Proroctví a Zjevení Svaté Brigity Švédské

 

Informace o našem společenství

ÚVOD

Svatá Brigita byla kanonizována papežem Bonifácem IX roku 1391 a potvrzena papežem Martinem V na koncilu v Kostnici roku 1415.

Sv. Brigita byla narozena do vážené a bohaté rodiny. Ta byla také pevná ve víře dle našeho Pána Ježíše Krista a bohatě přispívala na rozvoj Církve, kostelů, klášterů a život chudých.

Ve věku 10 let viděla Pána Ukřižovaného a Pán Ježíš řekl: „Hle, jak trpím.“ Myslela, že se vše odehrává v reálném čase a odpověděla: „Ó Pane, kdo ti to udělal ?“

Pán řekl: „Ti, kteří mnou opovrhují a zapomínají na mou velikou lásku.“ Když zemřel její manžel, stala se řeholnicí a darovala svůj majetek chudým. Většina jejich proroctví se vyplnila a několik zbývá, aby byla naplněna. Jedno z nejznámějších proroctví je to o královstvích Anglie a Francie. Náš Pán Ježíš Kristus předpověděl k Sv. Brigitě, že válka mezi těmito zeměmi skončí o 20 později svatbou mezi dětmi jejích králů. Přesně tak se i stalo.

 

Zjevením se od počátku dostával značný stupeň věrohodnosti, vážnosti a důležitosti. Papež Řehoř XI (1370-78) je schválil, potvrdil a ocenil jejich význam, stejně jako Bonifác IX (1389-1404) v papežské bule Ab origine mundi, odstavec 39 (7 Října 1391).

Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své vyvolené a draze milované nevěstě ohlašujíc své nejdokonalejší vtělení, odsuzujíc rouhavé porušování naší víry a křtu a zvouc svou milovanou nevěstu, aby ho milovala.

Božský Spasiteľ zjavil svätej Brigite dodatočne ešte nasledujúce prisľúbenie: „Vedz, že tým, ktorí sa po 12 rokov denne pomodlia 7-ráz Otče náš a Zdravas Mária ku cti mojej prečistej krvi, udelím tieto veľké milosti:

 

1/ Neprídu do očistca o očistci

2/ Prijmem ich do počtu mučeníkov tak, akoby vyliali svoju krv za vieru

3/ Trom príbuzným, podľa voľby dotyčného, udelím milosť vytrvania v stave posväcujúcej milosti.

4/ Duše jeho príbuzných až do štvrtého pokolenia uchránim od pekla o pekle

5/ Budú mesiac pred smrťou upovedomení o jej príchode.

pokračovanie

Pád anjelov a prenasledovanie ľudstva satanom - Maria z Agredy

Klamstvo a jeho následky

 

Kapitola 1

Já jsem Stvořitel nebe i země, jeden Bůh s Otcem a Duchem Svatým.

Jsem tím, kdo mluvil k prorokům a otcům, tím, koho očekávali. Kvůli jejich touze a v souladu se svým slibem, přijal jsem tělo bez hříchu, bez žádosti, když jsem vstoupil do těla Panny jako slunce prosvěcuje nejčistší křišťál. Slunce nepoškodí sklo tím, že vstoupí, ani panenství Panny nebylo porušeno, když jsem přijal svou lidskou přirozenost. Přijal jsem tělo, ale nevzdal se své božskosti.

Nebyl jsem o nic méně Bohem, vládnoucím a naplňujícím vše s Otcem a Duchem Svatým, i když jsem byl, svou lidskou přirozeností, v lůně Panny. Záře není nikdy oddělena od ohně, stejně nebyla má božskost nikdy oddělena od lidskosti, ani ve smrti. Dále jsem si přál, aby mé čisté a hříchu neznalé tělo bylo trýzněno od chodidel až po temeno pro hříchy všech lidí a aby bylo pověšeno na kříž. To je nyní denně nabízeno na oltáříi, aby si mě lidé více zamilovali a častěji si uvědomovali moje milosti.

Ale teď jsem zapomenutý, odmítnutý v opovržení jako král vyhnaný ze svého království, na jehož místo je vyvolen a poctěn hanebný zloděj. Chtěl jsem, aby mé království bylo v člověku a po právu bych byl jeho králem a pánem, jelikož jsem ho stvořil a vykoupil. Nyní ale znevažuje a láme věrnost, kterou mi přislíbil u křtu. Porušuje a odmítá zákony, které jsem pro něj vytvořil. Miluje svou sebestřednost a pohrdá poslušností ke mně. Navíc vyzvedá toho hanebného zloděje, ďábla, nade mě a slibuje mu věrnost. Ďábel je vskutku zlodějem, když za použití zlých svodů a falešných slibů krade lidskou duši, kterou jsem vykoupil svou vlastní krví. Ne proto ji může krást, že by byl nějak mocnější než já, jelikož já jsem tak mocný, že můžu jedním slovem učinit vše a tak spravedlivý, že bych neučinil nejmenší nepravost, i kdyby mě o to žádali všichni svatí.

Nicméně, protože člověk, kterému se dostalo svobodné vůle, dobrovolně pohrdá mými přikázáními a svoluje ďáblu, potom je pouze spravedlivé, aby zakusil ďáblovu tyranii. Ďábla jsem stvořil k dobru, ale pro svou zlou vůli padl a stal se jaksi mým služebníkem, když uvaluje odplatu na zkažené. Třebaže jsem odmítán, zůstávám tak milosrdný, že odpustím komukoli, kdo mě požádá o milost a poníží se, a osvobodím ho od tohoto hanebného zloděje. Dám ale poznat svou spravedlnost těm, kteří setrvávají v pohrdání mnou a jakmile ji uslyší, budou se třást, a ti, kteří ji zakusí řeknou `běda, že jsme byli narozeni či počati, běda, že jsme popudili Pána vznešenosti k hněvu!`

Ale ty, má dcero, kterou jsem pro sebe vyvolil a ke které v Duchu mluvím, miluj mě celým svým srdcem, nikoli tak, jako miluješ svého syna, či dceru či příbuzné, ale více než cokoli na světě. Stvořil jsem tě a žádný z mých ůdů nebyl ušetřen utrpení pro tebe. A přesto tolik miluji tvou duši, že bych se, kdyby to bylo možné, nechal znovu přibít na kříž než tě ztratit. Ber si za vzor mou pokoru: já, který jsem králem slávy a andělů, jsem byl oděn v ubohé hadry a stál nahý u sloupu, zatímco mé uši slyšely nejrůznější urážky a potupení. Dávej přednost mé vůli před svou, protože má Matka, tvá Paní, od počátku do konce nechtěla nic, než to, co jsem chtěl já. Pokud budeš takto konat, tvoje srdce bude s mým srdcem a vzplane mou láskou stejně, jako snadno vzplane cokoliv suché.

Duše tvá mnou bude naplněna a já budu v tobě a všechny dočasné věci se ti stanou hořkými a všechny tělesné žádosti jedem. Spočneš v mých božských pažích, kde není pozemské žádosti, jen radosti a blaženosti ducha. Tam je duše, blažená vně i vnitřně, plná radosti, nemyslíc na nic a netoužíc po ničem než po radosti, kterou má. Miluj tedy mě samotného a budeš mít všechny věci, které si budeš přát a budeš jich mít hojnost. Není snad psáno, že se vdově dostávalo oleje až do dne, kdy Pán seslal na zem déšť, podle slov proroka? Já jsem pravý prorok. Věříš-li mým slovům a naplňuješ-li je, oleje a radosti a jásání se ti bude dostávat po věčnost.

Slova našeho Pána Ježíše Krista jež měl ke své dceři, kterou pojal za svou nevěstu, ohledně článků pravé víry a o tom, které znaky a úmysly by nevěsta měla mít vzhledem k ženichovi.

 

Kapitola 2

„Jsem Stvořitel nebes, země a moře a všeho, co je v nich.

Jsem jeden s Otcem a Duchem Svatým, ne jako bohové z kamene a zlata, jak lidé kdysi říkali, a ne několik bohů, jak si lidé tenkrát mysleli, ale jeden Bůh, Otec, Syn a Duch Svatý, tři osoby, ale jeden v podstatě, Stvořitel všeho, ale nikým nestvořen, zůstávajíc nezměnitelný a všemocný bez začátku či konce. Jsem ten, kdo se zrodil z Panny, aniž bych ztratil svou božskost, leč připojil jsem ji ke své lidskosti, takže v jedné osobě můžu být pravým Synem Boha a Synem Panny. Jsem ten, který byl přibit na kříž, zemřel a byl pohřben; ale má božskost zůstala nedotčena.

Přestože jsem zemřel skrze lidskou přirozenost a tělo, které jsem já, jediný Syn, pojal, přesto jsem nadále žil v božské přirozenosti, ve které jsem byl jediným Bohem společně s Otcem a Duchem Svatým. Jsem tentýž, který vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa a kdo s tebou nyní mluví skrze mého ducha. Vybral jsem si tě a pojal tě jako svou nevěstu, abych ti zjevil svá tajemství, protože tak se mi zlíbilo. Také na tebe mám jisté právo, jelikož jsi mi odevzdala svou vůli, když zemřel tvůj manžel. Po jeho smrti jsi přemýšlela a modlila se ohledně úmyslu stát se pro mě chudou a chtěla ses pro mě vzdát všeho. Takže mám na tebe spravedlivý nárok. Abych odměnil tvou velkou lásku, je pouze příhodné, abych se o tebe staral. Takže tě pojímám za svou nevěstu pro své vlastní potěšení, takové, jaké se pro Boha sluší, aby je sdílel se svou cudnou duší.

Je povinností nevěsty být připravená, když se ženich rozhodne mít svatbu, aby byla náležitě oděna a čistá. Budeš čista, pokud si budeš vždy vědoma svých hříchů, toho, jak jsem tě při křtu očistil od hříchu Adamova a kolikrát jsem tě podepřel a podržel, když jsi do hříchu upadla. Nevěsta by také měla nosit ženichův znak na hrudi, tím myslím, měla bys vždy pamatovat na milosti a laskavosti, které jsem pro tebe vykonal, třeba jak vznešeně jsem tě stvořil, když jsem ti dal tělo a duši, jak vznešeně jsem tě obohacoval, když jsem ti dával zdraví a časná dobra, jak laskavě jsem tě zachránil, když jsem pro tebe zemřel a obnovil ti tvé dědictví, pokud o něj budeš stát. Nevěsta by také měla konat vůli svého ženicha. Jaká jiná je má vůle než ta, abys mě chtěla milovat nade všechny věci a nechtěla nic než mne?

Stvořil jsem všechny věci kvůli lidem a pod ně jsem všechny věci položil. A přesto milují vše, kromě mne a nic si neoškliví, ale mne. Vykoupil jsem zpět jejich dědictví, které ztratili, ale natolik se odcizili a natolik se odvrátili od smyslu, že místo věčné slávy, ve které je věčné dobro, by raději měli slávu pomíjející, která je jako tříšť oceánu, která se na chvíli vzedme jako hora a potom hned klesne v nic. Moje nevěsto, jestliže si nepřeješ nic, než mě, jestliže kvůli mně vším pohrdáš, dětmi i příbuznými, stejně jako majetkem a pověstí – daruji ti nejdražší a nejslastnější odměnu.

Nedám ti zlato ani stříbro jako tvou mzdu, ale sebe, abych ti byl ženichem, já, který jsem králem slávy. Jestliže se stydíš být chudou a opovrhovanou, považ, jak tvůj Bůh kráčel před tebou, když ho jeho služebníci a přátelé na zemi opustili, protože jsem nehledal přátele na zemi, ale přátele v nebi. Máš-li starost a strach, že budeš obtížena prací a nemocí, tak považ, jak hrozné je hořet v ohni. Čeho by se ti dostalo, kdybys urazila nějaké pozemské pány, jako jsi urazila mě? Přestože tě miluji celým mým srdcem, přece nikdy nekonám proti spravedlnosti ani v nejzanedbatelnějších maličkostech.

Tak jako jsi zhřešila ve všech údech, musíš také odčinit v každém údu. Nicméně, pro tvou dobrou vůli a odhodlání se zlepšit, vyměním tvůj ortel za ortel milosti a ulevím z těžšího trestu výměnou za malé množství odškodnění. Z tohoto důvodu, přivítej malé těžkosti radostně, takže můžeš být očistěna a dosáhnout své veliké odměny o to dřív! Je správné, když se nevěsta unaví lopotou vedle ženicha, takže s ním s ještě větší důvěrou ulehne k odpočinku.“

Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své nevěstě o její formaci v lásce a cti k němu, ženichovi, a o nenávisti zkažených k bohu a o lásce ke světu

 

Kapitola 3

“Jsem tvůj Bůh a Pán, ten, kterého uctíváš.

Jsem to já, který jsem vynesl nebe i zemi svou mocí. Nejsou neseny ničím jiným ani nemají žádné jiné podpory. Jsem to já, který jsem nabízen každý den na oltáři, pravý Bůh a pravý člověk, pod podobou chleba. Já jsem ten, kdo tě vybral. Pocti mého Otce! Miluj mne! Poslouchej mého Ducha! Skloň se před mou Matkou jako před svou Paní! Cti všechný moje svaté! Udržuj pravou víru učenou tím, kdo v sobě zakusil konflikt mezi dvěma duchy, duchem klamu a duchem pravdy a s mou pomocí zvítězil.

 

Udržuj pravou pokoru!

Čím je pravá pokora, když ne vyjádřením chvály Bohu za dobré věci, jež nám dal? Dnes jsou ale mnozí, kteří mě nenávidí a odsuzují mé činy a slova jako bolavá a prázdná. Vítají smilníka, ďábla, s otevřenou náručí a milují ho.

Cokoli konají pro mě, konají s reptáním a odporem. Nevyznali by ani mé jméno, kdyby se neobávali názoru druhých. Mají tak vřelou lásku ke světu, že nikdy nepolevují v honbě za ním, ve dne i v noci, a v lásce k němu jsou vždy zapálení. Jejich služba mě těší podobně, jako někoho, kdo dává peníze nepříteli, aby mu zabil syna. To je tím, co dělají. Dávají mi almužnu a ctí mě svými rty, aby získali světskou slávu a podrželi si své výsady a své hříchy. Dobrému duchu je v nich tedy bráněno, aby činil ve ctnosti pokrok.

Chceš-li mě tedy milovat svým celým srdcem a toužit pouze po mně, přitáhnu tě k sobě skrze dobrodiní, jako magnet k sobě přitahuje železo. Položím tě na svou paži, která je tak silná, že ji nikdo nemůže napnout a tak tuhá, že ji nikdo neohne zpět poté, co byla napnuta. Je tak sladká, že předčí každou vůni a nemůže být srovnána se slastmi tohoto světa.“

VYSVĚTLENÍ

Jednalo se o zbožného muže, Mistra Mathiase Švédského, učitele teologie, kanovníka z Linköpingu. Napsal výborný komentář obsahující celou Bibli. Zakoušel jemná pokušení od ďábla týkajících se různých herezí proti Katolické víře, jež všechna překonal s pomocí Krista a nemohl být ďáblem sveden. Toto je konstatováno v životopise Paní Brigity. Byl to právě Mistr Mathias, kdo sepsal předmluvu k těmto knihám začínající Stupor et mirabilia atd. Byl to svatý muž a duchem mocný, slovem i činem. Když ve Švédsku zemřel, nevěsta Kristova, tou dobou žijící v Římě, slyšela v modlitbě hlas, který říkal:”Jsi šťastný ty, Mistře Mathiasi, pro korunu, která byla pro tebe připravena v nebi. Přistup teď k moudrosti, která nikdy nekončí!“ Je možno se o něm dočíst i v Knize I, kapitole 52; Knize V, v odpovědi na otázku 3 v posledním dotazování a Knize VI kapitoly 75 a 89.

Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své nevěstě ohledně toho, aby neměla starosti a nemyslela si, že věci jí zjevené pochází od zlého ducha a o tom, jak rozeznat dobrého a zlého ducha.


Kapitola 4

Já jsem tvůj Stvořitel a Vykupitel. Proč se obáváš mých slov?

Proč jsi měla pochybnosti, zda přišly od zlého či dobrého ducha? Řekni mi, našla jsi v mých slovech něco, co bys dělala v rozporu s vedením svědomí? Nebo jsem ti snad poroučel proti rozumu?“ Na to nevěsta odpověděla: „Nikoli, naopak jsou pravdivá a velmi jsem se zmýlila.“ Duch, tedy ženich, odpověděl: “Nakázal jsem ti tři věci. Z nich jsi mohla rozeznat dobrého ducha. Přikázal jsem ti uctívat svého Boha, který tě stvořil a daroval ti všechny věci, které máš.

Tvůj rozum ti také říká, abys ho ctila nade všechny věci, které máš. Přikázal jsem ti, abys uchovávala pravou víru, tedy abys věřila, že nic nebylo učiněno bez Boha a nic nemůže být učiněno bez Boha. Také jsem ti přikázal, abys směřovala usilovala o střídmost ve všech věcech, protože svět byl stvořen pro člověka, aby jej lidé mohli užívat ke svým potřebám. Stejně tak můžeš rozeznat nečistého ducha ze tří věcí, protikladů zmíněných. Pokouší tě, abys hledala chválu sebe a byla pyšná na věci, které ti byly dány. Pokouší tě, abys zradila svou víru. Také tě svádí k nevázanosti v celém tvém těle a k tomu, aby po tomto zahořelo tvé srdce.

