Anneliese Michel
( 21. septembra 1952 )
**==***==**
Film Anneliese Michel - stiahni
Anneliese sa narodila 21. septembra 1952 v bavorskom Leiblfingu do katolíckej rodiny. Otec aj matka boli hlboko veriaci, dokonca tri Anneliesine tety boli rehoľnými sestričkami. Rovnako boli vychovávané aj tri mladšie Anneliesine sestry, štvrtá nevlastná, ktorú mala matka za slobodna, umrela na nádor ako osemročná
O slovo Ježiša nebola v rodine žiadna núdza, a čím staršia bola Anneliese, tým bola pobožnejšia, konala pokánie a do kostola chodila nielen v nedeľu, ale aj počas týždňa. Ako gymnazistka však začala mávať problémy. Tvrdila, že vidí čudné tváre, počuje hlasy, cítila sa zle, bojovala s halucináciami, cítila odporné pachy a mala pocit, že ju obklopujú temné sily.
V sedemnástich dostala prvý epileptický záchvat a pribudli aj iné zdravotné problémy, takže Anneliese naraz musela vynechávať školu. Učila sa dobre, bola šikovným dievčaťom a jediné, po čom túžila, bolo dostať sa na univerzitu a stať sa učiteľkou. Hoci kvôli chorobe zmaturovala neskôr, podarilo sa jej zložiť skúšky a Anneliese sa stala študentkou pedagogickej fakulty. Spolužiačky ju opisovali ako utiahnuté a silno veriace dievča.
Pila vlastný moč
Lenže problémy neustávali ani po nasadení antiepileptík a návštevy lekára k ničomu neviedli. Anneliese sa stále utápa v depresiách a čoraz častejšie uvažuje nad samovraždou. V roku 1973 ju istá žena na púti obvinila, že je posadnutá diablom.
Anneliese nedokázala ani prekročiť Kristov obraz, ani navštíviť kaplnku, doma ničila všetky cirkevné predmety, ubližovala si. Zašlo to až tak ďaleko, že Anneliese celkom odmietala jesť, pila zo zeme vlastný moč, dokázala hodiny vrčať alebo vrieskať, nadávala a napádala vlastnú rodinu. Rodičia prosili kňazov o vykonanie exorcizmu
V septembri 1975, keď mala Anneliese 23 rokov, sa odhodlali dvaja kňazi so zvolením würzburského biskupa na exorcizmus. To, čo sa dialo s Anneliese, vyvoláva dodnes hrôzu. Študentka kričala, nadávala kňazom do svíň, hádzala sa o zem, niekoľkokrát prehovorila cudzími hlasmi a používala jazyky, s ktorými nikdy predtým neprišla do styku.
Údajne v nej kňazi rozpoznali až siedmich démonov, medzi inými Kaina, Judáša Iškariotského, Hitlera či Lucifera. Na jej tele sa objavovali stigmy, modriny okolo očí, bola vychudnutá na kosť, avšak stále dosť silná, aby ju pri exorcistických rituáloch museli priväzovať. Napokon Anneliesine vízie prestali, no zdravotný stav sa rapídne zhoršoval. Po desiatich mesiacoch vyháňania diabla Anneliese 1. júla 1976 zomrela – oficiálne na podvýživu a dehydratáciu. V čase smrti mala 31 kíl. Nedožila sa ani 24 rokov. Autor: Br.
Posadnutosť ako pokánie ?
Prečo bola Anneliese Michel posadnuá zlými duchmi ? Posadnusť sa týká človeka, ktorý sa otvoril pôsobeniu satana satanistickými praktikami, ,praktikozováním mágie, špiritismu, bioenergoterapie či inými formami okultismu, alebo zotrvávať vedome v hriechu. U Anneliese nebolo možné najsť ani stopy niečoho takého. otec Arnold došiel k záveru: „ Zdá sa mi býť odôvodnené, že sa tu jedná o prípad posadnutosti ako zástupného pokánia.
