí jen jeho obsah nebo část. Velmi těžko se identifi-kují úryvky z Knihy Sirachovcovy, neboť Jeruzalémská bible vychází z řeckého překladu, za-tímco citace sv. Alfonse z hebrejského textu, podkladu Vulgáty; liší se číslováním veršů a čas-to i textem; řecká verze je mimoto kratší a některé verše nemá.
S Písmem svatým souvisí i pro současného člověka neobvyklý způsob výkladu. Nikdo z nás jistě nepopírá inspirovanost Písma Duchem Svatým, víme, že „všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení“ (Řím 15,4). Sv. Alfons to ale vidí důsledněji. Uvádí např. slova Pís 4,12: „Zahrada zamčená jsi, sestro má, nevěsto, v zahradě zamčené pramen na pe-čeť“, ale říká, že jsou to přímo slova Ducha Svatého ke své panenské Snoubence (Nevěstě), kterou není nikdo jiný než Panna Maria. Je-li každé slovo Písma svatého inspirováno Duchem Svatým, je tedy Duchem Svatým takřka přímo vyřčeno a pro sv. Alfonse není pouze inspiro-vaným textem, ale přímou řečí Ducha Svatého. Často to formuluje: Bůh říká; Duch Svatý vo-lá ústy proroka apod. Dnes řeč Písma svatého vnímáme často neosobně v tom smyslu, že Bůh kdysi něco nechal napsat do Knihy knih, a je to neosobní a neživé. Sv. Alfons naopak Bo-ží Slovo prožívá jakou živou řeč, ne jako historický text určený k rozborům. Je to překvapující a pro nás, křesťany 21. století, jistě podnětem k zamyšlení nad naším chápáním slova Božího, obsaženého v Písmu.
Kniha „Vznešenosti Panny Marie“ působí na dnešního člověka, obklopeného smrští in-formací, hlukem, stresem, veškerou myslitelnou technikou, neustále aktivního a vybičované-ho k maximálním výkonům, mimořádně silně. Pro četbu této knihy je třeba nalézt odvahu, zastavit se a najít si čas být sám se sebou a s Bohem. Čtenář vstoupí do klidu chrámu zbož-nosti, kde čas neběží, jediným zdrojem informací je Písmo svaté a kde může před eucharistic-
ß1) Za samostatné vydání nelze považovat reprint z knihy „Svatý růženec, mocný prostředek duchovního růstu, záchrany a spásy“, vydaný za totality Křesťanskou Akademií, Řím 1983, kam byla Alfonsova kniha vložena jako jedna z kapitol. Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
kým Ježíšem rozjímat o tajemstvích Božího úradku o člověku, jeho pádu a jeho záchrany. Může zkoumat a prověřovat hlubiny Boží lásky k člověku v průběhu lidských dějin, žasnout a nechápat. Může nalézat prostředky spásy, které Bůh ještě před stvořením světa připravil, aby nikdo, kdo ho bude milovat, nebyl navěky ztracen. Mezi prostředky spásy nalezne i lidské prostředníky spásy, proroky, ty, kteří ohlašovali Boží vůli. Ale nalezne zde i tu, která se stala jako prostřednice Vtělení Počátkem dějin spásy, dějin nového, vykoupeného člověka, Pannu Marii. A o ní je tato krásná kniha od sv. Alfonse.
Překladatel Dr. Špůrek níže píše, že čtenáře může odpuzovat nekonečná řada citátů z Otců a teologů. Toto tvrzení možná platilo v jeho době. Dnes, kdy je vše mariánské zpochyb-ňováno, se citáty jeví jako mimořádně cenný poklad. Díky jim zjišťujeme, že úcta a láska k Panně Marii provází věřící odvždy, že se jako nit vine všemi staletími, že není něčím vykon-struovaným v posledních staletích, ale že kvete stejně mezi apoštoly jako mezi křesťany ve starověku, středověku i novověku. Pro někoho to může být překvapující zjištění.
Zarážející může být i citování mnoha zjevení Panny Marie a Spasitele různým zbožným duším. Dnes to považujeme za nepřijatelné a pokud se něco takového stane, hned zkoumáme pravost. Sv. Alfons je předkládá ne jako předmět k diskusím, ale vybírá z nich zrno, které je přínosem pro zlepšení náboženského života. Pro mnohé bude překvapením i to, že zjevení probíhala stále, po celou dobu křesťanství, ne až v posledních dvou třech stoletích. – Sv. Al-fons také přináší příklady-příběhy, některé trochu romantické, s morálním naučením. Protože duši a tělo považuje za jednotu, nepůsobí mu problém smrt, nebe, očistec, vyvolení ani zavr-žení, o všem pojednává se samozřejmostí vlastní biskupovi a profesoru morální teologie. Ne-dělí člověka na žijícího před hrobem a duši žijící za hrobem, protože to odporuje Božímu po-hledu na člověka, kterého Bůh stvořil jako bytost-jednotu těla a duše a kterému určil věčný život. Nedělá předsudky a už dopředu neodsuzuje. Poznaná fakta přebírá a třídí a ponechává jen to správné a zdravé, co ho na cestě k Bohu a Marii posiluje.
Dnešního čtenáře asi nejvíc překvapí myšlenka, že je sám hříšný. Sv. Alfons o tom ni-koho nenechává na pochybách. Ukazuje, jak žila Panna Maria, jak mimořádně milovala Boha, co všechno z lásky k němu podnikla a co ji to stálo. Čtenář se skrze ni dívá do svého svědo-mí, své duše, a to jen jakoby nepřímo a kradmo. A napadá ho otázka, zda vůbec Boha miluje. A proč Bůh miluje jej? – Sem patří i důležitý problém, kterým je celé dílo naplněno, a to jisto-ta spásy. Souvisí zřejmě s dobovou svátostnou praxí Církve, kdy častější přistupování ke svá-tosti smíření a k Eucharistii než jednou ročně bylo výjimečné a měsíční považováno za exalto-vané. Odtud zřejmě plyne ta řešená nejistota, přestože prostředky spásy jsou stále tytéž. Na druhou stranu je třeba se ale zeptat, jestli naše soudobá jistota vykoupení a spásy má z po-hledu předchozích mnohem zbožnějších epoch reálný základ, zda nejde o strašný sebeklam. Jsme v otázce spásy sebejistí, jako by spasit lidi bez jejich přičinění bylo téměř Boží povinnos-tí! Proto dnešní člověk všechny prostředky a dary, poskytované nám Bohem, které mu mohou pomoci dosáhnout spásy, pomíjí a odkazuje je do oblasti středověké pověrčivosti nebo po-božnůstkářství. Na vině je i soudobá krize autority, která považuje člověka a Boha za sobě rovné, téměř za partnery. Každý má svůj úkol: člověk žít „plný“ život a Bůh postarat se o je-ho pozemské i věčné štěstí. Toto pojetí je sv. Alfonsovi cizí a absolutně nepřijatelné; vůbec tato kniha sv. Alfonse nastavuje víře většiny dnešních křesťanů a jejich lásce k Bohu dost nemilosrdné zrcadlo.
Záviděníhodná je i hloubka zkoumání mariánské problematiky a její logika. Uspěcha-nost a povrchnost jsou jí cizí. Témata jsou pozoruhodná. Co všechno se dá vytěžit z tak mála informací, které nám poskytuje Písmo svaté! Ale sv. Alfons je pozorný čtenář. Informaci zís-kává i z náznaku, i ze zámlky, i z rozporu. Přemýšlí, rozjímá a dělá praktické závěry pro život svůj i jiných. Zároveň se zde ukazuje důležitost církevní Tradice, která své poznatky těží z mnohageneračního a často i mnohasetletého zkoumání a teologických sporů, rozjímání, dis-kutování, zpřesňování, které vedou až k případnému definování nového článku víry. – Do této kategorie bych přidal i diskuse o Panně Marii-Spoluvykupitelce; z Alfonsových textů jasně vy-plývá, že toto téma řešili už dávno středověcí učenci a že jim nepřipadalo nijak bludné, když se nezapomíná na to, kdo je kdo, že Ježíš Kristus je Bůh Syn, ale také člověk, a Maria člověk, ovšem také Matka Boží.
Kniha není teologickým traktátem, ale je určena pro všechny, kteří již nechtějí být po-vrchní ve svém vztahu k Bohu. Je návodem, jak následovat Pannu Marii, člověka, kterého Bůh vyvolil, protože ho celou bytostí milovala jako žádný jiný člověk podle jeho přikázání lás-Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
ky: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“ (Mk 12,30).
Jako vhodný doplněk této knihy doporučuji dva podle mého názoru nejvýznamnější církevní dokumenty o Panně Marii a o správné mariánské úctě: encykliku papeže Jana Pavla II., Redemptoris Mater (Matka Vykupitele – O blahoslavené Panně Marii v životě putující Círk-ve) z 25.3.1987, a exhortaci papeže Pavla VI., Cultus Marialis (O správném způsobu uctívání blahoslavené Panny Marie) z 2.2.1974.
Toto nové vydání knihy o tvých vznešenostech ti, Panno Maria, naše Třikrát podivu-hodná Matko a vítězná Královno – podivuhodná Matko Boží, podivuhodná Matko Vykupitele a podivuhodná Matko vykoupených – chci dát jako další z darů k slavnému zasvěcení, které provedl náš Svatý Otec Jan Pavel II. spolu se všemi biskupy světa dne 8. října 2000 na Sva-topetrském náměstí v Římě, kdy tě prohlásil za Královnu světa 3. tisíciletí.
Prosím, přijmi ji jako hold lásky od svých ctitelů.
Ing. Rudolf Minář
Rokole (Betlém), 18.10.2002 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i
e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD
NĚKOLIK POZNÁMEK PŘEKLADATELE
Překládal jsem podle kritického souborného vydání spisů sv. Alfonsa Maria de Liguori: Opere ascetiche, volume VI: Le glorie di Maria. Roma, Sant´ Alfonso 1936. Podle tohoto vy-dání uvádím též všechny citace, ježto jsem je sám nemohl ověřit. Velmi cenné služby mi pro-kázal občas vzorný německý překlad Krebs CSsR – Litz CSsR, „Die Herrlichkeiten Mariä“ vom heiligen Kirchlehrer Alfons Maria Liguori. 2 Aufl. Regensburg, Kösel-Pustet, 1922.
Aby byl vystižen původní titul „Le glorie di Maria“, opustil jsem příliš neurčitý výraz „Chvály mariánské“, volený Vojtěchem Šrámkem ve dvou starších, jinak poměrně velmi dob-rých českých vydáních (Praha, Zeman, 1881 a Praha, Francl, 1901) a rozhodl jsem se pro přesnější název „Vznešenosti Marie Panny“.
Nejednoho čtenáře snad odpuzuje u knihy Alfonsovy nepřehledná řada citátů z Otců a bohoslovců Církve, kterými dokazuje světec svoje these. Kamenem úrazu byly snad pro mno-hého romanticky a legendárně zbarvené příklady, vyňaté ze středověkých autorů. Při překla-du jsem se proto řídil zásadou, že připravuji knihu do rukou dnešního člověka, aby se po-vzbudil k úctě Matky Boží. Proto jsem opravoval zřejmé omyly v citacích Písma svatého nebo Otců a spisovatelů církevních. Tak na příklad přichází velmi často jméno Eadmera, místo sv. Anselma, nebo jméno Konráda Saského místo sv. Bonaventury. U citací nejistého původu po-nechávám jména uváděná sv. Alfonsem, ale upozorňuji na pochybný původ v poznámkách. Texty Otců a bohoslovců neuvádím v jejich původním znění, nýbrž předkládám jen parafrasi autorovu, která bývá překladem i vysvětlením textu. U příkladů pochybné věrojatnosti uvá-dím jejich obsah aspoň v poznámkách, aby měl čtenář úplný obraz původního znění.
„Vznešenosti Marie Panny“ mají probuditi v duších důvěru k Matce Boží a naučiti je modliti se k ní. A tento cíl jistě splní u pokorného, věřícího čtenáře. Nedostižně krásné jsou modlitby Alfonsovy! Jsou to přece výlevy duše Učitele modlitby! Jsou plny vroucího citu a svě-ží poesie. Duch důvěrnosti, vanoucí z každého jeho slova, tak cizí jeho době, činí z Alfonsa autora velmi moderního.
Bude mi velkou odměnou a útěchou, přinese-li český překlad knihy tak drahé srdci Al-fonsovu ono požehnání českému katolickému životu, které sledoval svatý spisovatel „Vzneše-ností Marie Panny“.
Dr. Stanislav Špůrek, CSsR
V Obořišti dne 16. dubna 1939.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SVÄTÝ ĽUDOVÍT MÁRIA GRIGNION DE MONTFORT: O PRAVEJ ÚCTE K PANNE MÁRII
Každý deň od jedného konca zeme k druhému, na najvyšších nebesiach, ako aj v najhlbších priepastiach, všetko hlása, všetko zvestuje obdivuhodnú Panenskú Matku Božiu Pannu Máriu.
Deväť anjelských chórov, muži a ženy každého veku, postavenia a náboženstva, dobrí i zlí, dokonca i sami diabli – všetci sú mocou pravdy nútení nazývať ju chtiac či nechtiac blahoslavenou.
Podľa svätého Bonaventúru všetci anjeli na nebesiach neprestajne volajú: Svätá, svätá, svätá Panna Mária, Bohorodička a Panna! - Sancta, sancta, sancta Maria, Dei Genitrix et Virgo a denne ju pozdravujú nespočetnekrát Anjelským pozdravením: Ave, Maria, atď., vrhajú sa pred ňou na zem a žiadajú ju o milosť, aby ich poctila nejakým svojím príkazom.
Podľa svätého Augustína dokonca aj svätý Michal, hoci je kniežaťom celého nebeského dvora, je najhorlivejší v tom, aby si Pannu Máriu uctil on sám i iní všetkými možnými poctami. A ustavične túži po pocte môcť ísť na jej pokyn poslúžiť niektorému z jej služobníkov.
Celá zem je plná jej slávy, zvlášť medzi kresťanmi, ktorí si ju zvolili za patrónku a ochrankyňu kráľovstiev, provincií, diecéz a miest.
Koľko katedrál je zasvätených Bohu pod jej menom ! Niet kostola bez oltára na jej počesť, niet krajiny či oblasti bez aspoň jedného jej zázračného obrazu, kde by sa neliečili všetky druhy bied a kde by sa nezískavali všetky druhy milostí.
Toľko bratstiev a spoločenstiev na jej počesť ! Toľko rehoľných rádov pod jej menom a ochranou! Toľko bratov a sestier zo všetkých spoločenstiev, toľko rehoľníkov a rehoľníčok ohlasuje jej chválu a oznamuje jej milosrdenstvo!
Niet malého dieťaťa, ktoré by ju nechválilo bľabotajúc Zdravas, Mária. A azda niet ani hriešnika, čo ako zaťatého, ktorý by k nej nemal čo len iskierku dôvery.
Dokonca niet diabla v pekle, ktorý by ju v strachu nerešpektoval.
Po tomto musíme spolu so svätými skutočne povedať: O preblahoslavenej Panny Márii nikdy nepostačí! - De Maria nunquam satis!
Ešte sme ju dostatočne nechválili, neoslavovali, nectili, nemilovali, ešte sme jej dostatočne neslúžili. Ona si zaslúži ešte viac chvál, úcty, lásky a služby.
Tu musíme spolu s Duchom Svätým vyhlásiť: Všetka sláva kráľovskej dcéry je vnútri - Omnis gloria eius filiae Regis ab intus (Ž 44, 14), akoby všetka vonkajšia sláva, ktorú jej môžu závidieť nebesia a zem, nebola ničím v porovnaní s tou, ktorú vnútorne prijíma od svojho Stvoriteľa a ktorú nie sú schopné poznať malé stvorenia, lebo nedokážu vniknúť do tohto tajomstva tajomstiev nebeského Kráľa.
Teraz musíme spolu s Apoštolom napísať: Ani oko nevidelo, ani ucho nepočulo, ani do srdca človeka nevstúpili - Nec oculus vidit, nec auris audivit, nec in cor hominis ascendit (porov. 1, Kor 2, 9) krásy, vznešenosti a výsady Prečistej Panne Márie, zázraku zázrakov milosti, prirodzenosti a slávy. Istý svätec vraví: ´Ak chceš pochopiť Matku, pochop Syna!´ A ona je dôstojnou Matkou: Tu nech umĺkne každý jazyk! - Hic taceat omnis lingua
[13.] Moje srdce mi diktovalo všetko to, čo som s veľkou radosťou napísal, aby som ukázal, že ľudia až dosiaľ nepoznali božskú Pannu Máriu, a práve preto ani Pána Ježiša nepoznajú tak, ako by ho mali poznať.
Teda ak poznanie Ježiša Krista a jeho kráľovstvo sa raz uskutočnia vo svete, a to je isté, potom to bude nevyhnutným dôsledkom poznania preblahoslavenej Panny Márie a jej kráľovstva. Lebo tá, ktorá ho dala svetu prvý raz, prinesie ho svetu v žiare i druhý raz.
SVÄTÝ BONAVENTÚRA: Psalterius maius: vychádza zo sv. Ambróza a Augustína, z ich mariánskej interpretácie state Iz 6,3.
Porov. napr: Lk 1,48: ´Hľa, od tejto chvíle blahoslaviť ma budú všetky pokolenia´. Gn 3, 15: ´Nepriateľstvo ustanovujem medzi tebou a ženou´. PIUS XII.: Mediator Dei: ´Podľa mienky svätcov úcta k Panenskej Matke Božej je znakom predurčenia´. Zdravas patrí medzi prvé modlitby, ktoré učia svoje deti rodičia, obyčajne matky,.
------------------------------------------------------------------------------------
SVÄTÝ ĽUDOVÍT MÁRIA GRIGNION DE MONTFORT: O PRAVEJ ÚCTE K PANNE MÁRII
Nihil obstat: Prof. ThDr. Jozef Krupa, PhD. – cenzor.
Imprimatur: Stanislaus Zvolenský, Archiepiscopus Metropolita Bratislaviensis. Bratislavae, die 20 Septembris 2010, Nr. 320/2010.
Predslov
„Čítanie traktátu O pravej úcte k Panne Márii znamenalo obrat v mojom živote. Najprv som mal obavy, aby mariánska úcta neodvádzala kresťanov od úcty ku Kristovi a neupierala mu jeho oprávnené miesto, ale keď som prečítal traktát od Grigniona z Montfortu, zistil som, že je to inak. Náš vnútorný vzťah k Božej Matke je výsledkom nášho začlenenia sa do Kristovho tajomstva... Táto ‘dokonalá úcta’ je nevyhnutnou pre toho, kto sa chce bez výhrad darovať Kristovi a jeho dielu vykúpenia. Grignion z Montfortu nás uvádza do samotného zreťazenia tajomstiev, z ktorých žije naša viera, ktoré jej dávajú rásť a robia ju plodnou.“ (Ján Pavol II.) „Veľmi rád tu medzi toľkými učiteľmi a svedkami tejto spirituality pripomínam postavu svätého Ľudovíta Máriu Grigniona z Montfortu, ktorý odporúčal kresťanom zasvätiť sa Kristovi prostredníctvom Panny Márie ako účinný prostriedok žiť verne podľa krstných záväzkov.“ (Redemptoris Mater, 48)
Francúzske slovo dévotion značí pobožnosť, nábožnosť, úctu, oddanosť. Vystihuje latinské devotio, čo sv. Tomáš Akvinský definuje ako: „druh vôle pohotovo sa oddať tomu, čo prináleží službe Bohu.“ Slovo divine (božská), čo autor používa vzhľadom na P. Máriu, pochádza od gréckych Otcov. Používali ho ako synonymum svätá, posvätená Božou milosťou. Posvätenie chápu ako zbožštenie (porov. 2 Pt 1, 4).
Vo Svätom písme v gréckom texte sa vyskytuje výraz otrok, otrokyňa (doulos, doulé), prekladaný do slovenčiny neraz ako služobník, sluha. No otrok nájdeme aj v slovenskom preklade, napr.: Rim 6, 16: „Neviete, že komu sa dáte za otrokov a poslúchate ho, ste otrokmi toho, koho poslúchate: či hriechu na smrť, alebo poslušnosti na spravodlivosť?“ „Vie sa, že autor traktátu definuje svoju úctu ako formu ‘otroctva’. Toto slovo môže vadiť našim súčasníkom. Čo sa týka mňa, nenachádzam v tom žiadnu ťažkosť. Myslím, že sa jedná o istý paradox, aké sa často vyskytujú v evanjeliách, pretože slová ‘sväté otroctvo’ znamenajú, že by sme nemohli lepšie použiť našu slobodu, najväčší dar, ktorý nám Boh dal. Pretože sloboda sa meria mierou lásky, ktorej sme schopní. Myslím, že je to toto, čo nám chcel autor ukázať.“ (Ján Pavol II.)
Svätec - pripravuje sa jeho vyhlásenie za učiteľa Cirkvi - priviedol späť do Cirkvi tisíce ľudí, vykonal do 200 ľudových misií, napísal veľa diel, založil tri rehoľné kongregácie: Dcéry Múdrosti, ktoré slúžia tým, ktorými svet pohŕda a ktorí sa odcudzili Cirkvi. Kňazskú Máriinu spoločnosť, ktorá má pomáhať pri obnove Cirkvi a učiteľský rád Bratov svätého Gabriela, ktorý vznikol za účelom výuky katechizmu chudobných.
„[2.] Prv ako pôjdete ďalej vo vašej horlivej a prirodzenej túžbe poznať pravdu, pokľaknite a nábožne sa pomodlite Zdravas, Hviezda morská a Príď, Duchu Svätý tvorivý, aby ste si od Boha vyprosili milosť porozumieť a zaľúbiť si toto božské tajomstvo...“ (Tajomstvo Márie 2)
Z príhovoru Pia XII. pri svätorečení: „Bezpochyby všetci svätí boli veľkými služobníkmi P. Márie a viedli aj iných k jej uctievaniu. Grignion z Montfortu je jeden z tých svätcov, ktorý s osobitným zanietením pracoval, aby si ľudia Pannu Máriu viac ctili a väčšmi ju milovali. Pravá zbožnosť k Panne Márii mu dávala najviac síl v jeho misijnej práci a bola jeho veľkým tajomstvom, ako pritiahnuť a získať duše pre Ježiša. Celá jeho činnosť závisela od tejto nábožnosti; na nej založil celú svoju existenciu; a vskutku, nebolo by možné nájsť účinnejšiu zbraň pre jeho dobu. Proti pochmúrnej prísnosti a namyslenej pýche jansenizmu postavil synovskú, dôverujúcu, neuhasiteľnú, výbojnú a činorodú lásku oddaných služobníkov Panny Márie; tej, ktorá je útočiskom hriešnikov, Matkou Božej milosti, naším životom, našou sladkosťou a našou nádejou. Ako naša ochrankyňa, postavená medzi Bohom a nami hriešnikmi, berie si na seba úlohu vzývať zhovievavosť Sudcu a zadosťučiniť spravodlivosti, dotýkať sa srdca hriešnika a prekonať jeho zaťatosť.“
Sv. Pius X.: „Vyhovujeme Vašej žiadosti a veľmi vrelo doporučujeme obdivuhodné pojednanie O pravej mariánskej úcte, napísané blahoslaveným Grignionom, a z plného srdca udeľujeme apoštolské požehnanie všetkým, ktorí toto pojedanie budú čítať... Je naozaj tak krásne!“
O PRAVEJ ÚCTE K PANNE MÁRII
ALEBO PRÍPRAVA NA KRÁĽOVSTVO JEŽIŠA KRISTA
[Úvod]
[1.] Ježiš Kristus prišiel na svet prostredníctvom presvätej Panny Márie, a tak isto jej prostredníctvom musí kraľovať vo svete.
[2.] Mária zostala počas svojho života veľmi utiahnutá. Preto je Duchom Svätým a Cirkvou nazývaná Alma Mater – ´ukrytá a tajomná Matka´. Jej pokora bola taká veľká, že nemala za pozemského života silnejšiu a trvalejšiu túžbu než zostať skrytou sama sebe a ostatným stvoreniam a byť známou iba Bohu.
[3.] Bohu, aby vyslyšal jej prosby, ktorými ho žiadala, aby ju skryl, ochudobnil a pokoril, sa zaľúbilo ukryť ju pred takmer každým ľudským stvorením už v jej počatí, potom v jej narodení, v jej živote, v jej tajomstvách, v jej vzkriesení a nanebovzatí. Ani jej vlastní rodičia ju dobre nepoznali. A anjeli sa často spytovali jeden druhého: Ktože je táto? - Quae est ista?, lebo Najvyšší ju pred nimi utajil; a keď im aj niečo o nej vyjavil, nekonečne viac pred nimi ukryl.
[4.] Boh Otec súhlasil, aby počas svojho života neurobila žiaden zázrak, aspoň nie verejný, i keď jej udelil takúto moc. Boh Syn súhlasil, aby takmer nehovorila, i keď ju obdaril svojou múdrosťou. Boh Duch Svätý, aj napriek tomu, že bola jeho vernou Nevestou, súhlasil, aby jeho apoštolovia a evanjelisti povedali o nej iba to málo, čo bolo nevyhnutné na ohlasovanie Ježiša Krista.
[5.] Mária je vznešeným veľdielom Najvyššieho, ktorý si vyhradil právo poznať ju a vlastniť. Je obdivuhodnou Matkou Syna, ktorému sa zapáčilo pokoriť ju a utajiť ju počas jej života, aby napomohol jej pokore. Preto ju oslovoval žena – mulier, akoby mu bola cudzou, i keď vo svojom srdci si ju ctil a miloval viac než všetkých anjelov a ľudí. Mária, verná Nevesta Ducha Svätého, je zapečateným prameňom, kam vstupuje len on sám. Mária je svätyňou a miestom spočinutia Najsvätejšej Trojice, kde Boh prebýva najvznešenejším a najbožskejším spôsobom ako nikde inde v celom vesmíre, nevynímajúc ani jeho prebývanie v cherubínoch a serafínoch. A žiadne stvorenie, akokoľvek čisté, nemôže ta vstúpiť bez zvláštnej výsady.
[6.] Opakujem spolu so svätými: božská Mária je zemským rajom nového Adama, ktorý sa doň vtelil mocou Ducha Svätého, aby v ňom vykonal nepochopiteľné divy. Tento raj je úžasným a božským svetom Pána, plným nevysloviteľných krás a pokladov. Je nádherou Najvyššieho, ktorý v nej ukryl svojho jediného Syna akoby do vlastného lona a spolu s ním všetko to, čo je najlepšie a najvzácnejšie. Ó! Aké veľké a tajomné veci vykonal mocný Boh v tomto obdivuhodnom stvorení, keď aj ona sama napriek svojej hlbokej pokore sa cítila povinná ich vypovedať: Veľké veci mi urobil ten, ktorý je Mocný - Fecit mihi magna qui potens est (Lk 1,49). No svet ich nepozná, lebo je toho neschopný a nehodný.
[7.] Svätci vyslovili prekrásne veci o tomto svätom Božom meste, a ako to oni sami potvrdzujú, nikdy neboli takí výreční a spokojní, ako keď hovorili o nej. Ale aj napriek tomu tvrdia, že výšku jej zásluh, ktoré vystupujú až k Božiemu trónu, nemožno poňať, že šírku jej lásky, ktorá je rozsiahlejšia ako zem, nemožno zmerať, že veľkosť jej moci, ktorá siaha až po samého Boha, nemožno pochopiť; a napokon, že hĺbku jej pokory i všetkých jej čností a milostí, ktoré sú bezodnou priepasťou, nemožno preskúmať. Ó, aká nepochopiteľná výška! Ó, aká neopísateľná šírka! Ó, aká nezmerateľná veľkosť! Ó, aká nepreniknuteľná priepasť!
[8.] Každý deň od jedného konca zeme k druhému, na najvyšších nebesiach, ako aj v najhlbších priepastiach, všetko hlása, všetko zvestuje obdivuhodnú Máriu. Deväť anjelských chórov, muži a ženy každého veku, postavenia a náboženstva, dobrí i zlí, dokonca i sami diabli – všetci sú mocou pravdy nútení nazývať ju chtiac či nechtiac blahoslavenou. Podľa svätého Bonaventúru všetci anjeli na nebesiach neprestajne volajú: Svätá, svätá, svätá Mária, Bohorodička a Panna! - Sancta, sancta, sancta Maria, Dei Genitrix et Virgo a denne ju pozdravujú nespočetnekrát Anjelským pozdravením: Ave, Maria, atď., vrhajú sa pred ňou na zem a žiadajú ju o milosť, aby ich poctila nejakým svojím príkazom. Podľa svätého Augustína dokonca aj svätý Michal, hoci je kniežaťom celého nebeského dvora, je najhorlivejší v tom, aby si ju uctil on sám i iní všetkými možnými poctami. A ustavične túži po pocte môcť ísť na jej pokyn poslúžiť niektorému z jej služobníkov.
[9.] Celá zem je plná jej slávy, zvlášť medzi kresťanmi, ktorí si ju zvolili za patrónku a ochrankyňu kráľovstiev, provincií, diecéz a miest. Koľko katedrál je zasvätených Bohu pod jej menom! Niet kostola bez oltára na jej počesť, niet krajiny či oblasti bez aspoň jedného jej zázračného obrazu, kde by sa neliečili všetky druhy bied a kde by sa nezískavali všetky druhy milostí. Toľko bratstiev a spoločenstiev na jej počesť! Toľko rehoľných rádov pod jej menom a ochranou! Toľko bratov a sestier zo všetkých spoločenstiev, toľko rehoľníkov a rehoľníčok ohlasuje jej chválu a oznamuje jej milosrdenstvo! Niet malého dieťaťa, ktoré by ju nechválilo bľabotajúc Zdravas, Mária. A azda niet ani hriešnika, čo ako zaťatého, ktorý by k nej nemal čo len iskierku dôvery. Dokonca niet diabla v pekle, ktorý by ju v strachu nerešpektoval.
[10.] Po tomto musíme spolu so svätými skutočne povedať: O Márii nikdy nepostačí! - De Maria nunquam satis!
Ešte sme ju dostatočne nechválili, neoslavovali, nectili, nemilovali, ešte sme jej dostatočne neslúžili. Ona si zaslúži ešte viac chvál, úcty, lásky a služby.
[11.] Tu musíme spolu s Duchom Svätým vyhlásiť: Všetka sláva kráľovskej dcéry je vnútri - Omnis gloria eius filiae Regis ab intus (Ž 44, 14), akoby všetka vonkajšia sláva, ktorú jej môžu závidieť nebesia a zem, nebola ničím v porovnaní s tou, ktorú vnútorne prijíma od svojho Stvoriteľa a ktorú nie sú schopné poznať malé stvorenia, lebo nedokážu vniknúť do tohto tajomstva tajomstiev nebeského Kráľa.
[12.] Teraz musíme spolu s Apoštolom napísať: Ani oko nevidelo, ani ucho nepočulo, ani do srdca človeka nevstúpili - Nec oculus vidit, nec auris audivit, nec in cor hominis ascendit (porov. 1, Kor 2, 9) krásy, vznešenosti a výsady Márie, zázraku zázrakov milosti, prirodzenosti a slávy. Istý svätec vraví: ´Ak chceš pochopiť Matku, pochop Syna!´ A ona je dôstojnou Matkou: Tu nech umĺkne každý jazyk! - Hic taceat omnis lingua!
[13.] Moje srdce mi diktovalo všetko to, čo som s veľkou radosťou napísal, aby som ukázal, že ľudia až dosiaľ nepoznali božskú Máriu, a práve preto ani Pána Ježiša nepoznajú tak, ako by ho mali poznať. Teda ak poznanie Krista a jeho kráľovstvo sa raz uskutočnia vo svete, a to je isté, potom to bude nevyhnutným dôsledkom poznania preblahoslavenej Panny Márie a jej kráľovstva. Lebo tá, ktorá ho dala svetu prvý raz, prinesie ho svetu v žiare i druhý raz.
[PRVÁ ČASŤ]
[Pravá úcta k Panne Márii vo všeobecnosti]
[PRVÁ KAPITOLA]
[Nevyhnutnosť úcty k Panne Márii]
[1. Úloha Panny Márie pri Vtelení]
[14.] Vyznávam spolu s celou Cirkvou, že Mária je tiež len stvorením, ktoré vyšlo z rúk Najvyššieho a ktoré v porovnaní s jeho nekonečným Majestátom je menej než atóm, ba možno povedať, že nie je ničím, lebo iba Boh sám je ´Ten, ktorý je´ – (Ex 3,14; porov. Jn 8,58). Zvrchovaný Pán, ktorý je od vekov nezávislým a sebestačným, absolútne nikdy nepotreboval a ani nepotrebuje presvätú Pannu na uskutočnenie svojej vôle a na zjavenie svojej slávy. Aby niečo uskutočnil, stačí, aby to chcel.
[15.] Predsa však tvrdím, vychádzajúc z daného stavu vecí, že ak Boh chcel začať a dokonať svoje najväčšie diela prostredníctvom najsvätejšej Panny už od jej stvorenia, treba veriť, že svoje rozhodnutia počas budúcich vekov už nezmení. On je Boh a ako taký nikdy nemení svoje zámery a činy.
[16.] Boh Otec dal svetu svojho Jediného iba cez Máriu. Ani patriarchovia, ktorí túžobne vzdychali za týmto pokladom, ani proroci a svätci Starého zákona, ktorí si ho vyprosovali počas štyritisíc rokov, ho nedostali. Iba Mária našla milosť u Boha a zaslúžila si ho silou modlitieb a veľkosťou svojich čností. ´Svet bol nehodným,´ hovorí svätý Augustín, ´bezprostredne prijať z Otcových rúk Božieho Syna, daroval ho teda Márii, aby ho svet mohol prijať cez ňu.´
Syn Boží sa stal človekom pre našu spásu, ale len v Márii a skrze Máriu.
Boh Duch Svätý utvoril Ježiša Krista v Márii, ale iba potom, ako si vypýtal jej súhlas prostredníctvom jedného z hlavných služobníkov svojho dvora.
[17.] Boh Otec obdaril Máriu svojou plodnosťou až do takej miery, akú len stvorená bytosť bola schopná prijať, aby jej umožnil vytvoriť Syna i všetkých členov jeho Tajomného tela.
[18.] Boh Syn zostúpil do jej panenského lona ako nový Adam do svojho pozemského raja, aby v ňom našiel zaľúbenie a v skrytosti vykonal zázraky milosti. Tento Boh, ktorý sa stal človekom, našiel svoju slobodu v tom, že sa uväznil v jej lone. Prejavil svoju silu tým, že sa nechal nosiť týmto dievčaťom. Našiel svoju a Otcovu slávu v tom, že skryl svoju vznešenosť pred všetkými pozemskými stvoreniami okrem Márie. Oslávil svoju nezávislosť a velebnosť tým, že sa stal závislým od tejto milej Panny vo svojom počatí, potom pri svojom narodení, pri obetovaní v chráme, ako i vo svojom tridsaťročnom utiahnutom živote; až po svoju smrť, pri ktorej mala byť i ona spoluúčastná, aby s ňou utvoril jedinú obetu a aby bol obetovaný večnému Otcovi s jej súhlasom tak, ako bol Izák obetovaný Abrahámovým podrobením sa Božej vôli. Bola to ona, ktorá ho kojila, šatila a kŕmila, starala sa o neho, vychovala a obetovala ho pre nás.
Ó, aká obdivuhodná a nepochopiteľná závislosť Boha, ktorú Duch Svätý nemohol nespomenúť v Evanjeliu, aby nám ukázal jej obdivuhodnú cenu a slávu, i keď zamlčal skoro všetky divy, ktoré táto vtelená Múdrosť vykonala počas svojho skrytého života. Ježiš Kristus oslávil Boha Otca viac tým, že žil tridsať rokov podriadený svojej Matke, než keby bol obracal celý svet robiac tie najväčšie zázraky. Ach, teda i my vysoko oslavujeme Boha, keď sa podrobujeme Márii, aby sme sa mu zapáčili, podľa príkladu Ježiša Krista, ktorý zostáva naším jediným vzorom.
[19.] Ak podrobnejšie skúmame ďalší život Ježiša Krista, zistíme, že chcel začať konať svoje zázraky prostredníctvom Márie. Posvätil svätého Jána v lone svätej Alžbety, jeho matky, slovami Márie, hneď, ako prehovorila. Toto bol prvý a najväčší zázrak v poriadku milosti. Svoj prvý zázrak v poriadku prírody tiež urobil na jej pokornú prosbu, keď na svadbe v Káne premenil vodu na víno. Začal a pokračoval v zázrakoch skrze Máriu a skrze ňu v nich bude pokračovať až do skončenia vekov.
[20.] Boh Duch Svätý je v Bohu neplodným, čo znamená, že nedáva bytie ďalšej Božskej osobe. Stal sa plodným prostredníctvom Márie, svojej nevesty. Iba s ňou, v nej a z nej vytvoril svoje veľdielo, Boha-človeka. A každý deň až do skončenia sveta tvorí svojich vyvolených, ako i členov tela tejto obdivuhodnej Hlavy: čím viac nachádza svoju milú a nerozlučnú nevestu Máriu prítomnú v nejakej duši, tým mocnejšie pôsobí a približuje Ježiša Krista tejto duši a túto dušu Ježišovi Kristovi.
[21.] Týmto vôbec nechcem povedať, že by Duch Svätý dostával plodnosť od najsvätejšej Panny, ako keby sám bol neplodným. Keďže je Boh, je všemohúco plodným, ako aj Otec i Syn, ale neuskutočňuje túto schopnosť a nedáva bytie ďalšej božskej osobe. Iba hovorím, že Duch Svätý službou svätej Panny, i keď ju absolútne nepotrebuje, uskutočňuje svoju plodnosť tým, že v nej utvoril Ježiša Krista i údy jeho Tajomného tela. Toto tajomstvo milosti nepoznajú ani mnohí kresťanskí učenci či duchovné osoby.
[2. Úloha Panny Márie pri posväcovaní ľudí]
[22.] Tento spôsob, ktorým tri Osoby Najsvätejšej Trojice počas Vtelenia a prvého príchodu Ježiša Krista konali, budú stále neviditeľným spôsobom uplatňovať vo svätej Cirkvi a budú sa ho pridŕžať až do skončenia vekov, do definitívneho príchodu Pána Ježiša.
[23.] Boh Otec zhromaždil všetky vody a pomenoval ich moria, zhromaždil všetky milosti a nazval ich Mária. Tento nesmierny Boh má poklad, a či pokladnicu plnú bohatstiev, do ktorej ukryl všetko to, čo je krásne, žiarivé, vzácne a drahé, dokonca i svojho Syna. Touto obrovskou pokladnicou nie je nik iný než Mária, ktorú svätí nazývajú Pánovou pokladnicou a plnosťou, z ktorej sa ľudia obohacujú.
[24.] Boh Syn odovzdal svojej Matke všetko, čo získal svojím životom a smrťou, všetky svoje nekonečné zásluhy i obdivuhodné čnosti. Ustanovil ju za správkyňu všetkých bohatstiev, ktoré mu Otec dal do dedičstva. Cez ňu odovzdáva svoje zásluhy svojim údom, dáva im svoje čnosti a milosti. Ona je jeho tajomným akvaduktom, riečišťom, ktorým necháva pokojne a hojne plynúť svoje milosrdenstvo.
[25.] Boh Duch Svätý odovzdal Márii, svojej vernej Neveste, neopísateľné dary a vybral si ju za rozdávateľku všetkého, čo vlastní: takže ona udeľuje jeho dary a milosti komu chce, koľko chce, ako a kedy chce. Niet žiadneho nebeského daru, ktorý by ľudia neboli prijali cez jej panenské ruky. Toto je Božia vôľa. On rozhodol, aby sme všetko mali skrze ňu. Takto Najvyšší obohatil, povýšil a poctil tú, ktorá sa svojou hlbokou pokorou ochudobňovala, pokorovala a ukrývala až na dno ničoty po celý svoj život. Toto je presvedčenie Cirkvi i jej Otcov.
[26.] Keby som hovoril k vysoko vzdelaným ľuďom dneška, mohol by som všetko, čo teraz tak jednoducho tvrdím, obšírne dokazovať latinskými citátmi zo Svätého písma a z cirkevných Otcov alebo i rôznymi solídnymi dôvodmi, podrobne rozobratými otcom Poiré v diele Trojitá koruna svätej Panny. Toto dielko však adresujem zvlášť chudobným a jednoduchým ľuďom, ktorí majú dobrú vôľu a viac viery než väčšina učencov. Keďže títo veria jednoduchšie a záslužnejšie, uspokojím sa s jednoduchým hlásaním pravdy bez početných latinských citátov, ktorým by aj tak nerozumeli. Uvediem iba tie, ktoré mi spontánne prídu na um. No teraz už pokračujme!