Někdy také klame lidi pod maskou dobra. Proto jsem ti přikázal, abys vždy zkoumala své svědomí a otevřela je moudrým duchovním rádcům. Proto nepochybuj, že dobrý Boží duch je s tebou, vidouc, že netoužíš po ničem, než po Bohu a planeš jeho láskou. Já jsem jediný, kdo to může učinit. Je pro ďábla nemožné se k tobě přiblížit. Není ani možné, aby se jakkoli přiblížil ke špatným lidem, pokud to nedopustím, buď pro jejich hříchy, či nějaké moje skryté rozhodnutí, protože je také mým stvořením jako vše ostatní a byl mnou stvořen dobrým, přestože se stal zlým skrze svou vlastní zášť. Jsem Pánem nad ním. Proto mě křívě obviňují ti, kdo říkají, že lidé, sloužící mi s velkou oddaností, jsou šílení a mají ďábla.

Dělají ze mě někoho, kdo vydá svou čistou a důvěřivou ženu smilníkovi. Takovým bych byl, kdybych někoho, kdo byl spravedlivý a plný lásky ke mně, vydal démonovi. Ale protože jsem věrný, žádný démon nikdy neovládne duši kohokoliv z mých věrných služebníků. Přestože moji přátelé se někdy zdají téměř blázniví, není to proto, že by trpěli ďáblem, ani proto, jak oddaně mi slouží. Spíše je to kvůli nějakému poškození mysli, nebo jiné skryté příčině, která slouží k jejich poníženosti. Někdy se také může stát, že ďábel ode mě dostane moc nad tělem dobrého člověka pro jeho větší odměnu, nebo že zastře jeho vědomí. Nicméně, nikdy nemůže získat vliv na duši těch, kteří ve mně mají víru a radují se ve mně.

Kristova nejlaskavější slova ke své nevěstě obsahující obraz vznešeného hradu, který značí Církev bojující a o tom, jak teď bude Církev Boží přestavěna skrze modlitby přeslavné Panny a svatých.

 

Kapitola 5

Já jsem Stvořitelem všech věcí. Jsem Králem slávy a Pánem andělů.

Postavil jsem pro sebe vznešený hrad a vložil do něj své vyvolené. Moji nepřátelé podkopali jeho základy a přemohli mé přátele natolik, že morek vychází z chodidel mých přátel, když sedí přivázaní ke dřevu kůlů. Jejich ústa jsou pohmožděna kameny a jsou týráni hladem i žízní. Navíc nepřátelé pronásledují jejich Pána. Moji přátelé nyní prosí a úpí o pomoc, spravedlnost volá po pomstě, ale milosrdnost káže odpustit.“

Potom Bůh pravil k nebeskému zástupu, který stál poblíž: “Co si myslíte o těchto lidech, kteří se chopili mého hradu?“ Všichni odpověděli jednohlasně: “Pane, všechna spravedlnost je v tobě a v tobě vidíme vše. Veškerý soud je dán tobě, Synu Boží, který jsi bez počátku a konce, ty jsi jejich soudce.“ A on pravil: „Přestože všechno znáte a vidíte ve mně, přesto kvůli mé přítomné nevěstě řekněte, jaký trest je spravedlivý?“ Oni pravili: “Toto je spravedlnost: ti, kteří podkopali zeď budou potrestáni jako zloději, ti, jež setrvají ve zlu, budou potrestání jako samozvanci, zajatci budou osvobozeni a hladoví nasyceni.“

Poté promluvila Marie, Matka Boží, která předtím mlčela, a pravila: „Můj Pane a synu předrahý, byl jsi v mém lůně jako pravý Bůh a člověk. Snížil ses a posvětil mě, jež jsem byla hliněnou nádobou. Prosím tě: smiluj se nad nimi ještě jednou!“ Pán odpověděl své Matce: „Požehnané budiž slovo tvých úst! Jako sladká vůně vystupuje k Bohu. Ty jsi slávou a Královnou andělů a všech svatých, protože Bůh byl tebou utěšen a všichni svatí naplněni radostí. A protože tvá vůle byla jako má vlastní od počátku tvého mládí, ještě jednou učiním, jak si přeješ.“ Poté pravil k nebeskému zástupu: „Protože jste bojovali odvážně, pro vaši lásku se nechám nyní usmířit. Pohleďte, přestavím svou zeď na základě vašich modliteb.

Zachráním a vyléčím ty, kteří byli silou utlačováni a poctím je stonásobně pro příkoří, která utrpěli. Jestliže násilníci požádají o milost, mír a milost dostanou. Ti, kteří tímto pohrdnou, zakusí mou spravedlnost.“ Potom řekl své nevěstě: “nevěsto moje, vyvolil jsem tě a oděl tě do svého ducha. Slyšíš slova má a těch mých svatých, kteří, přestože vše vidí ve mně, kvůli tobě promluvili, abys mohla porozumnět. Ty, která jsi stále v těle, do mě ani nemůžeš nazírat tak jako ti, kteří jsou duchy. Nyní ti ukážu, co tyto věci znamenají. Hrad, o kterém jsem mluvil, je Svatá Církev, kterou jsem postavil svou vlastní krví a krví svatých. Stvrdil jsem ji svým milosrdenstvím a vyvolené své a přátele jsem do ní vložil. Jeho základem je víra, tedy přesvědčení, že já jsem spravedlivý a milosrdný soudce.

 

Každý sice věří a hlásá, že jsem milosrdný, ale téměř nikdo nevěří, že jsem spravedlivý soudce

 

Základy jsou nyní podkopány, protože každý sice věří a hlásá, že jsem milosrdný, ale téměř nikdo nevěří, že jsem spravedlivý soudce. Smýšlejí o mě, jako o špatném soudci. Soudce by jistě byl špatným, kdyby z milosti ponechal zlovolné bez trestu, aby nadále utlačovali spravedlivé.

Já ale jsem spravedlivý i milosrdný soudce a nenechám nejmenší hřích nepotrestán, ani nejmenší dobro neodměněné. Podkopáním této zdi vstoupili do Svaté Církve lidé, kteří hřeší beze strachu, kteří popírají mou spravedlnost a trýzní mé přátele tak, jako by je přibili ke kůlu. Žádná radost ani útěcha není dopřána mým přátelům. Namísto toho jsou trestáni a zlořečeni, jakoby byli posedlí ďáblem. Když o mně řeknou pravdu, jsou umlčeni a nařčeni ze lži. Zaníceně žízní po zvěstování, či naslouchání pravdy, ale nikdo je neposlouchá, ani jim pravdu nekáže.

Navíc se mi, Bohu Stvořiteli, rouhají. Protože lidé říkají: `Nevíme, zda Bůh existuje. A existuje-li, je nám to jedno.` Zástavu mou zahodí na zem, šlapou po ní a říkají: `Proč trpěl? Co je nám to platné? Kdyby nám splnil přání, budeme spokojeni – ať si nechá své království a svá nebesa!` Chci k nim přijít, ale říkají: `Zemřeli bychom, než bychom se vzdali své vlastní vůle!` Nevěsto moje, vidíš co jsou zač tito lidé! Stvořil jsem je a můžu je zahubit jedním slovem. Jak nestydatí jsou ke mně! Pro modlitby mé Matky a všech svatých zůstávám milosrdný a trpělivý natolik, že jim pošlu slova svých úst a nabídnu jim milost.

Chcou-li ji přijmout, budu usmířen. Jinak poznají moji spravedlnost a budou jako zloději veřejně zahanbeni před anděly a lidmi a zatraceni každým z nich. Jako zločinci pověšeni na rozeklaném popravišti a sžíráni vránami budou stravováni démony, ale nebudou pozřeni. Jako lidé odsouzeni ke kůlům nenachází odpočinek, naleznou bolest a hořkost ze všech stran. Horká řeka bude vlita do jejich úst, ale jejich žaludky nebudou naplněny a budou každý den obnoveni ke svým trestům. Ale moji přátele budou v bezpečí a budou těšeni slovy, přicházejícími z mých úst. Uvidí moji spravedlnost společně s mým milosrdenstvím. Odím je do zbroje své lásky a učiním je tak silné, že odpůrci víry se zbortí jako bláto. Až uvidí mou spravedlnost, budou stát ve věčné hanbě za to, jak zneužívali mou trpělivost.“

Kristova slova k nevěstě o tom, že jeho Duch nemůže přebývat ve zlovolném a o oddělení svévolníků od dobrých a vyslání spravedlivých, vyzbrojených duchem, do války proti světu.

 

Kapitola 6

 

Moji nepřátelé jsou jako nejdivočejší zvěř, jež nikdy nedochází spokojenosti či klidu

Jejich srdce je tak pusté mé lásky, že myšlenka na mé utrpení v něj nikdy nevstoupí. Ani jednou nevyšlo z jejich srdce slovo podobné tomuto: „Pane, vykoupil jsi nás, buď pochválen za své hořké utrpení!“ Jak může můj Duch přebývat v lidech, kteří pro mě nemají žádnou božskou lásku, v lidech, kteří raději zradí jiné, jen aby dosáhli své vůle? Jejich srdce je plné červů, tedy pozemských žádostí. Ďábel zanechal svou mrvu v jejich ústech, proto nemají v mých slovech žádné zalíbení. A tak je pilou odřežu od mých přátel. Není horšího způsobu smrti, nežli zemřít pod pilou. Stejně tak není trestu, ve kterém nebudou mít podíl: budou ďáblem rozřezáni ve dví a ode mě odloučeni. Jsou mi tak ohavní, že od sebe oddělím vše, co je s nimi srostlé.

Proto posílám vpřed své přátele, aby mohli oddělit ďábly od mých druhů, protože ďáblové jsou mí praví nepřátelé. Vyšlu přátele jako ozbrojené rytíře do války.

 

 

Každý, kdo umrtvuje tělo a zdržuje se nepravostí, je mým pravým vojákem...

Namísto kopí budou mít slovo mých úst a v rukou meč víry; na jejich hrudi bude krunýř lásky, takže, ať se stane cokoli, jejich láska ke mně neuvadne. Po boku budou muset nosit štít trpělivosti, aby vše trpělivě snášeli.

Obrnil jsem je jako zlato do pouzdra: nyní by měli vyjít a kráčet mými cestami. Podle plánu spravedlnosti jsem nemohl vejít ve slávu svého majestátu, aniž bych podstoupil trýzně v mé lidské přirozenosti.

Jak v ni tedy dojdou oni? Jestliže trpěl jejich Pán, není překvapivé, že budou trpět také. Jestliže jejich Pán snášel bič, není pro ně ničím hrozným snášet slova.

Nemusí se bát, protože je nikdy neopustím. Jako je nemožné, aby ďábel vstoupil do srdce Boha a to rozdělil, je také nemožné, aby je ďábel oddělil ode mě. A jelikož jsou v mých očích jako nejryzejší zlato, tak i když budou zkoušeni trochou ohně, neopustím je: je to pro jejich větší odměnu.“

 

O asketickom živote - stratégia boja proti pekelným mocnostiam zla


 

Slova slavné Panny ke své dceři o tom, jak se odívat, a o šatech a okrasách, kterými by se dcera měla zdobit a šatit

Kapitola 7

Jsem Marie, která porodila Syna Božího, pravého Boha a pravého člověka. Já jsem Královna andělů.

Můj Syn tě miluje celým svým srdcem. Miluj ho tedy! Měla bys být oděna v nejjasnější šaty a já ti ukážu, jak se odít a jaký šat by to měl být. Jako jsi předtím měla nátělník, šnerovačku, boty, plášť a brož na prsou, oblečeš nyní oděv duchovní.

Nátělníkem je kajícnost. Jako je nátělník oblékán nejblíže tělu, také pokání a zpověď jsou první cestou obrácení k Bohu. Skrze ni je mysl, jež měla jednou zálibu v hříchu, očištěna a necudné tělo ovládnuto. Párem bot jsou dvě hodnoty, tedy úmysl odčiňovat minulé přestupky a úmysl konat dobro a zlu se vyhýbat. Tvou šněrovačkou je naděje v Boha. Jako ta má dva rukávy, ať je i v tvé naději spravedlnost a milosrdenství. Tehdy budeš doufat v milost Boží, když nezanedbáš jeho spravedlnost.

Rozmýšlej o jeho spravedlnosti a soudu tak, abys nezapomněla na jeho milost, protože on nečiní spravedlnost bez milosti a milost bez spravedlnosti. Pláštěm je víra.

Tak jako plášť vše přikrývá a vše je v něm zahaleno, stejně tak lidská přirozenost může vše obsáhnout a domoci se všeho skrze víru. Takový plášť by měl být ozdoben odznaky ženichovy lásky, tedy jak tě stvořil, jak tě vykoupil, jak tě živil a přinesl do svého ducha a otevřel ti duchovní oči.

Brož je upomínka na jeho utrpení.

Pevně připni na svou hruď myšlenku na to, jak byl ponižován a bičován, jak stál živý na kříži, zkrvaven a probodán ve všech šlachách, jak bylo v okamžiku smrti jeho celé tělo zachváceno naléhavou bolestí utrpení, jak vydal svého ducha do rukou jeho Otce.

Tato brož nechť je vždy na tvé hrudi. Svätý škapuliar a sväteniny

Na tvou hlavu ať je posazena koruna, tedy cudnost tvých citů, pro kterou by jsi raději strpěla důtky, než by jsi byla ještě poskvrněna. Nechť jsi zdrženlivá a hodna! Na nic nemysli, po ničem netuž, jen po svém Bohu a Stvořiteli. Když máš jeho, máš vše. Takto ozdobena, očekávej svého ženicha.“

Gloria Polo


Královna nebeských slov ke své milované dceři učíc ji, jak by měla milovat a velebit Syna společně s jeho Matkou.

 

Kapitola 8

“Já jsem Královna Nebes. Zajímalo tě, jak bys mi měla vzdávat chválu. Věz jistě, že veškerá chvála mému synu je i chvála mně.

A ti, kteří ho hanobí, hanobí mě, protože má láska k němu a jeho ke mě byla tak vroucí, že jsme oba byli jako jedno srdce. Tak vysoce poctil mě, která jsem byla pozemskou nádobou, že mě pozvedl nade všechny anděly. Měla bys mě tedy velebit takto: “Požehnaný jsi ty, Bože, Stvořiteli všeho, který jsi ráčil sestoupit do lůna Panny Marie. Požehnaný jsi ty, Bože, který sis přál být v Panně Marii, aniž bys jí byl břemenem a ráčil jsi z ní přijmout neposkvrněné tělo bez hříchu.

Požehnaný jsi ty, Bože, který jsi přišel k Panně, dávaje radost její duši a jejímu celému tělu a který jsi z ní vyšel k čisté radosti jejícho celého těla. Požehnaný jsi ty, Bože, který jsi po svém nanebevsoupení konejšil Pannu Marii svou Matku častými útěchami a navštívil ji se svým potěšením. Požehnaný jsi ty, Bože, který jsi vzal tělo i duši Panny Marie, tvé Matky, do nebe a poctil ji umístěním vedle své božskosti nade všechny anděly. Smiluj se nade mnou pro její modlitby!“

Slova Královny Nebes ke své milované dceři týkající se krásné lásky, kterou měl Syn pro svoji Pannu Matku, a o tom, jak byla Matka Kristova počata v čistém manželství a požehnána v lůně a o tom, jak byla, tělo i duše, vzata do nebe a o moci jejího jména a o andělech přidělených k lidem pro dobro či pokušení.

 

Kapitola 9

Já jsem Královna Nebes. Miluj mého Syna, protože je nejhodnotnější; máš-li ho, máš vše, co má hodnotu

A je nejvíce hoden touhy; když máš jej, máš vše, co je hodno touhy. Miluj ho také, protože je nejctnostnější, máš-li ho, máš všechny ctnosti. Řeknu ti, jak krásná byla jeho láska k mému tělu a duši a jak moc poctil moje jméno. On, můj vlastní Syn, mě miloval dříve než já jeho, jelikož je mým Stvořitelem. Přistoupil k mému otci a matce v tak čistém manželství, že nebyl k nalezení čistější pár. Nikdy netoužili setkávat se jinak, než v souladu se Zákonem - kvůli plození. Když jim anděl zvěstoval, že porodí Pannu, ze které vzejde spása světa, raději by zemřeli, než by k sobě přistoupili v tělesné lásce; chtíč v nich zemřel.

Ale, ujišťuji tě, z božské dobroty a kvůli andělově poselství se tělesně setkali, ne ze smyslnosti, ale proti vůli své pro lásku k Bohu. Takto bylo mé tělo stvořeno z jejich sémě skrze božskou lásku. Když bylo utvořeno mé tělo, Bůh do něj poslal ze svého božství duši; ta byla hned posvěcena společně s tělem a andělé je střežili a opečovali dnem i nocí.

Není možné ti sdělit, jak veliká radost naplnila mou matku, když byla má duše posvěcena a připojena k tělu.

Později, když byla ukončena cesta mého života, on nejdříve vyzvedl mou duši, jako paní těla, na místo přednější ostatních vedle slávy jeho božství a poté mé tělo tak, že tělo žádného jiného stvoření není tak blízko Bohu jako moje.