V rôzných rozhovoroch, ktoré som s ňou v tej dobe mal, mi dávala na vedomie, že znovu bude veľmi tažko. Strašně sa toho bála a byla preto smutná. Ale myslela na to, že to musí prísť. V prípade posadnutosti ako pokánia je úloha exorcistu veľmi namáhavá, lebo vôbec nie je ľahké pochopiť zmysel pokánia. Jediná útecha, akú človek jako nezasvätená osoba má, je to, že hrozným utrpením je zachráných veľmi veľa duší."
...................................................................................
Jaký to mělo smysl ?
P. Andrzej Trojanowski Tchr
To je dobrá otázka. Proč by Anneliesino hrozné utrpení mělo pomoci jiným ke spáse? Inu proto, že tato nepochopená dívka, kterou považovali za duševně nemocnou, měla účast na utrpení samotného Ježíše (srov. Kol 1,24). Výlučně pro toto sjednocení s Ukřižovaným mělo její utrpení spásonosný charakter: spásonosný nejen pro ni samu, ale i pro druhé lidi.
Co víc: sám Kristus v ní přece trpěl – takový je totiž význam stigmat, které u Anneliese viděla řada lidí. Díky hlubokému vztahu s Ježíšem získává spásonosný rozměr i to, jak několik démonů bylo drženo na uzdě v jejím těle: jedná se totiž o vítězný boj nad ďáblem v církvi, jež je Kristovým mystickým tělem.
A když v jednom údu církve dochází k překonání nepřátel spásy, mají z toho užitek i ostatní údy, jako je tomu u živého organismu. Toto obzvlášť obtížné povolání provázejí také mimořádné milosti, které Anneliese od Spasitele dostala. A sice obdržela od Něho poučení, se kterým – k lepšímu rozlišování jejích satanských nápadů – seznámila svého duchovního vůdce.
U data 24. října 1975 zapsala následující Ježíšova slova: „Tvé utrpení, tvůj smutek a nedostatek útěchy mi slouží k tomu, abych zachránil jiné duše."
P. Ernst Alt, jeden ze dvou kněží, kteří z Anneliese vymítali ďábla, poukazuje na dvě skutečnosti, které se velmi zřetelně projevily před všemi svědky těchto dramatických událostí a které chtěl vyjádřit i režisér ve filmu: „Nejprve je to rozměr propasti, která se otevírá, když stvoření chce být jako Bůh. Satan to chtěl a chce nadále. My všichni to chceme v menší nebo větší míře v každém hříchu. Druhou skutečností je rozměr Božího díla spásy v Ježíši, Božím Synovi, který se stal člověkem, skutečnost, která žije v katolické církvi ve všech svátostech i v činnosti církve."
P. Andrzej Trojanowski Tchr
................................................................................................................................................................................................................................
40 dní Posadnutá v Pau - malá Arabka
Posadnutosť trvala presne 40 dní, a síce od obeda 26. júla až do obeda 4. septembra r. 1868. Malá predpovedala:
Ježiš dá diablovi moc, aby ma mučil 40 dní. Budem musieť veľa trpieť. Diabol bude mať moc iba nad mojím telom, moja duša bude ukrytá.
Ježiš mi prisľúbil, že ju uzavrie do púzdra bez toho, aby som hrešila: nebudem súhlasiť pritom so svojou vôľou. Budem ša podobať malým deťom, ktorých rozum spí a nie sú preto schopní žiadneho hriechu."
40 dní Posadnutá Arabka Mirjam
Svätý Alfonz Mária de' Liguori - ČAS JE VZÁCNY *
................................................................................................................................................................................................................................
Anneliese Michel, posedlá světice ?
( 21. septembra 1952 )
Ráno 1. července roku 1976 je hezká černovlasá dívka nalezena mrtvá ve své vlastní posteli. Její zmasakrované tělo, poraněný obličej a vytlučené zuby svědčí o strašném utrpení. Rozpálená média, veřejný proces a rozsudek: vinen je kněz, exorcista.
Jak mimořádná byla tato německá studentka z Klingenbergu, ze které byl za života vymítán ďábel a po smrti byla mnohými považována za svatou?
Ráno 1. července roku 1976 je hezká černovlas dívka nalezena mrtvá ve své vlastní posteli. Její zmasakrované tělo, poraněný obličej a vytlučené zuby svědčí o strašném utrpení. Rozpálená média, veřejný proces a rozsudek: vinen je kněz, exorcista
Jak mimořádná byla tato německá studentka z Klingenbergu, ze které byl za života vymítán ďábel a po smrti byla mnohými považována za svatou?