[27.] Keďže večná blaženosť zdokonaľuje milosť a táto zdokonaľuje zase prirodzenosť, potom náš Pán iste ešte i v nebi zostal práve tak Synom Márie, ako ním bol na zemi. Preto sa jej i naďalej podriaďuje a poslúcha ju, ako to môže robiť najdokonalejšie z detí voči najdokonalejšej z matiek. Musíme si však dať pozor, aby sme nechápali túto podriadenosť ako niečo ponižujúce a nedokonalé pre Ježiša Krista. Tým, že Mária je nekonečne nižšie než jej Syn, ktorý je Boh, nerozkazuje mu tak, ako rozkazujú pozemské matky svojim podriadeným deťom. Božia milosť a večná blaženosť úplne premenili Máriu, ako premieňajú i ostatných svätých. Nežiada teda, nechce a ani nerobí nič, čo by bolo v rozpore s večnou a nemennou vôľou Božou. V spisoch svätého Bernarda, Bernardína, Bonaventúru a iných čítame, že všetko na nebesiach i na zemi, až po samého Boha, je podriadené presvätej Panne. Tým chcú iba povedať, že autorita, ktorú jej Boh udelil, je taká rozsiahla, že jej moc sa zdá byť ako moc samého Boha. Jej modlitby a prosby sú také mocné u Boha, že on ich prijíma ako rozkazy. Nikdy neodolá prosbám svojej milej Matky, pretože sú vždy pokorné a v súlade s jeho svätou vôľou.
Ak Mojžiš silou svojej modlitby zastavil Boží hnev voči Izraelitom takým mocným spôsobom, že keď tento vznešený i nekonečne milosrdný Pán nemohol odolať Mojžišovej modlitbe, dokonca ho žiadal, aby ho nechal v hneve potrestať tento rebelujúci národ; prečo potom nemáme veriť, na základe silnejších dôvodov, že prosba pokornej Panny, ktorá je dôstojnou Matkou Boha, nie je mocnejšia u nebeského Kráľa ako modlitby a orodovania všetkých anjelov a svätých na nebi i na zemi?
[28.] Mária vládne v nebi nad anjelmi i blaženými. Ako odmenu za jej veľkú pokoru Pán jej dal moc a úlohu zaplniť svätými uprázdnené tróny po odpadlých anjeloch, ktorí padli pre pýchu. Toto je vôľa Najvyššieho, ktorý povyšuje ponížených, aby sa nebesia i zem chtiac či nechtiac podrobili príkazom poníženej Márie. Tej, ktorú ustanovil za vládkyňu neba i zeme, veliteľku svojich armád, správkyňu svojich milostí, vykonávateľku svojich veľkých divov, obnoviteľku ľudského pokolenia, prostredníčku ľudí, premožiteľku svojich nepriateľov a vernú spoločníčku svojich veľkých činov a slávnych víťazstiev.
[29.] Boh Otec si praje, aby sa jeho deti rodili skrze Máriu až do skončenia sveta, preto jej prikázal: V Jakubovi prebývaj - In Jacob inhabita (Sir 24, 13). To značí: urob si svätý príbytok uprostred mojich vyvolených detí, ktorých predobrazom je Jakub! A nie medzi deťmi diabla a zatratených, ktorých predobrazom je Ezau.
[30.] Ako každé dieťa má v prirodzenom poriadku pri telesnom počatí otca i matku, podobne v poriadku milosti, teda pri duchovnom počatí, máme Otca i Matku. Tak všetkým skutočným Božím deťom, čiže vyvoleným, je otcom Boh a matkou Mária. Ten, kto ju nemá za Matku, nemá ani Boha za Otca. Preto bludári, odpadlíci a iní zatratenci, ktorí hľadia na najsvätejšiu Pannu s nenávisťou, opovrhnutím a či s ľahostajnosťou, nemôžu mať Boha za otca, aj napriek tomu, že sa tým vystatujú, lebo nemajú Máriu za matku. Keby ju mali za Matku, milovali a ctili by si ju, ako opravdivé a skutočné deti spontánne milujú a ctia si svoju matku – tú, ktorá im dala život.
Pohŕdanie či ľahostajnosť voči svätej Panne je najistejším a neomylným rozlišovacím znakom bludára, čiže človeka mylnej náuky alebo iného zatratenca, od vyvoleného. Takýto človek svojimi slovami a skutkami otvorene, alebo i v skrytosti, ba niekedy i pod krásnymi zámienkami mieri k umenšeniu kultu i lásky k presvätej Panne. Beda! Boh Otec jej nepovedal, aby medzi nimi prebývala, lebo sú Ezauovi.
[31.] Boh Syn sa chce formovať, ba mohli by sme povedať vteľovať, vo svojich údoch každým dňom prostredníctvom svojej drahej Matky. Preto jej povedal: V Izraeli maj dedičný podiel - In Israel hereditare (Sir 24, 13). Akoby jej povedal: Boh, môj Otec, mi dal do dedičstva všetky národy zeme, všetkých bez rozdielu, dobrých i zlých, vyvolených i zatratených. Prvých povediem zlatou pastierskou palicou a druhých železnou; prvým budem otcom a obhajcom, druhým spravodlivo odplatím; a budem Sudcom všetkých. No ty, moja drahá Matka, dostaneš do dedičstva a vlastníctva iba vyvolených, ktorých predobrazom bol Izrael. Ako dobrá Matka ich budeš plodiť, kŕmiť a vychovávať. Ako vládkyňa ich povedieš, budeš ich spravovať a chrániť.
[32.] Ten i tamten sa v nej narodil, hlása Duch Svätý: Homo et homo natus est in ea (Ž 87,5 Vulgáta). Niektorí Otcovia tvrdia, že tým prvým človekom v nej počatým je Bohočlovek, Ježiš Kristus, a tým druhým je človek, ktorý sa stal adoptívnym dieťaťom Božím a Márie. Lebo ak sa v nej zrodil Ježiš Kristus, Hlava Cirkvi, potom i vyvolení, ktorí sú údmi tejto Hlavy, sa nevyhnutne musia v nej zrodiť. Žiadna matka nemôže zrodiť hlavu bez údov a ani údy bez hlavy, lebo to by bol netvor prírody. Podobne aj v poriadku milosti sa hlava i údy rodia z tej istej matky. Keby sa nejaký úd Tajomného tela, čiže niektorý vyvolený, bol zrodil z inej matky než z tej, ktorá dala svetu Hlavu, potom by nebol skutočným vyvoleným a ani údom Ježiša Krista, ale bol by v poriadku milosti netvorom.
[33.] Ježiš Kristus je aj teraz, ako vždy bol, plodom Márie. Nebesia i zem denne opakujú mnohokrát: A požehnaný je plod života tvojho, Ježiš. Je isté, že Ježiš je skutočným plodom a dielom Márie nielen pre celý svet vo všeobecnosti, ale i pre každého jednotlivca, ktorý ho nosí v sebe. Preto veriaci, ktorý nosí Krista vo svojom srdci, môže smelo povedať: „Veľká vďaka Márii za toho, koho vlastním, lebo on je jej dielom a plodom a bez nej by som ho nemal.“ Slová svätého Pavla môžeme opravdivejšie vložiť do jej úst: Znovu denne rodím Božie deti, až kým Kristus, môj Syn, nebude v nich stvárnený v plnosti jeho veku - Quos iterum parturio, donec in vobis formetur Christus (citované voľne: ktorých znovu rodím, kým vo vás nebude stvárnený Kristus - Gal 4,19; porov. Ef 4,13). Svätý Augustín prekonáva samého seba i všetko, čo som až dosiaľ povedal, keď hovorí, že vyvolení sú počas svojho života ukrytí v lone najsvätejšej Panny, aby sa pripodobnili obrazu Božieho Syna. Tam sú touto dobrou Matkou chránení, živení, opatrovaní a rozvíjaní až dokiaľ ich neporodí pre posmrtnú slávu. Preto Cirkev právom nazýva smrť spravodlivých dňom ich zrodenia. Ó, aké veľké tajomstvo, neznáme zatrateným a málo známe aj vyvoleným!
[34.] Boh Duch Svätý chce v nej a jej prostredníctvom formovať svojich vyvolených. Preto jej povedal: V mojich vyvolených zapusť korene! - In electis meis mitte radices! (Sir 24,13). Moja milovaná a Nevesta moja, zapusti korene všetkých svojich čností v mojich vyvolených, aby mohli napredovať z čnosti do čnosti a z milosti do milosti. Počas svojho pozemského života si uskutočňovala tie najvznešenejšie čnosti, a preto som si ťa tak zaľúbil, že túžim i teraz nachádzať ťa na zemi bez toho, že by si prestala prebývať v nebi. Preto sa rozrastaj v mojich vyvolených, aby som mohol i v nich s potešením nachádzať korene tvojej neochvejnej viery, hlbokej pokory, všestranného umŕtvovania sa, vznešených modlitieb, blčiacej lásky, pevnej nádeje a všetkých tvojich čností. Ty si vždy zostala mojou vernou, čistou a plodnou Nevestou. Nech mi teda tvoja viera prináša veriacich, tvoja čistota panny a plodnosť nech mi dáva vyvolených a živé chrámy.
[35.] Keď Mária zapustí korene v duši nejakého veriaceho, vytvorí v nej divy milosti, aké len ona môže urobiť, lebo iba ona sama je Panna plodná, ktorej nikto nikdy nebol a ani nebude podobným v čistote a v plodnosti.
Mária spolu s Duchom Svätým vytvorila to najväčšie, čo kedy bolo a čo kedy bude – Bohočloveka; a následne vytvorí veľké veci v posledných časoch. Jej Boh zveril formáciu a výchovu veľkých svätcov, ktorí budú žiť pri konci sveta; lebo len táto výnimočná a podivuhodná Panna môže vytvoriť v spojení s Duchom Svätým neobyčajné a podivné veci.
[36.] Keď ju Duch Svätý, jej Ženích, nájde v duši veriaceho, ponáhľa sa tam vstúpiť a vlieva sa do nej v takej miere, v akej táto duša dala priestor jeho Neveste. Najvážnejším dôvodom, prečo teraz Duch Svätý nerobí také zjavné divy v dušiach, je, že v nich nenachádza dostatočne veľké zjednotenie so svojou vernou a nerozlučnou Nevestou. Hovorím nerozlučná Nevesta, lebo táto Láska rovnakej podstaty s Otcom i Synom si ju vyvolila na utvorenie Ježiša Krista, Pána vyvolených, ako aj na jeho utvorenie sa vo vyvolených a nikdy ju neodmietla, lebo vždy zostala vernou aj plodnou.
[3. Praktické uzávery]
[37.] Z toho, čo som doteraz povedal, treba vyvodiť tieto uzávery:
Po prvé, že Mária dostala od Boha veľkú nadvládu nad dušami vyvolených, lebo ináč by v nich nemohla mať domovské právo, ako jej to nariadil Otec. Nemohla by ich formovať, živiť ani rodiť pre večný život ako ich matka. Nemohla by ich mať ako svoje dedičstvo a vlastníctvo. Nemohla by ich formovať v Ježišovi Kristovi a Ježiša Krista v nich. Nemohla by hlboko v ich srdciach zasadiť svoje čnosti. A ani by nemohla byť nerozlučnou spoločníčkou Ducha Svätého pri všetkých jeho dielach milosti. Toto všetko by nemohla robiť, keby nemala právomoc a nadvládu nad ich dušami vďaka jedinečnej milosti Všemohúceho: on jej dal moc nad svojím jediným a pravým Synom, a tým jej dal moc aj nad svojimi adoptívnymi deťmi, a to nielen nad ich telami, čo by zavážilo málo, ale i nad dušami.
[38.] Mária je Kráľovnou neba i zeme z Božej milosti tak, ako je Ježiš Kráľom svojou prirodzenosťou a zásluhou. Zo slov: Božie kráľovstvo je v nás (nový preklad: Božie kráľovstvo je medzi vami; porov. Lk 17,21) vyplýva, že kráľovstvo Ježiša Krista spočíva hlavne v srdciach, čiže vo vnútri človeka, a teda i kráľovstvo presvätej Panny je hlavne vo vnútri človeka, čiže v jeho duši. A tak je spolu so svojím Synom viac oslávená v dušiach než vo všetkých viditeľných stvoreniach a spolu so svätými ju môžeme nazývať Kráľovnou sŕdc.
[39.] Po druhé, treba vyvodiť, že svätú Pannu Boh potreboval iba tzv. podmienečnou nevyhnutnosťou, ním samým chcenou. Ľuďom na spásu je však omnoho potrebnejšia. Nemožno teda miešať pobožnosť k Márii s pobožnosťami k iným svätým, akoby táto nebola nevyhnutná alebo len čímsi navyše.
[40.] Učený a nábožný Suarez zo Spoločnosti Ježišovej, Juste-Lipse z mesta Louvain a mnohí iní, vychádzajúc z mienky Otcov – medzi inými napríklad svätého Augustína, svätého Efréma (diakona z mesta Edesa), svätého Cyrila Jeruzalemského, svätého Germána Carihradského, svätého Jána Damascénskeho, svätého Anzelma, svätého Bernarda, svätého Bernardína, svätého Tomáša Akvinského i svätého Bonaventúru – nevyvrátiteľne dokázali, že úcta k svätej Panne je nevyhnutná k spáse a že nedostatok úcty a lásky k nej je neomylným znakom zavrhnutia aj podľa mienky samého Oecolampadia a niektorých iných bludárov, a naopak, že istým znakom záchrany je byť jej úplne a opravdivo oddaný a zasvätený.
[41.] Toto potvrdzujú obrazy aj slová Starého i Nového zákona, ako aj mienky a príklady svätcov. Rozum aj skúsenosť to učia i potvrdzujú. Sám diabol, ako aj jeho prisluhovači, to museli často priznať, keď boli donútení silou pravdy. Zo všetkých statí Cirkevných otcov a učiteľov, z ktorých som mnohých vymenoval na dokázanie tejto pravdy, pre krátkosť vyberiem iba jednu: Tebe byť oddaným, svätá Panna, tvrdí svätý Ján Damascénsky, je akoby zbraňou spásy, ktorú Boh dáva tým, ktorých chce zachrániť - Tibi devotum esse, est arma quaedam salutis quae Deus his dat quos vult salvos fieri.
[42.] Mohol by som tu opísať mnoho príbehov, ktoré potvrdzujú túto pravdu, no spomeniem iba tieto: 1) príbeh svätého Františka, ktorý v extáze videl vysoký rebrík smerujúci do neba, na konci ktorého stála svätá Panna a ktorým všetci musíme – ako mu bolo povedané – vystúpiť, aby sme mohli prísť do neba. 2) príbeh z kroniky svätého Dominika. Pri Carcassonne, kde svätý kazateľ vysvetľoval posvätný ruženec, bol jeden nešťastný bludár posadnutý pätnásťtisíc diablami. Títo k vlastnému zahanbeniu museli na príkaz čistej Panny vyjaviť mnoho veľkých a utešujúcich právd týkajúcich sa oddanosti k nej. To všetko s takou silou a jasnosťou, že nie je možné čítať tento autentický príbeh, oslavujúci kapituláciu diabla pred oddanosťou k najsvätejšej Panne, a neplakať pritom od radosti i napriek tomu, že sme jej len tak málo oddaní.
[43.] Ak je oddanosť k presvätej Panne potrebná všetkým ľuďom na dosiahnutie spásy, potom je ešte omnoho potrebnejšia tým, ktorí sú povolaní ku zvláštnej dokonalosti. Neverím, že by niekto mohol dosiahnuť dôverné spojenie s naším Pánom a dokonalú vernosť Duchu Svätému bez úzkeho spojenia so svätou Pannou a bez veľkej závislosti na jej pomoci.
[44.] Iba Mária našla milosť u Boha bez pomoci ďalšieho stvorenia. Tí, čo našli milosť u Pána po nej, našli ju iba skrze ňu. Tí, čo prídu po nás, ju nájdu tiež len skrze ňu. Keď ju archanjel Gabriel pozdravil, bola plná milosti a Duch Svätý ju ešte hojnejšie naplnil milosťou, keď ju zakryl svojím nevýslovným oblakom a ona túto dvojitú plnosť milosti každým dňom a každým okamihom zväčšovala až do nepochopiteľnej výšky. Preto ju Najvyšší urobil jedinou správkyňou svojich pokladov a jedinou rozdávateľkou milostí, aby mohla zušľachtiť, vyzdvihnúť a obohatiť tých, ktorých chce; aby ich mohla voviesť po úzkej ceste do neba; aby ich aj napriek všetkému mohla previesť cez úzku bránu života a aby mohla udeľovať tróny, žezlá i kráľovské koruny podľa vlastného uváženia. Ježiš je vždy a všade plodom a Synom Márie a ona je všade opravdivým stromom, ktorý prináša Plod života a je jeho skutočnou Matkou.
[45.] Iba Mária dostala kľúče od komnát Božej lásky a možnosť vstúpiť aj na tie najvznešenejšie a najtajomnejšie cesty dokonalosti a viesť po nich aj iných. Iba presvätá Panna môže voviesť nešťastné deti nevernej Evy do tohto pozemského raja, kde sa môžu príjemne prechádzať s Bohom a byť v bezpečí pred svojimi nepriateľmi. Tam môžu už bez strachu zo smrti jesť zo stromu poznania dobra i zla, ako i zo stromu života. Môžu tam piť veľkými dúškami nebeskú vodu, ktorá hojne vyviera z tejto nádhernej fontány. Keďže ona je týmto pozemským rajom alebo touto panenskou a požehnanou zemou, z ktorej hriešny Adam a Eva boli vyhnaní, ona sama vpúšťa dovnútra iba tých, ktorých chce, aby ich urobila svätými.
[46.] Všetci bohatí spomedzi ľudí – aby som použil výraz Ducha Svätého s vysvetlením svätého Bernarda – všetci bohatí spomedzi ľudí budú hľadieť s prosbou na tvoju tvár po všetky veky, a zvlášť na konci sveta. To značí, že tí najväčší svätci, čiže duše najbohatšie na milosti a čnosti, budú najhorlivejšie vzývať presvätú Pannu a na ňu ustavične upierať zrak ako na dokonalý vzor na nasledovanie a ako na svoju mocnú pomocníčku a ochrankyňu.
[47.] Povedal som, že toto sa odohrá najmä ku koncu sveta, a to vskutku čoskoro. Lebo Najvyšší spolu so svojou Matkou si najprv vyformujú veľkých svätcov, ktorí budú prevyšovať vo svätosti väčšinu ostatných svätcov tak, ako libanonské cédre prevyšujú malé kry. Toto bolo vyjavené jednej svätej duši, ktorej život opísal DeRenty.
[48.] Tieto veľké duše, plné milosti a nadšenia, budú vybrané, aby odporovali Božím nepriateľom zúriacim na všetkých stranách. Budú zvlášť oddané presvätej Panne, ktorá ich bude osvetľovať svojím svetlom, kŕmiť svojím mliekom, viesť svojím duchom, podopierať svojím ramenom a udržovať pod svojou ochranou tak, že títo budú jednou rukou bojovať a druhou budovať. Jednou rukou budú bojovať, obracať a potláčať bludárov s ich bludmi, odpadlíkov s ich rozkolmi, modloslužobníkov s ich modlami a hriešnikov s ich zlobami. Druhou rukou budú budovať chrám toho pravého Šalamúna a mystické Božie mesto, čo sú len synonymá pre najsvätejšiu Pannu, ktorú mnohí Cirkevní otcovia nazývali Šalamúnovým chrámom a Božím mestom. Svojím slovom a príkladom budú viesť všetkých ľudí k pravej úcte. Toto im prinesie mnoho nepriateľov, ale i mnoho víťazstiev a Bohu veľkú slávu. Tieto veci vyjavil sám Pán svätému Vincentovi Ferrerskému, veľkému apoštolovi svojho storočia, a on ich opísal v jednom zo svojich diel.
Zdá sa, že toto bolo predpovedané Svätým Duchom v 58. žalme: Boh bude panovať Jakubovi a celej zemi; na večer sa obrátia, budú trpieť hladom ako psy a pobehovať po meste, hľadajúc pokrm - Et scient quia Dominus dominabitur Jacob et finium terrae; convertentur ad vesperum, et famem patientur ut canes, et circuibunt civitatem. Týmto mestom, ktoré budú ľudia pred koncom sveta obchádzať, aby sa obrátili a zahnali hlad po spravodlivosti, je presvätá Panna, ktorú Duch Svätý nazýva Božím mestom.
[4. Úloha Panny Márie v posledných časoch]
[49.] Spása sveta sa začala cez Máriu a takisto bude cez ňu dokonaná. Počas prvého príchodu Ježiša Krista len veľmi zriedka vystúpila do popredia, a to preto, aby sa ľudia, ktorí boli vtedy ešte len málo poučení a osvietení ohľadom osoby jej Syna, nevzdialili od pravdy pod vplyvom príliš silného a príliš zmyslového priľnutia k nej – čo by sa zrejme bolo i prihodilo, keby ju boli poznali, vďaka obdivuhodným krásam, ktorými ju Najvyšší obdaril i navonok. Toto je také pravdivé, že svätý Dionýz Areopagita nám hovorí, že keď ju videl, vďaka jej tajomným nádherám a neporovnateľným krásam bol by ju pokladal za božstvo, keby mu jeho pevná viera nehovorila opak. Ale tieto dôvody, ktoré viedli Ducha Svätého k ukrytiu svojej Nevesty počas jej života a k jej nepatrnému odhaleniu od prvého ohlasovania Evanjelia, pri druhom príchode Ježiša Krista už nebudú jestvovať. Preto ju Duch Svätý vyjaví a urobí známou a cez ňu privedie ľudí k tomu, aby poznali Ježiša Krista, aby ho milovali a aby mu slúžili.
[a) Zjavenie Panny Márie svetu]
[50.] Prečo teda Boh chce v týchto posledných časoch zjaviť a odhaliť svetu Máriu, veľdielo svojich rúk?
1) Pretože počas svojho života zostávala ukrytá a svojou hlbokou pokorou sa ponížila až do prachu, obdržiac od Pána cez jeho apoštolov a evanjelistov milosť, že nebola odhalená.
2) Pretože tak, ako je Božím veľdielom slávy v nebi, presvätá Panna je i jeho veľdielom milosti tu na zemi, a preto Pán chce, aby bol za to oslavovaný a chválený žijúcimi na zemi.
3) Pretože je Zornicou predchádzajúcou a ohlasujúcou Slnko spravodlivosti – ktorým je Ježiš Kristus – a preto ľudia musia spoznať a uznať Pannu Máriu, aby mohli spoznať a uznať Pána Ježiša.
4) Pretože je cestou, ktorou k nám Ježiš prišiel po prvý raz, bude cestou, ktorou príde po druhý raz, aj keď nie tým istým spôsobom.
5) Pretože je bezpečným prostriedkom, ako aj priamou a nepoškvrnenou cestou vedúcou k plnému spojeniu s Ježišom Kristom; preto tie sväté duše, ktoré majú svietiť žiarou svätosti, nájdu Ježiša iba skrze ňu. Ten, kto nájde Máriu, nájde život, čiže Ježiša Krista, ktorý je Cesta, Pravda a Život. No kto môže nájsť Máriu bez toho, že by ju hľadal? A kto ju hľadá bez toho, že by ju poznal? Veď predsa nehľadáme a netúžime po tom, čo nepoznáme! Preto je nevyhnutné, aby Mária bola ešte viac známa než dosiaľ, na väčšie poznanie a slávu Najsvätejšej Trojice.
6) V týchto posledných časoch Mária musí zažiariť viac než kedykoľvek predtým svojím milosrdenstvom, svojou mocou a svojou milosťou: milosrdenstvom, aby zhromaždila a s láskou prijala tých úbohých hriešnikov a blúdiacich, ktorí sa obrátia a navrátia sa do Katolíckej cirkvi; mocou zažiari proti nepriateľom Božím, proti modloslužobníkom, rozkolníkom, mohamedánom, židom a zatvrdilým bezbožníkom, ktorí sa strašne vzbúria, aby sľubmi a hrozbami zviedli ľudí a priviedli ich ku skaze; a konečne, musí zažiariť milosťou, aby oduševnila a podržala chrabrých bojovníkov a verných služobníkov Ježiša Krista bojujúcich za jeho záujmy.
7) A nakoniec, Mária musí byť strašná pre diabla a jeho prívržencov ako armáda v boji zoradená do šíkov najmä v týchto posledných časoch, lebo diabol dobre vie, že má málo času – menej než kedykoľvek – na záhubu duší, a preto každým dňom zdvojnásobuje svoje úsilie a útoky. Vskutku čoskoro vyvolá kruté prenasledovania a nastaví strašné pasce verným služobníkom a pravým deťom Márie, nad ktorými víťazí ťažšie než nad ostatnými.
[51.] Najmä počas tých posledných a krutých diablových prenasledovaní, ktoré sa každým dňom budú zväčšovať až do doby kráľovstva Antikrista, treba očakávať vyplnenie tohto prvého a slávneho proroctva, ako i Božieho prekliatia vysloveného v raji proti hadovi. Teraz ho tu objasníme na väčšiu slávu najsvätejšej Panny, na spásu jej detí a na diablovo zahanbenie.
Nepriateľstvo ustanovujem medzi tebou a ženou, medzi tvojím potomstvom a jej potomstvom; ona ti rozšliape hlavu a ty mu zraníš pätu. - Inimicitias ponam inter te et mulierem, et semen tuum et semen illius; ipsa conteret caput tuum, et tu insidiaberis calcaneo ejus (Gn 3,15).
[52.] Boh ustanovil a utvoril len jediné nepriateľstvo, a to nezmieriteľné, ktoré pretrvá a bude rásť až do konca: nepriateľstvo medzi Máriou, svojou dôstojnou Matkou, a diablom; medzi deťmi a služobníkmi svätej Panny a deťmi a prisluhovačmi Lucifera. A to až do takej miery, že najstrašnejším nepriateľom diabla, akého kedy Boh ustanovil, je Mária, jeho svätá Matka. Už v raji – i keď vtedy existovala ešte len v Božom pláne – ju obdaril takou veľkou nenávisťou voči tomuto prekliatemu nepriateľovi Boha, takou veľkou schopnosťou odhaľovať zloby tohoto starého hada a takou veľkou mocou poraziť, sklátiť a rozdrviť tohto pyšného bezbožníka, že sa jej bojí viac než všetkých anjelov a ľudí dohromady, a v istom zmysle i viac než samého Boha. No to nie preto, že by hnev, nenávisť a moc Božia neboli nekonečne väčšie než svätej Panny, keďže jej dokonalosti sú ohraničené, ale najmä preto, že pyšný Satan trpí nekonečne viac, keď ho poráža a trestá malá a ponížená Pánova služobnica a jej pokora ho pokoruje viac než božská moc. Okrem toho Boh udelil Márii takú veľkú moc nad diablami, že títo – ako to boli na ich vlastnú škodu často prinútení vyzradiť ústami posadnutých, sa obávajú viac jej jediného vzdychu za niektorú dušu než modlitieb všetkých svätých a viac sa boja jej jediného pohrozenia než všetkých svojich ďalších múk.
[53.] Čo Lucifer stratil pýchou, to Mária získala pokorou. Čo Eva stratila a priviedla do zavrhnutia neposlušnosťou, to Mária zachránila poslušnosťou. Eva privolila hadovi, a tým strhla so sebou do záhuby všetky svoje deti, zanechajúc ich v hadovej moci. Mária tým, že zostala dokonale verná Bohu, zachránila nielen seba, ale i všetky svoje deti a služobníkov, zasvätiac ich jeho Majestátu.
[54.] Boh ustanovil nielen jedno nepriateľstvo, ale nepriateľstvá: nielen medzi Máriou a démonom, ale i medzi pokolením svätej Panny a pokolením démonovým. To značí, že Boh vložil nepriateľstvá, antipatie a tajné nenávisti medzi skutočné deti i služobníkov svätej Panny a deti i otrokov diablových: navzájom sa vôbec nemilujú, vnútorne sa vôbec nepriťahujú. Deti Beliálove, čiže Satanovi otroci a priatelia sveta (lebo vskutku je to to isté), až dosiaľ vždy prenasledovali a ešte viac budú prenasledovať tých i tie, čo prináležia najsvätejšej Panne: ako kedysi Kain a Ézau – predobrazy zavrhnutých – prenasledovali svojich bratov Ábela a Jakuba – predobrazy vyvolených. Ale pokorná Mária vždy zvíťazí nad Pyšným a jej víťazstvo bude také veľké, že mu rozdrví hlavu, sídlo jeho pýchy. Vždy odhalí jeho hadiu zlobu, odhalí jeho pekelné pretvárky, zmarí jeho diabolské nahovárania a ochráni až do konca vekov svojich verných služobníkov pred jeho ukrutnými pazúrmi.
Moc Márie nad všetkými diablami však zažiari najmä v posledných časoch, keď Satan bude číhať na jej pätu, čiže na jej ponížených otrokov i na jej jednoduché deti, ktoré povolá do vojny proti Satanovi. Pred svetom budú maličkí a prostí, pokorení pred ostatnými ako päta; budú šliapaní a prenasledovaní tak, ako je päta vzhľadom na ostatné údy tela. No budú bohatí na Božiu milosť, ktorú im Mária hojne nadelí. Pred Bohom budú veľkí a pokročilí vo svätosti, budú prevyšovať všetky stvorenia svojou oduševnenou horlivosťou a budú tak mocne podopieraní Božou pomocou, že s pokorou päty a v spojení s Máriou rozšliapu diablovu hlavu a prinesú víťazstvo Ježišovi Kristovi.
[b) Mariánski apoštoli]
[55.] A nakoniec, Boh chce, aby v súčasnosti ľudia Máriu viac poznali, viac milovali a viac si ju ctili. Viac než kedykoľvek predtým: a bezpochyby sa tak i stane, ak predurčení začnú s milosťou a svetlom Ducha Svätého vnútorne a dokonale uskutočňovať to, čo im o chvíľu objasním. Potom uvidia jasne – no iba v miere úmernej ich viere – túto krásnu Morskú hviezdu, a nasledujúc jej správanie, budú môcť zakotviť v dobrom prístave i napriek búrkam a pirátom. Spoznajú veľkosť tejto Panovníčky a úplne sa zasvätia jej službe ako jej podriadení a otroci lásky. Okúsia jej materskú láskavosť aj dobrotu a budú ju nežne milovať ako jej milované deti. Spoznajú jej milosrdenstvo, ktorého je plná, a uvedomia si potrebu jej pomoci a budú sa k nej utiekať vo všetkých veciach ako ku svojej milej orodovníčke a prostredníčke u Ježiša Krista. Spoznajú, že ona je najbezpečnejším, najľahším, najkratším a najdokonalejším prostriedkom ako prísť k Ježišovi Kristovi a oddajú sa jej bez výhrad, telom i dušou, aby takto plne patrili jemu.
[56.] Ale akí budú títo služobníci, otroci a deti Márie?
Budú ohnivým plameňom, Pánovými sluhami, ktorí všade zapália oheň božskej lásky.
Budú ako ostré šípy v ruke mocnej - sicut sagittae in manu potentis (porov. Ž 127,4) Panny na prebodnutie jej nepriateľov.
Budú ako Léviho synovia, dôkladne očistení v ohni veľkých skúšok a pevne spojení s Pánom. Ponesú zlato lásky vo svojich srdciach, kadidlo modlitby vo svojich dušiach a myrhu umŕtvovania vo svojich telách. Budú všade Kristovou ľúbeznou vôňou pre malých a prostých, zatiaľ čo budú vôňou smrti pre veľkých, bohatých a pyšných tohto sveta.
[57.] Budú ako hrmiace a poletujúce oblaky v jemnom vanutí Ducha Svätého. Nebudú viazaní na nič, ani ničím prekvapení. Nebudú sa trápiť pre nič, ale budú rozlievať dážď Božieho slova a večného života. Zahrmia proti hriechu a zadunia proti svetu. Zasiahnu diabla i jeho prívržencov. Skrz-naskrz prebodnú svojím dvojsečným mečom Božieho slova – či pre život a či pre smrť – všetkých, ku ktorým budú poslaní Najvyšším.
[58.] Budú apoštolmi posledných časov, ktorých Pán mocností obdarí výrečnosťou i silou konať zázraky, a dobyjú slávne víťazstvá nad svojimi nepriateľmi. Budú spávať bez zlata i striebra, a čo viac, aj bez starostí, uprostred ostatných kňazov - inter medios cleros (Ž 68,13-14 Vulgáta) duchovenstva a kléru. No i tak budú mať strieborné krídla holubice, aby mohli s čistým úmyslom na Božiu slávu a na spásu ľudí zaletieť ta, kam ich Duch Svätý pošle. A na miestach, kde budú kázať, zanechajú iba zlato lásky, ktorá je naplnením zákona.
[59.] Napokon vieme, že oni budú pravými učeníkmi Ježiša Krista. Budú kráčať po stopách jeho chudoby, pokory, pohŕdania svetom a jeho lásky. Budú vyučovať úzku Božiu cestu podľa čistej pravdy, podľa svätého evanjelia, a nie podľa svetských zásad. Nebudú mať z nikoho strach, nebudú brať ohľad na osobu. Nikoho neušetria, nebudú počúvať ani sa báť nijakého smrteľníka, hocako mocného. V ústach budú mať dvojsečný meč Božieho slova, na pleciach zakrvavenú štandardu Kríža, v pravej ruke kríž a v ľavej ruženec; v srdciach sväté mená Ježiš a Mária a v celom svojom správaní skromnosť a umŕtvovanie Ježiša Krista.
Hľa, toto sú veľkí muži, čo prídu. Vyformuje ich Mária z príkazu Najvyššieho, aby rozšírili jeho vládu i na bezbožníkov, modloslužobníkov a mohamedánov. Ale kedy a ako sa to stane?... Iba Boh to vie: na nás je, aby sme zmĺkli, prosili, vzdychali a čakali: Čakal som, čakal - Expectans exspectavi (Ž 40,2).
[DRUHÁ KAPITOLA]
[V čom spočíva pravá úcta k Panne Márii]
[1. Základné pravdy]
[60.] Keďže až dosiaľ som hovoril iba o tom, že nám treba uctievať si presvätú Pannu, teraz by som mal objasniť, v čom táto úcta spočíva. A to s pomocou Božou aj urobím, ale najskôr predložím niekoľko základných právd, aby osvetlili túto dôležitú a spoľahlivú pobožnosť, ktorú mienim vyjaviť.
[a) Cieľom všetkých pobožností je Ježiš.]
[61.] Prvá pravda. — Posledným cieľom všetkých našich pobožností musí byť náš Spasiteľ Ježiš Kristus, pravý Boh a pravý človek; inak by boli falošné a mylné. Ježiš Kristus je alfa a omega, počiatok a koniec všetkého. Ako hovorí Apoštol, pracujeme, len aby všetci ľudia dospeli k dokonalosti v Ježišovi Kristovi, lebo iba v ňom prebýva celá plnosť božstva a všetky ostatné plnosti milostí, čností a dokonalostí. Lebo iba v ňom nás Boh požehnal všetkým duchovným požehnaním, iba on je náš jediný Učiteľ, ktorý nás má učiť; náš jediný Pán, od ktorého máme závisieť; naša jediná Hlava, s ktorou máme byť spojení; náš jediný Vzor, ktorému sa máme pripodobňovať; náš jediný Lekár, ktorý nás má uzdravovať; náš jediný Pastier, ktorý nás má živiť; naša jediná Cesta, ktorá nás má viesť; naša jediná Pravda, ktorú máme veriť, náš jediný Život, ktorý nás má oživovať a naše jediné Všetko, ktoré nám musí vystačiť. Okrem mena Ježiš niet pod nebom iného mena, daného ľuďom, v ktorom by sme mali byť spasení. Boh položil iba jediný Základ našej spásy, dokonalosti i slávy – Ježiša Krista: každý dom, ktorý nie je postavený na tejto pevnej skale, má svoje základy na pohyblivom piesku a skôr či neskôr sa určite zrúti. Každý veriaci, ktorý nie je spojený s Pánom Ježišom ako ratolesť s viničom, odumrie, uschne a bude vhodný iba na oheň. Ak zostávame v Ježišovi Kristovi a on zostáva v nás, potom sa nemusíme obávať žiadneho odsúdenia. Potom ani anjeli z neba, ani ľudia na zemi, ani diabli z pekla a ani nijaké iné stvorenia nám nebudú môcť uškodiť, lebo nás nebudú môcť odlúčiť od Božej lásky, ktorá je v Kristovi Ježišovi. Skrze Krista, s Kristom a v Kristovi môžeme všetko: môžeme vzdať všetku úctu a chválu Otcovi v jednote s Duchom Svätým, môžeme sa stať dokonalými a tak byť pre našich blížnych ľúbeznou vôňou večného života.
[62.] Ak teda ustanovujeme spoľahlivú pobožnosť k presvätej Panne, robíme to len preto, aby sme čo najlepšie položili základy pobožnosti k Ježišovi Kristovi, aby sme poskytli prirodzený a bezpečný prostriedok ako nájsť Pána Ježiša. Ak by nás táto pobožnosť k svätej Panne odďaľovala od Ježiša Krista, museli by sme ju odvrhnúť ako diablove mámenie. No – ako som to už ukázal a ako neskôr ešte ukážem – je to presne naopak: táto pobožnosť je nám nevyhnutná práve na to, aby sme dokonale našli Pána Ježiša, aby sme ho mohli nežne milovať a verne mu slúžiť.
[63.] Na chvíľu sa obrátim na teba, môj milovaný Ježišu, aby som sa posťažoval tvojmu božskému Majestátu: väčšina kresťanov, dokonca i tí vzdelanejší, nepoznajú to nevyhnutné puto medzi tebou a tvojou svätou Matkou. Pane, ty si vždy s Máriou a ona je vždy s tebou a ani nemôže byť bez teba: ináč by prestala byť tým, čím je. Je tak milosťou premenená v teba, že to nie ona žije, že to už nie je ona, ale si to ty, môj Ježišu, ktorý v nej žiješ a kraľuješ dokonalejšie než vo všetkých anjeloch a blažených. Och! Keby sme len poznali slávu a lásku, ktorej sa ti dostáva v tomto obdivuhodnom stvorení, potom by sme prechovávali k tebe aj k nej iné city, než aké teraz máme. Je s tebou tak dôverne spojená, že by bolo ľahšie oddeliť svetlo od slnka alebo teplo od ohňa a – možno ešte zveličiť – ľahšie by bolo oddeliť od teba všetkých anjelov a svätých než božskú Máriu: lebo ona ťa vrúcnejšie miluje a dokonalejšie oslavuje než všetky ostatné stvorenia dovedna.
[64.] A potom, môj láskavý Majstre, nie je šokujúce a poľutovaniahodné vidieť takúto nevedomosť a neznalosť všetkých pozemšťanov ohľadom tvojej svätej Matky? A to nemyslím na modloslužobníkov ani na pohanov, ktorí, nepoznajúc teba, sú ďaleko od toho, aby poznali ju. Nemyslím ani na bludárov a schizmatikov, ktorí sú ďaleko od toho, aby si uctievali tvoju svätú Matku, keďže sa odvrátili od teba a od tvojej svätej Cirkvi. Ale myslím na kresťanov katolíkov, a to aj na katolíckych učiteľov, ktorí, i keď vyhlasujú, že vyučujú pravdu, vskutku ťa nepoznajú a ani tvoju svätú Matku – a ak ťa poznajú, tak iba špekulatívne, sucho, sterilne a nedbalo. Títo iba veľmi zriedka hovoria o tvojej svätej Matke, ako aj o oddanosti, ktorú sme jej dlžní. A to preto, lebo sa obávajú – hovoria – že sa zneužije a že prílišným uctievaním tvojej svätej Matky ukrivdíme tebe. Keď vidia alebo počujú nejakého mariánskeho ctiteľa častejšie hovoriť láskavým, neochvejným a presvedčujúcim spôsobom o pobožnosti k tejto dobrej Matke ako o bezpečnom prostriedku bez sebaklamov, ako o skratke bez nebezpečenstva, ako o nepoškvrnenej ceste bez nedokonalostí či ako o zázračnom tajomstve na dokonalé nájdenie a milovanie teba, vtedy začnú protestovať a udávať tisíce falošných dôvodov, len aby dokázali, že sa nepatrí toľko hovoriť o tvojej Matke, lebo pobožnosť k nej je až príliš rozšírená. Preto vraj treba skôr bojovať proti takýmto zneužívaniam a radšej hovoriť o tebe, než viesť ľudí k uctievaniu svätej Panny, veď ju už i tak dosť milujú.
Niekedy ich možno počuť rozprávať o úcte k tvojej svätej Matke. Avšak nerozprávajú o tejto úcte preto, aby ju zakladali alebo rozširovali, ale aby potlačili vyskytujúce sa zneužitia, kým oni sami sú bez úcty a láskyplnej oddanosti voči tebe – keďže ju nemajú voči tvojej Matke. Na svätý ruženec, škapuliar a pátričky hľadia ako na babské svätuškárstvo, vhodné iba pre hlupákov, bez ktorých sa tiež možno spasiť. Ak im padne do rúk niektorý ctiteľ svätej Panny, ktorý sa modlieva svätý ruženec alebo sa drží nejakej inej pobožnosti k nej, vtedy mu rýchlo zmenia myseľ i srdce: namiesto ruženca mu poradia sedem žalmov a namiesto pobožnosti k tvojej Matke pobožnosť k tebe, Ježišu.
Ó, môj milovaný Ježišu! Majú títo ľudia tvojho ducha? Máš záľubu v takomto konaní? Či azda chceš, aby sme sa nesnažili z celých síl zapáčiť sa tvojej Matke zo strachu, že sa znepáčime tebe? Či azda oddanosť tvojej Matke vylučuje oddanosť tebe? Azda si osobuje pre seba pocty, ktoré jej preukazujeme? Či sa azda drží bokom? Je azda akousi cudzinkou, ktorú nespája s tebou žiadne puto? Či sa ti naozaj protiví, keď sa jej chceme zapáčiť? Naozaj sa odcudzujeme a vzďaľujeme od tvojej lásky, keď sa oddávame jej a milujeme ju?