Hle, jak mnoho můj Syn miloval moji duši a tělo! Jsou ovšem i takoví lidé, kteří zlovolně popírají nanebevzetí mého těla i duše a jsou další, kteří o tom prostě neví. Ale pravda toho je jistá: byla jsem vzata ke slávě Boží v těle a duši. Slyš, jak můj Syn oslavil mé jméno! Moje jméno je Marie, jak praví evangelium. Když slyší andělé toto jméno, porozumí a zaradují se a vzdají díky Bohu, protože skrze mě a se mnou vykonal tak velikou milost a protože vidí lidskost mého Syna oslavenu v jeho božství. Duše v očistci se zaradují velice jako ten, který leží nemocný a uslyší od ostatních slovo útěchy a to potěší jeho srdce a hned mu udělá radost.

 

 

Při zvuku mého jména se dobří andělé ihned přibližují ke spravedlivým duším ...

kterým byli dáni jako strážci a radují se nad jejich pokrokem.

Dobří andělé byli dáni každému jako ochrana a andělé zlí jako zkouška. Není to tak, že by andělé byli někdy odděleni od Boha, ale spíše pomáhají duši, aniž by opouštěli Boha a zůstávají pevně v jeho přítomnosti, zatímco duši zapalují a podněcují pro konání dobra. Všichni démoni se děsí a obávají tohoto jména.

Při zvuku jména Mariina okamžitě pouští duši ze svého sevření. Jako pták opouští svou kořist ze svých spárů, zaslechne-li zvuk, ale vrací se, když vidí, že se nic neděje, tak také démoni zanechávají duši, jsou-li vyděšeni zvukem mého jména, ale přiletí zpět a vrátí se k ní rychle jako šíp, pokud nevidí zlepšení.

Nikdo není ve své lásce k Bohu tak chladný – pokud není jeden ze zatracených – že by se od něj ďábel nevzdálil, vzývá-li moje jméno s úmyslem nevrátit se nikdy ke svým špatným zvykům a ďábel zůstane pryč pokud člověk nepojme úmysl opět smrtelně hřešit. Ovšem, někdy je ďáblu dovoleno, aby ho ještě trápil pro jeho větší odměnu, ale nikdy, aby se ho zmocnil. Slova Panny Marie ke své dceři, nabízející užitečnou nauku, jak by měla žít, a popisující mnoho podivuhodných detailů týkajících se utrpení Krista.

 

 

Kapitola 10

Já jsem Královna nebes, Matka Boží. Řekla jsem ti, že je dobré na prsou nosit brož

Nyní ti plněji ukážu, jak jsem od první chvíle, kdy jsem poznávala a pochopila existenci Boží, dbala na svou spásu a náboženské předpisy. Když jsem plněji poznala, že Bůh sám je mým Stvořitelem a je soudcem nad mými skutky, hluboce jsem si ho zamilovala a byla jsem neustále pozorná a dbala jsem, abych ho nepřestoupila slovem nebo skutkem. Když jsem poznala, že dal svůj zákon a přikázání svým lidem a skrze ně učinil tolik zázraků, učinila jsem pevné rozhodnutí v mé duši, že nebudu milovat nic než jeho a vše světské se mi stalo protivným.

Potom, když jsem poznala, že Bůh sám vykoupí svět a zrodí se z Panny, byla jsem tak zasažena láskou k němu, že jsem nemyslela na nic než na Boha a nechtěla nic než jej. Pokud jsem mohla, zdržovala jsem se konverzace a přítomnosti rodičů a přátel a dala jsem potřebným veškeré vlastnictví, které jsem nabyla . Neponechala jsem si nic než nuznou stravu a oděv.

Kromě Boha mi nic nebylo potěšením. V srdci jsem doufala, že se dožiji doby jeho narození a třeba budu i hodna stát se poníženou služkou Matky Boží. Také jsem ve svém srdci učinila slib zachovat své panenství, pokud by to pro něj bylo přijatelné, a nevlastnit vůbec nic ze světa. Ale kdyby si Bůh přál něco jiného, mým přáním bylo, aby se jeho, ne moje, vůle děla, protože jsem věřila, že je schopen vykonat všechno a nechce pro mě nic, jen to nejlepší. A tak jsem svěřila veškerou svou vůli jemu. Když přišel stanovený čas pro uvedení panen do chrámu Páně, byla jsem s nimi také přítomna díky zbožné poslušnosti mých rodičů. Pomyslela jsem si, že pro Boha není nic nemožného a že, jelikož věděl, že netoužím po ničem než po něm, bude schopen zachovat mé panenství, jestliže ho tak těší, v opačném případě, nechť se stane vůle jeho!

Po vyslechnutí všech nařízení v chrámu jsem se vrátila domů, hoříce láskou k Bohu více než kdykoli předtím, vzněcována novými plameny a tužbami každý den. Z tohoto důvodu jsem se stáhla do ústraní ještě víc a byla jsem osamocena nocí i dnem obávaje se velice, aby moje ústa neřekla něco, či moje uši neslyšely něco proti Bohu, nebo moje oči neviděly něco smyslného. Stejný strach jsem cítila ve svém tichu a úskostlivě jsem si přála, abych nemlčela o věcech, které bych vyslovit měla.

Zatímco jsem byla ve svém srdci takto pohnuta a osamocena, svěřujíc svou veškerou naději Bohu, v tu chvíli ke mně přišlo vnuknutí pomyslet na velikou moc Boží, kterak mu slouží andělé a všechna stvoření a jaká je jeho nepopsatelná a nekonečná sláva. Když jsem se nad tím vším podivovala, uviděla jsem tři úžasné pozoruhodnosti. Uviděla jsem hvězdu, ale nikoli takovou, která svítí z oblohy. Uviděla jsem světlo, ale nikoli takové, které svítí ve světě. Ucítila jsem vůni, nikoli bylinnou či podobnou, ale neuvěřitelně sladkou, jež mě zcela naplňila, až jsem měla pocit, že pro radost vyskočím. Právě tehdy jsem uslyšela hlas, nebyl však z lidských úst. Bála jsem se, když jsem jej uslyšela a napadlo mě, zda to nebyl přelud. Anděl Boží se poté zjevil přede mnou v nejkrásnější lidské podobě, byť ne v těle, a pravil mi: “Zdrávas, milosti plná!“

Když jsem to uslyšela, přemýšlela jsem, co by to mohlo znamenat, nebo proč mě takto zdraví, jelikož jsem věděla a věřila, že jsem nehodna takové věci nebo čehokoliv dobrého, ale také, že pro Boha je možné učinit cokoliv si přeje. Anděl dále pravil: 'Potomek, který se ti má narodit je svatý a bude nazván Syn Boží. Stane se podle vůle Boží.' Nemyslela jsem si, že jsem hodna, ani jsem se anděla netázala 'Proč?' či 'Kdy se to stane?', ale zeptala jsem se: 'Jak se to může stát, že já nepatrná, která ani nepoznávám muže, se mám stát Matkou Boží?' Anděl mně odvětil, jak bylo řečeno, že pro Boha není nic nemožné, ale 'cokoli chce učinit, stane se.'

Když jsem uslyšel slova anděla, pocítila jsem nejvroucnější touhu stát se Matkou Boží a moje duše promluvila z lásky: 'Zde jsem, ať se mi stane podle tvé vůle!' Při tom slově, přímo tehdy a tam, byl můj Syn počat v mém lůně k nepopsatelnému pohnutí mé duše a všech mých údů. Když jsem jej měla v lůně, nosila jsem jej bez jakékoli bolesti, bez jakékoli těžkosti či únavy v mém těle. Ponížila jsem se v každém ohledu, vědouce, že nosím Všemocného. Když jsem ho porodila, učinila jsem tak bez jakékoli bolesti či hříchu, tak, jako jsem ho počala, s takovým pohnutím duše a těla až jsem měla pocit, že ze všeho nadšení kráčím po vzduchu.

Právě tak, jak vstoupil do mých údů k radosti mé duše, tak k radosti mých všech údů ze mě vzešel, nechávaje mou duši potěšenou a panenství neporušené. Když jsem na něj pohlédla a pomyslela na jeho krásu, vědouce, že nejsem hodna takového syna, radost prosakovala mým duchem jako kapky rosy. Když jsem pomyslela, maje na paměti četbu mezi proroky, na místa, kde budou jeho ruce a nohy přibity při ukřižování, moje oči se naplnily slzami a srdce bylo trháno smutkem. Můj syn pohlédl do mých slzavých očí a velmi se rozesmutnil. Když jsem pomyslela na jeho božskou moc, byla jsem opět utěšena, uvědomila jsem si, že takto si to přál a bylo to tedy správné, a podřídila jsem svou vůli jeho. Tak byla má radost vždy spojena s žalem.

Když nadešel čas utrpení mého Syna, jeho nepřátelé se ho chopili. Bili ho na tvář a krk a plivali na něj, zatímco se mu posmívali. Když byl přiveden k pilíři, sám odložil svůj oděv, položil ruce na sloup a jeho nepřátelé jej surově svázali. Přivázán k pilíři bez jakéholi oděvu tak, jak se narodil, stál a byl tupen pro svou nahotu. Jeho přátelé prchli, ale jeho nepřátelé byli připraveni konat. Obestoupili ho ze všech stran a bičovali jeho tělo prosté poskvrny a hříchu. Stála jsem poblíž a při prvním úderu jsem se zhroutila jako mrtvá. Když jsem se probrala, mohla jsem vidět jeho tělo zdrásané a zbičováné na žebra. Ještě hroznější bylo, že, kdykoli táhli důtkami zpět, zatížené řemínky trhaly jeho tělo.

Jak tam můj syn stál, celý zakrvácený a pokrytý ranami tak, že na něm nebylo místa, kde by mohl být bičován, někdo se, pohnut duchem, otázal: 'Chcete zabít jeho, neodsouzeného?' A rovnou přetnul jeho pouta. Potom můj Syn opět oblékl svůj šat. Viděla jsem, že místo, kde můj Syn stál, bylo pokryto krví a podle stop jsem mohla říci kudy kráčel, protože zem byla prosáklá krví, kamkoli šel. Neměli s ním trpělivost, nenechávali jej se obléct, ale strkali do něj a ve spěchu ho tahali. Když byl můj Syn odváděn jako zloděj, utíral krev ze svých očí.

Jakmile byl odsouzen, položili na něj kříž, aby ho nesl. Chvíli ho držel, ale potom někdo přišel a podepřel ho, aby jej nesl za něj. Když můj Syn směřoval na místo utrpení, někteří lidé ho častovali údery do krku, jiní do tváře. Byl uhozen tak tvrdě a takovou silou, že, byť jsem neviděla, kdo ho uhodil, zvuk úderu jsem zřetelně slyšela. Když jsem dorazila k místu ukřižování, uviděla jsem prostředky připravené pro jeho smrt. Když se tam dostal můj Syn, odložil svůj oděv a pohůnci si řekli:

'Toto je náš šat, nedostane jej zpět, jelikož je odsouzen na smrt.' Můj syn tam stál ve své nahotě, když k němu někdo přiběhl a nabídl mu roušku, kterou zakryl svůj stud. Potom se ho chopili jeho krutí popravčí, vypnuli jej na kříži a přibili nejprve jeho pravou ruku ke břevnu, jež mělo otvor pro hřeb. Probili jeho ruku v místě, kde byla kost silnější. Lanem přitáhli jeho druhou ruku a připevnili ji ke břevnu stejným způsobem. Pak přibili jeho pravou nohu s levou nad ní pomocí dvou hřebů, takže všechny jeho šlachy a žíly byly přepnuty a potrhány. Pak přitlačili korunu z trnů[1] na jeho hlavu a ta se zaryla tak hluboko do jeho předrahé hlavy, že mu tekoucí krev naplnila oči, ucpala uši a zmáčela vousy, když stékala. Jak stál na kříži pokryt ranami a krví, pocítil soucit ke mně, která jsem stála opodál v slzách a hledíc zakrvácenýma očima na Jana, mojeho synovce, svěřil mě jemu.

V tu chvíli jsem mohla slyšet, jak někteří říkají, že byl můj Syn zloděj, nebo lhář a někteří tvrdili, že si nikdo nezasluhuje smrt více, než můj syn. Má bolest se tímto více jitřila. Ale, jak jsem již řekla, když byl do něj vražen první hřeb, ten první úder mnou tak otřásl, že jsem padla na zem jako mrtvá, oči zahaleny do tmy, ruce třesoucí a nohy mdlé. V hořkosti mého žalu jsem nebyla schopna sledovat nic, až do chvíle, kdy byl celý upevněn na kříži. Když jsem se zvedla, viděla jsem svého Syna, jak tam visí v bolesti a ve svém zděšení jsem se já, jeho nejbolestnější Matka, mohla pro samou trýzeň stěží udržet na nohách.

Když viděl mě a jeho přátele neutěšeně plakat, můj Syn vykřikl mocným a bolestným hlasem ke svému Otci: 'Otče, proč jsi mě opustil?' Bylo to, jakoby říkal: 'Není, kdo by měl se mnou soucit, jen ty, Otče.' V této chvíli se zdály jeho oči být polomrtvé, líce propadlé, tvář žalostná, ústa otevřená a jazyk zkrvavený. Břicho bylo hluboko vpadlé, veškeré tekutiny vysušeny, jakoby už neměl žádné životní orgány. Jeho celé tělo bylo bledé a mdlé ze ztráty krve. Jeho ruce a nohy byly strnule vypnuty, vtaženy do kříže a podle tvaru kříže tvarovány. Jeho vousy a vlasy byly zcela pokryty krví.

Tam stál, pohmožděný a sinalý a pouze jeho srdce bylo čerstvé, jelikož bylo té nejlepší a nejodolnější konstituce. Přijal ze mě tělo nejryzejší a dobře stavěné. V některých chvílích vystupovala bolest z končetin a šlach jeho raněného těla do jeho stále silného a nezlomeného srdce a způsovala mu neuvěřitelná muka a utrpení. V jiných chvílích sestupovala bolest ze srdce do jeho zraněných končetin a tak hořce oddalovala smrt.

V těchto bolestech pohlédl můj Syn na své plačící přátele, kteří by sami nesli jeho bolest skrze jeho pomoc, nebo byli navždy spalováni peklem, raději, než ho vidět takto mučeného. Jeho bolest pro žal svých přátel převýšila veškerou hořkost a utrpení, které podstupoval v těle a srdci, tak vroucně je miloval. Poté, z nesnesitelné tělesné trýzně jeho lidské přirozenosti, zvolal k Otci: 'Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.' Když jsem já, jeho nejbolestnější matka, slyšela tato slova, celé mé tělo se třáslo hořkou bolestí srdce.

Tolikrát jsem potom přemýšlela o tom výkřiku a vždy zůstal přítomný a živý v mých uších. Jak se blížila jeho smrt a jeho srdce bylo lámáno náporem bolesti, celé jeho tělo se zachvělo, jeho hlava se na chvíli zvedla a poté klesla, jeho ústa se otevřela a bylo možné vidět jeho zkrvavený jazyk. Jeho ruce se trochu vytáhly z místa proražení a jeho nohy musely přenést více váhy. Jeho prsty a paže se naply a záda ztuhla přitisknuta ke kříži.

Potom mi někteří řekli: 'Marie, tvůj Syn je mrtev.' Jiní říkali: 'Zemřel, ale opět vstane.' Když všichni odcházeli, přišel muž a vrazil do jeho boku kopí takovou silou, že téměř vyšlo na druhé straně. Když bylo kopí vytaženo, špička se zdála rudá krví. Zdálo se mi, že mé vlastní srdce bylo probodnuto, když jsem viděla probodnuto srdce mého milovaného Syna. Potom byl sňat z kříže. Vzala jsem jeho tělo na klín; bylo jako tělo malomocného, celé sinavé. Jeho oči byly bez života a plny krve, ústa studená jak led, vousy jako šlahoun, tvář ztuhlá. Jeho ruce byly tak strnulé, že nešly pokrčit zpět níže, než k úrovni pasu.

Měla jsem ho na svém klíně, právě takového, jaký byl na kříži, strnulého ve všech údech. Potom ho položili do čistého plátna a svým šátkem jsem mu vysušila jeho rány a údy a zavřela mu oči a ústa, která zůstala otevřena, když zemřel. Pak ho položili do hrobu. Jak ráda bych tam ulehla se svým Synem, kdyby to byla jeho vůle! Když byly vykonány tyto úkony, přišel Jan a vzal mě do svého domu. Vidíš dcero, co všechno můj syn pro tebe podstoupil!“

[1] Vysvětlení z Knihy 7 – Kapitoly 15: “Potom trnovou korunu, kterou sňali z jeho hlavy, když byl dáván na kříž, vrátili a upevnili na jeho nejsvětější hlavu. Probodla jeho posvátnou hlavu takovou silou, že tehdy a tam byly jeho oči naplněny tekoucí krví a jeho uši byly ucpány.“

Kristova slova ke své nevěstě o tom, jak se sám z vlastní vůle vydal, aby byl ukřižován svými nepřáteli a o tom, jak skrze pomyšlení na jeho utrpení uchránit tělo před špatnostmi.

 

Kapitola 11

Syn Boží promluvil ke své nevěstě a pravil: „Já jsem Stvořitel nebe i země a je to moje skutečné tělo, jež je konsekrováno na oltáři.