Film, který vzbudil zájem
Anneliese Michel – tak znělo pravé jméno dívky, o jejímž dramatickém příběhu vypráví film s názvem The Exorcism of Emily Rose. Doslovný překlad by zněl „Exorcismus Emily Roseové", ale v České republice byl promítán a distribuován pod názvem V moci ďábla. Tento film natočený v roce 2005 vzbudil značný zájem. Pokud zadáte jeho název v angličtině do internetového vyhledávače google.com, dostanete asi milion nalezených stran, kde se o něm píše – včetně řady ukázek z tohoto filmu například na serveru youtube.com. Scénář filmu byl napsán na motivy skutečného otřesného příběhu posedlé dívky, který byl odborně zdokumentován profesorkou Felicitas D. Goodmanovou, kulturní antropoložkou a religionistkou, v knize The Exorcism of Anneliese Michel („Exorcismus Anneliese Michel").
Samotné téma posedlosti a existence satana vůbec budí nemalý zájem a emoce. Proč zemřela tato nevinná dívka? Byla duševně nemocná, anebo posedlá? Existují skutečně démoni, kteří mohou zotročit i zabít? A co na to všechno současná věda? Vylučuje psychiatrie existenci satana? Kdo má pravdu: ti, kteří nad dívkou konali exorcismus, či prokurátor, který obviňuje kněze ze středověkého tmářství? Taková témata rozviřuje tento film, jestliže hlasitě vyslovuje to, co mnozí diváci skrývají, a sice zásadní otázku: existuje onen jiný, neviditelný duchovní svět, anebo ne? Filmový prokurátor tvrdí, že ví, že zlí duchové neexistují. Ačkoli se považuje za praktikujícího křesťana, během soudního zasedání přikazuje zvýšeným hlasem přísedícím, aby „nevěřili" v to všechno, co kněz říká o satanově krutosti.
Advokátka – obhájkyně, ačkoli se prohlašuje za agnostika, přistupuje k těmto dramatickým událostem bez předsudků. Jak se stále víc do věcí noří, začíná vnímat jejich nadpřirozený charakter a navíc dostává čitelná znamení, týkající se existence neviditelné skutečnosti.
Během procesu paní advokátka deklaruje svoji otevřenost vůči možnosti existence duchovního světa a činí z toho podstatný argument obhajování obžalovaného kněze. A sám kněz nemá nejmenší obtíže s vírou v působení zlého ducha od doby, kdy proti němu stanul tváří v tvář v dramatickém duchovním boji o dívčino osvobození. Závěr filmu a v něm vynesený rozsudek je značně rozpolcený: kněz je shledán vinným ze smrti dívky, ale trest dle rozhodnutí soudu nastoupit nemusí…
Film přináší zvlášť důležité poselství, jež bylo nejvíc zdůrazněno v poslední scéně: „Pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy." (Flp 2,12)
Fakta – čili skutečný příběh
Od filmu přejděme k autentickým událostem. Anneliese byla jednou ze čtyř dcer manželů Michelových, velmi dobrých a zbožných lidí, kteří bydleli v německém v Klingenbergu. I když byla Anneliese od dětství drobná a náchylná k nemocem, „byla celkem normální", vzpomínají její spolužačky; „uměla být veselá a s ostatními blbnout a žertovat". Cosi „nenormálního" se začalo dít krátce před šestnáctými narozeninami, tedy na podzim roku 1968. Podle svědectví jedné z Anneliesiných spolužaček se nemohla po hrůzyplné noci hýbat. Cítila se jako stažená nějakou obrovskou silou, která jí nedovolovala dýchat. Marná snaha volání o pomoc, promočená postel, strach... Téměř o rok později se situace opakuje.