[65.] Aj keby všetko, čo som povedal, bola pravda, môj milovaný Majstre, ani tak by väčšina učencov – to z trestu za svoju pýchu – neoddialila viacerých od úcty k tvojej svätej Matke a ani by viac nerozšírila nezáujmu o ňu. Uchráň ma, Pane, uchráň ma pred ich názormi i spôsobmi a daj mi účasť na tvojich citoch vďaky, uznania, rešpektu a lásky, ktoré prechovávaš voči svojej svätej Matke, aby som ťa mohol milovať a oslavovať o to viac, o čo lepšie ťa v tom nasledujem a napodobňujem.
[66.] Keďže až dosiaľ som ešte nič nepovedal na česť tvojej svätej Matky, daj mi milosť, aby som ju mohol dôstojne chváliť: Fac me digne tuam Matrem collaudare, aj napriek všetkým jej nepriateľom, ktorí sú aj tvojimi, a úprimne im povedať spolu so všetkými svätými: Nech si nenárokuje, že obsiahne Božie milosrdenstvo ten, kto uráža jeho svätú Matku - Non praesumat aliquis Deum se habere propitium qui benedictam Matrem offensam habuerit.
[67.] Učiň, aby som ťa vrúcne miloval a tak obsiahol od tvojho milosrdenstva opravdivú oddanosť k tvojej svätej Matke a tiež, aby som pobožnosť k nej mohol rozširovať po celej zemi. Prijmi preto vrúcnu modlitbu, ktorou sa na teba obraciam spolu so svätým Augustínom (tom. IX operum meditat.) a s tvojimi opravdivými priateľmi: Ty si Kristus, môj otec svätý, môj Boh milostivý, môj kráľ veľký, môj pastier dobrý, môj učiteľ jediný, môj pomocník najlepší, môj miláčik najkrajší, môj chlieb živý, môj kňaz na veky, môj vodca do vlasti, moje svetlo pravé, moja sladkosť svätá, moja cesta priama, moja múdrosť vznešená, moja jednoduchosť čistá, moja svornosť mierna, moja celá ochrana, môj podiel dobrý, moja večná spása... Ježišu Kriste, láskavý Pane, prečo som len miloval, prečo len som si žiadal v celom svojom živote niečo iné okrem teba, Ježišu, môj Bože? Kde som len bol, keď som mysľou nebol s tebou? Vy, všetky moje túžby, už od tejto chvíle vzplaňte a vzneste sa k Pánu Ježišovi; bežte, veď dosiaľ ste už dosť otáľali; ponáhľajte sa tam, kam sa uberáte; hľadajte toho, koho hľadáte. Ježišu, kto ťa nemiluje, nech je vylúčený! Kto nemiluje teba, nech ho naplnia trpkosti... Ó, sladký Ježišu, nech ťa miluje, nech sa v tebe kochá, nech ťa obdivuje každý dobrý cit vhodný na tvoju oslavu. Bože môjho srdca a moje dedičstvo, Ježišu Kriste, nech sa moje srdce zriekne svojho zmýšľania, a ty ži vo mne; nech sa v mojom duchu vznieti živá iskra lásky k tebe a nech sa rozrastie na dokonalú vatru; nech navždy horí na oltári môjho srdca, nech planie v mojom vnútri, nech plápolá v skrytosti mojej duše; aby som v deň svojej smrti predstúpil pred teba očistený týmto plameňom. Amen.
Túto obdivuhodnú modlitbu svätého Augustína som ponechal v latinčine, aby tí, ktorí ovládajú tento jazyk, si ju mohli denne opakovať a tak si vyprosiť Ježišovu lásku, ktorú hľadáme prostredníctvom božskej Márie.
[b) Patríme Ježišovi a Márii ako otroci.]
[68.] Druhá pravda. — Z toho, čím je Ježiš Kristus vzhľadom na nás, treba vyvodiť, že už nepatríme sebe, ako hovorí Apoštol (porov. 1 Kor 6,19-20 a 12,27), ale ako jeho údy a otroci patríme celí jemu, lebo nás nekonečne draho vykúpil cenou svojej krvi. Ešte pred krstom sme patrili diablovi ako jeho otroci, ale krstom sme sa stali majetkom Ježiša Krista. Preto teraz už musíme žiť, pracovať a umierať, len aby sme prinášali ovocie tomuto Bohočlovekovi, aby sme ho oslavovali v našich telách a nechávali ho vládnuť v našich dušiach. Veď sme jeho trofejou, sme jeho získaným ľudom a jeho dedičstvom. Práve preto nás Duch Svätý prirovnáva: 1) ku stromom zasadeným pozdĺž vody milosti na poli Cirkvi, ktoré musia prinášať ovocie v pravý čas; 2) k ratolestiam viniča, ktorým je Ježiš Kristus a ktoré musia prinášať dobré hrozno; 3) ku stádu, ktorého pastierom je Kristus a ktoré sa musí rozrastať a dávať mlieko; 4) k úrodnej zemi, ktorú obrába sám Boh a v ktorej sa semená množia a prinášajú tridsaťnásobnú, šesťdesiatnásobnú alebo stonásobnú úrodu. Ježiš Kristus preklial neplodný figovník a odsúdil lenivého sluhu, ktorý nevyužil jeho talent. Toto všetko nám dokazuje, že Ježiš Kristus očakáva od nás, cintľavých ľudí, aspoň akési ovocie a vedz, aké: naše dobré skutky, lebo tieto patria jedine jemu: Stvorení dobrými skutkami v Ježišovi Kristovi - Creati in operibus bonis in Christo Jesu (porov. Ef 2, 10). Tieto slová Ducha Svätého ukazujú, že Ježiš Kristus je jediným počiatkom a musí byť aj jediným cieľom všetkých našich dobrých skutkov; že mu musíme slúžiť, a to nielen ako nádenníci za mzdu, ale ako otroci lásky. Vysvetlím to bližšie:
[69.] Tu na zemi poznáme dva spôsoby, ako človek môže prináležať druhej osobe, a to službou a otroctvom. Podľa toho ich nazývame sluhami alebo otrokmi.
Službou, ktorá je bežná aj medzi kresťanmi, sa nejaký človek zaväzuje slúžiť inému za istý čas a tým si vyslúži istý plat alebo inú odmenu.
Otroctvom je človek úplne závislý na niekom inom počas celého svojho života a musí slúžiť svojmu pánovi bez nároku na akúkoľvek náhradu alebo odmenu – ako súčasť pánovho majetku, nad ktorým má pán právo života a smrti.
[70.] Sú tri druhy otroctva: otroctvo prirodzené, nútené a dobrovoľné. Všetky stvorenia sú otrokmi Božími podľa prvého spôsobu: Pánova je zem a všetko, čo ju napĺňa - Domini est terra et plenituto ejus (Ž 23,1). Diabli a zatratení sú otrokmi podľa druhého a spravodliví a svätí podľa tretieho spôsobu. Dobrovoľné otroctvo je najdokonalejšie a najlepším spôsobom oslavuje Pána, toho, ktorý hľadí na srdce, ktorý si žiada srdce a ktorý sa nazýva Bohom srdca (porov. 1 Sam 16,7; Prís 23,26; Ž 72,26) alebo milujúcej vôle. To preto, lebo týmto otroctvom si volíme Pána a jeho službu pred všetkým, aj tam, kde nás k tomu nezaväzuje prirodzenosť.
[71.] Medzi sluhom a otrokom je zásadný rozdiel:
1) Sluha nedáva svojmu pánovi všetko, čím je, ani všetko, čo má a ani všetko, čo môže sám alebo prostredníctvom iných nadobudnúť; avšak otrok sa dáva svojmu pánovi celý, so všetkým, čo má a so všetkým, čo môže nadobudnúť, bez najmenšej výnimky.
2) Sluha si vyžaduje plácu za svoju službu, ktorú vykonáva pre svojho pána; avšak otrok si nemôže nárokovať nič, akokoľvek veľká je vytrvalosť, zručnosť a sila, ktoré musel vynaložiť pri práci.
3) Sluha môže odísť od svojho pána, kedy sa mu bude chcieť, no najneskôr, keď mu skončí čas jeho služby; avšak otrok nemá žiadne právo opustiť svojho pána, hoci by sa mu chcelo.
4) Nad svojím sluhom pán nemá právo života a smrti: v prípade, že by ho zabil, ako nejaký ťažný dobytok, dopustil by sa nespravodlivej vraždy; ale nad svojím otrokom má pán zákonom ustanovené právo života a smrti: môže ho predať komukoľvek, alebo i zabiť; proste tak – prepáč mi toto prirovnanie – ako nakladá so svojím koňom.
5) A nakoniec, sluha je len dočasne v službe u svojho pána, avšak otrok navždy.
[72.] V našej ľudskej spoločnosti niet ničoho takého, čo by nás urobilo viacej závislými od niekoho iného než otroctvo. A takisto ani medzi kresťanmi niet ničoho, čo by nás urobilo závislejšími na Ježišovi Kristovi a jeho svätej Matke než dobrovoľné otroctvo podľa príkladu samého Ježiša, ktorý z lásky k nám prijal prirodzenosť sluhu - formam servi accipiens, (Flp 2,7) a príkladu svätej Panny, ktorá sa sama nazvala služobnicou a otrokyňou Pána. Apoštol sa hrdo nazýva služobník Krista servus Christi (Rim 1,1; Gal 1,10 a Flm 1,1). Prví kresťania sú v Písme viackrát nazvaní služobníci Krista - servi Christi (1 Kor 7,22; 2 Tim 2,24). Toto latinské slovo servus, podľa pravdivého vysvetlenia jedného veľkého človeka, kedysi znamenalo iba otrok, keďže vtedy ešte neboli sluhovia tak, ako sú dnes a pánom slúžili iba otroci alebo bývalí otroci. Toto je ten pravý zmysel, ktorý katechizmus Tridentského koncilu – aby sme nezanechali žiadne pochybnosti o tom, že sme otrokmi Ježiša Krista – vyjadruje jednoznačným termínom, keď nás nazýva mancipia Christi, otroci Krista Ježiša. Po stanovení tohto:
[73.] Tvrdím, že musíme byť Kristovi a slúžiť mu nie iba ako obyčajní najatí služobníci, ale ako zamilovaní otroci, ktorí sa dávajú a zverujú z veľkej lásky ako otroci do služby tomu, koho milujú, len preto, aby mali tú česť, že mu môžu patriť. Pred krstom sme boli diablovými otrokmi a krst nás urobil otrokmi Ježiša Krista: niet tretej možnosti, lebo kresťan je buď diablovým alebo Kristovým otrokom (porov. Rim 6,16).
[74.] Čo tvrdím o Ježišovi Kristovi v plnom zmysle slova, to tvrdím o svätej Panne v relatívnom zmysle. Veď si ju vyvolil za svoju nerozlučnú spoločníčku vo svojom živote, svojej smrti, oslávení a pri svojej vláde v nebi i na zemi, a preto jej vzhľadom na svoj Majestát láskavo udelil všetky práva a privilégiá, ktoré on má prirodzene: Čo Bohu prislúcha prirodzenosťou, to Márii milosťou - Quidquid Deo convenit per naturam, Mariae convenit per gratiam, hovoria svätci, až do takej miery – pokračujú – že Ježiš a Mária majú už iba jedinú rovnakú vôľu, jedinú rovnakú moc, a tiež rovnakých podriadených, sluhov a otrokov.
[75.] Takto, napodobňujúc svätých a mnohých veľkých ľudí, sa môžeme nazývať a vydávať sa za milujúcich otrokov najsvätejšej Panny, s cieľom, aby sme sa stali čo najdokonalejšími otrokmi Ježiša Krista. Presvätá Panna je prostriedok, ktorým k nám prišiel náš Pán, a je prostriedok, ktorým my musíme ísť k nemu, lebo ona nie je ako ostatné stvorenia, ku ktorým veľmi sa pripútať značí skôr vzdialiť sa od Boha, než sa k nemu priblížiť. Najsilnejšou túžbou Márie je zjednotiť nás s Ježišom Kristom, svojím Synom; najväčšou túžbou Syna je, aby sme k nemu prichádzali cez jeho svätú Matku. Takto mu preukazujeme úctu a robíme mu radosť tak, ako keby sme sa z úcty a pre potešenie pozemského kráľa dali do otroctva kráľovnej, len aby sme mohli čo najlepšie slúžiť kráľovi. Preto Cirkevní otcovia i svätý Bonaventúra hovoria: Svätá Panna je cesta, ktorá vedie k nášmu Pánovi – via veniendi ad Christum est appropinquare ad illam (In psalt. min.).
[76.] Ba čo viac, ako som ukázal; ak je svätá Panna kráľovnou a vládkyňou neba i zeme: Božej vláde je podrobené všetko, aj svätá Panna; a aj vláde Panny je podrobené všetko, i Boh - Ecce imperio Dei omnia subjiciuntur et Virgo; ecce imperio Virginis omnia subjiciuntur et Deus, ako hovoria svätý Anzelm, svätý Bernard, svätý Bernardín i svätý Bonaventúra – či potom Mária nemá toľko poddaných a otrokov, koľko je stvorení? A nie je správne, aby spomedzi toľkých nútených otrokov bolo aspoň niekoľko otrokov z lásky, ktorí by si sami, z vlastnej vôle vybrali Máriu za svoju panovníčku? Veď ľudia, ba i diabli majú svojich dobrovoľných otrokov, a presvätá Panna by ich nemala mať? Veď každý kráľ sa cíti poctený, keď kráľovná, jeho spoločníčka, má svojich oddaných otrokov na život a na smrť, pretože česť a moc jedného je cťou a mocou druhého. A potom, máme veriť, že by sa nášmu Pánovi, najlepšiemu zo všetkých synov, ktorý sa podelil so svojou svätou Matkou o všetku svoju vládu – že by sa mu nepáčilo, keď má jeho svätá Matka otrokov? Azda má menej rešpektu a lásky pre svoju Matku ako mal Assuer pre Ester alebo Šalamún pre Betsabe (porov. Est 5,6-7; 1 Kr 2,19)? Kto sa odváži také niečo tvrdiť alebo vôbec pomyslieť?
[77.] Ale kam ma to moje pero zavádza? Načo sa tu vôbec zdržujem s dokazovaním takej jasnej veci? Ak sa niekto nechce nazývať otrokom svätej Panny, čo na tom! Nech sa nazýva a nech je otrokom Ježiša Krista! Veď takto je aj jej otrokom, lebo Ježiš je plodom a slávou Márie. Presne toto sa dokonale dosiahne nábožnosťou, o ktorej budeme hovoriť neskôr.
[c) Musíme sa zbaviť toho, čo je v nás zlé]
[78.] Tretia pravda. — Naše najlepšie činy sa obyčajne poškvrnia a znehodnotia zlým základom, ktorý je v nás. Keď nalejeme číročistú vodu do zapáchajúcich nádob alebo víno do suda napáchnutého iným vínom, číra voda i dobré víno sa zničia a ľahko napáchnu. Podobne, keď Boh vloží svoje milosti, nebeskú rosu alebo jemné víno svojej lásky do našej duše poznačenej dedičným a osobným hriechom, zlý kvas a zlý základ, ktoré v nás hriech zanechal, obyčajne znehodnotia a znečistia tieto Božie dary. A naše činy, i tie najušľachtilejšie, nimi napáchnu. Preto na dosiahnutie dokonalosti, ktorú prináša iba spojenie s Ježišom Kristom, je veľmi dôležité vzdať sa všetkého, čo je v nás zlé: inak náš Pán, ktorý je nekonečne čistý a ktorý nekonečne nenávidí i tú najmenšiu poškvrnu duše, nás odvrhne spred svojich očí a vôbec sa s nami nespojí.
[79.] Aby sme sa mohli vyprázdniť, v prvom rade musíme za pomoci Ducha Svätého dobre spoznať náš zlý základ, našu neschopnosť vykonať akékoľvek dobro potrebné k spáse, našu krehkosť vo všetkom, našu neustálu vrtkavosť, našu nehodnosť akejkoľvek milosti, ako aj našu všetko prenikajúcu neprávosť. Hriech nášho praotca nás všetkých skoro úplne zničil, nakysol, nadul a skazil tak, ako kvasnice nakysnú, nadujú a premenia cesto, do ktorého sa dajú. Naše osobné hriechy, či už smrteľné alebo ľahké, aj keď už odpustené, zväčšili našu žiadostivosť, krehkosť, nestálosť a našu skazenosť a tiež zanechali v našej duši škodlivé zvyšky.
Telá máme také zničené, že ich Duch Svätý nazýva hriešnymi telami (porov. Rim 6,6; Ž 50,7), počatými v hriechu, živenými v hriechu a schopnými všetkých neprávostí. Sú to telá nakazené tisícerými chorobami, zo dňa na deň viac sa rozpadajúce, plodiac iba svrab, červač a hnilobu.
Naša duša, spojená s telom, sa stala takou zmyselnou, že je nazývaná telom: každé telo porušilo svoju cestu (Gn 6,12 Vulgáta). Naším dedičstvom sú: duchovná pýcha a slepota, zaťatosť srdca, slabosť i nestálosť duše a telesná žiadostivosť, búriace sa pudy a choroby. Od prírody sme pyšnejší než pávi, prízemnejší než ropuchy, podlejší než capy, závistlivejší než hadi, pažravejší než prasatá, zlostnejší než tigre, lenivejší než korytnačky, krehkejší než trstina a nestálejší než veterníky. V našom vnútri máme iba ničotu a hriech a zasluhujeme si iba Boží hnev a večné peklo (porov. Ef 2,3)
[80.] Môžeme sa potom ešte diviť, keď náš Pán hovorí, že tí, čo ho chcú nasledovať, musia zaprieť samých seba a znenávidieť svoj život; a že tí, čo si zamilujú svoj život, ho stratia, a tí, čo ho znenávidia, zachránia si ho (porov. Mt 16,24; Lk 9,23 a Jn 12,25)? Táto nekonečná Múdrosť, ktorá nič neprikazuje bez dôvodu, nám prikazuje nenávidieť samých seba iba preto, že sme veľmi hodní nenávisti: nikto nie je taký hodný lásky ako Boh a nikto nie je taký hodný nenávisti ako my sami.
[81.] V druhom rade, aby sme sa mohli vyprázdniť, musíme každým dňom odumierať sebe samým: čo značí, že sa musíme vzdať užívania duševných schopností a telesných zmyslov; že sa musíme pozerať, akoby sme sa vôbec nepozerali, počúvať, akoby sme vôbec nepočúvali, slúžiť si vecami tohoto sveta, akoby sme si nimi vôbec neslúžili (porov. 1 Kor 7,30-31). A toto svätý Pavol nazýva každodenným zomieraním Každý deň zomieram! - Quotidie morior! (1 Kor 15,31). Ak pšeničné zrnko nepadne do zeme a neodumrie, ostane zemou a vôbec neprinesie dobrú úrodu. Nisi granum frumenti cadens in terram mortuum fuerit, ipsum solum manet. Ak neodumrieme sami sebe a ak nás ani naše najsvätejšie pobožnosti neprivedú k tejto nevyhnutnej a plodnej smrti, neprinesieme žiadne hodnotné ovocie, a preto sa nám tieto pobožnosti stanú zbytočnými. Všetky naše spravodlivosti budú takto poškvrnené našou samoláskou a svojvoľnosťou, a preto Boh opovrhne i tými najväčšími obetami a najlepšími činmi, akých len budeme schopní. Potom sa v hodine našej smrti nájdeme s prázdnymi rukami, bez čností a zásluh a nenájde sa v nás ani iskierka čistej lásky, ktorá je daná jedine tým dušiam, ktoré zomreli samy sebe a ktorých život je v Ježišovi Kristovi ukrytý v Bohu (Kol 3,3).
[82.] Po tretie, musíme si vybrať spomedzi všetkých pobožností k svätej Panne ako najlepšiu a najsvätejšiu práve tú pobožnosť, ktorá nás najviac priblíži k tomuto odumretiu sebe. Lebo nesmieme veriť, že všetko, čo sa blyští, je zlato, že všetko, čo je sladké, je med a že všetko, čo je ľahké a praktizované väčšinou, je zároveň aj najviac posväcujúce. Tak ako existujú tajomstvá prírody na rýchle, nenákladné a jednoduché vykonanie prirodzených úkonov, tak existujú aj nadprirodzené tajomstvá na rýchle vykonanie nadprirodzených úkonov s jemnosťou a ľahkosťou: ako sa vyprázdniť sám zo seba, ako sa naplniť Bohom a stať sa dokonalým.
Spôsob úcty, ktorý ti chcem vyjaviť, je jedným z takýchto tajomstiev Božej milosti. Je neznámy obrovskému počtu kresťanov, iba malý počet nábožných ľudí ho pozná a ešte menší počet ho žije a vychutnáva. Aby sme ho mohli začať odhaľovať, hľa, tu nasleduje štvrtá pravda, ktorá je dôsledkom tejto tretej.
[d) Znakom pokory je pristupovať ku Kristovi cez prostredníka]
[83.] Štvrtá pravda. — Predstupovať pred Boha nie priamo, ale s prostredníkom je dokonalejšie preto, lebo je to pokornejšie. Naše vnútro, ako som práve ukázal, je také poškodené, že ak by sme chceli dôjsť k Bohu a zapáčiť sa mu a spoliehali by sme sa pritom len na náš vlastný výkon, dôvtip a prípravu, naše spravodlivosti, poškvrnené samoláskou, by pred Bohom len málo zavážili a nedosiahli by sme, aby sa s nami spojil a nás vypočul. Veď nie bez dôvodu nám dal prostredníkov: vidiac našu nehodnosť a neschopnosť sa nad nami zmiloval a vybavil nás mocnými orodovníkmi u svojej velebnosti, aby nám dal takto prístup k svojim milosrdenstvám. Takže zanedbať týchto orodovníkov a prichádzať pred jeho Majestát priamo a bez akéhokoľvek odporúčania je nedostatkom pokory; je nedostatkom úcty voči takému vznešenému a svätému Bohu. Veď to by sme k tomuto Kráľovi kráľov pristupovali s menšou úctou než k nejakému pozemskému kráľovi či princovi, pred ktorého by sme nepredstúpili bez dajakého priateľa, čo by sa nebol za nás vopred prihovoril.
[84.] Náš Pán je naším zástancom a sprostredkovateľom vykúpenia u Boha Otca. Iba cez neho sa musíme modliť spolu s celou oslávenou i bojujúcou Cirkvou. Iba cez neho máme prístup k božskému Majestátu a nikdy nesmieme pred neho predstúpiť inak, než podopieraní a odetí Kristovými zásluhami, tak ako mladý Jakub kozľacou kožou, keď predstúpil pred svojho otca Izáka, aby ho požehnal.
[85.] Ale či nepotrebujeme prostredníka u samého Prostredníka? Je naša čistota taká dokonalá, aby nás s ním spájala priamo a skrze nás samých? Vari Kristus nie je Boh, vo všetkom rovný svojmu Otcovi, Svätý svätých, rovnako hodný úcty ako Otec? Ak sa svojou nekonečnou láskou stal naším garantom a prostredníkom u Boha, svojho Otca, aby ho uzmieril a vyrovnal dlh, ktorý máme, či azda len pre toto máme mať menej úcty a bázne voči jeho velebe a svätosti?
Teda smelo vyznajme, spolu so svätým Bernardom, že potrebujeme prostredníka u samého Prostredníka a že božská Mária je tou najschopnejšou osobou zastávať tento dobročinný úrad: cez ňu Ježiš Kristus prišiel k nám a práve cez ňu musíme prichádzať k nemu. Ak sa obávame prichádzať priamo k Ježišovi, ktorý je Boh, či už pre jeho nekonečnú veľkosť, či pre našu úbohosť a či pre naše hriechy, vtedy odvážne a naliehavo prosme o pomoc a príhovor Máriu, našu Matku: ona je dobrá i nežná, v nej nie je nič prísne ani nevľúdne; nič príliš vznešené ani príliš oslnivé, veď vidiac ju, vidíme našu číru prirodzenosť. Ona nie je slnkom, ktoré by nás mohlo pre našu slabosť svojimi oslnivými lúčmi oslepiť; ale je krásna a jemná ako mesiac, ktorý prijíma svoje svetlo od slnka a zmierňuje ho, aby ho prispôsobil nášmu slabému zraku. Je taká láskavá, že nikoho z tých, čo ju žiadajú o príhovor, nech už sú akíkoľvek hriešnici, neodbije. Tak, ako to tvrdia svätci: nikdy nebolo počuť, odkedy je svet svetom, žeby bol býval odmietnutý ten, kto sa vytrvalo a s dôverou utiekal k svätej Panne. Je taká mocná, že jej nikdy nebola nijaká žiadosť odmietnutá: veď jej stačí s prosbou predstúpiť pred svojho Syna a on zaraz udeľuje, zaraz prijíma; vždy je láskou premožený hruďou i lonom a prosbami svojej predrahej Matky.
[86.] Toto všetko som prebral od svätého Bernarda a svätého Bonaventúru. Takže – podľa nich – máme tri stupne na vystúpenie k Bohu: prvý, nám najbližší a najviac prispôsobený našim schopnostiam je Mária; druhým je Ježiš Kristus a tretím Boh Otec. Aby sme mohli pristúpiť k Ježišovi, treba nám ísť k Márii, ona je totiž sprostredkovateľkou našich prosieb. Aby sme mohli pristúpiť k večnému Otcovi, treba nám ísť k Ježišovi, on je totiž naším sprostredkovateľom spásy. A táto pravá úcta dokonale zachováva tento poriadok.
[e) Udržať si Božie dary je veľmi ťažké]
[87.] Piata pravda. — Pre naše slabosti a krehkosti je nám veľmi ťažké udržať si milosti a dary, ktoré sme prijali od Boha:
1) Lebo tento poklad, ktorý je cennejší než nebo a zem, máme v krehkých nádobách: Habemus thesaurum istum in vasis fictilibus (2 Kor 4,7), čiže v tele podliehajúcom skaze a v slabej a nestálej duši, ktorú každá maličkosť trápi a ubíja.
[88.] 2) Lebo diabli, títo prefíkaní zlodeji, túžia nás prekvapiť, okradnúť a orabovať: veď striehnu dňom i nocou na vhodný okamih. Neprestajne nás obchádzajú, aby nás zožrali (porov. 1 Pt, 5,8) a aby nás jediným hriechom v okamihu okradli o všetky milosti a zásluhy, čo sme boli schopní nadobudnúť počas viacerých rokov. Ich zloba a skúsenosť, ich ľstivosť a počet nám musia naháňať bezhraničný strach pred takýmto nešťastím. Veď aj osoby, ktoré mali veľa milostí a boli veľmi bohaté na čnosti, veľmi skúsené i veľmi sväté, boli takto nešťastne zaskočené, orabované a spustošené. Ach, koľko libanonských cédrov a hviezd nebeskej klenby sme už videli biedne padnúť a v krátkej chvíľke prísť o všetku ich veľkosť a žiarivosť! Ako sa im to len mohlo prihodiť? Určite im nechýbala Božia milosť, ktorá nechýba nikomu, ale pokora: pokladali sa za silnejších a sebestačnejších, než vskutku boli; pokladali sa za schopných sami si ustrážiť svoje poklady; dôverovali a spoliehali sa iba na seba; svoj dom pokladali za dostatočne bezpečný a svoje pokladnice za dosť pevné, aby si ustrážili vzácny poklad milosti. Práve týmto nebadaným spoliehaním sa na seba (i keď sa im zdalo, že sa spoliehajú výhradne na Božiu milosť), ktoré najspravodlivejší Pán dopustil, boli okradnutí a ponechaní sami na seba. Hľa, keby boli poznali obdivuhodnú oddanosť – ktorú za chvíľu ukážem – boli by zverili svoje poklady mocnej a vernej Panne, ktorá by im ich bola strážila ako svoje vlastné, a dokonca by si to pokladala za povinnosť spravodlivosti.
[89.] 3) Je ťažké vytrvať v spravodlivosti až do konca pre neobyčajnú zvrhlosť tohto sveta. Teraz je svet taký zvrátený, že i srdcia rehoľníkov sa ním nevyhnutne poškvrňujú, aj keď nie priamo jeho blatom, tak aspoň jeho prachom. To až do takej miery, že možno pokladať za zázrak, keď niekto zostáva pevný uprostred tohto dravého prúdu bez toho, že by ho strhol; uprostred tohto búrlivého mora bez toho, že by ho zalialo alebo ho olúpili piráti a či korzári; uprostred tohto zamoreného ovzdušia bez toho, že by mu uškodilo. Iba svätá Panna vždy zostala verná, a preto v nej had nikdy nemal žiaden podiel a ona môže konať zázraky pre tých a tie, čo ju ušľachtilým spôsobom milujú.
[2. Známky pravej úcty]
[90.] Teraz, keď sme už prijali týchto päť právd, je potrebné viac než prv správne odlíšiť pravú úctu k najsvätejšej Panne: pretože teraz je viac falošných pobožnosti k nej než kedykoľvek predtým a veľmi ľahko sú pokladané za pravé. Diabol, ako nejaký falšovateľ peňazí a prefíkaný i ostrieľaný podvodník, už mnoho ráz oklamal a priviedol do zatratenia duše nejakou domnelou mariánskou pobožnosťou. Každý deň svojou diabolskou zručnosťou privádza do zatratenia mnoho ďalších: zabáva a uspáva ich v hriechu pod zámienkou nejakej zle odmodlenej modlitby a akýchsi vonkajších spôsobov konania, ktoré im on sám vnuká. Ako každý falšovateľ peňazí, čo falšuje pravé zlato, striebro a len zriedkakedy nejaký iný kov – lebo iné sa nevyplácajú – takisto aj zlý duch falšuje hlavne pobožnosti k Ježišovi a Márii, oddanosť svätému prijímaniu a presvätej Panne, lebo tieto sú medzi ostatnými pobožnosťami tým, čím sú zlato a striebro medzi kovmi.
[91.] Preto je veľmi dôležité, aby sme ponajprv vedeli rozlíšiť falošné pobožnosti k najsvätejšej Panne a tak sa mohli tým vyhnúť a týmto pravým sa oddať. Ďalej, aby sme vedeli rozpoznať medzi toľkými rôznymi spôsobmi pravej mariánskej úcty tú, čo je najdokonalejšia a najpríjemnejšia svätej Panne, čo najviac oslavuje Boha a nás posväcuje, aby sme sa na ňu mohli upäť.
[a) Falošní ctitelia a falošné pobožnosti]
[92.] Poznám sedem druhov falošných ctiteľov a nepravých pobožností k svätej Panne. Sú to ctitelia: 1. kritickí; 2. škrupulózni; 3. vonkajší; 4. poverčiví; 5. nestáli; 6. pokryteckí a 7. vypočítaví.
[1) Kritickí ctitelia]
[93.] Kritickí ctitelia sú obyčajne pyšní učenci, silné a samostatné povahy. Hoci vo svojom vnútri prechovávajú úctu k svätej Panne, kritizujú skoro všetky spôsoby tejto pobožnosti, ktorými obyčajný ľud vzdáva úctu jednoducho a sväto tejto dobrej Matke, lebo sú proti ich chuti. Spochybňujú všetky zázraky a udalosti potvrdzujúce milosrdenstvo a moc presvätej Panny, i keď sú podávané dôveryhodnými ľuďmi alebo vybrané z kroník rehoľných rádov. Neznášajú pohľad na jednoduchý a pokorný ľud zbožne kľačiaci pred oltárom alebo obrazom svätej Panny, ako sa modlí k Bohu, a to niekedy aj na rohu ulice. Dokonca ich obviňujú z modloslužobníctva, akoby sa títo klaňali drevu alebo kameňu. Hovoria, že čo sa ich týka, vôbec nemajú radi tieto vonkajšie pobožnosti a že nie sú až takí slabí duchom, aby uverili toľkým bájkam a historkám, ktoré sa o nej rozprávajú. Keď sa im predložia úžasné chvály Cirkevných otcov na svätú Pannu, buď povedia, že sú to len prehnané rečnícke zvraty, alebo zle vysvetľujú ich slová.
Falošných ctiteľov tohto typu, pyšných a svetáckych ľudí, sa treba veľmi obávať, lebo pod zámienkou odstraňovania neporiadkov v pobožnosti k presvätej Panne vskutku účinným spôsobom vzďaľujú od nej ľudí a tým páchajú nekonečnú neprávosť.
[2) Škrupulózni ctitelia]
[94.] Škrupulózni ctitelia sú tí, ktorí sa obávajú, že si uctievaním Matky zneuctia Syna, že vyvyšovaním jedného ponížia druhého. Neznášajú, keď sa veľmi správne svätá Panna zvelebuje tak, ako to robili Cirkevní otcovia. Len veľmi ťažko strpia, že pred oltárom svätej Panny kľačí viacej ľudí než pred Oltárnou sviatosťou, akoby si tieto dve úcty protirečili, akoby sa tí, čo sa modlia k nej, nemodlili skrze ňu k Ježišovi Kristovi! Nežiadajú si, aby sa tak často hovorilo o presvätej Panne, ani aby sa tak často k nej utiekalo.
Hľa, tu je zopár fráz, ktoré bežne používajú: Na čo sú dobré toľké pátričky, toľké bratstvá a vonkajšie pobožnosti k svätej Panne? Koľká je v nich nevedomosť! Robia komédiu z nášho náboženstva. Hovorme radšej o pobožnostiach k Ježišovi Kristovi (často ho takto volajú po mene, ale bez odkrytia si hlavy – toto hovorím len tak, v zátvorke): musíme znovu objaviť Ježiša Krista, ktorý je náš jediný Prostredník a treba ho ohlasovať, hľa, spoľahlivá pobožnosť!
To čo hovoria, je v istom zmysle pravda. No keďže to používajú proti úcte k presvätej Panne, je to veľmi nebezpečné; je to prefíkanou pascou Zlého pod zámienkou väčšieho dobra. Veď nikdy nemôžeme Ježiša Krista lepšie velebiť, ako keď viac velebíme jeho Matku, lebo ju vždy oslavujeme iba preto, aby sme mohli dokonalejšie velebiť Ježiša Krista; lebo k nej ideme iba ako po ceste, aby sme prišli k cieľu našej cesty, ktorým je Ježiš.
[95.] Svätá Cirkev spolu s Duchom Svätým najprv blahorečí svätú Pannu a až potom Ježiša Krista: Benedicta tu in mulieribus et benedictus fructus ventris tui, Jesus. No nie preto, že by svätá Panna bola niečím viac než Ježiš alebo mu rovnou – čo by bol neodpustiteľný blud – ale preto, že k dokonalejšiemu blahorečeniu Ježiša Krista treba najprv blahorečiť Máriu. Preto zvolajme spolu so všetkými jej opravdivými ctiteľmi proti týmto falošným ctiteľom: Ó Mária, požehnaná si medzi ženami a požehnaný je plod života tvojho, Ježiš!
[3) Vonkajší ctitelia]
[96.] Vonkajší ctitelia sú tie osoby, ktorých všetka pobožnosť k najsvätejšej Panne spočíva iba vo vonkajších spôsoboch: vychutnávajú iba vonkajšiu stránku tejto pobožnosti, lebo vôbec nevedú vnútorný život; náhlivo odrapocú množstvo ružencov, bez pozornosti sa zúčastnia viacerých omší, bez oddanosti idú na procesie, zapíšu sa do všetkých mariánskych bratstiev, a to všetko bez zmeny svojho života, bez násilného potlačovania svojich vášní a bez napodobňovania čností tejto najsvätejšej Panny. Majú radi iba tieto zmyslové pobožnosti, bez obľúbenia si tých spoľahlivých. Keď vo svojich pobožnostiach nenájdu nič pre svoje zmysly, vtedy majú dojem, že už nič nerobia, a tak sa stanú roztržitými a všetko to buď zanechajú, alebo robia nesúvislo. Svet je preplnený takýmito vonkajšími ctiteľmi. Títo najviac kritizujú ľudí modlitby, tých, čo sa venujú predovšetkým vnútornému životu, pravda bez toho, že by pohŕdali nenáročnými vonkajšími výrazmi, ktoré vždy sprevádzajú pravé pobožnosti.
[4) Domýšľaví ctitelia]
[97.] Domýšľaví ctitelia sú hriešnici oddávajúci sa svojim vášňam a či milovníci tohto sveta, ktorí pod rúškom kresťanov a mariánskych ctiteľov ukrývajú buď pýchu alebo lakomstvo, nečistotu, opilstvo, hnev, rúhanie, ohováranie, nespravodlivosť atď. Nerobia si veľa násilia pri náprave seba a pokojne spia vo svojich zlozvykoch pod zámienkou, že sú mariánskymi ctiteľmi. Sľubujú si, že im Boh odpustí, že nezomrú bez spovede a nebudú zatratení, lebo sa odmodlia svoj ruženček, lebo sa v sobotu postia, lebo sú členmi bratstva posvätného ruženca alebo škapuliara a či ich kongregácie, lebo nosia malé rúcho alebo retiazku svätej Panny atď.
Keď im povieš, že táto ich zbožnosť je iba diablovým klamom a škodlivou poverou, ktorá ich vedie do zatratenia, tak nebudú chcieť veriť. Povedia ti, že Boh je dobrý a milosrdný, že nás predsa nestvoril, aby nás zatratil; veď nieto človeka, čo by nehrešil; vraj oni nezomrú bez spovede; veď pri smrti stačí dobré peccavi, zhrešil som. Ba čo viac, veď oni sú predsa ctiteľmi svätej Panny, veď nosia jej škapuliar, veď sa každý deň verne a s pokorou pomodlia sedem Otče náš - Pater a sedem Zdravas´ - Ave k jej úcte, veď niekedy sa pomodlia aj ruženec a hodinky svätej Panny, veď sa postia atď. Na potvrdenie toho, čo tvrdia, a na svoje ďalšie zaslepenie rozprávajú akési historky, ktoré počuli alebo v knihách čítali, a teraz nezáleží na tom, či sú pravdivé a či nie. Tieto historky opisujú, ako niektorí ľudia, čo zomreli v ťažkom hriechu bez svätej spovede, došli spásy tak, že boli vzkriesení, aby sa mohli ešte vyspovedať; alebo tak, že ich duša zázračne prebývala v tele až do spovede; alebo tak, že zľutovaním svätej Panny pri svojej smrti obdržali od Boha milosť dokonalej ľútosti a odpustenia hriechov práve preto, že sa počas svojho života pomodlili nejaké modlitby a vykonali si zopár pobožností k Márii. A v toto dúfajú rovnako aj pre seba.
[98.] Niet v kresťanstve nič zavrhnutiahodnejšieho ako táto diabolská domýšľavosť. Veď či môže niekto úprimne povedať, že miluje a ctí si svätú Pannu, zatiaľ čo svojimi hriechmi neľútostne bodá, preráža, križuje a uráža jej Syna? Veď ak by si Mária kládla za povinnosť milosrdne zachraňovať takýto druh ľudí, či by tým neschvaľovala zločin a nepomáhala by tým križovať a urážať svojho Syna – kto by sa na také niečo odvážil čo len pomyslieť?
[99.] Tvrdím, že takto zneužívať pobožnosť k presvätej Panne – ktorá je po pobožnosti k Pánovi v prevelebnej Sviatosti oltárnej najsvätejšou a najspoľahlivejšou – je strašnou svätokrádežou a po svätokrádeži nehodného prijímania je tou najväčšou a najmenej odpustiteľnou.
Uznávam, že k opravdivej oddanosti svätej Panne nie je úplne nevyhnutné byť taký svätý, že by sme sa vyhli všetkým hriechom – akokoľvek to zostáva želateľné – ale je potrebné prinajmenej toto (dobre si všimni, čo poviem):
V prvom rade: mať úprimné predsavzatie vyhnúť sa aspoň všetkým smrteľným hriechom, ktoré urážajú rovnako Matku ako Syna.
Po druhé: robiť si násilie, aby sme sa mohli vyhnúť hriechu.
Po tretie: zapísať sa do bratstiev, modliť sa korunku, posvätný ruženec alebo iné modlitby, postiť sa v sobotu atď.
[100.] Takéto dobré skutky sú obdivuhodne účinné na obrátenie hriešnika, a to aj zatvrdnutého. Ak je môj čitateľ takým, a hoc by bol už i jednou nohou v priepasti, vrelo mu ich odporúčam, ale iba pod podmienkou, že ich bude konať s úmyslom, aby dostal od Boha na príhovor svätej Panny milosť pravej ľútosti a odpustenia hriechov, ako i milosť zvíťaziť nad svojimi hriešnymi návykmi; ale nikdy nesmie nečinne zotrvávať v stave hriechu aj napriek výčitkám svedomia, v protiklade s príkladom Krista Ježiša i svätých a proti mravným zásadám svätého Evanjelia.