Miluj mě celým svým srdcem, protože jsem tě miloval a vydal se z vlastní vůle nepřátelům, když moji přátelé a Matka byli zanecháni v hořkém žalu a truchlení.

I když jsem viděl kopí, hřeby, důtky a jiné nástroje trýzně, přijal jsem muka rád. Když byla moje hlava ze všech stran drásána trnovou korunou a krev mi tekla ze všech stran, tehdy, i kdyby moji nepřátelé získali mé srdce, nechal bych je, aby jej raději trýznili a drásali, než abych tě ztratil. Jsi tedy velmi nevděčná, pokud mě pro tak velikou lásku nemiluješ.

Jestliže byla pro tebe moje hlava probodána a na kříži skloněna, tvá hlava by měla být skloněna k pokoře. Jelikož byly moje oči krvavé a plné
slz, i tvoje oči by se měly zdržovat rozkošných pohledů. Jelikož byly moje uši naplněny krví a slyšely vůči mně slova posměchu, i tvoje uši by se měly odvrátit od plané a nevhodné řeči. Jestliže se mým ústům dostalo nápoje hořkosti a byla jim odepřena sladkost, chraň svá ústa před zlým a otevírej je pro dobré. Jestliže byly moje ruce hřeby rozpaženy, ať jsou i tvé ruce, totiž skutky, otevřeny pro chudé a pro má přikázání. Ať jsou tvé nohy, tedy zalíbení, se kterými by jsi ke mně měla kráčet, ukřižovány pro vášně, aby, stejně jako jsem já trpěl ve všech svých údech, byly všechny tvé údy připraveny mi sloužit. Žádám po tobě větší službu než po jiných, protože jsem tě zahrnul větší milostí.“

O tom, jak se anděl modlí za nevěstu a jak se Kristus ptá anděla, co je to, co žádá pro nevěstu a k čemu je jí to dobré.

 

Kapitola 12

Dobrý anděl, strážce nevěsty, se zjevil a modlil se za ni. Pán mu odpověděl a řekl: „Ten, kdo se chce modlit za druhého, by se měl modlit za jeho spásu.

Jsi jako neuhasitelný oheň neustále hořící mou láskou. Vidíš a víš všechny věci, když vidíš mě. Nechceš nic, jen to, co chci já. Řekni mi tedy, co je dobrého pro tuto mou novou nevěstu?“ Odpověděl: „Pane, ty víš všechno.“ Pán mu řekl: „Vše, cokoli bylo stvořeno, nebo bude, je neměnně ve mně.

Rozumím a znám vše v nebi i na zemi a není ve mně změna. Nicméně, aby mohla nevěsta rozeznat mou vůli, pověz teď, když poslouchá, co je pro ni dobré.“ A anděl pravil: „Má velké a pyšné srdce. Potřebuje tedy hůl, aby byla zkrocena.

Potom pravil Pán: „Co pro ni žádáš, můj příteli?“ Anděl odpověděl: „Pane, žádám tě, abys ji s holí udělil i milosrdenství.“ A Pán řekl: „Pro tebe tak učiním, jelikož nikdy nekonám spravedlnost bez milosti. Pro toto by mě nevěsta měla milovat celým svým srdcem.“

 


O tom, jak měl v sobě nepřítel Boha tři démony a o trestu dopuštěném na něj Kristem

Kapitola 13

“Můj nepřítel měl v sobě tři démony. První přebývá v jeho přirození, druhý v jeho srdci a třetí v jeho ústech. První je jako plavec, který pouští vodu kýlem, až ta, postupně stoupaje, zatopí loď. Nastává příval vody a loď se potopí. Loď značí jeho tělo, které je zmítáno pokušeními démonů i vlastními vášněmi jako bouřemi. Chtíč vstoupil nejdříve kýlem, totiž zalíbením, které měl ve špatných myšlenkách. Jelikož nevzdoroval pokáním, ani díry neopravil pomocí hřebů zdrženlivosti, voda chtíče rostla den za dnem s jeho svolením.

Když byla loď nasycena chlípností, voda zatopila a pohltila loď chtíčem, takže nemohl dosáhnout přístavu spásy. Druhý démon, přebývající v jeho srdci, je jako červ dlící v jablku. Nejdříve stráví dřeň jablka a poté, co tam zanechá své exkrementy, vydává se do zbytku plodu, až je celé jablko prožrané. Tak koná ďábel. Nejdříve zkazí vůli osoby i spravedlivé touhy, totiž dřeň, kde se nachazí veškerá síla mysli a dobro. Jakmile je srdce prázdno těchto hodnot, nahradí je planými myšlenkami a zálibami, které měl člověk raději. Potom ponouká samo tělo k potěšení, a tak se odvaha i poznání ztrácí a život se stává obtížným. Je vskutku jablkem bez dřeně, tedy člověkem bez srdce, když vstupuje do mého chrámu a nemá lásku.

Třetí démon je jako lučištník, který, dívaje se skrze okna, sřílí po nepozorných. Jak může ďábel nebýt v člověku, který jej vždy zahrnuje v rozhovoru? To, co je nejvíce milováno, je nejčastěji zmiňováno. Tvrdá slova, kterými zraňuje jiné, jsou jako šípy střílené z právě tolika oken, kolikrát zmíní ďábla, či kolikrát jeho slovo raní nevinné a pohorší prosté. Já, který jsem pravda, ke své pravdě přísahám, že ho zatratím jako nevěstku k ohni a síře, jako záludného zrádce k zmrzačení jeho končetin, jako rouhače Pánu k věčné hanbě. Nicméně, dokud jsou jeho tělo a duše stále v jednotě, moje milosrdenství je mu otevřeno. Žádám po něm, aby přistupoval k bohoslužbě častěji, nebál se pokárání, netoužil pro sebe po žádné cti a neměl už na rtech to zlověstné jméno.“

VYSVĚTLENÍ

Tento muž, cisterciácký opat, pohřbíval exkomunikovaného člověka. Když nad ním říkal doporučující modlitbu, paní Brigita, uchvácena Duchem, uslyšela: „Udělal, co je v jeho moci a pohřbil jej. Budiž ujištěna, že první následující pohřeb bude jeho vlastní, protože zhřešil proti Otci, který nám řekl abychom nestranili a nevzdávali nezaslouženou poctu bohatým.

Kvůli drobnému pomíjivému zisku, tento muž poctil nehodnou osobu a položil ji mezi hodné, což neměl učinit. Také zhřešil proti mému Duchu, který je ve společenství a jednotě spravedlivých, tím, že pohřbil nespravedlivého vedle spravedlivých. Zhřešil i proti mně, Synu, protože jsem pravil: „Kdo odmítá mě, bude odmítnut.“ Tento muž poctil a vyvýšil někoho, koho moje církev a můj náměstek zamítli.“ Opat se kál, jakmile uslyšel tato slova, a čtvrtého dne zemřel.“

Kristova slova ke své nevěstě ohledně způsobu a úcty, které by měla zachovávat v modlitbě a o třech druzích lidí, kteří slouží Bohu na tomto světě.

Kapitola 14

“Já jsem tvůj Bůh, který byl ukřižován na kříži, pravý Bůh a pravý člověk v jedné osobě, a který jsem denně přítomen v rukou kněze. Kdykoli mi nabízíš modlitbu, vždy ji zakončuj touhou, aby se vždy děla moje, nikoli tvoje vůle. Neslyším tvé modlitby za ty, kteří jsou již zatraceni. Někdy si také přeješ něco, co by se stavělo proti tvé spáse, proto je důležité svěřit svou vůli mně, protože vím všechno a neposkytnu ti nic, co by nebylo prospěšné. Mnozí se nemodlí se správným úmyslem, proto si nezaslouží být vyslyšeni.

Jsou tři druhy lidí, kteří mi slouží v tomto světě. Prvním jsou ti, kteří věří, že jsem Bůh a dárce všeho, který má moc nade vším. Slouží mi s úmyslem získat časná dobra a čest, ale věci nebeské pro ně nejsou ničím, a hned by se jich vzdali, jen aby si mohli zajistit současná dobra. Světská sláva je jim dle jejich přání dána v podíl. Jelikož ztratili věčná dobra, odškodňuji je časným pohodlím za jakékoli dobré služby, úkteré pro mě konají, až do posledního haléře a jejich poslední chvilky. Druzí jsou ti, kdo věří, že jsem Bůh všemohoucí a přísný soudce, ale slouží mi ze strachu z trestu, nikoli z lásky k nebeské slávě. Kdyby se mě neobávali, nesloužili by mi.

Třetím jsou ti, kdo věří, že jsem Stvořitelem všeho a pravým Bohem, a věří, že jsem spravedlivý s milosrdný. Neslouží mi ze strachu z trestu, ale z božské lásky a dobroty. Dali by přednost jakémukoli trestu, pokud by ho mohli unést, než aby mě přiměli k hněvu. Vpravdě si zaslouží být vyslyšeni, když se modlí, jelikož jejich vůle je v souladu s mojí. První druh služebníka se nikdy nevzdálí trestu, či nespatří mou tvář. Druhý nebude tolik trestán, ale přesto se nedostane k patření na mou tvář, jestliže nenapraví svůj strach skrze pokání.“

Kristova slova ke své nevěstě popisující ho jako velikého krále, o dvou pokladnicích značících lásku k Bohu a lásku ke světu a ponaučení o tom, jak učinit pokroky ve svém životě.

Kapitola 15

“Já jsem jako veliký a mocný král. Čtyři věci náleží králi. Zaprvé musí být bohatý, zadruhé štědrý, zatřetí moudrý a začtvrté dobrotivý. Jsem vskutku králem andělů a lidstva. Mám čtyři vlastnosti, které jsem zmínil. Zaprvé jsem nejbohatší ze všech, jelikož přiděluji k potřebám všech a přesto vlastním stále stejně. Zadruhé jsem nejštědřejší ze všech, jelikož jsem připraven dát každému, kdo požádá. Zatřetí jsem nejmoudřejší, jelikož vím, co se pro každého patří a co je pro něj nejlepší. Začtvrté, jsem dobrotivý, jelikož jsem více hotov dávat, než je kdokoli hotov žádat. Mám, dalo by se říci, dvě pokladnice. Hodnotné věci, těžké jako olovo, jsou uloženy v první pokladnici a ostré hřeby lemují oddělení, kde jsou uschovány.

Ale tyto těžké věci se zdají být lehké jako peří člověku, který začne tím, že je otáčí, ohmatává je a naučí se, jak je nosit. Věci, které se předtím zdály být těžké, se stanou lehkými a věci, které vypadaly ostře, změknou. Ve druhé pokladnici se zdá být třpytivé zlato, cenné klenoty a lahodné nápoje. Ale zlato je ve skutečnosti bahnem a nápoje jedem. Jsou dvě cesty k těmto pokladnicím, přestože bývala jen jedna. Na rozcestí, totiž v přístupu k oběma cestám, stál muž, který volal ke třem lidem mířícím ke druhé cestě a pravil: `Slyšte, slyšte co vám říkám! Kdyby jste nechtěli poslouchat, alespoň použijte oči, ať vidíte, že to, co říkám, je pravda. Pokud nechcete užívat uši ani oči, potom alespoň zapojte ruce, abyste se dotykem ubezpečili, že nemluvím klamně.`

Potom první z nich řekl: `Poslechněme si ho, ať vidíme, zda mluví pravdu.` Druhý muž pravil: `Cokoliv říká, je klamné.` Třetí řekl: `Vím, že říká pravdu, ale je mi to jedno.` Čím jsou tyto pokladnice, když ne láskou mojí a láskou světskou? Jsou dvě cesty k těmto pokladnicím: sebepokoření a úplné sebezapření vedou k mojí lásce, zatímco smyslné touhy vedou ke světské lásce. Některým lidem připadá břímě, které nesou v mé lásce, jako z olova, jelikož když se mají postit, bdít, či cvičit se v sebekázni, myslí si, že nesou náklad z olova. Když musí snášet posměšky a urážky, protože tráví čas v modlitbě a v náboženské praxi, připadá jim to, jakoby seděli na hrotech; vždy jsou to pro ně muka.

Člověk, který si přeje zůstávat v mé lásce, by měl nejdříve břemeno natočit, totiž vynaložit úsilí konat dobro tak, že po něm neustále touží. Potom by je měl trochu pozvednout, pomalu a snažně ze všech sil, měje na paměti: `zvládnu to, pomůže-li mi Bůh.` Potom vytrvávajíc v úkolu, kterému se uvolil, začne nosit věci, které se mu předtím zdály těžké, s takovou radostnou snází, že všechna úskalí půstů, bdělostí, či jakýchkoli těžkostí se mu stanou lehkými jako pírko. Moji přátelé odpočívají v místě, jež se neužitečným a zlovolným zdá být lemováno ostny a trny, které je ale mým přátelům tím nejlepším spočinutím, měkkým jako květy růže. Přímou cestou do této pokladnice je pohrdnutí vlastní vůlí, což se děje, když člověk pomýšlí na moje utrpení a smrt, přestává se starat o svou vůli a stále usiluje o to, aby byl lepším. Přestože je tato cesta na počátku poněkud obtížná, je v jejím průběhu mnoho potěšení. Tolik, že věci, jež se na počátku zdají tak těžké, že je nelze unést, se mu později stávají tak lehkými, že si právem řekne: `Boží jařmo je snadné`. Druhou pokladnicí je svět. V té jsou zlato, drahokamy a nápoje, které vypadají lahodně, ale zachutnají hořce jako jed.

Každému, kdo nese zlato, se stane totéž: jakmile slábne jeho tělo a údy ho zrazují, jakmile je jeho morek vyčerpán a tělo padá skrze smrt k zemi, potom se vzdává zlata i klenotů, které už pro něj nemají větší cenu než bláto. Nápoje světa, totiž jeho požitky, vypadají lahodně, leč, jakmile jsou v žaludku, oslabují hlavu a zatěžkávají srdce, kazí tělo a člověk tak chřadne jako tráva. Jak se blíží bolest smrti, všechny tyto lahůdky se stávají hořkými jako jed. Svévole vede k této pokladnici vždy, když se člověk nesnaží odolávat nižším choutkám a nezvažuje, co jsem přikázal a vykonal, ale přímo činí, cokoliv mu přijde na mysl nehledě na správnost.

Tři lidé kráčí po této cestě. Těmi myslím všechny zpustlé, ty, kdo milují svět a svévoli. Volal jsem k nim, když jsem stál na rozcestí v přístupu k oběma cestám, když jsem skrze můj příchod v lidském těle ukázal lidstvu dvě cesty. Jednu následováníhodnou a jednu, které je radno se vyhnout; cestu vedoucí k životu a tu, která vede ke smrti. Před mým vtělením bývala jen jedna cesta. Po té všichni, dobří i špatní, směřovali k peklu. Já jsem ten, kdo zvolal, a mým zvoláním bylo toto:

`Lidé, naslouchejte mému slovu vedoucímu k cestě života, používejte své smysly k pochopení pravdy toho, co říkám. Jestliže mu nenasloucháte, či slyšet nemůžete, alespoň pohleďte, tedy použijte rozumu a víry, a vizte, že jsou má slova pravdivá. Stejně jako lze viditelné rozeznat zrakem těla, taky neviditelné lze rozeznat a uznat očima víry. Je mnoho prostých duší v církvi, které mnoho nekonají, ale jsou spaseny skrze svou víru. Skrze tu věří, že jsem Stvořitelem a Vykupitelem vesmíru. Není nikoho, kdo by nemohl dojít poznání a víry, že jsem Bůh, už jen když pováží, jak země nese ovoce a nebe dává déšť, jak se stromy zelenají a zvířata přebývají každé ve svém druhu, jak hvězdy slouží lidstvu a věci se dějí navzdory vůli člověka.

Ze všeho toho může člověk vidět, že je smrtelný, a že je to Bůh, kdo spravuje všechny věci. Kdyby Bůh neexistoval, vše by bylo v nepořádku. Stejně tak bylo vše zřízeno Bohem, vše rozumově uspořádáno pro poučení člověka. Ani nejmenší věc není, či nepřebývá ve světě bez důvodu. Podobně jestliže člověk nemůže pochopit či obsáhnout moje možnosti pro svou slabost, dokáže skrze víru uvidět a uvěřit. Leč, lidé, nechcete-li používat svůj rozum k uvažování o mé moci, stále můžete užít své ruce a dotknout se skutků, které jsem já a moji svatí vykonali. Jsou natolik zjevné, že je nelze zpochybnit jako činy Boha.

Kdo dal vstát mrtvým a kdo dal světlo slepým, když ne Bůh? Kdo vyháněl démony, když ne Bůh? Jaké bylo moje učení, když ne spásonosné pro duši i tělo a docela schůdné? Nicméně, první muž, totiž někteří lidé, praví: `Poslechněme si ho, ať vidíme, zda mluví pravdu!` Tito lidé zůstávají na čas v mých službách nikoliv z lásky, ale jako pokus a napodobení druhých aniž by se vzdali své vůle, kterou konají společně s mou. Jsou v nebezpečné situaci, protože chcou sloužit dvěma pánům, byť nemůžou sloužit žádnému správně. Až budou povoláni, budou odměněni tím pánem, kterého milovali nejvíce.