Začínají se dít „divné věci"
**==***==**
Návštěva u lékaře a podrobné neurologické vyšetření neodhalily žádné poruchy. Přesto dívku poslali do sanatoria a její kamarádky pak s hrůzou pozorovaly, že tam její modré oči zčernaly, změnily se jí ruce a zachvacovaly ji podivné křeče. I když ztratila jeden školní rok, schopná a pracovitá dívka udělala maturitu a připravovala se na studium na vysoké pedagogické škole. Jako mladá studentka si stěžuje mamince: „Něco v mém pokoji šramotí." Matka ji poslala na ušní vyšetření, ale odborný lékař neshledal žádné poškození sluchu.
Začínají se dít „divné věci"
Skutečný problém se ale objevil, když i ostatní v domě začali slyšet ťukání někde pod podlahou, ve stropě nebo ve skříni.
Když se vyděšení šli modlit před sošku Panny Marie, Anneliesina tvář se různě křivila a z jejích černých očí sršela děsivá nenávist. Rodinná modlitba, častá eucharistie avečerní růženec přinášely stále menší úlevu dívce, která se duchovně i tělesně cítila den ze dne hůř a stěžovala si na obtěžující jevy
„Tak hrozný strach..." svěřuje se svému duchovnímu důvěrníkovi a budoucímu exorcistovi P. Arnoldu Renzovi. „To je takový děs, že si myslíte, že už jste v samotném pekle, že jste tak opuštěný, jako nikdo na světě... Představuji si pak, otče Arnolde, že takhle bylo na Olivové hoře..., jen ještě nepředstavitelně hůř, protože On na sebe přece vzal hříchy celého světa." Až k únavě a vyčerpání se násobí návštěvy u různých lékařů. Na usilovné prosby rodičů i otce Arnolda se u nich doma objevují i znalci z duchovní oblasti, odborníci na posedlost. Jeden z nich si poznamenal následující slova: „Anneliese byla milá dívka a pocházela z hluboce náboženského domu. Stěžovala si: ‚Cítím, že nemám vlastní ´já´.' Pak řekla, že čas od času vidí ďábelské obličeje, které nebyla sto blíže popsat... V určitých časových odstupech od sebe hrubě odhazovala posvěcené předměty... V místnostech kolem sebe šířila zápach spáleniny a hnoje."
Svátý František z Paoly vyháňa démonov
Současně studovala, a to s úspěchem. Nápadná byla její veselost, nevyhýbala se kamarádství a chovala se tak, jako se chová mladá zamilovaná dívka, vzpomíná kolegyně ze školy. Tehdy už chodila s Petrem, o němž věděla, že k ní chová hluboké city. I když od něj neodcházela, přesto si myslela, že kvůli svým osobním problémům se nemá angažovat v hlubším vztahu s ním. Petr však byl neústupný. Těšil ji i sebe, že se nakonec najde lékař, který odhalí skutečný pramen podivných obtíží. Neopustil ji do konce jejího života, neodradilo ho ani to, když – jak sám vzpomíná – se na něj dívala s pohledem plným nenávisti a řičela zvířecím rykem. Jak plynuly měsíce, chování Anneliese bylo stále obludnější: skákala po zdech, pila z podlahy svoji moč, dávala hlavu do klozetové mísy, škrábala a kousala stěny a přitom si vyrážela zuby; nahá se válela po štěrku nebo také namáčela ve vodě. Měla neuvěřitelnou fyzickou sílu: když ji chtěla sestra chytit, mrštila s ní o zem jako s hračkou. Téměř nespala, a když ulehla, vypadala jako mrtvá. Kvůli napětí krčních svalů nemohla dívka ani pít a dokonce ani dýchat. Náhle se uklidňovala a vracela do rovnováhy, několik hodin se modlila, učila se, hrála na klavír...
Exorcismy
Manželé Michelovi ve své bezradnosti napsali dopis biskupovi s prosbou o exorcismus jejich dcery. Duchovní, kteří navštěvovali jejich dům, neměli pochybnosti, že se jedná o posedlost. Radil jim i P. Adolf Rodewyk SJ, který již během druhé světové války vykonával exorcismus jedné ošetřovatelce v nemocnici. Během mnoha let práce s touto problematikou analyzoval stovky případů posedlých lidí. Osobní kontakt s Anneliese v jejím vlastním domě ho přesvědčil, že jde právě o tu nejhorší posedlost...