[5) Nestáli ctitelia]
[101.] Nestáli ctitelia sú tí, čo sú oddaní svätej Panne iba občas a vrtošivo: hneď sú horliví, a hneď vlažní, raz sa zdajú byť hotoví vykonať všetko v jej službe, a o chvíľu nato sú už celkom iní. Sprvu sa dávajú na všetky pobožnosti k svätej Panne a aj vstupujú do jej bratstiev, ale potom sa už neriadia verne ich pravidlami. Mária si ich podloží pod nohy spolu s polmesiacom, lebo sú nestáli, sú premenliví ako mesiac, a preto nie sú hodní, aby boli pripočítaní k služobníkom tejto vernej Panny, ktorých podielom je vernosť a stálosť. Preto je lepšie nebrať si na seba toľko modlitieb a pobožností, ale konať radšej málo s veľkou láskou a vernosťou, proti vôli sveta, diabla i vlastného tela.
[6) Pokryteckí ctitelia]
[102.] Potom sú ešte iní falošní ctitelia svätej Panny, a to pokryteckí, ktorí zakrývajú svoje hriechy a hriešne zvyky plášťom tejto vernej Panny, len aby sa javili v očiach ľudí takými, akí nie sú.
[7) Vypočítaví ctitelia]
[103.] Potom sú ešte vypočítaví ctitelia, ktorí sa utiekajú k svätej Panne iba preto, aby vyhrali nejaký spor, aby unikli nebezpečenstvu, aby sa uzdravili alebo pre nejakú podobnú potrebu, bez ktorej by na svätú Pannu úplne zabudli. Jedni i druhí sú falošní ctitelia, ktorí vôbec nebudú pripustení pred Pána, ani pred jeho svätú Matku.
[104.] Majme sa teda veľmi na pozore, aby sme sa nestali jedným z kritických ctiteľov, ktorí ničomu neveria, ale kritizujú všetko; jedným zo škrupulóznych ctiteľov, ktorí sa z rešpektu pred Ježišom Kristom boja, že by mohli svätú Pannu až príliš uctievať; jedným z vonkajších ctiteľov, ktorí vkladajú celú svoju pobožnosť iba do vonkajších spôsobov; jedným z domýšľavých ctiteľov, ktorí pod zámienkou svojej falošnej oddanosti svätej Panne zahnívajú vo svojich hriechoch; jedným z nestálych ctiteľov, ktorí ľahkomyseľne striedajú svoje pobožnosti alebo ich i pri najmenšom pokušení úplne zanechávajú; jedným z pokryteckých ctiteľov, ktorí vstupujú do bratstiev a nosia znaky svätej Panny, len aby ich ľudia považovali za dobrých; a nakoniec jedným z vypočítavých ctiteľov, ktorí sa k nej utiekajú, len aby boli uchránení od telesného zla alebo aby dosiahli časné dobrá.
[b) Známky pravej úcty]
[105.] Po tom, čo sme odhalili a zavrhli falošné pobožnosti k svätej Panne, je teraz treba opísať pár slovami tú pravú zbožnosť, ktorá je vnútorná, dôverná, svätá, vytrvalá a nezištná.
[1) Je vnútorná]
[106.] V prvom rade, pravá úcta k svätej Panne je vnútorná, to značí, že vychádza z ducha a zo srdca; že pochádza z úcty, ktorú k nej prechovávame, zo vznešenej idey, ktorú si tvoríme o jej veľkosti, a z lásky, ktorú jej prinášame.
[2) Je dôverná]
[107.] Po druhé, je dôverná, to značí plná dôvery v presvätú Pannu tak, ako dieťa dôveruje svojej dobrej matke. Táto pobožnosť spôsobuje, že duša sa utieka k Márii vo všetkých svojich potrebách tela i ducha s veľkou jednoduchosťou, dôverou a náklonnosťou. Svoju dobrú Matku prosí o pomoc vždy, všade a vo všetkom: vo svojich pochybnostiach, aby ju osvietila; vo svojich poblúdeniach, aby ju znovu správne usmernila; vo svojich pokušeniach, aby ju podoprela; vo svojich slabostiach, aby ju posilnila; vo svojich pádoch, aby ju opäť zdvihla; vo svojich malomyseľnostiach, aby ju povzbudila; vo svojich škrupuliach, aby jej ich odňala; vo svojich krížoch, námahách a strastiach života, aby ju potešila. Totiž Mária je jej útočiskom vo všetkých trápeniach tela i ducha, bez strachu, že by mohla byť na ťarchu tejto dobrej Matke alebo že by sa takto mohla znepáčiť Ježišovi Kristovi.
[3) Je svätá]
[108.] Po tretie, pravá pobožnosť k svätej Panne je svätá, to značí, že dušu vedie k tomu, aby sa vyhýbala hriechu a napodobňovala čnosti presvätej Panny, a to obzvlášť jej hlbokú pokoru, živú vieru, slepú poslušnosť, ustavičnú modlitbu, všestranné umŕtvovanie sa, božskú čistotu, vrúcnu lásku, hrdinskú trpezlivosť, anjelskú miernosť a božskú múdrosť. Toto je desať hlavných čností svätej Panny.
[4) Je stála]
[109.] Po štvrté, pravá pobožnosť k svätej Panne je stála, upevňuje dušu v dobrom a vedie ju k tomu, aby tak ľahko nezanedbávala svoje pobožnosti. Pomáha jej smelo sa postaviť proti svetu v jeho spôsoboch a zásadách, proti telu v jeho slabostiach a vášňach a proti diablovi v jeho pokušeniach; takže osoba opravdivo oddaná svätej Panne nie je vôbec nestála, užialená, škrupulózna ani bojazlivá. To neznamená, že by už nepadala, alebo že by sa už nikdy jej pocity zbožnosti nemenili; ale keď padne, vzťahujúc ruku k svojej dobrej Matke, opäť vstane. A keď táto duša stratí chuť i každý nábožný pocit, tak sa pre to vôbec neznepokojuje: lebo spravodlivý a verný ctiteľ Márie žije z viery v Ježiša a Máriu, a nie z pocitov tela.
[5) Je nezištná]
[110.] Po piate, pravá pobožnosť k svätej Panne je nezištná, to značí, že vedie dušu, aby nehľadala samú seba, ale iba Boha v jeho svätej Matke. Opravdivý mariánsky ctiteľ neslúži tejto vznešenej Kráľovnej z chamtivosti a či z vypočítavosti, ani nie pre časné či večné, telesné a či duchovné dobro, ale jedine preto, že ona si zasluhuje, aby jej, ako i Bohu v nej, druhí slúžili. Nemiluje Máriu preto, že mu dáva nejaké dobro alebo žeby ho od nej očakával, ale jedine preto, že je milovania hodná. Preto ju miluje a slúži jej rovnako verne v nechuti i v suchopárnosti, ako aj v šťastí a vo vrúcnosti citov. Miluje ju rovnako na Kalvárii, ako pri svadbe v Káne. Ach, aký je len takýto ctiteľ svätej Panny, ktorý nehľadá seba v žiadnej službe, čo pre ňu koná, príjemný a vzácny v očiach Božích a jeho svätej Matky! Ale ako zriedkavo ho možno stretnúť! Práve preto, aby ich už nebolo tak málo, chytil som sa brka a podujal som sa dať na papier to, čo som počas mnohých rokov s toľkým ovocím na verejnosti učil, obzvlášť počas svojich misií.
[c) Zhrnutie]
[111.] Už som toho veľa povedal o presvätej Panne s úmyslom vytvoriť opravdivých ctiteľov Márie a skutočných učeníkov Ježiša Krista, ale mám toho ešte viac povedať a nekonečne viac toho ešte vynechám, či už pre neznalosť, neschopnosť alebo nedostatok času.
[112.] Ó, kiežby len moja námaha nebola márna a toto dielko sa dostalo do rúk nejakej ušľachtilej duše, zrodenej z Boha a Márie, a nie z krvi, ani z vôle tela, ani z vôle muža (porov. Jn 1,13), ktorá by v ňom milosťou Ducha Svätého objavila a spoznala vznešenosť i cenu pravej a spoľahlivej pobožnosti k presvätej Panne, ktorú práve idem objasniť! Ak by som len vedel, že moja zločinecká krv by mohla poslúžiť tomu, aby boli uvedené do sŕdc tieto pravdy, ktoré spisujem na česť mojej drahej Matky a zvrchovanej Vládkyne, z ktorej detí a otrokov som ten posledný, potom by som si ňou poslúžil namiesto atramentu k napísaniu týchto litier, v nádeji, že by sa našli dobré duše, ktoré by svojou vernosťou úcte, ktorú ukazujem, mohli odškodniť moju dobrú Matku a Vládkyňu za straty, čo utrpela mojou nevďačnosťou i nevernosťou.
[113.] Viac ako kedykoľvek predtým sa cítim náchylný veriť a dúfať vo všetko, čo mám vryté hlboko v srdci a o čo už roky prosím Boha: aby skôr či neskôr presvätá Panna mala viac detí, služobníkov i otrokov lásky než kedykoľvek predtým a aby takto Ježiš Kristus, môj drahý Majster, kraľoval v srdciach viac než kedykoľvek predtým.
[114.] Už teraz vidím zúrivosťou sa trasúce zvery, ktoré svojimi diabolskými zubami budú chcieť roztrhať toto dielko ako i toho, ktorým si Duch Svätý poslúžil k jeho napísaniu, alebo ho aspoň pochovať v tmách a v tichu truhlice. Rovnako zaútočia a budú prenasledovať aj tých a tie, čo ho budú čítať a uskutočňovať vo svojom živote. Ale to nič! Ba tým lepšie! Takáto perspektíva ma povzbudzuje a prináša mi nádej na veľký úspech. To jest, na veľký zástup udatných a chrabrých bojovníkov Ježiša a Márie, jedného i druhého pohlavia, aby v časoch nebezpečnejších, než aké kedy boli a ktoré čoskoro prídu, zdolali svet, diabla i padlú prirodzenosť!
Kto číta, nech pochopí - Qui legit, intelligat (Mt 24,15). Kto to môže pochopiť, nech pochopí - Qui potest capere, capiat (Mt 19,12).
[3. Základné spôsoby úcty k Panne Márii]
[115.] Je viac druhov vnútorných spôsobov pravej úcty k najsvätejšej Panne, z ktorých tu v skratke spomeniem iba tie hlavné:
1. Uctievať si ju ako dôstojnú Matku Božiu kultom hyperdúlie, to znamená, vážiť a uctievať si ju viac než všetkých ostatných svätých ako veľdielo Božej milosti a ako prvú po Ježišovi Kristovi, pravom Bohu a pravom človeku; 2. meditovať o jej čnostiach, výsadách a o jej činoch; 3. kontemplovať jej vznešenosti; 4. konať pre ňu skutky lásky, chvály a vďaky; 5. srdečne ju vzývať; 6. obetovať sa a spojiť sa s ňou; 7. všetko konať s úmyslom páčiť sa jej; 8. všetky svoje činy začínať, konať a končiť skrze ňu, v nej, s ňou a pre ňu, aby sme tak všetko robili skrze Ježiša Krista, v ňom, s ním a pre neho, lebo on je náš konečný cieľ. Vysvetlím tento posledný spôsob.
[116.] Pravá úcta k svätej Panne má aj viac druhov vonkajších spôsobov. Tieto sú hlavné:
1. Zapísať sa do jej bratstiev a vstúpiť do mariánskych spoločenstiev; 2. vstúpiť do reholí s mariánskou úctou; 3. zverejňovať jej chvály; 4. dávať milodary, postiť i umŕtvovať sa na duchu či na tele na jej počesť; 5. nosiť so sebou mariánske znaky ako svätý ruženec alebo korunku, škapuliar a či retiazku; 6. pozorne, nábožne a skromne sa modliť buď svätý ruženec, zložený z pätnástich desiatkov Ave Maria na počesť pätnástich hlavných tajomstiev Ježiša Krista; alebo veniec piatich desiatkov, čo je tretina ruženca, a to buď na počesť piatich radostných tajomstiev: Zvestovanie, Navštívenie, Narodenie Ježiša Krista, Očisťovanie a Znovunájdenie Ježiša v Chráme; alebo na počesť piatich bolestných tajomstiev: Agónia Ježiša Krista v Olivovej záhrade, Bičovanie, Korunovanie tŕním, Nesenie Kríža a Ukrižovanie; alebo na počesť piatich slávnostných tajomstiev: Zmŕtvychvstanie Pána Ježiša, Nanebovstúpenie, Zoslanie Ducha Svätého čiže Turíce, Nanebovzatie svätej Panny s telom i dušou a jej Korunovanie Najsvätejšou Trojicou. Možno sa tiež pomodliť veniec šiestich či siedmych desiatkov na počesť počtu rokov, ktoré – ako veríme – svätá Panna prežila na zemi; alebo sa možno pomodliť korunku, zloženú z troch Pater a dvanástich Ave na počesť jej koruny z dvanástich hviezd a či výsad; alebo hodinky Panny Márie, všeobecne v Cirkvi prijaté a praktizované; alebo jej žaltár, ktorý zložil svätý Bonaventúra na jej počesť a ktorý je taký láskyplný a nábožný, že sa ho nemožno modliť bez dojatia; alebo štrnásť Pater a Ave na počesť jej štrnástich radostí; alebo hocakú inú Cirkevnú modlitbu, hymnus a či pieseň, ako napríklad Salve Regina, Alma, Ave Regina coelorum alebo Regina coeli, podľa daného obdobia; alebo Ave maris Stella, O gloriosa Domina atď., alebo Magnificat a či nejakú inú nábožnú modlitbu, ktorých sú modlitebné knižky plné; 7. spievať a dávať spievať na jej počesť nábožné spevy; 8. urobiť jej istý počet pokľaknutí alebo úklonov spolu s krátkou modlitbou, ako napríklad: každé ráno šesťdesiat alebo stokrát povedať: Zdravas' Mária, Panna verná - Ave Maria, Virgo fidelis na obsiahnutie od Boha jej prostredníctvom vernosti Božím milostiam počas nastávajúceho dňa; a večer: Zdravas' Mária, Matka milosrdenstva - Ave Maria, Mater misericordiae na vyprosenie si od Boha jej prostredníctvom odpustenia hriechov spáchaných počas dňa; 9. pomáhať jej bratstvám, ozdobovať jej oltáre, korunovať a okrášľovať jej obrazy; 10. nosiť a dávať niesť jej obrazy na procesiách, a tiež nejaký nosiť so sebou ako mocnú zbraň proti Zlému; 11. dávať robiť jej obrazy alebo monogramy a umiestňovať ich v kostoloch, po domoch alebo nad mestskými a kostolnými bránami či domovými dverami; 12. zvláštnym a slávnostným spôsobom sa jej zasvätiť.
[117.] Potom je ešte mnoho ďalších spôsobov pravej úcty k presvätej Panne, ktoré Duch Svätý vnukol svätým dušiam a ktoré sú veľmi posväcujúce. V Otvorenom raji Filagii od o. Pavla Barry zo Spoločnosti Ježišovej sa o nich dozvieš oveľa viac, keďže tam opísal množstvo pobožností, ktoré praktizovali svätci na počesť najsvätejšej Panny a ktoré vedú duše zázračným spôsob k posväteniu. No iba za predpokladu, že sa praktizujú tak, ako treba, čo značí:
1. s dobrým a úprimným úmyslom páčiť sa jedine Bohu, dosiahnuť spojenia s Ježišom Kristom ako so svojím konečným cieľom a byť dobrým príkladom blížnemu; 2. pozorne, bez dobrovoľných roztržitostí; 3. nábožne, bez náhlivosti a nedbanlivosti; 4. skromne a v polohe tela, ktorá je úctivá i povzbudzujúca.
[4. Najdokonalejší spôsob]
[118.] Po tomto všetkom, ako i po prečítaní skoro všetkých kníh, v ktorých sa hovorí o úcte k najsvätejšej Panne a po dôverných rozhovoroch s najsvätejšími a najvzdelanejšími osobami našej doby musím hlasno namietať, že som nikde nemohol nájsť a ani sa naučiť takému spôsobu oddanosti k svätej Panne, čo by bol podobný tomu, ktorý idem opísať. Čo by vyžadoval od duše čo najviac obetí pre Boha; čo by ju čo najviac vyprázdnil a očistil od sebalásky; ktorý by ju čo najvernejšie udržiaval v milosti a milosť v nej; ktorý by ju čo najdokonalejšie a najľahšie spojil s Ježišom Kristom; a nakoniec, ktorý by čo najviac Boha oslavoval, dušu posväcoval a blížnemu pomáhal.
[119.] Podstata tejto pobožnosti spočíva vo vnútornom postoji, ktorý táto pobožnosť formuje. Preto ju všetci rovnako nepochopia: niektorí sa zastavia iba pri jej vonkajších prejavoch a týchto bude najviac; podaktorí vstúpia do jej vnútra, no vystúpia iba na prvý stupienok. Kto vystúpi na druhý? Kto príde až na tretí? A napokon, kto tu vytrvá? Iba ten, komu Duch Ježiša Krista vyjaví toto tajomstvo. On sám tam privedie veľmi vernú dušu, aby napredovala z čnosti do čnosti, z milosti do milosti a zo svetla do svetla, aby ju priviedol k premene v Ježiša Krista a k plnosti jeho veku (porov. Ef 4,13) na zemi a jeho slávy v nebi.
[DRUHÁ ČASŤ]
[Dokonalé praktizovanie úcty k Panne Márii]
[TRETIA KAPITOLA]
Dokonalé zasvätenie sa Ježišovi Kristovi
[120.] Celá naša dokonalosť spočíva v tom, že sa prispôsobíme, spojíme a oddáme Ježišovi Kristovi. Teda najdokonalejšia zo všetkých pobožností je iste tá, ktorá nás čo najdokonalejšie jemu pripodobní, s ním spojí a jemu zasvätí. Pretože Mária sa mu zo všetkých stvorení najviac pripodobnila, z toho vyplýva, že zo všetkých pobožností práve úcta k najsvätejšej Panne, jeho svätej Matke, najviac dušu zasvätí a jemu prispôsobí; a že čím viac jej bude duša oddaná, tým viac bude oddaná Ježišovi Kristovi.
Teda dokonalé zasvätenie sa Ježišovi Kristovi nie je nič iné ako dokonalé a úplné oddanie sa najsvätejšej Panne, alebo tiež dokonalé obnovenie sľubov a záväzkov svätého krstu, a to je práve pobožnosť, ktorú ozrejmujem.
[121.] Táto úcta teda pozostáva v oddaní celého seba najsvätejšej Panne, aby sme skrze ňu úplne celí patrili Ježišovi Kristovi. Treba jej oddať: 1. svoje telo spolu so všetkými zmyslami a údmi; 2. svoju dušu so všetkými jej schopnosťami; 3. svoje vonkajšie dobrá, ako nazývame majetky, prítomné i budúce; 4. svoje vnútorné a duchovné dobrá, minulé, prítomné a budúce, ktorými sú naše zásluhy, čnosti i dobré skutky: inými slovami, všetko, čo máme v prirodzenom poriadku i v poriadku milosti, ako aj všetko, čo môžeme v budúcnosti získať v poriadku prirodzenosti, milosti i oslávenia, a to na celú večnosť a absolútne bez výhrady, či už ide o halier, vlas alebo najnepatrnejší dobrý skutok, a bez očakávania inej odmeny za svoju obetu a službu ako cti, že patríme Ježišovi skrze ňu a v nej, aj keby táto láskavá Pani nebola – akože vždy je – najštedrejšou a najvďačnejšou zo stvorení.
[122.] Tu treba poznamenať, že dobré skutky obsahujú dve veci: zadosťučinenie a zásluhu, alebo inak povedané, odčiňujúcu, čiže vyprosujúcu hodnotu, a záslužnú hodnotu. Odčiňujúca, čiže vyprosujúca hodnota dobrého skutku, je taká, čo odčiňuje trest za hriech, alebo dosahuje nejakú novú milosť. Záslužná hodnota, čiže zásluha nám zasluhuje milosť i večnú slávu. Teda v tomto svojom zasvätení dávame svätej Panne všetky odčiňujúce, vyprosujúce i záslužné hodnoty, čiže zadosťučinenia i zásluhy všetkých našich dobrých skutkov: dávame jej naše zásluhy, milosti i čnosti nie preto, aby ich mohla udeliť inému (veď naše zásluhy, milosti a čnosti – aby sme boli presní – nie sú prenosné; lebo jedine Ježiš Kristus, ktorý sa stal u svojho Otca naším garantom, nám môže sprostredkovať svoje zásluhy), ale preto, aby nám ich chránila, zväčšovala a okrášľovala – ako to neskôr ešte vysvetlíme. Zverujeme jej naše zadosťučinenia, aby ich podľa svojho uváženia udelila iným k čo najväčšej Božej sláve.
[123.] Z toho vyplýva: 1. že touto pobožnosťou oddávame Ježišovi Kristovi – a to najdokonalejším spôsobom, lebo to dávame rukami Márie – všetko, čo mu môžeme dať; čo je omnoho viac než skrze iné pobožnosti, v ktorých mu dávame časť svojho času či časť dobrých skutkov, zadosťučinení alebo umŕtvovaní. No tu oddávame a zasväcujeme všetko, až po právo disponovať našimi vnútornými dobrami, ako aj zadosťučineniami, ktoré denne získavame dobrými skutkami: veď toto nerobia ani v reholiach. Rehoľníci oddávajú Bohu majetkové dobrá sľubom chudoby, telesné dobrá sľubom čistoty, vlastnú vôľu sľubom poslušnosti a niekedy i telesnú slobodu sľubom klauzúry. Ale nikdy sa nezriekajú slobody či práva disponovať hodnotou svojich dobrých skutkov a ani sa úplne nezrieknu všetkého tak, ako by mohli, keďže najvzácnejšie, čo kresťan má, sú jeho zásluhy a zadosťučinenia.
[124.] 2. Z toho vyplýva, že kto sa takto dobrovoľne zasvätil a obetoval Ježišovi skrze Máriu, nemôže už viac disponovať žiadnym svojím dobrým činom: všetko, čo trpí alebo dobre činí v myšlienkach, slovách i skutkoch, už prináleží svätej Panne, aby ona s tým nakladala podľa vôle svojho Syna a na jeho väčšiu slávu. Akokoľvek, táto závislosť nesmie byť v žiadnom prípade na ujmu povinnostiam súčasného alebo budúceho stavu: napríklad povinnostiam kňaza, ktorý svojím úradom, alebo aj inak, musí aplikovať odčiňujúcu a vyprosujúcu hodnotu svätej omše na nejaký konkrétny úmysel. Lebo túto obetu robíme iba podľa Božieho poriadku a podľa stavovských povinností.
[125.] 3. Z toho vyplýva, že sa zasväcujeme súčasne najsvätejšej Panne i Ježišovi Kristovi. Jej, ako dokonalému prostriedku, ktorý si Ježiš vybral k spojeniu sa s nami a k spojeniu nás so sebou. Nášmu Pánovi, ako nášmu konečnému cieľu, ktorému vďačíme za všetko, čo sme, ako nášmu Vykupiteľovi a nášmu Bohu.
[126.] Povedal som, že túto pobožnosť možno výstižne nazvať aj dokonalým obnovením si záväzkov a či sľubov svätého krstu.
Lebo každý kresťan pred svojím krstom patril diablovi, bol jeho otrokom. No počas svojho krstu sa najprv vlastnými ústami alebo ústami svojich krstných rodičov slávnostne zriekol Satana, jeho pokušení i jeho skutkov a potom si ako otrok lásky vybral Ježiša Krista za svojho Učiteľa a za svojho zvrchovaného Pána. A práve toto robíme touto pobožnosťou: zriekame sa (ako to vyjadruje modlitba zasvätenia) diabla, sveta, hriechu a tiež samých seba, aby sme sa celí oddali Ježišovi Kristovi cez ruky Panny Márie. A dokonca robíme aj čosi viac: veď pri krste obyčajne za nás hovoria iní, a to krstný otec i matka, a tak sa oddávame Ježišovi Kristovi iba cez zástupcu; ale pri tejto pobožnosti konáme to sami, dobrovoľne a vedome.
Pri svätom krste sa neoddávame Ježišovi Kristovi cez ruky Márie, aspoň nie výslovne. A nedávame mu ani hodnoty našich dobrých skutkov, veď po krste zostávame plne slobodní ponúknuť ich za koho chceme alebo si ich ponechať pre seba. No touto oddanosťou sa výslovne dávame nášmu Pánovi cez ruky Márie a zasväcujeme mu cenu všetkých našich skutkov.
[127.] Svätý Tomáš píše: ľudia skladajú pri svätom krste sľub, že sa zriekajú diabla a jeho márností: In baptismo vovent homines abrenuntiare diabolo et pompis eius. A tento sľub, dodáva svätý Augustín (v 59. liste adresovanom Pavlinovi, Epistola 149 ad Paulinum: Náš najväčší sľub, ktorým sme sa zasľúbili zotrvať v Kristovi) je najväčší a najpotrebnejší: Votum maximum nostrum quo vovimus nos in Christo esse mansuros. Toto isté tvrdia i cirkevní právnici: Najväčší sľub je ten, čo sme dali pri krste. Praecipuum votum est quod in baptismate facimus. No kto z nás dodržuje tento veľký sľub? Kto zostáva verný sľubom svätého krstu? Či sa neprehrešujú skoro všetci kresťania proti vernosti, ktorú sľúbili pri svojom krste? Odkiaľ môže pochádzať tento všeobecný neporiadok, ak nie zo zábudlivosti, v ktorej žijeme sľuby a záväzky svätého krstu; ak nie z toho, že skoro nik sám osobne nepotvrdzuje tento zmluvný kontrakt, ktorý uzatvoril s Bohom cez svojich krstných rodičov!
[128.] Toto je také pravdivé, že Koncil v Sens – ktorý bol zvolaný z príkazu Ľudovíta Dobrého na odstránenie veľkých neporiadkov medzi kresťanmi – považoval za hlavnú príčinu tohto mravného úpadku práve zábudlivosť a neznalosť našich záväzkov vyplývajúcich zo svätého krstu. A na také zlo nenašiel lepší liek, než privádzať kresťanov k obnovovaniu si záväzkov a sľubov svätého krstu.
[129.] Tridentský Katechizmus, verný interpret úmyslov tohto posvätného koncilu, vyzýva farárov, aby sami robili to isté a aby viedli im zverených ľudí k tomu, aby sa rozpamätali a verili, že sú zaviazaní a zasvätení nášmu Pánovi Ježišovi Kristovi ako otroci svojmu Vykupiteľovi a Pánovi. Hľa, ako to vyjadruje: Farári nech vyzývajú veriaci ľud, aby vedel, že sme vo svedomí povinní navždy sa oddať a zasvätiť sa nášmu Vykupiteľovi a Pánovi ako otroci. Parochus fidelem populum ad eam rationem cohortabitur ut sciat aequum esse nos ipsos, non secus ac mancipia Redemptori nostro et Domino in perpetuum addicere et consecrare (Cat. Conc. Trid., pte 1, c. 3).
[130.] Teda ak nás koncily, Otcovia a aj sama skúsenosť učia, že najlepším prostriedkom na vyliečenie neduhov medzi kresťanmi je priviesť ich k tomu, aby sa rozpamätali na záväzky vyplývajúce z ich krstu a aby si obnovili svoje krstné sľuby; nie je potom rozumné, aby sme to teraz urobili dokonalým spôsobom touto oddanosťou a zasvätením sa nášmu Pánovi cez jeho svätú Matku? Tvrdím, že toto je dokonalý spôsob, lebo k zasväteniu sa Ježišovi Kristovi používame ten najdokonalejší zo všetkých prostriedkov, ktorým je najsvätejšia Panna.
[Niektoré námietky]
[131.] Námietka, že táto pobožnosť by bola novinkou alebo že je bezvýznamná, neobstojí. Veď nie je nová, lebo koncily, Otcovia i mnohí autori, starší i novší, hovoria o tomto zasvätení sa nášmu Pánovi alebo o obnove sľubov svätého krstu ako o niečom už dávno praktizovanom, čo odporúčajú všetkým kresťanom. Je aj dôležitá, lebo hlavným pôvodcom neporiadkov, a tým i večného zatratenia kresťanov, je zabúdanie a nezáujem o tento záväzok.
[132.] Niekto by tiež mohol namietať: keďže nás táto pobožnosť vedie k darovaniu hodnoty všetkých našich dobrých skutkov, modlitieb, umŕtvovaní i milodarov nášmu Pánovi skrze ruky presvätej Panny, robí nás tým neschopnými pomôcť dušiam našich rodičov, priateľov a dobrodincov.
Po prvé odpovedám, že sa nedá veriť tomu, že by mohlo našim priateľom, rodičom či známym uškodiť, keď sa bezvýhradne oddáme a zasvätíme nášmu Pánovi a jeho svätej Matke. Tým by sme urážali ich moc a dobrotu, lebo iste budú veľmi pomáhať našim rodičom, priateľom i dobrodincom z nášho skromného duchovného výťažku či inými cestami.
Po druhé, táto oddanosť nám predsa nezakazuje modliť sa za druhých, či už mŕtvych alebo živých, pokiaľ použitie našich dobrých skutkov závisí od vôle presvätej Panny; ale skôr naopak, vedie nás modliť sa za nich s ešte väčšou dôverou. Celkom tak, ako keby istý bohatý človek dal celé svoje imanie nejakému kniežaťu, aby si ho uctil: či by ho potom nemal prosiť s väčšou dôverou o almužnu pre dajakého svojho priateľa, ktorý by ho o to žiadal? A nebolo by pre knieža skôr potešením, že môže dosvedčiť vďačnosť človeku, ktorý sa zvliekol, aby jeho zaodel, ktorý sa ponížil, aby si ho uctil? A to isté musíme povedať o našom Pánovi a svätej Panne: nikdy sa nedajú prekonať vo vďačnosti.
[133.] Niekto azda namietne: ak dám presvätej Panne všetku hodnotu mojich skutkov, aby ju udelila komu chce, možno potom budem musieť zostať o to dlhšie v očistci.
Táto námietka, ktorá pochádza zo sebalásky a neznalosti štedrosti Boha a jeho svätej Matky, sa vyvráti sama. Uvažujme: horlivá a veľkorysá duša si cení viac Božie záujmy ako svoje, dáva Bohu bezvýhradne všetko, čo má, až tak, že už viac dať nemôže – non plus ultra, dychtí iba po sláve Ježiša Krista a jeho kráľovstve prostredníctvom jeho svätej Matky a celá sa obetuje, len aby ho získala. Pýtam sa teda, či táto veľkorysá a štedrá duša bude po smrti trestaná viac než iné len preto, že bola štedrejšia a nesebeckejšia? V žiadnom prípade! Práve voči takej duši, ako o chvíľu uvidíme, sú náš Pán a jeho svätá Matka veľmi štedrí už na tomto svete, aj na druhom, v poriadku prírody, milosti aj slávy.
[134.] Teraz sa pozrieme, i keď čo najstručnejšie, na dôvody, ktoré by nám mali túto úctu odporúčať, aj na úžasné účinky, ktoré má na dušu veriaceho, ako aj na praktizovanie tejto úcty.
[ŠTVRTÁ KAPITOLA]
[Dôvody, ktoré nám ju odporúčajú]
[1. Dáva nás úplne do služieb Bohu]
[135.] Prvý dôvod nám ukazuje, aké vynikajúce je zasvätiť sa Ježišovi Kristovi Máriinými rukami.
Na zemi nemožno vymyslieť vznešenejšiu činnosť ako je služba Bohu. Veď aj priemerný Boží sluha je bohatší, mocnejší a aj vznešenejší ako všetci pozemskí králi a vládcovia, ak títo neslúžia Bohu. Aké je potom bohatstvo, moc i dôstojnosť verných a dokonalých Božích sluhov, ktorí sa úplne, bez výhrad a podľa svojich možností stravujú v jeho službe! Práve takým je verný a milujúci otrok Ježiša a Márie, ktorý sa dal úplne celý do služby tohto Kráľa kráľov cez ruky jeho svätej Matky a ktorý si nič neponecháva pre seba. Zlato celého sveta a krása nebies nestačia, aby mu boli za to odmenou.
[136.] Ostatné kongregácie, asociácie i bratstvá, ktoré vznikli na počesť nášho Pána a jeho svätej Matky a ktoré konajú toľko dobra v kresťanstve, nezaväzujú svojich členov k darovaniu sa bez výhrad. Predpisujú im iba niektoré spôsoby a činy, ktorými splnia svoj záväzok. Nechávajú ich slobodnými v ich ostatných činoch vo zvyšnom čase. Ale táto úcta človeka vedie k bezvýhradnému darovaniu všetkých svojich myšlienok, slov, skutkov a utrpení i všetkého času svojho života Ježišovi a Márii. Až tak, že či bdie alebo spí, či pije alebo je, či koná tie najväčšie činy alebo tie najnepatrnejšie, na základe jeho sebaobetovania to, čo robí, vždy skutočne patrí Ježišovi a Márii, dokonca aj keď na to nemyslí – iba ak by to výslovne odvolal. Aká to útecha!
[137.] A naviac, ako som už povedal, niet žiadnej inej praktiky ako táto, pomocou ktorej sa duša môže tak ľahko zbaviť akejkoľvek sebeckosti, ktorá sa nebadane vtiera aj do jej najlepších činov. Takúto veľkú milosť dáva náš dobrý Ježiš duši ako odmenu za jej hrdinský a nezištný čin, ktorým mu postúpila rukami jeho svätej Matky každú hodnotu svojich dobrých skutkov. Ak už na tomto svete stonásobne odmeňuje tých, ktorí sa z lásky k nemu vzdajú vonkajších dobier, časných a podliehajúcich skaze, aký potom bude stonásobok pre tých, ktorí obetovali dokonca aj svoje vnútorné a duchovné dobrá!
[138.] Ježiš, náš veľký priateľ, sa nám dal bezvýhradne, s telom i dušou, s čnosťami, milosťami i zásluhami: získal ma celého tým, že sa mi celý dal - se toto totum me comparavit, hovorí svätý Bernard. Nemali by nás spravodlivosť a vďačnosť priviesť k tomu, aby sme mu dali všetko, čo mu dať môžeme? Bol štedrý voči nám ako prvý, preto ho nasledujme! A zakúsime vo svojom živote, smrti i v celej večnosti jeho ešte väčšiu štedrosť: Cum liberali liberalis erit.
[2. Vedie nás k napodobňovaniu príkladu Ježiša Krista a k cvičeniu sa v pokore]
[139.] Druhý dôvod nám ukazuje, že je samo osebe spravodlivé a pre kresťana výhodné úplne sa zasvätiť presvätej Panne týmto spôsobom, aby sme dokonalejšie patrili Ježišovi Kristovi.
Tento dobrý Majster nepohrdol uzatvorením sa do lona svätej Panny ako zajatec a otrok lásky a podriadil sa jej i poslúchal ju počas tridsiatich rokov. A opakujem, že tu je ľudský duch v koncoch, keď sa vážne zamýšľa nad takýmto konaním: vtelená Múdrosť sa nechcela dať ľuďom priamo, aj keď to mohla urobiť, ale cez najsvätejšiu Pannu; nechcela prísť na svet vo veku zrelého muža, nezávisle na druhých, ale ako chudobné a malé dieťa, závislé na starostlivosti a výžive svojej svätej Matky. Táto nekonečná Múdrosť nesmierne túžila osláviť Boha, svojho Otca, a spasiť ľudí a nenašla na to dokonalejší ani rýchlejší spôsob, než sa podrobiť presvätej Panne vo všetkom, a to nie počas prvých ôsmych, desiatich či pätnástich rokov svojho života, ale počas tridsiatich. Bohu, svojmu Otcovi, vzdala viacej slávy počas tohto svojho podriadenia sa a závislosti na svätej Panne, než by mu mohla vzdať využitím týchto tridsiatich rokov na konanie zázrakov, na kázanie po celej zemi, na obracanie všetkých ľudí. Veď ak by to tak nebolo, konala by inak. Ach! Ako veľmi oslavujeme Boha, keď sa podľa vzoru Ježiša podriaďujeme Márii!
Keď máme pred očami takýto zreteľný a všetkým známy príklad, neboli by sme blázniví, keby sme si mysleli, že môžeme nájsť dokonalejší a rýchlejší prostriedok na oslavu Boha, než podriadiť sa Márii podľa vzoru jej Syna?
[140.] Na dôkaz nutnosti našej závislosti na presvätej Panne si tu pripomeňme to, čo sme o príklade Otca, Syna a Ducha Svätého vzhľadom na takúto závislosť už prv povedali. Otec daroval a daruje svojho Syna iba skrze ňu, tvorí deti a dáva svoje milosti iba skrze ňu. Boh Syn bol utvorený pre každého jednotlivca iba skrze ňu v spojení s Duchom Svätým a udeľuje svoje zásluhy a čnosti iba skrze ňu. Duch Svätý vytvoril Ježiša Krista a tvorí údy jeho Tajomného tela iba skrze ňu a aj svoje dary i priazne udeľuje iba skrze ňu. Ako by sme teda mohli po toľkých výrečných príkladoch Najsvätejšej Trojice odísť od Márie bez toho, že by sme sa jej zasvätili a chceli závisieť od nej v našej ceste k Bohu a v našom sebaobetovaní sa Bohu, ak nie sme úplne zaslepení?
[141.] Vybral som zopár latinských citátov od Otcov, aby som dokázal to, čo som povedal:
Mária má dvoch synov, Bohočloveka a obyčajného človeka; toho prvého je matkou telesne a toho druhého duchovne. Duo filii Mariae sunt, homo Deus et homo purus; unius corporaliter; et alterius spiritualiter mater est Maria (svätý Bonaventúra a Origenes).
Toto je vôľa Boha, ktorý chcel, aby sme všetko dostali cez Máriu; či už máme nejakú nádej, nejakú milosť, nejakú spásu, rozpoznajme, že to dostávame od nej. Haec est voluntas Dei, qui totum nos voluit habere per Mariam; ac proinde, si quid spei, si quid gratiae, si quid salutis ab ea noverimus redundare (svätý Bernard).
Všetky dary, cnosti a milosti samého Ducha Svätého sú rozdeľované jej rukami komu chce, kedy chce, ako chce a koľko chce. Omnia dona, virtutes et gratiae ipsius Spiritus Sancti, quibus vult, quando vult, quomodo vult et quantum vult per ipsius manus administrantur (svätý Bernardín).
Keďže si bol nehodný, aby ti bolo dané, bolo dané Márii, aby si cez ňu prijal, čokoľvek máš. Qui indignus eras cui daretur, datum est Mariae, ut per eam acciperes quidquid haberes (svätý Bernard).
[142.] Keď Boh videl, že sme nehodní prijať jeho milosti priamo z jeho rúk, hovorí svätý Bernard, dal ich Márii, aby sme cez ňu mali všetko to, čo nám chcel dať. A tiež nachádza svoju slávu v tom, že prijíma vďačnosť, úctu a lásku, ktorú mu za jeho dobrodenia dlhujeme, rukami Márie. Je teda veľmi správne napodobňovať toto konanie Boha, tvrdí svätý Bernard, aby sa milosť vrátila k svojmu autorovi tou istou cestou, akou prišla: Ut eodem alveo ad largitorem gratia redeat quo fluxit.
To je práve to, čo konáme touto úctou: ponúkame a zasväcujeme všetko, čím sme i všetko, čo máme, presvätej Panne, aby náš Pán prijal jej prostredníctvom slávu i vďačnosť, ktoré mu dlhujeme. Uznávame svoju nehodnosť a neschopnosť predstúpiť pred jeho nekonečný Majestát osamotene, a preto sa utiekame k jej príhovoru.
[143.] A navyše, vedie nás k veľkej pokore, ktorú Boh miluje nad všetky čnosti. Duša, ktorá sa vyvyšuje, ponižuje Boha, ktorá sa však pokoruje, Boha vyzdvihuje. Boh pyšným odporuje, ale pokorným dáva milosť (Jak 4,6). Ak sa pokoríš a budeš sa pokladať za nehodného predstúpiť pred neho a priblížiť sa k nemu, on sám zostúpi, zníži sa k tebe, aby v tebe našiel potešenie, aby ťa vyvýšil aj napriek tomu, aký si. Ale úplne iné je to, keď k Bohu pristupujeme smelo, bez sprostredkovateľa, vtedy Boh uniká a nemožno ho dosiahnuť. Ako len miluje poníženosť srdca! To pre takúto pokoru potrebujeme túto oddanosť, lebo nás vedie k tomu, aby sme nikdy nepredstupovali pred nášho Pána sami, akokoľvek je sladký a milosrdný, ale aby sme vždy použili príhovor svätej Panny: či už predstupujeme pred neho, či k nemu hovoríme, či sa k nemu približujeme, či mu chceme niečo ponúknuť, či sa s ním spojiť a zasvätiť sa mu.
[3. Získava nám služby svätej Panny]
[144.] Tretí dôvod. – Presvätá Panna je matkou sladkosti a milosrdenstva a nikdy sa nenechá predbehnúť v láske a štedrosti. Keď vidí, že sa jej ktosi daruje celý, aby si ju uctil i slúžil jej a zbaví sa toho najcennejšieho, len aby ju ozdobil, potom sa mu dáva aj ona úplne celá neomylným spôsobom: ponára ho do hlbín svojich milostí, ozdobuje svojimi zásluhami, podopiera svojou mocou, rozjasňuje svojím svetlom, objíma svojou láskou, dáva mu svoje čnosti – svoju pokoru, vieru, čistotu atď. – a stáva sa jeho zárukou, doplnkom a jeho všetkým vzhľadom na Ježiša. A ako tento človek, ktorý sa zasvätil, je celý Máriin, tak je Mária celá jeho. Až tak, že môžeme o tomto dokonalom Máriinom služobníkovi a dieťati povedať to, čo svätý Ján evanjelista povedal o sebe, keď prijal presvätú Pannu za celé svoje imanie: Si ju učeník vzal k sebe - Accepit eam discipulus in sua (Jn 19,27).