Druhý muž, tedy někteří, praví: `Cokoliv říká je klam a Písmo není pravdivé.` Já jsem Bůh, Stvořitel všeho, beze mě nebylo nic vytvořeno. Já jsem ustanovil Starý i Nový Zákon, vyšly z mých úst a není v nich žádná lež, protože jsem Pravda. Proto neuvidí mou tvář ti, kteří říkají, že jsem klamný a Písmo je klamné, protože jejich svědomí svědčí, že jsem Bůh, a vše se děje z mojí vůle a úradku. Obloha jim dává světlo, nemůžou si dát světlo sami; země nese plody, vzduch činí zem plodnou, fauna je důsledně uspořádána, démoni vyznávají mé jméno, spravedliví trpí neuvěřitelné věci pro mou lásku.

Všichni vidí tyto věci, ale nevidí mě. Také by mě mohli vidět v mé spravedlnosti, kdyby pomysleli, jak země pohlcuje bezbožné a oheň stravuje zlovolné. Stejně tak mě mohli vidět v mém milosrdenství, když vody vytryskly ze skály pro spravedlivé, nebo se pro ně rozestoupily; když jim neublížil oheň, nebo je nasytilo nebe pokrmem pozemským. Protože vidí tyto věci a přesto říkají, že jsem lhář, nepopatří nikdy na mou tvář. Třetí muž, totiž další, říkají: `Dobře víme, že je pravým Bohem, ale nezajímá nás to.` Tito lidé budou věčně trápeni, protože pohrdají mnou, svým Pánem a Bohem. Nejedná se snad z jejich strany o veliké opovržení, když užívají mých darů, ale odmítají mi sloužit?

Kdyby mohli nabýt těchto darů vlastními schopnostmi a nikoli zcela ze mě, jejich pohrdání by nebylo tak veliké. Dám ale svou milost těm, kdo dobrovolně začnou otáčet mým břemenem a vynaloží úsilí s vroucí touhou činit, co bude v jejich silách. Budu pracovat spolu s těmi, kdo ponesou moje břemeno, totiž s těmi, kdo postupují den za dnem z lásky ke mně, budu jejich silou a natolik je zapálím, že budou chtít konat více. Lidé, kteří zůstávají na místě, jež, byť je pohodlné, se jim zdá být obtížným, jsou těmi, kdo se trpělivě lopotí dnem i nocí bez únavy. Stávají se stále horlivějšími a mají pocit, že to, co dělají, není dostatečné. To jsou moji nejdražší přátelé a je jich velmi málo, jelikož pro ostatní jsou nápoje v druhé poklandici příjemnější.“

 

O tom, jak nevěsta viděla světce mluvícího k Bohu a o ženě, jež byla těžce soužena ďáblem a později osvobozena skrze modlitby slavné Panny Márie

Kapitola 16

Nevěsta viděla jednoho ze svatých, kterak hovoří k Bohu a říká: „Proč ďábel souží duši této ženy, kterou jsi vykoupil svou krví?“ Ďábel odvětil okamžitě a pravil: „Protože je po právu moje.“ I Pán řekl: „Jakým právem je tvou?“ Ďábel mu odpověděl: „Jsou dvě cesty. Jedna vede do nebe, druhá do pekla. Když uzřela tyto dvě cesty, její vědomí a rozum ji řekly, že by mohla zvolit mou cestu. A protože měla svobodu, aby si vybrala cestu své volby, myslela si, že by bylo výhodné obrátit svou vůli ke konání hříchu a vykročila po cestě mojí.

Potom jsem ji klamal skrze tři neřesti: nenasytnost, lakotu a smyslnost. Nyní přebývám v jejím břiše a v její přirozenosti. Držím se jí pěti rukama. Jednou rukou jí zakrývám oči, aby neviděla duchovní věci. Druhou držím její ruce, aby nekonala žádné dobré skutky. Třetí rukou držím její nohy, aby nevykročila k dobru. Čtvrtou držím její mysl, aby se nestyděla hřešit. Pátou rukou držím její srdce, aby se nevrátila kajícností.“

 

Požehnaná Panna Maria potom pravila Synovi: „Můj Synu, dej, ať řekne pravdu o tom, na co se ho zeptám.“ Syn pravil: „Ty jsi moje Matka, jsi Královna Nebes, jsi Matka Milosrdenství, jsi útěchou duší v očistci, jsi radostí těch, kteří si razí cestu světem. Jsi svrchovanou Paní andělů, nejskvělejším stvořením před Bohem. Jsi také Paní nad ďáblem. Přikaž tomuto démonu ty samotná, Matko, a on ti odpoví, na co budeš chtít.“ Požehnaná Panna se potom zeptala ďábla: „Pověz, ďáble, jaký úmysl měla tato žena před vstupem do kostela?“ Ďábel jí odpověděl: „Byla odhodlána zdržovat se hříchu.“

A Panna Maria mu řekla: „Jakkoliv ji její předchozí záměr vedl do pekla, pověz, jakým směrem ji vede její současný úmysl zdržovat se hříchu?“ Ďábel jí řekl zdráhavě: „Úmysl zdržovat se hříchu ji vede směrem k nebi.“ Panna Maria pravila: „Protože jsi seznal, že bylo tvým právem ji odvést od cesty Svaté Církve kvůli jejím předešlým úmyslům, potom je nyní otázkou spravedlnosti, aby byla přivedena zpět k Církvi pro svůj současný záměr. Nyní ti, ďáble, položím další otázku. Řekni mi, jaký úmysl přebývá v jejím svědomí teď?“

Ďábel odpověděl: „Ve své mysli je velice kajícná a lituje toho, co činila, je odhodlána více nehřešit a chce se zlepšit, nakolik je schopna.“ Panna se nato otázala ďábla: „Řekl bys mi, zda můžou tři hříchy smyslnosti, nenasytnosti a chamtivosti existovat v srdci současně se třemi dobrými předpoklady pokání, zkroušenosti a záměru se napravit?“ Dábel odpověděl: „Nikoliv.“ A Požehnaná Panna pravila: „Řekl bys mi tedy, které z nich by měly ustoupit a zmizet z jejího srdce - tři ctnosti nebo tři neřesti, které, jak říkáš, nemůžou sdílet stejné místo ve stejný čas?“ Ďábel odpověděl: „Hříchy, pravím.“

A Panna odpověděla: „Cesta do pekla je jí tedy zavřena a cesta do nebe je jí otevřena.“ Znovu se Požehnaná Panna zeptala: „Pověz, jestliže lupič číhá přede dveřmi nevěsty, aby ji přepadl, co by měl ženich udělat?“ Ďábel odpověděl: “Je-li ženich dobrý a vznešený, měl by ji bránit a riskovat pro ni život.“ Potom Panna pravila: „Ty jsi tím proradným zlodějem. Tato duše je nevěsta ženicha, mého Syna, který ji vykoupil svou vlastní krví. Ty jsi ji zkazil a chopil se jí silou. Čili, protože je můj Syn ženichem její duše a Pánem nad tebou, musíš před ním utéct.“

VYSVĚTLENÍ

Tato žena byla nevěstkou, která se chtěla vrátit k dobrému životu, protože ji ďábel ubližoval dnem i nocí natolik, že jí viditelně vtlačil oči do hlavy a před několika svědky ji vytáhl z postele. Potom, v přítomnosti mnoha spolehlivých svědků, svatá paní Brigitta pravila zřetelně: „Ztrať se, ďáble, dost jsi toto stvoření Boží trápil.“ Poté, co to řekla, ležela žena půl hodiny s očima na podlaze, načež vstala a pravila: „Vskutku, viděla jsem ďábla v nejohavnějších tvarech, jak odchází oknem a slyšela jsem hlas, který mi říká: „Ženo, byla jsi vpravdě osvobozena.“ Od této chvíle byla tato žena osvobozena od veškeré nezřízenosti a už netrpěla nečistými myšlenkami a došla svého odpočinku skrze dobrou smrt.“

Kristova slova ke své nevěstě přirovnávající hříšníka ke třem obrazům: orlovi, ptáčníkovi a bojovníkovi.

Kapitola 17

“Já jsem Ježíš Kristus, jenž s tebou hovořím. Já jsem ten, kdo byl v lůně Panny, pravý Bůh a pravý člověk. Přestože jsem byl v Panně, stále jsem vládl nad vším společně s Otcem. Ten, který je mým zlovolným nepřítelem, připomíná tři věci. Zaprvé je jako orel, který létá ve vzduchu, zatímco ostatní ptáci létají pod ním; zadruhé je jako ptáčník, jenž hraje na píšťalu potřísněnou lepkavou smůlou melodii lahodící ptákům tak, že se k píšťale slétají a lepí se ke smůle; zatřetí je jako bojovník, který je první v každém souboji. Je jako orel, protože ve své pýše nedokáže nad sebou nikoho snést a zraňuje každého, na koho dosáhne drápy své zlovůle.

Odříznu křídla jeho moci a pýchy a vykořením ze země jeho zkaženost . Předám ho do neuhasitelného oleje, kde bude bez konce trápen, jestliže nezmění své cesty. Je také jako ptáčník v tom, že přitahuje všechny k sobě sladkostí svých slov a příslibů, ale kdokoliv k němu přijde, je lapen do záhuby a nemůže z ní prchnout. Z tohoto důvodu mu ptáci pekel vyklovou oči, aby nikdy nespatřil mou slávu, ale jen věčnou temnotu pekla. Uřežou mu uši, takže neuslyší slova mých úst.

Za jeho sladká slova mu budou působit hořkost od paty až k temenu a tolik podstoupí trestů, kolik je těch, které svedl k záhubě. Je také jako bojovník, který je první ve špatnosti, neochotný dát komukoliv přednost a odhodlaný každého srazit. Jako bojovník tedy bude mít první místo v každém trestu, jeho trest bude neustále obnovován a nikdy neskončí. Nicméně dokud je jeho duše v jeho těle, moje milost je pro něj připravena.“

VYSVĚTLENÍ

Jednalo se o mocného rytíře, který nenáviděl duchovenstvo a častoval je urážkami. Předchozí zjevení je o něm, stejně jako následující: „Syn Boží říká: `Ó světský rytíři, zeptej se moudrých na to, co se stalo pyšnému Hamanovi, který trápil můj lid! Nepotkala ho snad hanebná smrt a velké ponížení? Stejně posmívá mě a mým lidem tento muž. Proto, stejně jako Izrael neplakal nad smrtí Hamana, moji přátelé neoplačou smrt tohoto muže. Zemře hořkou smrtí, nenapraví-li svoje cesty.“ A tak se i stalo.

Kristova slova ke své nevěstě o tom, že by v domě božím měla být pokora a o tom, že takový dům označuje život víry i o stavbách, které by měly být budovány ze zdrojů poctivě nabytých, případně jak zjednat nápravu.

Kapitola 18

“V mém domě by měla být veškerá pokora, které se dnes dostává jen opovržení. Měla by v něm stát pevná zeď mezi muži a ženami, protože, i když jsem schopen každého bránit a podpírat bez nutnosti zdi, pro jistotu a pro ďáblovu vychytralost si přeji zeď, která by dvě obydlí oddělovala. Měla by to být poctivá zeď, přiměřeně vysoká, ne však příliš. Okna by měla být jednoduchá a čirá, střecha přiměřeně vysoká, aby zde nebylo k vidění nic, co by neznačilo pokoru. Lidé, kteří pro mě staví domy dnes, jsou jako stavitelé, již za vlasy vytáhnou pána domu, když vstoupí, a šlapou po něm.

Bláto vysoko vyvyšují a zlato dávají pod nohy. Toto mi dělají, když staví bahnem, když totiž skládají časná a pomíjivá dobra k nebesům, zatímco se nezajímají o duše, jež jsou cennější než jakékoli zlato. Když k nim chci přijít skrze mé kazatele či skrze dobré myšlenky, chytnou mě za vlasy a šlapou po mně, totiž napadnou mě rouháním považujíc moje skutky a slova za stejně mrzká jako bláto. Považují se za mnohem moudřejší.

Kdyby chtěli stavět pro mě a pro mou slávu, začali by vlastními dušemi. Ať velmi dbá ten, kdo staví můj dům, na to, aby ani haléře nebylo použito, nebyl-li nabyt pro stavbu čestně a poctivě. Je mnoho těch, kteří ví, že vlastní nečestně nabytý majetek a přesto vůbec nelitují svých činů. Ani nemají v ůmyslu odčinit či napravit svoje podvody a krádeže, přestože by je mohli napravit, kdyby měli vůli. Nicméně jelikož si uvědomují, že nemůžou mít tyto věci navždy, darují část svého nekalého majetku kostelům, aby si mě udobřili svým příspěvkem. Svůj další poctivě nabytý majetek vyhrazují pro své potomky. To mě vůbec netěší.

Ten, kdo mě chce potěšit svým darem, by měl mít především touhu zlepšit své cesty a potom konat ty dobré skutky, které je schopen konat. Měl by bědovat a plakat nad zlem, které vykonal, a činit nápravu, může-li. Nemůže-li, měl by mít alespoň úmysl svoje podvody odčinit. Potom by se měl starat o to, aby takové hříchy více nekonal. Jestliže už člověk, kterému by měl být nahrazen nekale nabytý majetek, nežije, potom může učinit dar mně, který jsem schopen zaplatit každému. Když je nemůže odčinit, za předpokladu, že se přede mnou kaje s úmyslem nápravy a se zkroušeným srdcem, mám možnosti dluh splatit a, ať už hned nebo v budoucnu, nahradit majetek těm, kteří byli podvedeni.

Vysvětlím ti význam domu, který chci postavit. Domem je život ve víře. Já sám, Stvořitel všeho, skrze nějž bylo vše vytvořeno a vše je, jsem jeho základem. V domě jsou čtyři zdi. První je spravedlnost, kterou budu soudit ty, kteří jsou k domu nepřátelští. Druhou je moudrost, skrze kterou osvítím obyvatele svým porozumněním a chápáním. Třetí je síla, kterou je posílím proti úkladům ďáblovým. Čtvrtou je moje milost, která vítá každého, kdo si jí žádá. V této zdi jsou dveře milosti, skrze které jsou všichni hledající vítáni. Střechou domu je láska a soucit, kterými přikrývám hříchy těch, kteří mě milují, takže nebudou odsouzeni za své hříchy.

Okno střechy, skrze které slunce vstupuje, je znamením mé milosti. Skrze ně se teplo mé božskosti dostává k obyvatelům. To, že by zeď měla být velká a silná znamená, že nikdo neoslabí moje slova ani je nezničí. Její přiměřená výška značí, že moje moudrost může být částečně pochopena, ale nikdy ne plně. Jednoduchá a čirá okna znamenají, že má slova jsou jasná, přesto skrze ně vstupuje do světa světlo božského poznání. Přiměřeně vysoká střecha znamená, že má slova nebudou hlásána nesrozumitelně, ale smysluplně a poznatelně.

Stvořitelova slova k nevěstě o lesku jeho síly, moudrosti a ctnosti a o tom, jak nyní ti, kteří jsou zváni moudrými, proti němu hřeší nejvíce.

Kapitola 19

“Jsem Stvořitelem nebe i země. Mám tři vlastnosti. Jsem nejmocnější, nejmoudřejší a nejctnostnější. Jsem tak mocný, že mi andělé v nebi vzdávají poctu a démoni v pekle si nedovolí ke mně vzhlédnout. Všechny prvky jsou k dispozici mému pokynu a zavolání. Jsem tak moudrý, že nikdo nemůže uspět ve vysledování mojí moudrosti. Moje znalost je taková, že znám všechno, co bylo a bude. Jsem tak rozumný, že ani nejmenší z malých, červ, nebo jiný jakkoliv ubohý tvor, mnou nebyl stvořen bez důvodu. Jsem tak ctnostný, že ze mě pryští každé dobro jako z dobrého pramene a veškerá sladkost je ze mě jako z dobré révy. Beze mě, nikdo nemůže být mocným, nikdo moudrým, nikdo ctnostným. Proto proti mně mocní světa zvláště hřeší.

Dal jsem jim sílu a moc, aby mě mohli poctít, ale poctu přičítají sobě, jako by ji měli ze sebe. Svévolníci nepomýšlí na svou vlastní křehkost. Kdybych jim měl poslat tu nejmenší slabost, hned by se zhroutili a všechno by pro ně ztratilo smysl. Jak potom budou schopni snášet mou moc a tresty věčnosti? Ale ti, kteří jsou nyní nazýváni moudrými, proti mně hřeší ještě více. To proto, že rozum, chápávost a moudrost jsem jim dal k tomu, aby mě milovali, přesto jediné, čemu rozumí, je jejich časný prospěch. Na hlavě mají oči, ale hledí pouze na svá vlastní potěšení.

Jsou slepí k tomu, aby vzdali díky mně, který jsem jim dal všechno. Vždyť nikdo, dobrý nebo zlý, beze mě nemůže nic pochopit ani ničemu porozumnět, jakkoliv dopouštím, aby zlovolní svou vůli upřeli kamkoliv si přejí. Beze mě není nikdo ani ctnostným. Mohl bych nyní použít často užívané rčení: `Každý pohrdá trpělivým.` Pro moji trpělivost si každý myslí, že jsem velmi pošetilý a tak mě lidé přehlížejí. Ale běda jim, až je po nezměrné trpělivosti obeznámím s trestem. Přede mnou budou jako bláto, které se hroutí do hlubin a nepřestává, dokud nedojde nejnižší části pekla.“

Milý rozhovor Panenské Matky a Syna spolu i s nevěstou a o tom, že by se nevěsta měla připravit na svatbu.