Würzburgský biskup Josef Stangl pověřil provedením exorcismu kněze Arnolda Renzce, kterému při exorcismu pomáhal P. Ernst Alt. Zápisky P. Arnolda Renze z prvního exorcismu dávají určitou představu o boji, který začal: „Nejsilněji Anneliese či démoni reagují na svěcenou vodu. [Posedlá] začíná výt a zmítat se. Drží ji tři muži: pan Hein, Petr a její otec. Anneliese se snaží kousat nalevo i napravo, kope nohama směrem ke mně. Občas vyje, zvlášť u svěcené vody. Někdy vyje jako pes. Opakuje: ‚Skončete s tím hovnem! Ty zasranej kněžoure, ty špinavá svině!' Kleteb a nadávek je mnohem víc, odpusťme si je však..."
Exorcistou jmenuje diecézní biskup v dané problematice vzdělaného a současně bezúhonného kněze, který žije vzorným kněžským životem. Tato bezúhonnost je nutná proto, že ďábel se neštítí použít na svou obranu proti exorcistovi jakékoliv prostředky. Když nemá, co by použil, tak jen hrubě a sprostě kleje a nadává.
Exorcismus je slavnostní modlitba, ve které církev mocí své autority jménem Ježíše Krista veřejně přikazuje zlým duchům, aby odešli z posedlého člověka. Na výslovné Anneliesino dovolení otec Arnold nahrával na magnetofon průběh exorcismů, kterých bylo dohromady několik desítek. Část tohoto materiálu přepsala profesorka Felicitas D. Goodmanová do své knihy o Anneliese Michel.
Když kněz za doprovodu Anneliesiných nejbližších přinutil démony, aby opustili tělo trápené dívky, přikazuje jim přitom slovy, která předepisuje tzv. Rituale romanum, i slovy z Písma svatého či vzývaje svatá jména, rozléhal se nepopsatelný křik, vrčení a skřeky. Sice se strašlivým vztekem, nicméně odpovídali duchovním na otázky.
Otec Arnold chce v jednu chvíli zanotovat mariánskou píseň. Ale nemůže, protože vybuchne šílený a dosud neslyšený ryk. Ďábel dáví, jako by měl okamžitě vyzvrátit vnitřnosti a křičí: „Ona přichází! Ona přichází! Velká Paní!" Když profesorka Goodmanová slyšela tento úryvek z magnetofonového pásku, zažila šok. Jako poznámku ve své knize zapsala: „To, co je slyšet, je tak děsivé a tak sugestivní, že jsem musela vypnout magnetofon, abych se uklidnila a překonala mdloby, které jsem ovládla jen stěží". Pozn. red.: Část těchto zvukových nahrávek z průběhu exorcismu je součástí dokumentárních filmů natočených Polskou televizí a německou Helge Cramer Filmproduktion, které bylo možno v době vydání tohoto čísla shlédnout v původním znění i na www.youtube.com – stačí zde zadat klíčové slovo Anneliese Michel.
Teprve smrt přinesla osvobození
**==***==**
Exorcismus z 30. prosince 1975 začal stejně jako mnohé jiné. Leč naráz se rozlehl křik démonů: „Neodejdeme, protože Ten to nedovoluje!" Jaký je Boží záměr s těmito událostmi?
Teprve smrt přinesla konečné osvobození. „Den před smrtí," vzpomíná otec Arnold, „najednou během exorcismu řekla: Prosím o rozhřešení! To bylo její poslední slovo, které mi řekla." O půlnoci duchovní démonům přikázal, aby se utišili a dovolili dívce usnout. Anneliese si lehla a klidně usnula, aby se už nikdy neprobudila. Zemřela vyčerpáním.
Posedlost nebo nemoc?
Po několika letech Dr. Theo Weber-Arma prostudoval lékařské zprávy a objevil fakta, která byla zamlčena v hlavním procesu s exorcisty. Z odhalení tohoto švýcarského oborníka vyplývá, že Anneliese Michel se třikrát podrobila vyšetření EEG. Pokaždé u ní byla vyloučena epilepsie, přesto však jí byly mnoho let podávány mimo jiné zentropil a tegretol, antiepileptické léky s vedlejšími účinky, které ničí organismus. Lékař nepochybuje, že vysoká koncentrace těchto medikamentů a jejich mnohaleté užívání musely jednou Anneliesin organismus dovést k vyčerpání a smrti. Za chybnou diagnózu i léčení měli, podle jeho názoru, zodpovědnost konkrétní lékaři, ale nebyli k ní nikdy povoláni.