[145.] To v takej duši, ak je verná, vyvoláva veľkú nedôveru, pohŕdanie a nenávisť k sebe a veľkú dôveru a odovzdanie sa svätej Panne, svojej dobrej Panej. Už sa na svoje schopnosti, úmysly, zásluhy, čnosti ani dobré skutky viac nespolieha, lebo to všetko plne obetovala Ježišovi Kristovi prostredníctvom tejto dobrej Matky. A ani už viac nemá inú pokladnicu okrem jedinej, v ktorej má duša všetky poklady, ale ktorú už nemá pri sebe. Tou pokladnicou je Mária.
Kto tak predstupuje pred Pána, obracia sa na neho s veľkou dôverou, bez otrockého či úzkostlivého strachu. Privádza ho to aj k citom zbožného a učeného abbé Ruperta, ktorý, narážajúc na víťazstvo Jakuba nad anjelom, adresoval presvätej Panne tieto krásne slová: Ó, Mária, Pani moja a neporušená Matka Boha i človeka, Ježiša Krista, túžim bojovať s týmto Mužom, čiže Božím Slovom, vyzbrojený nie svojimi zásluhami, ale tvojimi. O Domina, Dei Genitrix, Maria, et incorrupta, Mater Dei et hominis, non meis, sed tuis armatus meritis, cum isto Viro, scilicet Verbo Dei, luctari cupio. (Rup. prolog. in Cantic.)
Ach, akými mocnými sa stávame pred Ježišom Kristom, keď sme vyzbrojení zásluhami a príhovormi takej dôstojnej Matky Boha, ktorá – ako hovorí svätý Augustín – láskyplne premohla Všemohúceho.
[146.] Pretože touto oddanosťou dávame nášmu Pánovi rukami jeho svätej Matky všetky naše dobré skutky, táto dobrá Pani ich očisťuje, okrášľuje a spôsobuje, že ich jej Syn prijíma.
1) Očisťuje ich od všetkej špiny sebalásky a nepatrného pripútania sa k stvoreniam, ktoré sa nepozorovateľne vtiera aj do najlepších skutkov. Keďže sa dostanú do jej prečistých a plodných rúk, ktoré nikdy neboli neplodné ani nečinné a očisťujú už svojím dotykom, zbavuje náš dar, ktorý sme jej dali, všetkého skazeného a nedokonalého.
[147.] 2) Okrášli ich tým, že ich ozdobí svojimi zásluhami a čnosťami. Je to, ako keď nejaký vidiečan, ktorý chce získať priateľstvo a náklonnosť kráľa, ide za kráľovnou a dá jej jablko – celý svoj výnos, aby ho ponúkla kráľovi. A kráľovná po prijatí tohto úbohého, drobného daru vidiečana položí jablko na veľkú, krásnu, zlatú tácku a ponúkne ho kráľovi v mene vidiečana. Takto teda jablko, samo o sebe nedôstojný dar pre kráľa, stáva sa darom dôstojným jeho Majestátu vďaka zlatej tácke, na ktorej spočíva a osobe, ktorá ho ponúka.
[148.] 3) Predkladá tieto dobré skutky Ježišovi Kristovi, veď z toho, čo jej ponúkame, si neponecháva vôbec nič pre seba, ale všetko verne odovzdáva Ježišovi. Ak dávame jej, nevyhnutne dávame Ježišovi. Ak chválime a oslavujeme ju, ona zaraz chváli a oslavuje Ježiša. Aj teraz, keď ju chválime a jej dobrorečíme, spieva tak, ako vtedy, keď ju chválila svätá Alžbeta: Velebí moja duša Pána - Magnificat anima mea Dominum (Lk 1,46).
[149.] 4) Spôsobuje, že Ježiš prijíma tieto dobré skutky, aj keď zostávajú malicherným a biednym darom pre tohto Svätého svätých, Kráľa kráľov. Ak sami čosi predložíme Ježišovi, založené na vlastnom úsilí a schopnostiach, skúma náš dar a často ho odmietne kvôli špine, ktorú tam vnáša samoláska. Tak ako kedysi odmietol obety Židov, plné svojvôle (porov. napr. 1 Sam 13,9). Ale keď mu niečo predkladáme cez čisté a panenské ruky jeho milovanej, dotýkame sa jeho slabej stránky – ak vôbec môžem použiť tento výraz – lebo potom už toľko neskúma darovanú vec, ale svoju dobrú Matku, ktorá mu ju predkladá. Nehľadí toľko na to, od koho, ale cez koho dar prichádza. Lebo Máriu jej Syn vždy láskavo prijíma, veď ju nikdy neodmietol. A jeho Majestát so zaľúbením prijíma všetko, čo mu predkladá, malé či veľké. Stačí, že to ponúka Mária, aby to Ježiš prijal a našiel v tom zaľúbenie. Hľa, dôležitá rada, ktorú svätý Bernard dával mužom i ženám, ktorých viedol k dokonalosti: ´Keď chceš čosi obetovať Bohu a nechceš byť odmietnutý, postaraj sa, aby si to ponúkol cez príjemné a vznešené ruky Máriine´ – Modicum quod offerre desideras, manibus Mariae offerendum tradere cura, si non vis sustinere repulsam. (svätý Bernard: Lib. de Aquaed.)
[150.] Či samotná prirodzenosť neradí malým správať sa takto voči veľkým, ako sme videli? Prečo by nás milosť nemala viesť k podobnému chovaniu voči Bohu, ktorý nás nekonečne prevyšuje a pred ktorým sme menej než prach? A napokon, táto obhajkyňa je taká mocná, že ešte nikdy nebola odmietnutá, taká vynaliezavá, že pozná všetky tajomstvá na získanie Božieho srdca, taká dobrá a dobročinná, že neodmietne nikoho, akokoľvek malého či zlého.
Neskôr, v príbehu Jakuba a Rebeky, vysvetlím pravý obraz právd, ktoré tvrdím.
[4. Najlepšie oslavuje Boha]
[151.] Štvrtý dôvod. – Táto úcta, verne praktizovaná, je výborným prostriedkom na dosiahnutie toho, že cena všetkých našich dobrých skutkov poslúži čo najväčšej oslave Boha. Skoro nikto sa neriadi týmto vznešeným cieľom, aj keď je to našou povinnosťou. A to buď preto, že nevie, v čom spočíva najväčšia sláva Boha, alebo preto, že o ňu nestojí. No najsvätejšia Panna, ktorej prenechávame cenu i zásluhy našich dobrých skutkov, dokonale, vie v čom spočíva najväčšia sláva Boha a všetko, čo robí, koná iba na zväčšenie jeho slávy. Preto pravý služobník tejto dobrej Panej, ktorý sa jej celý zasvätil, ako sme si už vysvetlili, a svoje zasvätenie výslovne neodvolal, môže smelo tvrdiť, že hodnota všetkých jeho skutkov, myšlienok a slov slúži k čo najväčšej sláve Boha. Možno nájsť niečo potešujúcejšie pre dušu, ktorá miluje Boha čistou, nezištnou láskou a ktorá hľadá skôr Božiu slávu a jeho záujmy ako svoje?
[5. Vedie k zjednoteniu sa s naším Pánom]
[152.] Piaty dôvod. – Táto nábožnosť je ľahkou, krátkou, dokonalou a spoľahlivou cestou na dosiahnutie zjednotenia s naším Pánom, v čom spočíva kresťanská dokonalosť.
1) Je to ľahká cesta, veď je to cesta, ktorú vytvoril Ježiš Kristus, keď prišiel k nám. Niet na nej žiadnej prekážky, ktorá by nám bránila prísť k nemu. Je pravda, že aj inými cestami môžeme dosiahnuť božské zjednotenie, ale len cez oveľa viac krížov a zbytočných úmrtí, i s oveľa viac prekážkami, ktoré len ťažko zdoláme. Bude treba prekonať tmavé noci, podivné boje i úzkosti, príkre hory, veľmi ostré tŕne a strašné púšte. No Máriinou cestou sa kráča ľahšie a pokojnejšie.
Avšak i na nej budeme musieť vybojovať ťažké boje a prekonať veľké prekážky. No táto dobrá Matka a Pani sa svojim verným služobníkom tak priblíži, tak sa k nim pridruží, že ich bude osvetľovať v temnotách, vyjasňovať v pochybnostiach, posilňovať v obavách a podopierať v bojoch i ťažkostiach. Vskutku, táto panenská cesta k nájdeniu Ježiša je cestou ruží a medu v porovnaní s ostatnými cestami. Bolo niekoľko svätcov – ale bolo ich málo – ktorí prešli touto cestou, ako napríklad svätý Efrém, svätý Ján Damascénsky, svätý Bernard, svätý Bernardín, svätý Bonaventúra, svätý František Saleský. Títo prešli po tejto tichej ceste k Ježišovi Kristovi, lebo Duch Svätý, verný Ženích Márie, im ju ukázal svojou jedinečnou milosťou. Ale ostatní svätci, ktorých je väčšina, aj keď si všetci ctili presvätú Pannu, predsa na túto cestu nevstúpili, alebo len v malej miere. A preto prešli krutejšími a nebezpečnejšími skúškami.
[153.] Čím to teda je, namietne verný sluha Márie, že verní služobníci tejto dobrej Matky majú toľko príležitostí trpieť – a viac ako tí, ktorí jej nie sú až takí oddaní? Veď sa im protirečí, sú prenasledovaní, osočovaní, nemôžu ich zniesť; alebo kráčajú vo vnútorných temnotách a po púšťach, kde nieto ani najmenšej kvapky nebeskej rosy. Ak táto nábožnosť k svätej Panne uľahčuje cestu k Ježišovi Kristovi, čím to je, že títo sú najviac križovaní?
[154.] Odpovedám, že vskutku je pravdou, že najvernejší služobníci svätej Panny, keďže sú jej najobľúbenejšími, dostávajú najväčšie nebeské milosti i láskavosti, a to sú kríže. No hneď aj tvrdím, že práve títo nesú kríže s väčšou ľahkosťou, zásluhami i slávou, a že čo by tisíckrát zastavilo alebo zvalilo iných, týchto nezastaví ani raz, ba poháňa ich to dopredu. A to preto, že táto dobrá Matka, plná milosti a naplnená Duchom Svätým, im všetky tieto kríže, ktoré im sama vyrezáva, nakladá do cukru materskej nežnosti a natiera čistou láskou. Až tak, že ich radostne hltajú ako nakladané orechy, aj keď tie sú samy o sebe horké. A verím, že každý, kto chce byť oddaný a zbožne žiť v Ježišovi Kristovi, a teda aj znášať prenasledovanie a niesť každý deň svoj kríž, nikdy neunesie ťažké kríže, alebo nie s takou radosťou, ani nevydrží až do konca, ak nebude mať nežnú úctu k svätej Panne, ktorá je sladkosťou kríža. Je to ako so zelenými orechmi: nemožno ich jesť bez veľkého premáhania, ak nie sú naložené v cukre.
[155.] 2) Táto úcta k presvätej Panne je krátkou cestou k nájdeniu Ježiša Krista, jednak preto, že z nej vôbec nezblúdime, jednak preto, že – ako som práve povedal – kráčame po nej radostnejšie i ľahšie, a teda aj rýchlejšie. Viac pokročíme v krátkom čase podriadenosti a závislosti na Márii než počas celých rokov svojvôle a spoliehania sa na seba. Lebo človek, ktorý poslúcha a podriadi sa božskej Márii, víťazne zaspieva (Prís 21,28) nad všetkými svojimi nepriateľmi. Budú mu chcieť zabrániť kráčať, prinútiť ho cúvnuť alebo padnúť, ale s Máriinou podporou, pomocou a vedením bude postupovať obrími krokmi k Ježišovi Kristovi bez pádu, cúvania či zdržania. A to rovnakou cestou, po ktorej prišiel v krátkom čase obrími krokmi Ježiš k nám, ako je napísané (porov. Ž 19,6).
[156.] Rozmýšľaj, prečo Ježiš Kristus žil na zemi tak krátko a skoro všetky roky z tých niekoľkých, čo tu pobudol, prežil v podriadenosti a poslušnosti svojej Matke? Preto, lebo aj keď skoro dokonal, prežil dlhé časy, dlhšie než Adam, ktorý žil viac ako deväťsto rokov, lebo prišiel napraviť škody. Ježiš Kristus žil dlho, lebo žil úplne podriadený svojej svätej Matke a zjednotený s ňou, aby poslúchol svojho Otca. Veď po prvé ten, kto si ctí matku, sa podobá človeku, čo zbiera poklady – ako tvrdí Duch Svätý. To znamená, že kto si ctí Máriu, svoju Matku, až tak, že sa jej vo všetkom podriadi a poslúcha ju, ten sa stane skoro veľmi bohatým, lebo každým dňom zbiera poklady podľa tajomstva kameňa mudrcov: Qui honorat matrem, quasi qui thesaurizat (Sir 3,5). A po druhé, lebo jeden voľný výklad slov Ducha Svätého: Senectus mea in misericordia uberi (Ž 92,11 Vulgáta) – moja staroba je v milosrdenstve lona, hovorí, že je to lono Márie, ktoré obkľúčilo a splodilo dokonalého muža (porov. Jer 31,22) a ktoré bolo schopné obsiahnuť toho, ktorého celý vesmír nepojme ani neobsiahne. A tvrdím, že v Máriinom lone sa mladí ľudia stanú starejšími vo svetle, svätosti, skúsenosti i múdrosti. Behom pár rokov dospejú až k plnosti Kristovho veku.
[157.] 3) Táto oddanosť je dokonalou cestou k zjednoteniu sa s Ježišom Kristom, lebo božská Mária je najdokonalejším a najsvätejším z čistých stvorení, a tiež preto, lebo Ježiš, ktorý sa stal dokonalým človekom, si nevybral žiaden iný spôsob na tejto svojej veľkej a úžasnej ceste. Najvyšší, Nepochopiteľný, Nedosiahnuteľný, Ten, ktorý Je, sa rozhodol prísť medzi nás malých, ktorí nie sme ničím, na túto zem. Ako sa to stalo?
Najvyšší cez poníženú Máriu dokonale a božsky zostúpil k nám, veď nič nestratil zo svojej božskosti a svätosti. A práve cez ňu musia maličkí vystúpiť k Najvyššiemu dokonalým a božským spôsobom, bez akéhokoľvek strachu.
Nepochopiteľný sa nechal plne pojať a obsiahnuť nepatrnou Máriou, bez umenšenia svojej nesmiernosti. A práve ňou sa musíme nechať dokonale a bez výhrad obsiahnuť a viesť.
Neprístupný sa priblížil a úzko, dokonale a osobne sa spojil s našim človečenstvom cez Máriu, bez akejkoľvek straty zo svojho Majestátu. A práve cez ňu musíme prichádzať k Bohu a dokonale i úzko sa spájať s jeho Majestátom bez strachu z odmietnutia.
A napokon Ten, ktorý Je, ráčil prísť k tomu, čo nie je a urobiť, že to, čo nebolo, sa stalo Bohom, čiže Tým, ktorý je. Toto učinil dokonalým spôsobom, keď sa úplne daroval a podriadil mladučkej Panne Márii, a pritom v časnosti neprestal byť Tým, ktorý Je od celej večnosti. A podobne práve cez Máriu i my, aj keď nie sme ničím, môžeme sa stať podobnými Bohu milosťou a slávou, ak sa jej bez strachu z omylu darujeme tak dokonale a úplne, že v sebe nebudeme ničím, ale budeme všetkým v nej.
[158.] Nech by sa mi utvorila nová cesta k Ježišovi Kristovi, dláždená všetkými zásluhami svätých, zdobená každou ich hrdinskou čnosťou, osvetlená a okrášlená všetkým jasom a krásou anjelov a nech by všetci anjeli a svätí sprevádzali, ochraňovali a podopierali tých, ktorí by po nej chceli kráčať, amen, amen, tvrdím smelo, hovorím pravdivo, že by som pred takou dokonalou cestou radšej uprednostnil nepoškvrnenú cestu Márie: Moju cestu urobil nepoškvrnenou - Posui immaculatam viam meam (Ž 18,33). Koľaj či cestu, bez akejkoľvek škvrny či špiny, bez dedičného či osobného hriechu, bez tieňa či mrákavy. A ak môj milý Ježiš druhý raz príde na zem kraľovať v sláve (a to je isté, že príde), vôbec si nevyberie inú cestu na príchod než božskú Máriu, ktorou prišiel tak bezpečne a dokonale prvý raz. Rozdiel, ktorý bude medzi prvým a druhým príchodom, je, že ten prvý bol tajný a skrytý, druhý bude slávny a oslňujúci. No obidva budú dokonalé, lebo oba sa udejú cez Máriu. Hľa, tajomstvo, ktoré nechápeme: Tu nech umĺkne každý jazyk - Hic taceat omnis lingua.
[159.] 4) Táto úcta k presvätej Panne je spoľahlivou cestou ako prísť k Ježišovi Kristovi a dosiahnuť dokonalosť v spojení s ním:
1. Lebo táto oddanosť, ktorú učím, nie je nová. Je taká dávna – ako tvrdí Boudon, ktorý nedávno zomrel v povesti svätosti, v knihe, ktorú napísal o tejto úcte – že nemožno presne určiť jej začiatky, ale aj tak je isté, že v Cirkvi nachádzame jej stopy už viac ako sedemsto rokov.
Svätý Odilon – opát v Cluny, žil okolo roku 1040 – bol jedným z prvých, ktorý praktizoval túto úctu verejne vo Francúzsku, ako spomína jeho životopis.
Kardinál Peter Damiáni spomína, že v roku 1076 sa blahoslavený Marin, jeho brat, v prítomnosti svojho predstaveného stal otrokom presvätej Panny veľmi povznášajúcim spôsobom: veď si upevnil okolo krku povraz, kajúcne sa zbičoval a položil na oltár sumu peňazí na potvrdenie svojej oddanosti a zasvätenia sa svätej Panne. V tom verne vytrval celý svoj život tak, že si vyslúžil, že ho táto dobrá Pani pri jeho smrti navštívila, potešila a sama mu sľúbila raj ako odmenu za jeho službu.
Cézar Bollandus sa zmieňuje o známom rytierovi, Vautierovi de Birbak, blízkom príbuznom vojvodu z Louvain, ktorý sa okolo roku 1300 zasvätil svätej Panne.
Túto oddanosť praktizovali viacerí jednotlivci až do 17. storočia, keď sa stala známou.
[160.] O. Šimon de Roias – trinitár, ktorý vykupoval zajatcov, kazateľ kráľa Filipa III. – ju rozšíril po celom Španielsku a Nemecku. Od pápeža Gregora XV. získal na naliehanie kráľa mnohé odpustky pre tých, čo ju praktizovali.
O. de Los Rios, augustinián, sa s blízkym priateľom otcom de Roiasom dal v Španielsku i Nemecku na vyučovanie tejto oddanosti slovom kázaným aj písaným. Napísal obsažné dielo Hierarchia Mariana, v ktorom s toľkou zbožnosťou a učenosťou pojednáva o tejto oddanosti, o jej starobylosti, výnimočnosti a solídnosti.
Otcovia teatíni ju v minulom storočí zaviedli v Taliansku, na Sicílii i v Savojsku.
[161.] O. Stanislav Phalacius zo Spoločnosti Ježišovej ju úžasne rozšíril v Poľsku.
O. de Los Rios vo svojej knihe tu spomenutej vymenúva kniežatá, kňažné, biskupov a kardinálov rozličných kráľovstiev, ktorí si zvolili túto oddanosť.
Ctihodný otec Kornel z Lapide, hodný odporúčania pre svoju nábožnosť i veľkú učenosť, prijal poverenie od viacerých biskupov a teológov na preskúmanie tejto oddanosti. Po dôkladnom preskúmaní ju pre jej nábožnosť vychválil a viaceré osobnosti nasledovali jeho príklad.
Ctihodní otcovia jezuiti, vždy horliví v službe najsvätejšej Panny, v mene členov kolínskej kongregácie predložili malý traktát o tejto úcte vojvodovi Ferdinandovi Bavorskému, vtedy arcibiskupovi Kolína. On ho schválil, povolil ho vydať a vyzval všetkých farárov a rehoľných kňazov svojej diecézy, aby šírili túto zdravú úctu, ako len môžu.
[162.] Kardinál de Bérulle, ktorého pamiatku si ctia v celom Francúzsku, bol najhorlivejším šíriteľom tejto úcty vo Francúzsku aj napriek mnohým osočovaniam a prenasledovaniam kritikov a voľnomyšlienkárov. Obviňovali ho z novôt a povier. Napísali proti nemu hanopis a rozšírili ho. Použili tisíce úskokov, či skôr diabol prostredníctvom ich služieb, aby ho zastavili v šírení tejto úcty po Francúzsku. Ale tento veľký a svätý muž odpovedal na ich osočovanie iba svojou trpezlivosťou. Námietky z ich hanopisu účinne vyvracia v krátkom spise, kde im dokazuje, že táto úcta sa zakladá na príklade Ježiša Krista, na povinnostiach, ktoré voči nemu máme a na sľuboch, ktoré sme dali pri svätom krste. A hlavne týmto posledným dôvodom zatvoril ústa svojim odporcom, keď im ukázal, že zasvätenie sa presvätej Panne a Ježišovi Kristovi jej rukami nie je nič iné, ako dokonalé obnovenie si svojich krstných sľubov. Vyslovil mnoho iných krásnych vecí o tejto úcte, ktoré si možno prečítať v jeho dielach.
[163.] V knihe p. Boudona sa možno dočítať, ako rôzni pápeži schválili túto pobožnosť, ako ju mnohí teológia preskúmali, aké príkoria podstúpila a aj prekonala a ako ju tisícky osôb prijali. A pritom všetkom ju nikdy žiaden pápež neodsúdil, ale to by napokon ani nebolo možné bez rozvrátenia základov kresťanstva.
Je teda isté, že táto úcta vôbec nie je nová. A ak nie je všeobecne rozšírená, tak len preto, že je príliš cenná, aby ju všetci chutnali a skúšali.
[164.] 2. Táto úcta je bezpečným prostriedkom ako prísť k Ježišovi Kristovi, lebo charakteristickou vlastnosťou svätej Panny je, že nás isto k nemu privedie. Tak ako charakteristická vlastnosť Ježiša Krista je, že nás isto privedie k nebeskému Otcovi. Nech sa teda duchovné osoby mylne nedomnievajú, že by im Mária mohla prekážať v zjednotení s Bohom. Veď či by bolo možné, aby tá, ktorá našla milosť u Boha pre všetkých spoločne a aj pre každého jednotlivca, mohla zabrániť nejakej duši dosiahnuť veľkú milosť spojenia s ním? Veď bola úplne a vrchovato plná milostí, bola taká spojená s Bohom a v neho premenená, že ho to priviedlo stať sa v nej človekom, a bolo by teda možné, žeby ona mohla prekážať dokonalému spojeniu nejakej duše s Bohom?
Je pravda, že pohľad na iné, akokoľvek sväté stvorenia by nám azda mohol v istých chvíľach oddialiť božské spojenie. Nie však na Máriu, ako som už povedal a ako vždy budem neúnavne tvrdiť. Jeden z dôvodov, prečo tak málo duší dospeje k plnosti veku Ježiša Krista je, že v ich srdciach nie je dostatočne formovaná tá, ktorá sa raz navždy stala jeho Matkou a plodnou Nevestou Ducha Svätého. Ak chce niekto mať zrelé i pekné ovocie, musí mať najprv strom, ktorý ho splodí; a kto chce mať ovocie života, Ježiša Krista, ten musí mať strom života, Máriu. Kto chce, aby v ňom účinkoval Duch Svätý, musí mať jeho vernú a nerozlučnú Nevestu, božskú Máriu, ktorá ho urobí úrodným a plodným, ako sme už prv povedali.
[165.] Buď si teda istý, že čím viac budeš vo svojich modlitbách, nazeraniach, prácach a utrpeniach hľadieť na Máriu – aj keď nie jasne a pozorne, aspoň však všeobecne a nepatrne – tým dokonalejšie budeš nachádzať Krista Ježiša, ktorý je s ňou vždy, veľký, mocný, účinkujúci i nepochopiteľný. Viac než v nebi alebo v ktoromkoľvek inom stvorení vo vesmíre. Nielenže božská Mária, plne ponorená v Boha, nie je pre dokonalých absolútne žiadnou prekážkou spojenia sa s Bohom, ale až dodnes vôbec nebolo a ani nikdy nebude stvorenie, ktoré by nám účinnejšie pomáhalo v tejto veľkej úlohe. A to buď milosťami, ktoré nám k tomu sprostredkuje, veď ´nikto sa nenaplní myšlienkou na Boha, iba skrze ňu´ – nemo cogitatione Dei repletur nisi per te, ako tvrdí jeden svätec, alebo tým, že nás ochráni pred preludmi a podvodmi Zlého.
[166.] Kde je Mária, tam zlý duch vôbec nie je. Keď sme správne oddaní Márii, keď na ňu často myslíme a o nej rozprávame, je to jedným z najneomylnejších znakov, že nás vedie dobrý duch. To je názor svätca, ktorý dodáva, že ako je dýchanie istým znakom živého tela, častá myšlienka a láskyplné vzývanie Márie je istým znakom, že duša nie je hriechom mŕtva.
[167.] Mária sama vyhubila všetky bludy – Sola cunctas haereses interemisti in universo mundo, hlása Cirkev i Duch Svätý, ktorý ju vedie. Akokoľvek kritici proti tomu šomrú, verný Máriin ctiteľ nikdy neupadne do bludu či ilúzie, aspoň nie do formálneho. Môže sa však mýliť – aj keď ťažšie ako iný – materiálne, keď pokladá klamstvo za pravdu alebo zlého ducha za dobrého. Ale skôr či neskôr spozná svoj vecný nedostatok a omyl, a keď ho spozná, v žiadnom prípade nebude nástojčivo veriť a obhajovať to, čo prv pokladal za pravdivé.
[168.] Kto teda chce pokročiť na ceste dokonalosti a bezpečne a dokonale nájsť Ježiša Krista bez strachu zo sebaklamov, ktorý je bežný pre ľudí modlitby, nech s veľkým srdcom, veľkomyseľne a ochotne - corde magno et animo volenti (2 Mach 1,3), priľne k tejto úcte k presvätej Panne, ktorú azda dosiaľ nepoznal. Nech vstúpi na túto vynikajúcu cestu, ktorú dosiaľ nepoznal a ktorú mu ukazujem: Vznešenejšiu cestu vám ukážem - Excellentiorem viam vobis demonstro (1 Kor 12,31).
Ježiš Kristus, vtelená Múdrosť a náš jediný Pán, prekliesnil túto cestu, a preto žiaden jeho úd, čo po nej kráča, nemôže sa mýliť. Je ľahkou cestou, vďaka plnosti milostí a pomazaniu Ducha Svätého, ktorý ju napĺňa. Keď po nej kráčame, vôbec sa neunavujeme a ani necúvame. Je krátkou cestou, lebo nás v krátkom čase privádza k Ježišovi Kristovi. Je dokonalou cestou, na ktorej nie je žiadne bahno, žiaden prach, ba ani najmenšia nečistota hriechu. A konečne je spoľahlivou cestou, lebo nás vedie k Ježišovi Kristovi a k večnému životu priamym a istým spôsobom, bez toho, že by nás odvádzala vpravo či vľavo.
Vstúpme teda na túto cestu a kráčajme po nej dňom i nocou až do plnosti veku Ježiša Krista.
[6. Dáva nám veľkú vnútornú slobodu]
[169.] Šiesty dôvod. – Tento spôsob úcty, ak sa verne praktizuje, dáva veľkú vnútornú slobodu, slobodu Božieho dieťaťa. Keďže touto úctou sa stávame otrokmi Ježiša Krista, úplne sa mu zasvätiac, potom tento dobrý Majster ako odmenu za väzenie lásky, do ktorého sa uzatvárame: 1) zbavuje našu dušu všetkých škrupúľ i otrockého strachu, ktoré ju môžu iba sužovať, spútavať a miasť; 2) rozširuje srdce svätou dôverou v Boha, keď spôsobuje, že hľadíme na neho ako na svojho otca; 3) inšpiruje nás nežnou detinskou láskou.
[170.] Bez zdržiavania sa dokazovaním tejto pravdy dôvodeniami, uspokojím sa vyrozprávaním časti príbehu, ktorý som čítal v Životopise matky Agnešy od Ježiša, jakobínky, z kláštora Langeac v Auvergne, ktorá zomrela v povesti svätosti na tom istom mieste v roku 1634. Keď mala ešte len sedem rokov, už trpela veľkými duševnými mukami a počula hlas, ktorý jej hovoril, že ak chce byť oslobodená od všetkých trápení a uchránená pred všetkými nepriateľmi, nech sa stane čo najskôr otrokyňou Ježiša a jeho svätej Matky. Skôr sa nevrátila domov, kým sa nedala úplne celá Ježišovi a jeho svätej Matke ako otrokyňa, aj keď predtým nepoznala túto oddanosť, a keď našla železnú reťaz, upevnila si ju okolo bedier a nosila ju až do smrti. A hneď všetky muky a škrupule prestali, naplnil ju veľký pokoj a srdce sa jej rozšírilo tak (porov. Ž 119,32), že sa dala do šírenia tejto oddanosti medzi mnohými ďalšími, ktorí v nej pekne pokročili. Medzi nimi bol aj P. Olier, zakladateľ semináru svätého Sulpícia a viacero kňazov a seminaristov z tohto seminára... Jedného dňa sa mu zjavila svätá Panna a dala mu na krk zlatú reťaz na dôkaz svojej radosti z toho, že sa Agneša stala otrokyňou jej Syna i jej. A svätá Cecília, ktorá sprevádzala svätú Pannu, mu povedala: ´Šťastní sú verní otroci Kráľovnej neba, lebo sa budú tešiť z pravej slobody.´ Tebe slúžiť je sloboda. - Tibi servire libertas.
[7. Získava veľké dobrá pre blížneho]
[171.] Siedmy dôvod. – Veľké dobrá, ktoré získava táto oddanosť nášmu blížnemu, by nám tiež mohli pomôcť prijať ju. Lebo práve týmto spôsobom sa cvičíme v láske k nemu výnimočným spôsobom, keďže mu rukami Márie dávame všetko, čo máme najcennejšie. A to je odčiňujúca a vyprosujúca hodnota všetkých našich dobrých skutkov, nevynímajúc ani tú najnepatrnejšiu dobrú myšlienku, ani to najmenšie utrpenie. Súhlasíme, aby sa všetky zadosťučinenia, čo sme získali a čo až do smrti získame, použili podľa vôle svätej Panny na obrátenie hriešnikov alebo vyslobodenie duší z očistca.
Nie je toto dokonalá láska k blížnemu? Neznamená toto byť opravdivým učeníkom Ježiša Krista, ktorý sa spozná podľa lásky? Nie je toto prostriedok na obracanie hriešnikov bez strachu zo samoľúbosti a na vyslobodzovanie duší z očistca, pričom netreba robiť takmer nič navyše, než sme už povinní podľa svojho stavu?
[172.] Aby sme rozpoznali vznešenosť tohto dôvodu, je potrebné poznať, akým veľkým dobrom je obrátenie hriešnika i vyslobodenie duše z očistca. Je to dobro nekonečné. Je väčšie než stvorenie neba a zeme, lebo duša dostáva možnosť vlastniť Boha. Keby sme touto oddanosťou v celom svojom živote vyslobodili z očistca iba jedinú dušu alebo keby sme obrátili iba jediného hriešnika, nebolo by to dosť na to, aby sme do nej zapojili všetkých skutočne dobročinných ľudí?
No treba zdôrazniť, že naše dobré skutky tým, že prechádzajú Máriinými rukami, získavajú na čistote, čoho dôsledkom sa zväčšuje ich zásluha i odčiňujúca a vyprosujúca hodnota. To je dôvod, prečo sa stávajú omnoho účinnejšími na pomoc dušiam v očistci a obracanie hriešnikov, než keby neprechádzali panenskými a štedrými rukami Márie. To málo, čo prostredníctvom svätej Panny, bez svojvôle a z čistej, nezaujatej lásky dávame, sa vskutku stáva všemocným na utíšenie Božieho hnevu a privolanie jeho milosrdenstva. A možno sa pri smrti zistí, že osoba, ktorá bola tejto oddanosti veľmi verná, ňou vyslobodila viaceré duše z očistca a obrátila viacerých hriešnikov, aj keď vo svojom živote nerobila nič iné, len úplne obyčajné veci svojho stavu. Aká radosť pri jej súde! Aká sláva vo večnosti!
[8. Je skvelým prostriedkom vytrvalosti]
[173.] Ôsmy dôvod. – K tejto úcte k presvätej Panne nás akiste najsilnejšie pobáda to, že je skvelým prostriedkom na vytrvanie v čnosti a vernosti. Veď čím to je, že väčšina obrátení nemá trvácnosť? Čím to je, že znovu tak ľahko padáme do hriechu? Čím to je, že väčšina spravodlivých, namiesto toho, aby napredovala z čnosti do čnosti a získavala nové milosti, často stráca aj tú trochu čností a milostí, ktoré má? Ako som to už vyššie vysvetlil, toto nešťastie má svoj pôvod v tom, že aj keď je človek taký skazený, slabý a nestály, stále si dôveruje, spolieha sa na vlastné sily a pokladá sa za schopného ustrážiť si poklad svojich milostí, čností a zásluh.
Touto úctou zverujeme svätej vernej Panne všetko, čo vlastníme. Prijímame ju za všestrannú strážkyňu všetkých dobier prírody i milosti. Práve na jej vernosť sa spoliehame, o jej silu sa opierame a na jej milosrdenstve i láske si zakladáme, aby aj napriek snahám diabla, sveta a tela zbaviť nás čností a milostí nám ich uchovávala a zväčšovala. Hovoríme jej ako dobré dieťa svojej matke alebo ako verný sluha svojej panej: Opatruj, čo ti bolo zverené - Depositum custodi (1 Tim 6,20). Moja dobrá Matka a Pani, uznávam, že som na základe tvojho orodovania až dosiaľ prijal viac Božích milostí ako si zasluhujem. Moja neblahá skúsenosť ma učí, že veziem tento poklad na veľmi krehkej lodi a že som príliš slabý i úbohý, aby som si ho sám uchoval: mladučký som a opovrhovaný - adolescentulus sum ego et contemptus (Ž 119,141). Milostivo prijmi do opatery všetko, čo vlastním a chráň mi to svojou vernosťou i mocou. Veď ak nado mnou bdieš, nič sa mi nestratí. Ak ma podopieraš, vôbec nespadnem. Ak ma ochraňuješ, som v bezpečí pred svojimi nepriateľmi.
[174.] Práve toto výslovne hlása svätý Bernard, aby nás nadchol pre túto oddanosť: ´Kým ťa podopiera, nepadáš; kým ťa chráni, nebojíš sa; kým ťa vedie, neunavuješ sa; kým ti je naklonená, prichádzaš k bráne spásy´. – Ipsa tenente, non corruis; ipsa protegente, non metuis; ipsa duce, non fatigaris; ipsa propitia, pervenis. (Serm. super Missus) Zdá sa, že svätý Bonaventúra ešte otvorenejšie tvrdí to isté, keď hovorí: ´Svätá Panna sa nielen zdržiava v plnosti svätých, ale svätých pevne drží a udržiava v plnosti, ktorá sa vôbec neumenší; spôsobuje, že sa ich čnosti nevytratia, ich zásluhy nezničia, ich milosti nestratia, démoni im neublížia a napokon, keď zhrešia, zadržiava nášho Pána, aby ich netrestal.´ – Virgo non solum in plenitudine sanctorum detinetur, sed etiam in plenitudine sanctos detinet, ne plenitudo minuatur; detinet virtutes ne fugiant; detinet merita ne pereant; detinet gratias ne effluant; detinet daemones ne noceant; detinet Filium ne peccatores percutiat. (S. Bon.: in Speculo B. V.)
[175.] Presvätá Panna je vernou Pannou. Svojou vernosťou nahrádza Bohu straty, ktoré Eva spôsobila svojou nevernosťou a získava vernosť Bohu i vytrvalosť v dobrom pre tých a tie, ktorí k nej prilipnú. Práve preto ju istý svätec prirovnáva k upevnenej kotve, ktorá ich pevne drží a ochraňuje pred stroskotaním na rozbúrenom mori tohto sveta, kde už toľkí ľudia zahynuli, lebo neboli pripútaní k tejto upevnenej kotve. Hovorí: ´Pripútavame duše k tvojej nádeji ako k upevnenej kotve.´ – Animas ad spem tuam sicut ad firmam anchoram alligamus. To k nej boli najviac pripútaní svätci, ktorí dosiahli spásu a pripútavali aj iných, aby vytrvali v čnosti. Šťastní teda, tisíckrát šťastní sú tí kresťania, ktorí sa i teraz k nej verne a úplne pripútavajú ako k upevnenej kotve. Vzdúvajúce sa búrky tohto sveta ich vôbec nezatopia ani neoberú o nebeské poklady. Šťastní sú tí a tie, ktorí do nej vstúpia ako do Noemovej archy! Vody potopy hriechov, ktoré tak zaplavujú svet, im vôbec neuškodia, lebo: Qui operantur in me non peccabunt (Sir 24,30 presný preklad: ktorí sa namáhajú v mojej službe, nezhrešia) – Ktorí sú vo mne, aby pracovali na svojej spáse, vôbec nezhrešia, hovorí s Múdrosťou. Šťastné sú tie neverné deti nešťastnej Evy, ktoré sa pútajú k vernej Matke a Panne: ´veď ona vždy zostáva verná a nikdy seba samú nezaprie´. – Fidelis permanet, se ipsam negare non potest. Vždy miluje tých, ktorí ju milujú: Ja svojich milovníkov milujem - Ego diligentes me diligo (Prís 8,17), a nie iba afektívnou láskou, ale láskou efektívnou a účinnou, ktorá ich veľkým množstvom milostí chráni, aby neupadali v čnosti alebo nepadli na ceste a nestratili milosť jej Syna.
[176.] Táto dobrá Matka vždy z čistej lásky prijme všetko, čo jej dáme do úschovy. Ak už raz niečo prijme, potom je ako strážkyňa podľa spravodlivosti na základe úložnej zmluvy povinná nám to ustrážiť. Presne ako človek, u ktorého by som si uložil tisíc toliarov. Bol by povinný ustrážiť mi ich až do tej miery, že keby o ne azda svojou nedbanlivosťou prišiel, zostal by podľa práva za ne opravdivo zodpovedný. Ale nie, verná Mária nikdy nemôže nedbalosťou stratiť to, čo jej zveríme! Nebo a zem sa pominú skôr, ako by ona bola neporiadna alebo neverná voči tým, ktorí sa na ňu spoliehajú.
[177.] Úbohé deti Márie, vaša slabosť je obrovská, nestálosť ohromná a váš základ je veľmi skazený. Uznávam to. Pochádzate z tej istej zvrhlej masy Adamových a Eviných detí. Ale nezúfajte si pre to a utíšte sa! Ba tešte sa! Lebo hľa, ponúkam vám tajomstvo, ktoré vás naučím. Tajomstvo, ktoré nepozná skoro nikto spomedzi kresťanov, aj tých najzbožnejších.
Nenechávajte si svoje zlato a striebro v truhliciach, ktoré už prv zlý duch vylomil, keď vás okradol. Sú príliš malé, príliš slabé a príliš staré na to, aby v sebe udržali taký veľký a taký vzácny poklad. Nedávajte číročistú pramenistú vodu do svojich nádob, zničených a nakazených hriechom. I keď v nich už hriech nie je, smrad po ňom tam ešte zostáva a vodu pokazí. Nedávajte vynikajúce víno do svojich starých sudov, v ktorých ste mali zlé víno, lebo sa v nich skazí a môže sa rozliať.
[178.] Aj keď mi azda rozumiete, duše vyvolené, poviem to ešte otvorenejšie. Nezverujte zlato svojej lásky, striebro svojej čistoty, vodu nebeských milostí a ani víno svojich zásluh i čností deravému vrecu, starej a rozbitej truhlici či pokazenej a zničenej nádobe ako ste vy. Inak vás orabujú zlodeji, čiže démoni, ktorí nocou i dňom hľadajú a číhajú na správny okamih, aby to urobili. Inak všetko, čo vám Boh dáva v najčistejšom stave, zničíte smradom sebalásky, dôverou v seba a svojvôľou.
Všetky svoje poklady, milosti i čnosti vložte, vlejte do Máriinho lona a srdca, veď ona je ´nádoba duchovná, nádoba počestná, výborná nádoba pobožnosti´. – Vas spirituale, vas honorabile, vas insigne devotionis. Odkedy sa Boh sám osobne uzatvoril so všetkými svojimi dokonalosťami do tejto nádoby, stala sa úplne duchovnou bytosťou i duchovným príbytkom tých najduchovnejších duší. Stala sa hodnou cti i čestným trónom najvznešenejších kniežat od večnosti. Stala sa dôležitou v nábožnosti i sídlom najvychýrenejších duší v láskavostiach, milostiach a čnostiach. Stala sa napokon bohatou ako dom zlatý, silnou ako veža Dávidova, čistou ako veža zo slonovej kosti.