Kapitola 20

Matka se zjevila a pravila Synu: „Jsi Králem slávy, můj Synu, jsi Pánem nad všemi pány, stvořil jsi nebesa a zemi a všechno v nich. Ať se stane každá tvá touha, ať se stane tvá vůle.“ Syn odvětil: „Ve starém rčení se praví `co se v mládí naučíš, ve stáří si uchováš.` Matko, od svého mládí jsi se učila následovat mou vůli a poroučet všechnu svou vůli mně. Správně jsi řekla `ať se stane vůle tvá.` Jsi jako cenné zlato, které je položeno a kováno na tvrdé kovadlině, protože jsi byla všemi druhy zkoušek kována a trpěla jsi při mém umučení více než všichni ostatní. Když moje srdce puklo naléhavostí bolesti na kříži, ranilo to tvé srdce jako ostrá ocel. Raději bys je nechala rozpůlit vedví, jen kdyby to byla má vůle. I kdybys byla mému utrpení schopna zabránit a požadovala, aby mi bylo dovoleno žít, přece bys ničeho nechtěla, co by nebylo v souladu s mou vůlí. Proto jsi správně pověděla: `buď vůle tvá!`

Poté řekla Marie nevěstě: „nevěsto Syna mého, miluj mého Syna, protože on miluje tebe. Cti jeho svaté, kteří jsou v jeho přítomnosti. Jsou jako nesčetné hvězdy, jejichž světlo a nádhera nemůže být srovnána s ničím pomíjivým. Jako se světlo světa odlišuje od tmy, tak, byť mnohem více, se světlo svatých liší od světla tohoto světa. Vskutku, pravím ti, kdyby svatí byli viděni zřetelně takovými, jakými ve skutečnosti jsou, žádné lidské oko by to neuneslo, aniž by nebylo připraveno o svůj tělesný zrak.“ Potom Syn Panny pravil své nevěstě: „Nevěsto moje, měla bys mít čtyři vlastnosti. Zaprvé bys měla být hotova ke sňatku s mou božskostí, ve kterém není živočišná touha, ale pouze nejsladší duchovní potěšení, které je hodno sňatku Boha a jeho čisté duše. Tak by tě ode mě neměla odvádět ani láska k tvým dětem, časným dobrům či příbuznm. Nedopusť, aby se ti stalo to, co se stalo těm pošetilým pannám, které nebyly připraveny, když je Pán ráčil zavolat ke svatbě a byly tak zanechány vzadu. Zadruhé bys měla mít víru v má slova.

Protože jsem Pravda a nic, než pravda, nepřekročí moje rty a nikdo nenalezne nic, jen pravdu, v mých slovech. Někdy myslím to, co říkám, v duchovním smyslu a jindy doslova a do písmene, v tom případě by slova měla být slova chápána podle svého čirého významu. Nikdo mě tedy nemůže obvinit ze lži. Zatřetí bys měla být poslušná, aby nebyl jediný úd v tvém těle, skrze který bys hřešila a který bys nepodřídila řádnému pokání a odčinění. Přestože jsem milosrdný, neopouštím spravedlnost. Poslouchej tedy pokorně a radostně ty, které poslouchat máš, abys nečinila ani to, co se ti zdá užitečné a rozumné, je-li to v rozporu s poslušností. Je lepší se zříci vlastní vůle z poslušnosti, i když je záměr dobrý, a následovat vůli nadřízeného, není-li to tedy proti spáse tvé duše či podobně závadné. Začtvrté bys měla být pokorná, protože jsi sjednocena duchovním sňatkem.

Měla bys tedy být pokorná a mírná při příchodu svého ženicha. Ať je tvá komorná střídmá a zdženlivá, tedy ať tvé tělo praktikuje odříkání a sebezápor, protože poneseš plody duchovních výhonků pro dobro mnohých. Stejně jako když je ratolest roubována na suchý kmen a ten začíná kvést, i ty musíš nést ovoce a kvést díky mé milosti. Milost má tě omámí a celý nebeský zástup zaplesá pro sladkou révu kterou ti dám. Neztrácej víru v mou dobrotu. Ujišťuji tě, že jako Zachariáš a Alžběta zaplesali ve svých srdcích nad příslibem budoucího dítěte nepopsatelnou radostí, i ty se zaraduješ nad milostí, kterou ti chci dát a nadto se i další zaradují díky tobě. Byl to anděl, kdo mluvil k těmto dvěma, Zachariášovi a Alžbětě, ale jsem to já, Bůh a Stvořitel andělů i tebe, kdo mluvím k tobě. Pro mě se těmto dvěma narodil můj nanejvýš drahý přítel Jan. Skrze tebe si přeji narození mnoha dětí, ne z těla ale z ducha. Vskutku, pravím ti, Jan byl jako třtina plná sladkosti a medu, neboť nic nečistého nikdy nevstoupilo do jeho úst, ani nepřekračoval hranice nutnosti v tom, co potřeboval k životu. Semeno nikdy neopustilo jeho tělo a tak může být zván andělem a panicem.“

Ženichova slova ke své nevěstě užívající jemnou alegorii o kouzelníkovi popisující a vysvětlující ďábla.

Kapitola 21

Ženich, Ježíš, mluvil ke své nevěstě v alegoriích a užil příkladu žáby. Pravil: „Jistý kouzelník měl drahocenné třpytivé zlato. Prostý a dobrý muž k němu přišel a chtěl zlato koupit. Kouzelník mu řekl: 'Nezískáš toto zlato, nedáš-li mi zlato hodnotnější a ve větším množství.' Muž odpověděl: 'Tolik toužím po tvém zlatě, že, než bych se ho zřekl, dám ti, co si přeješ.' Poté, co dal kouzelníkovi hodnotnější zlato v nadbytečném množství, vzal od něj třpytivé zlato a vložil je do schránky plánujíc, že si z něj pro svůj prst vytvoří prsten.

Když uplynula krátká doba, kouzelník přišel k prostému muži a řekl mu: 'Zlato, které sis koupil a uložil do schránky, není zlatem, jak se domníváš, ale škaredá žába, která byla chována na mém prsu a krmena mou stravou. Pro ověření pravdy otevři skříňku a uvidíš, že žába skočí na mou hruď, kde byla chována.' Když muž zkusil skříňku pootevřít, aby zjistil pravdu, ve schránce, jejíž víko bylo zavěšeno na čtyřech zetlelých pantech, byla vidět žába. Jakmile bylo víko zcela otevřeno a žába spatřila kouzelníka, skočila na jeho hruď. Služebníci a přátelé toho prostého muže to viděli a řekli mu: 'Pane, jeho cenné zlato je uvnitř žáby a, chceš-li, můžeš se ho snadno dobrat.' 'Jak?' ptal se. 'Jak můžu?' Řekli: 'Kdyby někdo vzal ostrou a rozpálenou lancetu a zařízl ji do hřbetu žáby, velice rychle by zlato získal z té části, ve které je dutina. Nenalezne-li v ní dutinu, potom by do ní měl s veškerou snahou a pevnou rukou zarazit lancetu, abys získal to, co jsi vykoupil.'

Kdo je ten kouzelník, když ne ďábel, jenž láká lidi k prázdným potěšením a slávě? Slibuje, že to, co je falešné, je vlastně pravé a pravé činí zdánlivě falešným. Má ve vlastnictví ono cenné zlato, totiž duši, kterou jsem skrze svou božskou moc učinil hodnotnější než hvězdy a planety. Učinil jsem ji nesmrtelnou a trvalou a mně lahodnější nežli zbytek stvoření. Připravil jsem pro ni věčné místo k odpočinutí a příbytek se mnou. Vykoupil jsem ji z moci ďáblovy lepším a drahocennějším zlatem, když jsem za ni dal mé vlastní tělo, netknuté jakýmkoliv hříchem a snášející tak hořké utrpení, že žádný můj úd nezůstal nezraněn. Vložil jsem vykoupenou duši do těla jako do schránky do doby, kdy bych jí daroval místo na dvoře mé božské přítomnosti.

Nicméně teď se vykoupená lidská duše stala nečistou a ohavnou žábou, skákající ve své pýše a dlící ve slizu své smyslnosti. Zlato, totiž moje právoplatné vlastnictví, bylo ode mě vzdáleno. Proto mi může ďábel vskutku říct: 'Zlato, které jsi koupil není zlatem, ale žábou, chovanou na prsu mých rozkoší. Odděl tělo od duše a uvidíš, že přiskočí přímo k prsu mých slastí, kde byla chována.' Má odpověď je tato: 'Jelikož je žába hnusná na pohled, hrozná na poslech a jedovatá na dotek, není mi k ničemu dobrá a není mi žádným potěšením. Tobě ale je, můžeš ji tedy mít, jelikož na ni máš právo. A tak, když se víko otevře, totiž když se duše oddělí od těla, přiletí přímo k tobě, aby s tebou navždy zůstala.'

Taková je duše člověka, kterého ti popisuji. Je jako zlá žába, plná špíny a chtíče, chovaná na prsou ďábla. Přistupuji nyní ke schránce, k tělu duše, skrze jeho přicházející smrt. Víko je zavěšeno na čtyřech zetlelých pantech, jako je jeho tělo podpíráno čtyřmi vlastnostmi - silou, krásou, moudrostí a zrakem, ze kterých ho teď všechny začínají zrazovat. Když je duše oddělena od těla, po zásluze přiletí přímo k ďáblovi, jehož mlékem byla krmena, protože zapomněla na moji lásku, se kterou jsem se pro ni vydal. Neodpovídá na mou lásku láskou, ale odebírá mi mé spravedlivé vlastnictví.

Dluží mně, který ji vykoupil, větší službu než jiným, ale nalézá větší potěšení v ďáblu. Zvuk jeho modlitby je mi zvukem žáby, jeho vzezření je mi ohavné. Jeho uši nikdy neuslyší mou radost, jeho jedovatý cit nikdy nezakusí moje božství. Nicméně, protože jsem milosrdný, dotkne-li se kdokoli své duše, byť nečisté, a prohlédne ji, aby prozkoumal, zda je v ní nějaká kajícnost nebo dobrota vůle, vrazí-li kdokoliv do své mysli ostrý skalpel, totiž strach z mého spravedlivého soudu, může stále získat mou milost, kdyby se jí jen podvolil. Nenalézá-li se kajícnost ani láska, stále může být naděje, bude-li probodnut ostrým napomenutím a pokáráním, protože dokud duše žije v těle, moje milost je otevřena každému.

Pohleď, jak jsem umíral pro lásku, přesto mi nikdo nesplácí láskou, ale odebírají ode mě, co je po právu moje. Bylo by správné, kdyby lidé napravili své životy přiměřeně oběti, která byla cenou za jejich vykoupení. Nyní ale lidé chtějí žít o to hůře, navzdory bolesti, kterou jsem vytrpěl, když jsem se pro ně vydal. Čím více jim ukazuji, jak je jejich hřích hanebný, tím opovážlivěji chcou hřešit. Pohleď a považ, jestli je bez důvodu, že se hněvám: oni sami umí přetvářet mou dobrou vůli v hněv. Vykoupil jsem je z hříchu, přesto se do něj stále více boří. Nuže, nevěsto moje, dej mi, co jsi mi zavázána dát, tedy, udržuj pro mě svou duši čistou, protože jsem pro ni zemřel, abys ji pro mě mohla zachovávat čistou.“

O Matčině jemné otázce nevěstě a nevěstině pokorné odpovědi, o Matčině užitečné promluvě k nevěstě a o růstu dobrých lidí mezi zkaženými.

Kapitola 22

Matka promluvila k nevěstě syna a řekla: „Jsi nevěsta mého Syna. Řekni mi, co máš na srdci a co by sis přála.“ Nevěsta ji odvětila: „Moje Paní, ty to víš, protože ty všechno víš.“ Požehnaná Panna pravila: “Přestože vím všechno, ráda bych, abys mi to sdělila, kvůli těm, kteří naslouchají.“ Nevěsta řekla:“Paní moje, bojím se dvou věcí. Zaprvé,“ pravila, „Bojím se, že se dostatečně nermoutím pro své hříchy, či nekonám nápravu tak, jak bych chtěla. Zadruhé jsem smutná, protože tvůj Syn má mnoho nepřátel.“

Panna Maria odvětila: „Dám ti tři léky pro tvou první starost. Především považ, jak všechno, co má nějakou duši, jako žáby a jiná zvířata, se potýká s problémy, přestože jejich duše není věčná a umírá s jejich tělem. Nicméně duše tvá i všech lidí je věčná. Zadruhé, pomysli na milost Boží, protože nikdo není takovým hříšníkem, aby nedošel odpuštění, bude-li se modlit s odhodláním zlepšit se a bude-li se kát. Zatřetí, pomysli, jaké slávy se dostane duši, když dojde žití s Bohem a v Bohu navždy.

Dám ti tři léky také pro tvou druhou starost ohledně množství nepřátel Božích. Zaprvé, uvaž, že tvůj Bůh a Stvořitel tvůj i jejich je také jejich soudcem a nikdy ho nebudou soudit, i když on na čas trpělivě snáší jejich zkaženost. Zadruhé, pomni, že jsou dětmi zavržení a tvrdé a nesnesitelné bude jejich věčné soužení v ohni. Jsou nejpodlejšími sluhy, kteří nikdy nedojdou dědictví, i když ho dojdou jejich děti. Ale možná řekneš:'Není potom nikdo, kdo by jim kázal?' Jistě! Pamatuj, že dobří jsou často k nalezení mezi špatnými. A adoptované děti se někdy odvrátí od toho, co je dobré, jako marnotratný syn, který šel do vzdálené země a žil hříšný život. Někdy právě kázání pobídne jejich svědomí a oni se vrátí k Otci, stejně vítaní jako byli předtím hříšní. Mělo by se tedy kázat právě jim, protože, i když může kazatel před sebou vidět pouze zlovolné, měl by si pomyslet: 'Možná jsou mezi nimi tací, kteří se stanou dětmi mého Pána. Budu jim tedy kázat.' Takový kazatel dostane velikou odměnu. Za třetí, považ, že zlovolným je dovoleno pokračovat v životě, aby byli zkouškou pro dobré, takže ti, rozhořčeni zvyky zlých, můžou dosáhnout své odměny jako ovoce trpělivosti. Lépe to lze pochopit na příkladu. Růže sladce voní, je krásná na pohled a jemná na dotek, ale roste pouze mezi trny, které jsou ostré na dotek, škaredé na pohled a krásně nevoní.

Podobně i dobří a spravedliví, přestože jsou tiší ve své trpělivosti, krásní ve své povaze a sladcí svým dobrým příkladem, nemůžou růst a projít zkouškami jinak, než mezi špatnými. Trn někdy slouží k ochraně růže, aby nebyla sebrána dříve, než plně rozkvete. Podobně zlovolní nabízejí příležitost pro dobré, aby je nenásledovali v hříchu, když jim hříšnost druhých brání ve vlastní zkáze skrze neopodstatněnou bujarost či jiný hřích. Kvalita vína je držena v usazenině a stejně tak dobří a spravedliví nesetrvávají v poctivosti a v pokroku ve ctnostech, nejsou-li vystaveni zkouškám a pronásledováním nespravedlivých. Snášej tedy s radostí nepřátelé mého Syna. Pamatuj, že on je jejich soudcem a, kdyby spravedlnost žádala, aby je třeba všechny zahubil, ve chvíli by je potřel. Proto, dokud je on snáší, i ty je snášej!“

Kristova slova ke své nevěstě popisující falešného muže, který je zván nepřítelem Božím, jeho přetvářku i jeho vlastnosti.

Kapitola 23

“Lidé si myslí, že je dobře oblékaným, silným a váženým mužem, činným v bitvě Boží. Nicméně, jakmile je jeho přilba sundána, je ohavný na pohled a nezpůsobilý pro jakoukoliv práci. Je vidět jeho obnažený mozek, uši na čele, oči na týlu své hlavy. Jeho nos je utnutý. Jeho líce jsou propadlé jako u mrtvého. Na pravé tváři chybí lícní kost a část úst, takže je vidět jen obnažené hrdlo. Jeho hrudník je plný hemžících se červů, paže jsou párem hadů. Zlý štír dlí v jeho srdci a záda vypadají jako spálené uhlí. Jeho vnitřnosti páchnou a rozkládají se jako hnisající tkáň, nohy jsou mrtvé a neschopné chůze.

Řeknu ti teď, co to vše značí. Navenek se zdá být tím mužem, který je zakotven v dobrých zvycích a moudrosti a je činný v mé službě, ale vůbec jím není. Byla-li by totiž z jeho hlavy sejmuta přilba, tedy kdyby byl viděn takový, jaký doopravdy je, byl by nejohavnějším mužem vůbec. Jeho mozek je obnažen, nakolik jeho hloupost a povrchnost svědčí před dobrým lidem, že je nehoden takové pocty.