Posedlost jako pokání?
Proč byla Anneliese Michel posedlá zlými duchy? Posedlost se týká člověka, který se otevřel působení satana satanistickými pakty, praktikováním magie, spiritismu, bioenergoterapií či jinými formami okultismu. U Anneliese nebylo možné najít ani stopy něčeho takového. S prodlužující se modlitbou nad dívkou a tajemného odporu zlých duchů došel otec Arnold k následujícímu závěru: „Zdá se mi být odůvodněné, že se zde jedná o případ posedlosti jako zástupného pokání. V různých rozhovorech, které jsem s ní v té době měl, mi dávala na srozuměnou, že znovu bude hodně těžko. Strašně se toho bála a byla proto smutná. Ale myslela, že to musí přijít. V případě posedlosti jako pokání je úloha exorcisty velmi namáhavá, poněvadž vůbec není snadné pochopit smysl pokání. Jediná útěcha, jakou člověk jako nezasvěcená osoba má, je to, že hrozným utrpením je zachráněno mnoho duší."
Materiály mluví jasně
Nebyla interpretace tohoto druhu projevem bezmocnosti kněze v boji se zlým duchem? Proč soudil, že Anneliese trpěla ona ďábelská muka nikoliv pro vlastní hříchy, ale pro cizí? Tyto pochybnosti by byly odůvodněné, kdyby po sobě dívka nebyla zanechala osobní poznámky a nahrávky toho, co sdělila svému duchovnímu vůdci. Z těchto dokumentů vyplývá, že Anneliese si jasně a zřetelně uvědomovala to, že její strašlivý zápas se silami zla a všechno utrpení a pokoření z toho plynoucí pomáhá druhým lidem dosáhnout spásy.
Ano, zdá se to divné a nepochopitelné dnešnímu člověku, vychovanému v individualistickém duchu. Je však možné svádět duchovní boj se satanem za druhého člověka a pro jeho dobro?
Od samého počátku – od zápasu a vítězství Krista na kříži – křesťanství odpovídá, že ano. Spolu s jediným Spasitelem a díky Jeho jedinému vítězství nad satanem vedeme duchovní boj s neviditelným světem padlých andělů: osobních bytostí, inteligentních, zcela zlých a nepřátelských Bohu i člověku. Nezávisle na protestech lidí s údajně „dobrými úmysly" patří tato pravda integrálně do věrouky a hlásání katolické církve od dob prvních apoštolů. Bohužel je fakt, že v době, ve které Anneliese Michel žila, dokonce i někteří katoličtí teologové otevřeně hlásali jiné názory, než je učení církve. To, že někteří teologové zredukovali démonickou posedlost na čistě přirozené duševní poruchy, přispělo ve velké míře k odmítnutí exorcistické praxe. V Německu řadu let nebyli oficiálně ustanovení kněží exorcisté. Naproti tomu zájem o okultismus v rozmanitých podobách včetně satanismu se tam rozšiřoval...
Jaký to mělo smysl?
To je dobrá otázka. Proč by Anneliesino hrozné utrpení mělo pomoci jiným ke spáse? Inu proto, že tato nepochopená dívka, kterou považovali za duševně nemocnou, měla účast na utrpení samotného Ježíše (srov. Kol 1,24). Výlučně pro toto sjednocení s Ukřižovaným mělo její utrpení spásonosný charakter: spásonosný nejen pro ni samu, ale i pro druhé lidi. Co víc: sám Kristus v ní přece trpěl – takový je totiž význam stigmat, které u Anneliese viděla řada lidí. Díky hlubokému vztahu s Ježíšem získává spásonosný rozměr i to, jak několik démonů bylo drženo na uzdě v jejím těle: jedná se totiž o vítězný boj nad ďáblem v církvi, jež je Kristovým mystickým tělem.