[179.] Ó, šťastný človek, ktorý všetko daroval Márii! Ktorý sa jej vo všetkom a pre všetko zveruje a v ňu sa ponára! Je úplne Máriin a Mária je úplne jeho. Môže s Dávidom smelo povedať: Haec facta est mihi – Mária ´je mojím údelom´. Alebo s milovaným učeníkom: ´Prijal som ju k sebe´ - Accepi eam in mea –ako celé svoje imanie. Alebo s Ježišom Kristom: ´Všetko, čo mám, je tvoje, a všetko, čo máš ty, je moje. ´Omnia mea tua sunt, et omnia tua mea sunt.
[180.] Ak si tu nejaký kritický čitateľ povie, že zveličujem alebo preháňam v zbožnosti, tak beda! Nechápe ma. Buď preto, že je zmyselným človekom, ktorý vôbec neobľubuje duchovné veci. Alebo preto, že je zo sveta, a tak nemôže prijať Ducha Svätého. Alebo preto, že je namyslený i kritický, a tak zavrhne alebo pohrdne všetkým, čomu nerozumie. No duše, „čo sa nenarodili ani z krvi, ani z vôle tela, ani z vôle muža, ale z Boha“ (Jn 1, 13) a z Márie, mi rozumejú a som im po chuti. Práve pre ne toto píšem.
[181.] No aj tak hovorím jedným i druhým, pokračujúc v prerušenom, že božská Mária tým, že je najčestnejšou a najštedrejšou spomedzi čistých stvorení, sa nikdy nenechá predbehnúť v láske ani v štedrosti. A ako hovorí jeden svätý muž, za vajíčko dá hoviadko (slovná hračka: Pour un œuf, elle donne un bœuf). Inými slovami: za tú trošku, čo jej dáme, nám dá mnoho z toho, čo od Boha prijala. Teda ak sa jej nejaká duša dá bez výhrad, aj ona sa dá tejto duši bez výhrad. To jest vtedy, ak vložíme do nej celú svoju dôveru bez domýšľavosti ak po jej boku budeme pracovať na osvojení si čností a krotení svojich vášní.
[182.] Nech verní služobníci svätej Panny smelo povedia so svätým Jánom Damascénskym: ´Pretože ti dôverujem, ó, Božia Matka, zachránim sa. Pretože ma chrániš, ničoho sa nebudem báť. S tvojou záštitou a pomocou porazím a donútim k úteku mojich nepriateľov. Lebo byť ti oddaný je zbraňou spásy, ktorú Boh dáva tým, ktorých chce spasiť.´- Spem tuam habens, o Deipara, servabor; defensionem tuam possidens, non timebo; persequar inimicos meos et in fugam vertam, habens protectionem tuam et auxilium tuum; nam tibi devotum esse est arma quaedam salutis quae Deus his dat quos vult salvos fieri. (Joan. Damas., ser. de Annuntiat.)
[PIATA KAPITOLA]
[Biblický predobraz tejto dokonalej úcty: Rebeka a Jakub]
[183.] O všetkých pravdách, o ktorých som práve písal vzhľadom na presvätú Pannu a jej deti i služobníkov, Duch Svätý nám vo Svätom písme dáva podivuhodný predobraz v príbehu Jakuba, ktorý obsiahol požehnanie od svojho otca Izáka vďaka dôvtipu a snahe svojej matky Rebeky.
Hľa, ako ho Duch Svätý opisuje, a hneď ho aj vysvetlím.
[1. Príbeh Jakuba]
[184.] Ezau predal Jakubovi svoje právo prvorodeného (porov. Gn 25,33). Matka týchto dvoch bratov, Rebeka, nežne milovala Jakuba a o niekoľko rokov neskôr ľsťou, ktorá bola celkom svätá a plná tajomstiev, zaistila túto výhodu Jakubovi. Lebo Izák sa cítil veľmi starý a chcel požehnať svoje deti prv, ako zomrie. Zavolal si svojho syna Ezaua, ktorého miloval, a prikázal mu ísť na lov, aby si mohol zajesť a potom ho požehnať. Rebeka o tom hneď upovedomila Jakuba a kázala mu priniesť dve kozliatka zo stáda. Keď ich dal svojej matke, pripravila z nich Izákovi to, o čom vedela, že rád jedáva. Obliekla Jakuba do Ezauových šiat, ktoré si ponechala, a ovinula mu ruky i krk kožou kozliat, aby jeho otec, ktorý už nevidel, pri počutí hlasu Jakuba si mohol aspoň podľa chlpov jeho rúk myslieť, že to je Ezau, jeho brat. Izák bol naozaj prekvapený jeho hlasom a bol presvedčený, že je to hlas Jakubov. Kázal mu pristúpiť bližšie a ohmatal mu chlpy kože, ktoré pokrývali jeho ruky. Vravel, že hlas je síce Jakubov, ale že ruky sú Ezauove. Keď dojedol a pobozkal Jakuba, ucítil vôňu jeho šiat, požehnal ho a prial mu rosu z neba a plodnosť zeme. Ustanovil ho za pána všetkých jeho bratov a ukončil svoje požehnanie slovami: „Nech je sám zlorečený, kto ti bude zlorečiť, a nech je naplnený požehnaním, kto ťa bude žehnať.“
Len čo Izák dopovedal tieto slová, prichádza Ezau a prináša pokrm, čo ulovil, aby ho potom otec požehnal. Tento svätý patriarcha bol zaskočený neuveriteľným prekvapením, keď spoznal, čo sa stalo. Ale bol veľmi ďaleko od toho, aby odvolal, čo učinil. Naopak, potvrdil to, lebo v tom veľmi citeľne videl Boží prst. Na to Ezau zreval, ako zaznamenáva Sväté písmo, a kým brata naduto obviňoval z podvodu, otca sa pýtal, či má len jedno požehnanie. V tomto, ako poznamenávajú Cirkevní otcovia, je predobrazom tých, ktorí veľmi ľahko spájajú Boha so svetom a chcú si užívať súčasne útechy neba i zeme. Izák, dojatý nárekom Ezaua, ho napokon požehnal, ale zemským požehnaním, a podriadil ho bratovi. To v ňom roznietilo takú jedovatú nenávisť voči Jakubovi, že čakal už len na otcovu smrť, aby ho zabil. A Jakub by sa nemohol vyhnúť smrti, keby ho jeho drahá matka Rebeka neochránila svojím dôvtipom a dobrými radami, ktoré on poslúchol.
[2. Vysvetlenie Jakubovho príbehu]
[185.] Prv, než tento krásny príbeh vysvetlím, musím poznamenať, že podľa všetkých Cirkevných otcov a vykladačov Svätého písma Jakub je predobrazom Ježiša Krista a predurčených, kým Ezau predobrazom zavrhnutých. Treba len preskúmať činy a správanie jedného i druhého, aby sme to mohli posúdiť.
1) Prvorodený Ezau bol telesne silný a mohutný, šikovný a dôvtipný v streľbe z luku a lovení množstva zvere.
2) Nezostával skoro nikdy doma a skladal svoju dôveru len vo svoju silu a zručnosť, pracoval len vonku.
3) Nestaral sa veľmi, aby sa zapáčil svojej matke Rebeke, takže nič pre to nerobil.
4) Bol veľký gurmán a tak rád maškrtil, že predal právo prvorodeného za misu šošovice.
5) Bol, ako Kain, plný závisti voči svojmu bratovi Jakubovi a prenasledoval ho do krajnosti.
[186.] Hľa, počínanie, ktoré zavrhnutí vždy sledujú.
1) V časných záležitostiach sa spoliehajú na svoju silu a dôvtip: sú veľmi silní, obratní aj bystrí pre pozemské veci. Ale sú veľmi biedni a nevedomí vo veciach neba: V pozemských veciach sú silní, v nebeských slabí - In terrenis fortes, in coelestibus debiles. Lebo:
[187.] 2) Vôbec, alebo len veľmi málo sa zdržujú doma, vo vlastnom dome, čiže vo svojom vnútri. A to je vnútorný a hlavný príbytok každého človeka, daný Bohom, aby v ňom prebýval podľa Božieho príkladu: lebo on je vždy u seba. Zavrhnutí vôbec nemajú radi utiahnutosť a ani duchovnosť či vnútornú zbožnosť. K vnútorným a kontemplatívnym ľuďom, ktorí pracujú viac vnútri ako vonku, sa správajú ako k slaboduchým, bigotným či čudákom.
[188.] 3) Zavrhnutí sa málo starajú o úctu k svätej Panne, Matke predurčených. Je síce pravda, že k nej neprechovávajú otvorenú nenávisť, veď ju niekedy aj chvália, tvrdia, že ju milujú a niektorí aj praktizujú čosi ako pobožnosť na jej počesť. No nevedia strpieť, aby ju nežne milovali, lebo jej vôbec neprejavujú lásku Jakuba. Nachádzajú chyby v praktikách úcty, ktoré verne konajú jej dobré deti a služobníci na získanie jej priazne, lebo neveria v nevyhnutnosť tejto úcty pre spásu. Podľa nich stačí nemať svätú Pannu v nenávisti či otvorene nepohŕdať úctou k nej, aby získali od nej veľa milostí. Alebo si myslia, že sú jej služobníkmi, keď sa odmodlia či odrapocú niekoľko modlitieb na jej počesť, avšak bez náklonnosti k nej či nápravy svojho života.
[189.] 4) Zavrhnutí predávajú svoje právo prvorodeného, čiže radosti raja, za misu šošovice, to jest, za radosti zeme. Smejú sa, pijú, jedia, zabávajú sa, hrajú sa, tancujú a podobne, no nesnažia sa, ako Ezau, aby sa stali hodnými požehnania nebeského Otca. Tromi slovami povedané, myslia iba na zem, milujú iba zem a hovoria a konajú iba pre zem a pozemské slasti. A tak krstnú milosť, svoje rúcho nevinnosti i svoje nebeské dedičstvo predávajú za chvíľkový pôžitok, za márny dym slávy a za kúsok tvrdej zeme, žltej alebo bielej.
[190.] 5) A napokon, zavrhnutí nenávidia a neustále prenasledujú vyvolených, otvorene či tajne. Títo sú im na ťarchu a oni nimi pohŕdajú, kritizujú ich, ironizujú, hanobia, olupujú, klamú, ožobračujú, vyháňajú ich a drvia na prach. Zatiaľ čo sami bohatnú, oddávajú sa svojim potešeniam, sú v dobrej situácii, obohacujú sa, vzmáhajú a žijú, ako sa im páči.
[191.] 1) Druhorodený Jakub bol slabej telesnej konštrukcie, jemný a pokojný. Obyčajne sa zdržiaval doma, aby získal priazeň svojej matky Rebeky, ktorá ho nežne milovala. Ak odchádzal, tak nie z vlastnej vôle, ani nie na základe dôvery vo vlastný dôvtip, ale z poslušnosti voči svojej matke.
[192.] 2) Miloval a ctil svoju matku, a preto sa zdržiaval doma v jej blízkosti. Bol najspokojnejší, keď ju videl. Vyhýbal sa všetkému, čo by sa jej mohlo nepáčiť a robil všetko, o čom si myslel, že sa jej páči. To zväčšovalo v Rebeke lásku, ktorou ho milovala.
[193.] 3) Vo všetkom sa podriadil svojej drahej matke a úplne vo všetkom ju poslúchal na slovo, bez meškania, s láskou a bez sťažovania sa. Na najmenší znak jej vôle malý Jakub bežal a pracoval. Bez mudrovania veril všetkému, čo mu povedala: napríklad, keď ho žiadala, aby vybral dve kozliatka a priniesol jej ich, žeby pripravila jesť jeho otcovi Izákovi. Jakub jej vôbec neoponoval, že na prípravu jedla pre jediného človeka stačí iba jedno kozľa. Ale bez mudrovania urobil, čo mu povedala.
[194.] 4) Mal veľkú dôveru k svojej drahej matke. Veď sa vôbec nespoliehal na svoju šikovnosť, ale jedine na jej starostlivosť a ochranu. Obracal sa na ňu vo všetkých svojich potrebách a radil sa s ňou vo všetkých pochybnostiach: napríklad, keď sa jej pýtal, či od svojho otca nedostane zlorečenie namiesto požehnania. Uveril jej a spoľahol sa na ňu, keď mu oznámila, že prípadné zlorečenie vezme na seba.
[195.] 5) A napokon, v rámci svojich možností napodobňoval čnosti, ktoré videl na svojej matke. A azda jedným z dôvodov, prečo vysedával najradšej doma, bolo, aby napodobňoval svoju drahú matku, ktorá bola taká čnostná, a aby sa vzdialil od zlých spoločností, ktoré kazia mravy. Takto sa stal hodným prijať dvojité požehnanie svojho drahého otca.
[196.] Podobne sa každý deň správajú predurčení:
1) Najradšej vysedávajú doma pri svojej matke. Čiže milujú utiahnutie, sú sústredení, oddávajú sa modlitbe, avšak podľa príkladu a v spoločnosti svojej Matky, svätej Panny, ktorej všetka sláva je vnútri a ktorá počas celého svojho života veľmi milovala utiahnutie a modlitbu. Ukazujú sa občas aj navonok vo svete, ale to iba z poslušnosti voči vôli Boha a ich drahej Matky, aby si splnili povinnosti svojho stavu. Niektoré veci sa môžu zdať veľkými a vykonanými navonok, no oni si cenia oveľa viac tie, ktoré uskutočňujú v sebe, vo svojom vnútri, v spoločnosti presvätej Panny, lebo práve tam vytvárajú veľdielo svojej dokonalosti, popri ktorom všetky ostatné diela sú len detskými hrami. A tak kým ich bratia a sestry môžu za chvály a súhlasu sveta veľmi mocne, dôvtipne a úspešne pracovať pre vonkajšok, oni vo svetle Ducha Svätého spoznali, že je oveľa viac slávy, dobra a radosti v tom, keď sa ukrytí zdržujú v ústraní s Ježišom Kristom, ich vzorom, v úplnej a dokonalej podriadenosti svojej Matke, než aby sami od seba konali divy prírody a milosti vo svete, ako to robí toľko Ezauov a zavrhnutých. V jeho dome bude úspech a bohatstvo - Gloria et divitiae in domo ejus (Ž 112,3). Sláva pre Boha a bohatstvá pre človeka sa nachádzajú v dome Márie.
Pane Ježišu, aké milé sú tvoje svätostánky! Vrabec našiel dom, aby sa ubytoval a lastovička hniezdo, aby uložila svoje mláďatá. Oh! Aký šťastný je človek, ktorý prebýva v dome Márie, kde si si urobil ako prvý svoj príbytok! Človek v tomto dome vyvolených prijíma pomoc od teba samého a disponuje výšinami a stupňami všetkých čností vo svojom srdci, aby sa v tomto údolí nárekov pozdvihol k dokonalosti. Aké milé ... príbytky - Quam dilecta tabernacula (Ž 84, 2) atď.
[197.] 2) Nežne milujú a opravdivo si ctia presvätú Pannu ako svoju dobrú Matku a Paniu. Nemilujú ju iba ústami, ale naozaj, a prechovávajú k nej úctu v hĺbke srdca, a nie iba navonok. Ako Jakub sa vyhýbajú všetkému, čo by sa jej mohlo nepáčiť a horlivo robia všetko, o čom sú presvedčení, že im pomôže získať jej náklonnosť. Prinášajú a odovzdávajú jej nie dve kozliatka, ako Jakub Rebeke, ale svoje telá i duše so všetkým, čím vládnu, predobrazené dvomi Jakubovými kozliatkami – 1) aby ich prijala ako vec, ktorá jej patrí; 2) aby ich zabila a usmrtila hriechu a samým sebe tým, že ich stiahne, zvlečie z ich vlastnej kože a zo sebalásky a tak aby sa páčili Ježišovi, jej Synovi, ktorý pre svojich priateľov a učeníkov nechce iné, len aby zomreli sami sebe; 3) aby ich pripravila podľa chuti nebeského Otca, ktorú pozná najlepšie zo všetkých stvorení, na jeho väčšiu slávu; 4) a nakoniec, aby vďaka jej pomoci a orodovaniu sa ich telá i duše stali lahodným pokrmom, hodným úst a požehnania nebeského Otca, úplne očistené od každej škvrny, úplne usmrtené, úplne z kože zvlečené a dobre pripravené. Nebudú teda takto konať vyvolení, ktorí si obľúbia a budú žiť dokonalé zasvätenie sa Ježišovi Kristovi rukami Márie, ktoré ich učíme, aby Ježišovi a Márii dosvedčovali účinnú a odhodlanú lásku?
Zavrhnutí azda tvrdia, že milujú Ježiša, že milujú a ctia si Máriu, ale nie tým, čo je ich vlastné, nie tak, že by obetovali svoje telá s ich zmyslami, duše s ich vášňami, tak, ako to robia predurčení.
[198.] 3) Podriaďujú sa svätej Panne a poslúchajú ju ako svoju dobrú Matku, podľa vzoru Ježiša Krista, ktorý z tridsiatich troch rokov prežitých na zemi tridsať využil na oslavu Boha, svojho Otca, dokonalou a úplnou podriadenosťou svojej svätej Matke. Poslúchal ju a presne plnil jej rady. Práve tak, ako malý Jakub počúval Rebeku podľa jej rady: ´počúvni, čo ti prikazujem´, - Acquiesce consiliis meis (Gn 27,8 podľa Vulgáty) syn môj! Alebo ako obsluhujúci na svadbe v Káne, ktorým svätá Panna povedala: Urobte všetko, čo vám povie - Quodcunque dixerit vobis facite (Jn 2, 5) môj Syn! Za to, že Jakub poslúchol svoju matku, získal požehnanie akoby zázrakom, aj keď normálne ho nemal právo získať. A obsluhujúci na svadbe v Káne boli odmenení prvým zázrakom Ježiša Krista, ktorý tam premenil vodu na víno podľa prosby svojej svätej Matky, za to, že poslúchli jej radu. Podobne všetci tí, ktorí až do konca vekov prijmú požehnanie nebeského Otca a budú odmenení Božími zázrakmi, môžu prijať tieto milosti iba svojou dokonalou poslušnosťou Márii. Ezauovia však stratia svoje požehnanie, lebo sa nepodriaďujú svätej Panne.
[199.] 4) Sú plní dôvery v dobrotu a moc presvätej Panny, ich dobrej Matky. Neustále sa porúčajú pod jej ochranu. Považujú ju za svoju polárnu hviezdu, ktorá ich nasmeruje do správneho prístavu. S otvorenosťou srdca jej odhaľujú svoje bolesti a potreby. Pripútavajú sa k jej milosrdným a láskavým prsiam, aby dosiahli na jej príhovor odpustenie svojich hriechov alebo aby vychutnávali jej materské sladkosti vo svojich námahách a ťažkostiach. Ba sami sa vrhajú do jej láskavého a panenského lona, úžasným spôsobom sa v ňom ukrývajú a strácajú, aby ich obklopila čistá láska, aby ich tam očistila od najmenšej škvrny a aby tam našli Ježiša, ktorý tam sídli, ako na svojom najslávnejšom tróne. Och! Aké to šťastie! ´Nemysli si,´ hovorí otec Guerric, ´že je väčším šťastím prebývať v Abrahámovom lone ako v Máriinom, lebo tam si Pán postavil svoj trón.´ – Ne crederis majoris esse felicitatis habitare in sinu Abrahae quam in sinu Mariae, cum in eo Dominus posuerit thronum suum.
Zavrhnutí naopak vkladajú celú svoju dôveru do seba. Spolu s márnotratným synom jedia len to, čo žerú svine. S ropuchami sa živia iba zemou. So svetákmi milujú iba viditeľné, povrchné veci. Vôbec im nechutí sladkosť Máriinho lona a pŕs. Nepociťujú žiadnu oporu či dôveru, ktorú predurčení prechovávajú voči svätej Panne, ich dobrej Matke. Biedne milujú svoju povrchnú žiadostivosť, ako hovorí svätý Gregor, lebo nechcú ochutnať sladkosť, ktorá je už pripravená v ich vnútri, ako aj v Ježišovi i Márii.
[200.] 5) Nakoniec, predurčení sa držia ciest svätej Panny, ich dobrej Matky. Čiže napodobňujú ju, a práve preto sú skutočne šťastní a oddaní. A to prináša aj neomylný znak ich predurčenia, presne ako im hovorí táto dobrá Matka: Blažení sú tí, čo cesty moje varujú - Beati qui custodiunt vias meas (Prís 8,32), čo znamená, blahoslavení tí, ktorí s podporou Božej milosti sa cvičia v mojich čnostiach a kráčajú po stopách môjho života. Sú šťastní už na tomto svete, počas svojho života, vďaka hojnosti milostí a láskavostí, ktoré im zo svojej plnosti udeľujem ešte hojnejšie než tým, ktorí ma nenasledujú tak zblízka. Sú šťastní aj v ich smrti, ktorá je tichá a pokojná a pri ktorej som obyčajne prítomná, aby som ich sama priviedla do radostí večnosti. A nakoniec budú šťastní vo večnosti, lebo ešte nikdy sa nestratil žiaden z mojich sluhov, ktorý vo svojom živote napodobňoval moje čnosti.
Zavrhnutí sú naopak nešťastní už za svojho života i vo svojej smrti a aj vo večnosti, lebo vôbec nenapodobňujú presvätú Pannu v jej čnostiach. Uspokoja sa s tým, že občas vstúpia do jej bratstiev, odmodlia sa akési modlitby na jej počesť či vykonajú nejaký iný vonkajší úkon nábožnosti.
Ó, svätá Panna, moja dobrá Matka, akí šťastní sú tí – opakujem s pohnutým srdcom – akí šťastní sú tí a tie, ktorí sa nenechajú zviesť falošnou úctou k tebe, keď sa verne držia tvojich ciest, tvojich rád i príkazov! No akí nešťastní a prekliati sú tí, ktorí zneužívajú úctu k tebe, keď nezachovávajú prikázania tvojho Syna: Tí, čo bočia od tvojich príkazov, sú prekliati - Maledicti omnes qui declinanat a mandatis tuis (Ž 119,21).
[3. Láskyplné odmeny svätej Panny verným služobníkom]
[201.] Teraz predstavíme láskyplné odmeny, ktoré svätá Panna, ako najlepšia zo všetkých matiek, dáva svojim verným služobníkom, čo sa jej oddali vyššie opísaným spôsobom podľa predobrazu Jakuba.
[a) Miluje ich]
Ja svojich milovníkov milujem - Ego diligentes me diligo (Prís 8, 17). Miluje ich: 1) lebo je ich skutočnou Matkou a matka vždy miluje svoje dieťa, plod svojho lona. 2) Miluje ich, lebo uznáva, že ju skutočne milujú, ako svoju dobrú Matku. 3) Miluje ich, lebo ako predurčených ich Boh miluje: Jakuba som miloval, Ezaua som nenávidel - Jacob dilexi, Esau autem odio habui (Rim 9,13). 4) Miluje ich, lebo sa jej celkom zasvätili a sú jej podielom a jej dedičstvom: V Izraeli maj dedičstvo - In Israel haereditare (Sir 24,13).
[202.] Nežne ich miluje, nežnejšie ako všetky matky spolu. Zhromaždi, ak môžeš, všetku prirodzenú lásku matiek celého sveta voči svojim deťom, do srdca jedinej matky voči jedinému dieťaťu. Iste, táto matka bude veľmi milovať to dieťa. No Máriina láska k svojim deťom je ešte nežnejšia než by bola láska tejto matky k svojmu dieťaťu.
Nemiluje ich iba afektívne, ale aj efektívne. Jej láska k nim je činná i účinná zároveň, práve taká, ba väčšia, ako bola láska Rebeky k Jakubovi. Hľa, čo koná táto dobrá Matka, ktorej Rebeka bola iba predobrazom, aby získala svojim deťom požehnanie nebeského Otca:
[203.] 1) Hľadá, ako Rebeka, vhodné príležitosti, aby im preukazovala dobro, aby ich povzniesla a obohatila. Lebo v Bohu jasne vidí všetko dobro i zlo, šťastie i nešťastie, Božie požehnania i zlorečenia. Z diaľky usporadúva veci tak, aby zbavila svojich služobníkov každého zla a zahrnula ich všetkými dobrami. Až tak, že ak vernosťou nejakého tvora v jeho vznešenom povolaní môže od Boha získať dary, Mária ich iste použije pre niektorého zo svojich milých detí a služobníkov a dá mu milosť, aby verne došiel až do konca: Sama riadi naše záležitosti - Ipsa procurat negotia nostra, ako vraví jeden svätec.
[204.] 2) Dobre im radí, ako Rebeka Jakubovi: Syn môj, počúvni moje rady - Fili mi, acquiesce consiliis meis. Medzi iným im radí, aby jej priniesli dve kozliatka, čo znamená, svoje telo i dušu. Aby jej ich zasvätili a mohla ich pripraviť, aby sa páčili Bohu. A aby robili všetko, čo jej Syn, Ježiš Kristus, učil svojimi slovami a príkladom. Ak im tieto rady nedáva sama, tak ich dáva službou anjelov. Tí nepoznajú väčšej cti a potešenia ako poslúchnuť hocaký jej príkaz, zostúpiť na zem a pomôcť niektorému z jej verných služobníkov.
[205.] 3) Keď už sme jej priniesli a zasvätili svoje telo i dušu a všetko, čo im prináleží, nič nevynímajúc, čo potom urobí táto dobrá Matka? No práve to, čo urobila kedysi Rebeka s dvoma kozliatkami, ktoré jej priniesol Jakub: 1) zabije ich a nechá zomrieť životu starého Adama; 2) oderie ich a zvlečie z ich prirodzenej kože: z ich prirodzených sklonov, zo sebalásky, svojvôle a všetkých pripútaní k stvoreniu; 3) očistí ich od škvŕn, špiny a hriechov; 4) upraví ich podľa Božej chuti a k jeho najväčšej sláve. Nik nepozná tak dokonale ako ona túto Božiu chuť a túto najväčšiu slávu Najvyššieho. Nik nemôže tak neomylne ako ona uspôsobiť naše telo i dušu tej nekonečne vznešenej chuti a tej nekonečne skrytej sláve.
[206.] 4) Keď táto dobrá Matka prijme našu dokonalú obetu seba, vlastných zásluh a zadosťučinení, ktorú jej prinášame úctou, o ktorej hovorím, a keď nás vyzlečie zo starých šiat, upravuje nás a robí nás hodnými predstúpiť pred nášho nebeského Otca. 1) Oblieka nám čisté, nové, vzácne a voňavé šaty prvorodeného Ezaua, totiž Ježiša Krista, svojho Syna, ktoré uchováva vo svojom dome. Čo znamená, že ich má vo svojej moci, keďže je správkyňou pokladov a všeobecnou i večnou rozdeľovateľkou zásluh a čností svojho Syna, Ježiša Krista, a preto ich rozdáva a udeľuje komu chce, kedy chce, ako chce a koľko chce, ako sme už videli. 2) Obmotáva krk a ruky svojich služobníkov kožami zabitých a odratých kozliat. Čo znamená, že ich zdobí zásluhami a cenou ich vlastných skutkov. Veď zabíja a umŕtvuje naozaj všetko, čo je v nich nečisté a nedokonalé. Avšak žiadne dobro, ktoré v nich milosť spôsobila, neničí ani neruší. Chráni ho a rozmnožuje, aby z neho vyrobila pre ich šije i ruky ozdobu a posilu, čo znamená, aby im dodala sily na nesenie Pánovho jarma, ktoré sa kladie na šiju, a na konanie veľkých skutkov pre Božiu slávu a spásu úbohých bratov. 3) Oblečeniu a ozdobám dáva novú vôňu a novú milosť, keď im sprostredkuje svoje vlastné rúcha: svoje zásluhy i čnosti. Tieto im poručila svojím závetom, keď umierala, ako to tvrdí na základe súkromného zjavenia jedna svätá rehoľnica, ktorá zomrela v povesti svätosti v minulom storočí. Takto sú všetci jej domáci, jej verní služobníci a otroci odetí dvojmo. Odevom jej Syna i jej: Všetka jej čeľaď má po dvoch oblekoch - Omnes domestici ejus vestiti sunt duplicibus (Prís 31,21). Preto sa vôbec nemusia báť chladu Ježiša Krista, bieleho ako sneh, ktorého zavrhnutí, celkom nahí a olúpení o zásluhy Ježiša Krista a svätej Panny, nebudú môcť zniesť.
[207.] 5) Nakoniec im pomôže získať požehnanie nebeského Otca, aj keď prirodzene naň nemajú právo, lebo sú len druhorodenými a adoptovanými deťmi. V týchto úplne nových, veľmi vzácnych a ľúbezne voňajúcich šatách a s dobre pripravenými a vypracovanými telami i dušami sa s dôverou približujú k lôžku odpočinku nebeského Otca. Počuje a poznáva ich hlas, ktorý je hlasom hriešnika. Dotýka sa ich rúk, obložených kožami. Cíti príjemnú vôňu ich šiat. Radostne zje, čo mu prihotovila Mária, ich Matka. Spoznáva v nich zásluhy a milú vôňu svojho Syna a jeho svätej Matky. 1) Dáva im svoje dvojité požehnanie: požehnanie „nebeskej rosy“ - Z nebeskej rosy – De rore coelesti (Gn 27,28), to znamená, Božej milosti, ktorá je semenom slávy: Ktorý nás v Kristovi požehnal všetkým nebeským duchovným požehnaním - Benedixit nos omni benedictione spirituali in Christo Jesu (Ef 1,3); a požehnanie zo žírnosti zeme – De pinguedine terrae (Gn 27, 28). To jest, dobrý Otec im dáva každodenný chlieb a dostatočnú hojnosť dobier tohto sveta. 2) Robí ich pánmi ostatných bratov, tých zavrhnutých. Na tomto svete, ktorý rýchlo pomíňa, nie vždy je toto prvenstvo zjavné. Tu zavrhnutí často panujú: Hriešnici budú rečniť a opovážlivo hovoriť - Peccatores effabuntur et gloriabuntur (Ž 94,4). Videl som bezbožného, ako sa vyťahoval a vypínal - Vidi impium superexaltatum at elevatum (Ž 36,35). No aj napriek tomu je pravdivé a v plnosti sa zjaví na druhom svete, kde budú spravodliví naveky, ako vraví Duch Svätý, rozkazovať a panovať nad národmi – Dominabuntur populis (Múdr 3, 8). 3) Jeho Majestátu nepostačuje, že požehnal ich osoby i majetky, preto ešte žehná všetkých, ktorí im budú žehnať, a zlorečí všetkým, ktorí ich budú preklínať a prenasledovať.
[b) Stará sa im o všetko]
[208.] Druhá služba lásky, ktorú svätá Panna preukazuje svojim verným služobníkom, je, že im zabezpečuje všetko potrebné pre telo i pre dušu. Dáva im dvoje šiat, ako sme práve videli. Predkladá im na jedenie najvyberanejšie pokrmy z Božieho stola. Dáva im jesť chlieb života, ktorý vyformovala. Ako Múdrosť im vraví: A generationibus meis implemini (Sir 24, 26) – Moje drahé deti, nasýťte sa z mojich plodov, to jest Ježišom, plodom života, ktorý som pre vás porodila. Na inom mieste opakuje: Venite, comedite panem meum et bibite vinum quod miscui vobis (Prís 9, 5) – Poďte, jedzte môj chlieb, ktorým je Ježiš a pite víno jeho lásky, ktoré som vám vymiešala s mliekom mojich pŕs. Jedzte a pite a napite sa, najmilší! Comedite, et bibite, et inebriamini, carissimi (Pies 5,1). Keďže je správkyňou pokladov aj rozdávateľkou darov i milostí Najvyššieho, dáva im z nich veľký a najlepší podiel, aby výdatne sýtila i živila svoje deti a služobníkov. Živým chlebom mocnejú a opájajú sa vínom, ktoré plodí panny (porov. Zach 9,17). Nosí ich na prsiach: Na prsiach vás budú nosiť - Ad ubera portabimini (Iz 66,12). Jarmo Ježiša Krista nosia s takou ľahkosťou, akoby ani necítili jeho ťarchu. To pôsobí olej nábožnosti, ktorým ono zotlie: A zhnije jarmo od samého oleja - Jugum eorum putrescere facit a facie olei (Iz 10,27 Vulgáta).
[c) Vedie ich a riadi]
[209.] Tretie dobrodenie, ktoré svätá Panna preukazuje svojim verným služobníkom, je, že ich vedie a riadi podľa vôle svojho Syna. Rebeka usmerňovala malého Jakuba a z času na čas mu dávala dobré rady, buď aby na neho privolala otcovo požehnanie, alebo aby odvrátila od neho nenávisť a prenasledovanie brata Ezaua. Mária, ktorá je morskou hviezdou, vedie všetkých svojich verných služobníkov do dobrého prístavu. Ukazuje im cesty večného života. Pomáha im vyhnúť sa nebezpečným krokom a vodí ich za ruku po chodníkoch spravodlivosti. Podrží ich, keď padajú a zdvíha ich, keď už padli. Keď zlyhajú, ako láskavá matka ich karhá, ba niekedy ich sama láskavo trestá. Môže poslušné dieťa Márie, svojej dojčiacej matky a jasnozrivej vodkyne, zablúdiť na cestách večnosti? Ak ju nasleduješ, vôbec nezablúdiš - Ipsam sequens, non devias, vraví svätý Bernard. Neboj sa, že nejaký chytrák oklame skutočné Máriino dieťa a ono padne do formálneho bludu. Kde je Máriino vedenie, tam niet miesta ani pre zlého ducha s jeho klamami, ani pre bludárov s ich lesťami: Kým ťa podopiera, nepadáš - Ipsa tenente, non corruis.
[d) Bráni a ochraňuje ich]
[210.] Štvrtá intervencia, ktorú svätá Panna poskytuje svojim deťom a verným služobníkom, je obrana a ochrana pred ich nepriateľmi. Rebeka svojou starostlivosťou a dôvtipom vyslobodila Jakuba z každého nebezpečenstva, do ktorého sa dostal, a zvlášť zo smrti, ktorú mu jeho brat Ezau, hnaný nenávisťou i závisťou, pripravoval, ako kedysi Kain, ktorý zabil brata Ábela. Mária, dobrá Matka predurčených, ich ukrýva pod krídla svojej ochrany ako kvočka kuriatka. Hovorí a znižuje sa k nim, láskavo sa skláňa ku všetkým ich slabostiam, aby ich chránila pred krahulcom a supom. Obklopuje ich a sprevádza ako armáda usporiadaná k boju: ako šíky pod zástavami - ut castrorum acies ordinata (Pies 6,4). Môže sa báť svojich nepriateľov človek obklopený stotisícovou, dobre usporiadanou armádou? Ešte menej sa má čo strachovať verný Máriin služobník, obklopený jej ochranou a jej vládnucou mocou. Táto dobrá Matka a mocná Princezná by skôr z nebies odoslala voje o miliónoch anjelov, aby pomohli niektorému z jej služobníkov, len aby sa nikdy nepovedalo, že verný Máriin služobník, ktorý jej dôveroval, bol zdolaný zlobou, počtom a silou svojich nepriateľov.
[e) Prihovára sa za nich]
[211.] Konečne piate a najväčšie dobrodenie, ktoré milá Mária poskytuje svojim verným ctiteľom, je, že sa za nich prihovára u svojho Syna, tíši ho svojimi modlitbami, veľmi dôverným putom ich s ním zjednocuje a v tomto zjednotení ich uchováva.
Rebeka priviedla Jakuba k lôžku jeho otca a tento dobrý muž sa ho dotkol, objal ho a spokojný a nasýtený dobre prihotoveným mäsom, ktoré mu priniesol, s radosťou ho pobozkal. Keď ucítil výnimočnú vôňu jeho odevu, s veľkou spokojnosťou zvolal: Hľaďže, vôňa syna môjho je ako vôňa nivy, ktorú požehnal Pán. - Ecce odor filii mei sicut odor agri pleni, cui benedixit Dominus (Gn 27,27). Týmto plným poľom, ktorého vôňa blaží otcovo srdce, nie je iná vôňa, než vôňa čností a zásluh Márie. Ona je poľom plným milosti, kde Boh Otec zasial svojho jediného Syna ako pšeničné zrno vyvolených.
Oh! Aké vítané je dieťa, voňajúce príjemnou vôňou Márie, u Ježiša Krista, ktorý je Otcom budúceho veku! Oh! Ako rýchlo a dokonale sa s ním zjednocuje! Obšírnejšie sme to ukázali pred chvíľou.
[212.] A navyše, po tom, čo svoje deti a verných služobníkov zahrnula priazňou a získala im požehnanie nebeského Otca i zjednotenie s Ježišom Kristom, uchováva ich v Ježišovi Kristovi a Ježiša Krista v nich. Chráni ich a vždy nad nimi bdie z obavy, aby nestratili Božiu milosť a neupadli do osídel nepriateľov: Uchováva svätých v plnosti - In plenitudine sanctos detinet a dáva im vytrvať až do konca, ako sme videli.
Toľko k vysvetleniu tohto veľkého a dávneho predobrazu predurčenia a zavrhnutia, tak neznámeho a tak plného tajomstiev.
[ŠIESTA KAPITOLA]
[Plody tejto úcty v duši, ktorá je jej verná]
[213.] Môj drahý brat, buď si istý, že ak verne zachováš vnútorné aj vonkajšie praktiky tejto úcty, ktoré ti neskôr ukážem, tak potom:
[1. Poznanie seba a pohŕdanie sebou]
1. Svetlom, ktoré ti dá Duch Svätý cez svoju drahú Nevestu Máriu, spoznáš svoj zlý základ, svoju skazenosť i neschopnosť k akémukoľvek dobru, ak nie je jeho pôvodcom Boh, či už v poriadku prirodzenosti alebo milosti. Následkom tohto poznania budeš opovrhovať sám sebou, budeš na seba myslieť len s odporom. Budeš na seba hľadieť ako na slimáka, ktorý svojím slizom všetko pošpiní. Alebo ako na ropuchu, ktorá svojím jedom všetko otrávi. Či ako na zlomyseľného hada, ktorý hľadá, len ako klamať. A konečne, pokorná Mária ti dá účasť na jej hlbokej pokore, ktorá spôsobí, že iba sebou budeš opovrhovať, nikým iným nebudeš opovrhovať a budeš milovať opovrhnutie.
[2. Účasť na Máriinej viere]
[214.] 2. Svätá Panna ti dá podiel na svojej viere, ktorá bola na zemi väčšia než viera všetkých patriarchov, prorokov, apoštolov či ostatných svätých. Teraz, keď kraľuje v nebesiach, už viac nemá vieru, lebo v Bohu vidí všetko jasne svetlom slávy. No keď vstupovala do slávy, so súhlasom Najvyššieho ju nestratila. Uchovala si ju, aby ju v bojujúcej Cirkvi udržiavala pre svojich najvernejších služobníkov a služobnice. Čím viac si teda získaš priazeň tejto božskej Princeznej a vernej Panny, tým bude viac viery v tvojom správaní: viery čistej, ktorá spôsobí, že sa nebudeš veľa starať o zmyslové a mimoriadne veci. Viery živej a oduševnenej láskou, ktorá ťa uschopní konať všetko z čistej lásky. Viery pevnej a neochvejnej ako skala, aby si bol pevný a vytrvalý uprostred búrok a trýzní. Viery činnej a prenikajúcej, ktorá ako tajomný kľúč ti otvorí všetky tajomstvá Ježiša Krista, posledné ciele človeka i srdce samého Boha. Viery nebojácnej, ktorá ťa bude viesť k tomu, aby si bez váhania začínal a vedel dokončiť veľké veci pre Boha i spásu duší. A napokon viery, ktorá bude tvojou horiacou pochodňou, božským životom, skrytým pokladom božskej Múdrosti a tvojou všemohúcou zbraňou, ktorou si poslúžiš na osvietenie tých, čo sú v temnotách a tieni smrti. Na zapálenie horlivosti vlažných a tých, ktorým chýba rozpálené zlato lásky. Na privádzanie naspäť k životu tých, ktorých hriech usmrtil. Na dotýkanie sa jemnými i silnými slovami a prevracanie mramorových sŕdc aj Libanonských cédrov. A konečne, na odporovanie diablovi a všetkým nepriateľom spásy.
[3. Milosť čistej lásky]
[215.] 3. Táto Matka krásneho milovania (Sir 24,24. zbaví tvoje srdce všetkých škrupúľ a každého nezriadeného servilného strachu a otvorí ho i rozšíri, aby si vo svätej slobode Božieho dieťaťa bežal cestou prikázaní jej Syna, aby ti doň zo svojej pokladnice vliala čistú lásku. Až tak, že k Bohu-Láske už nebudeš – ako dosiaľ – pristupovať so strachom, ale s čistou láskou. Budeš ho považovať za svojho dobrotivého Otca, ktorému sa budeš chcieť neustále páčiť, s ktorým sa budeš dôverne rozprávať, ako dieťa so svojím láskavým otcom. Ak sa ti aj stane, že ho urazíš, hneď sa pred ním pokoríš a ponížene ho požiadaš o odpustenie. Jednoducho natiahneš k nemu ruku a zase plný lásky, bez zmätku a nepokoja vstaneš a bez malomyseľnosti budeš ďalej kráčať k nemu.