Kdyby ochutnal moji moudrost, seznal by, že čím více je pozvedán nad ostatní, tím víc by se měl odívat prostým jednáním. Jeho oči jsou na čele, protože, namísto pokory, kterou by měl ve své funkci mít a vyzařovat pro ostatní, chce slyšet pouze svou chálu a oslavu. Místo toho se tak odívá pýchou a proto chce, aby ho každý nazýval skvělým a dobrým. Oči má v týlu, protože vše, na co myslí, je přítomné, nikoliv věčné. Přemýšlí, jak se zalíbit lidem a jak zajistit potřeby těla, ale nepomýšlí už, jak se zalíbit mně, či co je dobré pro duši.

Jeho nos je utnutý, nakolik ztratil svou uvážlivost, kterou by rozlišoval mezi ctností a neřestí, mezi časnou a věčnou slávou, mezi světskými a nebeskými poklady, mezi pomíjivými a věčnými potěchami. Líce jsou propadlé, tedy veškerý pocit studu v mé přítomnosti spolu s krásou ctností, kterými by mě potěšil, je zcela mrtev, nakolik se týká mě. Stydí se hřešit ze strachu před lidskými těžkostmi, ale nikoliv ze strachu přede mnou. Část jeho líce a rtů chybí a odhalila jeho hrdlo, protože jakékoli připodobňování se ke mně a kázání mého slova stejně jako upřimná modlitba již od něj odpadlo, takže nezbývá nic, než jeho nenasytné hrdlo. Ovšem připodobňování se ke zkažnostem a podíl na světských pletkách mu připadá docela užitečné a přitažlivé.

Jeho hrudník je plný červů, protože v jeho hrudi, v níž by měla být vzpomínka na mé utrpení a povědomí o mých skutcích a přikázáních, je pouze starost o časné záležitosti a světské touhy. Tito červi hloubí v jeho svědomí, takže nepomýšlí na duchovní věci. V jeho srdci, kde bych rád přebýval se svou láskou, se zabydlel zlý štír s žihadlem na ocase a úlisnou tváří. To proto, že z jeho úst vychází lichotky a moudře znějící slova, zatímco je jeho srdce plné nespravedlnosti a falše, jelikož ho nezajímá třeba i zkáza církve, kterou zastupuje, jen když může konat svou sobeckou svévoli.

Jeho ruce jsou hady, protože je ve své podlosti vztahuje k bezelstným a s prostotou je k sobě přivolává, ale, když poslouží jeho záměru, zbavuje se jich jako nešťastných ubožáků. Jako had se svíjí do kruhu skrývaje svou úkladnost a nepravost, takže jen málokdo může rozpoznat jeho lstivost. Mému pohledu je jako zákeřný had, protože, stejně jako je had ohavnější nad ostatní živočichy, i on je mi nejpokřivenější, když přehlíží mou spravedlnost a má mě za toho, kdo se zdráhá udělit trest.

Jeho záda jsou jako uhlí, přestože by měla být slonovinou, nakolik by měly být jeho činy šlechetnější a čistší než činy ostatních, aby podpořily slabé svou trpělivostí a příkladem dobrého života. Jsou ale jako uhel, protože je příliš slabý, aby snesl jediné slovo pro mou slávu, pokud mu přímo nenese užitek. Přitom se považuje za šlechetného a světem uznávaného. Proto, jelikož si myslí, že stojí vzpříměně, se zhroutí, jak je porušený a vyhaslý jako uhlí přede mnou a mýmy svatými. Jeho vnitřnosti páchnou, protože přede mnou jsou jeho myšlenky a záliby jako tlející maso, jehož pach nikdo neunese.

Žádný ze svatých ho nesnese, naopak všichni se od něj odklání a požadují pro něj rozsudek. Jeho nohy jsou mrtvé, ty jsou totiž dvěmi prostředky cesty ke mně, tedy touhou odčinit své hříchy a touhou konat dobro. Nicméně tyto nohy jsou v něm zcela mrtvé, protože byl morek lásky stráven a nezbylo nic, než ztvrdlé kosti. A v tomto stavu stojí přede mnou. Nicméně, dokud jeho duše zůstává v jeho těle, může dosáhnout mé milosti.“

VYSVĚTLENÍ

Svatý Vavřinec se zjevil a pravil: “Když jsem byl ve světě, měl jsem tři věci: zdrženlivost z úcty k sobě, milosrdenství z úcty k bližnímu, lásku z úcty k Bohu. Proto jsem horlivě hlásal slovo Boží, moudře spravoval majetek Církve a snášel bičování, oheň i smrt s radostí. Ale tento biskup dovoluje a kryje bezuzdnost duchovenstva, volně užívá majetek Církve k prospěchu bohatých a prokazuje lásku sobě a svým. Proto mu oznamuji, že světlý mrak vystoupil do nebe zastíněn temnými plameny, mnohými nepovšimnut.

Tento mrak je modlitba Matky Boží za Církev. Plameny chamtivosti a úbytku zbožnosti a spravedlnosti ho zastiňují, takže jemné milosrdenství Matky Boží nemůže vstoupit srdce nešťastníků. Ať se tedy biskup rychle obrátí k milosti Boží svým napravením, nabádáním svých podřízených slovem i příkladem a povzbuzováním k obrácení. Neučiní-li tak, pocítí ruku soudce a jeho diecéze bude očištěna ohněm a mečem, zkoušena pleněním a soužením a potrvá dlouho, než bude, kdo by ji utěšil.“

Slova Boha Otce před nebeským zástupem a odpověď Syna a Matky Otci, žádající o milost pro Církev, jeho dceru.

Kapitola 24

Otec promluvil, zatímco celý nebeský zástup poslouchal, a řekl: „Před vámi přednáším svou stížnost o tom, že je má dcera vydána muži, který ji velmi trýzní a poutá její nohy k dřevěnému kůlu, takže všechen morek vyprchal z jejích noh.“ Syn mu odpověděl: „Otče, vykoupil jsem ji svou krví a zasnoubil ji se mnou, ale teď byla chopena silou.“ Poté promluvila Matka a řekla: „Ty jsi Bůh můj a Pán můj. Mé tělo neslo údy tvého požehnaného Syna, který je tvým pravým synem a mým pravým Synem. Nic na Světě jsem mu neodmítla. Pro mé prosby, měj slitování se svou dcerou!“ Po té promluvili andělé a řekli: „Ty jsi náš Pán. V tobě máme každé dobro a nepotřebujeme nic, než tebe.

Když tvá nevěsta z tebe činila pokroky, radovali jsme se. Ale nyní máme důvod být smutnými, protože byla vydána do rukou nejhorších, kteří ji ubližují veškerými urážkami a zlořády. Měj s ní tedy slitování podle svého velikého milosrdenství, protože je v největší bídě a není, kdo by ji utěšil a osvobodil, než ty, Pane, Bože všemocný.“ Potom odpověděl Otec Synovi a pravil: „Synu, tvůj žal je i mým žalem, tvé slovo je mým slovem, tvé činy jsou mými činy. Ty jsi ve mně a já v tobě neoddělitelně. Ať se stane tvá vůle!“ Potom řekl Matce Syna: „Jelikož jsi mi neodmítla nic na světě, já ti neodmítnu nic na nebesích. Tvá vůle se naplní.“ A řekl andělům: „Jste moji přátelé a plamen Vaší lásky plane v mém srdci. Budu mít milost ke své dceři pro Vaše modlitby.“

Slova Stvořitele k nevěstě o tom, jak jeho spravedlnost udržuje svévolníky při životě ze tří důvodů a jak je jeho milost ze tří důvodů šetří.

Kapitola 25

“Jsem Stvořitelem nebe i země. Zajímalo tě, moje nevěsto, proč jsem tak shovívavý se zlovolnými. Je tomu tak proto, že jsem milosrdný. Moje spravedlnost je snáší ze tří důvodů a ze tří důvodů je má milost ušetřuje. Zaprvé, má spravedlnost je snáší, aby jejich čas mohl být docela naplněn. Stejně jako by ses mohla tázat spravedlivého krále, proč neodsoudí držené vězně k smrti a on by odpověděl: 'protože ještě nenastala doba přelíčení, kde budou vyslechnuti a ti, kteří slyší, se můžou lépe ponaučit.' Podobně toleruji svévolníky, dokud se nenaplní jejich čas, aby se o jejich podlosti dozvěděli i další.

Copak jsem nepředpověděl zamítnutí Saula dávno předtím, než bylo známo lidem? Snášel jsem ho dlouho, aby se jeho špatnost zjevila druhým. Dalším důvodem je, že zlovolní konají i nějaké dobré skutky, za které budou do posledního odměněni. Takto nezůstane ani to nejmenší dobro, které pro mě vykonali, neodměněno a získají tak svou příslušnou odměnu zde na zemi. Za třetí, sluší se ukazovat Boží slávu a trpělivost. Právě proto jsem toleroval Piláta, Heroda a Jidáše, přestože směřovali k zavržení. Tak když se někdo zeptá, proč snáším toho, či onoho, ať si rozpomene na Jidáše a Piláta.

Moje milost šetří zlovolné také ze tří důvodů. Zaprvé, je to pro mou neskonalou lásku vzhledem k trvání věčného trestu. Proto, pro svou velikou lásku je snáším do poslední chvíle, aby byl jejich trest odkládán prodlužováním lhůty. Zadruhé je správné dopustit, aby byla jejich přirozenost strávena neřestmi. Jak je lidská přirozenost stravována hříchem, o to ho trpčeji by zakoušeli časnou smrt, měli-li by mladší konstituci. Mladá konstituce umírá delší a trpčí smrtí. Zatřetí, je to pro zdokonalování dobrých a obrácení některých ze špatných. Když jsou dobří a spravedliví trápeni svévolníky, prospívá to dobrým a spravedlivým, vede je to totiž k odříkání hříchů, nebo zisku větší ceny.

Stejně tak, špatní někdy mají dobrý vliv na jiné zlé lidi. Když druzí zváží osud a podlost předchozích, pomyslí si a řeknou: 'Co dobrého nám přináší, když je následujeme?' A:'Jelikož je Pán tak trpělivý, bude lepší, abychom činili pokání.' Tak se někdy ke mně vrátí, protože se děsí konat věci, které činí druzí a navíc jim jejich svědomí káže vyvarovat se takových činů. Je řečeno, že, je-li někdo bodnut štírem, může být uzdraven namazáním oleje, ve kterém jiný jedovatý tvor zemřel. Podobně může být hříšník, který vidí pád jiného, bodnut výčitkou a uzdraven přemítáním o zkaženosti a marnosti dalšího.“

Slova andělského zástupu chválící Boha a o tom, jak by se rodily děti, nezhřešili-li by naši prarodiče a o tom, jak Bůh ukazoval skrze Mojžíše lidu zázraky a později I skrze sebe ve svém příchodu a o zkaženosti tělesného manželství v našem věku a o vlastnostech duchovního svazku.

Kapitola 26

Andělský zástup byl viděn stojíc před Bohem. Celý zástup pravil: ”Chvála a čest Tobě, Pane Bože, který jsi byl a jsi bez konce! Jsme tví služebníci a nabízíme ti trojnásobnou chválu a čest. Zaprvé, protože jsi nás stvořil, abychom byli štastni s tebou a dal nám nepopsatelné světlo, ve kterém se můžeme navždy radovat. Zadruhé, jelikož byly všechny věci stvořeny a jsou udržovány ve tvé dobrotě a neměnnosti a vše stojí ve tvém zalíbení a tvé věrnosti svému slovu. Zatřetí, protože jsi stvořil člověka a pro něj jsi přijal jeho přirozenost. Z toho se radujeme se velice, jakož i z tvé přečisté Matky, která byla shledána hodnou nosit Tebe, kterého nebesa nemohla obsáhnout.

Proto, pro důstojnost andělského chóru, který jsi tak vyvýšil ve cti, ať tvá sláva a požehnání spočine nade vším! Ať je tvá trvající věčnost a neměnnost nade vším, co bylo ustanoveno, aby bylo, ať spočine tvá láska na lidském pokolení, které jsi stvořil! Ty sám, Panovníku, budiž obáván pro svou velikou moc, ty sám budiž pro svou lásku předmětem veškeré touhy, ty sám budiž milován pro svou neměnnost. Chvála budiž tobě bez konce, na věky věků. Amen!“

Pán odpověděl: „Po zásluze mě chválite pro veškeré stvoření. Leč, povězte, proč mě chválíte za lidské pokolení, které mě popouzí k hněvu více, než jiní tvorové? Stvořil jsem je nadřazeno nižším tvorům. Za nikoho jsem nevytrpěl takovou potupu jako za lidstvo a nikoho jsem nevykoupil tak velikou cenou. A který jiný tvor se nedrží svému přirozenému řádu? Je mi větší nesnází než ostatní tvorstvo. Jako jsem stvořil vás, abyste mě chválili a oslavovali, stvořil jsem Adama, ke své cti. Dal jsem mu tělo, aby bylo chrámem ducha, a vložil jsem do něj duši jako krásného anděla, neboť lidská duše je andělská mocí a silou.

Já, jeho Bůh a Stvořitel, byl jsem v tom chrámu třetím, aby se ze mě radoval a nalézal ve mně potěšení. Potom jsem mu z jeho žebra stvořil jiný chrám, jemu podobný. Ale nyní se mě, nevěsto moje, pro kterou je toto představeno, můžeš otázat: 'Jak by mohli mít děti, kdyby nezhřešili?' Pravím: krev lásky by zasela sémě v těle ženy bez jakékoli nečisté touhy, leč skrze milost a lásku Boží a vzájemnou lásku jejich počala by žena. Jakmile by bylo dítě počato bez jakéhokoli hříchu, já, Bůh, bych do něj vložil duši, aby ho bez těžkosti nosila a porodila.

A jakmile by bylo dítě porozeno, bylo by dokonalé jako Adam. Ale tou ctí pohrdal člověk, když povolil ďáblu a žádal více, než jsem mu dal. Když spáchali neposlučnost, přišel k nim můj anděl a oni se styděli za svou nahotu. V té chvíli zakusili tělesnou žádost a lačnost a trpěli žízní. Také mě ztratili. Předtím, když mě měli, necítili hlad, žádostivost nebo hanbu, já sám jsem byl jejich celým dobrem, radostí a potěšením. Když se ďábel zaradoval z jejich zatracení a pádu, byl jsem pohnut lítostí, neopustil jsem je, ale prokázal jsem jim milosrdenství. Oděl jsem jejich nahotu a dal jsem jim chléb ze země. Ač v nich ďábel vzbudil tělesnou smyslnost po jejich neposlušnosti, vložil jsem svou božskostí v jejich sémě duši.

A tak, co ďábel v nich vzbudil ke zlému, obrátil jsem k dobrému. Potom jsem jim ukázal, jak žít a mě hledat a uctívat. Dovolil jsem jim, aby pro plození bývali spolu, protože předtím se toho ze strachu zdržovali. Taktéž po zabití Ábela, když dlouho plakali a nebývali spolu, utěšil jsem je. Oni, vidíce v tom mou vůli, bývali opět spolu a měli děti. Slíbil jsem jim, že já, jejich Stvořitel, se narodím z jejich rodu. A když rostla zlost Adamových synů, ukázal jsem spravedlnost těm, kdo hřešili, a své milosrdenství svým vyvoleným a uchoval je od zkázy a povýšil je, protože dodržovali má přikázání a věřili mým slibům. Když se blížil čas smilování, ukázal jsem své divy skrze Mojžíše a vyvedl jsem svůj lid podle svého slibu, sytil je mannou a šel před nimi ve sloupu ohně a oblaku. Dal jsem jim svůj zákon a ukázal svá tajemství a to, co se mělo stát, skrze proroky.

A potom jsem já, Stvořitel všeho, vyvolil sobě pannu zrozenou z otce a matky, z ní jsem přijal lidské tělo a urodil se bez porušení či hříchu. Právě tak, jak by se bývali rodili tajemstvím božího jednání lidé v ráji, z čisté lásky svých rodičů a bez chtíče. Tak moje Božství přijalo lidskou přirozenost z panny bez porušení jejího panenství. Přicházejíc na svět, pravý Bůh a pravý člověk, naplnil jsem zákon a celé písmo, jak bylo o mě prorokováno. Počal jsem Nový Zákon, neboť starý byl tvrdý nésti a byl jen obrysem toho, co mělo přijít. Ve Starém Zákoně bylo dovoleno, aby měl muž několik žen, aby měli více plodu a nebyli odkázáni na pohany. Ale v mém Novém Zákoně má mít jeden muž jednu ženu a to v Boží milosti a bázni, aby dali plod, stýkajíc se manželsky. Takoví jsou mým chrámem, ve kterém já budu přebývat jako třetí.

 

Lidé této doby vstupují do manželství ze sedmera důvodů

 

Proroctví a Zjevení Svaté Brigity Švédské

Pán Ježiš Svaté Brigity Švédské: Nicméně lidé této doby vstupují do manželství ze sedmera důvodů. Zaprvé pro krásu těla a tváře, zadruhé pro majetek, zatřetí pro oplzlou rozkoš, začtvrté pro nestřídmé hostiny a družení s přáteli, zapáté kvůli pyšné zálibě v odívání a společenských poctách, zašesté, aby na svět přivedli děti nikoli ke službě Bohu a dobrým věcem, ale, jako dědice, pro svou hrdost a

lakomství, zasedmé pro žádost chtíče jako nemoudrá zvířata. Tak přijdou ke kostelu, jejich úmysl i myšlenky jsou mi protivné, neboť své vůli, směřující k radostem světa, dávají přednost před mou.