A když v jednom údu církve dochází k překonání nepřátel spásy, mají z toho užitek i ostatní údy, jako je tomu u živého organismu. Toto obzvlášť obtížné povolání provázejí také mimořádné milosti, které Anneliese od Spasitele dostala. A sice obdržela od Něho poučení, se kterým – k lepšímu rozlišování jejích satanských nápadů – seznámila svého duchovního vůdce. U data 24. října 1975 zapsala následující Ježíšova slova: „Tvé utrpení, tvůj smutek a nedostatek útěchy mi slouží k tomu, abych zachránil jiné duše."
P. Ernst Alt, jeden ze dvou kněží, kteří z Anneliese vymítali ďábla, poukazuje na dvě skutečnosti, které se velmi zřetelně projevily před všemi svědky těchto dramatických událostí a které chtěl vyjádřit i režisér ve filmu: „Nejprve je to rozměr propasti, která se otevírá, když stvoření chce být jako Bůh. Satan to chtěl a chce nadále. My všichni to chceme v menší nebo větší míře v každém hříchu. Druhou skutečností je rozměr Božího díla spásy v Ježíši, Božím Synovi, který se stal člověkem, skutečnost, která žije v katolické církvi ve všech svátostech i v činnosti církve." P. Andrzej Trojanowski Tchr
(redakčně upraveno) Pramen: Felicitas D. Goodman: „Exorcismy Anneliese Michel", Gdańsk-Radom 2005
Převzato s laskavým svolením www.milujte.se
**==***==**
Film Anneliese Michel - stiahni
............................................................................................................................................................................................................................................
Ospravedlňujete sa hriechom a podľa hriechu žijete
Ó, ako dlho už trpím za vás! Pri pohľade na vás mi srdce zviera bolesťou: Kam kráčate ? Vari sa už neviete zastaviť ?
**==***==**
Svátý František z Paoly vyháňa démonov
.............................................................................................................................................................................................................................
Blahoslavená Mirjam z Ibelinu od ukrižovaného Ježiša (1846-1878)
Mimoriadná mystička, Stigmatička a obeť za spásu duše
**==***==**
Z knihy : svetlo z tábora – malá Arabka
Z Božieho dopustenia 40 dní posadnutá Arabka Mirjam
Blahoslavená Mariam Baouardy, známa ako bl. Myriam Ježiša Ukrižovaného, Narodila sa v Ibelline, ktorý sa nachádza v pohorí hornej Galilee, Palestíny. Jej rodina pochádza z Damašku, Sýria. Boli katolíci z Melkite grécko-katolíckého rítu, potomkovia Archeparchy Antioch, miesto, kde boli nasledovníci Ježiša.
Dostávame sa k najtemnejšiemu úseku Márie. Je zároveň milosti plný i opovrhovania. Viackrát oznámili Arabke jej hlasy, že vstúpi do mora s divokými zvieratami, a že má obetovať bolesti za cirkev a spásu duší. S neobvilou rozhodnosťou bude tiež znova prežívať Ježišove pokúšania.
Ako jej Ženícha, aj ju povedie Duch Svätý na púšť, ostane tam 40 dní a bude ju pokúšať diabol." (Lk 4,
U sestry Márie pôjde dokonca o naozajstnú posadnutosť diablom, prvýkrát v Pau a neskôr v Karmeli v Mangalore. Pokúsme sa preniknúť do tohto tmavého labyrintu. Budeme sa pozorne držať výpovedí očitých svedkov, ktorí vypovedali pri beatifíkačnom procese. Dvakrát musela zostúpiť do pekla, dvakrát sa vydala do ríše temnoty.
Posadnutosť v Pau
**==***==**
Posadnutosť trvala presne 40 dní, a síce od obeda 26. júla až do obeda 4. septembra r. 1868. Malá predpovedala:
Ježiš dá diablovi moc, aby ma mučil 40 dní. Budem musieť veľa trpieť. Diabol bude mať moc iba nad mojím telom, moja duša bude ukrytá.
**==***==**
Ježiš mi prisľúbil, že ju uzavrie do púzdra bez toho, aby som hrešila: nebudem súhlasiť pritom so svojou vôľou. Budem ša podobať malým deťom, ktorých rozum spí a nie sú preto schopní žiadneho hriechu."
**==***==**