[4. Veľká dôvera v Boha a Máriu]
[216.] 4. Svätá Panna ťa naplní veľkou dôverou v Boha a v ňu samu: 1) lebo už viac nebudeš prichádzať k Ježišovi Kristovi sám, ale vždy cez túto dobrú Matku. 2) Lebo po tom, čo si jej odovzdal všetky svoje zásluhy, milosti i zadosťučinenia, aby nimi disponovala podľa ľubovôle, sprostredkuje ti svoje čnosti a zaodeje ťa svojimi zásluhami a tak budeš môcť Bohu s dôverou povedať: ´Hľa, Mária, tvoja služobnica: nech sa mi stane podľa tvojho slova´ – Ecce ancilla Domini, fiat mihu secundum verbum tuum (Lk 1,38). 3) Lebo keď si sa jej odovzdal celý, telom i dušou, ona, ktorá je štedrá voči štedrým a štedrejšia než sami štedrí, sa ti za to dá spôsobom úžasným, no ozajstným. Tak jej budeš môcť smelo povedať: ´Som tvoj, zachráň ma,´ - Tuus sum ego, salvum me fac (Ž 119,94) svätá Panna! Alebo, ako som s milovaným učeníkom už povedal: ´Prijal som ťa za všetko svoje dobro´ - Accepi te in mea (Jn 17, 29), svätá Panna! Môžeš aj so svätým Bonaventúrom povedať: Moja drahá Pani a záchrankyňa, budem konať s dôverou a vôbec sa nebudem báť, lebo ty si moja sila i chvála v Pánovi... Ecce Domina salvatrix mea, fiducialiter agam, et non timebo, quia fortutudo mea, et laus mea in Domino es tu... Či na inom mieste: Som celý tvoj a všetko, čo mám, je tvoje, ó, slávna Panna, požehnaná nad všetky stvorenia! Kladiem si ťa ako pečať na srdce, lebo tvoja láska je silná ako smrť! - Tuus totus ego sum, et omnia mea tua sunt, o Virgo gloriosa, super omnia benedicta; ponam te ut signaculum super cor meum, quia fortis est ut mors dilectio tua (S. Bon. In psal. min. B. V.). Budeš môcť s prorokom vyznať Bohu: Pane, moje srdce sa nevystatuje, moje oči nehľadia povýšene. Neženiem sa za veľkými vecami ani za divmi pre mňa nedosiahnuteľnými. Aj napriek tomu ešte nie som pokorný. Avšak pozdvihol som svoju dušu a dôverou som jej dodal odvahu. Som ako dieťa zbavené radostí zeme, sediace na lone matky, a práve tam ma zahŕňa dobrami. - Domine, non est exaltatum cor meum, neque elati sunt oculi mei; neque ambulavi in magnis, neque in mirabilibus super me; si non humiliter sentiebam; sed exaltavi animam; sicut ablactatus super matre sua, ita retributio in anima mea (Ž 131, 1-2 Vulgáta). 4) Lebo keď si si u nej uložil všetko dobré, čo máš, aby to darovala či chránila, už budeš menej dôverovať sebe a omnoho viac tej, ktorá je tvojím pokladom a tým rozmnoží tvoju dôveru v ňu. Oh! Aká dôvera a aká útecha pre dušu, ktorá smie povedať, že Boží poklad, do ktorého uložila všetko vzácne, čo má, je tiež jej pokladom! Jeden svätý hovorí: Ona je Pánov poklad - Ipsa est tesaurus Domini.
[5. Spojenie s dušou a duchom Márie]
[217.] 5. Keď budeš verný praktikám tejto úcty, duša svätej Panny sa prenesie na teba, aby oslavovala Pána a jej duch vstúpi na miesto tvojho, aby sa radoval v Bohu, jeho spáse: ´Nech v každom človeku prebýva Máriina duša, aby velebila Pána; nech v každom je duch Márie, aby jasal v Bohu.´ - Sit in singulis anima Mariae ut magnificet Dominum; sit in singulis spiritus Mariae, ut exultet in Deo (S. Amb.). ´Ach! Kedy príde ten šťastný čas?!´ vravel jeden svätec našich dní, ktorý bol úplne oddaný Márii. ´Ach! Kedy len príde ten šťastný čas, keď božská Mária bude ustanovená za paniu a vládkyňu v srdciach, aby ich úplne podrobila vláde svojho veľkého a jediného Ježiša? Kedy budú duše tak dýchať Máriu, ako telá dýchajú vzduch?´ Vtedy prídu zázračné veci na tieto biedne miesta, keď Duch Svätý nájde v dušiach svoju drahú Nevestu, akoby rozmnoženú, a vstúpi do nich v hojnosti i naplní ich svojimi darmi, obzvlášť darom svojej múdrosti, aby pôsobil divy milosti. Môj drahý brat, kedy príde ten šťastný čas, ten Máriin vek, keď mnoho duší vyvolených a získaných Najvyšším prostredníctvom Márie sa stratí v priepasti jej vnútra a každá z nich sa stane živou kópiou Márie, aby mohla milovať a oslavovať Ježiša Krista? Ten čas príde iba potom, keď sa úcta, ktorú učím, stane známou a rozšírenou: Príď tvoje kráľovstvo, príď kráľovstvo Márie - Ut adveniat regnum tuum, adveniat regnum Mariae.
[6. Premena duše na obraz Ježiša Krista]
[218.] 6. Ak sa dobre staráš o strom života vo svojej duši, ktorým je Mária, vernosťou praktikám tejto úcty, tak v pravom čase prinesie svoj plod, ktorým nie je nik iný ako Ježiš Kristus. Vidím toľko zbožných mužov a žien, ktorí hľadajú Ježiša Krista. Jedni tou cestou a praktikou, druhí inou. A často po tom, čo mnoho celú noc pracovali, musia povedať: Celú noc sme sa namáhali, a nič sme nechytili - Per totam noctem laborantes, nihil cepimus (Lk 5, 5). A možno im povedať: Pracovali ste veľa, a zožali málo - Laborastis multum, et intulistis parum (porov. Ag 1, 6). Ježiš Kristus je vo vás ešte veľmi slabý. Ale nepoškvrnenou cestou (porov. Ž 18,33; Jn 9,4; 1 Jn 1,5; Ex 26,34) Márie a touto božskou praktikou, ktorú učím, sa pracuje vo dne, pracuje sa na svätom mieste, pracuje sa málo. V Márii niet vôbec žiadnej noci, lebo v nej vôbec nebol hriech, ba ani najmenší tieň hriechu. Mária, ako Svätá svätých, je sväté miesto, kde sú svätí formovaní a modelovaní.
[219.] Všimni si, prosím, čo vravím, že svätí sú v Márii odlievaní. Je veľký rozdiel vytvoriť reliéfnu podobu kladivom a dlátom a urobiť ju odliatím do formy. Sochári a rezbári pracujú veľa, aby vytvorili sochy prvým spôsobom a potrebujú na to mnoho času. Ale vyrobiť ich druhým spôsobom, na to stačí pracovať málo a chvíľku. Svätý Augustín nazýva svätú Pannu „formou Boha“ – forma Dei. Si hodná toho, aby som ťa nazýval formou Boha - Si formam Dei te appellem, digna existis. Forma spôsobilá na vytváranie a odlievanie bohov (porov. Ž 82,6). Kto sa vrhne do tejto božskej formy, rýchlo sa vyformuje i odleje v Ježiša Krista a Ježiš Kristus v neho. Nenákladne a v krátkom čase sa stane bohom, lebo sa vrhol do tej istej formy, ktorá stvárnila Boha.
[220.] Zdá sa mi, že celkom správne môžem prirovnať tých duchovných vodcov a zbožných ľudí, ktorí chcú formovať Ježiša Krista v sebe alebo v druhých inak, než touto úctou, k sochárom, ktorí dôverujú svojim schopnostiam, dôvtipu i umeniu. Udrú nekonečne mnoho ráz kladivom a dlátom do tvrdej skaly či kusa nevyhladeného dreva, aby z neho vytesali obraz Ježiša Krista. Neraz sa im nepodarí vystihnúť jeho skutočnú podobu, buď pre chybné poznanie a skúsenosť osoby Ježiša Krista, či pre nejaký zlý úder, ktorý dielo skazil. Ale čo sa týka tých, čo sú zapálení tajomstvom milosti, ktoré im predkladám, tých právom prirovnávam k tavičom a odlievačom, čo našli krásnu formu, Máriu, v ktorej bol Ježiš Kristus prirodzene i božsky stvárnený. Títo sa už nespoliehajú na vlastný dôvtip, ale jedine na bezchybnosť formy. Vrhajú sa a strácajú sa v Márii, aby sa stali skutočnou podobizňou Ježiša Krista.
[221.] Ó, krásne a pravdivé prirovnanie! Ale kto ho pochopí? Túžim, aby si to bol ty, môj drahý brat. Ale pamätaj, že do formy sa leje len to, čo je roztopené a tekuté: to jest, že treba, aby si zničil a roztavil v sebe starého Adama, aby si sa v Márii stal novým.
[7. Najväčšia sláva Ježiša Krista]
[222.] 7. Touto praktikou, verne uskutočňovanou, vzdáš Ježišovi Kristovi viac slávy za jeden mesiac než akoukoľvek inou, hoci oveľa namáhavejšou, za viac rokov. – Tu sú dôvody toho, čo predkladám:
1) Lebo keď konáš svoje skutky cez svätú Pannu, ako učí táto praktika, vzdávaš sa svojich vlastných úmyslov a činností, akokoľvek dobrých či známych, aby si sa takpovediac stratil v tých, čo sú presvätej Panny, a tebe celkom neznáme. A tým vstúpiš do spoluúčasti na vznešenosti jej úmyslov, ktoré boli také čisté, že Bohu vzdala viac slávy svojím najmenším činom, napríklad keď priadla na praslici či keď šila ihlou, než mu vzdal svätý Vavrinec svojou krutou mučeníckou smrťou na rošte a viac než všetci svätí svojimi najhrdinskejšími činmi. Teda za svojho pobytu tu dole dosiahla taký nevýslovný vrchol milostí i zásluh, že skôr spočítame hviezdy na oblohe, kvapky vody v mori či zrnká piesku na pobreží, než jej zásluhy a milosti. Vzdala Bohu viac slávy, než všetci anjeli a svätí, ktorí mu jej toľko nevzdali a ani nevzdajú. Ó, zázrak Márie! V dušiach, ktoré sa ti chcú úprimne oddať, môžeš konať len zázraky milosti.
[223.] 2) Lebo keď si vďaka tejto praktike duša vôbec necení to, čo môže myslieť či konať sama od seba, ale túži sa priblížiť k Ježišovi Kristovi či zhovárať sa s ním jedine prostredníctvom Márie, ktorá je na to dokonalá, pokoruje sa tak oveľa viac než duše, ktoré konajú samy a spoliehajú sa na seba a majú čo len nebadané zaľúbenie vo vlastných schopnostiach. Takže vznešenejšie oslavuje Boha, ktorého dokonale oslavujú iba pokorní a malí srdcom.
[224.] 3) Lebo svätá Panna chce s veľkou láskou prijať svojimi panenskými rukami dar našich skutkov, dá im podivuhodnú krásu i lesk a sama ich predloží Ježišovi Kristovi. Náš Pán je iste týmto viac oslávený, než keby sme mu ich ponúkali my svojimi zločinnými rukami.
[225.] 4) Konečne preto, že nikdy nemyslíš na Máriu tak, aby Mária namiesto teba nemyslela na Boha. Nikdy nechváliš ani neuctievaš Máriu, aby Mária s tebou nechválila a neuctievala Boha. Mária sa celá týka Boha a veľmi správne ju nazvem Božím vzťahom, je len vzhľadom na Boha či ozvenou Boha, ktorá volá a opakuje iba: Boh. Ak povieš Mária, ona povie Boh. Svätá Alžbeta chválila Máriu a nazvala ju blahoslavenou preto, že uverila. Mária, verná ozvena Boha, spievala: Velebí moja duša Pána - Magnificat anima mea Dominum (Lk 1, 46). Čo Mária pri tejto príležitosti urobila, to robí vždy. Keď ju chváliš, miluješ, uctievaš alebo jej čosi daruješ, vtedy je Boh oslavovaný, milovaný, uctievaný a obdarúvaný cez Máriu i v Márii.
[SIEDMA KAPITOLA]
Osobité praktiky tejto úcty
[1.] Vonkajšie praktiky
[226.] Podstata tejto úcty tkvie síce vo vnútri, predsa však obsahuje niektoré vonkajšie úkony, ktoré nesmieme zanedbávať: Toto bolo treba robiť a tamto nezanedbávať - Haec oportuit facere et illa non omittere (Mt 23,23). Jednak preto, že dobre konané vonkajšie úkony pomáhajú vnútorným. Tiež preto, že človeku pripomínajú, čo urobil alebo má urobiť, veď sa stále riadi zmyslami. A napokon preto, že sú príkladom blížnemu, ktorý ich vidí, čo sa nedeje pri čisto vnútorných. Nech teda žiaden sveták ani kritik nepchá sem nos s námietkou, že pravá úcta spočíva v srdci, že sa treba vyhnúť vonkajším úkonom, že v nich môže byť samoľúbosť, že treba skrývať svoju nábožnosť a podobne. Odpoviem im s mojím Majstrom: „Aby ľudia videli vaše dobré skutky a oslavovali vášho Otca, ktorý je na nebesiach“ (Mt 5, 16). Nemáme však, ako hovorí svätý Gregor, konať svoje skutky a vonkajšie pobožnosti preto, aby sme sa páčili ľuďom a získali nejakú pochvalu; to by bola márnosť. Ale konať ich aj pred ľuďmi, aby sme sa páčili Bohu a oslavovali ho nimi, bez ohľadu na opovrhnutie alebo chválu ľudí.
Uvediem niekoľko z nich, aj to len v skratke. Nazývam ich vonkajšími nie preto, že sa konajú iba navonok, ale preto, že majú čosi aj vonkajšie, aby som ich odlíšil od tých, ktoré sú čisto vnútorné.
[a) Príprava a zasvätenie sa]
[227.] Prvá praktika. Tí a tie, ktorí by sa chceli pripojiť k tejto zvláštnej úcte – ktorá nie je povýšená na bratstvo, akokoľvek je to želateľné – najprv nech sa aspoň dvanásť dní venujú vyprázdňovaniu od ducha sveta, ktorý je v rozpore s duchom Ježiša Krista, ako som povedal v prvej časti tejto prípravy na Kráľovstvo Ježiša Krista. Potom nech tri týždne venujú napĺňaniu sa Ježišom Kristom skrze presvätú Pannu. Tu je poriadok, ktorý môžu zachovať:
[228.] Nech si počas prvého týždňa všetkými svojimi modlitbami a skutkami zbožnosti vyprosujú poznanie seba samých a ľútosť nad svojimi hriechmi, a nech všetko konajú v duchu pokory. Na tento cieľ môžu, ak chcú, meditovať o tom, čo som povedal o našom špatnom základe, a nech sa pozerajú na seba šesť dní tohto týždňa ako na slimáky, slizniaky, ropuchy, prasce, hady a capy. Alebo nech meditujú tri slová svätého Bernarda: Uvažuj, čo si bol, skazené semeno; čo si, nádoba výkalov; čo budeš, potrava červov - Cogita quid fueris, semen putridum; quid sis, vas stercorum; quid futurus sis, esca vermium. Nech prosia nášho Pána a jeho Ducha Svätého, aby ich osvietil, týmito slovami: Pane, aby som videl! - Domine, ut videam (Lk 18,41) alebo Nech poznám seba - Noverim me, alebo Príď, Duchu Svätý - Veni, Sancte Spiritus! Nech sa denne modlia litánie k Duchu Svätému a modlitbu, čo nasleduje, zapísanú v prvej časti tohto dielka. Nech sa utiekajú k presvätej Panne a nech ju prosia o tú veľkú milosť, ktorá musí byť základom pre ostatné. Preto nech sa denne modlia Zdravas’, Hviezda morská - Ave, maris Stella, i jej litánie.
[229.] Počas druhého týždňa nech sa vo všetkých svojich modlitbách a skutkoch každého dňa usilujú poznávať presvätú Pannu. Nech si toto poznanie vyprosujú od Ducha Svätého. Môžu čítať a meditovať, čo sme o nej povedali. Ako v prvý týždeň, nech sa modlia litánie k Duchu Svätému a Ave, maris Stella. K tomu ešte denne celý ruženec alebo aspoň päť desiatkov na tento úmysel.
[230.] Tretí týždeň nech sa napĺňajú poznaním Ježiša Krista. Môžu čítať a meditovať, čo sme o ňom povedali a modliť sa modlitbu svätého Augustína, ktorá je na začiatku tejto druhej časti. Nech s týmto svätcom hovoria a opakujú hoc aj stokrát za deň: Pane, nech poznám teba! - Noverim te alebo tiež: ´Pane, nech vidím,´ - Domine, ut videam, kto si! Nech sa ako v predchádzajúcich týždňoch modlia litánie k Duchu Svätému a Ave, maris Stella a denne pridajú Ježišove litánie.
[231.] Po skončení troch týždňov si vykonajú spoveď a sv. prijímanie na úmysel darovania sa Ježišovi Kristovi ako otroci lásky rukami Márie. A po prijímaní, ktoré sa pričinia vykonať podľa návodu, čo sa nachádza ďalej, sa pomodlia modlitbu zasvätenia, ktorú tiež nájdu ďalej. Nech ju napíšu alebo si ju dajú napísať, ak nie je vytlačená, a podpíšu ju v deň svojho zasvätenia.
[232.] Bude vhodné, ak v ten deň zaplatia nejakú daň Ježišovi Kristovi a jeho svätej Matke. Buď ako pokánie za svoje minulé nevernosti svojim krstným sľubom, buď na uistenie o svojej závislosti na moci Ježiša a Márie. Táto daň bude podľa nábožnosti a schopnosti každého: či už pôst, umŕtvenie, almužna, svieca. Ak by venovali na počesť čo len špendlíček, ale s dobrým srdcom, je to dosť Ježišovi, ktorý hľadí len na dobrú vôľu.
[233.] Aspoň raz ročne, v tento deň, si obnovia svoje zasvätenie, pričom zachovajú tie isté cvičenia počas troch týždňov.
Tiež môžu každý mesiac i každý deň obnovovať si toto všetko týmito slovami: Som celý tvoj a všetko, čo mám, je tvoje - Totus tuus ego sum, et omnia mea tua sunt, ó, môj najdrahší Ježišu, skrze Máriu, tvoju svätú Matku.
[b) Korunka svätej Panny]
[234.] Druhá praktika. Po všetky dni svojho života sa budú modliť korunku svätej Panny, ak im to nerobí ťažkosti. Skladá sa z troch Otče náš a dvanásť Zdravas, ku cti dvanástich výsad a predností presvätej Panny. Tento úkon je prastarý a svoj základ má vo Svätom písme. Svätý Ján videl ženu korunovanú dvanástimi hviezdami, odetú slnkom, ktorá mala pod nohami mesiac (porov. Zjv 12, 1). Tou ženou, podľa znalcov Písma, je presvätá Panna.
[235.] Je viacero spôsobov, ako sa ju dobre modliť, bolo by však príliš zdĺhavé uvádzať ich. Duch Svätý poučí tých a tie, ktorí zostanú najvernejší tejto pobožnosti. Nateraz však, aby sme sa ju jednoducho mohli pomodliť, treba najskôr zvolať: Učiň ma hodným chváliť ťa, Panna presvätá, a daj mi sily v boji proti tvojim nepriateľom! - Dignare me laudare te, Virgo sacrata; da mihi virtutem contra hostes tuos potom sa pomodlíme Verím v Boha - Credo, nasleduje Pater, štyri Ave Maria a jedno Sláva Otcu. A zase Pater, štyri Ave Maria, jedno Gloria Patri. A rovnako zvyšok. Na záver sa pomodlíme: Pod tvoju ochranu sa utiekame - Sub tuum praesidium.
[c) Nosiť železné retiazky]
[236.] Tretia praktika. Je veľmi chválitebné, oslavné i užitočné pre tých a tie, ktorí sa takto stanú Ježišovými otrokmi v Márii, aby na znamenie svojho otroctva z lásky nosili železné retiazky, zvlášť požehnané osobitným požehnaním, ktoré nasleduje.
Tieto vonkajšie známky vskutku nie sú podstatné, a keď sa niekto oddal tejto pobožnosti, celkom ľahko sa bez nich zaobíde. Predsa však si neodpustím vychváliť tých a tie, ktorí sa dobrovoľne dali do slávneho otroctva Ježiša Krista, keď zo seba zhodili hanebné reťaze diablovho otroctva, do ktorých ich uväznil prvotný hriech a azda i osobné hriechy, a spolu so svätým Pavlom sa chvália, že sú v reťaziach pre Ježiša Krista. V reťaziach tisíckrát slávnejších a vzácnejších, hoci len železných a bez lesku, než všetky zlaté reťaze vladárov.
[237.] Ako kedysi nebolo nič potupnejšieho než kríž, a teraz toto drevo neprestáva byť najslávnejšou vecou kresťanstva, to isté tvrdíme o otrockých železách, keď v staroveku nebolo nič potupnejšieho, ba ešte i dnes sú u pohanov považované za také. No u kresťanov nie je nič slávnejšie než tieto reťaze Ježiša Krista, pretože nás zbavujú a chránia od potupných pút hriechu a diabla. Pretože nás uvádzajú do slobody a pripútavajú nás k Ježišovi a Márii, no nie nátlakom či silou, ako galejníkov, ale dobročinnosťou a láskou, ako dietky: pritiahnem ich k sebe reťazami lásky - Traham eos in vinculis charitatis (Ozeáš 11,4), hovorí Boh ústami proroka. A preto sú silné ako smrť, ba istým spôsobom sú v tých, ktorí až do smrti verne ponesú tieto slávne známky, ešte silnejšie. Lebo hoci smrť zničí ich telá, keď ich zmení v hnilobu, vôbec nezničí putá ich otroctva, ktoré sú zo železa, a preto sa neporušia tak ľahko. A azda v deň vzkriesenia tiel, na veľkom poslednom súde, tie reťaze, ktoré ešte budú objímať ich kosti, sa stanú súčasťou ich slávy a zmenia sa v reťaze svetla a slávy. Teda tisíckrát šťastní vznešení otroci Ježiša v Márii, ktorí ponesú svoje reťaze až do hrobu!
[238.] Tu sú dôvody, pre ktoré sa nosia tieto retiazky:
V prvom rade, aby kresťanovi pripomínali sľuby i záväzky jeho krstu, ich dokonalé obnovenie vykonané touto úctou, ako aj vážnu povinnosť zostať im verný. Pretože človek, ktorý sa často riadi viac zmyslami než čistou vierou, ľahko zabúda na svoje povinnosti voči Bohu, ak nemá nejakú vonkajšiu vec, ktorá mu ich opakovane pripomína. Tieto retiazky obdivuhodne slúžia kresťanovi tým, že mu neustále pripomínajú reťaze hriechu a otroctva démona, od ktorých ho vyslobodil svätý krst. Aj závislosť na Ježišovi Kristovi, ktorú mu sľúbil pri svätom krste. A tiež potvrdenia, ktoré urobil obnovou svojich sľubov. Jeden z dôvodov, prečo tak málo kresťanov myslí na svoje sľuby svätého krstu a žije tak svojvoľne ako pohania, ako keby neboli Bohu nič sľúbili, je, že nenosia žiaden vonkajší znak, ktorý by ich na to upomínal.
[239.] Po druhé, dávame nimi najavo, že sa nijako nehanbíme za otroctvo a službu Ježišovi Kristovi a že sa zriekame zhubného otroctva sveta, hriechu a démona.
Po tretie, na zabezpečenie a ochranu pred reťazami hriechu a diabla. Lebo nevyhnutne nosíme buď reťaze neprávosti, alebo reťaze lásky a spásy: Putá hriechu; v okovách lásky - Vincula peccatorum; in vinculis charitatis.
[240.] Ó, môj drahý brat, polámme reťaze hriechov a hriešnikov, sveta a svetákov, diabla a jeho prisluhovačov a odvrhnime ďaleko od seba ich zhubné jarmo: Rozbime ich okovy a ich jarmo zhoďme zo seba! - Dirumpamus vincula eorum et projiciamus a nobis jugum ipsorum (Ž 2,3). Vložme svoje nohy, aby som si poslúžil výrazmi Ducha Svätého, do slávnych okov Ježiša Krista a svoj krk do jeho obojkov: Vlož svoje nohy do jej pút a svoju šiju do jej ohlávky - Injice pedem tuum in compedes illius, et in torques illius collum tuum (Eccli 27; Sir 6,25). Skloňme svoje plecia a nesme Múdrosť, čiže Ježiša Krista, a už sa nám nezunujú jeho reťaze: Podlož svoje rameno a znášaj ju a jej putá nezunuj! - Subjice humerum tuum et porta illam, et ne acedieris vinculis ejus (Sir 6,26). Všimni si, že Duch Svätý, prv než vysloví tieto slová, pripravuje na ne dušu, aby neodmietla jeho dôležitú radu. Tu sú jeho slová: Synu, počúvaj ma a prijmi rozumnú radu, mojou radou neopovrhuj! - Audi, fili, et accipe consilium intellectus, et ne abjicias consilium meum (Eccli 6; Sir 6, 24).
[241.] Ak chceš, premilý môj priateľ, dám ti v spojení s Duchom Svätým tú istú radu: Jej reťaze sú putá spásy - Vincula illius alligatura salutis (Eccli 6; Sir 6,31b). Veď Ježiš Kristus na kríži všetko, voľky-nevoľky, pritiahne k sebe. Zavrhnutých putami ich hriechov pripúta k svojmu večnému hnevu a trestajúcej spravodlivosti ako galejníkov a diablov. Predurčených však obzvlášť v tých posledných časoch pritiahne reťazami lásky: Všetkých pritiahnem k sebe - Omnia traham ad meipsum (Jn 12,32). Tiahol som ich lanami lásky - Traham eos in vinculis charitatis (Ozeáš 4; 11,4).
[242.] Títo zamilovaní otroci Ježiša Krista či väzni pre Krista, vincti Christi (porov. Ef 3,1; Flm 1,1-9). môžu nosiť tieto reťaze buď na krku, na rukách, okolo bedier, alebo na nohách. Otec Vincent Caraffa, ktorý bol siedmym generálnym predstaveným Spoločnosti Ježišovej a zomrel v povesti svätosti roku 1643, na znamenie svojej poroby nosil železný kruh na nohách a hovoril, že ho bolí len to, že reťaz nemohol nosiť verejne. Matka Agneša od Ježiša, o ktorej sme už hovorili, nosila železnú reťaz okolo bedier. Niektorí ju nosili na krku ako pokánie za perlové náhrdelníky, ktoré nosievali vo svete. Iní ich nosili na rukách, aby si pri manuálnych prácach pripomínali, že sú otrokmi Ježiša Krista.
[d) Zvlášť si uctievať tajomstvo Vtelenia]
[243.] Štvrtá praktika. V osobitnej úcte budú mať veľké tajomstvo Vtelenia Slova, ktoré slávime 25. marca. Ono je charakteristickým tajomstvom pravej oddanosti, ktorá bola inšpirovaná Duchom Svätým: 1) aby sme uctievali a napodobňovali nevýslovnú závislosť Boha Syna na Márii, ktorú sám chcel na slávu Boha, svojho Otca, a pre našu spásu. Táto závislosť je zjavná zvlášť v tomto tajomstve, v ktorom je Ježiš Kristus väzňom a otrokom v lone božskej Márie a vo všetkom od nej závisí. 2) Aby sme ďakovali Bohu za neporovnateľné milosti, ktoré Márii udelil, a zvlášť za to, že si ju vybral, aby sa stala jeho najdôstojnejšou Matkou. A táto Božia voľba sa udiala práve vo Vtelení. Toto sú dva hlavné ciele otroctva Ježiša Krista v Márii.
[244.] Všimni si, prosím, že spravidla hovorím: otrok Ježiša v Márii, otroctvo Ježiša v Márii. Tiež sa môže povedať, ako to viacerí až doteraz robili, otrok Márie, otroctvo svätej Panny. No myslím, že je lepšie, ak sa hovorí otrok Ježiša v Márii, ako radil pán Tronson, predstavený Seminára Saint-Sulpice, povestný svojou vzácnou rozvážnosťou a hlbokou zbožnosťou, jednému duchovnému, čo s ním konzultoval tieto veci. Tu sú dôvody:
[245.] 1) Jednak žijeme v povýšeneckom veku, v ktorom je veľký počet nafúkaných učencov, silných a kritických osobností, ktoré nachádzajú výhrady aj voči najlepšie podloženým a najspoľahlivejším pobožnostiam. Preto, aby sme im zbytočne nedávali príležitosť ku kritike, je lepšie hovoriť otroctvo Ježiša Krista v Márii alebo otrok Ježiša Krista než otrok Márie. Berieme tak pomenovanie tejto úcty skôr z hľadiska jej posledného cieľa, ktorým je Ježiš Kristus, než z hľadiska cesty a prostriedku k tomuto cieľu, ktorým je Mária. No iste možno bez škrupúľ pravdivo použiť jedno i druhé, ako robím aj ja. Napríklad človek, čo ide z Orleans do Tours po ceste cez Amboise, môže celkom pravdivo tvrdiť, že ide do Amboise, ako aj že ide do Tours. Avšak s tým rozdielom, že Amboise je len priamou cestou do Tours a že jedine Tours je jeho posledným cieľom a koncom jeho cesty.
[246.] 2) Aj preto, že prvoradé tajomstvo, ktoré sa slávi a uctieva v tejto zbožnosti, je tajomstvo Vtelenia. V ňom možno vidieť Ježiša Krista jedine v Márii, vteleného v jej lone. Je preto vhodnejšie hovoriť otroctvo Ježiša v Márii, Ježiša, ktorý sídli a kraľuje v Márii, aj podľa tejto krásnej modlitby toľkých veľkých ľudí: Ó, Ježišu, žijúci v Márii, príď a ži v nás svojím duchom svätosti atď.
[247.] 3) Tento spôsob vyjadrovania poukazuje viac na dôvernú jednotu, ktorá je medzi Ježišom a Máriou. Sú tak dôverne spojení, že jeden je celý v druhom: Ježiš je celý v Márii a Mária celá v Ježišovi. Alebo skôr, jej už niet, Ježiš je celkom sám v nej. Ľahšie by sa oddelilo svetlo od slnka než Mária od Ježiša. Z toho vyplýva, že možno nazývať nášho Pána Máriiným Ježišom a svätú Pannu Ježišovou Máriou.
[248.] Čas mi nedovoľuje zastaviť sa tu a vyložiť znamenitosti a hodnoty tajomstva Ježiša žijúceho a kraľujúceho v Márii, teda tajomstva Vtelenia Slova. Uspokojím sa s tým, že pár slovami vysvetlím, že toto prvé tajomstvo Ježiša Krista je najskrytejšie, najvyššie a najmenej známe. Týmto tajomstvom si Ježiš vybral všetkých vyvolených v zhode s Máriou, v jej lone, ktoré svätí nazývajú sieň Božích tajomstiev - aula sacramentorum. V tomto tajomstve vykonal všetky nasledujúce tajomstvá svojho života, keď sa mu podvolil: Ježiš keď prichádza na svet, hovorí: Hľa, prichádzam, aby som plnil tvoju vôľu...- Jesus ingrediens mundum dicit: Ecce venio ut faciam voluntatem tuam... (Hebr 10,5.9). Toto tajomstvo je teda zhrnutím všetkých tajomstiev Ježiša Krista, lebo v sebe obsahuje úmysel i milosť všetkých ostatných. A nakoniec, je korunou Božieho milosrdenstva, štedrosti i slávy. Je korunou milosrdenstva pre nás, lebo ako sa možno priblížiť k Ježišovi a hovoriť s ním iba cez Máriu, tak je možné vidieť Ježiša a hovoriť s ním iba Máriiným sprostredkovaním. Ježiš vždy vypočuje svoju drahú Matku a vždy udelí svoju milosť a milosrdenstvo úbohým hriešnikom: Pristupujme teda s dôverou k trónu milosti - Adeamus ergo cum fiducia ad thronum gratiae (Hebr 4,16). Je korunou štedrosti voči Márii, lebo kým tento nový Adam prebýval v tomto opravdivom pozemskom raji, vykonal v ňom mnoho divov v skrytosti, ktoré ani anjeli, ani ľudia vôbec nechápu. Preto svätí nazývajú Máriu ´veľkoleposťou Boha´ – Magnificentia Dei. To akoby bol Boh zvelebovaný iba v Márii: Iba tam bude velebný Pán - Solummodo ibi magnificus [est] Dominus (Iz 33,21, Vulgáta). Je korunou slávy vzdanej Otcovi, pretože v Márii Ježiš Kristus dokonale utíšil Otcov hnev voči ľuďom a dokonale obnovil slávu, o ktorú ho pripravil hriech. Obetou svojej vôle a seba samého mu vzdal väčšiu slávu, než mu kedy vzdali všetky obety Starého zákona. A nakoniec, vzdal mu nekonečnú slávu, akú ešte nikdy od človeka nedostal.
[e) Mať vo veľkej úcte Zdravas’ a ruženec]
[249.] Piata praktika. Budú sa s veľkou nábožnosťou modlievať Ave Maria, čiže Anjelské pozdravenie, ktorého cenu, záslužnosť, vznešenosť a nevyhnutnosť pozná málo kresťanov, akokoľvek osvietených. Bolo potrebné, aby sa svätá Panna viackrát zjavila veľkým svätcom, zvlášť osvieteným, ako svätému Dominikovi či Jánovi Kapistránskemu, aj blahoslavenému Alanovi z Roche, aby im ukázala záslužnosť tejto modlitby. Zostavili celé knihy o jej divoch a účinkoch na obrátenie duší. Smelo publikovali a verejne ohlasovali, že na začiatku spásy sveta je Ave Maria a že spása každého je zvlášť zviazaná s touto modlitbou. Že to táto modlitba priniesla na suchú a neplodnú zem ovocie života a že práve ona, dobre pomodlená, dá vzklíčiť v našich dušiach Božiemu slovu a prinesie ovocie života, Ježiša Krista. Že Ave Maria je nebeskou rosou, ktorá zavlažuje zem, čiže dušu, aby priniesla ovocie v pravý čas. Že duša, ktorá nie je zavlažovaná touto modlitbou či nebeskou rosou, neprinesie vôbec žiadne ovocie okrem tŕnia a bodľače, ba hrozí jej blízka kliatba.
[250.] Vo svojej knihe De dignitate Rosarii zaznačil bl. Alan z Roche to, čo mu zjavila presvätá Panna a neskôr aj Cartagena: Vedz, syn môj, a zvestuj to každému, že pravdepodobným a bezprostredným znakom večného zatratenia je odpor, vlažnosť a nedbalosť v modlitbe Anjelského pozdravenia, ktoré prinieslo nápravu celému svetu. – Scias enim et secure intelligas et inde late omnibus patefacias, quod videlicet signum probabile est et propinquum aeternae damnationis horrere et attediari ac negligere Salutationem angelicam, totius mundi reparativam (Lib. De Dignit. cap. II). Sú to veľmi potešujúce a zároveň i hrozné slová, ktorým by sme ťažko uverili, keby sme nemali záruku v tomto svätom mužovi, pred ním vo svätom Dominikovi a potom vo viacerých osobnostiach i skúsenostiach mnohých storočí. Veď je to vždy tak, že tí, čo javia známky zavrhnutia, ako bludári a bezbožníci, namyslenci a svetáci, neznášali či opovrhovali modlitbou Ave Maria i ružencom. Heretici sa ešte naučia a modlia Pater, ale nie Ave Maria ani ruženec. Sú pre nich hrôzou: radšej budú nosiť na sebe hada než ruženec. Aj namyslenci, i keď sú katolíkmi, majú rovnaké sklony ako ich otec Lucifer, a preto opovrhujú alebo sú ľahostajní k modlitbe Ave Maria a hľadia na ruženec ako na slabošskú pobožnosť, dobrú iba pre hlupákov a tých, čo ani nevedia čítať. Naproti tomu zo skúsenosti vidno, že tí, čo majú jasné známky vyvolenia, milujú modlitbu Ave Maria, vychutnávajú si ju a modlia sa ju radi. Ba čím viac patria Bohu, tým viac milujú túto modlitbu. Aj toto povedala svätá Panna bl. Alanovi po slovách, ktoré som práve citoval.
[251.] Neviem ako a ani prečo, ale aj tak je to pravda. A nemám lepšieho tajomstva na rozpoznanie toho, či je niekto Boží, ako zistiť, či má v láske modlitbu Ave Maria a ruženec. Hovorím „má v láske“, lebo sa môže stať, že človek sa dostane do prirodzenej, či dokonca nadprirodzenej neschopnosti modliť sa ju, no stále ju miluje a iných podnecuje k tejto modlitbe.
[252.] DUŠE PREDURČENÉ, OTROCI JEŽIŠA V MÁRII, uverte, že Ave Maria je po modlitbe Pater najkrajšou zo všetkých modlitieb. Je to najdokonalejšia pocta, akú môžeš Márii vzdať, lebo túto poctu jej vzdal Najvyšší cez posla archanjela, aby si získal jej srdce. Tak mocne sa dotkla jej srdca tajomným čarom, ktorého je plná, že Mária dala svoj súhlas ku Vteleniu Slova aj napriek svojej hlbokej pokore. Touto poctou si určite aj ty získaš jej srdce, ak sa ju modlíš tak ako treba.
[253.] Podľa svätcov je dobre, čiže pozorne, zbožne a pokorne pomodlené Ave Maria nepriateľom diabla, ktoré ho prinúti na útek. Je kladivom, ktoré ho rozmliaždi. Je posvätením duše, radosťou anjelov, hudbou predurčených, piesňou Nového zákona, Máriiným potešením a slávou Najsvätejšej Trojice. Ave Maria je nebeskou rosou, ktorá robí dušu plodnou. Je to cudný a zaľúbený bozk, ktorý dávame Márii. Je to červená ruža, ktorú jej venujeme. Je to vzácna perla, ktorú jej ponúkame. Je pohárom ambrózie a božského nektáru, ktorý jej dávame. Všetky tieto prirovnania sú od svätcov.
[254.] Nástojčivo ťa prosím pre lásku, ktorú ti prinášam v Ježišovi a v Márii, aby si sa neuspokojil s modlitbou korunky svätej Panny, ale aby si sa modlil aj svoj ruženec, a ak ti čas dovolí, každý deň celý. V hodine svojej smrti budeš blahoslaviť deň a hodinu, keď si mi uveril. A čo štedro zaseješ s Ježišom i Máriou, v nebi budeš štedro žať na veky Kto seje štedro, štedro bude aj žať – Qui seminat in benedictionibus, de benedictionibus et metet (2 Kor 9,6).
[f) Magnificat]
[255.] Šiesta praktika. Na poďakovanie Bohu za milosti, ktoré udelil presvätej Panne, často sa modli Magnificat, podľa príkladu blahoslavenej Márie d´Oignies a iných svätých. Je jedinou modlitbou a jediným dielom, ktoré svätá Panna zložila. Ba skôr to Ježiš urobil v nej, pretože on hovoril jej ústami. Je najväčšou obeťou chvály, akú Boh prijal v zákone milosti. Z jednej strany najpokornejší i najuznanlivejší, z druhej najvznešenejší a najvyberanejší zo všetkých spevov. Obsahuje také veľké a skryté tajomstvá, že ani anjeli ich nepoznajú. Zbožný a učený Gerson veľkú časť svojho života erudovane písal zbožné traktáty o najzložitejších otázkach. Až na konci svojho života sa s chvením odhodlal vyložiť Magnificat, aby tak korunoval všetky svoje diela. V jednom fóliovom zväzku nám prináša mnoho podivuhodných vecí o tomto krásnom a božskom speve. Medziiným hovorí, že sama presvätá Panna ho často odriekala, najmä po svätom prijímaní na vzdávanie vďaky. Učený Benzonius pri výklade tohto spevu prináša viacero zázrakov vykonaných jeho mocou a tvrdí, že diabli sa trasú a utekajú, keď počujú tieto slová: Ukázal silu svojho ramena, rozptýlil tých, čo v srdci pyšne zmýšľajú - Fecit potentiam in brachio suo, dispersit superbos mente cordis sui (Lk 1,51).
[g) Pohŕdať svetom]
[256.] Siedma praktika. Verní služobníci Márie musia veľmi opovrhovať skazeným svetom, musia mať odpor k nemu a utekať pred ním. A k tomu si musia poslúžiť úkonmi opovrhovania svetom, ktoré sme uviedli v prvej časti.
[2.] Osobité vnútorné praktiky pre tých, ktorí sa chcú stať dokonalými
[257.] Popri vonkajších praktikách oddanosti, ktoré som práve uviedol a ktoré nesmieme zanedbávať, pokiaľ nám to dovoľuje stav či zamestnanie, ani nimi pohŕdať, ponúkam tu vnútorné praktiky, veľmi posväcujúce pre tých, ktorých Duch Svätý volá k výšinám dokonalosti.