Kdyby jejich úmysl směřoval ke mně a kdyby do mých rukou svěřili svou vůli, tehdy bych byl třetí s nimi.

Ale takto, protože mají ve svých srdcích žádostivost raději než mou lásku, nebudu s nimi. Jdou k mému oltáři a slyší, že budou jedno srdce a jedna duše, ale moje srdce je opouští, protože nehledají vroucnost z mého srdce a neznají chuť těla mého.

 

Ako Boh zachránil naše manželstvo - svedectvo

 

O LAKOMSTVE

O zlej spovedi - sv. Vianney

 

Hledají vroucnost, která pomine a tělo, které bude pozřeno červy.

Tedy takoví lidé se berou bez pouta a jednoty Boha Otce, bez lásky Synovy i útěchy Ducha Svatého. Když přijdou k loži, můj Duch je opouští a přichází duch nečistoty, protože k sobě přistupují z chtíče a nepomyslí na nic jiného. Avšak může s nimi stále být moje milosrdenství, obráti-li se jen. Protože s láskou tvořím a vkládám živou duši do jejich sémě. Třebaže jsou zlí, dovoluji jim někdy povít dobré děti. Obecně ale od zlých bývají zlé děti, protože děti špatnost rodičů napodobují, nakolik mohou, a kdyby jim moje trpělivost dovolila, více by napodobovali. Takoví manželé neuzří nikdy mou tvář, pokud se neobrátí k pokání.

Není totiž takový hřích, aby nemohl být smyt pokáním.

Ovšem učiním duchovním manželstvím takové, které je zaměřeno k Bohu v čistotě duše a těla. Jest v něm sedmero dober, opačných zmíněným zlům. V něm není žádosti tělesné krásy, ale radost z milosti Boží. Zadruhé, není v něm ani lakomství, touha shromažďovat nadměrný majetek. Zatřetí se tací vyhýbají oplzlým řečem i činům. Začtvrté se nestarají o hodování s přáteli, sám jsem jim totiž tím, koho milují a po kom touží.

Zapáté usilují o zachování vnitřní pokory v srdci i vnější v oděvu.

Zašesté mají úmysl vyvarovat se zaslepení chtíčem. Zasedmé touží rodit děti Bohu, ke kterému je vedou dobrým příkladem i slovem víry. Uchovávajíc neporušenou víru stojí u vchodu do mého chrámu, tu já budu v nich a oni ve mně. Přistoupí k mému oltáři, v mém těle a krvi zakusí duchovní slast a zatouží být se mnou jedno srdce, jedno tělo a jedna vůle. Tu já, pravý Bůh a pravý člověk, mocný v nebi i na zemi, budu třetí s nimi a naplním jejich srdce. A tak, zatímco manželé světa a těla započnou chuť manželství v chtíči jako zvířata a hůře než ta, takoví manželé ducha započnou v milosti a bázni Boží, netoužíc líbit se nikomu, než mě.

Zlý duch naplní ty první a ponouká je k zalíbení v těle, tam není nic, než páchnoucí hniloba, ale tito budou naplněni mým Duchem a vzníceni ohněm mé milosti, jež je nikdy nezklame.

Jsem jeden Bůh ve třech osobách, v jedné podstatě s Otcem a Duchem Svatým.Jako nelze oddělit Otce od Syna, či Ducha Svatého od obou, jako nelze oddělit žár od ohně, taktéž nelze takové duchovní manžely ode mě oddělit, neboť jsem třetí s nimi. Mé tělo bylo jedno raněno v mém umučení a zemřelo, ale nikdy více nebude raněno ani nezemře. Stejně tak ti ode mě nikdy neumřou, kteří jsou ke mně připojeni vírou pravou a vůlí dokonalou, neboť kdekoliv stojí, sedí, či kamkoliv kráčí, jsem třetí s nimi.“

Slova Matky k nevěstě o třech věcech v tanci a o tom, v čem tento tanec značí svět a o utrpení Matky při smrti Kristově

O tanci

Kolotoč tohto sveta

 

Kapitola 27

Matka Boží promluvila k nevěstě a pravila: “Moje dcero, chci abys věděla, že kde je tanec, jsou tři věci: prázdná radost, planá mluva a marné pachtění.

Vstoupí-li někdo smutný a žalostný, potom jeho přítel, který se veselí v tanci, vidouc druha přicházejícího ve smutku, hned opouští taneční veselí a soucítí s truchlícím druhem. Onen tanec je tento svět, točící se v žádostech, které se nemoudrému zdají býti štěstím. V tomto světě jsou tři marnosti, prázdného veselí, rozpustilé mluvy a neužitečné námahy, neboť vše, pro co se člověk ve světě pachtil, zde zanechá.

A kdo je v tom tanci, je-li přítel můj, zvážil by můj smutek, námahu a žalost a soucítíc se mnou, jenž se odloučila světskému veselí, sám by se zřekl světské marnosti.

Neboť při smrti svého Syna jsem byla jako žena, jejíž srdce bylo prokláto pěti kopími. Jedno kopí byla nahota mého Syna a jeho stud, když jsem viděla mého nejsvětějšího a mocného Syna, jak stojí u sloupu nemaje ničeho, čím by se zakryl. Druhým kopím byla obvinění, jelikož nařkli křivým, lživým a zrádným Toho, o kom jsem věděla, že je spravedlivý a pravdivý a nikdy se proti nikomu neprovinil. Třetím kopím byla jeho trnová koruna, která probodla jeho svatou hlavu tak, že se krev řinula do jeho úst, vousu i uší.

Čtvrtým kopím byl jeho bolestivý hlas, kterým zvolal k Otci: `Otče, proč jsi mě opustil?` Jako by řekl: „Není, kdo by se nade mnou smiloval, než Ty.“

Pátým kopím byla jeho hořká smrt.

Z kolika žil kanula jeho svatá krev, tolikrát bylo bodáno mé srdce. Neboť probodené byly ruce, nohy v jeho žilách a bolest jeho probitých žil táhla se k srdci a ze srdce se vracela do žil. A jak bylo zdravé a silné jeho srdce ve spojení s nejpevnější konstitucí, tak těžký a bolestivý v něm byl boj života a smrti. A když bylo srdce v něm nesnesitelnou bolestí přemoženo, jeho tělo bylo zachváceno křečí a jeho zakloněná hlava se napřímila.

Těžká víčka jeho očí se pootevřela a otevřel i ústa, takže bylo možno vidět jeho zkrvavený jazyk, jeho prsty i paže se vypjaly. Jakmile vypustil duši, jeho hlava se svěsila k hrudi, jeho ruce povolily a nohy byly tlačeny váhou těla. Tehdy znecitivěly moje ruce, moje oči zatměly a tvář zbledla, uši neslyšely a ústa nemohla vydat hlásku.

Moje nohy se podlomily a moje tělo se zhroutilo k zemi. Když jsem vstala, pohlédla na Syna a viděla zjev nad malomocného žalostnější, vložila jsem celou svou vůli do vůle jeho s vědomím, že vše se stalo podle jeho vůle a nemohlo by se to bez jeho připuštění stát. Za vše jsem mu počala vzdávat díky a radost se přimísila k mému žalu vidouce, že ten, který nikdy nezhřešil, chtěl ve své nezměrné lásce trpět za všechny hříšné. Proto ať ti, kteří jsou ještě v tanci světa, rozjímají, čím jsem, matka bolestná, procházela, když umíral můj Syn a uchovávají to v mysli.“

 

Informace o našem společenství

Svatá Brigita byla kanonizována papežem Bonifácem IX roku 1391 a potvrzena papežem Martinem V na koncilu v Kostnici roku 1415.
Zjevením se od počátku dostával značný stupeň věrohodnosti, vážnosti a důležitosti. Papež Řehoř XI (1370-78) je schválil, potvrdil a ocenil jejich význam, stejně jako Bonifác IX (1389-1404) v papežské bule Ab origine mundi, odstavec 39 (7 Října 1391).

Později byla prozkoumána na Koncilu v Kostnici (1414-18) a Basilejském Koncilu (1431-49), v obou případech shledána v souladu s Katolickou vírou; Zjevení byla také bráněna mnoha významnými teology, včetně Jana Gersona (1363-1429), či kancléřem Pařížské University a kardinálem Juanem de Torquemadou (1388-1468).

Bůh Vám žehnej!
Jsme tři mniši, kteří se odevzdávají lásce k Bohu nade vše, životu v čistotě, pokoře a šíření Ježíšova slova do všech částí světa. Našim cílem je shromážďovat bratry a sestry, kteří mají dobrou vůli, aby cestovali a zvěstovali Písmo a tato Svatá zjevení. Prosíme, pomáhejte šířit naši misi i webovou adresu mezi své přátele a příbuzné, neboť tato Zjevení jsou lékem pro duši. Máte-li dar kázání, modlíme se za to, aby jste zvěstovali tato slova Ducha Svatého celému Vašemu shromáždění.

Pokorně prosíme, abyste tiskli a zdarma šířili tyto knihy mezi vaše bratry a sestry. Rozdávejte je v kostele. Také prosíme, zeptejte se příslušné osoby ve vašem shromáždění, aby zvážila možnost zakoupení Proroctví a Zjevení Svaté Brigity Švédské pro celou kongregaci za velmi nízkou cenu. Také prosíme, šiřte tato velká Zjevení všude, kde můžou být viděny a slyšeny, na dveře, stromy, aby bylo spaseno mnoho duší pro našeho Pána Ježíše Krista.
Mt 12,30 „Kdo není se mnou, je proti mně a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“
Tento verš učí, že, abychom byli spaseni, musíme od pekla chránit i jiné. Také učí, že pokud neshromažďujete duše, potom jim ubližujete a rozptylujete je. A Kristus říká, že ti, kdo se nepodílí na spáse duší, jsou jeho nepřátelé. Děláme tedy vše, co můžeme?

Hledáme ochotné překladatele, schopné překládat do různých jazyků. Také hledáme někoho, kdo může udělat zvukovou knihu v mp3. Chtěli bychom jednoho dne mít překlady v 50 jazycích s pomocí Vás, čtenářů. Prosíme pomozte nám k více knihám Zjevení Sv. Brigity v různých jazycích. Každá pomoc bude odměněna našim Pánem Ježíšem Kristem. Budiž Vám žehnáno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Prosíme nezapomínejte číst tato zjevení denně, abyste rostli v duchu i v ctnostech, protože ďábel udělá vše, co bude v jeho moci, abyste přestali s četbou těchto zjevení, zapomněli na ně a upadli do hříchu.
Nezapomeťe vytisknou kopie těchto zjevení, ať je máte vždy po ruce, přijdou-li velká neštěstí před kterými varuje Písmo a nezávisíte na elektřině, která nemusí být vždy k dipozici.


Tato kniha je zrcadlem, ve kterém duše může vidět své skvrny a pochopit, co Boha těší a netěší. Čtěte knihu stále a pochopíte, jak musíte milovat Boha a bližního svého, nehledě na vše pozemské a pomíjivé, snažit se o vše věčné a nebeské a snášet pro Krista utrpení tohoto světa ošklivíc si svody a požitky, děkujíc Bohu v nemoci, nemaje pýchu v dobrém zdraví, troufalost ve chvílích bohatství a odevzdanost ve zkouškách.

Měli byste se modlit 15 desátků Růžence denně, s 15 modlitbami Sv. Brigity a modlitbou Sv. Eframa a číst Slovo Boží alespoň 2 hodiny denně až do chvíle smrti. Nečteme-li dostatečně, modlitba se stává prázdnou, jelikož modlitba neznalého neví o co a jak prosit ve věcech ctností a požehnání.

Sv. Louis De Montfort (+1710): „Požehnaný Alan de la Roche, který byl hluboce oddán Panně Požehnané, měl od ní mnohá zjevení. Víme, že slavnostně potvrdil pravdivost těchto zjevení. Tři z nich jsou výjimečná svým důrazem: především, nebudou-li se lidé modlit Zdrávas Maria (Andělské Pozdravení, které spasilo svět – L 1,28) kvůli nezájmu nebo vlažnosti, nebo nenávisti k této modlitbě, je to znamení, že budou pravděpodobně a vskutku brzy zatracení do věčného trestu.“

 

Vřele doporučujeme modlitbu 15 desátků Růžence denně ( nejlepe celý )

 

Naše Paní opakovaně zdůraznila důležitost modlitby Růžence denně ve svých Fatimských vzkazech. Dokonce řekla, že i malý Francisco se bude muset modlit „mnoho růženců“, než bude moci jít do Nebe. Denní modlení 15 desátků lze dosáhnout různými způsoby. Nicméně, pro mnohé je nejjednodušší modlitbu rozdělit do několika fází dne, například radostná tajemství ráno, bolestná v poledne a slavná večer. Modlitba Zdrávas Královno stačí jen na konci celodenního růžence. Zásadní součástí Růžence je rozjímání nad tajemsvými, událostmi ze života Našeho Pána a Naší Paní. To znamená přemýšlet o nich a také si je představovat v souvislosti s milostmi a pravdami v nich obsaženými a tak se jimi inspirovat k lepšímu poznání a lásce k Bohu. Je také obvyklé soustředit se s každým tajemstvím na konkrétní ctnost.“

Slovo Boží říká, že každý, kdo chce dosáhnout Spásy musí usilovat o život v čistotě, skromnosti, poslušnosti a lásce k Bohu v pravé Katolické víře a odmítnutím nejrůznějších herezí. Měli byste se často postit, jíst s mírou bez nadbytečných pokrmů a nápojů a tak ukřižovat světské žádosti a požitky. Svatá autorita Božího slova požaduje, aby jste se vždy odívali skromně, vyvarovat se příliš přiléhavého či odhalujícího oděvu, který by mohl svádět k pokušení a zdržet se líčidel, šperků a okras. Je také důležité nenavštěvovat diskotéky, hospody, plesy. Závisí na tom vaše nesmrtelná duše.

Bůh také požaduje zříci se všech druhů pozemských a povrchních zábav které neoslavují Boha, ať už v TV, hudbě, filmech, seriálech, sportu či hrách. Nespolčujte se světskými lidmi, kteří nechcou poslouchat Boha, protože vás budou pokoušet svým hříšným a bezbožným životem a neuniknete trestu za přátelství s nekajícným otrlým hříšníkem, pokud nebude účelem jeho obrácení.

Sv. Brigita byla narozena do vážené a bohaté rodiny. Ta byla také pevná ve víře dle našeho Pána Ježíše Krista a bohatě přispívala na rozvoj Církve, kostelů, klášterů a život chudých. Ve věku 10 let viděla Pána Ukřižovaného a Pán Ježíš řekl: „Hle, jak trpím.“ Myslela, že se vše odehrává v reálném čase a odpověděla: „Ó Pane, kdo ti to udělal?“ Pán řekl: „Ti, kteří mnou opovrhují a zapomínají na mou velikou lásku.“ Když zemřel její manžel, stala se řeholnicí a darovala svůj majetek chudým. Většina jejich proroctví se vyplnila a několik zbývá, aby byla naplněna. Jedno z nejznámějších proroctví je to o královstvích Anglie a Francie. Náš Pán Ježíš Kristus předpověděl k Sv. Brigitě, že válka mezi těmito zeměmi skončí o 20 později svatbou mezi dětmi jejích králů. Přesně tak se i stalo.

Prosíme přispějte a pomozte rozšířit Zjevení a Proroctví Svaté Brigity Švédské po celém světě ke spáse našich milovaných bratří a sester.
Abychom mohli dosáhnout tohoto cíle s Vaší pomocí, potřebujeme finanční podporu k reklamám v křesťanských časopisech, vydávání knih v různých jazycích a dalším aktivitám. Proto prosíme dary z nadbytku pro spásu duší z pekelného ohně.


Také potřebujeme vaše modlitby.

Je psáno: „A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“


Sv. Jakub také říká: „Ten, kdo může činit dobro a nečiní dobro, činí zlo.“

Mnozí se dnes nestarají o pomoc a spásu duší, plýtvají čas na světské rozkoše a zábavy, televizi, seriály, filmy a videohry sledujíc pouze pozemské požitky raději než spásu duší svých a bližních.

Neobětují ani hodinu denně na spásu duší z ohně pekelného.

Tito bezbožní hříšníci nevstoupí do nebe, jelikož neměli zájem o duše bližních, ale pouze o svá potěšení. Ježíš je jistě uvrhne do věčného ohně pro jejich nedostatek soucitu.

zdroj - http://www.prophecyfilm.com/czech/

Proroctvo a Zjavenie Svätej Brigity Švédskej

hore

Svätý Ján z Boha

 

O pekle

Umučenie Ježiša Krista - Emmerichova

Blahoslavená Emmerichová - ŽIVOTOPIS

Umučenie Ježiša Krista - Emmerichova - PDF

Umučenie Ježiša Krista - Emmerichova - DOC

Mysticke mesto-Božie - počatie- životopis-Panny- Márie - sv-Mária-od-Ježiša-z-Agredy

Kontakt na Ježiša

 

Mária Valtorta - ŽIVOTOPIS

Svätá Brigita - ŽIVOTOPIS

Svätá Faustína

Mária Valtorta

 

O pravde

Ako sa spovedať

O zlej spovedi

Rozhodnutie mať dieťa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Proroctvo a Zjavenie Svätej Brigity Švedskej

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

m

bbbb

 

spása

vojak

sk

rrr

s