Štyrmi slovami to vyjadríme takto: robiť všetko CEZ MÁRIU, S MÁRIOU, V MÁRII a PRE MÁRIU, aby sme to dokonalejšie robili cez Ježiša, s Ježišom, v Ježišovi a pre Ježiša.
a) [Všetko konať cez Máriu]
[258.] Všetko konať cez Máriu znamená, že treba vo všetkom poslúchať presvätú Pannu a vo všetkom sa riadiť jej duchom, ktorým je Svätý Duch Boží. Tí, ktorých vedie Boží Duch, sú deťmi Božími: Ktorých vedie Boží Duch, sú Božími synmi - Qui spiritu Dei aguntur, ii sunt filii Dei (Rim 8,14). Tí, ktorí sú vedení duchom Márie, sú jej deťmi, a teda Božími deťmi, ako sme ukázali. A medzi toľkými ctiteľmi svätej Panny sú pravými a vernými iba tí, ktorí sa riadia jej duchom. Povedal som, že Máriin duch bol Božím duchom, pretože ona sa nikdy neriadila svojím vlastným, ale vždy len Božím Duchom, ktorého tým prijala za svojho učiteľa natoľko, že sa stal jej vlastným duchom. Preto svätý Ambróz hovorí: ´Nech v každom človeku prebýva Máriina duša, aby velebila Pána; nech v každom je duch Márie, aby jasal v Bohu´. Aká šťastná je duša, keď ju celú vlastní a ovláda Máriin duch, podľa príkladu jedného dobrého brata jezuitu, ktorý sa volal Rodriguez a zomrel v povesti svätosti. Veď jej duch je jemný i silný, horlivý i opatrný, pokorný i odvážny a čistý i plodný!
[259.] Aby sa duša nechala viesť týmto duchom Márie, je potrebné: 1) Vzdať sa vlastného ducha, vedomostí a chcení prv, než niečo vykonáme, napríklad: pred modlitbou, slúžením či obetovaním svätej omše, prijímaním a podobne. Lebo ak by sme išli za temnotami nášho vlastného ducha a zlobou našej vôle i činnosti, i keď sa nám zdajú akokoľvek dobrými, prekážalo by to svätému Máriinmu duchu. 2) Odovzdať sa Máriinmu duchu, aby nás hýbal a viedol nás spôsobom, akým chce ona. Treba sa vložiť do jej panenských rúk a vzdať sa ako nástroj v rukách robotníka, ako lutna v rukách dobrého hudobníka. Treba sa v nej stratiť a odovzdať sa jej ako kameň, ktorý hodíme do mora. Deje sa to jednoducho a v okamihu, letmým pohľadom ducha, nepatrným hnutím vôle či slovami hovoriac napríklad: Zriekam sa seba samého a dávam sa tebe, moja drahá Matka. Aj keď v tomto úkone spojenia necítime žiaden zmyslový pôžitok, neprestáva byť pravdivým. Práve tak, ako keby sme povedali s rovnakou úprimnosťou to, čo sa Bohu nepáči: Dávam sa diablovi. Hoci by sme to povedali bez akejkoľvek vnímateľnej zmeny, nemenej pravdivo by sme patrili diablovi. 3) Z času na čas je potrebné pri svojich činoch i po nich obnovovať si tento úkon obetovania a zjednotenia. Čím častejšie to robíme, tým viac sa posvätíme a tým skôr dospejeme k zjednoteniu s Ježišom Kristom, ktoré vždy nevyhnutne nasleduje po zjednotení s Máriou, pretože duch Márie je duchom Ježiša.
b) [Všetko konať s Máriou]
[260.] Všetko konať s Máriou znamená, že vo svojich skutkoch treba hľadieť na Máriu ako na hotový vzor každej čnosti a dokonalosti, ktorý Duch Svätý v čírom stvorení utvoril k napodobňovaniu, prispôsobený nášmu slabému dosahu. Musíme teda pri každej činnosti sledovať, ako ju Mária konala, či bola by konala, keby bola na našom mieste. Preto treba skúmať a rozjímať o jej vznešených čnostiach, ktoré v živote praktizovala. Obzvlášť: 1) jej živú vieru, ktorou bez váhania verila anjelovmu slovu. Verila verne a vytrvalo až k päte kríža na Kalvárii. 2) Jej hlbokú pokoru, ktorá ju viedla, aby sa skrývala, mlčala, všetkému sa podrobovala a kládla sa na posledné miesto. 3) Jej celkom výnimočnú čistotu, akej nikdy nebolo ani nebude pod nebom a konečne všetky jej ostatné čnosti.
Spomeňme si, opakujem druhý raz, že Mária je vznešenou a jedinečnou formou Boha na odlievanie živých Božích obrazov s malou námahou a v krátkom čase. Keď ju duša nájde a v nej sa stratí, zakrátko je pretvorená v Ježiša Krista, ktorého táto forma prirodzene zobrazuje.
c) [Všetko konať v Márii]
[261.] Všetko treba konať v Márii.
Na správne pochopenie treba vedieť:
1) Že presvätá Panna je pravým pozemským rajom nového Adama a že starý pozemský raj bol len jeho predobrazom. V tomto pozemskom raji sú teda nevysloviteľné bohatstvá, krásy, výnimočnosti a sladkosti, ktoré tam zanechal nový Adam, Ježiš Kristus. Práve v tomto raji sa kochal počas deviatich mesiacov, keď konal divy a vystavil svoje bohatstvá s veľkoleposťou Boha. Toto presväté miesto pozostáva iba z panenskej a nepoškvrnenej zeme, z ktorej bol pôsobením Ducha Svätého utvorený a živený nový Adam bez každej škvrny a nečistoty, ktorý tam prebýva. Práve v tomto pozemskom raji je opravdivý strom života, ktorý zrodil plod života, Ježiša Krista, aj strom poznania dobra a zla, ktorý dal svetu svetlo. Na tomto božskom mieste sú stromy sadené Božou rukou a zavlažované božským pomazaním, ktoré denne rodili a rodia ovocie božskej chuti. Sú tam záhony spestrené krásnymi a rozmanitými kvetmi čností, ktoré vôňou okúzľujú samých anjelov. Sú tu zelené lúky nádeje, nedobytné veže sily, nádherné domy dôvery a podobne. Duch Svätý jediný môže dať poznať pravdu, skrytú pod týmito obrazmi hmotných vecí. Na tomto mieste je číry vzduch čistoty, bez nákazy. Krásny deň svätého človečenstva, bez noci. Žiarivé slnko Božstva, bez tieňov. Žiarivá a ustavičná vyhňa lásky, v ktorej sa všetko železo rozpaľuje a mení na zlato. Tečie tam rieka pokory, ktorá vyviera zo zeme, rozvetvuje sa na štyri ramená, zavlažuje celé to prekrásne miesto. To sú štyri kardinálne čnosti. (rozvážnosť, spravodlivosť, miernosť, zmužilosť)
[262.] [2)] Duch Svätý ústami Otcov nazýva svätú Pannu aj: a) východnou bránou, ktorou veľkňaz Ježiš Kristus vstupuje a vychádza do sveta. Vstúpil ňou po prvý raz a vráti sa ňou i druhýkrát. b) Svätyňou Boha, spočinutím Najsvätejšej Trojice, trónom Boha, Božím mestom, Božím oltárom, Božím chrámom, svetom Boha. Všetky tieto rozličné prívlastky a chvály sú úplne pravdivé vo vzťahu k rozličným divom a milostiam, ktoré Najvyšší vykonal v Márii. Ó, aké bohatstvá! Ó, aká sláva! Ó, aká potecha! Ó, aké šťastie môcť vstúpiť a prebývať v Márii, kde si Najvyšší postavil trón svojej zvrchovanej slávy!
[263.] Ako ťažko však hriešnici ako my získajú povolenie, spôsobilosť a svetlo vstúpiť na také vznešené a sväté miesto, ktoré už nestráži cherubín, ako starý pozemský raj, ale sám Duch Svätý, ktorý sa stal jej zvrchovaným Pánom. Hovorí o nej: Si zatvorenou záhradou, sestrička moja, nevesta, zamknutým prameňom, zapečatenou studničkou - Hortus conclusus soror mea sponsa, hortus conclusus, fons signatus (Pies 4,12). Mária je zamknutá, zapečatená, a preto úbohé deti Adama a Evy, vyhnané z pozemského raja, nemôžu doň vstúpiť, iba ak zvláštnou milosťou Ducha Svätého, ktorú si však musia zaslúžiť.
[264.] Keď vďaka jej vernosti dosiahneme túto výnimočnú milosť, musíme so záľubou zotrvávať v krásnom vnútri Márie, aby sme si v ňom pokojne oddýchli, dôverne sa podopreli, bezpečne sa schovali a bezvýhradne sa v ňom stratili. Musíme v jej panenskom lone zotrvávať, aby sa v ňom naša duša: 1) živila mliekom jej milosti i materského milosrdenstva; 2) oslobodila sa od svojich problémov, strachov a úzkostí; 3) uchýlila sa do bezpečia pred všetkými svojimi nepriateľmi: démonom, svetom i hriechom, ktorí sem nikdy nevstúpili. A to je dôvod, prečo o sebe hlása, že tí, čo v nej pracujú, vôbec nehrešia – Qui operantur in me, non peccabunt (Sir 24,30, porov. 1 Jn 3,6; 5,18). Čiže tí, ktorí duchom zotrvajú vo svätej Panne, nikdy nespáchajú závažný hriech. 4) A napokon, aby bola v tomto panenskom lone duša formovaná v Ježiša Krista a Ježiš Kristus v nej, lebo, ako hovoria Otcovia, jej lono je sieňou božských tajomstiev, kde Ježiš Kristus a všetci vyvolení boli vyformovaní: Ten i tamten sa v nej narodil - Homo et homo natus est in ea ( Ž 87,5 Vulgáta).
d) [Všetko konať pre Máriu]
[265.] A napokon, treba konať všetky svoje skutky pre Máriu. Veď keď sme všetko oddali jej službe, je len spravodlivé, aby sme všetko robili pre ňu: ako sluhovia, služobníci a otroci. No nie tak, že ju pokladáme za posledný cieľ svojich služieb, ktorým je iba Ježiš Kristus, ale za blízky cieľ, tajomné prostredie a ľahký prostriedok, aby sme prišli k nemu. Ako dobrý sluhovia a otroci nesmieme zostať nečinnými, ale treba začínať i konať veľké veci pre túto majestátnu Vládkyňu, spoliehajúc sa na jej ochranu. Treba hájiť jej výsady, keď jej ich upierajú. Podporiť jej slávu, keď sa na ňu útočí. Pritiahnuť všetkých, ako je to len možné, do jej služby a k tejto pravej a zdravej úcte. Hovoriť a kričať proti tým, ktorí zneužívajú jej úctu na urážanie jej Syna a súčasne zavádzať túto opravdivú úctu. Nič od nej nepožadovať ako odmenu za tieto malé služby, okrem cti patriť takej láskavej Kňažnej a šťastia môcť byť skrze ňu spojení s Ježišom, jej Synom, nerozlučným putom v čase i vo večnosti.
Sláva Ježišovi v Márii! Sláva Márii v Ježišovi! Sláva Bohu samému!
[ZÁVER]
Spôsob uplatnenia tejto úcty vo svätom prijímaní
PRED SVÄTÝM PRIJÍMANÍM
[266.] 1) Hlboko sa pokoríš pred Bohom. 2) Zriekneš sa svojho zvrhlého základu a svojich dispozícií, akokoľvek dobrými by ti ich tvoja samoláska ukazovala. 3) Obnovíš si svoje zasvätenie hovoriac: Som celý tvoj a všetko, čo mám, je tvoje - Tuus totus ego sum, et omnia mea tua sunt. 4) Pokorne poprosíš túto dobrú Matku, aby ti poskytla svoje srdce s jej dispozíciami na prijatie jej Syna. Pripomenieš jej, že ide predsa o slávu Syna, o to, aby nebol vložený do pošpineného a nestáleho srdca, ako je tvoje, ktoré by ho iste obralo o slávu, či by ho dokonca stratilo, a že ak chce prísť bývať k tebe, aby prijala svojho Syna, môže to vykonať vďaka moci, ktorú má nad srdcami. Lebo ňou bude jej Syn prijatý bez poškvrny a bez nebezpečenstva, že by si ho urazil či stratil: Nezachveje sa, veď Boh je v jeho strede - Deus in medio ejus non commovebitur (Ž 45,6). S dôverou jej vyznáš, že všetko, čo si jej zo svojho vlastníctva dal, je málo na jej uctenie. Ale že svätým prijímaním jej chceš dať ten istý dar, aký jej dal večný Otec. Ním bude viac uctená, než keby si jej dal všetky majetky sveta. A napokon, že Ježiš, ktorý ju jedinečne miluje, túži sa v nej kochať a usadiť práve v tvojej duši, špinavšej a biednejšej než maštaľ, do ktorej neváhal prísť, keď tam bola ona. Požiadaš ju o jej srdce týmito vrúcnymi slovami: Prijímam ťa za svoje všetko - Accipio te in mea omnia (porov. Jn 19,27). Daj mi svoje srdce, Mária! - Praebe mihi cor tuum, o Maria! (porov. Prís 23,26).
PRI SVÄTOM PRIJÍMANÍ
[267.] 2) Pripravený prijať Ježiša Krista po Pater trikrát povieš: Pane, nie som hoden... Domine, non sum dignus... (Mt 8,8). Prvýkrát akoby si hovoril večnému Otcovi, že pre svoje zlé myšlienky a nevďačnosť k takému dobrému Otcovi nie si hoden prijať jeho jediného Syna. Ale že je tu Mária, jeho služobnica: Hľa, služobnica Pána - Ecce ancilla Domini (Lk 1,38), ktorá koná za teba a dáva ti neobyčajnú dôveru a nádej pred Božím Majestátom: Lebo len ty ma necháš odpočívať v bezpečí - Quoniam singulariter in spe constituisti me (Ž 4,9).
[268.] Synovi povieš: Domine, non sum dignus..., lebo nie si hoden ho prijať pre svoje neužitočné a zlé slová i pre tvoju nevernosť v jeho službe. Predsa ho však prosíš, aby sa nad tebou zmiloval, lebo ho uvedieš do domu jeho vlastnej i tvojej Matky, a že ho vôbec neprepustíš, kým sa u nej neubytuje: Chytila som ho a nepustila viac, kým som ho nepriviedla do domu svojej matky a do komôrky svojej rodičky - Tenui eum, nec dimittam, donec introducam illum in domum matris meae, et in cubiculum genitricis meae (Pies 3,4). Poprosíš ho, aby vstal a prišiel na miesto odpočinku a do archy svojho posvätenia: Zaujmi, Pane, miesto svojho odpočinku, ty a archa tvojej všemoci - Surge, Domine, in requiem tuam, tu et arca sanctificationis tuae (Ž 132,8). Veď vôbec neskladáš svoju dôveru do vlastných zásluh, sily či príprav, ako to robil Ezau, ale do zásluh, sily a príprav Márie, svojej drahej matky, ako malý Jakub, keď sa porúčal do Rebekinej starostlivosti. I keď si celý hriešny a si Ezauom, podporovaný a okrášlený zásluhami i čnosťami jeho svätej Matky nachádzaš odvahu priblížiť sa k jeho svätosti.
[269] Duchu Svätému povieš: Domine, non sum dignus, lebo nie si hoden prijať veľdielo jeho lásky pre vlažnosť a neprávosť svojich skutkov a pre odporovanie jeho vnuknutiam. No vyznáš, že celou tvojou dôverou je Mária, jeho verná Nevesta. So svätým Bernardom povieš: Ona je všetka moja dôvera, ona je príčina mojej nádeje - Haec maxima mea fiducia; haec tota ratio spei meae. Môžeš ho aj poprosiť, aby znovu zostúpil do Márie, svojej nerozlučnej Nevesty. Veď jej lono je rovnako čisté a jej srdce rovnako rozpálené ako vždy. No bez jeho zostúpenia do tvojej duše Ježiš a ani Mária v nej vôbec nebudú rásť, ani dôstojne prebývať.
PO SVÄTOM PRIJÍMANÍ
[270] Po svätom prijímaní, so zatvorenými očami, vnútorne uzobraný, uveď Ježiša Krista do Máriinho srdca. Daruj ho Matke, ktorá ho s láskou prijme, čestne ho usadí, bude sa mu hlboko klaňať, dokonale ho milovať, silno ho objímať a v duchu i pravde mu vzdá veľa chvál, aké v našich hlbokých temnotách nepoznáme.
[271] Alebo zotrvaj vo svojom srdci, hlboko pokorený v prítomnosti Ježiša prebývajúceho v Márii. Alebo sa ako otrok zdržuj pri bráne Kráľovho paláca, kde sa práve zhovára s Kráľovnou. Kým sa oni rozprávajú a teba nepotrebujú, v duchu vyzývaj všetky stvorenia na nebi i na zemi, aby ďakovali, klaňali sa a milovali Ježiša a Máriu s tebou: Poďte, klaňajme sa... (Venite, adoremus, venite... (Ž 95,6).
[272] Môžeš aj sám v spojení s Máriou prosiť Ježiša o príchod jeho kráľovstva na zem cez jeho svätú Matku. Alebo o božskú múdrosť, o božskú lásku, o odpustenie tvojich hriechov, alebo o nejakú inú milosť, no vždy skrze Máriu a v Márii. Hovor, hľadiac na svoje chyby: Nehľaď, Pane, na moje hriechy, - Ne respicias, Domine, peccata mea, – ale nech tvoje oči pozerajú len na čnosti a zásluhy Márie sed oculi tui videant aequitates Mariae (porov. Ž 16,2). A vedomý si svojich hriechov dodaj: Nepriateľ to spravil - Inimicus homo hoc fecit (Mt 13,38). To ja som svojím najväčším nepriateľom, čo popáchal tie hriechy. Alebo tiež: Zachráň ma pred zločincom a úskočným človekom - Ab homine iniquo et doloso erue me (Ž 42,1). Alebo: Ty musíš rásť, ja sa musím zmenšovať - Te oportet crescere, me autem minui (porov. Jn 3,30). Ježišu môj, treba, aby si v mojej duši vzrastal a ja sa umenšoval. Mária, musíš vo mne rásť a ja sa musím stále umenšovať. Vzrastajte a množte sa - Crescite et multiplicmini (Gn 1,28). Ó, Ježišu, Mária, vzrastajte vo mne a v iných sa množte.
[273] Je nekonečne mnoho iných myšlienok, ktorými ťa Duch Svätý zásobuje a aj naďalej bude zásobovať, ak zostaneš dostatočne vnútorný, umŕtvený a verný tejto veľkej a vznešenej úcte, ktorej som ťa práve učil. Ale pamätaj, čím viac necháš konať pri svätom prijímaní Máriu, tým viac bude Ježiš oslávený. Čím hlbšie sa pokoríš, tým viac necháš konať Máriu pre Ježiša a Ježiša v Márii. A s pokojom i mlčaním ich budeš počúvať, bez snahy vidieť, chutnať či cítiť. Lebo spravodlivý žije predovšetkým z viery, osobitne pri svätom prijímaní, ktoré je úkonom viery: Môj spravodlivý bude žiť z viery - Justus meus ex fide vivit (Hebr 10,38).
Doplnok – pomoc v príprave na zasvätenie sa zhrnuté z diel autora
[227] Prvá praktika. Tí a tie, ktorí by sa chceli pripojiť k tejto osobitej úcte... nech sa aspoň dvanásť dní venujú vyprázdňovaniu od ducha sveta, ktorý je v rozpore s duchom J. Krista...
Potom nech tri týždne venujú napĺňaniu sa J. Kristom skrze presvätú Pannu. Tu je poriadok, ktorý môžu zachovať:
[228] Nech si počas prvého týždňa všetkými svojimi modlitbami a skutkami zbožnosti vyprosujú poznanie seba samých a ľútosť nad svojimi hriechmi: a nech všetko konajú v duchu pokory. Na tento cieľ môžu, ak chcú, meditovať to, čo som povedal o našom skazenom základe [č. 78-81, 213]... Alebo nech meditujú tri slová sv. Bernarda: Premýšľaj, čo si bol... Nech prosia nášho Pána a jeho Ducha Sv., aby ich osvietil, týmito slovami: Pane, aby som videl alebo Nech poznám seba, alebo Príď, Duchu Svätý. Nech sa denne modlia litánie k Duchu Sv... Nech sa utiekajú k presv. Panne a nech ju prosia o tú veľkú milosť, ktorá musí byť základom pre ostatné. Preto nech sa denne modlia Zdravas, Hviezda morská, i jej litánie.
[229]Počas druhého týždňa nech sa vo všetkých svojich modlitbách a skutkoch každého dňa usilujú poznávať presvätú Pannu. Nech si toto poznanie vyprosujú od Ducha Sv. Môžu čítať a meditovať, čo sme o nej povedali [14-36, 68-77, 83-89, 142, 175, 218-220, 260]. Ako v prvý týždeň, nech sa modlia litánie k Duchu Sv. a Zdravas’, Hviezda morská. K tomu ešte denne ruženec, alebo aspoň päť desiatkov na tento úmysel.
[230] Tretí týždeň nech sa napĺňajú poznaním J. Krista. Môžu čítať a meditovať, čo sme o ňom povedali [5, 38, 61-77, 126, 149] a modliť sa modlitbu sv. Augustína... Nech s týmto svätcom hovoria a opakujú hoc aj stokrát za deň: Pane, nech poznám teba! alebo tiež: Pane, nech vidím, kto si! Nech sa ako v predchádzajúcich týždňoch modlia litánie k Duchu Sv. a Zdravas, Hviezda morská, a denne pridajú ...litánie (k Najsv. menu Ježiš).
[231] Po skončení troch týždňov si vykonajú spoveď a sv. prijímanie na úmysel darovania sa J. Kristovi ako otroci lásky rukami Márie. A po prijímaní, ktoré sa pričinia vykonať podľa návodu... sa pomodlia modlitbu zasvätenia... Nech ju napíšu alebo si ju dajú napísať, ak nie je vytlačená, a podpíšu ju v deň svojho zasvätenia.
[232] Bude vhodné, ak v ten deň zaplatia nejakú daň J. Kristovi a jeho sv. Matke. Buď ako pokánie za svoje minulé nevernosti svojim krstným sľubom, buď na uistenie o svojej závislosti na moci Ježiša a Márie. Táto daň bude podľa nábožnosti a schopnosti každého...
[233] Aspoň raz ročne, v tento deň, si obnovia svoje zasvätenie, pričom zachovajú tie isté cvičenia počas troch týždňov. Tiež môžu každý mesiac i každý deň obnovovať si toto všetko pár slovami: ...´Totus tuus a všetko moje je tvoje, ó, najláskavejší môj Ježiš, skrze Máriu, tvoju svätú Matku.´
[234] Druhá praktika. Po všetky dni svojho života sa budú modliť korunku sv. Panny, ak im to nerobí ťažkosti. Skladá sa z troch Otče náš a dvanásť Zdravas, ku cti dvanástich výsad a predností presvätej Panny...
[236.] Tretia praktika. Je veľmi chválitebné, oslavné i užitočné... aby na znamenie svojho otroctva z lásky nosili železné retiazky, zvlášť požehnané osobitným požehnaním, ktoré nasleduje.
Tieto vonkajšie známky vskutku nie sú podstatné, a keď sa niekto oddal tejto pobožnosti, celkom ľahko sa bez nich zaobíde. Predsa však...
Zasvätenie sa Ježišovi Kristovi, vtelenej Múdrosti, rukami Panny Márie
(Láska večnej Múdrosti 223-227)
[223] Ó, večná a vtelená Múdrosť! Ó Ježišu, veľmi hodný lásky a poklony, pravý Boh a pravý človek, jediný Syn večného Otca a Márie, vždy Panny!
Hlboko sa ti klaniam večne prítomnému v lone i v jase tvojho Otca a v čase tvojho vtelenia prítomnému v panenskom lone Márie, tvojej predôstojnej Matky.
Vzdávam ti vďaky za to, že si sa zriekol seba samého, keď si na seba vzal podobu otroka, aby si ma vytrhol z hrozného diablovho otroctva.
Chválim ťa a oslavujem za to, že si privolil podriadiť sa vo všetkom Márii, svojej svätej Matke, aby si ma urobil svojím verným otrokom skrze ňu.
No beda! Ja nevďačný a neverný nezachoval som záväzky a sľuby, ktoré som tak slávnostne urobil pri svojom krste: vôbec som si nesplnil svoje povinnosti. Nezasluhujem si nazývať sa tvojím synom, ba ani otrokom. A keďže niet vo mne ničoho, čo by si nezaslúžilo tvoje odvrhnutie a hnev, už sa viac neodvažujem predstúpiť pred tvoj svätý a vznešený Majestát sám.
Preto sa utiekam k orodovaniu a milosrdenstvu tvojej presvätej Matky, ktorú si mi dal za svoju prostredníčku. A jej prostredníctvom dúfam, že dosiahnem pravú kajúcnosť i odpustenie hriechov, získam a udržím si Múdrosť.
[224] Zdravas’, ó, Nepoškvrnená Mária, živý svätostánok Božstva, v ktorom si skrytá večná Múdrosť praje prijímať poklonu anjelov i ľudí.
Zdravas’, ó, Kráľovná neba i zeme, ktorej vláde je podriadené všetko, všetko to, čo je nižšie od Boha.
Zdravas’, ó, bezpečné Útočisko hriešnikov, čo svoje milosrdenstvo nikomu neodopieraš. Vypočuj moje želania, aby som získal božskú Múdrosť, a preto prijmi sľuby a ponuky, ktoré ti moja nízkosť predkladá.
[225] Ja, M., neverný hriešnik, si dnes do tvojich rúk obnovujem a potvrdzujem krstné sľuby: navždy sa zriekam zlého ducha, jeho okázalostí i skutkov a dávam sa celý Ježišovi Kristovi, vtelenej Múdrosti, aby som ho po všetky dni svojho života nasledoval nesúc svoj kríž a aby som mu bol vernejší než dosiaľ.
Pred očami celého nebeského dvora si ťa dnes volím za svoju Matku a Vládkyňu. Ako otrok ti oddávam a zasväcujem svoje telo i dušu, svoje vnútorné i vonkajšie dobrá, ba aj cenu svojich dobrých skutkov: minulých, prítomných i budúcich. Zverujem ti plné právo narábať so mnou a so všetkým, čo mi patrí, bez výnimky, ako sa ti bude páčiť, na najväčšiu slávu Boha v čase i vo večnosti.
[226] Prijmi, dobrotivá Panna, tento nepatrný dar môjho otroctva na uctenie si a zjednotenie sa s tou podriadenosťou, ktorú večná Múdrosť dobrovoľne prijala voči tvojmu materstvu. Prijmi ju odo mňa ako poctu tej moci, ktorú obaja máte nad týmto červíčkom a biednym hriešnikom a ako vďakyvzdanie [za výsady], ktorými ťa zahrnula Najsvätejšia Trojica.
Slávnostne vyhlasujem, že odteraz ťa chcem vo všetkom uctievať a poslúchať ako tvoj opravdivý otrok.
Ó, obdivuhodná Matka! Predstav ma ako večného otroka svojmu drahému Synovi, aby ma prijal cez teba, keď ma cez teba vykúpil.
[227] Ó, Matka milosrdenstva! Láskavo mi vymôž pravú Božiu múdrosť a tým ma aj zahrň medzi tých, ktorých miluješ, učíš, vedieš, živíš a chrániš ako svoje deti a svojich otrokov.
Ó, verná Panna, vo všetkom urob zo mňa takého dokonalého učeníka, nasledovníka a otroka vtelenej Múdrosti, Ježiša Krista, tvojho Syna, aby som na tvoje orodovanie a podľa tvojho vzoru dospel k plnosti jeho veku na zemi a jeho slávy v nebi. Nech sa tak stane.
Kto to môže pochopiť, nech pochopí! (Mt 19,12) Kto je múdry, aby ich pochopil?
Spôsob uplatnenia tejto úcty vo svätom prijímaní
[266] 1) Hlboko sa pokoríš pred Bohom. 2) Zriekneš sa svojho zvrhlého základu a svojich dispozícií, akokoľvek dobrými by ti ich tvoja samoláska ukazovala. 3) Obnovíš si svoje zasvätenie hovoriac: ´Som celý tvoj a všetko, čo mám, je tvoje.´ 4) Pokorne poprosíš túto dobrú Matku, aby ti poskytla svoje srdce s jej dispozíciami na prijatie jej Syna. Pripomenieš jej, že ide predsa o slávu Syna, o to, aby nebol vložený do pošpineného a nestáleho srdca, ako je tvoje, ktoré by ho iste obralo o slávu či by ho dokonca stratilo, a že ak chce prísť bývať k tebe, aby prijala svojho Syna, môže to vykonať vďaka moci, ktorú má nad srdcami. Lebo ňou bude jej Syn prijatý bez poškvrny a bez nebezpečenstva, že by si ho urazil či stratil... S dôverou jej vyznáš, že všetko, čo si jej zo svojho vlastníctva dal, je málo na jej uctenie. Ale že sv. prijímaním jej chceš dať ten istý dar, aký jej dal večný Otec. Ním bude viac uctená, než keby si jej dal všetky majetky sveta. A napokon, že Ježiš, ktorý ju jedinečne miluje, túži sa v nej kochať a usadiť práve v tvojej duši, špinavšej a biednejšej ako maštaľ, do ktorej neváhal prísť, keď tam bola ona. Požiadaš ju o jej srdce... ´Prijímam ťa za svoje všetko.´ ´Daj mi svoje srdce, Mária!´ [267] Pripravený prijať J. Krista po Otče náš... povieš: Pane, nie som hoden... akoby si hovoril večnému Otcovi, že pre svoje zlé myšlienky a nevďačnosť k takému dobrému Otcovi nie si hoden prijať jeho jediného Syna. Ale že je tu Mária, jeho služobnica: Hľa, služobnica Pána, ktorá koná za teba a dáva ti neobyčajnú dôveru a nádej pred Božím Majestátom: ´Lebo len ty ma necháš odpočívať v bezpečí.´ [268] Synovi povieš: Pane, nie som hoden... lebo nie si hoden ho prijať pre svoje neužitočné a zlé slová i pre tvoju nevernosť v jeho službe. Predsa ho však prosíš, aby sa nad tebou zmiloval, lebo ho uvedieš do domu jeho vlastnej i tvojej Matky a že ho vôbec neprepustíš, kým sa u nej neubytuje... Poprosíš ho, aby vstal a prišiel na miesto odpočinku a do archy svojho posvätenia... Veď vôbec neskladáš svoju dôveru do vlastných zásluh, sily či príprav... ale do zásluh, sily a príprav Márie... I keď si celý hriešny... podporovaný a okrášlený zásluhami i čnosťami jeho sv. Matky nachádzaš odvahu priblížiť sa k jeho svätosti. [269] Duchu Sv. povieš: Pane, nie som hoden, lebo nie si hoden prijať veľdielo jeho lásky pre vlažnosť a neprávosť svojich skutkov a pre odporovanie jeho vnuknutiam. No vyznáš, že celou tvojou dôverou je Mária, jeho verná Nevesta...: ´Ona je všetka moja dôvera, ona je celý dôvod mojej nádeje´. Môžeš ho aj poprosiť, aby znovu zostúpil do Márie, svojej nerozlučnej Nevesty. Veď jej lono je rovnako čisté a jej srdce rovnako rozpálené ako vždy. No bez jeho zostúpenia do tvojej duše Ježiš a ani Mária v nej vôbec nebudú rásť, ani dôstojne prebývať.
[270] Po sv. prijímaní, so zatvorenými očami, vnútorne uzobraný, uveď J. Krista do Máriinho srdca. Daruj ho Matke, ktorá ho s láskou prijme, čestne ho usadí, bude sa mu hlboko klaňať, dokonale ho milovať, silno ho objímať a v duchu i pravde mu vzdá veľa chvál, aké v našich hlbokých temnotách nepoznáme. [271] Alebo zotrvaj vo svojom srdci hlboko pokorený v prítomnosti Ježiša prebývajúceho v Márii. Alebo ako otrok sa zdržuj pri bráne Kráľovho paláca, kde sa práve zhovára s Kráľovnou. Kým sa oni rozprávajú a teba nepotrebujú, v duchu vyzývaj všetky stvorenia na nebi i na zemi, aby ďakovali, klaňali sa a milovali Ježiša a Máriu s tebou: Poďte, klaňajme sa. [272] Môžeš aj sám v spojení s Máriou prosiť Ježiša o príchod jeho kráľovstva na zem cez jeho sv. Matku. Alebo o božskú múdrosť, o božskú lásku, o odpustenie tvojich hriechov, alebo o nejakú inú milosť, no vždy skrze Máriu a v Márii. Hovor, hľadiac na svoje chyby: ´nehľaď, Pane, na moje hriechy, ale nech tvoje oči pozerajú len na čnosti a zásluhy Márie.´ A vedomý si svojich hriechov dodaj:... To ja som svojím najväčším nepriateľom, čo popáchal tie hriechy... Ježišu môj, treba, aby si v mojej duši vzrastal a ja sa umenšoval. Mária, musíš vo mne rásť a ja sa musím stále umenšovať... Ó, Ježišu, Mária, vzrastajte vo mne a v iných...
Korunka Panny Márie
Učiň ma hodným chváliť ťa, Panna presvätá. Daj mi silu v boji proti tvojim nepriateľom.
Verím v Boha...
I. Koruna vznešenosti: Otče náš...
1. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech rozmnožuje našu vieru. Svätá Mária...
Blahoslavená si, Panna Mária, ktorá si vo svojom lone nosila Tvorcu sveta; porodila si toho, ktorý ťa stvoril, a naveky zostávaš Pannou. V. Raduj sa, Panna Mária. R. Raduj sa tisíckrát.
2. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech posilňuje našu nádej. Svätá Mária...
Svätá a nepoškvrnená Panna, neviem, akými chválami ťa mám zahrnúť, lebo si vo svoje lono pojala toho, ktorého nebesia nemôžu obsiahnuť. Raduj sa, Panna...
3. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech roznecuje našu lásku. Svätá Mária...
Celá krásna si, Panna Mária, škvrny na tebe niet. Raduj sa, Panna...
4. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám udelí pravú nábožnosť. Svätá Mária...
Viac darov sa ti dostalo, Panna, ako je na nebi hviezd. Raduj sa, Panna...
Sláva Otcu...
II. Koruna moci: Otče náš...
5. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám udelí ducha sebazapierania. Svätá Mária...
Sláva ti, Vládkyňa sveta! Uveď nás k sebe do radostí nebeských. Raduj sa, Panna Mária. R. Raduj sa tisíckrát.
6. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám udelí pravú pokoru. Svätá Mária...
Sláva ti, Pokladnica milostí Pána! Daj nám podiel na svojom Poklade. Raduj sa, Panna...
7. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám udelí svätú čistotu. Svätá Mária...
Sláva ti, Prostrednica medzi Bohom a človekom! Učiň, aby nám bol Všemohúci milostivý. Raduj sa, Panna...
8. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám udelí božskú Múdrosť. Svätá Mária...
Sláva ti, Zhubkyňa bludov a zlých duchov! Buď našou dobrotivou Vodkyňou. Raduj sa,...
Sláva Otcu...
III. Koruna dobroty: Otče náš...
9. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám daruje poslušnosť. Svätá Mária...
Sláva ti, Útočište hriešnikov! Prihováraj sa za nás u Pána. Raduj sa, Panna Mária. R. Raduj sa....
10. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám daruje trpezlivosť. Svätá Mária...
Sláva ti, Matka sirôt! Učiň, aby sa Všemohúci nad nami zľutoval. Raduj sa, Panna...
11. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám daruje miernosť. Svätá Mária...
Sláva ti, Radosť spravodlivých! Uveď nás k sebe do radostí nebeských. Raduj sa,...
12. Zdravas’... Ježiš, ktorý nech nám daruje vytrvalosť v dobrom až do konca. Svätá...
Sláva ti, najochotnejšia Pomocnica v živote i smrti! Uveď nás k sebe do nebeského kráľovstva. Raduj sa, Panna... Sláva Otcu...
Pod tvoju ochranu... Rozpamätaj sa...
[44.] ...Nie je veľmi ťažko vstúpiť do bratstva, objať túto pobožnosť a modliť sa ústne každý deň predpísané modlitby. Ale je veľmi ťažko vniknúť do ducha tejto úcty, ktorá robí dušu vnútorne závislou i otrokyňou Presvätej Panny a Ježiša skrze ňu. Našiel som veľa ľudí, čo sa navonok s obdivuhodnou horlivosťou dali do jej svätého otroctva. No našiel som v nej veľmi zriedka takých, čo prijali ducha a ešte menej, čo v nej vytrvali.
Konať s Máriou.
[45.] 1) Podstatná praktika tejto úcty spočíva v konaní všetkého s Máriou, to znamená, vziať si Svätú Pannu ako dokonaný model všetkého, čo treba konať...
OBSAH:
O PRAVEJ ÚCTE K PANNE MÁRII 2
[ÚVOD] 2
[PRVÁ ČASŤ] 4
[PRAVÁ ÚCTA K PANNE MÁRII VO VŠEOBECNOSTI] 4
[PRVÁ KAPITOLA] 4
[NEVYHNUTNOSŤ ÚCTY K PANNE MÁRII] 4
[1. ÚLOHA PANNY MÁRIE PRI VTELENÍ] 4
[2. ÚLOHA PANNY MÁRIE PRI POSVÄCOVANÍ ĽUDÍ] 5
[3. PRAKTICKÉ UZÁVERY] 8
[4. ÚLOHA PANNY MÁRIE V POSLEDNÝCH ČASOCH] 10
[DRUHÁ KAPITOLA] 13
[V ČOM SPOČÍVA PRAVÁ ÚCTA K PANNE MÁRII] 13
[1. ZÁKLADNÉ PRAVDY] 13
[2. ZNÁMKY PRAVEJ ÚCTY] 21
[3. ZÁKLADNÉ SPÔSOBY ÚCTY K PANNE MÁRII] 25
[4. NAJDOKONALEJŠÍ SPÔSOB] 27
[DRUHÁ ČASŤ] 27
[DOKONALÉ PRAKTIZOVANIE ÚCTY K PANNE MÁRII] 27
[TRETIA KAPITOLA] 27
DOKONALÉ ZASVÄTENIE SA JEŽIŠOVI KRISTOVI 27
[NIEKTORÉ NÁMIETKY] 29
[ŠTVRTÁ KAPITOLA] 30
[DÔVODY, KTORÉ NÁM JU ODPORÚČAJÚ] 30
[1. DÁVA NÁS ÚPLNE DO SLUŽIEB BOHU] 30
[2. VEDIE NÁS K NAPODOBŇOVANIU PRÍKLADU JEŽIŠA KRISTA A K CVIČENIU SA V POKORE] 30
[3. ZÍSKAVA NÁM SLUŽBY SVÄTEJ PANNY] 32
[4. NAJLEPŠIE OSLAVUJE BOHA] 33
[5. VEDIE K ZJEDNOTENIU SA S NAŠÍM PÁNOM] 33
[6. DÁVA NÁM VEĽKÚ VNÚTORNÚ SLOBODU] 37
[7. ZÍSKAVA VEĽKÉ DOBRÁ PRE BLÍŽNEHO] 38
[8. JE SKVELÝM PROSTRIEDKOM VYTRVALOSTI] 38
[PIATA KAPITOLA] 41
[BIBLICKÝ PREDOBRAZ TEJTO DOKONALEJ ÚCTY: REBEKA A JAKUB] 41
[1. PRÍBEH JAKUBA] 41
[2. VYSVETLENIE JAKUBOVHO PRÍBEHU] 41
[3. LÁSKYPLNÉ ODMENY SVÄTEJ PANNY VERNÝM SLUŽOBNÍKOM] 44
[ŠIESTA KAPITOLA] 47
[PLODY TEJTO ÚCTY V DUŠI, KTORÁ JE JEJ VERNÁ] 47
[1. POZNANIE SEBA A POHŔDANIE SEBOU] 47
[2. ÚČASŤ NA MÁRIINEJ VIERE] 48
[3. MILOSŤ ČISTEJ LÁSKY] 48
[4. VEĽKÁ DÔVERA V BOHA A MÁRIU] 48
[5. SPOJENIE S DUŠOU A DUCHOM MÁRIE] 49
[6. PREMENA DUŠE NA OBRAZ JEŽIŠA KRISTA] 49
[7. NAJVÄČŠIA SLÁVA JEŽIŠA KRISTA] 50
[SIEDMA KAPITOLA] 50
OSOBITÉ PRAKTIKY TEJTO ÚCTY 50
[1.] VONKAJŠIE PRAKTIKY 50
[2.] OSOBITÉ VNÚTORNÉ PRAKTIKY PRE TÝCH, KTORÍ SA CHCÚ STAŤ DOKONALÝMI 56
[ZÁVER] 58
SPÔSOB UPLATNENIA TEJTO ÚCTY VO SVÄTOM PRIJÍMANÍ 58
PRED SVÄTÝM PRIJÍMANÍM 58
PRI SVÄTOM PRIJÍMANÍ 59
PO SVÄTOM PRIJÍMANÍ 59
KONAŤ S MÁRIOU 63
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
PANNA MARIA CHRÁNÍ SVÉ CTITELE PŘED PEKLEM
PANNA MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM